Architektura a její historie je stejně důležitá jako životopisy panovníků, popis každodennosti a zprávy z válek. Proč? Protože nám doplňuje mozaiku toho, jak lidé žili a čemu věřili. Kdy se na našem území dá mluvit o nějaké architektuře? Je to až s rozvojem studia architektury a dřívějších stavebních slohů? A nebo od samého počátku, od samotného stavění?

Pokud budeme architekturou mínit stavby s určitým účelem a nějakým i podobným tvarem, který je stejně významný jako účel stavby, můžeme mluvit o architektuře. Prvním významným architektonickým okruhem potom budiž sloh románský, který, když se objevuje na Velké Moravě a následně v Českém knížectví, je tím, co nás zařazuje k vyspělým zemím středověké západní Evropy.

Ještě bych měl podotknout, že valná část románských památek na našem území je dílem cizích stavebníků či stavebních hutí. Doufám, že vy všichni, kteří rádi používáte pro svá literární i herní díla reálie temného, pochmurného středověku, budete tímto článkem alespoň minimálně poučeni.

Doba předrománská

Pravdou je, že pokud nebudeme počítat nějaká keltská oppida, nemáme o architektuře příliš zpráv. Alespoň ne z našeho území. V takové Franské říši se dá o něčem, jako je předrománský stavební sloh, mluvit už od 6. století. Tento sloh je následně v 10. století nahrazován románským.

Prvním z těchto předrománských slohů je takzvaný „Merovejský předrománský sloh“, pojmenovaný podle franské dynastie Merovejců. Tento stavební sloh navazuje na pozdně římské a raně křesťanské stavby. Půdorys baziliky se z T mění na kříž právě v tomto období. Brzy však přichází na řadu další změna, za vlády Karla Velikého. Snad i proto se tomuto období říká Karolinská renesance. Toto období, takže hlavně Karel Veliký, se snaží navázat na římskou okázalost. Staví se, mimo křesťanských budov, i opevněné dvory a falce. Bohužel, nesetkáváme se s ničím novým, ani architektonicky, ani technologicky. Rokem 834 se Franská říše rozpadá a dynastie Karlovců vymírá. Centrum architektury se, pro následný historický vývoj, přesouvá na dvůr saského panovníka Otty Velikého. Otonská doba nebo též Otonská renesance nám přináší prvky, které se dále rozvíjí a jsou předpokladem pro rozvoj – vznik románského slohu.

U nás je situace v této době složitější. Přemyslovská historie se ještě nepíše, přicházejí Slované, nyní mluvíme o době okolo 6. století. Postupně krystalizuje Velká Morava. A přichází křesťanství. Objevují se první rozpory – pod vliv kterého okruhu naše země padnou? Gordický uzel rozsekl Rastislav, když roku 863 pozval misii Cyrila a Metoděje z Byzance. S touto a dalšími křesťanským misiemi k nám přichází technologie zděných staveb – rotund, bazilik a dalších. Zánikem Velké Moravy se naše země plně přizpůsobují západnímu okruhu a románskému stavebnímu směru.

Románská architektura

Tento stavební sloh se formuje na počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu. K zásadním změnám nedošlo, románský a předrománský sloh se těžko odlišuje. Ale přesto ekonomický rozvoj dovolil stavbu monumentálních staveb. Stavebním vzorem byl Řím, ale prvky a výstavba podléhala vlastním ideologickým účelům.

Dříve se používal neopracovaný kámen. V románském stavebním slohu se používá dobře opracovaný kvádr. Přichází novoty v podobě klenby – od těch jednoduchých valených až po monumentální žebrové a křížové klenby, předznačujícím příchod gotiky (jednotlivým prvkům se budu věnovat níže). Pozdějšími klenbami už přecházíme z období románského do období gotického.

Jelikož je románský sloh slohem podporujícím křesťanství, podívejme se podrobněji na vstupní portály do kostelů. Předpokládám, že jste všichni viděli nějaký kostel doby románské. A všimli jste si, jak vypadá vstup (označovaný jako vstupní portál)? Podívejme se na povedený románský kostel. Okolo dveří je velká oblouková, ornamentální a mnohdy i figurální výzdoba. Proč? Odpověď je jednoduchá – kostel byl považován za symbolickou bránu do nebes, proto i vstup do kostela tomu musel odpovídat.

