Over the Edge

Síla Over the Edge je hlavně v set­tingu, protože systém je velmi jed­noduchý a jeho hlavní devizou je, že nepřekáží, když rozvíjíte stále víc bující síť dezinformací a intrik. Celá příručka je nabušená až po střechu množství nápadů, které musel vy­produkovat nějaký maniakální de­signér, který byl právě na tripu… je to šíleně geniální, geniálně šílené a téměř nepopsatelné…

• Alnag (hodnocení 5/5), Anotace RPG her – RPG.sk

Over the Edge je konspirační, psychade­lické RPG z pera uznávaného designéra Jonathana Tweeta (Ars Magica, Everway, Dungeons & Dragons 3e, Unkown Armies, …) za asistence neméně zná­mého Robina D. Lawse (Feng Shui, HeroQuest, Dying Earth, GUMSHOE system, Og: Unearthed Edition…). V roce 1992 jej vydalo nakladatelství Atlas, o pět let později vyšla kosmeticky uprave­ná druhá edice v modernějším kabátku. Toto RPG si vysloužilo status kultu, ať již pro svůj úžasně nápaditý, originální a inspirující setting, pro psychedelicky schizofrenickou atmosféru, nebo pro svou podporu experimentálního přístu­pu k tvorbě a roleplayingu opřeného o estetické a umělecké hodnoty a záměry hráčů.

S myšlenkou hraní „za hranou“ - „over the edge“ - přišel v kontextu RPG her Johathan Tweet, jehož vy­nikající hru stejného jména (včetně obsaženého eseje od Robina D. Law­se) by si měl přečíst každý, koho za­jímá experimentování s uměleckou formou. Cílem je jednoduše posu­nout hranice toho, jaký typ příběhu dokážeme pomocí roleplayingu vy­právět, a zkoumat, co všechno tento formát vlastně dokáže vyjádřit.

• Ron Edwards, Sorcerer str. 124

Samotný systém hry je velmi jedno­duchý. V některých ohledech by se dal považovat za předchůdce systému Fate, i když je ještě jednodušší. Vyhodnoco­vací mechanika používá součet X šes­tistěnných kostek (většinou 2–4, závisí na použitém rysu) a porovnává jej s cí­lovým číslem určeným vypravěčem dle náročnosti úkolu. Samotná hra se ale mnohdy pohybuje na hranici freefor­mu (hraní s minimálním vlivem systé­mu a hlavní rozhodovací pravomocí na vypravěči) a improvizace. Hlavní zbraní a klíčovým nástrojem je totiž herní pro­středí fiktivního ostrova ve středozemí zvaného Al Amarja (čti Al-Amarha), jeho konspirační prvky a samozřejmě více či méně roztodivné postavy a spolky, jež se na ostrově vyskytují, nebo je na něj nějaká náhoda zavede…

Neděle 8.listopadu 2009, 5:29am

Je 5:29 ráno a já ležím na po­steli levného hotelu někde na okraji Seattlu. Neoholený, ne­převlečený, přesně v takovém sta­vu, v jakém jsem před třemi hodi­nami dorazil z baru odnaproti. Za pár sekund začne můj cestovní budík vyluzovat ty své odporné zvuky a já se probudím do jedné z nejhorších kocovin svého živo­ta. Bohužel jen tak neskončí, ale to teď samozřejmě ještě netuším, momentálně mě spíš zajímá, kde je ibalgin…

Po patnácti vzrušujících mi­nutách v koupelně plných sebe­přemáhání a adrenalinu už kont­roluji svůj batoh, jestli mám vše potřebné na cestu: levné doutní­ky, Kafku, diktafon, foťák, kre­ditku, ibalgin, notes a své čer­né brýle pro dny jako je tento… ne, počkat, ty tu nejsou. Natáhnu se pro ně přes postel k druhému nočnímu stolku a až teď si všim­nu, že v posteli leží ještě někdo. Nějaká žena. Vůbec nevím, kdo to je, možná nějaká prostitutka nebo jen známost na jednu noc. Radši se nedívám jak vypadá a nechávám na druhém polštáři pár desetido­larovek. Čistě pro jistotu, abych mohl klidně spát…

