Argonantus

  • (#13)

    Howard Phillips Lovecraft; jméno, které znamenalo v různých dobách velmi různé věci. Zejména v našich krajích. V dobách dřívějších, do roku 1989, neznamenalo vůbec nic; jen největší znalci hororu věděli, že někdo takový vůbec existuje. Možná si někdo vzpomene na úplně nejstarší českou přeloženou povídku Hrůzný stařec ze Zábranova výboru Lupiči mrtvol. Je krátká a celkem tuctová; jediný zajímavý detail, že jedna z postav je „česká obluda“, zmizel díky opatrnému překladateli. Občas ho nějaký znalec označil za význačného spisovatele hororů. Občas ho někdo další označil jako symbol špatného vkusu a pokleslého brakového psaní. Ale všeobecně se spíš nevědělo, o kom je řeč.

  • (#19)
    zatím pouze v PDF

    Každá doba a kulturní styl si vytváří ze svých úhlavních děl určitou mytologii, pojmový aparát, který používá. A tento mýtus vždy funguje, pokud je době srozumitelný. Pro renesanci byli srozumitelní antičtí bohové a báje, pro romatismus středověcí rytíři. Moderní doba měla své hrdiny třeba v Kafkově Josefu K. anebo Bratrech Karamazovových.

  • (#29)
    zatím pouze v PDF

    Na jméno Clive Barker jsem narazil poprvé v první polovině devadesátých let. Známý mi půjčil dvě knížky, na nichž byl pouze název – Imagika. Pochopitelně jsem se zeptal, co to je…

  • (#30)

    V dávných dobách bývalo zvykem, že se kluci chtěli stát popelářem, hasičem, kosmonautem, případně fotbalistou. Nevím, jestli obliba akčních profesí ještě trvá. Za přáním stát se spisovatelem byla zřejmě docela realistická obava z toho, že akční a mužné povolání s sebou nese nebezpečí boulí, ne-li něčeho horšího. Sedět pěkně doma a přesto prožívat dobrodružství popeláře, hasiče a fotbalisty je ideální řešení. Tato egomaniakální pitva je určena především těm, kteří v nějakém hodně dobře utajeném koutě mysli chovají šílený úmysl stát se spisovatelem. Lze to chápat jako velmi specifický případ RPG pro jediného osamělého hráče; jinak to s hraním souvisí volně. Pokoušel jsem se vážit každou větu, zda není navíc; přesto mi herní záznam více než třiceti let této hry zabral delší prostor a na různé užitečné odbočky – třeba právě na vztah hraní a RPG – už místo nezbylo. Takže koho nezajímá tvůrčí psaní, nechť přestane číst právě zde.

  • (#31)
    zatím pouze v PDF

    Debata o H. P. Lovecraftovi se utěšeně rozvíjí, kdekdo ho čte a kdekdo nad ním přemýšlí. První můj text byl jakýsi Cthulhu trajler pro laiky; nyní se podívejme na některé hlubší souvislosti a praktické triky okem spisovatele i okem gamemastera. Pokud čtete Lovecrafta dnes, skoro po stu letech, je už leccos jinak. Tím spíše, když se pokoušíte na Lovecrafta nějakým použitelným způsobem navázat a využít ho. V takovém případě totiž uděláte nejlépe, když pečlivě vynecháte vše, co se týká Mýtu Cthulhu. Taková rada ovšem může přinést trochu zmatený údiv. Lovecraft bez Mýtu Cthulhu je jak Jarda Jágr přesunutý do obrany; postrádá polovinu efektu. Je vůbec myslitelné použít v nějakém smyslu Lovecrafta, aniž bychom se věnovali Cthulhu?

  • (#34)
    zatím pouze v PDF

    Proč vlastně jsou všechny příběhy, které si čtu a které vidím okolo sebe, tak hrozné? Proč je to samá vražda a katastrofa? Proč já sám píšu takové věci? Pokud u mnoha z nich najdeme něco veselého, je to spíše satirický škleb zubaté lebky, než něco opravdu legračního. Jejich podivný humor vás možná bude budit v nočních můrách stejně mocně jako jejich strašení.

