povídka

  • (#1)

    Bylo to dávno, popravdě velmi dávno, tak dávno, že již není žádné písemné památky, jež by tuto skutečnost pamatovala. A přeci teď taková památka vznikne. Poslední hodinka nejlepšího lupiče, co kdy žil.

  • (#1)

    Zabušení na dveře ji vyrušilo z úvah. Pomalu zvedla své časem shrbené tělo a pomalým, nejistým krokem se šourala otevřít.

  • (#2)

    Věnováno dlouholeté přítelkyni, podporovatelce a první čtenářce všeho, co jsem kdy napsal a plánuji napsat, Jarce Auterské!

  • (#3)

    Tak jsem zase tady. Cadwallon, Klenot Laneveru. Sotva jsem prošel branou, hned jsem byl omráčen cadwallonskou přítomností, o které se mi občas zdávalo. Davy lidí i nelidí pobíhající v šíleném spěchu z jedné strany na druhou. Vysoké budovy Horního města tyčícího se nad přízemními ošuntělými domky ubohých Dolních čtvrtí. Stál jsem pár metrů za branou a užasle se rozhlížel. Jak mi k čertu takovej chaos mohl chybět? Vůně splašků, potu, nemytých těl a dalších složek, o kterých ani nechcete vědět, co jsou zač, se míchala se svěží břízou od moře. Malej otrhanej a ušmudlanej klučina se zastavil tak na sáh ode mě. Chvilku si mě lačnejma a předčasně vyspělejma očima prohlížel. Mohlo mu bejt tak 12 a pěkně drze na mě spustil.

  • (#3)
    Proháněly se tu sněhové bouře, které jakoby vedly věčnou válku s mlhou hustou jako mlíko. Přece tu bilo srdce. Srdce sice malé, ale dost silné, aby udrželo válečníka, který se právě snažil zahřát všemi možnými způsoby, na životě.
  • (#3)

    „Ticho!“ Velitelský hlas přehlušil směsici všech ostatních. „Jsme tu proto, abychom se dohodli, jak s ním skoncovat. Nebudeme se přece hádat, jako baby na tržišti.“ Statný muž s černými vousy a jasným pohledem zmlkl a podíval se po svých společnících. Seděli kolem širokého stolu, před každým z nich stál cínový pohár více či méně naplněný vínem. Na postavy shromážděných mihotavě dopadalo žluté světlo olejových lamp, zavěšených pod stropem. Široký pruh voskovaného černého plátna dokonale zakrýval jediné okno nízké místnosti. Venku se ozval dusot koňských kopyt a přes tváře přítomných přelétl stín strachu. Vesměs všichni byli oděni v nákladných šatech, jaké nosili lidé z bohatších vrstev, což neladilo s nuzností a stísněností světnice, kterou si vybrali k poradě.

  • (#4)
    zatím pouze v PDF

    Umírající lovec chtěl křičet. Nadávat. Proklínat mladého vraha, ale hluboká rána na krku mu to nedovolila. Zalykal se vlastní krví, rukama hrabal ve sněhu a chrčel. Z plic mu unikal poslední dech, krev kouřila a páchla. Jeho vlastní krev mu páchla. Přestával vnímat zimu. Mladíkův obličej se ztrácel v mlze. Bolest a pach krve mizel někde v dálce. Vždyť se vlastně nic nestalo, jen umírá… a ani to tolik nebolí.

  • (#4)
    zatím pouze v PDF

    Vzduch začínal pomalu chladnout a Janek stále nikde. Anna se nervózně zavrtěla, upravila si lněnou sukni i halenu a znovu se podívala na cestu, která vedla od vesnice. Možná sám vytušil, že chtěla jejich lásku skončit a rozhodl se to dále neprotahovat?

  • (#4)
    zatím pouze v PDF

    Cadwallon!! To jméno rozechvívalo skryté struny v mé duši. Tedy kdybych měl duši, a kdyby se tam ty struny daly natáhnout.

  • (#5)
    zatím pouze v PDF

    Oba samurajové byli nyní zbrocení potem. Oba chtěli vyhrát. Žádný však nebyl nadšený myšlenkou, že zabije svého přítele.

