Poslední kořist Drakkaru

Časopis Drakkar vyrazil na svou finální plavbu a se stým číslem přinesl poslední várku článků ze světa RPG, fantastiky, deskových her a historie.

Rozhodnutí ukončit vydávání pro nás nebylo snadné, ale když jsme jako redakce tuto možnost u příležitosti přípravy stého čísla nadhodili v komunitě, nikdo nám ji nevymlouval. A to bylo znamení, že Drakkar už neplní to, co si jeho zakladatelé předsevzali. A že je čas skončit – chtělo by se říct „v nejlepším“, a i když tomu by asi jen těžko někdo uvěřil, jsme přesvědčení, že alespoň z obsahového hlediska nekončí Drakkar zdaleka v úpadku. Samozřejmě nic z toho, co ze svých výprav ve vodách RPG a fantastiky přinesl, stáhnout z internetu a tím ho definitivně pohřbít nehodláme.

Drakkar v průběhu času

V okamžicích, kdy vzniká tento článek, uplynulo od vydání prvního čísla v dubnu 2007 téměř přesně 18 let. V té době přestal vycházet poslední samostatný tištěný časopis o RPG Dech draka a stal se pouhou přílohou či rubrikou časopisu Pevnost, zabývajícího se obecně fantastikou a hrami. Skupina nadšenců shromážděných okolo budoucího šéfredaktora RomiKa ovšem naznala, že RPG si v Česku a na Slovensku samostatný časopis zaslouží. V době rychlého rozvoje internetu a těsně před rozšířením sociálních sítí naplňoval digitálně šířený časopis v PDF poptávku po informacích nejen o mainstreamovových, ale i nezávislých a malých hrách a doplňcích pro ně. Hned v prvním čísle taky začala (s malou kontroverzí) série průvodce po hraní RPG v online prostředí.

Od samého začátku sloužil Drakkar jako zdroj inspirací i konkrétních materiálů a doplňků pro hru, a za sto čísel a osmnáct let jich v Drakkaru vyšlo přes dvě stě, včetně několika kolektivních článků (jejichž jednotlivé položky čítají dalších několik desítek, či spíš v součtu okolo stovky). Kromě různých novinek ze světa RPG, obecně herních článků, ale také různých teoretických až odborných článků o RPG se Drakkar nikdy nevyhýbal literatuře, zejména fantastické a hororové. V Drakkaru vyšlo přes šedesát povídek, ať už autorských nebo překladů obskurních a zapomenutých děl zahraničních autorů. A podobný počet článků se potom dívá na fantastiku zvnějšku, tedy rozebírá ať už jednotlivá díla, nebo celé žánry, případně na spisovatelský vývoj, a nabízí tak aspirujícím autorům vhled do řemesla a historie fantastické literatury. Hned první čísla taky přinášela recenze a doporučení deskových či karetních her a výjimečně i her počítačových nebo gamebooků.

Redakční činnost

U kormidla Drakkaru se za dobu jeho vycházení vystřídalo tolik lidí, že už bychom je jen těžko počítali, a autorů ještě násobně tolik. Drakkar byl snad kromě několika málo prvních čísel vždy pojatý spíše jako sborník, a proto bylo potřeba oslovovat autory a v jistou chvíli se přidala vedle jazykových korektur ještě tzv. peer review, kdy někdo z redakce nebo pověřený blízký autor prošel nabízený článek, opatřil ho komentáři a případně navrhl úpravy a vylepšení. I tohle je ale práce a s ubývajícím volným časem nejen redaktorů bylo opatřeno komentáři stále méně a méně článků a kvalita začala opět kolísat. A musíme sebekriticky přiznat, že mnohdy nevyzbyl čas ani na jazykové korektury.

Vůbec organizace, oslovování autorů, nabízení témat apod. se stávaly náročnými už v druhém roce existence časopisu, a tak vznikl koncept tematických čísel. Primárně byl navázaný na inspirační („podpůrná“) témata na RPGfóru zaměřené na konkrétní žánry či prostředí. Pro každé číslo bylo zvoleno a vyhlášeno téma, což umožňovalo snáz vybírat autory k oslovení („kdo má k tomuto tématu nejvíc co říct?“), ladit téma už přislíbených článků a inspirovat tvůrce doplňků a dobrodružství. I když zdaleka ne všechny články byly s vyhlášeným tématem spojeny, po několika číslech se tento koncept (a témata na fóru) vyčerpal. I tak jsme ale vyhlašování témat jako „nepovinných“ zachovali, protože zmíněné výhody neztratilo.

Za zmínku také stojí úvodníky. V prvních číslech často vysvětlovaly důvody vzniku časopisu, oslovovaly čtenáře k zapojení nebo oznamovaly postupné změny, a tak dávalo smysl, že se příliš nevyjadřovaly k obsahu časopisu. Postupně si ale čtenáři vyžádali „editorialy“, které by představovaly jednotlivé články a vypichovaly z nich to zajímavé. Jenže… mělo to své nevýhody – pisatel úvodníku musel bezpodmínečně přečíst před vydáním všechny články a ještě se pouštět do nevděčného hodnocení, které články zvlášť doporučit. Postupem času se proto takové představovací texty staly ve stručnosti součástí obsahu a v rozšířené podobě povinným perexem v úvodu každého článku (ano, hodili jsme to na autory!). Úvodník se tak mohl transformovat v něco zábavného a vznikl žánr drakkarovského úvodního haiku, které většinou využívalo téma čísla a roční období vydání.