  • (#35)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsem seriál o psaní zahájil otázkou situace a důvodu, proč mají příběhy tendenci k nebezpečným, dramatickým a strašným situacím. Budeme pokračovat tím, jak naložíme s časem, který nám byl dán. Totiž s časem dramatickým.

  • (#36)
    zatím pouze v PDF

    Při mých literárních toulkách asi leckoho napadne, že zůstávám prakticky výhradně v anglosaském prostoru. Tento pohled samozřejmě není správný. Máme tu například jednoho velikána, který psal dokonce v Čechách. A který vynalezl fantastickou literaturu svérázného druhu.

  • (#36)
    zatím pouze v PDF

    „Sice jsem tu Poeovu esej k Havranovi četla dost dávno, ale zapůsobilo to namě tak, že je ta teoretická stať vlastně fikce a Havrana nenapsal tak, jak tvrdí,“ pravila Raven a trefila se do jedné letité záhady v rámci tvůrčího psaní.

  • (#37)
    zatím pouze v PDF

    Posviťme si v dnešním díle na nepříjemné, neoblíbené, leč velice důležité téma dokončování děl.

  • (#37)
    zatím pouze v PDF

    „Nemyslím, že takový dům je jenom pro zlost. Pokud se vám nelíbí, můžete ho kdykoli za pár milionů prodat.“

  • (#39)
    zatím pouze v PDF

    Základem příběhu je situace; něco, co hrdiny nutní reagovat. Krátce řečeno, vlk, který potká v lese Karkulku. Bez vlka by byl Karkulčin výlet dokonale nezajímavý. S vlkem je všechno jinak a má to onačejší grády. Objeví se něco, co začne hrdiny ohrožovat.

  • (#40)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsme sledovali nadpřirozené strašidlo, které dovede víc, než lze rozumně očekávat, až na hranici postmoderního věku. Ukázalo se, že jednou z největších potíží příběhů o strašidle je to, že se používá už stovky let, takže hrozí klišé a stereotyp. Řešení schopné vyvolat ještě více strašení se přitom rýsovalo už v 19. století.

  • (#41)
    zatím pouze v PDF

    Dnes je doba, kdy vládne světu fantasy a věčným soupeřem je jí starší sestra sci-fi. Pokud se ptáte, co vládlo ještě před scifi, pak je odpověď jednoduchá; byla to detektivka. Spustíme se do této starožitné krvavé studny, plné záhad.

  • (#42)
    zatím pouze v PDF

    Všechno začalo nalezením starého strategického plánu z dob studené války. V tisku se objevily dramatické komentáře. Zajímavější to ovšem bylo, když věc okomentoval opravdový voják, totiž major Neferit Sr., a všiml si několika podivností…

  • (#43)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsme se zabývali detektivkou v čisté formě. Schematičnost detektivky začala ovšem plno autorů děsit. Poe s ní vydržel pouhé tři povídky; potom nápad opustil a začal ho rozpracovávat do jiných tvarů. A těch odvozených tvarů si všimneme dnes.

  • (#44)
    zatím pouze v PDF

    Stála na břehu a vítr si pohrával s jejími dlouhými černými vlasy. Měla na sobě dlouhé bílé šaty, které rozhodně nebyly vhodné do dnešního podzimního bláta a větru. Ale šaty byly úplně čisté, jako by v nich nemusela jít celé míle po kopcích, aby se sem dostala.

  • (#44)
    zatím pouze v PDF

    Historický román byl symbolem úctyhodné nudy. Historická pojednání mívala strašnou spoustu stran; ať u Lva Tolstého, nebo u Jiráska, vždy to byla respekt vzbuzující baterie tlustých knih. Ve chvíli, kdy se už chcete z nudy oběsit na hedvábné šňůře, visící z baldachýnu barončiny postele, stane se zázrak a konečně se dozvíte, co chtěl vědět náš hrdina, když do toho zámku lezl před třiceti stranami.

