30. léta, prohibice a noir

Tento článek vznikl jako pomocník pro hráče a Vypravěče, kteří chtějí odehrát nějaké příběhy v prostředí třicátých let, ať již o žánrovou gangsterku, nebo o noirovku. Na jediné přečtení možná bude působit poněkud hutně nebo nezáživně – vznikl však v rámci RPGFóra a má sloužit spíše jako referenční příručka nebo průvodce. Je rozdělen na dvě části – první obsahuje některé možné nápady pro zápletky a dobrodružství, na většině z nich se dá postavit celé herní sezení (nebo minimálně nějaká výrazná epizoda). Druhá polovina článku představuje historický popis několika měst, gangů, historických událostí a přestřelek.

„This is the life we chose, the life we lead. And there is only one guarantee: none of us will see Heaven.“
- John Rooney – Road to Perdition

Třicátá léta dvacátého století jsou ve Spojených státech poznamenána hospodářskou krizí a především prohibicí, která způsobila mohutný rozmach organizovaného zločinu (především mezi italskými a irskými přistěhovalci) a načas proměnila města v bitevní pole gangů. Toto téma je úzce spjato s žánrem filmů noir, protože velká část příběhů, které se v této době odehrávají (v knižní nebo filmové podobě) nesou jeho prvky, stejně jako velká část her. Žánr noir se velice obtížně charakterizuje, protože sám o sobě je spíš dojmem nebo pocitem, který ve vás zůstane po shlédnutí filmu. Opakují se tu jisté prvky (zločin; perspektiva zločinců, nikoli policie; obrácený pohled na tradiční zdroje autority (jako zkorumpovaná policie); nestálá spojenectví a věrnost; femme fatale – žena, které způsobí pád anebo smrt kladné postavy; brutální násilí; bizarní zvraty v zápletce a motivacích), které slouží k determinaci příběhu a mohou sloužit jako dobrý zdroj inspirace pro všechny, kteří se rozhodnou vést nebo hrát hru z tohoto prostředí.

Nejlepší charakteristiku filmu noir, který jsem našel, si dovolím citovat: „… cynický soukromý detektiv jako hlavní hrdina, famme fatale, mnoho flashbacků podbarvených vyprávěným doprovodem („Toho večera jsem šel do přístavu…“), dramaticky černobílé vizuální obrazy a fatalistická nálada zlehčovaná provokativním špičkováním nebo flirtováním.“

Ve filmu tento přístup funguje velice dobře (dokladem může být to, že film noir byl velice živým žánrem až do šedesátých let) a dovoluje režisérovi nebo Vypravěči dobře stavět příběh. Samozřejmě, že ne všechny jeho prvky se dají dobře převést do hry, ale rozhodně stojí za to zamyslet se nad tím, proč se užívají a které podstatné prvky vnášejí do příběhu.

Ve třicátých letech je možné hrát velkou šíři příběhů – nejčastějším je příběh soukromého detektiva, kdy se hlavní hrdina snaží upít k smrti, spí se ženou svého parťáka, poslední normální vztah se mu rozbil už dávno, má noční můry, chodí obědvat s irskými pistolníky, se kterými chodil do školy, a večeří s policejním kapitánem (z nichž větší hajzl je právě kapitán) a každý večer sedí před zrcadlem s pistolí v ruce a přemýšlí, jestli to má ukončit. Policisté jsou úplatní a horší zločinci než mafiáni sami, poctiví lidé na ulicích žebrají o práci a jídlo, zatímco darebáci se topí v dolarech… a člověk si nemůže legálně dát ani mizernýho panáka.

Systémy, ve kterých se příběhy 30. let dají hrát

• Fate
• Primetime Adventures
• Mob Justice
• D20 Modern
• Contenders (jako boje vyhořelých boxerů v zaplivaných klubech třetí kategorie)
• GURPS

Náměty na příběh odehrávající se v Americe třicátých let

Obecně

• jedna z postav je obviněna z vraždy – policie má svého viníka a pravda ji nezajímá – s několika přáteli se musí pokusit očistit své jméno a zjistit jak to bylo… a budou mu jeho přátelé věřit, když vše ukazuje na něj? Je přátelství a víra v nevinu dostatečným důvodem pro pátrání, když důkazy hovoří jasně?
• skupina zlodějíčků, bývalých mafiánů a podvodníků se dá dohromady, aby provedli velkou loupež nebo podfuk, který jim má zajistit pořádný balík
• příběh jako Bonnie a Clyde – skupina bankovních lupičů po neúspěšném přepadení banky na útěku, v patách jim je šerif a polovina policie z celých Států
• starý don je zavražděn na ulici a policie vrahy kryje, večer se v donově domě schází skupina caporegimů a vysoce postavených pistolníků, aby se poradili jak zareagují na donovu vraždu, zjistili kdo za tím stojí … a kdo bude novým donem…

