fikce

  • (#14)
    zatím pouze v PDF

    Podání magie se v mnoha RPG zaměřuje spíše na mechanickou stránku věci. Pravidla především říkají, za kolik magů mohu seslat jaké zaklínadlo a kolik jím svému cíli seberu životů. Osobně mám rád magii, která má něco navíc, nějaký zajímavý, možná trochu podivný rys, který ji odlišuje od „základních pravidel“. Zkusím navrhnout několik způsobů, kterými lze ozvláštnit magii v hrách jako Dungeons and Dragons, či Dračí Doupě.

  • (#19)
    zatím pouze v PDF

    Každá doba a kulturní styl si vytváří ze svých úhlavních děl určitou mytologii, pojmový aparát, který používá. A tento mýtus vždy funguje, pokud je době srozumitelný. Pro renesanci byli srozumitelní antičtí bohové a báje, pro romatismus středověcí rytíři. Moderní doba měla své hrdiny třeba v Kafkově Josefu K. anebo Bratrech Karamazovových.

  • (#20)
    zatím pouze v PDF

    Bratislavskí potkani sú skupinou voľne neorganizovaných gamemastrov a hráčov RPG. Vďaka intenzívnemu hraniu a relatívne intenzívnemu pozeraniu filmov, seriálov, čítania kníh a vstrebávania ďalších informačných zdrojov sú pomerne bohatou a rôznorodou studnicou inšpirácií na rôzne témy. Touto, rovnako voľne neorganizovanou, rubrikou by sme vám radi ukázali, odkiaľ čerpáme inšpirácie, alebo odkiaľ by sme ich čerpali, keby sme sa pripravovali na hru s určitou tématikou (ktorú sa budeme snažiť priblížiť téme čísla).

  • (#22)
    zatím pouze v PDF

    Utopie a pochmurná města? Každý, kdo rozumí slovu utopie, a to je skutečně snad každý, si nyní jistě pokládá otázku, proč jsou utopie zařazeny mezi pochmurná místa. Na první pohled zde skutečně nemají co dělat, avšak na následujících řádcích se pokusím ukázat, že sem vcelku oprávněně patří. Pojďme si tedy nyní ukázat, jak to s těmi utopiemi opravdu je.

  • (#22)
    zatím pouze v PDF

    Vytvořit seznam dystopií a antiutopií je obtížné. Už jenom proto že mezi utopií – antiutopií-dystopií neexistuje pevná hranice, ale postupný přechod. A kam řadit díla alegorická a paměti či cestopisy? Rozhodl jsem se vybrat několik knih ze své četby, které se všeobecně považují za dystopické/ antiutopické, letmo je rozeberu a pak vyberu několik zajímavých děl, které subjektivně řadím do této kategorie, nebo bych na ně chtěl upozornit, protože jsou důležité pro studium dystopií.

  • (#29)
    zatím pouze v PDF

    Na jméno Clive Barker jsem narazil poprvé v první polovině devadesátých let. Známý mi půjčil dvě knížky, na nichž byl pouze název – Imagika. Pochopitelně jsem se zeptal, co to je…

  • (#30)

    V dávných dobách bývalo zvykem, že se kluci chtěli stát popelářem, hasičem, kosmonautem, případně fotbalistou. Nevím, jestli obliba akčních profesí ještě trvá. Za přáním stát se spisovatelem byla zřejmě docela realistická obava z toho, že akční a mužné povolání s sebou nese nebezpečí boulí, ne-li něčeho horšího. Sedět pěkně doma a přesto prožívat dobrodružství popeláře, hasiče a fotbalisty je ideální řešení. Tato egomaniakální pitva je určena především těm, kteří v nějakém hodně dobře utajeném koutě mysli chovají šílený úmysl stát se spisovatelem. Lze to chápat jako velmi specifický případ RPG pro jediného osamělého hráče; jinak to s hraním souvisí volně. Pokoušel jsem se vážit každou větu, zda není navíc; přesto mi herní záznam více než třiceti let této hry zabral delší prostor a na různé užitečné odbočky – třeba právě na vztah hraní a RPG – už místo nezbylo. Takže koho nezajímá tvůrčí psaní, nechť přestane číst právě zde.

