Tento článek je zaměřen spíše na ty, kteří o gotické architektuře nic nevědí a rádi se něčemu přiučí. Veteráni diskuzí o architektuře shledají toto krátké dílo jistě úsměvné a zlehčené. Je to tím, že není mým cílem sepsat novou knihu o gotice, ale spíše takový úvodní článeček pro ty méně zkušené (nebo také mladší) čtenáře Drakkaru.

Minulý článek se zabýval prvním architektonickým slohem, o kterém se mluví jako o slohu – Románským. Dnes se zaměříme hned na následující stavební sloh – Gotiku.

Kde má gotika své místo ve středověké architektuře? Čím je vlastně gotika, je jen stavebním slohem či je něčím víc? Místo gotiky je jistě na vrcholu, jedná se totiž (v podstatě) o jediný stavební sloh na území Evropy, který nepřebíral nic z antiky, ale vyvinul se sám. Čili je to vlastně jediný takový „originál“.

A co více, gotika je pro mnoho zemí tím slohem, ve kterém se země projevila a dostala do podvědomí Evropy. Třeba takové Čechy, jejichž velcí panovníci jsou právě ti gotičtí (a vlastně i poslední ryze češí panovníci). Přemysl Otakar II /1252 – 1278/ ještě pochází z českého rodu, Karel IV /1346 – 1378/ už však nebyl rodilým Čechem, ač se za Čecha rád považoval. Nicméně, zpět k architektuře, o které tento článek má být.

Čechy se do gotiky vložili a česká škola se stala známou po Evropě. Nabízí se otázka, na kolik to bylo způsobeno tím, že u nás nenastoupila renesance, ale dlouho se křížila s gotikou. Možná proto vznikla na našem území Vladislavská (pozdní) gotika. Ale co když nebyly důvodem husitské války, které zbrzdily vývoj kultury u nás, ale prostě to bylo genialitou českých stavitelů (nechci být kousavý, ale ti slavní „čeští“ stavitelé byli cizinci – jak Petr Parléř, tak Benedikt Ried nazývaný též Rejt).

Ale pojďme se raději podívat na gotiku jako takovou. Na stavební sloh vycházející z Francie, kde se prvně objevil u cisterciáckého řádu. A podívejme se na sloh, jehož jméno je myslně odvozováno od hanlivého označení gótů, se kterými nemá nic společného…

Oproti architektuře románské je i na našem území velké množství gotických památek – nejen církevních staveb, ale i hradů, tvrzí, městských domů a celkově historických center velkých měst. Dle mého skromného soudu je gotika nejkrásnějším stavebním slohem, který otřásl Evropou. Pojďme tedy společně zjistit, co je na ní tak krásné…

Doba raně gotická

Ihned na začátek bych měl na pravou míru uvést označení Gotika – tímto termínem nazvali francouzský sloh italští renesanční mistři a proto je jasné, že s Góty nic společného nemá. Tento stavební sloh se začal vyvíjet v Normandii a Burgundsku v polovině 12. století. Přišlo to tak, jako všechny změny – pomalu a jistě. V románské architektuře se začaly objevovat nové prvky. Třeba se objevila žebrová křížená klenba, lomený oblouk, díky tomu nesnížil tlak a mohla se zvětšovat okna. Všimli jste si někdy, jak jsou gotická okna velká?

Jakmile se nové prvky ustálily, stačilo jen pár desetiletí k tomu, aby se celý nový sloh ustálil po celé Francii a dále Evropě. Největší zásluhu na tom měli cisterciáci. Kteří se na svých misiích a při stavbách klášterů dostali na mnoho míst Evropy a všude sebou přinesli nový stavební sloh…

Nicméně, gotika ještě neměla „vyhráno“. Křest ohněm pro tento stavební sloh přišel až v letech 1140 – 1144, kdy bylo u Paříže přestavěno opatství st. Denis. Potom se gotika vydala dobíjet celou křesťanskou Evropu. A samozřejmě přišla i na české území.

K nám se gotika dostává s mírnám zpožděním až v polovině 13. století. A to už u nás působili dva gotické směry – cisterciácký (přes Rakousko) a severofrancouzský (přes Sasko). V této době se již ve Francii stavěly vrcholy gotické architektury – Gotické katedrály.

Gotická architektura

Ať je tomu tak či není, gotické katedrály jsou pokládány za vrchol architektonického umění. A jsou určitě pokládány za vrchol umění středověkého člověka a jeho pohledu na svět. Tyto katedrály krásně ukazují jeho vztah ke křesťanství. Celá gotika byla originálním stavebním slohem, který se neobracel k antice, ale vynalézal nové postupy.