V případě, že jeden nebo několik postav jsou detektivy společnosti Continental Detective Agency, případně soukromí detektivové na vlastní noze (ostatní mohou být přátelé, rodinní příslušníci, najatí řidiči nebo svalovci):

• bohatý klient chce, aby našli jeho přítelkyni, která uprchla s penězi, které mu ukradla … jenže ne všechno je tak jak se zdá…
• dva lidé byli brutálně zavražděni sekáčkem na led a okolnosti jsou více než podivné … a manželka jedné z obětí chce vědět, co se stalo…
• kdo je tajemná dívka, kterou našli mrtvou v jezeře za městem? Policie si neví rady a kapitán O’Bennyon poprosí detektivy o pomoc s případem. Jediná stopa je drahokam který svírala v dlani – podle oblečení byla mrtvá dívka z chudších poměrů – jak mohla přijít k tak drahé věci a proč ji svírala v ruce?
• za městem našli rozstřílený sedan se čtyřmi mrtvolami. Problém je, že se k nim nikdo nehlásí a mrtví nejsou zřejmě členové žádné z mafiánských frakcí … jenže proč je pak někdo zabíjel a kdo to byl? A proč se ve voze našla zlatá soška milionáře Felberse, který nevěděl, že se mu ztratila? Felbers by rád znal pravdu…
• bohatý klient je vydírán kompromitujícími materiály a rád by věc vyřešil bez zbytečného rozruchu, proto najme detektivy, aby to vyřešili
• klient je vydírán a rozhodne se zaplatit – jenže detektiv na místě předání najde jenom dvě mrtvoly a hned nato na místo vpadne policie; jeho přátelům se podaří zaplatit kauci a dostat ho do soudu z vězení, ale je jasné, že ho někdo podrazil … jenže kdo a proč?
• místní boháč si najme detektivy, aby mu přivedli zpět jeho rozmazlenou dceru – podle jeho informací utekla s nějakým grázlem do Havany
• po pátrání po zmizelém bratrovi místního italského obchodníka se detektiv zaplete do federálního vyšetřování nelegálního pašování drog z Mexika … federálové jednoznačně nesnášejí, když jim do vyšetřování někdo strká nos a i přes ty jejich debilní slamáky ho můžou připravit o licenci. Jenže smlouva je smlouva…
• detektiv a jeho přátelé se jenom zastaví v bance vybrat si poslední výplatu, když do ní vtrhne několik mužů se samopaly a šátky na obličejích
• na dveře detektivovi večer s pláčem klepe jeho sousedka, milé venkovské děvče, které se přistěhovalo z Jižní Dakoty a když otevře, zjistí, že má pothané šaty a na tváři podlitiny…

Bangy

(bleskové zvraty příběhu nebo prvky, které způsobí okamžitou reakci):

• u chodníku zastaví auto, otevřou se dveře a zprava k postavě přistoupí chlap v kabátě: „Nedělejte problémy a nastupte si.“ Co teď? Co jsou zač? Policie? Feredálové? Nějaká místní rodina? Nebo je to únos? Co mi chtějí?
• postava se vrací domů a dveře jsou pootevřené… Sakra! Čekají tam na mě? Jsou i dole pod schody? A kdo po mě jde? Nebo jsem ráno nezamknul?
• postava obědvá v restauraci a dovnitř vejde Ital v klobouku, vytáhne revolver a vystřílí pár ran do vedlejšího boxu… Co teď? Jde i po mě? Jsem svědek, zkusí mě umlčet? Mám po něm skočit? Nebo se schovat pod stůl a dělat že nic nevidím?
• zaklepání na dveře – za nimi stojí bratr postavy s velice zkroušeným výrazem mezi dvěma hromotluky a uhlazený Ital s úsměvem povídá: „Váš bratr prohrál značnou sumu v kartách, ale řekl nám, že vy to zaplatíte … dělá to dvě stě dolarů…“ Zatraceně! Černá ovce rodiny… doma tolik peněz ani nemám. Ale ti chlapi ho zabijou jestli nezaplatím… krev není voda… Co teď?
• postava jde po chodníku a najednou do ní vrazí uplakané děvče: „Prosím, pomozte mi!“ Ohlédne se a vidí, že za dívkou běží dvojice svalovců. Pomoct nebo uhnout stranou? O co tu jde? Kdo ji pronásleduje? A co je zač?
• během jízdy automobilem najednou píchne kolo, a není tam rezerva, ale asi dvě stě mětrů před sebou ve tmě vidí svítit na odpočivadle malou restauraci. Před ní stojí dva černé sedany, ale restaurace je prázdná … není tam ani servírka…
• během jízdy po dálnici se před něj najednou zařadí dálniční hlídka a přinutí postavu zajet ke krajnici. Postava znuděně vytahuje řidičák a podává jej policistovi … když tu náhle její pohled padne na sklenici whiskey, kterou má v otevřené přihrádce… Sakra! Sakra! Sakra! Ten polda si toho ještě nevšiml, ale to dlouho nepotrvá … co teď?
• postava se prodírá davem a najednou do něj vrazí menší Ital v čepici a utíká rychle pryč. Automaticky sáhne po peněžence, ale v kapse není…
• postava jde s někým blízkým po ulici, ale najednou se jí zatmí před očima a probere se na chodníku, zatímco ve vzduchu létají hořící papíry a všude jsou kusy dřeva a kusy těl … restauraci, kolem které jste procházeli, někdo vyhodil do vzduchu…

Historické události a texty

Následující texty jsou založeny na historických událostech a osobách a mají spíše než cokoli jiného sloužit jako vysvětlení některých pojmů a inspiraci pro vaše hry.

