Rolové hry, válečné hry a jejich průsečíky

Wargaming není jen Warhammer a Warhammer 40,000. Za posledních několik let jsem se vydatně věnoval válečným hrám (wargames). Stejně jako rolové hry mají různá specifika, vyhodnocovací systémy a různě také pracují s hráčskými preferencemi. Než abychom se bavili o tom, co a jak mají které válečné hry společného s rolovými (role-playing games), pojďme se podívat na pár zajímavých her, které prolínají role-playing a wargaming.

Válečné hry s kampaňovým systémem

Spousta her se tváří, že mají RP prvky v podobě kampaňového systému. V takových hrách obvykle vaši bojovníci získávají zkušenosti a úrovně a nové schopnosti. Takové hry obvykle patří do kategorie M2M (man-to-man) her, tedy takových, kde hráč ovládá pár individuálních bojovníků nezávisle na sobě – třeba skupinka dobrodruhů. Jednotlivým modelům hrozí trvalá smrt nebo se mohou ověnčit slávou. Některé hry mají kampaňový systém bohatší, jiné chudší.

Například populární Frostgrave dodává silný DnD zážitek. Hráč ovládá čaroděje, jeho učedníka a houf najatých žoldáků. Čaroděj na svých výpravách do města, zničeného magickou katastrofou, získává kouzelné artefakty, grimoáry a svitky. Často se střetává s místními monstry ale i konkurenčními čaroději, kteří chtějí tajemství rozlehlého města získat pro sebe. Jediný, kdo získává zkušenosti je čaroděj (a učedník roste s ním). Jinak získává artefakty a peníze a může tak najímat silnější žoldnéře apod. Autor (Joseph McCollough) v rozhovoru pro Wargames, Soldiers and Strategy přiznal, že systém založil na d20 kostce, protože chtěl, aby design připomínal Dungeons and Dragons. Jenže po pár výpravách už máte spoustu peněz a nejpoužívanější kouzla už umíte sesílat spolehlivě. Čaroděj vysokého levelu už si hravě poradí s jakýmkoli žoldákem a zábavnost se vytrácí. Takže lze říct, že se ta inspirace DnD povedla.

Na druhou stranu historický Outremer: Faith and Blood (Jamie Gordon) z prostředí křižáckých států raných křížových výprav má o hodně drsnější kampaňový systém. Hráč velí šlechtické družině temného středověku ve střetu křesťanů a muslimů. Kampaňový systém je velice brutální. Celá družina sice získává zkušenosti, rostou ale relativně pomalu. Můžete tady ze sedláků, které jste odvedli do svaté země udělat obchodníky nebo řemeslníky, kteří vám pak poskytují bonusy pro ekonomickou část kampaně. A to budete potřebovat, protože po každé hře musíte platit za jídlo a píci pro koně i lidi, nemluvě o tom, že utrpěná zranění mohou být velice vážná, a i pravděpodobnost smrti na následky zranění je vysoká. Prostě středověk. Něco jako počítačový Darkest Dungeon. Po prvních pár hrách je půlka vaší družiny složena z mrzáků a trosek řvoucích ze spaní kvůli PTSD. Ekonomický systém je tak drastický, že prostě musíte čas od času vyrabovat vesnici, i když jste veskrze dobráci. Za zajaté nepřátele můžete požadovat výkupné nebo je prodat do otroctví. Moc fajn hra.

Velice silný RP zážitek dodává taky parádní hra od Gods Eye Games – Steel and Steed. Jedná se o simulátor rytířských turnajů. Hra zpracovává klání na dřevce, lukostřelbu a pěší i jízdní buhurt. Autoři výslovně píší, že skutečné figurky potřebujete jenom na buhurt, ale proč si neudělat i jezdce a střelce. V této hře ovládáte pouze jeden model, jednoho rytíře. Tvorba postavy hodně připomíná RPG. Určujete základní atributy a pak další schopnosti. Vybíráte si typ luku, koně, dřevce… Kampaňový mód obsahuje pravidla pro dvoření se dámám a bonusy, které vám ta která dáma přináší v rámci jejího působení na tribuně ve váš prospěch. Dále můžete do své rytířské domácnosti přidávat vazaly, panoše, syny a dcery. Trochu jako RPG Pendragon.

Společná tvorba příběhu

Můžeme namítnout, že RPG je přece o něčem jiném. Že hráči nehrají proti sobě, ale spolupracují na tvorbě příběhu. A je to pravda. V této souvislosti bych rád zmínil jméno mého oblíbeného herního designéra: Andrea Sfiligoi. Kromě velice úspěšného Song of Blades and Heroes, který pak dostal i vlastní RPG založené na stejném systému (Tales of Blades and Heroes), vytvořil tento designér velkou spoustu inovativních herních systémů. Do tohoto článku určitě patří zmínka o 4 Against Darkness, což je kooperativní dungeon crawl bez nutnosti vypravěče. Systém umožňuje náhodně generované dungeony včetně monster a jejich chování. Hra je určena pro 4 postavy a je celkem jedno, jestli ji hraje 1–4 hráčů. Pokud máte rádi taktický boj a dungeon crawly, je to možná alternativní cesta.