Zatím mluvím e n o katedrálách, ale nebojte – dojde i na ostatní. Ovšem, katedrály jsou to, co gotiku dělá gotikou (zjednodušeně řečeno). Gotická katedrála byla investičním vrcholem své doby a její stavbu prožilo více generací. Stavba nebyla lehká a levná. Na stavbu těchto velikánů vznikali celé specializované „firmy“ ve středověku nazývané hutě. Tyto hutě sdružovaly odborníky v každém oboru a dohromady se jednalo o stavební společnost. Architekt naplánoval stavbu a rozkreslil plány, ale celou stavbu řídil parléř. Vypadá to, jako kdyby gotika stavěla jen církevní stavby, ale opak je pravdou. Tento nový sloh vstoupil silně i do světského života.

Světské stavby se začínají měnit – románský Donjon (obranná hranolovitá věž ustupuje do pozadí a znovu se objevuje až ve 14. století) je nahrazován Bergfrítem (hranolovitou obranou věží). Ale to není vše – vznikají královská města s pravidelnou uliční zástavbou. Města zakládal (alespoň jeden typ měst) panovníkem pověřený člověk – lokátor – ten město naplánoval, rozkreslil kde budou ulice a následně se začalo stavět. Vznikají kamenné hradby, mosty a od 14. století i kamenné měšťanské domy. Celkově stavebnictví se rozvíjí – už to není jen výsadou panovníka, ale i velmožů a měšťanstva. Ono, k rozvoji šlechty jako takové dochází až od 12. století (alespoň na našem území).

Proč se gotika rozšiřovala tak rychle a lehce? Ono, jedním z vysvětlení může být i to, že stavební hutě a jejich nároky byly natolik velké, že si jejich služby nemohl dovolit každý. A tak tyto „organizace“ byly závislé na pozvání panovníků, vysokých církevních prelátů či velmožů. A proto hutě putovaly z místa na místo. Petr Parléř stavěl u nás a jeho syn Václav zase ve Vídni…i přes toto můžeme jednoduše identifikovat gotickou stavební školu českou, německou, francouzskou…

Ano, dokonce v gotice můžeme mluvit o české umělecké škole. Nejen ve stavitelství. Ale to si nechme zase na jindy. Stavitelství je to, co nás zajímá teď. Velký rozvoj stavebnictví nastává za vlády zmiňovaného Přemysla Otakara II, krále železného a zlatého. Tento velkolepý panovník stavěl kláštery (Zlatá koruna), přestavoval hrady (Křivoklát) a zakládal celá města (České Budějovice, Písek…). Co by byl za panovníka, kdyby nestavěl hrady nové? Třeba Bezděz známý nám z pera páně Máchy.

Ve 14. století je u nás gotika již natolik doma, že dochází k rozvoji některých prvků a tím se česká gotika odlišuje. Nestaví jen panovník, ale i měšťané a šlechta. Své kamenné tvrze si staví i nižší šlechta. Rozvíjí se u nás gotika prozaicky nazvaná Krásný sloh a do toho všeho zasáhne bouře…

…Mluvím o husitských válkách. Velké a slavné o války. Boj o pravdu a národní identitu. A nebo je to jen pohled jednoho období historie? Byli husité bojovníci vlastenci nebo jen banda krvelačných rebelů vypalujících kostely, hrady a ničících mnohé památky? Odpovězte si sami, každopádně Lipany v roce 1434 udělali za řáděním husitů velkou tečku. V době husitských válek se Evropou začíná šířit renesance. U nás došlo díky válkám k pozastavení vývoje a následné stagnaci, která trvala dlouho.

Něco končí, něco začíná…

Několik století vývoje dovedlo gotiku k takové dokonalosti, že stavitelé se nemuseli bát uskutečnění svých velkolepých vizí. Statika staveb se vylepšila, soustředila se na štíhlé sloupy a klenby. Mistrovská díla nevypadala jako mohutné stavby, ale jako umělecká díla – vzorem pro celou Evropu se stala kaple Ludvíka IX. Svatého – Saint -. Chapelle.

Nicméně, v Itálii již nějaký čas vzniká jiný sloh, jiná myšlenková a filozofická základna – renesance. A návrat od originality ke kopírování antiky. Celkově se zrovna v Itálii gotika (kromě milánského dómu) nikdy příliš neuplatnila. V Německu a na našem území se však gotika ještě nějaký čas držela a dává tak vzniknout dalšímu typu gotiky – severské gotice.

