Filmová apokalypsa
Tento článek nebude pojednávat o špatných filmech, jak by mohlo ze samotného názvu vyplynout, ale spíše o filmech zabývajících se obdobím před apokalypsou, během ní a následně po ní. Nebudu dokonce ani zmiňovat všechny filmy, kterých je velké množství, ale vyberu jen určité zástupce každé skupiny. Mým hlavním cílem a tedy i cílem tohoto článku je přinést každému alespoň trošku inspirace, jak všelijak se dá chápat konec světa.
Apokalypsa, jak ji známe a chápeme, může být katastrofou vyvolanou hladomorem, nemocí, válkou či mimozemskou invazí. V kinematografii se objevilo mnoho druhů katastrof. Některé dopadly pro lidstvo špatně, jiné dobře. Záleží na žánru filmu i na hlavní dějové zápletce. Pokud se jedná o film akční, většinou ti „dobří“ zvítězí a svět je zachráněn – k apokalypse nedojde, nebo je zvrácena a vše se pomalu, ale jistě vrací do starých kolejí. Pokud ovšem jde o nějaký hororový film, často vše dopadá špatně a „zlo apokalypsy“ zůstane. Nicméně, abych byl přesný, mnohdy si sám režisér nechá otevřená vrátka pro natočení druhého, obvykle horšího, dílu a v posledním záběru se nám tedy na plátně objeví nějaká zneklidňující scéna o tom, že „apokalypsa“ se jen tak nedá.
Konec světa, Soudný den…apokalypsa získala mnoho jmen a pravděpodobně ještě mnohá další získá, než k ní konečně dojde. Ve filmech na sebe bere podobu nemoci – ať už pozemského původu či mimozemského a zdecimuje celé lidstvo. Hrdinové filmu se snaží tuto nemoc buď zastavit – třeba i návratem do minulosti jako je tomu v nepříliš povedeném počinu Retrograde či naopak fenomenálním díle 12 opic, nebo již proběhlou katastrofu zvrátit jako například ve filmech Já, legenda nebo Kyborg.
Dalším velkým typem je apokalypsa vyvolaná válečným konfliktem. Ať už tím, kteří si pozemšťané prožijí sami mezi sebou a nebo nějakým pocházejícím z vesmíru. I zde máme dva základní druhy filmů – ty, které se snaží apokalypse zabránit (Den nezávislosti, Válka světů) až po ty, které jsou již po válce nebo velmi blízko nepříliš hezkého konce pro lidstvo (Impostor). Ovšem, jsou zde i filmy, kde apokalypsa proběhne a hrdina tímto světem jen proplouvá (trilogie Šílený Max).
Mým oblíbeným druhem jsou filmy, kde apokalypsa proběhla nepříliš násilně, politicky. Pěknými zástupci této skupiny mohou být filmy jako 1984 nebo jím inspirované Equilibrium. V těchto filmech (což je případ spíše 1984) nejde ani tak o zvrácení běhu světa a návratu k normálu, ale o život ve společnosti, konfliktu hlavní postavy a v neposlední řadě i nepříliš dobrý konec hlavní postavy (1984), náznak boje proti systému (451° Fahrenheita) či přímo zboření systému (Equlibrium).
Poněkud méně rád sleduji všechny ty katastrofické filmy, kde se hlavní hrdinové vydávají zachránit svět (Armageddon) a nebo, ač konec není dobrý a svět se propadne do následující apokalypsy, alespoň zachrání své blízké (Den poté). Pohroma nemusí být jen trestem přírody, může se jednat i o jadernou nehodu, toxikaci veškeré sladké vody či „biblické potopy“ (Vodní svět).
Jak je zajisté vidět, druhů konce světa i jeho ztvárnění na plátnech je nepřeberné množství. Nyní se podíváme, jak filmy jako takové jednají s apokalypsou a s koncem světa. Závěrem úvodu bych měl ještě zmínit, že apokalyptický film letí napříč skoro všemi žánry – dramaty, akčními filmy, horory i katastrofickými filmy.
Apokalypsa na dohled
Jak jsem již zmiňoval výše, tento druh filmů není v podstatě postapokalyptickým filmem (pokud se tedy hlavní hrdina nevrací do minulosti, aby apokalypse zabránil). Svět, tak jak jej známe my, stále existuje, ale již se začíná měnit. Nemoc, která lidi promění v krvelačné bestie, se objevuje a hrdinové se jí snaží zastavit. Blíží se katastrofa a hrdinové se snaží zachránit vše, co se dá, velmi často rovnou celý svět.
Cílem takovýchto filmů je nechat napjatého diváka přemýšlet, zda hrdinové přežijí a zachrání svět… filmů na toto téma je obrovské množství, ale ne vždy jsou sledovatelné. Každý by si mohl jistě vzpomenout na prázdninové úterky a čtvrtky na jednom z českých komerčních kanálů v roce 2008 – televizní diváci byli krmeni spoustou nejrůznějších „katastrofických“ filmů, většinou nepříliš vysoké kvality.