Stejný autor také pro Osprey Games napsal A Fistful of Kung Fu – hru z prostředí hongkongského akčního filmu. Místo armád máte obsazení a hlavní postava každého hráče je Protagonista. Zbytek vašich bojovníků je komparz. Na téhle hře je skvělé, že aktivně podporuje vyprávění příběhu, šíleného a přitaženého za vlasy právě ve stylu hongkongské akce. Ninjové, démoni, hrdinní detektivové a mistři kung fu se střetávají na rybím trhu, v čajovně nebo na tajuplném hřbitově. Hra aktivně pracuje s prostředím a stanovuje, jaké rekvizity se kde mohou nacházet. Postavy tak po sobě mohou házet příbory, používat kusy židle jako improvizované zbraně a využívat i vlastností prostředí k vytvoření terénních překážek. Když jsem pravidla četl poprvé, část mi připadala jako vytváření aspektů scény ve Fate.

Příběhy tam a zase zpátky

Pak tady máme hry, které přináší tak zajímavé prostředí, že přímo vybízí k překročení hranic. V RPG hraji Pathfinder první edice a jedna z nejkrásnějších věcí na Pathfinderu je jeho prostředí. Golarion pokrývají desítky zajímavých států, které jsou veskrze funkční a velice pestré. Ať už se bavíme o ďábly uctívajícím Cheliaxu, upírské Ustalavi, revolučním Galtu nebo Numerii, kde uprostřed barbarských pustin ztroskotala vesmírná loď. Můžete si vybrat jakékoli prostředí nebo cestovat a zkusit je všechny. Jednu věc dělají wargameři ještě radši, než hraní si s vojáčky a barvení vojáčků. Rádi vymýšlí nové armády. Když se rozhodnete svoje fantasy hry zasadit do prostředí Pathfinderu, můžete udělat zcela unikátní armády – numerijskou Technickou Ligu (organizace, která podniká cesty do útrob ztroskotané vesmírné lodi a metodou pokus/omyl používají sci-fi technologie), barbarské válečníky doplněné o roboty a elitní bojovníky oblečené v kožešinách s laserovými pistolemi. Nebo armádu Cheliaxu kombinující hrůzostrašné Hellknighty v plátových brněních a pekelné bytosti, bok po boku s běžnými lidskými bojovníky.

Častěji mám ale chuť převrátit prostředí z válečné hry do RPG. Hrozně rád bych si zahrál RPG z prostředí Gaslands (Mike Hutchinson). Veleúspěšná destruktivní hra o postapokalyptických závodech ve stylu Mad Max nebo Death Race. Prostředí stojí na tom, že koncem 20. století lidstvo kolonizovalo Mars. Nicméně korporace na Marsu rychle zbohatly a násilím si podrobily Zemi. Obyvatelé Země jsou teď udržováni v míru díky televizi. Nejpopulárnější reality show: Gaslands. Diváci v analogovém televizním vysílání sledují brutální a krvavé závody automobilů, sponzorovaných organizacemi Marsu. Závodníci mají pořádnou motivaci – vítěz každého ročníku získá doživotní rentu a k tomu dům na bohatém Marsu. Mnozí aktivisté ale tvrdí, že ráj na Marsu je lež.

Taky mám jistotu, že kdybych někdy měl příležitost hrát westernové RPG, chtěl bych využít prostředí ze hry Dracula's America. Hra je zasazena do prostředí amerického západu kolem roku 1870. Poté, co byl hrabě Dracula vyhnán Řádem Rozbřesku z Evropy, vydal se přes oceán do Ameriky, kde se jako bohatý Evropan se zájmem o rozvoj svobodné Ameriky vetřel do přízně Abrahama Lincolna. Ten dával Draculovi stále více a více pravomocí, až jednoho dne v divadle… zemřeli všichni z Lincolnova okolí. Tedy až na hraběte. Ten se prohlásil doživotním prezidentem USA (ano, je nesmrtelný) a začal dělat změny. Městy se teď prochází upíři a domorodí indiáni se vrátili ke svým starým způsobům, aby chránili rovnováhu světa. Proto přijímají podobu šelem a útočí na „vládní“ zřízení. Křižáci z Řádu Rozbřesku se snaží konečně ulovit Draculu i všechny ostatní nelidské zrůdy a do toho všeho ještě vstupují železniční magnáti z Kultu Křižovatek, kteří se pomocí vzorců železnice v krajině pokouší otevřít pekelnou bránu, nebo Temná Konfederace složená z bývalých jižanských otrokářů, kteří se od haitských otroků naučili něco o nekromancii a nyní se hodlají postarat o to aby Jih znovu povstal. Tentokrát doslovně.

Závěrem

Nakonec je to všechno jen hra. Je to o tom, co vás baví a v čem nacházíte radost. Měl jsem možnost zahrát si RPG, která se chovala mnohem víc jako wargame a naopak. Tenhle článek možná přiláká některé hráče RPG k figurkovým hrám. Možná už ten hráč figurku své postavy má, protože je zvyklý hrát RPG s figurkami. A možná teď jeho hrdina zažije nová dobrodružství z nového úhlu pohledu.

Sejdeme se u herního stolu.