New York

Strukturu celého newyorského i amerického podsvětí natrvalo změnila kravavá Castellammarká válka, která vypukla mezi dvěmi frakcemi americko-italské mafie mezi lety 1929–1931.

Jméno války odkazuje na imigranty z města Castellammare del Golfo na západní Sicílii, kteří tvořili jednu stranu konfliktu. Ve Spojených státech byl vůdcem Italů z Castellammare Salvatore Maranzano, gangster z New Yorku. Mezi další mafiány patřili Joseph „Joe Bananas“ Bonanno, Stefano „Pohřebák“ Magaddino, Joseph Profaci a Joe Aiello.

Druhou frakci tvořili imigranti z jiných částí Sicílie, Kalábrie a jižních oblastí Itálie. Mnoho členů této frakce také pocházelo z Neapole. Vůdcem byl další z newyorských gangsterů – Joe „Boss“ Masseria. Členy Masseriovy strany byli Alphons „Zjizvená tvář“ Capone, Charles „Lucky“ Luciano, Albert „Šílený kloboučník“ Anastasia, Vito Genovese, Alfred Mineo (aka Alfredo Manfredi), Willie Moretti, Joe Adonis a Frank Costello.

Navenek válka probíhala mezi silami Masseria a Maranzana, ve skutečnosti šlo ale o konflikt mezi straší generací sicilských šéfů, kteří se zarytě drželi starých tradic, a novou nastupující dravou skupinou Italů, kteří chtěli více spolupracovat i s neitaly. Rozpory mezi oběma frakcemi začaly už v roce 1928, kdy si obě skupiny navzájem přepadaly zásilky nelegálního alkoholu.

Ani jedna ze stran neměla pevné členství – mnoho gangsterů v průběhu války často měnilo strany.

Po vraždě Aiella se štěstí začalo přiklánět na stranu Castellammarských. 5. listopadu 1930 byl zavražděn Mineo a další klíčový člen Masseriova gangu – Steve Ferrigno. Poté začali členové Masseriova gangu zbíhat od praporu a přecházet k Maranzanovi a smazaly se tím původní strany konfliktu (Castellammarští proti ne-Castellammarským). 3. února 1931 byl postřelen Joseph Catania, důležitý Masseriův poručík, a zemřel o dva dny později.

V této bezvýchodné situaci zahájili Masseriovi spojenci Luciano a Genovese jednání s Maranzanem. Slíbili, že zradí Masseriu, když Maranzano ukončí válku. 15. dubna 1931 byl Masseria zastřelen, když večeřel v restauraci Nuova Villa Tammaro na Coney Islandu v Brooklynu. Střelci byli Albert Anastasia, Joe Adonis, Vito Genovese a Benjamin „Bugsy“ Siegel. Ciro „Artyčokový král“ Terranova měl řídit vůz, ale byl vraždou tak otřesen, že ho Siegel musel odstrčit a řídit sám.

Maranzano zvítězil a reorganizoval mafiánskou strukturu – kromě New Yorku byli v oblastech Severovýchodu a Středozápadu organizováni mafiáni do jediné rodiny na město. Kvůli velkému rozsahu organizovaného zločinu v New Yorku bylo město rozděleno mezi Pět newyorských rodin – bossy se stali Luciano, Profaci, Gagliano, Bonanno a Vincent Mangano. Všichni samozřejmě měli platit tribut a být podřízeni Maranzanovi, který se prohlásil capem di tutti capi – tedy „bossem všech bossů“. Ostatní rodiny a frakce organizovaného zločinu přestaly existovat a byly začleněny do nové struktury rodin.

Maranzanova vláda jako capo di tutti capi měla ale krátké trvání. 10. září 1931 byl Maranzano postřelen a ubodán k smrti na Manhattanu skupinou židovských pistolníků, které najal Meyer Lansky (členy skupiny byli Samuel „Red“ Levine a Bo Weinberg).

Skutečným výsledkem války byla prohra obou frakcí – opravdovými vítězi byli mladí a více nemilosrdní gangsteři v čele s „Lucky“ Lucianem. S jejich nástupem k moci se organizovaný zločin stal skutečně národní (celoamerický) a multietnický.

