Něco málo k Drakkaru
Před bezmála dvaceti lety, když RomiK přišel s nápadem vydávat internetový časopis a oslovil i mne, zda bych něčím nemohl přispět, by mne asi nenapadlo, že tento počin vydrží tak dlouho a že počet čísel to dotáhne na rovnou stovku.
Bylo to vlastně v době, kdy jediné tištěné tuzemské RPG periodikum Dech draka přecházelo do Pevnosti (která mu původně konkurovala), v anglicky mluvícím světě stále vycházeli časopisy Dragon a Dungeon, ale internetový svět už nabíral na síle a kdy podobných internetových počinů, co se objevily a pak zase zmizely, vznikalo tolik, že asi nebylo možno je všechny sledovat. Takže mi to přišlo jako dobrý nápad a ve své bláhové naivitě jsem si myslel, že bych mohl do naší RPG komunity něčím hodnotným přispět.
Navíc mne s RomiKem a lidmi kolem něj spojovalo herní přátelství (jezdil jsem za nimi do Plzně na prodloužené RPG víkendy), které mne vlastně nasměřovalo do širší herní komunity a tak jsem to možná bral trochu i jako povinnost s něčím přijít. Už po pár číslech mi ale bylo jasné, že ostatní přispěvovatelé kvalitou svých příspěvků rychle předčili mé pokusy, a rád jsem se přesunul do role čtenáře. Těšil jsem se na každé další číslo a i navzdory svým pracovním povinnostem, kdy jsem se dvakrát na delší dobu ocitnul mimo českou kotlinu, jsem Drakkaru zůstal jako čtenář věrný. Proto mne těšilo vidět, jak se kvalita nejen obsahu, ale i zpracování vyvíjela. Proto jsem byl rád, když jsem i později tu a tam mohl něčím přispět ať už do herní tvorby nebo teoretickou úvahou.
Přechod na rize internetovou verzi (bez sazby do PDF) mne zaskočil a trvalo mi, než jsem si zvyknul, ale vlastně tak trochu možná předznamenal další osud tohoto média. Vlastně se tak trochu stal blogem s redakční uzávěrkou. A nezměnil se pouze Drakkar, ale změnilo se i internetové okolí, ve kterém existoval, protože většina aktivních autorů recenzí či teoretických příspěvků postupně přešla na svoje blogy, podcasty, videospoty a podobně, a autoři herních obsahů pro publikaci svých materiálů začali volit jiné formy, takže se nakonec konkurentem Drakkaru svým způsobem staly i RPG Kuchyně či Dungeonové kuchyně RPGFóra.
Takže pokud je toto sté číslo i číslem posledním, odplouvá tím Drakkar hrdě a se vztyčenou dračí tlamou a my, nebo alespoň já, na něj budeme vzpomínat a určitě po něm někdy sáhneme. A zároveň za sebe mi bude ctí, že jsem se alespoň malou částí mohl přispět a tedy se toho fenoménu účastnit.
