Svět po pohromě

„A hle, když roz­lo­mil šes­tou pečeť, na­stalo ve­liké ze­mětře­sení, slunce zčer­nalo jako smu­teční šat, měsíc úplně zkr­va­věl a ne­beské hvězdy za­čaly padat na zem, jako když fík zmí­taný vichrem sha­zuje své pozdní plody, ne­besa zmi­zela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný os­t­rov ne­zů­stal na svém místě.“ – Bible, Zje­vení Ja­novo, Hrůzy šesti pe­četí

Při slově apo­ka­ly­psa si každý čte­nář před­staví svou vlastní vizi ně­jaké ce­lo­pla­ne­tární ka­ta­strofy, ja­der­nou vál­kou po­čí­naje a Ma­t­ri­xem konče. Žánr je to po­pu­lární, na­bízí hrá­čům RPG her nové pro­středí, od­lišné od kla­sic­kého RPG po­jetí žánru fan­tasy. Ve světě, který právě pro­dě­lal ně­ja­kou apo­ka­ly­psu, za­ru­čeně ne­na­jdete elfy, a pokud po­tkáte tr­pas­líka nebo obra, je jasné, že nejde o vou­sáče se se­ky­rou, ale o zmu­to­va­ného člo­věka. Ně­které po­sta­po­ka­lyp­tické světy jsou už dost otře­pané, jiné jsou téměř ne­po­u­ží­vané. Mým cílem je před­sta­vit jed­not­livé, v kaž­dém pří­padě po­nuré va­ri­anty toho, co by se mohlo s dneš­ním svě­tem stát, kdyby…

„Nevím, jaké zbraně budou po­u­žity ve třetí svě­tové válce, před­po­klá­daje, že bude třetí svě­tová válka. Ale mohu říct, ja­kými zbra­němi bude ve­dena čtvrtá svě­tová válka: klacky a ka­meny.“ – Al­bert Ein­stein

Za­čneme tím, co už v ně­jaké verzi zná každý: třetí svě­to­vou vál­kou a je­jími ná­sledky. Jak už na­zna­čil Ein­stein, vzhle­dem k vý­voji vo­jen­ských tech­no­lo­gií bude třetí svě­tová válka tak ni­čivá, že srazí dnešní ci­vi­li­zaci zpět na úro­veň doby ka­menné. Scé­náře před­po­klá­dají masivní po­u­žití ja­der­ných zbraní v kom­bi­naci s kon­venč­ními zbra­němi, které vy­tvoří během krátké doby na vět­šině světa spá­le­nou pus­tinu za­mo­ře­nou ra­di­o­ak­tiv­ním spa­dem, ná­sledky ozá­ření pak budou pří­či­nou smrti těch „šťast­livců“, kteří pře­žijí sa­mot­nou ex­plozi ato­mové bomby. Pře­žijí jen lidé v kry­tech, nebo tam, kde tato válka ne­za­sáhne, jako jsou řídce obyd­lené kon­činy nebo ně­které země tře­tího světa. Ná­sledky ozá­ření budou pří­či­nou vzniku nej­růz­něj­ších mu­tantů, včetně lid­ských. Ti, co pře­žijí, se poté budou sna­žit znovu vy­bu­do­vat ci­vi­li­zaci.

Pro hry v tomto pro­středí je zdán­livě ide­ální in­spi­ro­vat se Fallou­tem, po­sta­ve­ném na lehce upra­ve­ném sys­tému GURPS. Svět je to umír­něný, kromě lidí v něm nejsou další rasy, nepočítáme-​li mu­tanty a su­per­mu­tanty jako nové druhy Homo Sa­pi­ens, tech­no­lo­gie sice v něčem pře­kro­čily ty dnešní (plazmové a ener­ge­tické zbraně, mys­lící stroje), ale jinak se se­tkáte s vět­ši­nou již dnes do­stup­ných věcí, jako jsou sa­mo­paly, auta, po­čí­tače a po­dobně.
Téma třetí svě­tové války v tomto po­jetí se ob­je­vilo třeba ve fil­mech Mad Max, Ter­mi­ná­tor, Den první a mno­hých dal­ších, ná­sledky ozá­ření byly po­u­žity i v PC hře S.T.A.L.K.E.R, kde se děj ode­hrává v za­mo­řené zóně okolo ja­derné elek­trárny Čer­no­byl.

Ne­vý­ho­dou hraní v ta­ko­vémto světě nejsou na první po­hled pa­trné, ale co fun­guje v po­čí­ta­čo­vých hrách nebo fil­mech, ne­musí nutně fun­go­vat GMovi na pa­píře. Pře­de­vším je nutné vy­tvo­řit al­ter­na­tivní his­to­rii ta­ko­vé­hoto světa, pro­tože to ovlivní po­zici hráč­ských po­stav (pokud se ovšem ne­na­rodí až po kon­fliktu matce tr­pící amné­zií). Musí být jasné, kdo kon­flikt vy­vo­lal a co mu před­chá­zelo, proč do­sáhl ta­ko­vých roz­měrů a jak dlouho kon­flikt trval, kdo a kde pře­žil, jaké ná­sledky ra­di­ace se kde pro­je­vily a jaké tech­no­lo­gie jsou ještě po­u­ži­telné. Zní to tri­vi­álně, ale vy­mys­let tyto re­á­lie je pracné a pro hru ne­zbytné.

Proč? Před­stavte si, že ja­derná válka, vy­vo­laná agre­sivní po­li­ti­kou Ruska, vy­hla­dila vět­šinu oby­va­tel Se­verní i Jižní Ame­riky, Ev­ropy, Ruska a Číny, ale úplně mi­nula Ja­pon­sko, Aus­trá­lii s Novým Zélan­dem a Af­riku. V jedné části světa tak stále exis­tují státy, vlády a zá­kony, mo­derní tech­no­lo­gie zů­stá­vají za­cho­vány, za­tímco ve zbytku světa pře­ží­vají buď mu­tanti (kteří budou po­vět­ši­nou ste­rilní), nebo lidé z krytů. Ti vy­jdou na po­vrch, stále kon­ta­mi­no­vaný ra­di­o­ak­tiv­ním spa­dem a za­čnou řešit zá­kladní pro­blémy – kde vzít vodu, po­travu, ener­gii. Zá­ro­veň se budou sna­žit zjis­tit, zda jsou je­diní pře­ži­vší; kam by mohli ode­jít, jakmile jim do­jdou zá­soby; kdo bude je­jich vůd­cem; uspo­řádá pro ně někdo zá­chran­nou vý­pravu? Dob­ro­druzi mohou být vy­slaní (po­dobně, jako ve Falloutu) z bez­peč­ného úkrytu, aby našli na ně­které otázky od­po­vědi. Při­tom při­jetí těchto dob­ro­druhů třeba Ja­ponci, kteří se roz­hodli, jako nej­vy­spě­lejší a nej­po­čet­nější národ ob­sa­dit zbylé zdroje ne­rost­ných su­ro­vin, ne­musí být právě přá­tel­ské. Nej­vět­ším ne­bez­pe­čím dob­ro­druhů ne­bu­dou tlupy ná­jezd­níků (které budou mít co dělat, aby v ta­ko­vém pro­středí vůbec pře­žily) ani mu­tanti, ale ne­vi­di­telná ra­di­ace, která dob­ro­dru­hům může, bez pa­t­řič­ného ochran­ného vy­ba­vení, při­vo­dit nemoc z ozá­ření.

Pokud vás pobyt v blízké bu­douc­nosti to­hoto typu moc ne­láká, je tu další herní sys­tém, který by stál ale­spoň za vy­zkou­šení, málo známý Waste World od Billa Kinga.