Narozdíl od Maranzana, Luciano se netoužil stát „bossem všech bossů“. Chtěl se potavit chaosu a sebezničujícím válkám gangů, které zachvátily New York a Chicago ve dvacátých letech. Luciano a Lansky usoudili, že nejlepší bude nechat rodiny, aby samy ovládaly své území, ale vytvořit centrální organizaci, která bude urovnávat jejich spory bez krveprolití. To by ponechalo rodinám kontrolu, podpořilo jejich obchodní zájmy a navíc udrželo mafiány z dohledu veřejnosti a zákona.

Luciano ustanovil takzvanou Komisi, aby dohlížela na všechny aktivity Mafie ve Spojených státech a sloužila jako prostředník při sporech jednotlivých famiglií. Luciano se stal předsedou Komise a Lansky jeho zástupcem.

Zformování Komise nezastavilo války gangů ani krveprolévání, ale snížilo jejich rozsah a četnost. Když jedna famiglie vyhlásila válku druhé, většinou byla brzy ve válce také s Komisí a všemi ostatními rodinami.

Chicago

Chicagské podsvětí bylo poznamenáno soupeřením mezi North Side gangem a South Side gangem (později Chigago Outfitem), kde irský North Side gang ovládal sever města a italský Chicago Outfit ovládal jih.

Jako mnoho chicagských gangů, North Side Gang vzniknul původně z jednoho z mnoha pouličních gangů, které ovládaly ulice města začátkem století – z Market street gangu. Ten tvořili zlodějíčci, bytaři a nádeníci pracující mezi 42. a 43. ulicí. Gang se zvlášť proslavil během tzv. Cirkulačních válek okolo roku 1910 mezi novinami Chicago Examiner a Chicago Tribune, členové Market street gangu, najatí novinami, napadali majitele stánků, kteří je neodebírali, a zastrašováním omezili prodeje druhé straně. Během těchto válek si Dean O’Banion, pozdější vůdce North Side gangu, vybudoval cenné kontakty na politiky a novináře. Pod mentorským vedením kasaře Charlieho „Dobytka“ Reisera se krátce po zavedení Prohibice v roce 1919 O’Banion stal bossem North Side gangu.

Jeho gangsteři rychle přebrali kontrolu nad existujícími pivovary a výrobnami alkoholu na severní straně města. To jim dalo prakticky monopol na dodávky skutečného piva a whiskey, protože jejich rivalové mohli nabídnout pouze nekvalitní alkohol a doma vyráběnou pálenku. North Side Gang s ústředím v restauraci „McGovern’s Saloon and Cafe“ během několika měsíců ovládl prakticky celou severní stranu. Kromě výroby a distribuce nelegálního alkoholu pokračoval gang ve vloupávání do místních obchodů a v provozování nelegálního hazardu. Na rozdíl od jižních gangů ale nikdy neprovozoval prostituci. O’Banion si pojistil svou pozici tím, že pomohl ve volbách svým policikým přátelům a oni mu oplátkou poskytovali zákonnou ochranu před policí. Během Krize se také proslavil velkými dary sirotčincům a charitě, stejně jako poskytováním jídla nezaměstnaným a chudým.

North Side gang se brzy ocitl ve sporech s mocnými sicilskými a itlaskými gangy na Jižní straně Chicaga. Mezi nejmocnější patřila rodina Genna, John „Johnny Liška“ Torrio a jeho zástupce Al Capone. Staré nepřátelství mezi Iry a Italy dále rozvířovalo O’Banionovo odmítnutí prodávat alkohol jižním gangům a jeho vznětlivá povaha, kdy při jednání Italy několikrát urazil. Potají také vedl několik operací, kdy jižním gangům unesl několik dodávek alkoholu, který jim pak prodal zpět. North Side gang měl ale problémy i s irskými gangy – v roce 1921 O’Banion zastřelil Davyho „Yiddelse“ Millera, člena Ragen’s Colts, poté co urazil člena North Side.

North Side gang požíval mocné policejní a politické ochrany, která šla až tak daleko, že v roce 1924 policisté v uniformách pomohli gangu vyloupit Sibliho destilárnu, která byla od začátku Prohibicie uzavřena. Poručík Michael Grady a čtyři detektivové umožnili členům North Side, aby získali 1 750 lahví kvalitní whiskey v ceně zhruba 100 000 dolarů.

Začátkem roku 1924 uzavřel O’Banion s jižními gangy dohodu o spolupráci, ta ale nadále vázla a definitivně po několika incidentech skončila desátého listopadu, když tři neznámí muži vešli do obchodu Schofield Flower Shop, který vlastnil O’Banion, a zastřelili ho.

Tento čin se všeobecně považuje za začátek velké války mezi North Side a Chicago Outfit, která se táhla pět let a byla ukončena teprve Masakrem na den svatého Valentýna v roce 1929.

Válka

Po smrti O’Baniona na jeho místo nastoupil jeho zástupce Hymie Weiss a ihned zahájil útok proti svým protivníkům. V lednu se Weiss, Bugs Moran a Vincent Drucci pokusili zabít Torriova poručíka – Ala Capona v Chicago South Side reataurantu. Palbou na jeho vůz zranili Caponova řidiče, gangster ale kulkám unikl. Pod dojmem tohoto útoku si Capone pořídil svůj pověstný opancéřovaný vůz.