Možná bych se měl vlastně představit, Jmenuji se Willi­am Seward, jsem amatérský spi­sovatel, fotograf na volné noze a nedostudovaný novinář. Píšu pro jeden obskurní plátek člán­ky o různých „nestandardních“ záležitostech. Ne, není to bul­vár, bulvár je oproti nám celkem seriózní. Mým oborem jsou kon­spirace a okultní underground. No co? Každý se nějak musí živit. Teď se zrovna chystám prověřit nějakou kachnu (nejspíš) někam do Středozemí, to je někde u Evropy. Ne že by si můj šéf mohl dovolit pro někoho jako já takovou cestu, platí to jakejsi chlápek od tam, co mě pozval, aby se mnou udělal rozhovor… no radši ani nechtěj­te vědět o čem. Na rozdíl od těch ostatních kachen bude tohle as­poň zajímavý výlet, když už nic jiného. V Evropě jsem ještě nikdy nebyl. Prej je to docela šílenost oproti Americe, tak jsem zvědav.

Hráči hrají rozličné postavy (od tajných agentů a novinářů, přes nic netušící tu­risty, po šílené vědce, zmutované super­vojáky, klony, osvícené jogíny a vlastně cokoliv, co vás napadne), kteří se za­pletou do dění na ostrově a postupně rozplétají nitky intrik a spiknutí, které je snad na konci dovedou k nějakému odhalení. Pokud do té doby přežijí, za­chovají si vlastní rozum, identitu, duši apod.

Neděle 8.listopadu 2009, 8:23am

Čekám na letišti, letadlo má zpoždění. Procházím si svoje po­známky o ostrově. Před odletem jsem si totiž udělal takový malý průzkum toho, co mě vlastně čeká. První věc, co jsem zjistil, že Al Amarja1 je celkem neznámý ost­rov někde ve Středozemí. V ofi­ciálních zdrojích se toho o něm člověk moc nedozví. Popravdě jsem o něm donedávna vůbec neslyšel. Každopádně nakonec se mi poda­řilo zjistit pár zajímavých věcí. Co se týče politiky: Představite­lem státu je prezidentka Moni­que D‘Aubainne. Oficiální vztahy s ostatními státy jsou vlažné nebo žádné. Na ostrově nejsou žádné ambasády a prezidentka údajně prohlásila, že OSN je fašistic­ká, prokomunistická, despotická organizace určená k tomu, aby jako reprezentant krátkozraké většiny udržovala pod kontro­lou prozíravou a mocnou menši­nou. Neoficiálně je na ostrově vysoká aktivita národních taj­ných služeb, pro různá podezře­ní, se kterými je vládnoucí režim ostrova spojován: obchod s dro­gami a zbraněmi, podpora tero­rismu, porušování lidských práv, projevy despotismu a diktatury, vysoká míra organizovaného zlo­činu na ostrově apod.

Na druhou stranu je ostrov turistickým rájem různých de­kadentních turistů, hledačů zá­had a vzrušení. Zkrátka Babylon kultur a Sodoma-Gomora požitků. Je to takový Amsterdam na druhou (to je jedno evropské město vy­hlášené drogovou a sexuální tu­ristikou). Takže se mám očividně na co těšit. Jistou ironií je, že na ostrově není policie, ale tzv. Peace Force2 (mírové jednotky), a jistým, možná trochu zveličeným bonmotem, který o těchto „stráž­cích zákona“ koluje, je, že mají k míru asi takový vztah, jako po­žárníci k požáru. No očividně se mám na co těšit.

Letadlo už přistálo, takže má cesta může začít…

---

Ukázka postavy:

William Seward

Koncept: bohémský novinář pochybné pověsti

Životy: 21

Rysy:

Obskurní novinář (hlavní) 4

Znak: Neustále si něco nahrává na diktafon a zapisuje do notýsku

Přesvědčivý (vedlejší) 3

Znak: Když s někým mluví, drží v ruce srolovanou pětidolarovku.