Jeho svět da­leké bu­douc­nosti, si­tu­o­vaný na kon­ti­nent Aver­nus, pro­šel dlou­hou vál­kou mezi lidmi a ge­ne­ticky mo­di­fi­ko­va­nými post-​lidmi (Po­sthu­mans, kteří měli nad­lid­ské schop­nosti a byli de facto novým dru­hem homo sa­pi­ens), proti které byl ja­derný kon­flikt před­chá­ze­jící Falloutu pou­hou pře­de­hrou. Jako nej­sil­nější zbraň byly po­u­žity en­t­ro­pické bomby, které do­ká­zaly ro­ze­rvat i sa­mot­nou re­a­litu. Na konci této války zů­stala z vět­šiny pla­nety to­xická poušť a oce­ány se změ­nily na po­lévku nej­růz­něj­ších ži­votu ne­bez­peč­ných látek. Co by to ale bylo za ci­vi­li­zaci, kdyby se zni­čila úplně: na Avernu lze najít pět me­ga­lo­polí, každé ovlá­dané jiným ná­ro­dem, s od­liš­nou ar­chi­tek­tu­rou, po­u­ži­tými tech­no­lo­gi­emi a ži­votní fi­lo­zo­fií.

Pro­métheus je vo­jen­sky nej­sil­nější národ, jehož spe­ci­a­li­tou jsou ky­ber­tech­no­lo­gie, zbylí post-​lidé žijí ve městě Hydra a na­dále roz­ví­její bi­o­tech­no­lo­gie a ge­ne­tické in­že­nýr­ství, Sho­gunate je v anime dost běžná verze fu­tu­ris­tic­kého Ja­pon­ska, Janus je bý­valý vesmírný pří­stav, obý­vaný po­vět­ši­nou ob­chod­níky a ci­záky z ji­ných pla­net. Asi nej­o­ri­gi­nál­nější je lé­ta­jící město Ika­rus, jehož oby­va­telé se spe­ci­a­li­zují na vy­u­ží­vání psi­o­niky, te­leki­neze a po­dob­ných do­ved­ností lid­ské mysli (což je na­hra­zení magie). Mimo města se po­tu­lují bandy zlo­činců, kteří jako by vy­padli z filmu Mad Max, a kteří te­ro­ri­zují všechny ne­šťast­níky, kteří se ocitli mimo město. Z celé pla­nety navíc nelze unik­nout, pro­tože or­ga­ni­zace Ga­lactic Com­pact kolem pla­nety za­vedla blo­kádu. Jed­not­livé ná­rody mezi sebou bo­jují o kon­t­rolu nad Dra­ko­niem, které se vy­sky­tuje ve formě krys­talů, tě­že­ných kom­bajny na pí­seč­ných plá­ních.

Herní sys­tém je velmi jed­no­du­chý, prak­ticky všechno je ře­šeno jed­ním hodem d20 (1-10 ne­ú­spěch, 11-20 úspěch), ta­bu­lek je oproti jiným sys­té­mům mi­ni­mum a hrát lze prak­ticky ihned po pře­čtení pra­vi­del. Vzhle­dem k rych­losti her­ního sys­tému se na ně­jaký ten šrám nikdo moc ne­dívá a ke smrti her­ních po­stav zde do­chází cel­kem často (jedna z mála her, kde opravdu po­tře­bu­jete br­nění), na­štěstí je možné kou­pit nekro­čip, který na­hrává vzpo­mínky pů­vodní po­stavy a lze ho tak im­plan­to­vat do no­vého těla. Pro­pra­co­va­nost těchto re­á­lií ve stylu Ghost in the Shell ale ne­če­kejte – Waste World se ne­bere pří­liš vážně. Roz­hodně jde o za­jí­mavý únik ze ste­re­o­typu post apo­ka­lyp­tic­kých her, který je ale velmi ob­tížné se­hnat, pro­tože Waste World je z roku 1997, ne­byly vy­dány žádné další plá­no­vané do­plňky a firma Bill Kinga poté zkra­cho­vala. Ně­jaké in­for­mace jsou však k na­le­zení třeba na této ad­rese.

Nicméně třetí svě­tová válka ne­musí být jen vál­kou ja­der­nou, už dnes exis­tují kon­venční zbraně, které se, co do ni­či­vosti, vy­rov­nají slab­ším ato­mo­vým bom­bám. Nej­větší ne­vý­ho­dou je ra­di­ace, která za­sa­žené místo za­moří – města Na­ga­saki a Hi­ro­šima byla zni­čena ato­mo­vými bom­bami, ale přesto tam ná­sledky ra­di­ace ne­pře­tr­valy stovky let, pro­tože k vý­buchům došlo ve vzdu­chu a ra­di­o­ak­tivní ma­te­riál byl roz­me­tán do okolí, takže kon­ta­mi­nace půdy byla malá. Dnes jsou obě města znovu po­sta­vena a ná­sledky ni­či­vých ex­plozí tam při­po­mí­nají už jen pa­mát­níky. Kdyby k vý­buchu došlo až na zemi, byla by kon­ta­mi­nace pa­trná ještě dnes. Ne­utro­nová bomba má ome­zené ni­čivé účinky a ne­kon­ta­mi­nuje za­sa­žená místa tak silně, jako běžné ja­derné zbraně. Má po­sí­lené vy­za­řo­vání na všech vl­no­vých dél­kách a za­bíjí prou­dem ne­utronů, který po­škodí obaly buněk lid­ského těla – po­u­žití ne­utro­no­vých bomb bylo plá­no­váno jako obrana před úto­kem SSSR na Zá­padní Ev­ropu během stu­dené války – vo­jáci uvnitř tanků by byli za­biti „še­tr­ným způ­so­bem“. Mi­mo­cho­dem, zásah prou­dem ne­utronů není možné léčit.

Stejně ni­čivé ná­sledky, až na ra­di­aci a ne­pří­tom­nost elek­tro­mag­ne­tic­kého pulzu, umož­ňuje po­u­žití pa­li­vové bomby, kte­rou má v ar­ze­nálu jak Rusko, tak USA. Jde o nej­ni­či­vější neja­der­nou zbraň, za­lo­že­nou na roz­ptý­lení ae­ro­solu a jeho ná­sled­ném vzní­cení sekun­dární ex­plozí zbytku bomby. A to ne­mlu­vím o dal­ších zbra­ních hro­mad­ného ni­čení, jako jsou bi­o­lo­gické a che­mické zbraně.

„Za­trou­bil třetí anděl, a zří­tila se z nebe ve­liká hvězda ho­řící jako po­cho­deň, padla na tře­tinu řek a na pra­meny vod. Jméno té hvězdy je Pe­ly­něk. Tře­tina vod se změ­nila v pe­ly­něk a množ­ství lidí umřelo z těch vod, pro­tože byly ot­rá­veny.“ – Bible, Zje­vení Ja­novo, Hrůzy šesti pol­nic

Další mož­ností je apo­ka­ly­psa způ­so­bená pádem ko­mety, aste­ro­idu nebo men­šího me­te­o­ritu. Vzhle­dem k tomu, kolik pla­ne­tek, aste­ro­idů a komet může ohro­zit naši ci­vi­li­zaci, je apo­ka­ly­psa způ­so­bená pádem ta­ko­vého ob­jektu dost prav­dě­po­dobná. Dodnes ne­vy­ře­še­nou je třeba Tun­guz­ská zá­hada, tedy mo­hutná ex­ploze (prav­dě­po­dobně části ko­mety) nad Si­biří 30. 7. 1908, která srov­nala se zemí asi 40 až 60 tisíc stromů a způ­so­bila četné ano­má­lie (jako byl růst zde­for­mo­va­ných stromů). Asi nej­větší po­hro­mou byl dopad da­leko vět­šího „šutru z vesmíru“ do ob­lasti po­lo­ostrova Yu­ca­tan před zhruba 65 mi­li­ony let, který de­fi­ni­tivně ukon­čil exis­tenci di­no­saurů. Mi­mo­cho­dem, vy­padá to, že pů­vodní me­te­o­rit se roz­lo­mil na ně­ko­lik kusů, nej­větší kus vy­tvo­řil krá­ter Chicxu­lub o prů­měru 180 ki­lo­me­trů, menší kus do­padl do Se­ver­ního moře, kde vy­tvo­řil krá­ter Sil­ver­pit. Veš­keré ná­sledky do­padu zá­visí na slo­žení me­te­o­ritu (dopad jádra ko­mety by byl horší), jeho ve­li­kosti a rych­losti, včetně místa do­padu.