  • (#5)
    zatím pouze v PDF

    „A nakonec! Nakonec jsem se rozhodl pro Shakespeara. Zahrajeme jeho nejvelikolepější dílo, samého Hamleta!“

  • (#6)
    zatím pouze v PDF

    Já, nehodný Ranefer, odsouzený k věčné smrti, teď dopisuji papyrus svého života. Zklamal jsem důvěru velikého faraona a zasluhuji tu nejkrutější smrt. Vy, kteří budete číst můj příběh, poučte se a neopakujte mou chybu! Nepokoušejte bohy!

  • (#6)
    zatím pouze v PDF

    „Prokleté zrůdy! Ani po smrti nenajdete klid!“ Její slova byla přervána hrubým smíchem jeho společníka Friedricha, muže, který teď uháněl tři koňské délky před ním.

  • (#7)
    zatím pouze v PDF

    Tak snadné. Bojovat s mečem je tak snadné. Konečně to Regan pochopil.

  • (#7)
    zatím pouze v PDF

    „Co tě tak zdrželo, má milá? Kdybych tě neznal, řekl bych, že se vyskytly problémy.“ „Ani ne, ale mohl jsi mi říct, že ten mantikoří bodec shání také tvůj přítel Iazunas. Byla bych si vzala i svoje šavle. Proti té bestii se tenhle oštěp docela hodil, ale tancovat s tím mezi pěti chlapama bylo, no řekněme, nepraktické.“

  • (#8)
    zatím pouze v PDF

    Bůh je mrtev. Padl na válečných polích trhaných granáty. Pásy tanků rozdrtily jeho pozůstatky. Lebku si připjali vojáci na klopu vedle blesků zuřivosti. Fronta zbavila všechny lidskosti, ale jaká je cena života za frontou?

  • (#8)
    zatím pouze v PDF

    Sova znovu zahoukala. „Radobud,“ řekl tichý hlas; muž nezvedl tvář, neodvažoval se. Ucítil, jak se bělostné prsty bohyně z kamenného kruhu dotknuly vlasů v jeho týle a zamrazilo ho. „Čeho si žádáš, když přicházíš do mé říše?“

  • (#10)
    zatím pouze v PDF

    Tato povídka vznikla na základě hry v systému My Life with Master, kterou jsme odehráli na Podzimní slezině RPG fóra. Nejedná se o doslovný zápis, naopak s původní hrou se povídka rozchází v mnoha podstatných detailech. Záměrně neuvádím jméno žádného z hráčů, a zároveň tyto hráče prosím, aby omluvili mé změny vůči předloze.

  • (#10)
    zatím pouze v PDF

    „Přerušujeme vysílání kvůli speciálnímu zpravodajství… Prosím, zůstaňte s námi, abychom Vám přinesli aktuální zprávy. K plánovanému programu se vrátíme hned po konci zpravodajství. Na několika místech na světě se ve skoro stejný čas objevila neznámá choroba, která nutí lidi k násilným činům a kanibalismu. Doktoři si s tím neví rady. Zasedání OSN se momentálně zabývá tím, co podniknout k vyřešení tohoto problému. Následuje několik záběrů z místa událostí a poté Vám přineseme několik rozhovorů.“

  • (#11)
    zatím pouze v PDF

    Elgris přišel se svými vojáky z jihu teprve nedávno. Loren opustil minulý týden a teď se schylovalo k jeho první větší bitvě. Odměnou měl být jen podíl na kořisti a obvyklý zlaťák za skřetí ucho, ale Elgris nepochyboval, že jeho muži budou s takovou odměnou spokojeni. Vždyť zabíjet skřety je snadné!

  • (#11)
    zatím pouze v PDF

    „Ragnarok,“ řekl Loki a to strašné slovo prolétlo zahradou Asgårdu jako šíp. Balder k němu vzhlédl a v modrých očích se objevil chlad a údiv. „Odkud to víš?“ zeptal se.

  • (#11)
    zatím pouze v PDF

    Velký kruh shromáždil u sebe tři menší kruhy, a sdělil jim: “Jsem Zvěditel a chci vědět vše, co o tomto světě vědět lze. Proto vás tři vyšlu na výzkumnou výpravu, abyste prošli světem a přinesli mi znalosti, které nemám. Jeden kruh se zeptal: ”Proč se nevypravíš na průzkum sám?“ ”Dostane se ti vysvětlení," odpověděl Zvěditel.