Krátce po útoku na Capona Weiss, Moran a Drucci přepadli Torria, když se vracel se svou ženou z nákupů. Torrio i jeho řidič byli několikrát zraněni, ale gangsteři byli nuceni z místa uprchnout předtím, než mohli práci dokončit protože na místo dorazila policie. Po tomto útoku se Torrio rozhodl, že má všeho dost – vrátil se do Itálie a velení Chicago Outfitu předal Caponovi.

Weiss a pistolníci North Side se potom zaměřili na rodinu Genna, spojence Gicago Outfitu. Jako prvního zastřelil Moran po automobilové honičce „Bloody“ Angela Gennu. Následoval Mike „Ďábel“ Genna, kterého zastřelila policie, poté co na ně po přestřelce s gangstery North Side obrátil zbraň. Drucci poté zastřelil Samuzza „Samootse“Amatunu, podporovatele rodiny Genna, který se ji snažil udržet pohromadě. Tony Genna byl zavražděn poslední (přestože se dodnes spekuluje, že zavraždit ho nechal Al Capone a ne Weiss). Poté zbývající členové rodiny Genna uprchli z Chicaga a jejich území si rozebrali North Side a Capone.

V této chvíli byl Torrio ze hry, Gennové opustili Chicago a Al Capone se musel skrývat před útoky pistolníků North Side. Gang dosáhl vrcholu moci a dál posiloval svou pozici.

Druhý útok na Capona šokoval polici i veřejnost – skupina automobilů North Side, vedená Moranem v prvním voze, zamířila ke Caponovou hotelu Cicero. Zatímco Capone a jeho bodyguard si v restauraci dávali drink, pistolníci North Side projeli výkladem do haly a samopaly Thompson zahájili palbu, která obrátila hotel v ruiny. Capone i jeho tělesný strážce útok přežili, ale mafián, vyděšený k smrti, byl donucen s North Side uzavřít nevýhodný mír, který ale neměl dlouhého trvání.

Capone vrátil úder vraždou Hymie Weisse a několika dalších členů North Side. Velení gangu převzali Drucci a Moran. Oba gangy pokračovaly v přepadech a bombových útocích ještě několik měsíců, než byla svolána mírová konference, která skončila uzavřením dohody. V době míru byl během přestřelky s policií zastřelen Vincent Drucci a velení North Side tedy přešlo na Morana.

Mír sám brzy přešel do studené války a přerostl opět ve válku poté, co Moran začal přepadávat náklady Caponova piva. Capone odpověděl vypálením Moranova psího závodiště a o několik dní později Caponovo vlastní psí závodiště lehlo popelem, přičemž Moran byl přirozeně hlavním podezřelým. Opět vypukla otevřená válka a Moran nařídil popravu dvou předáků odborů, kteří byli Caponovými spojenci a osobními přáteli. Na tento akt reagoval Capone naplánováním smrtícího útoku, který vešel do historie jako Masakr na den svatého Valentýna.

Masakr na den svatého Valentýna

1. února 1929 čtyři neznámi muži, z nichž dva byli oblečeni jako policisté, vtrhli do North Side Street Garage a rozkázali šesti členům North Side gangu a jednomu příteli jednoho z gangsterů, aby se postavili ke zdi. Pistolníci poté vytáhli samopaly a všechny je postříleli. Jediný přeživší, Frank „Tight Lips“ Gusenberg zemřel o několik hodin později v nemocnici poté, co odmítl říct, kdo ho střelil.

Hlavní cíl útoku – Bugs Moran, vůdce North Side, v garáži nebyl a smrti unikl. Když zahlédl policisty vstupovat do garáže, domníval se, že jde o policejní zátah, a řekl svému řidiči, aby jel dál a nezastavoval.

Tento masakrt vedl k ukončení války, přesto přilákal pozornost federálních orgánů, což vedlo ke zkáze jak Morana, tak Ala Capona.

Síla North Side postupně upadala a s koncem prohibice dostala velkou ránu. V roce 1936 byl zastřelen Jack „Kulomet“ McGrun, který byl považován za člověka, který provedl masakr na sv. Valentýna. Podezřelým byl jak Moran, tak Frank Nitti, který po Alu Caponovi převzal Chicago Outfit, protože McGrun přestával být zvladatelný.

Koncem třicátých let Moran opustil Chicago a North Side gang přestal existovat – Chicago Outfit převzalo vládu i nad severními oblastmi.

La Mano Nera – Černá ruka

Černá ruka je způsob vydírání, nikoli kriminální organizace jako taková (přestože mafie nebo Camorra jej využívaly). Od začátku století byly operace Černé ruky silně rozšířeny v italoamerických komunitách větších měst (New York, New Orleans, Chicago nebo San Francisco). Odhaduje se, že jen v samotném New Yorku bylo tímto způsobem vydíráno na 90 % všech italských imigrantů (včetně například Enrica Carusa).

