Ve hře Og hrajete pračlověka (nebo pračlověčici) a snažíte se přežít v nepřátelském světě plném dinosaurů, mamutů a jiných pravěkých potvor. Všichni dinosauři, mamuti a pravěké potvory vás chtějí sežrat, přičemž vy chcete sežrat je. Jste velice tupí. Stávají se vám nepěkné věci. Vy děláte nepěkné věci věcem, které dělají nepěkné věci vám, takže to všechno funguje. Dokud vás něco nesežere.

Já buch chlupatý věc aneb něco o pravidlech

![](/11/06_02_OgWeb.jpg)

Jak již bylo řečeno, hrajete pralidi, a to jeden ze sedmi druhů pračlověka – siláka, mlátiče, tvrďáka, rychlého zdrhače, kecálistu, chytrolína nebo šamana. Ale žádný z nich není v porovnání s hrdiny z mnoha jiných RPG ani silný, ani obratný, a o nějaké inteligenci nebo výřečnosti se nedá mluvit vůbec. Og je zkrátka hra o neschopnosti a z toho plynoucím černém humoru, ne o heroismu.

Tuto neschopnost odráží i základní mechanika hry. Je jí hod šestistěnnou kostkou, přičemž jednička znamená, že nedostatek intelektu znemožnil řádné provedení akce a postava „se zapomněla“. V boji to znamená, že následující kolo bude jen vejrat, případně se sbírat ze země po neúspěšném útoku na soupeřův palec u nohy, při jiných činnostech pochopitelně nastupují jiné nepříjemnosti. Enormní šance na fatální neúspěch by však neměla být důvodem k zoufání, spíš je určitým kořením hry.

O nepříliš lichotivých šancích postav na přežití svědčí i obsah kapitoly věnované všemu, co se dá sníst, případně co může sežrat postavy, tedy bestiáře. Zatímco v heroických hrách je pravidlem, že postava je silnější než průměrná příšera, v Ogu je tento poměr obrácený. Obdoby bossů z jiných her, jako třeba jeskynní medvědi, tyrannosauři nebo triceratopsové, jsou prakticky neporazitelní (i obyčejný, od začátku zraněný mastodont bandu postav pěkně zřídil). Ano, čtete správně, v bestiáři figurují vedle zvířat skutečně žijících současně s pravěkými lidmi i různé druhy dinosaurů, některé fantastické živočišné druhy (např. ještěří lidé) a dokonce návštěvníci z kosmu. O realističnost autorům vůbec nešlo, přednější je zábava – o tom svědčí i rada uspořádat okolí jeskyně tak, aby v něm byly k dispozici všechna možná prostředí od deštného pralesa přes poušť po ledové hory.

Šanci postav na přežití zvyšuje systém dovedností. Každý pračlověk ovládá životně důležitou dovednost „útěk“ a další si vybírá ze seznamu v průběhu hry, kdykoli se to hodí. To jednak snižuje nutnost strategicky plánovat (která se k mentalitě pralidí ani trochu nehodí), a hlavně zrychluje tvorbu postavy. Tato výhoda se projeví zejména po smrti postavy, kdy se počítá s brzkým příchodem dalšího člena tlupy v podání stejného hráče.

Hra se svou jednoduchostí a primitivitou snaží připodobnit mysli pračlověka. Systém pravidel je skutečně jednoduchý (vychytávky jako jsou bojové finty pro milovníky taktických soubojů sami autoři doporučují ignorovat), a primitivní jsou i rady pro vedení hry. Typická zápletka v Ogu je, že jste se probudili, máte hlad a v jeskyni není nic k jídlu. Pro líné Gamemastery (skoro se mi chce říct Pány jeskyně, ale v Ogu se většina dobrodružství odehrává naopak mimo bezpečnou jeskyni) jsou k dispozici i tabulky, podle kterých se dá nějaké dobrodružství naházet náhodně, a tři předpřipravená dobrodružství (zabírají po jednom odstavci – skutečně primitivní).

Sešit pravidel sám atmosféru hry podtrhuje vtipnými obrázky a rádoby vědeckými, ale o to vtipnějšími vsuvkami odborníků na RPG v pravěku (současné vydání je přepisem pravidel údajně nalezených na stěně jedné francouzské jeskyně, jde tedy o nejstarší RPG na světě).

