Umírající lovec chtěl křičet. Nadávat. Proklínat mladého vraha, ale hluboká rána na krku mu to nedovolila. Zalykal se vlastní krví, rukama hrabal ve sněhu a chrčel. Z plic mu unikal poslední dech, krev kouřila a páchla. Jeho vlastní krev mu páchla. Přestával vnímat zimu. Mladíkův obličej se ztrácel v mlze. Bolest a pach krve mizel někde v dálce. Vždyť se vlastně nic nestalo, jen umírá… a ani to tolik nebolí.