Ale třeba i filmy odehrávající se v daleké budoucnosti, kde již lidstvo prošlo apokalypsou a nyní se někdo vrací zpět do minulosti, aby tuto apokalypsu zvrátil, sem patří – protože se odehrávají v období před apokalypsou. Pro lepší inspiraci si můžete pustit výborný film 12 opic, poněkud nedobrý (tedy spíše špatný) film Retrograde a nebo jeden z nejlepších akčních filmů v hlavní roli s americkým senátorem z Rakouska – Terminátor (1. a 2. díl; 3. díl je poněkud horší…).
Filmů, které se zabývají obdobím před apokalypsou a snaží se jí zvrátit, je bezpočet. Každý druhý filmový hrdina zachraňuje rovnou celý svět nebo minimálně Ameriku před nějakou hrozbou – ať už pozemskou, přírodní a nebo mimozemskou. Pro náš článek je tohle ovšem pouze okrajová skupina (i když nejrozšířenější).
Apokalypsa v plném proudu
Téměř identická skupina filmů jako první. S jedním velkým rozdílem – apokalypsa se nepřibližuje, ona už probíhá a lidstvo (nebo alespoň hlavní hrdinové) bojuje o přežití. Rád bych zmínil, že ne vždy musí být apokalypsa brána příliš vážně a i když je svět zachráněn a riziko odstraněno, může vám pozůstatek apokalypsy zůstat ve sklepě – mluvím o filmu Soumrak mrtvých, což je v podstatě povedená zombie komedie.
Ať už je apokalypsou válka, smrtící virus či přírodní katastrofa, právě teď probíhá. Hrdinové na plátně už nebojují proti počátkům konce světa, ale jsou vystaveni tomu nejhoršímu, co by je mohlo potkat – opravdu přichází konec. Teď už není hlavní, zda hrdinové zachrání svět, ale spíše to, kteří přežijí.
Sem spadá i velká část zombie-hororů a podobných filmů – Resident Evil, Úsvit mrtvých…
Apokalypsa proběhne úspěšně a díky tomu zde máme i třetí typ filmů, z hlediska postapokalyptického zaměření čísla ten nejdůležitější:
Apokalypsa a dál?
Politická apokalypsa
Svět tak, jak jej známe my, se změnil. A tato změna mohla být malá – jen se vyměnil politický systém (1984, 451° Farnheita, Equilibrium). Svět je jiný, neproběhla apokalypsa, jak si ji všichni představují – ohně, smrt milionů, zničená Země. Nic takového se nestalo – i když to tak může vypadat. Stalo se něco mnohem horšího – svět se propadl do totalitního, autoritářského či diktátorského režimu. Lidé žijí jako ve snu, nesmí skoro nic a musí mnoho. A ten, kdo se proti systému vzbouří…mnohdy neskončí dobře (1984), skončí značně nejistě (451° Farnheita) a nebo systém naruší a pomůže uspíšit jeho pád (Equlibrium).
Stejně jako ve světech ukončených jiným druhem apokalypsy i v těchto světech je většinou málo zdrojů. Navenek to tak nemusí vypadat, ale ve stínech lidé živoří a nemají mnoho jídla. Málem bych zapomněl na film Demolition man, kde se svět stal lepším. Násilí, hrubost ani nic jiného neexistuje. Humánnost lidské rasy došla až tak daleko. Ale když se hlavní hrdina podívá za závoj této krásy zjistí, že výměna tělních tekutin se provádí jen virtuálně a ne tím starým, ale navždy dobrým způsobem. Maso se na jídelníčku nevyskytuje a na záchodě nemají papír. Tento akční film nám ukazuje, že apokalypsa nemusí znamenat jen úpadek a pád. Z několika náznaků se v Demolitian man dá pochopit, že takováto společnost vznikla až po sérii nepříjemných událostí (zemětřesení, války a podobně).
Přírodní apokalypsa
Nejhorší noční můry ekologických aktivistů se plní v těchto filmech. Příroda se rozhodla pomstít lidem a dát na slova jedné z planet1. Ať už svět zapadal sněhem nebo byl zaplaven, pro lidstvo to znamená jediné – naučit se žít v nových podmínkách. Tento druh apokalypsy se nejčastěji do filmů dostává ve svém průběhu. Ale například film Vodní svět se odehrává dlouho po zatopení. Nicméně, jeho hlavní náplní je víra lidí v to, že někde existuje země a její hledání – tedy opět zvrácení katastrofy k lepšímu. Jak to nakonec dopadne, prozrazovat nebudu, jen bych si mohl dovolit upustit informaci, že v tomto světě funguje společnost tuláků a lidí žijících na „atolech“. Obchod i směna fungují. Nicméně, kromě toho „hodného“ hrdiny mořem světa proplouvají i ti méně hodní. Čili v podstatě se setkáváme s druhým typem postapokalyptických filmů – společnost upadla do anarchie a ten silnější vítězí (větší část filmu, na konci vyhraje ten chytřejší – tedy hlavní hrdina).
Bylo by zajímavé sledovat, jak by si se zasněženým světem poradili hrdinové z filmu Den poté, ve kterém se na svět vrátí opět doba ledová.