Ná­sledky jsou možná horší, než ja­derná válka – dopad me­te­o­ritu totiž vy­volá celou sérii dal­ších ná­sledků – ze­mětře­sení a zvý­šená vul­ka­nická čin­nost, tsunami (pokud spadne do moře – ná­sledky jsou méně ni­čivé, pokud me­te­o­rit do­padne na pev­nou zem), oh­nivá vlna a ná­sledné lesní po­žáry, také by došlo k vy­čiš­tění okol­ního vesmíru od těch sa­te­litů, které by měly tu smůlu a střetly se s me­te­o­ri­tem nebo jeho čet­nými úlomky. Ná­sle­do­valy by ky­selé deště (vzniklé díky che­mic­kým re­ak­cím vody a vy­vr­žené hor­niny). Nej­hor­ším ná­sled­kem je ale vy­vr­žení ohrom­ného množ­ství pra­chu do hor­ních vrs­tev at­mo­sféry, který tak za­stíní Slunce a způ­sobí „ja­der­nou zimu“, ale v da­leko vět­ším roz­sahu. Ná­sle­duje změna ce­lého eko­sys­tému, pro­tože tep­lota po­klesne až o ně­ko­lik de­sí­tek stupňů, vy­mřely by rost­liny (ne­do­sta­tek světla), bý­lo­žravci a ma­so­žravci, znovu by vznikl pev­nin­ský le­do­vec, hla­dina moří by po­klesla o ně­ko­lik de­sí­tek metrů.

Téma apo­ka­ly­psy z vesmíru se cho­pila řada ka­ta­stro­fic­kých (nebo spíš ko­me­di­ál­ních) filmů, včetně Ar­maged­donu a Dr­ti­vého do­padu, ale ve hrách na hr­diny se snaha o zá­chranu lid­stva v tomto po­jetí ne­po­u­žívá. Zá­pletka ří­tí­cího se aste­ro­idu totiž pře­sa­huje mož­nosti jed­not­livce něco s tím dělat, navíc by se o tomto ne­bez­pečí vě­dělo roky do­předu a bylo by tedy dost času pro­blém ně­ja­kým způ­so­bem vy­ře­šit. Po­chy­buji, že by hráče ba­vilo jít ve sto­pách Bruce Wil­lise a jeho party těžařů.

Aste­roid se buď po­daří zni­čit, pak se nic ne­děje, nebo se ho zni­čit ne­po­daří, pak ná­sle­duje scé­nář ob­dobný Falloutu – vy­brané sku­pinky oby­va­tel za­míří do krytů, ostatní dou­fají, že do­káží pře­žít pr­votní ná­sledky do­padu. Nicméně, exis­tuje jeden ori­gi­nální pro­jekt, který hrá­čům umožní vy­hnout se vět­šině za­bě­ha­ných klišé – PC hra Dark Earth od firmy Kal­listo, která roz­víjí ná­sledky do­padu aste­ro­idu na do té doby pro­spe­ru­jící svět – pře­žije jen málo jeho oby­va­tel a ti bo­jují o holé pře­žití. Pád aste­ro­idu vy­vrh­nul do at­mo­sféry tuny pra­chu a bude trvat sta­letí, než se usadí. Zá­klad­ním život li­mi­tu­jí­cím fak­to­rem je tedy ne­do­sta­tek světla. Pro­tože ale pra­chová clona není kom­paktní, exis­tují prů­rvy, kte­rými na zemi přece jen pro­niká slu­neční zá­ření a právě na těchto mís­tech staví pře­ži­vší novou ci­vi­li­zaci s ori­gi­nální ar­chi­tek­tu­rou, ná­bo­žen­stvím a tech­no­lo­gi­emi (nej­po­kro­či­lejší je me­cha­nika). Jenže život ve světě, kde je na­prostá vět­šina po­vrchu pod ne­u­stá­lým příkro­vem tmy (přes­něji ře­čeno, ve dne je šero a v noci tma), není jed­no­du­chý, svě­tem se po­tu­lují ne­stvůry (které vznikly, jak jinak, mu­tací) a hlavní hr­dina se vli­vem cho­roby mění z člo­věka v mon­strum (čím více času stráví ve tmě, tím tem­nější je jeho cha­rak­ter i vze­zření, takže na konci hry při­po­míná go­rilu).

Pokud se GM roz­hodne hrát v tomto pro­středí, do­po­ru­čuji ne­chat se in­spi­ro­vat touto hrou, pro­tože má dobře pro­myš­lený způ­sob ze­mě­děl­ství, opat­řo­vání po­travy, za­jí­mavý bes­tiář (zví­řata při­způ­so­bená noč­nímu ži­votu mají jas­nou vý­hodu) a další de­taily, které GMovi ušetří práci při kon­strukci ori­gi­nál­ního post apo­ka­lyp­tic­kého světa.
Přesto nad­ho­dím ně­ko­lik ná­padů: ná­bo­žen­ství bude za­lo­ženo na re­flexi pro­žité ka­ta­strofy (trest bohů) a na ži­vo­ta­dár­ném světle (uctí­vání boha slunce, který jed­nou znovu při­jde a de­fi­ni­tivně za­žene tem­notu), v opo­zici budou kulty pre­fe­ru­jící tem­notu (což je bo­hu­žel klišé). Dařit se bude plo­di­nám, které nejsou ná­ročné na světlo, to vy­ža­duje nej­spíše vy­myš­lení no­vých druhů. Nicméně ná­hra­dou by mohlo být mnoho druhů jed­lých hub. Změ­nám se ne­vy­hne ani fauna, ale­spoň v první fázi pře­žijí spíše noční zví­řata a do bu­doucna dojde k roz­voji hmyzu, zví­řata budou mít zlep­šené jiné smysly, nebo budou je­jich oči da­leko efek­tiv­něji vy­u­ží­vat zbylé světlo, pří­padně uvidí v in­fra­čer­ve­ném spek­tru. Kromě toho by ta­kový svět mohl – ale­spoň v ně­kte­rých pod­neb­ných pá­sech – trpět vý­znam­ným sní­že­ním tep­lot a tedy roz­ší­ře­ním pev­nin­ských le­dovců dále na jih.

Co se týká magie, tak zde by mohl být kla­sický kon­flikt světlé a temné magie, kde temná by měla zře­telně na­vrch. Ne­mrtví, známí z Dra­čího dou­pěte, by prak­ticky ne­při­šli do styku se slu­neč­ním zá­ře­ním a mohli by být ši­roce roz­ší­ření, takže by před­sta­vo­vali váž­nou hrozbu zby­lým ci­vi­li­zo­va­ným ob­las­tem.

Mi­mo­cho­dem, údajně re­álně exis­tuje fe­no­mén tzv. Glo­bal di­m­ming, tedy glo­bál­ního stmí­vání. Má spo­čí­vat v tom, že at­mo­sféra je stále více zne­čiš­těná pev­nými čás­teč­kami (moř­ská sůl, písek, popel, pra­chové čás­tice) a pro­pouští díky nim méně světla, pro­tože se část světla od­ráží zpět do vesmíru, aniž by do­padla na po­vrch země. Toto glo­bální stmí­vání má za ná­sle­dek po­kles tep­lot. A teď při­jde ta zá­bavná část – tento fe­no­mén je dáván do sou­vis­losti s glo­bál­ním otep­lo­vá­ním, prý to urychlí tání le­dovců. Je to ne­u­vě­ři­telné, soudný člo­věk by oče­ká­val, že glo­bální stmí­vání zmírní nebo úplně vy­ruší efekt glo­bál­ního otep­lo­vání. Vždyť obojí je způ­so­bené zne­čiš­tě­ním at­mo­sféry a musí vést ke glo­bál­nímu otep­lo­vání, i kdyby ne­vedlo! Čím by se jinak ty ti­síce ak­ti­vistů ži­vily?