  • (#45)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsme konstatovali, že historie je beletristickými technikami nedosažitelná. Nasnadě je proto myšlenka na reálnou historii úplně rezignovat a zmanipulovat ji k nějakým odlišným cílům. Historická fikce tohoto druhu se stala zcela úmyslně daleko víc fikcí než přesnou historií

  • (#46)
    zatím pouze v PDF

    Skončili jsme minule skeptickým zjištěním, že držet se přesně historie nemá moc smysl, ale na druhou stranu odbočit od ní také není úplně snadné. Člověk by se na historickou fikci skoro vykašlal a odešel k úplně jiným žánrům. Nebo snad ne?

  • (#46)
    zatím pouze v PDF

    Pohádka, kterou vyprávěl Argonantus své dceři, když chtěl, aby už nezlobila a šla konečně spát.

  • (#47)

    Tentokrát není třeba – na rozdíl od příběhů o strašidlech nebo u historické fikce – prodírat se neprobádanými pustinami, protože o sci-fi bylo napsáno plno odborných pojednání, a dokonce i knih. Například Ondřej Neff jich sepsal několik a považuji je za podstatně lepší a zajímavější než jeho vlastní umělecké psaní. Klasická sci-fi je díky těmto badatelům známá, sepsaná a ocedulkovaná, převázaná mašlí a uložená do police. K věčnému spánku, zřejmě. Vězte, že to, kam se dnes vydáváme, je prohlídka muzea.

  • (#48)
    zatím pouze v PDF

    Sebrané dopisy (…) pojednávající o hvězdách, ohni, prapodivných proměnách, o Lapisu Philosophorum, Království nebeském a taktéž O Myši, stejně jako o jiných neobyčejných věcech (…)

  • (#49)
    zatím pouze v PDF

    Vodní mlýn je dnes chápán jako starožitná rekvizita a oblíbená ozdoba mnoha pohádek. Ve skutečnosti patří k nejmocnějším vynálezům v dějinách. Je to jeden z prvních opravdových strojů, kde sloužilo něco jiného, než lidská síla, případně síla zvířat.

  • (#50)
    zatím pouze v PDF

    Na stopy R. E. Howarda jsem narazil při zkoumání H. P. Lovecrafta, protože Howard je asi nejslavnější autor v okruhu jeho žáků a přátel.

  • (#51)

    Toto pojednání o pokračování sci-fi je v sérii žánrových článků čímsi jiné. Napsal jsem ho totiž skoro přesně před 20 lety. Dost věrně zachycuje, proč působil cyberpunk tehdy tak dokonale novým a neopakovatelným dojmem. Asi bych to dnes uměl napsat přesněji, ale tím by zmizela ta zajímavá autentičnost mé tehdejší zprávy o něčem zbrusu novém.

  • (#52)
    zatím pouze v PDF

    Po přehlídce všech možných žánrů, tedy historického románu, sci-fi, detektivky, fantasy a hororu, se asi nabízí otázka, kde k čertu zůstala fantasy? Kde jsou elfové, draci, kouzelníci a firebally?

  • (#53)
    zatím pouze v PDF

    Dobrý večer. Mohu si k vám přisednout? Ano? Vidím, že oba čekáme na svoje protějšky nejméně půl hodiny a k ničemu to nevede. Můžeme tu ještě dál osaměle vysedávat, popíjet a nudit se. Můžeme odejít a vzdát to. Ale také vám mohu vyprávět jeden příběh a tím nás oba zabavit.

  • (#54)
    zatím pouze v PDF

    K románu Hrabě Monte Christo mne, možná překvapivě, zahnalo pátrání u kořenů mnoha žánrů, které byly v Drakkaru probírány. Vedou odtud vlákna vlivu na celou světovou literaturu, včetně té velmi aktuální a dnešní. Rozmotat tento uzel budiž úkolem dnešního literárního putování.

  • (#57)
    zatím pouze v PDF

    Je jedno téma, kterému se v psaní o psaní roky vyhýbám. Dialogy.

  • (#59)
    zatím pouze v PDF

    O technice psaní jsem tu uveřejnil už leccos, ale se zpožděním si uvědomuji, že tu chybí shrnující pohled na problém vcelku. Asi jsem také nezačal úplně od začátku; zapomněl jsem zřejmě napsat, o čem je celou dobu řeč. Pokud tedy někdo sleduje můj psací seriál systematičtěji, neudělá chybu, pokud tento díl předsune před všechny ostatní a dá ho na úplný začátek.