V posledních fázích gotiky se v Čechách uplatňuje stavitelský um Petra Parléře, který přichází po Matyáši z Arrasu. A na samém konci gotiky se u nás objevuje umělec Benedikt Ried (Rejt) z Burguhausenu. Jemu se podařilo parléřovskou klenbu zbavit váhy a postavit u nás jedinečné gotické dílo – Vladislavský sál. A tím vytvořit jednu z posledních odnoží gotiky vůbec – Vladislavskou gotiku.

Vladislavský sál, 62 metrů dlouhý a 16 metrů široký a 13 metrů vysoký. Vznikl při přestavbě královského paláce v roce 1485. jeho okna byla již označena renesančními prvky – jedná se o první projev renesance na území Českého království. Vladislavský sál je největší světský prostor tehdejší doby.

Nicméně, gotika začala být nahrazována novým stavebním slohem. Renesancí. na tu si najdeme místo jistě v příštím díle tohoto článku. Teď se pojďme podívat podrobněji co a jak se v gotice stavělo.

Co je pro gotiku charakteristické?

Během článku jsem napsal, jak gotika výborně dokázala pracovat s kamenem – vrtat, sekat a brousit. Možná jsem nenapsal, že se stavěl o tak, že architekt nakreslil plány 1:1, udělala se dřevěná maketa a podle té se postavily části stavby. To se dělalo přes zimu ve vyhřátých místnostech. V létě a teplejších měsících stačilo jen části zasadit na místo a stavět dále. Stavba se tím urychlila a vše bylo přesné.

Ale pozor, gotické zdivo nebylo rozhodně vždy kvalitní. Jelikož došlo k navýšení objemu staveb, muselo se mnoho z nich spokojit jen s lomovým kamenem – třeba hrady, které velmi často jako zdivo používaly kamení vylámané přímo na místě stavby. Pokud si povšimnete nějakého gotického kostela a uvidíte, že je stavěn z nepravidelného kamení a v rozích má pravidelné kamenné kvádry je to z jednoho důvodu – u významných staveb se do některých podpěrných či jinak důležitých částí vkládalo velmi kvalitní zdivo. Zbytek nebyl tak důležitý. Nicméně, používaly se i cihly. Gotické stavby byly velmi často omítnuté. Takovou raritou může být kostel Panny Marie v Brně, který je postaven z cihel a zůstal neomítnutý.

Jeden z prvků, který dělá gotiku gotikou je jistě klenba a celý opěrný systém. Ten umožnil stavitelům stavět dle svých vizí. Klenbu užíval už i románský a románsko-gotický sloh. Gotika dokázala do žeber soustředit nosnou klenbu a díky tomu stavět štíhlejší sloupoví. Zdivo mezi sloupy a pilíři ztratilo svůj nosný smysl a mohla v něm vznikat velká a zdobná okna. Klenba byla zvláštností, ale vyvíjela se již od staršího slohu. Co však bylo specialitou gotiky je vysunutí podpůrného systému mimo vlastní stavbu – ven. Tyto venkovní pilíře často vystupují nad střechu stavby. Pokud jste si mysleli, že katedrála sv. Víta či kostel sv. Barbory v Kutné hoře je má jen pro ozdobu, vězte, že to byl omyl.

Možnosti žebrové klenby ukázala až pozdní gotika, a zasloužil se o to mistr gotiky – Petr Parléř. Jeho síťová klenba přestala respektovat klenební pole a začala vypadat jako kdyby nepodléhala jiným než výtvarným účelům. To je jeden z velkých úspěchů gotiky.

Příklady gotických staveb

Katedrála: V obecném smyslu se jedná o obyčejný kostel, jen s tím rozdílem, že patří do biskupské či arcibiskupské diecéze. To byl smysl obecný, ale co architektonický? Tam je to malinko složitější. Katedrála je většinou větší a zdobnější než obyčejný kostel. To by řekl laik. A ono je a není to pravdou. Katedrála bývá troj či pěti lodní kostel. Obvykle mívá i bohatý venkovní opěrný systém. A samozřejmě spoustu přistavěných kapliček. Zajděte si třeba do sv. Barbory v kutné hoře a uvidíte – ač je celá stavba jednou velkou místností, sloupovým je rozdělena na tři dlouhé lodě. Plus ještě malé oltáříky ve výklencích.

Halový kostel: jedná se o stavbu pozdní gotiky. Tento typ kostela má všechny své lodě stejně dlouhé a vysoké. Jejich cílem je působit jako ohromné síně oddělené jen sloupovím. Snaha o sjednocení pozdně gotické architektury došla tímto kostelem svého vrcholu.