A jak že se vlastně rozšířil románský sloh po západní Evropě? No, jistě to nebylo tím, že soused sousedovi koukal přes plot. Je to jednoduché – nadnárodní mnišské řády a jejich misie. Ten, kdo dával pozor, mohl na podobnou zmínku narazit již u Velké Moravy. Jako nositelé románské kultury prosluli především cisterciáci. Tento řád byl založen roku 1098 Benediktem z Nurie, který se rozhodl odejít od benediktinů. Řád měl mužskou i ženskou větev.

Jak se románský sloh šíří Evropou, dostává se i k nám. Začínají se stavět složitější stavby – rotundy, emporové (převážně panské) kostely, ale i knížecí a celkově první šlechtické dvory (i když v této době zatím o šlechtě, jak ji chápeme dnes, nemůžeme úplně mluvit). Stavby jsou zdobené zvenčí i zevnitř – malbami, ornamentální a figurální výzdobou. Celkově zdobenost staveb prudce narůstá. Kromě mnoha jiných staveb nám dokonalost a technickou vyspělost románských památek může dokázat i Juditin most – kamenný, z šedesátých let dvanáctého století. Ten se bohužel nedochoval a nyní je místo něho most Karlův, ale přesto, tento – Juditin – most byl první na našem území.

A aby toho nebylo málo, máme na našem místě i nějakou tu výjimku. Říká vám někomu něco Cheb? Dlouho nebyl Cheb považován za území českého panství, ale sousedního římského císařství. A jak to tak bývá, stavělo se tam po způsobu německém. Proto máme na našem území i památku a ukázku štaufské architektury, kterou nám zanechal Friedrich Barbarossa.

A přecházíme ke gotice…

Přichází dvanácté století a další vývoj. Prvotní impulz pochází z Francie. Sloh je však pojmenován v Itálii. Původně hanlivé označení se ujímá a na evropské scéně se objevuje gotický stavební sloh.

I u něho můžeme sledovat jisté přechody – snaha o přenesení váhy na sloupy, změna struktury klenby. Uspořádání staveb zatím zůstává románské, ale ne na dlouho… I u nás dochází k přechodu ke gotice, v polovině století třináctého. Staveb přechodného slohu je u nás jen velmi málo, např. Předklášteří u Tišnova. Nicméně, pitvání se v tomto, již předgotickém období, si necháme na jiný článek, věnující se slohu gotickému. Neb i ten je podstatný a využitelný v rámci středověku a jeho kultury.

Románské stavebnictví

Kromě toho, co se stavělo, je i důležité, jak se stavělo. Možná by vás překvapilo, jak zručně opracované zdivo románští stavitelé používali. Velké a přesně opracované kamenné kvádry byly pečlivě spojované vápennou maltou. Nerad bych, aby někdo zůstal na pochybách, že pozdější zdivo, používané při stavbě hradů, bylo kvalitnější než románské. Nebylo. Však se podívejte na gotický hrad a románský kostel. Z románského slohu je stále cítit opisování římských technologií, v tom má gotika výhodu – je originálnější.

Co se omítnutí týče, velká část románských staveb nebyla omítnuta zvenku, ale zevnitř – a to velmi kvalitní vápennou omítkou. Na takto bílou plochu se hezky malovalo a nástěnné malby tvořily důležitou součást výzdob.

A nyní si řekněme něco více o klenbě. Protože i ta je velmi důležitým znakem románského stavebního slohu. První kostely a celkově stavby měly jednoduchou klenbu tvořenou trámy. Potom se objevuje polokruhová klenba uzavírající apsidu. Tato klenba se nazývá Koncha a je prvním typem románské klenby. Oproti následujícím se jedná o poměrně jednoduchou klenbu.

Později, pravděpodobně z Byzance, se objevuje polokruhová a valená klenba – hlavně nad úzkými prostorami. Nejsložitější románskou klenbou je klenba křížová, zatím však bez žeber. Masivní žebrovou klenbu nám přináší gotika. Klenby a jejich malé rozpětí si vynutili více půlkruhových prostor a větší tlak na sloupy. Proto se v gotice objevuje snaha o přenesení váhy na sloupy a zmírnění tlaku na klenby.