  • (#60)
    zatím pouze v PDF

    Dlouho ji vůbec nenapadlo, že by mohl mlýn na Struze skrývat nějaké tajemství. Byla to hodně složitá stavba; tři desítky let postupného budování stvořily mnoho drobných přístaveb, kůlen, průchodů a komor. Přesto vše, co bylo důležité, tedy mlýnské kolo, soukolí, žernovy, sklad mouky a sklad zrní, jakož i obydlí mlynáře Jakuba a jeho ženy, bylo pěkně nad povrchem a málokoho napadlo, že by tu mohlo být cokoli dalšího.

  • (#61)
    zatím pouze v PDF
    článek
  • (#62)
    zatím pouze v PDF

    Z nejistoty, jak stráví řadu hodin v hotelu a při cestě, ho vysvobodila náhodně nalezená kniha v antikvariátu. Jmenovala se Andersen v Londýně; zrod šachového novověku.

  • (#63)
    zatím pouze v PDF

    Tento příběh zastihl Argonanta v tom nejhlubším spánku. Probuzení bylo pomalé a nepříjemné; jako kdyby se vynořoval z hluboké vody a nemohl popadnout dech. První, co si uvědomoval, byly vzdálené rány na dveře. A volání.

  • (#64)
    zatím pouze v PDF

    O Hře o trůny bylo napsáno dost. Pokud chci přinést do Citadely učenců další sovy, dělám to hlavně proto, že s většinou doposud vysloveného nejsem spokojen. Vynasnažím se příliš neprozrazovat děj těm, co to ještě neznají, případně ho znají pouze část; nicméně částečným spoilerům se asi nelze vyhnout.

  • (#65)
    zatím pouze v PDF

    Po řadu let jsem měl úplné trauma z první věty. Měl jsem nápad na příběh, věděl jsem, o čem to bude a jak to dopadne, ale byl jsem bezradný, když jsem měl napsat první větu a tím to celé spustit.

  • (#66)
    zatím pouze v PDF

    „Jsme jako trpaslíci na ramenou obrů,“ pravil slovutný Bernard z Chartres v době stavby zdejší katedrály a objevil tím podstatu lidské civilizace. Nic důležitějšího od té doby lidstvo nevymyslelo. Jsem si téměř jist, že na to přišel na nějakém kopci.

  • (#67)
    zatím pouze v PDF

    Sherlock Holmes není zdaleka moje nejoblíbenější čtení. Není to technicky nijak závratně dobře napsané, postrádá to druhé a další plány. Ale je to strašlivě jednoduché a názorné; a právě nedokonalost je možná pro nadšené psavce a gamemastery daleko inspirativnější, než perfektní příběhy, dotažené k dokonalosti.

  • (#68)
    Minule jsem předvedl nedokonalý Holmesův příběh, který v sobě ale skrýval hned několik lákavých variant, jak by ho bylo možno dopracovat a vytvořit něco podstatně lepšího. Že si to uvědomil sám autor lze dokázat tím, že přesně to nakonec udělal; dopracoval to, vzniklo něco jiného a lepšího. Pro gamemastery a spisovatele je ta první fáze rozvíjení prvotních nápadů daleko důležitější. Ale myslím, že bez zajímavosti není ani ta druhá – jak jednu konkrétní linii dobrousit do perfektního tvaru.
  • (#68)
    A ten chlapík mluvil a mluvil. Jako když protrhnete hráz rybníka. Argonantus se přistihl, že ho poslouchá jen na půl ucha; byl to nekonečný řetěz stížností.
  • (#69)

    Už dlouho jsem vyzýván k tomu, abych napsal článek o středověkých kostelech. Každý je sice zná, každý si je umí představit, ale možná ho nenapadnou některé souvislosti, zakryté pozdějšími věky a zdánlivými samozřejmostmi. A také asi napadne plno dalších otázek hráče RPG. Lze kostel bránit? Pohřbívalo se tam? Vedou odtud tajné chodby? Co je to empora, tympanon, trojlodí, bazilika, arkády nebo triforium?