Jinou va­ri­an­tou, která by ovšem způ­so­bila stej­nou apo­ka­ly­psu, jako dopad me­te­o­ritu, je vý­buch su­per­vul­kánu. Jeden ta­kový, su­per­vul­kán Tobo, vy­buchl před 75 ti­síci lety a v ná­sledné vul­ka­nické zimě klesla po­pu­lace homo sa­pi­ens o ně­ko­lik de­sí­tek tisíc. Su­per­vul­ká­nem, který před­sta­vuje ak­tu­ální ne­bez­pečí, je su­per­vul­kán v Yellows­tonu, jehož vý­buch má oproti před­po­vě­dím zpož­dění už asi 40 tisíc let. Vý­buch su­per­vul­kánu má vliv na celou pla­netu, kromě vy­vr­žené hor­niny je prv­ním za­bi­já­kem roz­žha­vený proud plynu, před kte­rým není úniku, dal­ším ne­pří­jem­ným ná­sled­kem je po­ško­zení ozo­no­sféry, ob­li­gátní ky­selé deště a glo­bální ochla­zení. Jinak jsou ná­sledky shodné s do­pa­dem me­te­o­ritu a je jen na GMovi, zda nechá svůj svět zni­čit tak či onak.

„Bu­doucí ge­ne­race se budou tro­chu po­ba­veně divit, že na po­čátku 21. sto­letí vy­spělý svět pro­padl pa­nice kvůli glo­bál­nímu zvý­šení prů­měrné tep­loty o ně­ko­lik de­se­tin stupně a na zá­kladě vel­kého zve­li­čení velmi ne­jis­tých po­čí­ta­čo­vých mo­de­lo­vých před­po­vědí uva­žo­val o tom, vrá­tit se před prů­mys­lo­vou éru.“ – R. S. Lindsen, ci­to­ván V. Klau­sem, Modrá, ni­koli ze­lená pla­neta

Při­pusťme, že by se v te­zích o glo­bál­ním otep­lo­vání Vác­lav Klaus mýlil a de­ma­go­gové v čele s Al­ber­tem Gorem by měli pravdu. Pak by náš svět če­kala apo­ka­ly­psa, kte­rou už dost pře­hnaně po­psal třeba film The Day After To­morrow (Den poté) a na­stala by nová doba le­dová, nebo by se na­pl­nily vize star­šího filmu Wa­terworld (Vodní svět) a na­stalo by úplné roz­tání le­dovců a druhá po­topa světa (pokud tedy vůbec došlo k té první). Jak by vy­pa­dal život v ta­ko­vém světě?

V obou pří­pa­dech by došlo k dal­šímu hro­mad­nému vy­mí­rání ži­vo­čiš­ných i rost­lin­ných druhů a k cel­kové změně eko­sys­tému. Hrát v době le­dové by bylo ví­ce­méně hraní Falloutu za opačně ex­trém­ních pod­mí­nek. Ne­bez­pe­čím by ne­bylo horko ra­di­o­ak­tivní pouště, ale chlad le­do­vých pus­tin. Pře­ži­vší lidé by se mu­seli pře­su­nout do rov­ní­ko­vých ob­lastí, kde by stále mohly růst rost­liny a kde by bylo tep­leji. Vět­šinu dnes ci­vi­li­zo­va­ného světa by po­stupně po­hl­tily po­stu­pu­jící le­dovce, žít na sněž­ných plá­ních by bylo možné jen do­časně, li­mi­tu­jí­cími fak­tory by byl ne­do­sta­tek rost­lin, pa­liva (pokud by byli lidé zá­vislí na dřevě, byl by to pro­blém, na­o­pak ropu, zemní plyn a uhlí by mohli stále těžit) a ne­do­sta­tek jídla. Možná by se znovu ob­je­vily va­ri­anty dnes vy­hy­nu­lých pra­vě­kých zví­řat, jako byli šav­lo­zubí lvi a tygři nebo ma­muti. Ob­lasti obou pólů by pak byly zcela ne­o­by­va­telné, Sibiř by de­fi­ni­tivně za­mrzla a pás tun­dry a tajgy by se značně roz­ší­řil nebo spíš po­su­nul.

Pro­blém by před­sta­vo­vala i glo­bální mi­grace do rov­ní­ko­vých ob­lastí, kde by rov­něž došlo ke změ­nám eko­sys­tému. Střety s dneš­ními Af­ri­čany by byly ne­vy­hnu­telné. Je třeba si uvě­do­mit, že na­roz­díl od bles­ko­vého ná­stupu doby le­dové ve filmu Den poté by byl ná­stup nové doby le­dové po­zvolný a bylo by tedy dost času se na změny při­pra­vit. Další mož­ností by byla ja­derná zima, tedy scé­nář po­psaný již výše, včetně ná­sledků. Ja­derná zima by ale ne­způ­so­bila další dobu le­do­vou, jen by mohla před­chá­zet ná­sled­ným změ­nám kli­matu á la Fallout, při­čemž by šlo o pře­chodné ob­dobí ně­ko­lika mě­síců až let a ky­selý sníh by byl rov­něž kon­ta­mi­no­ván ra­di­o­ak­tiv­ním spa­dem. Hraní v tomto post apo­ka­lyp­tic­kém a zmrz­lém světě by bylo do značné míry jen zim­ním Fallou­tem, v pří­padě ja­der­ného kon­fliktu i s mu­ta­cemi.

Sa­mo­zřejmě, že v pří­padě glo­bální zá­plavy, kdy by se zvedla hla­dina moře až o tři­cet metrů, by došlo k roz­sáh­lým změ­nám na mapě světa (stačí se po­dí­vat, jaké ob­lasti mají jakou nad­moř­skou výšku a na­zna­čit nové po­břeží) a v eko­sys­té­mech. Přesto by ale půda ne­byla tak vzácná jako ve filmu Vodní svět a je jasné, že velká část pev­niny by ne­byla vůbec za­to­pená. Pro­blémy by se tý­kaly opět mi­grace lidí do ji­ných ob­lastí a boje o zdroje vody a po­tra­vin, pro­tože změny kli­matu s sebou vždy nesou vý­kyvy v ze­mě­děl­ské pro­dukci v da­ných ob­las­tech. Ale svět s vel­kým množ­stvím vody by mohl být za­jí­ma­vou al­ter­na­ti­vou pro hráče RPG her, mohly by vznik­nout nové ne­stvůry, lid­stvo by obý­valo ti­síce os­t­růvků, ry­bo­lov by byl dů­le­ži­tější než chov skotu nebo sle­pic, mohla by exis­to­vat i obří plo­voucí města, hráči by mohli or­ga­ni­zo­vat ex­pe­dice do za­to­pe­ných měst, která by byla jen pár de­sí­tek metrů pod hla­di­nou, sa­mo­zřejmě by exis­to­vala místa, kde ci­vi­li­zace pře­tr­vala ví­ce­méně beze změn atd.

Cel­kově se dá říct, že z velké části za­pla­vený post apo­ka­lyp­tický svět je ori­gi­nál­ním, málo vy­u­ží­va­ným settingem, který má co na­bíd­nout a z hle­diska GM není těžké ho vy­tvo­řit pro li­bo­vol­nou ci­vi­li­zační úro­veň – od sta­ro­věku po bu­douc­nost. Skvěle se v něm vy­u­žijí všechny po­věsti o za­to­pe­ných měs­tech (Ys), nebo ce­lých kon­ti­nen­tech (At­lan­tida) a o zrád­ných ob­las­tech dě­sí­cích ná­moř­níky (Ber­mud­ský troj­ú­hel­ník, Ďá­bel­ský troj­ú­hel­ník), stejně jako o moř­ských ne­stvůrách (bájný Kra­ken, obří želvy, olihně, cho­bot­nice a me­důzy).