Typické způsoby Černé ruky spočívaly v zaslání dopisu oběti, ve kterém jí bylo vyhrožováno (ublížením na zdraví, smrtí, znásilnění nebo únosem). V dopisu pak byla uvedena požadovaná částka, kterou oběť musela dopravit na určené místo. Často byl dopis doprovázen výhružnými symboly jako kouřící pistolí nebo šibenicí. Podepsán byl vždy nakreslenou rukou vyvedenou černým inkoustem – La Mano Nera. Pokud oběť nezaplatila, gangsteři splnili své hrozby – Ignazio Saietta, sicilský pistolník působící v Malé Itálii v New Yorku, škrtil své oběti a jejich těla spaloval ve Východním Harlemu. V Chicagu zase obávaný Shotgun Man zavraždil za denního světla na tom stejném rohu několik tuctů lidí.

Pokud se některá z obětí obrátila o pomoc na policii, porušila staletý zákon omerty a gangsteři odpověděli svým obvyklým stylem – vraždou.

White Hand Gang

White Hand gang byla skupina několika irských gangů, působících v Brooklynu a Red Hooku mezi lety 1900 a 1928, které se spojily proti sílící dominanci italské Černé ruky a sicilských gangů. Mezi hlavní příjmy gangu patřily poplatky z příchozích a odchozích přístavních dodávek, výpalné od majitelů doků a vynucené dávky z platu přístavních dělníků. Gang byl znám tím, že jeho členové byli násilničtí a často se mezi sebou vraždili kvůli pozicím v organizaci. Nejznámější z „přístavních bossů“ byl „Divoký“ Bill Lovett, který nahradil dřívějšího bosse Dinny Meehana. Meehan byl zavražděn ve spánku u sebe doma, zatímco jeho manželka spala vedle něj. Lovett agresivně vystupoval proti sílícímu vlivu Černé ruky a italských gangů až do své smrti v roce 1923, když se poté, co jej zasáhlo několik kulek (možná vypálené Vincentem Manganem a Johnnym Giustrou), svezl na bar a sicilský zabiják Willie „Dva nože“ Altierri ho dorazil sekáčkem na maso.

Lovettův švagr Richard „Protéza“ Lonergan po něm nastoupil jako úřadující boss a ještě zesílil útoky proti Vinci Manganovi, Albertu Anastaziovi a Joe Adonisovi, kteří se začali tlačit na území Bílé ruky. Dvacátého šestého prosince 1925 Lonergan a členové White Hand Aaron Harms, James „Směšnej“ Howard, Paddy Maloney, Cornelius „Jehla“ Ferry a James Hart vešli do mafií vlastněné tančírny Adonis Social Club v Brooklynu, kde se pohádali se dvěma Italy, kteří tancovali s irskými děvčaty, když náhle světla zhasla a byla slyšet střelba. Když se opět rozsvítilo, Lonergan a jeho poručíci Aaron Harms a Jehla Perry leželi na parketu mrtví. Podezřelým z odpovědnosti za útok byl Al Capone, který byl nucen opustit New York v roce 1921, po rozepři s jedním z členů White Hand. Žádné důkazy se ale nenašly a policie případ odložila.

Bez silného vedení přestal White Hand gang pomalu existovat a v roce 1928 italská mafie kompletně převzala zbývající oblasti, které byly pod kontrolou gangu.

Purple Gang

Fialový gang byla skupina židovských pašeráků lihovin a únosců operující pod vedením Aba Bernsteina v Detroitu. Hrál velkou roli při prodeji a pašování alkoholu z Kanady. Patřil k nejkrutějším gangům své éry – připisuje se mu na 500 vražd členů rivalských mafiánů.

Gang byl z velké většiny (přestože ne úplně) tvořen židovskými gangstery. Původně vznikl ze skupiny mladistvých delikventů z řad židovských imigrantů. Skupina 16 nebo 17 dětí ze stejného sousedství začala přepadávat a obírat opilce, později se zapojili do krádeží a ozbrojených přepadení. Jejich jméno vzniklo z označení jedné z obětí gangu, majitele obchodu: „Jsou shnilí až na kost, fialoví jako zkažené maso.“

V podsvětí si vytvořili skutečně odstrašující pověst a možná právě kvůli jejich vražedné reputaci si Al Capone vypůjčil členy Purple Gangu, George Lewise a bratry Phila a Harryho Keywellovy, aby provedli Masakr na den sv. Valentýna.

Pašování alkoholu vyneslo Fialovým miliony dolarů, přesto byli jeho členové zapojeni ve vydírání, únosech a krádežích šperků. Pokoušeli se také vést hazardní herny, především mezi černošskou populací v Detroitu. Hazard provozoval Julius Horowitz a jednonohý černošský gangster, kterého na Jihu hledali pro vraždu. Dařilo se jim až do doby, než hazardní hráči zjistili, že používali vyvážené kostky a další triky, aby jim herny co nejvíc vydělaly. Při nepokojích, které následovaly, se Horowitzovi podařilo uniknout, ale černošský gangster byl nejspíše zavražděn.