Barový povaleč a rváč 3

Znak: Vždycky říká: „Ne, já nemám problém s alkoholem, mám problém bez něj.“

Bohém (slabina)

Znak: Vychlastaný hlas, neoholená tvář

• Motivace: William nesnáší svou práci, protože ve skrytu duše cítí, že má na víc, ale zase nechce psát pro natvrdlé stádo ovcí. Proto by rád jednou pracoval u seriózních, ale alternativních amerických novin, nebo se živil jako spisovatel ceněný v intelektu­álních kruzích.
• Tajemství: Pochybná minulost (krádeže a násilnosti) kvůli velké náchylnosti k drogám
• Důležitá osoba: Franz Kafka, pražský spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století. Williamův velký idol, který v mnoha ohledech ovlivnil jeho vnímaní světa a společnosti.
• Potrét: … ??? …

---

Prostředí hry je umístěno na fiktiv­ní ostrov Al Amarja, který je centrem kultury, dekadence, úpadku, kriminality, drog, dystopie a hlavně nejrůznějších konspirací a tajných skupin. Představ­te si, že všechna spiknutí světa jsou síť z nitek, které obepínají celý svět. Potom Al Amarja je místo, kde se všechny tyto nitky spojují v jednom bodě. Centrem ostrova je třísettisícové město Edge plné turistů, tajných agentů, iluminátů, roz­todivných mutantů a mimozemšťanů v přestrojení, nejrůznějších kriminálních živlů a jiných „věcí“ u kterých ani radši nechcete vědět, co jsou vlastně zač.

Hra podrobně popisuje desítky zají­mavých míst, osob a skupin se všemi jejich vztahy, zápletkami v pozadí a nejrůznější­mi nápady a náměty. Stačí se chytnout ně­kterých nabízených motivů, nahodit háček hráčům a postavy rozjíždějí šílenou jízdu. Jízdu, kde se každým krokem dál zamo­távají do stále hustší sítě skrytých pravd, polopravd, dezinformací a manipulace. Nikdo netuší, jak to všechno skončí.

Pondělí 9.listopadu 2009, 01:16am

Nad ránem přistávám na Me­zinárodním letišti D’Aubainne. Podle průvodce je to jedno ze za­jímavých míst ostrova. Architek­tem byl syn její excelence pre­zidentky a podle všeho se jedná o architektonickou raritu. Sám Jean-Christophe D’Aubainne je považován za prvního dadaistického archi­tekta. Šéfredaktor časopisu Architectu­ral Digest letiště popsal jako: „oblud­nost – horečnou noční můru modernismu, jež se trestuhodně zbláz­nila“. V záznamu le­tiště údajně stojí, že autor výše zmíněné kritiky na půdu letiště nikdy nevstoupil, z obavy že letiště se každým okamžikem zřítí.

Letiště je též označováno jako centrum zábavy. Jedná se prý o jakýsi gigantický mix mezi aero­dromem, kasinem, obchodním domem a zábavním parkem. Údajně posky­tuje zábavu na několik týdnů, ba dokonce měsíců. Nejprve jsem si myslel, že jde pouze o výstřední prohlášení, která mají přitáhnout pozornost turistů, ale když jsem konečně vstoupil na letiště, zjis­til jsem, že průvodce zdaleka ne­přeháněl. Nebudu se ani snažit popsat, kde jsem se to ocitl. Nedá se to popsat. Jediné lidské slovo se tomu jakž takž blíží, ale zdaleka nevystihuje pod­statu. To slovo zní blázinec. A každou chvíli se mě ně­kdo ptá na cestu. Absurdní, jednak jsem tu nikdy ne­byl a navíc všude jsou přece ukaza­tele…

Pondělí 9.listopadu 2009, 07:16am

…po pár hodinách zjišťuji, že dostat se z letiště není vůbec jednoduché. Nekonečný byrokra­tický aparát se záhy ukázal být tím menším nepřítelem ve srov­nání s labyrintem koridorů, hal, výtahů a jezdících schodů. Všude to na vás bliká, všude to vypa­dá stejně, patra a sektory jsou nějak podivně řazeny a do toho spousta podivínů, cizinců a nej­roztodivnějších podniků…

Samotná kniha pravidel má asi 240 stran, obsahuje stručný úvod ke hře, jednodu­chý systém, který zabírá necelých třicet stran, a potom už je věnován prostor samotnému ostrovu. Postupně v pěti kapitolách věnujících se obecným infor­macím o ostrově, hlubšímu seznámení se zvyklostmi, společenskou a politickou situací, městu Edge, službách na ostro­vě a v neposlední řadě s nejrůznějšími tajnými spolky a silami, které na ostrově operují, mají své zájmy, spojence i ne­přátele. To vše asi na 130 stranách nabi­tých šílenými i geniálními nápady, které inspirují každého vypravěče k desítkám zápletek, situací a událostí. Pokud bych se na tomto místě měl dopustit nějaké­ho hodnocení, bez okolku bych přiznal, že lepší a hlavně více inspirující a i prak­ticky použitelný setting jsem neměl ni­kdy v rukách.