„Mým osu­dem je žít věčně, do­konce i když by vý­sled­kem bylo vy­hla­zení lid­stva. Bo­hu­žel, jsem scho­pen ze­mřít. Být či nebýt, pro mne v tom není roz­díl. Moje smrt je je­diná ab­so­lutní svo­boda.“ – Ka­woru Nagisa, Neon Ge­ne­sis Evan­ge­lion

V anime a manga ko­mik­sech ne­na­jdete lepší apo­ka­ly­psu, než je in­vaze dé­monů nebo nad­při­ro­ze­ných sil na naši pla­netu, se kte­rou je schopná bo­jo­vat jen hrstka lidí, kteří jsou ví­ce­méně na­daní super hr­din­skými do­ved­nostmi (nebo jim schop­nost čelit tem­ným silám umož­ňují nej­růz­nější vy­spělé tech­no­lo­gie). Často je tato apo­ka­ly­psa do­pro­vá­zená ještě dal­šími ná­sledky (pád aste­ro­idu, ze­mětře­sení, tsunami, hu­ri­kány), jako by už jen pří­tom­nost téměř ne­zni­či­tel­ných dé­monů ne­sta­čila.

Zá­kladní otázky, které budou po­stavy řešit, budou: Odkud a proč sem při­šli? Co chtějí a jak s nimi ko­mu­ni­ko­vat? Pokud nás chtějí zni­čit, jak a čím se brá­nit? Jaké jsou je­jich schop­nosti, jaké jsou je­jich sla­biny? To vše musí mít GM pro­myš­lené, včetně způ­sobů, jak od­po­vědi na tyto otázky zís­kat.

Do­ko­na­lým post-​apokalyptickým (a zá­ro­veň pre-​apokalyptickým) svě­tem je Země v anime a manga sérii Neon Ge­ne­sis Evan­ge­lion. Skryté ex­pe­ri­menty s an­děly vedly 13. září 2000 k udá­losti na­zvané „Druhý dopad“, při které Antark­tida kom­pletně roz­tála, zem­ská osa byla vy­chý­lena (takže se třeba v Ja­pon­sku pře­stala stří­dat roční ob­dobí) a obří tsunami za­bily asi dvě mi­li­ardy lidí a ná­sled­kem této po­hromy byl (kromě zpus­to­šení a za­to­pení části světa) ce­lo­svě­tový kon­flikt, ukon­čený až Va­len­tin­skou smlou­vou 14. února 2001. Po­pu­lace lid­stva byla zre­du­ko­vána na po­lo­vinu. Aby toho však ne­bylo málo, ob­je­vili se an­dělé, se kte­rými mohou lidé bo­jo­vat jen po­mocí Evan­ge­li­onů, ob­řích ro­botů velmi po­dob­ných OBRům z Batt­le­te­chu. Evan­ge­lion je ovlá­dán přes ob­dobu neu­ro­helmy, takže veš­keré re­akce a po­hyby pi­lota jsou zá­ro­veň po­hyby stroje. Ne­vý­ho­dou je zpětná vazba, díky které může po­ško­zení stroje pi­lota v dů­sledku ner­vo­vého šoku zabít. An­dělé mají kolem sebe A.T. pole20, kte­rým ne­pro­nikne žádná zbraň. An­děla je možné zabít jen tak, že se po­ruší jeho A.T. pole a trh­li­nou potom mohou pro­nik­nout nor­mální zbraně a po­ško­dit jeho jádro, ve kte­rém sídlí jeho duše.

Za­tímco ofi­ci­ální vy­svět­lení „Dru­hého do­padu“ ho­voří o střetu Země s velmi malým me­te­o­ri­tem, po­hy­bu­jí­cím se rych­lostí 95 % rych­losti světla a ná­sled­nou ex­plozí, sku­teč­ným dů­vo­dem byl ex­pe­ri­ment s an­dě­lem jmé­nem Adam, který pro­vá­zela zni­ču­jící ex­ploze poté, co pro­bu­zený a zra­něný anděl vy­tvo­řil silné anti-​A.T. pole. Nicméně světu hrozí ještě třetí apo­ka­ly­psa, tzv. „Třetí dopad“, jehož ná­sled­kem bude vy­hla­zení ce­lého lid­stva a vznik no­vého Boha. Neon Ge­ne­sis Evan­ge­lion je pro­pra­co­vaný post.apo­ka­lyp­tický svět, ve kte­rém najde GM do­sta­tek in­spi­race. A sa­mo­zřejmě jde o kva­litní anime, které roz­hodně stojí za to vidět.

Do­ko­na­lým pří­kla­dem světa, který je po­sti­žen ná­jez­dem dé­monů od­ji­nud, je Dra­e­nor (even­tu­elně Aze­roth) z po­čí­ta­čové hry War­craft. Oby­va­telé tak dlouho ex­pe­ri­men­to­vali s po­vo­lá­vá­ním dé­monů, až došlo k je­jich in­vazi a k ná­sled­nému ro­ze­rvání ce­lého světa na větší či menší kusy pev­niny, vzná­še­jící se ve vzdu­chu. Další va­ri­aci před­sta­vila po­čí­ta­čová hra Spell­cross – v sou­čas­ném světě dojde k in­vazi ne­mrtvých, orků a dé­monů, kte­rým čelí nej­mo­der­nější vo­jen­ská tech­nika lidí. In­vaze dé­monů, ne­mrtvých a dal­ších pe­kel­ných sil (Doom) je asi nej­po­u­ží­va­nější klišé v RPG vůbec, nicméně jen vý­ji­mečně je vý­sled­kem in­vaze vznik post-​apokalyptického světa, pro­tože hr­di­nové přece ne­mo­hou pro­hrát a dobro musí zví­tě­zit. GM tak může vy­tvo­řit ori­gi­nální post-​apokalyptický svět, ve kte­rém pů­vodní hr­di­nové (známí už jen z le­gend) z ně­ja­kého dů­vodu (jehož in­ter­pre­tace se mohou lišit) se­lhali a vý­sled­kem může být ce­lo­svě­tová válka s dé­mony, ve které mohou noví hr­di­nové při­nést ne­če­kaný zvrat.

„Vždycky jsme vě­řili, že nejsme ve vesmíru sami. Velmi brzy si bu­deme přát, abychom byli.“ – The In­de­pen­dence Day

„Who could cut with laser pre­ci­sion make per­fect in­ci­sion into the har­dest rock? Who could lift one block of stone that wei­ghts four jumbo jets? Yes your in­tu­i­tion will tell you best!“ – Kil­ling Joke, Ho­san­nas from the Base­ments of Hell, The Li­ghtbrin­ger

Jiné mož­nosti na­bízí in­vaze mi­mo­zemš­ťanů. Na první po­hled se tento motiv apo­ka­ly­psy nijak ne­liší od in­vaze nad­při­ro­ze­ných sil, jak je pa­trné z řady filmů typu Den tri­fidů, Den ne­zá­vis­losti nebo Válka světů. Boj s mi­mo­zemš­ťany je sa­mo­zřejmě ob­vykle ví­tězný, ale ne­o­be­jde se beze ztrát na ži­vo­tech, pro­tože ná­vštěv­níci z vesmíru sice dis­po­nují vy­spě­lými tech­no­lo­gi­emi, ale s je­jich in­te­li­gencí už to tak slavné není, takže jsou na­ko­nec po­ra­ženi po­čí­ta­čo­vým nebo sku­teč­ným virem. Nicméně, i v tomto světě če­lí­cím in­vazi lze najít ně­ko­lik mož­ností, jak za­po­jit hráče do hry. Obě jsou dost po­nuré.