Co se stavělo…

Rotunda je prvotním románským plodem a je to především místo náboženského zaměření. Jedná se o kruhovou stavbu s půlkruhovou apsidou. Někdy i věží na protilehlé straně. Rotunda měla zpočátku dřevěný strop. Potom byla zaklenuta Konchou a nakonec byla zaklenuta kopulí. Rotunda, jež je z hlediska stavitelství nejjednodušší románskou stavbou, je na našem území nejčastější. Postupně je vystřídána dalším typem budovy, a to je…

Tribunový kostel, někdy též nazývaný emporový. Jedná se o nevelkou stavbu obdélníkového půdorysu, z jedné strany byla postavena půlkruhová apsida, ze strany druhé obdélníková věž. Typickým znakem je portál v prvním patře, který byl dřevěným můstkem napojen přímo na panské sídlo, tak mohl pán chodit do kostela soukromě, mimo dohled zraků svých poddaných a nezávisle na nich. Tyto kostely mají figurální výzdobu jen výjimečně. Už se u nich objevují valené či jednoduché křížové klenby.

Bazilika je nejsložitějším typem románské sakrální stavby. Obvykle mívá tři lodě – jednu širokou, hlavní a dvě menší, boční. Boční lodě, které v postatě poskytovaly hlavní lodi osvětlení, byly oddělené sloupy a pilíři. Vyspělejší baziliky mohly mít i příčnou loď, která oddělovala trojlodí od presbytáře. A vzniká nám ryze křesťanský půdorys – kříž. Ukončením baziliky je stěna s apsidami. Apsid bylo tolik, co bazilikálních lodí. Pokud měla bazilika působit mocně, mívala při vstupu dominantní dvojvěží. Věže mohly být umístěny i u přímé lodě, čímž byl zdůrazněn onen křížový půdorys. Baziliky mívají i velké krypty, zaklenuté do složitější klenby, podepřené mohutnými sloupy.

Prvky staveb

Prvotní románské stavby mají ploché stěny. To však stavitelům připadalo jednoduché, a tak se objevují římsy, vlysy a další prvky na vnější straně stavby. Zajímavým prvkem je třeba lizéna – uměle vytvořené pilíře a další prvky na vnější straně. Stavba ihned dostala jiný rozměr s použitím tohoto prvku. V těchto polích, které byly oddělené falešnými sloupky mívají baziliky okna a tím vznikají pravé sloupky. U staveb se objevuje i okapová klenba, jednoduchá, ale ze spodu velmi zdobená – převážně obloučkovým vlysem. Pohled zdola musel vyvolávat ty pravé pocity, hlavně u sakrálních staveb.

Antická architektura nám přinesla tři druhy sloupů – dórský, iónský a korintský. Podívejme se, jak sloupy využívala doba románská. Vše začíná mohutným pilířem s jednoduchou hlavicí. Tělo tohoto sloupu se stávalo postupem doby štíhlejší a tedy i jistě elegantnější. Sloupy jsou stavěny do svazků a v rámci pilířů tvoří složitější konstrukce a obrazce. Tělo sloupu bylo svisle žlábkované, ale hlavice začínala být zdobná. Zprvu se dala nalézt jistá podobnost s antikou, ale jak šel čas, podobnost se vytrácela. Výzdobou mohla být v pozdějších dobách květovaná či figurální.

Již jsem se zmínil o oknech a portálech, podívejme se na ně tedy podrobněji. Základem je šikmé okno – aby do budovy pronikalo i šikmé světlo. Tato okna byla jednoduchá, ale brzy se objevují i sdružená okna, do kterých bylo sdruženo od dvou do pěti okenních otvorů. Nad takto sdruženým oknem byl často oblouk, který odlehčoval váhu, již nesly sloupy. Sloupky mezi okny nebyly nijak masivní, zde byl kladen důraz na jejich štíhlost.

Stejně jako sdružené okno, je pro románskou stavbu charakteristický i ústupkový portál. Tento portál vznikl zasazením sloupku do průchodu. Jeden sloupek vyzdobil průchod a byl přidán další a další. Vznik zmenšujícího se otvoru – ústupkového. Oblouk nade dveřmi býval zdoben. U sakrálních staveb to byly převážně plastiky Krista či dalších postav – andělů, donátorů. Velkou výzdobu mívala i okna. V oknech většinou nemůžeme nalézt figurální výzdobu. Ale ostatních prvků bylo hodně.

Závěrem

Románských památek je na našem území vcelku hodně (Budeč, Vyšehradská rotunda, Starý Plzenec, Znojmo, Mladá Boleslav, Velehrad, Cheb). Doufám, že vám tento článek řekne alespoň trochu o tom, jak vypadá první stavební sloh společný pro celou Evropu.

Románský sloh nebyl přímo originální, ale do Evropy přinesl něco nového. Minimálně předpoklad pro další rozvoj stavby a stavebnictví. Však, co následovalo po době románského stavebnictví? Gotika…