Následují pravidla a návody pro vypravěče, jak pracovat s knihou, jak vést hru a jak používat náměty ve hře k tvorbě hry. Ukázka tří ústředních zá­pletek na ostrově, ať už pro samotné použití, nebo k inspiraci na vytvoření vlastní, i s jejich postupným rozvíjením a možným průběhem. Konec knihy se věnuje poměrně zajímavým možnos­tem, jak pracovat s různými pomůcka­mi, které podpoří autentickou atmo­sféru ostrova. Posledních pár stránek se věnuje převodu systému do jiných RPG s podobnou tematikou, které jsou ovšem u nás úplně neznámé, z pozděj­ších her si myslím, že zajímavou volbou mohou být systémy jako Sorcerer, Cold City apod.

Krom samotných pravidel vyšla i celá řada doplňků, které buď rozvíjejí nápady v základní knize, nebo přicházejí s nápady úplně novými a vznikla i nějaká ukázková dobrodružství, podle ohlasu poměrně kvalitní. Z těch dvou rozšiřu­jících knih, které jsem si sehnal, mohu posoudit, že jdou v duchu základní kni­hy. Obsahují spoustu rozšiřujících, ale i úplně nových nápadů a jsou neméně in­spirativní jak pro hráče, tak zejména pro pána hry.

Úterý 10.listopadu 2009, 01:36am

…už jsem strávil na letišti 24 hodin a pořád nenacházím ces­tu ven. Mám pocit, že jsem sjel více pater, než kolik jich letiště ve skutečnosti má. Ne, neptejte se mě, proč jsem jel dolů, když jsem začínal v přízemí. Žádné výtahy nahoru v hlavní hale nejsou. Jak říkal jeden člen personálu. Prej: „Proč by taky byly?“

Jeden barman mě nechává pře­spat u sebe v baru. Po pár paná­cích z něj vylézá, že byl původně taky turista, pochází z malého městečka na jihu Itálie, ale než se mu podařilo dostat se z letiš­tě, utratil všechny peníze a mu­sel se tu nechat zaměstnat. Když si nějaké prachy zase vydělal, otevřel si vlastní bar. Na letiš­ti prý žije třetím rokem a už si prý zvykl. Začínám se cítit tro­chu nejistě…

Úterý 10.listopadu 2009, 11:07am

…objevil jsem jeden zapad­lý krámek s vzácnými a podivný­mi knihami. Sehnal jsem tu levně první výtisk Nahého oběda pode­psaný Burroughsem a potom něja­kou knihu, která je ve skuteč­nosti jakási hra o konspiracích na fiktivním ostrově. Zajíma­vý suvenýr. No konec zábavy, jdu zase hledat cestu ven, jestli se mi to podaří, přestanu pít…

Úterý 10.listopadu 2009, 9:09am

Konečně jsem se dostal z le­tiště. To chce panáka. Potkal jsem staršího muže, asi buddhistického kněze, který mi ukázal cestu ven a dal mi jakýsi letáček k nějaké­mu duchovnímu semináři v míst­ním Chrámu duchovní zkušenosti a přívěšek s nějakým náboženským symbolem, prý jestli hledám ces­tu, tak tam ji určitě najdu. No jistě. Každopádně jsem venku a mířím do hotelu. Průvodce mi do­poručuje Ceasarův hotel. Dopis od pana neznámého, který mě na ost­rov pozval, se o něm také zmiňuje, tak nebudu nic riskovat a zku­sím to tam. Dobrodružství mám už dost a začíná mě zase bolet hlava. Beru taxík a vyrážím. Taxikář Fred je velmi příjemný chlapík. Dal mi svoji vizitku, že kdybych COKOLIV potřeboval, ať neváhám a ozvu se. Zná prý spoustu lidí a míst i různých skrýší a vůbec kde co. Už se těším na postel v hotelu.