První kon­cept při­nesla PC hra X-COM: Enemy Unk­nown a k do­ko­na­losti ji do­vedl Altar ve své hře UFO: Af­ter­math a UFO: Af­ter­shock (ještě exis­tuje UFO: Af­ter­li­ght). Zemi na­vštíví UFO, ig­no­ruje ja­ké­koli po­kusy o ko­mu­ni­kaci a do at­mo­sféry vy­pustí spóry, které po ně­ko­lika dnech se­stoupí na po­vrch a zde­ci­mují vět­šinu ži­vota. Na­štěstí ne všechny ob­lasti jsou za­sa­ženy rov­no­měrně a tak pře­žije dost lidí na odpor proti mi­mo­zem­ské in­vazi. Pro RPG hry je tento pří­běh so­lid­ním zá­kla­dem. Za­čá­tek může být pro po­stavy na prv­ních úrov­ních dost tvrdý: mohou to být nor­mální vo­jáci, po­li­cisté, vědci, tech­nici, kteří ná­ho­dou pře­žijí a je­jich prv­ním úko­lem bude uprch­nout před ufony ze zde­ci­mo­va­ného města do bez­pečí, které jim po­skytne zá­kladna od­poru nebo pá­t­rací tým s vr­tu­l­ní­kem, který za­chra­ňuje pře­ži­vší.

Po­stavy budou ná­sledně vy­stu­po­vat v roli členů vý­sad­ko­vého týmu, který plní nej­růz­nější mise, nej­dů­le­ži­těj­ším at­mo­sfé­ric­kým prv­kem hry bude strach z ne­známa, pro­tože po­stavy ne­bu­dou dlou­hou dobu vědět, proti ja­kému ne­pří­teli vlastně stojí a čím je může ko­micky vy­pa­da­jící mi­mo­zemšťan ohro­zit. Jed­not­livá dob­ro­druž­ství budou tvo­řit mise, ty­pic­kými úkoly bude do­bý­vání sestře­le­ných lé­ta­jí­cích ta­lířů, chy­tání ži­vých mi­mo­zemš­ťanů na po­kusy, ochrana pře­ži­vších oby­va­tel i vlast­ních zá­kla­den apod. Sa­mo­zřejmě po­stavy mohou při­jít i na to, jaké plány s lid­stvem mi­mo­zemš­ťané mají a jak je po­ra­zit (ve stylu vel­ko­le­pého fi­nále). Po­sta­vám budou při­dě­lo­vány jed­not­livé úkoly ve­de­ním hnutí od­poru (tedy GMem), nicméně sku­tečná mise se může zvrt­nout – mu­niční sklady jsou prázdné, vr­tu­l­ník s dru­ži­nou ha­va­ruje, mi­mo­zemš­ťanů je v dané ob­lasti da­leko víc, nebo tam žádní nejsou a zá­hada má úplně jiné ře­šení. Po­dob­ných zá­ple­tek lze vy­mys­let dost, nicméně půjde o delší ta­žení, jehož prů­běh včetně roz­mís­tění stop a ná­znaků až po fi­nále už musí mít GM při­pra­vené pře­dem, stejně jako mi­mo­zem­ské rasy a mu­tanty. Ne­vý­ho­dou je otře­pa­nost to­hoto post-​apokalyptického světa (ač­koli nápad s bi­o­ma­sou je ori­gi­nální) a znal­cům po­čí­ta­čo­vých her to moc no­vého ne­na­bídne (vyjma ro­lepla­y­ingu a vlast­ního po­stupu, sa­mo­zřejmě).

Dru­hou mož­ností je ra­fi­no­va­nější verze in­vaze, se kte­rou při­šel film The Thing. V Antark­tidě sku­pinka vědců ob­jeví v ledu za­mrzlé trosky lé­ta­jí­cího ta­líře, který se tam zří­til před ti­síci lety. V ta­líři nikdo není a vše vy­padá na to, je zde de­fi­ni­tivní ře­šení otázky, jestli jsme ve vesmíru sami. Pro­blém před­sta­vuje mi­mo­zem­ský virus, který na­padá po­zem­ské or­ga­nismy a po­stupně je na­hra­zuje, až pů­vodní ori­gi­nál zcela po­hltí a na­hradí sám sebou. Vzhle­dem k ob­rov­ské rych­losti, s jakou by mohlo dojít k roz­ší­ření to­hoto viru v obyd­le­ných ob­las­tech, před­sta­vuje tento nález po­ten­ci­ální konec lid­ské ci­vi­li­zace. Virus se totiž roz­ši­řo­vat chce.

Hra vy­u­ží­va­jící této zá­pletky by byla spíše jed­no­rá­zo­vou zá­le­ži­tostí, po­stavy by tvo­řily vě­decký tým, nebo na­o­pak zá­chran­nou misi (takže by GM mohl na­vá­zat na děj filmu). Hlav­ními prvky by byla at­mo­sféra stra­chu z ne­známa (vhodně pod­po­řený osvěd­če­nými ho­ro­ro­vými prvky) a me­cha­nis­mus dů­věry nebo ne­dů­věry k ostat­ním – virus totiž může na­pad­nout ko­ho­koli a z na­pa­de­ného člo­věka se stává mon­strum, které je na­ve­nek jen ob­tížně ro­ze­zna­telné (pře­jímá totiž i myš­lení a zna­losti ori­gi­nálu, což je sice tro­chu pře­hnané, ale po­máhá to). Navíc takto vzniklá mon­stra de­fi­ni­tivně zničí až je­jich spá­lení, mon­strum do­káže měnit svůj vzhled i tvar a po­stupně tak v týmu pře­ži­vších vzrůstá pa­ra­noia a po­de­zří­vání všech ostat­ních. Co když je ve­li­tel na­ka­žený a vede nás do pasti? Co když mi můj ko­lega vrazí nůž do zad? Co když se ko­lega za­číná cho­vat jinak než před­tím, je to ner­vo­zi­tou, nebo je na­ka­žený? Co přede mnou tají?

Po­stavy pá­t­rají po pří­či­nách zni­čení pů­vodní ex­pe­dice, mají ome­zené zdroje, jsou v ne­přá­tel­ském pro­středí (silné mrazy) a mrt­vol našly jen osm z cel­ko­vých je­de­nácti – kde jdou zbylí tři vědci? Za­jí­ma­vým her­ním me­cha­nis­mem by mohlo být po­u­ží­vání dů­věry, po­dobně, jako třeba ve hře Moun­tain Witch, ale stačí velký důraz na ro­lepla­y­ing. Na­ka­žená po­stava to bude tajit, pří­padně bude sa­bo­to­vat čin­nost ostat­ních a kon­t­rolu nad jejím cho­vá­ním bude po­stupně pře­bí­rat GM (což může být za­jí­mavý sou­boj vůle). Pokud GM vy­u­žije skry­tého ne­bez­pečí dobře (ne­bude po­u­ží­vat pr­vo­plá­no­vité bu­báky), takže po­stavy na­jdou místo mrt­voly jen cá­kance krve, po­škrá­bané ko­vové ob­lo­žení stěn, roz­bi­tou la­bo­ra­toř, te­prve poté dvě scho­vané mrt­voly, jed­noho k smrti vy­dě­še­ného vědce a pár dal­ších věcí, budou všechny před­po­klady pro kva­litní hru spl­něny. In­for­mace budou po­stavy sbí­rat z filmů, de­níků, zá­pisů v po­čí­tači a ze stop (tedy vzhledu okolí). Cílem je po­cho­pi­telně pře­žít a ne­na­ka­zit se.

Ne­vý­ho­dami je jed­nak jed­no­rá­zo­vost celé hry (ale po­stavy si díky tomu do­volí víc), oběti v řa­dách hráč­ských po­stav, malý vývoj po­stav z hle­diska zku­še­ností a na­le­ze­ných před­mětů (na­proti tomu ne­do­sta­tek zbraní a mu­nice nutí hráče im­pro­vi­zo­vat, hle­dat ne­tra­diční ře­šení a při­pra­vo­vat pasti) a fakt, že důraz je kla­den na ro­lepla­y­ing, který je klí­čový pro vy­vo­lání at­mo­sféry stra­chu a po­de­zří­vání všech ostat­ních, což ne kaž­dému vy­ho­vuje. Děj nesmí být pří­liš před­ví­da­telný.

Exis­tuje dost zdrojů, ve kte­rých do­káže GM najít in­spi­raci pro svá dob­ro­druž­ství – téma UFO a mi­mo­zemš­ťanů je po­měrně roz­ší­řené a řada lidí je pře­svěd­čena, že únosy, kruhy v obilí a zá­hadné lé­ta­jící ob­jekty jsou jas­nými dů­kazy pří­tom­nosti mi­mo­zemš­ťanů na naší pla­netě.