  • (#12)
    zatím pouze v PDF

    S neplánovanou obřadností se postavil čelem k portálu. Tak je to tady. Tolikrát si tu chvíli představoval a teď je konečně tady! Zatajil dech a vstoupil.

  • (#12)
    zatím pouze v PDF

    „Artur asi nepřijde, přečti tu báseň nám,“ pobízel Christian. „Přečíst! Přečíst!“ začal skandovat černovlasý a postupně se k němu přidali i ostatní; bili pěstmi do stolu a hlasitě pokřikovali.

  • (#13)
    zatím pouze v PDF

    Toho mizerného sychravého dne jsem neměl otvírat. Na dveře se ozvalo slabé zabušení, jako by se ten, kdo klepal, ani nesnažil upoutat mou pozornost. Mátožně jsem se zvedl z vyhřáté postele, v hlavě mě tlačilo vypité víno. Kolik je sakra hodin? Podíval jsem se na velké kyvadlové hodiny u dveří. Půl jedné ráno. Kdo mě proboha může shánět v tuhle nekřesťanskou hodinu?

  • (#16)
    zatím pouze v PDF

    Na poznávání budeš mít dost času po svatbě. Ty tvoje lovecké výpravy tím skončí a naše země bude zase o něco bezpečnější.

  • (#18)
    zatím pouze v PDF

    Bola tam, bledá tvár nejasne vykreslená v tieni mreží na pozadí špinavého tmavého okna. Postava sa ani len nepohla, k videniu boli len strohé črty líc, čela a brady vystupujúce z temnoty. Martin si nebol istý, či si naozaj vymenili pohľady.

  • (#20)
    zatím pouze v PDF

    Kapitola z povídky „Druhá válka o svět“ psané podle deníku jedné z postav. Charles před několika dny přijel z Londýna za Freyou, aby se společně pokusili zjistit příčinu svých snů a hlavně, jak jim čelit. Situace se však začíná komplikovat stále víc.

  • (#20)
    zatím pouze v PDF

    S démony nejsou žerty a posedlost může být hodně nepříjemná. Naště-stí existuje možnost démona vyhnat exorcismem, o kterém je tento příběh.

  • (#22)
    zatím pouze v PDF

    V tom jsem viděl, jak se tam cosi pohnulo a tam na tom kopci stál veliký obr, ramena široká, tvář ohyzdnou a rozeřval se, až jsme mysleli, že ohluchneme. A v tom okamžiku se Topi rozjel kupředu a vrazil do boku své kopí, až nestvůra zaječela…

  • (#23)
    zatím pouze v PDF

    „Je to prastarý příběh. Pamatuje doby, kdy lidé chodili nazí a báli se stínů a toho, co přicházelo z dalekých krajů za nocí severní tmy. Tehdy to byl příběh o temnotě a světle. A o krvi, o té především.“

  • (#24)
    zatím pouze v PDF

    „Jste necuda, hraběnko. Kdyby vás tak viděl manžel!“

  • (#25)
    zatím pouze v PDF

    Pohádka o mladém rybáři, mlčenlivé dívce a smrti. Nebo to není jen pohádka?

  • (#27)
    zatím pouze v PDF

    Šašek se zasmál a setřel si pěnu ze rtu. Hospoda byla vcelku prázdná, což mu vyhovovalo, a hostinský mu nabídl za tři groše kamrlík, kde může přespat na slámě, a za pět grošů mu tam ještě pošle děvečku. Přetáčel mince v dlani. Byl v pokušení zaplatit ty dva groše navíc, byla to malá cena a on nepamatoval, kdy naposledy měl ženu…

  • (#30)
    zatím pouze v PDF

    Starý Bertoň Trasprdel bol v Svetakraji osobou, ktorú by každý najradšej nechal zmiznúť, pretože to bol starý, prchký a tvrdohlavý čarodej. Keď však jedného dňa naozaj zmizol, hockto by dal čokoľvek za to, aby sa znova objavil, bol to predsa starý, prchký a tvrdohlavý čarodej.

  • (#35)
    zatím pouze v PDF

    Naposledy jsem se podíval na mihotání plamenů v kamnech a jal jsem se strojit k odchodu.

  • (#35)
    zatím pouze v PDF

    Od té doby, co na východě zahájil Jehošua tažení Izraelců, byla bezpečnostní opatření značně posílena.