Purple gang byl výjimečně násilnický a byl v neustálé válce s ostatními gangy a mezi sebou navzájem. Noviny často přinášely zprávy o vraždách gangsterů na obou stranách konfliktů. Příliš mnoho násilných činů způsobilo veřejný odpor, ale také podezření z některých činů mezi členy navzájem – boje v samotné organizaci poškodily gang jako takový a v podstatě znemožnily jeho řízení. Asi po pěti letech se gang rozpadl a jeho místo zaujaly jiné gangy.

Členové Fialového gangu byli podezřelí v případě únosu dítětě manželů Lindberghových a jsou také považováni za pachatele Masakru v hotelu Milaflores.

Masakr v hotelu Milaflores

Masakr v hotelu Milaflores je jméno, které noviny daly zastřelení tří gangsterů jako odvetu za dvě vraždy a únos v zimě 1927 v Detroitu, stát Michigan. Za zločin byli zdpovědný Purple gang. V průběhu dvacátých let Fialoví uzavřeli spojenectví s bývalými členy gangu Egan’s Rats (především s Fredem „Zabijákem“ Burkem a Gusem Winklerem). Tato dvojice a skupina gangsterů byla zodpovědná za distribuci alkoholu Purple Gangu a v případě potíží dodali Fialovým i pistolníky.

Problémy začaly na Štědrý večer roku 1926, když byl majitel hostince, Johnny Reid, zastřelen brokovnicí na dvoře svého nájemního domu na 3025 East Grand Boulevard. Reid byl bývalým členem Rats a pro Fialové prodával alkohol. Předpokládalo se, že vražda je odvetou sicilského gangstera Mikeho Dipisa, kterého ten rok Reid a jeho přátelé ze St. Louis porazili.

Vrahem Johnnyho Reida měl být Frank Wright, zloděj klenotů se základnou v Chicagu, který se nedávno do Detroitu přestěhoval. Wright a dva zloději z New Yorku, Joseph Bloom a George Cohen, začali unášet místní hazardní hráče pro výkupné. Mnoho lidí, které si vyhlédli, bylo nějak spojeno s Fialovým gangem. Trio překročilo hranice, když zastřelili drogového dealera Fialových, Jakea Weinberga, v North Endu v roce 1927. Bratři Bernsteinové si najali Freda Burka a Guse Winklera, aby jejich zaměstnance pomstili.

Ti unesli Meyera „Rybu“ Bloomfielda, Wrightova přítele a Winkler zavolal Wrightovi, že výkupné za něj mají donést do hotelového pokoje číslo 308 v hotelu Milaflores Apartment, který se nacházel na 106 East Alexandrine Avenue. Ve 4:30 ráno Wright, Joseph Bloom a George Cohen dorazili do hotelu Milaflores a zaťukali na dveře číslo 308. Jakmile to udělali, na konci chodby se otevřely dveře k požárnímu schodišti a tři muži, kteří tam byli schovaní, zahájili palbu ze samopalů a pistolí. Všichni tři gangsteři u dveří 308 byli smeteni smrští kulek, zatímco tři zabijáci unikli po požárním schodišti, jakmile vyprázdnili svoje zásobníky.

Bloom a Cohen byli natolik prostřílení, že policie nemohla určit, kolik kulek je vlastně zasáhlo. Frank Wright byl stále naživu, přestože byl čtrnáctkrát zasažen. Když se ho ptali na pachatele, odpověděl: „Kulomet fungoval dobře. To je vše, na co se pamatuju.“ O dvacet hodin později zemřel v místní nemocnici. Masakr byl první příležitostí při které detroitské gangy použily samopaly Thompson. Podle věcí zanechaných v pokoji číslo 308 policie předpokládala, že tam byli Eddie Fletcher, Abe a Simon Axlerovi, Joe „Slaďouš“ Miller a John Tolzdorf.

Den po masakru policie na chvíli zadržela Abea Axlera a Freda Burka, ale obvinění nebylo nikdy vzneseno a oby byli propuštěni. Případ byl odložen a celý incident jen posílil reputaci Fialových ve městě.

Masakr v Kansas City

(přeloženo a upraveno z Wikipedie)

Frank Nash byl v roce 1913 odsouzen na doživotí za vraždu, ale byl omilostněn. V roce 1920 byl odsouzen k 25 letům odnětí svobody za vloupání s použitím výbušnin, ale byl znovu omilostněn. V roce 1924 pak byl odsouzen na dalších 25 let do Nápravného zařízení v Leavenworthu v Kansasu za útok na poštovního doručovatele. Odsud uprchnul roku 1930.