Slovo „ne“ není ve slovní zásobě aneb komunikace ve hře

![](/11/06_01_dino_dice.jpg)

Ti z vás, kteří Og již znají nebo o něm alespoň slyšeli, se určitě diví, proč jsem čtenářům zatajil to hlavní – řečové schopnosti postav. Byl v tom záměr, protože komunikace v Ogu si zaslouží samostatnou kapitolu.

Běžný pračlověk ovládá tak pět až šest slov, a pokud je to ten ukecaný, tak trochu víc. Tedy, tato slova dokáže vyslovit, ale aby na tom nebyl tak špatně, tak rozumí i všem osmnácti slovům ze standardní slovní zásoby, případně i slovům používaným hráčskými postavami nad tento rámec. Když si někdo nevybere z evergreenů jako „buch“, „věc“, „smrdí“, „velký“ nebo „pravděpodobnost“, ani nevyčerpá svou individuální slovní zásobu méně obvyklými výrazy jako „jeskyně“, „klacek“ nebo „zářivý“, může obětovat dvě slova a místo nich si vzít jedno slovo mimo seznam. Někteří hráči jsou kreativní a berou si slova jako „rychle“, „nebezpečí“ nebo „nesouhlasím“, ale zoufalou omezenost výrazových prostředků tím těžko naruší.

Od hráčů se očekává, že se budou vyjadřovat ústy svých postav, to jest na základě jejich možností. Vedle slov jsou povoleny i neartikulované skřeky, gestikulace a v případě použití dovednosti i kreslení (doporučuje se držet tužku pěstí, ne prsty, nebo kreslit méně šikovnou rukou). Mnoho věcí se těmito prostředky vyjadřuje dost těžko, což se odrazí na (ne)koordinaci akcí, a zejména to komplikuje jakékoli vyjednávání. Pro případ nejasností, zda bylo sdělení pochopeno, pravidla doporučují zopakovat totéž hlasitěji.

Nejlepším způsobem, jak obejít omezenou slovní zásobu, je skládání slov v různá spojení. Bohužel mám zkušenosti jen s jednorázovkami, kde se nestihne vybudovat pořádný „družinový slovník“ komplikovaných složených výrazů, ale i tak bývají hlášky dost vtipné. Hláškaření je vůbec základem zábavy v téhle hře, ještě důležitějším než neschopnost postav a s ní spojená škodolibost. Nikdy nezapomenu na hru, kdy jeden z hráčů každou chvíli nejistě pronesl „Pravděpodobnost?“, zatímco jiný vynalezl slovo „kurva“ a dokazoval jím, že patří k intelektuální elitě. V článku se to špatně popisuje, je to spíš situační komika, kterou stojí za to zažít na vlastní kůži.

Slova neslouží jen ke komunikaci mezi hráči, ve světě pralidí jsou totiž tím největším bohatstvím. Znát slovo, které neznají ostatní tlupy, je velká prestiž, a všichni ukecaní pralidé po nových slovech touží. V mých hrách neobvyklá slova pomohla jednomu hráči založit rodinu (dobrý obchod, slovo za ženu) a jinému zachránil život, když členové cizího kmene vzali zajatce a zkoušeli ho vyměnit za nějaké z těch skvělých slov, co během boje používali (takové vyjednávání však je daleko za možnostmi pralidí, takže není divu že situace skončila masakrem).

Pravděpodobnost jít aneb závěr

Nevím jestli by se váš názor na tuto hru teď dal do pračlověčtiny přeložit slovy „Velký buch! Zářivý!“ nebo „Smrdí!“; doufám v první variantu. Možná si ale říkáte – kde to sehnat? Možnost pořídit si knížku (Og: Unearthed edition) v angličtině rovnou ze země původu je dnes dostupná mj. přes hromadné objednávky čas od času provozované lidmi z RPGFóra, ale i odjinud. Pokud nevládnete angličtinou, můžete si počkat na dokončení překladu, který pořizuje Redwolf na RPGFóru; nebo pokud jí vládnete, jistě vám bude vděčný za pomoc s překladem.

Pár odkazů na závěr: * [Téma na RPGFóru](/viewtopic.php?t=6011&id=c6f5f5e262fcfda427cc842a8abd151d), kde se probírá a organizuje překlad pravidel do češtiny: * [Alnagova recenze na Og](http://non.d20.cz/recenze/3098.html) na d20.cz.