Jen pro úpl­nost: za jis­tou mo­di­fi­kaci to­hoto scé­náře in­vaze ve­třelců z vesmíru lze po­va­žo­vat filmy Alien, Ali­ens a Alien: Re­s­surrection. Pokud by totiž někdo vy­pus­til Ve­třelce na pla­netu, do­padlo by to pří­šerně. A nebo taky ne, to už zá­leží na GMovi, jak se hry v ta­ko­vém pro­středí zhostí.

„Coun­t­down to ex­ter­mi­nate the human race…Re­move errors of man and sweep all the wea­ke­ning kind.“ – Dimmu Bor­gir, Pu­ri­ta­ni­cal Eu­pho­ric Mi­san­tro­phia, Pu­ri­ta­nia

Další ob­lí­be­nou apo­ka­ly­psu před­sta­vuje vznik umělé in­te­li­gence, která se dříve nebo poz­ději roz­hodne zba­vit svých tvůrců. Exis­tuje ně­ko­lik filmů, které to­hoto té­matu vy­u­žily – už zmí­něná Batt­les­tar Ga­lactica, tri­lo­gie Ter­mi­ná­tor a tri­lo­gie Ma­t­rix (do­pl­něná Ani­ma­t­ri­xem). Kromě toho je v knižní sérii Duna zmínka o slu­žeb­nic­kém dži­hádu, což je jen jiné ozna­čení pro válku strojů a lidí. S té­ma­tem války nebo ale­spoň vzpoury strojů se lze ve sci-​fi se­tkat po­měrně často, ale ne vždy to musí kon­čit ce­lo­pla­ne­tár­ním nuk­le­ár­ním kon­flik­tem, jak do­ka­zuje třeba ky­ber­punk Bla­de­run­ner.

Cel­kově se dá říct, že pro­středí pro RPG hru je to sice ori­gi­nální, ale ne­hos­tinné a hodně drsné. Pokud se bude GM in­spi­ro­vat post apo­ka­lyp­tic­kým svě­tem Ter­mi­ná­tora nebo Ma­t­rixu, bude muset pro­pra­co­vat řadu de­tailů, které ve filmu nejsou vidět, ale které jsou ty­pické pro post apo­ka­lyp­tické pro­středí (po­trava, ne­kon­ta­mi­no­vaná voda, mu­nice, ra­di­ace). Lidé budou po­četně i fy­zicky slabší, budou čelit stro­jům s bles­ko­vými re­flexy, stro­jo­vou lo­gi­kou a žád­ným sli­to­vá­ním. Ja­ká­koli chyba může být fa­tální, což je asi nej­větší ne­do­sta­tek ce­lého světa – po­stavy mohou velmi snadno při­jít o život, nebo mohou ze všech sou­bojů vy­váz­nout a pak pře­sta­nou brát herní svět vážně. V tomto světě budou po­stavy po­u­ží­vat par­ty­zán­skou tak­tiku boje, budou od­ha­lo­vat sla­biny jed­not­li­vých strojů a vy­u­ží­vat jich pro své pře­žití a ná­sled­nou zá­chranu světa, pro­tože (ač se to nezdá), právě tento typ ka­ta­strofy umožní hrá­čům vý­razně za­sáh­nout do dějin (lidí je prostě málo). Po­dobně, jako v pří­padě boje proti mi­mo­zemš­ťa­nům – po­stavy budou pá­t­rat po mu­nič­ních skla­dech a pře­ži­vších, budou líčit pasti na ne­přá­tel­ské stroje, mohou se po­ku­sit jed­not­livé stroje chy­tat a pře­pro­gra­mo­vat je pro své po­třeby a na­ko­nec budou pá­t­rat po umě­lém mozku, který za celou vzpou­rou strojů stojí. Je to klišé, ale umož­ňuje to zni­čit ne­bez­pečí jed­nou pro­vždy. Nebo to tak aspoň vy­padá.

Za­jí­ma­vou al­ter­na­ti­vou by mohlo být vy­jed­ná­vání se stroji a snaha o ukon­čení války jinak, než to­tál­ním vy­hla­ze­ním jedné strany kon­fliktu. Zá­leží jen na tom, jak GM pro­pra­cuje úvodní kon­flikt mezi stroji a lidmi. Za­jí­ma­vým ře­še­ním může být schéma ze slu­žeb­nic­kého dži­hádu – umělá in­te­li­gence se vy­vi­nula na malé pla­netě nebo aste­ro­idu, ovládla veš­keré stroje a po­čí­tače (po­mocí virů) a za­čala se repli­ko­vat a vy­tvá­řet vlastní formy ži­vota. Po­stavy mohou být sou­částí jedné vo­jen­ské jed­notky vy­slané do to­hoto ro­boty ovlá­da­ného světa s cílem dobýt jej zpět. Pro­středí není tak ne­hos­tinné a po­stavy mají jisté zá­zemí (zá­so­bo­vací lodě ze Země, těžká tech­nika, spo­lu­práce s dal­šími jed­not­kami i s míst­ním oby­va­tel­stvem), přesto jim půjde o život. Dob­ro­druž­ství bude nutně po­jaté jako jed­no­rá­zová kam­paň, pro­tože si lze těžko před­sta­vit, že by byl v tomto pro­středí čas na po­tu­lo­vání se kra­ji­nou, nebo že by po ko­neč­ném ví­těz­ství mohly po­stavy zažít něco ještě dob­ro­druž­něj­šího.

Hraní v tomto post apo­ka­lyp­tic­kém světě bude nej­bližší vo­jen­ské kam­pani, akce bude pře­va­žo­vat nad ro­lepla­y­in­gem. V tomto směru se tedy GM i hráči mohou in­spi­ro­vat opravdu vel­kým množ­stvím vá­leč­ných filmů, her i li­te­ra­tury. Na dru­hou stranu je nutné pro­mys­let si, jak vlastně ro­boti fun­gují, jestli si do­káží pře­dá­vat in­for­mace přes in­ter­net, jestli do­káží vní­mat emoce nebo bo­lest, jestli do­káží po­ro­zu­mět kon­ceptu smrti, co cítí robot při vý­padku proudu atd.

Dal­šími po­hro­mami se za­bý­vají spíše spi­so­va­telé sci-​fi a pro RPG hry jsou prak­ticky ne­po­u­ži­telné, přesto je zde uvá­dím (třeba ně­kte­rého GM něco ori­gi­nál­ního na­padne). První po­hro­mou může být na­kaž­livá cho­roba nebo virus, který vy­hladí na­pros­tou vět­šinu lidí, pří­padně z na­ka­že­ných udělá mu­tanty nebo zom­bie. Tento motiv vy­u­žila tri­lo­gie filmů Re­si­dent Evil, nej­růz­nější další bra­kové filmy, se ctí se s mo­ti­vem vy­po­řá­dal film Já, le­genda. Hlav­ním cílem je najít léky, které by umož­nily vy­lé­čit pan­de­mii, nebo ale­spoň najít vědce, kteří by byli schopní lék vy­vi­nout. Další (ale značně otře­pa­nou) mo­ti­vací je sa­mo­zřejmě va­ri­anta na­ka­žení hráč­ské po­stavy, která tak pře­de­vším za­chra­ňuje sebe sama a až ná­sledně svět.