FBI zahájila rozsáhlé pátrání po uprchlíkovi po celých Spojených státech a většině Kanady. Vypátrala, že Nash pomáhal při útěku sedmi vězňů z Leavenworthu v prosinci 1931. Vyšetřování ukázalo, že Nash blízce spolupracoval s Francisem L. Keatingem, Thomasem Holdenen a dalšími pistolníky, kteří se na Středozápadě zúčastnili několika přepadení bank. Keating a Holden byli agenty FBI zatčeni v červnu 1932 v Kansas City v Missouri. Informace, které oba FBI poskytli, je přivedly na Nashův úkryt v Hot Spring v Arkansasu.

Agenti FBI Frank Smith a F. Joseph Lackey, společně s oklahomským policejním náčelníkem Otto Reedem, Nashe zatkli a nastoupili do vlaku, který 20:30 večer odjížděl do Kansas City (kde měl být v 7:15 ráno). Před odjezdem zatelefonovali R. E. Vetterlimu, Velícímu zvláštnímu agentovi (SAC) z Kansaské městské kanceláře FBI, aby je čekal na nádraží.

O Nashově zatčení se dozvěděli jeho přátelé a rozhodli se ho vysvobodit – zjistili, kdy vlak přijíždí do Kansas City, a připravili se. Po příjezdu vlaku se k Lackeymu, Smithovi a Reedovi, kteří eskortovali Nashe, připojil Vetterli s agentem Raymondem J. Caffreym a důstojníky W. J. Groomsem and Frankem Hermansonem z kansaské policie. Agenti Lackey a náčelník Reed byli ozbrojeni brokovnicemi, ostatních pět mělo automatické pistole.

Když naložili Nashe do automobilu před nádražím, zpoza zeleného Plymouthu, který parkoval asi šest stop napravo od nich, vyrazila dvojice ozbrojených mužů a nejméně jeden z nich měl samopal. Další muž, schovaný za motorem dalšího vozu, zahájil palbu. Důstojníci Grooms a Hermanson byli okamžitě smeteni palbou a oba padli mrtví k zemi. Agent Vetterli, který stál vedle nich, byl zasažen do levé paže a sražen na zem. Když se pokoušel proplazit se na levou stranu auta a připojit se k agentu Caffreymu, který také ještě nenastoupil do automobilu, Vetterli uviděl Caffreyho padnout k zemi se střelnou ránou na hlavě.

Ve voze byli palbou zabiti Frank Nash a náčelník Reed. Agenti Lackey a Smith se stihli schovat za palubní desku Chevroletu. Lackey byl zasažen a vážně zraněn třemi kulkami, Smith vyvázl bez zranění.

Trojice pistolníků přiběhla k automobilu a nahlédla dovnitř. Jeden z nich řekl: „Jsou všichni mrtví. Vypadněme odsud.“ Pak vyrazili k temně zelenému Chevroletu. V tu chvíli z nádraží vyběhli kansasští policisté a zahájili po prchajících palbu. Jeden ze zabijáků (později identifikovaný jako Floyd) byl zřejmě zasažen, zakolísal, ale pokračoval v útěku. Trojice nasedla do auta a zmizela v provozu.

Tři přeživší – agenti Smith, Lackey a Vetterli – nahlásili, že útok trval asi třicet vteřin. Nebyli si jistí, jestli se útoku zúčastnili tři nebo čtyři střelci. Dva kansasští policisté byli zabiti ihned a o několik sekund později byli zastřeleni i Frank Nash a náčelník Reed a také agent Caffrey, který byl po přestřelce ještě naživu, ale zemřel při převozu do nemocnice.

FBI zahájila rozsáhlé vyšetřování ve snaze zjsitit totožnost střelců. Bylo zjištěno, že samotný útok provedli Vernon C. Miller, Adam C. Richetti a Hezoun Floyd. Podle později nalezených otisků prstů na pivních lahvích u Millera doma byl dalším podezřelým Adam Richetti.

1. listopadu 1933 bylo v zapadákově na okraji Detroitu nalezeno zohavené Millerovo tělo. Zřejmě byl zabit ve spojení s kriminálními gangy z New Jersey.

Richetti a Floyd 20.října 1934 havarovali ve Wellsville v Ohiu, když automobil, který řídil Floyd narazil do telefonního sloupu. Policejní náčelník J. H. Fultz vyrazil havárii vyšetřovat a scéna vyústila v přestřelku, kdy byl Richetti zatčen poté, co vystřílel svůj zásobník. Floydovi se podařilo uniknout, přestože byl pravděpodobně raněn.

Adam Richetti byl vrácen do Kansas City v Missouri, odsouzen a popraven.

Po intenzivním pátrání FBI a tým místních policistů našli 22. října 1934 Hezouna Floyda, který se skrýval na farmě v Clarksonu v Ohiu. Floyd začal na policisty pálit a v přestřelce byl zabit. Byly u něj nalezeny hodinky na řetízku, na kterých bylo vyryto deset zářezů. Podle svědků je tam vyryl sám Floyd jako ukazatel, kolik lidí zabil.