Forma vydávání

První dvě čísla vyšla nejprve pouze jako PDF, ale velmi brzy vznikla poptávka po webové verzi. Dlouho (do 74. čísla) pak vycházel Drakkar ve dvojí podobě: webové a PDF. Ale protože se vydávání často zpožďovalo kvůli sazbě PDF, chtěli jsme vydávat články na web jako první a pak dodatečně vytvořit PDF, ale už u prvního takového čísla se to zvrtlo a 75. číslo už vyšlo jen ve webové verzi. Přesto ale zůstala pro každé budoucí číslo zachována uzávěrka – protože motivuje autory (i redakci) bez ní by se z časopisu stal spíše blog.

Podoba časopisu v PDF prošla za dobu existence několika proměnami, z nichž asi největší bylo Markusovo rozhodnutí otočit formát na šířku, protože přece i tak čte každý Drakkar na monitoru a prakticky nikdo si ho netiskne. Proměnou prošel i web, když přes několik iterací přešel z blogu na Wordpressu k současné Godricově verzi na GitHubu. Co mají obě varianty společné a vždy to asi Drakkaru trochu škodilo, je, že nebyla možná diskuze přímo u článků. Jenže… to by znamenalo další místo, kde musí člověk hlídat komentáře.

Postavení v komunitě

Drakkar vznikl a profiloval se jako nezávislý projekt, který měl ambici spojovat rozdělené komunity. To ovšem naráželo na několik problémů: Vztah s RPGfórem byl vždy užší než s jinými komunitami, protože RPGfórum hostilo organizační diskuze (zprvu skryté, ale to nevydrželo dlouho), velká část redakce se rekrutovala z řad uživatelů Fóra a samozřejmě vždy v náročnějších dobách bylo nejsnazší oslovit autory, které dobře znáte ze společných diskuzí. Silné spojení pak vyjadřoval fakt, že každý kdo alespoň dvakrát sázel drakkar do PDF verze, byl (pokud se zásadně nepletu) moderátorem, nebo dokonce administrátorem RPGfóra. Stejně tak většinu doby tvořili celou redakci uživatelé a moderátoři RPGfóra.

Hřebíčkem do rakve pro pověst Drakkaru jako nezávislého projektu bylo Markusovo rozhodnutí zrušit článkovou sekci RPGfóra/RPG.sk a nejprve zduplikovat drakkarovské články a později se článků zbavit úplně. S pověstí „projektu RPGfóra“ jsme tak postupně přestali mít sílu bojovat, a to vlastně i proto, že ti, kteří ji nejvehementněji šířili, vnímali Drakkar jako konkurenci, a proto nebylo možné je přesvědčit.

Přesto ale Drakkar nikdy nepřestal vyhledávat a oslovovat autory i mimo svou bublinu a komfortní zónu. A snažili jsme se taky vždy dávat prostor autorům, kteří nemají v komunitě silný hlas, stejně jako osvědčeným autorům, kteří získávali ostruhy třeba i v zahraničí.

Proč konec?

Těch důvodů je víc, ale zjednodušeně – už na to nemáme. O delší, strukturované články je stále menší zájem, a když, ne v textové podobě. Pro nás jako redakci je stále obtížnější úspěšně oslovovat autory, nebo třeba jen vymýšlet další inspirační témata. Nedokážeme věnovat dost času vylepšování článků, nejen po obsahové, ale často ani po formální stránce (korektury), je náročné už jen domluvit se, kdo si najde čas převést texty na web. Vyhoření… asi.

Byli bychom ochotní Drakkar někomu předat? Ovšemže! Ale chtěli bychom ho předat někomu, kdo bude mít drive, kdo bude vědět, kam chce Drakkar vést a bude tušit, jak toho dosáhnout. No a když jsme se zeptali na názor (na RPGfóru!), vlastně to skoro všichni brali jako logické vyústění a nikdo nás nepřemlouval, nikdo se o vydávání nehlásil.

Je zřejmé, že Drakkar už svou úlohu splnil, a po osmnácti letech je logické, že je zájem o jiné formy komunikace o RPG. Drakkar ale nezmizí v propadlišti dějin, ale zůstane na stránkách Drakkar.sk navždy. Nebo aspoň dokud bude někdo platit doménu. A i potom zůstane na Way Back Machine.

Každopádně chceme poděkovat všem, kteří se na Drakkaru podíleli, ať už podpořili jednu, nebo desítky jeho výprav. Každý článek, každý komentář před vydáním čísla i po něm, každý řádek kódu na webových stránkách, každý nápad na vylepšení časopisu přispěl k těm neskutečným osmnácti letům – za každý tento střípek jsme vděční! Ve vodách RPG se určitě ještě potkáme, jen už to nebude s dračí hlavou na přídi.

Ahoj!