Světské stavby. S těmi je to složitější, neboť jejich popis není tak obsáhlý jako u církevních staveb. Rozvíjí se stavba kamenných měšťanských domů, ty jsou brzy nahrazeny domy renesančními. Staví se hrady, které nahrazují velké románské tvrze. Města mají kamenné hradby (pokud k nim získala práva). A tady se zmíním o jedné plzeňské zajímavosti. Víte, jak poznáte, že Plzeň byla bohatým městem ve středověku? Jednoduše, hlavní městský kostel nebyl součástí městského opevnění, ale stál na náměstí. Na Plzni je i krásně vidět, že byla založená lokátorem – rozměrné náměstí a široké ulice v jeho okolí. Třeba taková Olomouc se svými úzkými a křivými uličkami vznikala dosti samovolně, alespoň v centru.

Prvky gotických staveb

Sloupy, hlavice v gotice: V gotice dochází k zvyšování a zeštíhlování sloupů, jak se snižovala jejich nosná potřeba. Sloupoví se užívá více z ozdobných důvodů než z důvodu nutnosti podpírat strop jako u románských staveb. Hlavice sloupoví mívají tvar otevřeného květu. Gotický sloup nemusí mít hlavici, potom plynule přechází do stropního žebra.

Klenba, žebra a podobné: V gotice se objevují žebra, která jsou příporami prodloužena až k podlaze (od stropu). Žebrová klenba začíná být rozdělována takzvanými svorníky. Ty jsou mnohdy zdobené a dodávají tím žebrové klenbě uměleckého vzhledu (a díky tomu to vypadá, že klenba slouží uměleckému účelu a ne nutnosti podpory stavby).

Vnější sloupoví: již jsem zmiňoval, že mnoho gotických staveb (samozřejmě převážně církevních) vysunulo sloupoví vně stavby. Podle toho krásně poznáte gotickou stavbu. Důvodem tohoto bylo odlehčení vnitřní klenby samozřejmě. Ale když se podíváte na velkolepou gotickou katedrálu i s vnějším sloupovým, musíte uznat, že málokoho napadnou praktické důvody tohoto kroku. Vnější sloupový je opravdu jedním ze zásadních prvků gotiky.

Okna jsou v gotice vysoká a zdobená. Jsou více dílná (nejčastěji troj či dvojdílná). Zprvu mají tvar trojlistu, později se objevuje kružba. Okna získávají složitější tvary. Gotická okna jsou velmi často prosklena. V církevních stavbách hodně barevnou vitráží.

Vstupní portály: Gotický portál je nápadně podobný románskému. Vývojem slohu se od něho začíná více a více odlišovat. Je prohloubený, zdobený podobiznami světců. V horní části se brzy začíná objevovat prvek zvaný vimperk – vysoký trojúhelníkový štít. Aby to nebylo tak jednoduché, nemusí být portál jen trojúhelníkově vyveden na hoře, ale klidně může mít i oblý vrcholek. Co mají gotické portály mnohdy společného je výzdoba v horních částech.

Venkovní výzdoba: Gotika se od románského slohu poučila v tom, že venkovní ozdoba se stává více realistickou – zaměřuje se na figurální motivy, révový list a další. Zvláštním typem vnější výzdoby jsou chrliče – jejich úkolem je odvádět vodu z okapů a samozřejmě ukazovat, kteří tvorové nepatří na svatou půdu. Proto jsou chrliče často v podobách fantaskních tvorů – draků, démonů a podobných.

Pár slov závěrem

Krátký a zjednodušující článek o gotice se nám roztáhl více než jsme měl v plánu. A přesto jsem nenapsal zdaleka vše a zdaleka ne tak podrobně, jak jsem zamýšlel. Doufám tedy, že budete toto malé seznámení s gotikou hodnotit mírně, neboť si nemyslím, že na pěti stránkách by šlo vylíčit vše, zvláště, když je tento článek zaměřen spíše na ty, kteří o gotice vědí málo a chtějí se dozvědět něco nového.

Doufám, že vám přinese alespoň nějaký nový poznatek, či alespoň pochopení toho co bylo. A pokud jste hráči RPG her a rádi využíváte reálie ve svém světě m,doufám, že vám tento článek vnese více reality a poznání do vašich her. Já se s vámi těším u dalšího článku –renesance. To bude jeden z posledních článků věnovaných architektuře, pro potřeby Drakkaru nepotřebujeme rozebírat socialistický realismus a podobné zvrácenosti.