  • (#36)
    zatím pouze v PDF

    Dívka utíkala. Oděná do špinavé kombinézy, umazaná od oleje, klopýtala tmou.

  • (#37)
    zatím pouze v PDF

    „Nemyslím, že takový dům je jenom pro zlost. Pokud se vám nelíbí, můžete ho kdykoli za pár milionů prodat.“

  • (#38)
    zatím pouze v PDF

    Ulrika procitla sama. Tentokrát ji neprobudila přerušovaná palba z lehkých kulometů. Že by revoluce skončila? Táhlo

  • (#39)
    zatím pouze v PDF

    V rozbitém světě Kazatelových slov se zmrzačení všemu klaní.

  • (#40)
    zatím pouze v PDF

    U příležitosti chystaného vydání karetní hry Příběhy Impéria: Mocnosti přinášíme váženým čtenářům nové dobrodružství od vydavatelů Ďábelského Fantomase. Ať si královská bibliofilská společnost dští síru a oheň, v tomto morzakoru najdete spiknutí, rvačky, upíry, a to vše na pozadí volebního boje, z nějž vzejde nový Ministerský předseda. Vychutnejte si při cestách Královskými železnicemi i jiná naše díla, například Zeleného netvora…

  • (#43)
    zatím pouze v PDF

    Povídka Tajemná loď vznikla v roce 1902 (Lovecraft tedy tuto povídku napsal coby dvanáctiletý). Jedná se o jednu z Lovecraftových nejranějších prací, která doposud nebyla přeložena do češtiny, ovšem dává tušit, že nitky strachu ve čtenářově mysli má (a bude mít i nadále) H. P. Lovecraft pevně v rukou…

  • (#43)
    zatím pouze v PDF

    Pokusím identifikovat styčné body detektivní literatury a detektivní deskovky, a tak odhalit, co dělá z deskovky detektivní hru.

  • (#43)
    zatím pouze v PDF

    Povídka vznikla v roce 1898 (Lovecraft tedy tuto povídku napsal coby osmiletý). Jedná se o jednu z Lovecraftových nejranějších prací, která doposud nebyla přeložena do češtiny, ovšem dává tušit, že nitky strachu ve čtenářově mysli má (a bude mít i nadále) H. P. Lovecraft pevně v rukou…

  • (#44)
    zatím pouze v PDF

    Stála na břehu a vítr si pohrával s jejími dlouhými černými vlasy. Měla na sobě dlouhé bílé šaty, které rozhodně nebyly vhodné do dnešního podzimního bláta a větru. Ale šaty byly úplně čisté, jako by v nich nemusela jít celé míle po kopcích, aby se sem dostala.

  • (#46)
    zatím pouze v PDF

    Povídka, poprve vydaná v knize The Sword of Welleran and Other Stories, je typický příklad Dunsanyho prózy popisující exotické krajiny, podivné bohy a ukazuje jeho fascinaci časem.

  • (#46)
    zatím pouze v PDF

    Pohádka, kterou vyprávěl Argonantus své dceři, když chtěl, aby už nezlobila a šla konečně spát.

  • (#47)

    „Adriano! Grahaam je ve velkém sále a čeká se jen na tebe!“ zakřičel Will, malý černovlasý chlapec s povýšeným chováním. Rozhlédl se po místnosti, kam vstoupil, a u okna uviděl malou sedmiletou holčičku se špinavou panenkou v náručí.

  • (#48)
    zatím pouze v PDF

    Sebrané dopisy (…) pojednávající o hvězdách, ohni, prapodivných proměnách, o Lapisu Philosophorum, Království nebeském a taktéž O Myši, stejně jako o jiných neobyčejných věcech (…)

  • (#49)
    zatím pouze v PDF

    Ďalší deň. Zaujímalo by ma, čo ma núti ráno vstať z postele. Už prešli skoro štyri roky odkedy som sem prišiel. Z neustáleho kolísania mi bolo nevoľno a nechcelo sa mi vstať z postele.

  • (#50)
    zatím pouze v PDF

    Průvodčí si ho nepřátelsky měřili a prohlíželi. Na první pohled bylo znatelné, že je cizinec. Zvedl si límec dlouhého kabátu. Svůj kufřík a hůl si bedlivě střežil, aby mu je někdo neukradl. Bez dokumentů by byl ztracený.