  • (#31)
    zatím pouze v PDF

    Debata o H. P. Lovecraftovi se utěšeně rozvíjí, kdekdo ho čte a kdekdo nad ním přemýšlí. První můj text byl jakýsi Cthulhu trajler pro laiky; nyní se podívejme na některé hlubší souvislosti a praktické triky okem spisovatele i okem gamemastera. Pokud čtete Lovecrafta dnes, skoro po stu letech, je už leccos jinak. Tím spíše, když se pokoušíte na Lovecrafta nějakým použitelným způsobem navázat a využít ho. V takovém případě totiž uděláte nejlépe, když pečlivě vynecháte vše, co se týká Mýtu Cthulhu. Taková rada ovšem může přinést trochu zmatený údiv. Lovecraft bez Mýtu Cthulhu je jak Jarda Jágr přesunutý do obrany; postrádá polovinu efektu. Je vůbec myslitelné použít v nějakém smyslu Lovecrafta, aniž bychom se věnovali Cthulhu?

  • (#34)
    zatím pouze v PDF

    Proč vlastně jsou všechny příběhy, které si čtu a které vidím okolo sebe, tak hrozné? Proč je to samá vražda a katastrofa? Proč já sám píšu takové věci? Pokud u mnoha z nich najdeme něco veselého, je to spíše satirický škleb zubaté lebky, než něco opravdu legračního. Jejich podivný humor vás možná bude budit v nočních můrách stejně mocně jako jejich strašení.

  • (#35)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsem seriál o psaní zahájil otázkou situace a důvodu, proč mají příběhy tendenci k nebezpečným, dramatickým a strašným situacím. Budeme pokračovat tím, jak naložíme s časem, který nám byl dán. Totiž s časem dramatickým.

  • (#36)
    zatím pouze v PDF

    Při mých literárních toulkách asi leckoho napadne, že zůstávám prakticky výhradně v anglosaském prostoru. Tento pohled samozřejmě není správný. Máme tu například jednoho velikána, který psal dokonce v Čechách. A který vynalezl fantastickou literaturu svérázného druhu.

  • (#36)
    zatím pouze v PDF

    „Sice jsem tu Poeovu esej k Havranovi četla dost dávno, ale zapůsobilo to namě tak, že je ta teoretická stať vlastně fikce a Havrana nenapsal tak, jak tvrdí,“ pravila Raven a trefila se do jedné letité záhady v rámci tvůrčího psaní.

  • (#37)
    zatím pouze v PDF

    Posviťme si v dnešním díle na nepříjemné, neoblíbené, leč velice důležité téma dokončování děl.

  • (#39)
    zatím pouze v PDF

    Základem příběhu je situace; něco, co hrdiny nutní reagovat. Krátce řečeno, vlk, který potká v lese Karkulku. Bez vlka by byl Karkulčin výlet dokonale nezajímavý. S vlkem je všechno jinak a má to onačejší grády. Objeví se něco, co začne hrdiny ohrožovat.

  • (#40)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsme sledovali nadpřirozené strašidlo, které dovede víc, než lze rozumně očekávat, až na hranici postmoderního věku. Ukázalo se, že jednou z největších potíží příběhů o strašidle je to, že se používá už stovky let, takže hrozí klišé a stereotyp. Řešení schopné vyvolat ještě více strašení se přitom rýsovalo už v 19. století.

  • (#45)
    zatím pouze v PDF

    Minule jsme konstatovali, že historie je beletristickými technikami nedosažitelná. Nasnadě je proto myšlenka na reálnou historii úplně rezignovat a zmanipulovat ji k nějakým odlišným cílům. Historická fikce tohoto druhu se stala zcela úmyslně daleko víc fikcí než přesnou historií

  • (#46)
    zatím pouze v PDF

    Skončili jsme minule skeptickým zjištěním, že držet se přesně historie nemá moc smysl, ale na druhou stranu odbočit od ní také není úplně snadné. Člověk by se na historickou fikci skoro vykašlal a odešel k úplně jiným žánrům. Nebo snad ne?

  • (#50)
    zatím pouze v PDF

    Na stopy R. E. Howarda jsem narazil při zkoumání H. P. Lovecrafta, protože Howard je asi nejslavnější autor v okruhu jeho žáků a přátel.

  • (#51)

    Struktura fiktivní čety námořní pěchoty, kterou můžete použít ve svých hrách a příbězích z prostředí sci-fi / space opery.

  • (#54)
    zatím pouze v PDF

    K románu Hrabě Monte Christo mne, možná překvapivě, zahnalo pátrání u kořenů mnoha žánrů, které byly v Drakkaru probírány. Vedou odtud vlákna vlivu na celou světovou literaturu, včetně té velmi aktuální a dnešní. Rozmotat tento uzel budiž úkolem dnešního literárního putování.

  • (#57)
    zatím pouze v PDF

    Je jedno téma, kterému se v psaní o psaní roky vyhýbám. Dialogy.