Pan­de­mie je re­ál­nou hroz­bou, jejíž ne­bez­peč­nost se zvy­šuje, pokud se ne­bez­pečná cho­roba do­káže pře­ná­šet i mezi růz­nými druhy zví­řat na člo­věka. Na­roz­díl od epi­de­mie, která je pro­sto­rově ome­zená, pan­de­mie žádné pro­sto­rové ome­zení nemá a šíří se volně svě­tem. Le­tecká do­prava urych­lila pře­nos ne­bez­peč­ných pa­to­genů, takže je velmi ob­tížné izo­lo­vat ná­kazu jen na ně­kte­rých kon­ti­nen­tech, nicméně le­tecká do­prava není nut­nou pod­mín­kou, stačí si vzpo­me­nout na hys­te­rii ohledně tzv. ptačí chřipky. Zá­kladní pod­mín­kou pan­de­mie je zcela nový pa­to­gen, proti kte­rému nemá imu­nitní sys­tém žádné pro­ti­látky, pro­tože se s ním ještě ne­se­tkal. Pa­to­geny mohou unik­nout z la­bo­ra­toře, mohou se při­ro­zeně vy­vi­nout v pří­rodě, mohou sem spad­nout na me­te­o­ritu z vesmíru. Nej­vět­šími hroz­bami jsou mor, chřipka, cho­lera, tyfus, AIDS, ebola, SARS, he­pa­ti­tida.

Prů­běh pan­de­mií je ná­sle­du­jící: značný ná­růst na­ka­že­ných během velmi krátké doby. Pan­de­mie útočí ve vl­nách, každá ná­sle­du­jící vlna je horší než ta před­chozí, ja­ká­koli lé­kař­ská opat­ření mohou po­stup pan­de­mie zpo­ma­lit, ale ne za­sta­vit, nicméně od­dá­lení ná­kazy může roz­pro­střít její účinky do del­šího ča­so­vého ob­dobí (a tím umožní najít účin­nou pro­ti­látku). Obětí pan­de­mií jsou ob­vykle staří lidé a chro­nicky ne­mocní, ostatní části po­pu­lace mohou být po­sti­ženy jen málo. Spe­ci­fický prů­běh mají kon­taktní pan­de­mie, pře­náší se sty­kem a ten lze ome­zit, nicméně delší in­ku­bační doba a delší prů­běh cho­roby zne­mož­ňuje včas roz­po­znat pan­de­mii a pod­nik­nout pro­ti­o­pat­ření. Patří sem sa­mo­zřejmě AIDS a pře­de­vším různé druhy he­pa­ti­tidy (žlou­tenky).

Svět po­sti­žený pan­de­mií bude ob­sa­ho­vat sku­pinky pře­ži­vších, které budou žít v izo­laci a od­mí­tat všechny ci­zince, pro­tože by mohli být na­ka­žení, po světě se bude po­tu­lo­vat spousta ži­vo­či­chů za­sa­že­ných cho­ro­bou (va­ri­ace na mu­tanty), budou zde také opuš­těná vel­ko­města, ne­do­sta­tek po­tra­vin a po­dobně.

Za­jí­ma­vou va­ri­antu před­sta­vuje ka­ta­strofa ve filmu Chil­dren of Men, tedy ne­plod­nost. Je to dost ori­gi­nální nápad, film se s tímto té­ma­tem vy­po­řá­dává velmi re­a­lis­ticky a stojí za to na­čer­pat z něj in­spi­raci.

Ori­gi­nální post-​apokalyptický svět je zob­ra­zen ve filmu Equil­lib­rium. Po třetí svě­tové válce je na­sto­lena nad zbyt­kem lid­stva dik­ta­tura, jako vy­stři­žená z ro­mánu G. Orwella 1984. Veš­keré emoce jsou za­ká­zány a po­tla­čeny pra­vi­del­nými dáv­kami léku, umě­lecká díla jsou ni­čena a ti, kteří se emocí ne­hod­lají vzdát, jsou psanci, pro­ná­sle­do­váni a bez mi­losti li­kvi­do­váni.

Úplně jinou po­hro­mou může být vy­has­nutí zem­ského jádra, což by způ­so­bilo zánik ži­vota na Zemi, jak nám na­stí­nil film The Core (Jádro), nebo rov­nou vy­has­nutí slunce, jak na­zna­čuje film Sun­shine. V obou pří­pa­dech jde o vě­decké ne­smysly, ale je pravda, že film Jádro jich ob­sa­huje non plus ultra, kdežto Sun­shine je re­la­tivně stříz­livý a svou at­mo­sfé­rou při­po­míná filmy jako Ho­ri­zont udá­losti nebo Vesmír­nou odys­seu. Ná­sled­kem obou po­hrom je konec ja­ké­ho­koli ži­vota na zemi. Pro hru v post apo­ka­lyp­tic­kém pro­středí je to pro­blém, leda by se lid­stvo do té doby pře­su­nulo na ostatní pla­nety slu­neční sou­stavy a za­čalo znovu osíd­lo­vat zpus­to­šený svět. Další po­hro­mou může být vy­soká dávka tzv. kos­mic­kého zá­ření, která by zlik­vi­do­vala veš­kerý život, pro RPG je ale ne­po­u­ži­telná, pro­tože ka­ta­strofě nejde nijak za­brá­nit, ani se před ní ochrá­nit a ko­nečně, na světě ne­zů­stane nic ži­vého (ro­boti by, pravda, pře­žít mohli). Po­slední po­hro­mou to­hoto typu je vy­tvo­ření mi­ni­a­turní černé díry na Zemi. Exis­tují totiž re­álné obavy ně­kte­rých fy­ziků, že ex­pe­ri­menty na su­per­urych­lo­va­čích čás­tic mohou mít za ná­sle­dek právě vy­tvo­ření černé díry.

Za­jí­ma­vou po­hro­mou může být ne­vy­da­řený bi­o­lo­gický ex­pe­ri­ment, který na­ruší eko­sys­tém na­to­lik, že to po­vede k jeho zá­sadní změně. Jako ukázku bych do­po­ru­čil ko­miks Ga­la­xie (vy­chá­zel v ABC), kde se kos­mo­nauti do­sta­nou k pla­netě, kde v dů­sledku ra­di­ace zmu­to­val hmyz do ob­řích roz­měrů a místo lidí tak pla­netě vlád­nou obří vosy a pa­vouci. Na pla­netě ale přesto pře­ží­vají zbytky lidí a kos­mo­nauti se je po­kusí za­chrá­nit. Jiným pří­kla­dem může být sbírka po­ví­dek Tu­fova dob­ro­druž­ství od G. R. R. Mar­tina, která se přímo vě­nuje zá­sa­hům do eko­sys­témů. V jed­nom světě exis­to­val druh ma­lého hmyzu, který lidem nebyl ne­bez­pečný, jen ne­pří­jemný. Aby ho zni­čili, vy­pus­tili ptáka, který neměl při­ro­ze­ného ne­pří­tele a který opravdu zde­ci­mo­val tento druh hmyzu, jenže kromě toho zde­ci­mo­val spoustu dal­ších druhů. Pů­vodní hmyz se živil jis­tou plísní, ta při­šla o svého pre­dá­tora a za­čala se roz­růs­tat, takže dnes byste na pla­netě našli jen je­di­nou straš­li­vou houbu a nic ji­ného.

„This is the end of eve­ry­thing. Rear the trage­dies that the Se­ra­phim shall sing.“- Cradle of Filth, From the Cradle to En­slave, From the Cradle to En­slave

Jak je vidět, post-​apokalyptické RPG ne­musí být nutně kopie Falloutu a na­bízí hrá­čům řadu ori­gi­nál­ních světů, ve kte­rých se mohou vy­hnout ste­re­o­ty­pům nor­mál­ního fan­tasy nebo sci-​fi světa. Vy­ža­dují ale dů­klad­nou, de­tailní pří­pravu světa a ta­žení ze strany GMa a ra­ci­o­nální cho­vání hráč­ských po­stav v kru­tém a ne­hos­tin­ném světě, kde pouhé pře­žití může před­sta­vo­vat nad­lid­ský výkon. Čím ori­gi­nál­nější post-​apokalyptický svět GMa na­padne, tím víc bude mít s jeho vy­tvá­ře­ním práce. Pokud ne­bude mít GM pro­myš­lené všechny pod­statné sou­vis­losti (včetně mož­ných al­ter­na­tiv) a způ­sobů, jak se k nim mohou po­stavy dobrat, může mu to v bu­doucnu způ­so­bit ne­malé pro­blémy, které mohou způ­so­bit i ukon­čení ce­lého ro­ze­hra­ného ta­žení.