  • (#50)
    zatím pouze v PDF

    Průvodčí si ho nepřátelsky měřili a prohlíželi. Na první pohled bylo znatelné, že je cizinec. Zvedl si límec dlouhého kabátu. Svůj kufřík a hůl si bedlivě střežil, aby mu je někdo neukradl. Bez dokumentů by byl ztracený.

  • (#53)
    zatím pouze v PDF

    Dobrý večer. Mohu si k vám přisednout? Ano? Vidím, že oba čekáme na svoje protějšky nejméně půl hodiny a k ničemu to nevede. Můžeme tu ještě dál osaměle vysedávat, popíjet a nudit se. Můžeme odejít a vzdát to. Ale také vám mohu vyprávět jeden příběh a tím nás oba zabavit.

  • (#57)
    zatím pouze v PDF

    Byl to přece jeho bratr, jeho dvojče. Navíc věděl, že to prostě patří k jeho povaze a stejně tak věděl, jak moc se bratr za každou svou chybu stydí. To je pro něj dostatečný trest.

  • (#58)
    zatím pouze v PDF

    Vysoko, jako koruna travnatého vrcholu klenoucího se pahorku, jehož svahy byly při úpatí porostlé pokroucenými stromy pralesa, stál starý zámek mých předků. Z jeho předprsní, opatřených střílnami, a z ozbrojeného cimbuří, se bránili baroni, knížata a dokonce králové, nicméně nikdy se jeho prostorné komnaty nerozezvučely kroky dobyvatele. Ale vše se od těchto slavných let změnilo.

  • (#58)
    zatím pouze v PDF

    Každý z těch sedmi bude mít kousek zeleného roucha pod svými hadry. Tu a tam bude náhodou kousek vykukovat a lidé si po vědí: „Těchhle sedm se přestrojilo za žebráky. Ale my víme, že jimi nejsou.“

  • (#58)
    zatím pouze v PDF

    Ztratil jsem se, beznadějně a dokonale jsem se ztratil v ohrom- ném labyrintu Mamutí jeskyně. Ať jsem se obrátil kamkoli, v kaž- dém směru jsem marně hledal jakýkoli ukazatel k cestě ven. Nemohl jsem doufat, že ještě někdy uvidím požehnané světlo dne, nebo že budu pohlížet na milé kopce a údolí krásného venkovního světa. Naděje mě opustila.

  • (#58)
    zatím pouze v PDF

    Řev destrukce, která mne následovala zpět z mé výpravy, utopily všechny ostatní hlasy v mé hlavě! Já musím a budu psát – uklidňuje mě to; čtěte a věřte tomu, jak a jestli chcete.

  • (#61)
    zatím pouze v PDF
    článek
  • (#62)
    zatím pouze v PDF

    Z nejistoty, jak stráví řadu hodin v hotelu a při cestě, ho vysvobodila náhodně nalezená kniha v antikvariátu. Jmenovala se Andersen v Londýně; zrod šachového novověku.

  • (#63)
    zatím pouze v PDF

    Tento příběh zastihl Argonanta v tom nejhlubším spánku. Probuzení bylo pomalé a nepříjemné; jako kdyby se vynořoval z hluboké vody a nemohl popadnout dech. První, co si uvědomoval, byly vzdálené rány na dveře. A volání.

  • (#64)
    zatím pouze v PDF

    Z originálu The Fortress Unvanquishable, Save for Sacnoth přeložil Josef „Faskal“ Novák

  • (#68)
    A ten chlapík mluvil a mluvil. Jako když protrhnete hráz rybníka. Argonantus se přistihl, že ho poslouchá jen na půl ucha; byl to nekonečný řetěz stížností.
  • (#68)
    Časem jsem zpozoroval, že přímý symbol a důvod mého strachu je to ošklivé bušení, jehož neustálé údery bily k zešílení do mého vyčerpaného mozku.
  • (#72)
    zatím pouze v PDF

    Slunce se schovalo za obzor a zbarvilo nebe mnoha odstíny červené a fialové. Stejnou scenérií mne Alangar uvítal před dvaceti lety, kdy jsem sem přišel poprvé. Kdo by si tehdy pomyslel, že nějaký Rufus, čerstvě nedostudovaný geolog, co se raději plavil přes půl světa do té nejzapadlejší díry v Císařství, bude jednoho dne majitelem plantáže a váženým měšťanem vzkvétající kolonie.