Nicméně, nejčastěji se v těchto filmech jedná o to, že hrdina, který putuje odnikud nikam a snaží se přežít v tomto drsném, právem silnějšího ovládaném světě, se dostane do situace, kdy musí někomu pomoci a následně se vydá cestou dobra, víry a světla…
Podobnou ukázku nám nabízí nakonec i film Pošťák/Posel budoucnosti v hlavní roli s Kevinem Costnerem. Jedná se o případ hrdiny, který se živí komediantstvím a snaží se přežít až do doby, než okrade mrtvolu poštovního poslíčka a pro trochu jídla se vloudí do jedné komunity. V lidech vzbudí naději a než se kdo naděje, boj proti těm zlým militantním utiskovatelům se rozhoří naplno. Pozor, i přes všechno dobré není tento film žádnou pohádkou, ale místy docela drsnou a krvavou podívanou. Inu, svět po apokalypse je krutý a smrt postavy provází na každém kroku.
„Lidská“ apokalypsa
Posledním typem apokalypsy předcházející našemu příběhu je „lidská“ apokalypsa, jak jsem se tento druh rozhodl nazvat. Sem spadají všechny ty války v minulosti proběhlé, katastrofy nepříliš přírodního charakteru (jako třeba návrat draků, nukleární pohroma a podobně).
Svět jako takový je většinou plný anarchie a boje o holé přežití. Hrdina, i když je bývalý policista, není o nic lepší – nezajímá se o utrpení druhých do té doby, než od nich něco potřebuje…a tak za plnou nádrž benzínu slíbí pomoc…
V těchto filmech je nejčastěji svět pustinou plnou silných a proradných bojovníků toužících po majetku všech okolo. Lidé, kteří se snaží zachovat alespoň trochu z toho společenského, co v nich zbylo (často si život před apokalypsou pamatují jen z vyprávění) žijí ve společenstvích, která se musí bránit „těm z pustiny“. Objevuje se i poněkud klasický syndrom – hlavnímu hrdinovi nikdo nevěří a on si musí získat respekt a důvěru. Na konci příběhu dost často odchází a za sebou nechává legendy o velkém válečníkovi silnic (jako v Šíleném Maxovi 2).
Postapokalypsa jako inspirace
Hlavní důraz toho článku byl zatím kladen čistě na apokalypsu jako takovou. Podívejme se nyní na svět po apokalypse. Ať byl zničen lidmi, přírodou a nebo emzáky s modrými tykadly.
Důležité je, jak takový svět vypadá z hlediska lidí a zdrojů. Mají ropu? Zbraně? Munici? Dostatek jídla nebo hrozí hladomor? Jak vypadá lidská společnost?
Ve spoustě filmů, a osobně to považuji za správné, není kladen příliš velký důraz na logiku věci, ale na příběh. V mnoha filmech se dá najít nějaké „kdyby“ a „tohle by přece nefungovalo2“, ale hlavním záměrem filmu není ukázat, jak by to vypadalo a fungovalo (od toho máme dokumenty), ale dát divákovi příběh. Dobrý příběh, dobré herecké výkony.
Pokud hledáte inspiraci pro nějaký svůj příběh či hru, pusťte si pár filmů o kterých jsem se zde v textu zmínil (úmyslně jsem vybíral akční filmy, katastrofické, dramata i nějaký ten krvavý horor) a sledujte, jak vypadají lidé – oblečení, chování, co má cenu a proč jednají tak, jak jednají. Dobré je i sledovat, co vede záporné k tomu, že jsou záporní.
Všimněte si, jak je stavěn příběh – jak začíná hlavní hrdina, jak se změní.
Závěrem
Osobně nemám postapokalypsu pro hru rád. Já a moje skupinka hráčů jsme zkoušeli odehrát kampaň v tomto prostředí. Ale snad díky slabé přípravě a díky nepříliš velké snaze hráčů o „realističnost“ došlo k tomu, že jsme tuto kampaň velmi rychle ukončili.
Moje rada tedy zní – pokud se budete chystat tvořit cokoliv s tématem světa před, během nebo po apokalypse, zkuste načerpat nějakou inspiraci. Podívejte se na pár filmů, přečtěte si nějakou povídku či knihu a urovnejte si v hlavě vše, co chcete aby váš příběh nebo hra obsahovali.
Rozdíl mezi postapokalyptickým prostředím a klasickým fantasy je v tom, že pro postapokalyptické prostředí musíte mít v mnohem více věcech jasno a připravit je. U fantasy, které je pro mnoho hráčů notoricky známé a reprezentované slavnými ságami (i zfilmovanými), není nic těžkého si příběh představit a pochopit. U postapokalyptického prostředí, kde se setkávají moderní prvky se zaostalostí, je mnohem důležitější dobrá příprava.
I kdyby nic jiného, doufám, že vás tento článek alespoň pobavil a doporučil vám nějaký film. Vybral a použil jsem filmy kvalitnější, horší i ty skoro nesledovatelné. Však každý má rád něco jiného, jednoho uspokojí geniální film 12 opic, jiného naprostý brak Retrogade.
Žijte svůj život, jako kdyby každý den byl tím posledním, protože nevíte, co se se světem může stát zítra3…