V první části popisu ostrova, té obecné, nás kniha postupně seznámí s historií a současnou společenskou i politickou si­tuací Al Amarji. Zde se například dozví­me, že původní obyvatelé ostrova nebyli tak úplně lidé, nebo že na ostrově vlád­ne absolutistická anarchie (zákony platí jen někdy a jsou používány dle potřeby vrcholných kruhů ostrova), nebo že pre­sidentka a osvoboditelka ostrova ve sku­tečnosti ostrov koupila od Mussoliniho, který tak nadále mohl financovat svá vá­lečná tažení. Následuje stručné vysvět­lení ekonomického fungováni ostrova, bližší představení populace a obecných zvyků a přesvědčení na ostrově. Před­stavení základních vlivných sil na ostro­vě, jejichž aktivity mnohdy sahají buď hluboko do historie, ale samozřejmě i mimo sluneční soustavu, nebo i do ji­ných sfér existence.

Čeká nás také ukázka některých nekonvenčních drog, které jsou rozšířené po ostrově (včetně jejich pozadí a využití při různých konspiracích), a pár techno­logických vymožeností, které byly vyvi­nuty pro „speciální“ potřeby některých obyvatel, protože ostrov je plný různých mimozemšťanů, psioniků, čarodějů a kdoví čeho ještě. Příkladem takové tech­nologie je např. tzv. Brainlooper, což je ochranný přístroj proti telepatům stvo­řený doktorem Nusbaumem. Funguje na bází kopírování myšlenek v oblasti a jejich posílání zpět k jejich tvůrci. Pokud jste telepat, máte smůlu, protože začne­te s mikrozpožděním číst sami sobě své myšlenky, což vás samozřejmě zmate, ale zároveň si to uvědomíte, což samo­zřejmě podpoří tvoření dalších myšle­nek, které si neustále čtete a dostáváte se tím do nekonečné spirály, která může skončit mozkovým, neurálním kolap­sem. Je to něco jako když mluvíte do te­lefonu a ze sluchátka slyšíte sami sebe, jen s tím rozdílem, že nemůžete přestat mluvit ani položit sluchátko. Podobnými perlami je kniha doslova nabitá.

Středa 11.listopadu 2009, 03:45pm

Zrovna si dávám pozdní snída­ni v hotelu. Trochu jsem si při­spal, hotelový bar je velmi dobře zásoben. Vzbudil mě telefon z re­cepce. Pan Záhadný se asi nějak dozvě­děl, že jsem v ho­telu a domluvil si se mnou schůzku. V nějakém podniku zvaném Sarah‘s Te­ahouse. Asi za ho­dinu bych tam měl být. No, asi kopnu do vrtule a pro jistotu zkusím zavolat starému známému taxiká­ři Fredovi, aby mě tam dopravil bez zbytečného bloudění. Po městě se porozhlédnu potom.

Středa 11.listopadu 2009, 05:10pm

Čekám na pana Neznámého, ale zatím má zpoždění.

Středa 11.listopadu 2009, 05:20pm

Obsluha mi přinesla obálku se vzkazem na lístečku:

„Myslím, že mě sledují. Schůz­ku budeme muset odložit, bylo by to teď nebezpečné. Doporučuji vám změnit hotel. Ještě vás kontaktu­ji. Kdybych se do tří dnů neozval, v obálce je klíček od bezpečnostní schránky na le­tišti, kde najdete nějaké instrukce a informace, na­ložte s nimi, jak uznáte za vhodné. Omlouvám se, že jsem vás do toho zapletl, ale i no­vinář vaší úrovně (neberte to osobně) by mi uvěřil, až když by alespoň něco z toho spatřil na vlastní oči. Snažte se zbytečně nezaplést do ničeho dalšího.

Snad se brzy setkáme

M.“

Sebral jsem klíček a pečlivě jej schoval, obálku i se vzkazem jsem spálil v popelníku. Než jsem si stihl dopít svůj čaj, přistou­pil ke mě nějaký kolohnát v tma­vém obleku a černých brýlích. Ze­ptal se mě, jestli neznám náhodou nějakého pana Sewarda nebo Dr. Monserrata. To mě docela vyvedlo z míry. Raději jsem předstíral, že nemluvím anglicky. Na to přišla nějaká starší paní, asi majitel­ka, a chlapíka pěkně zpeskova­la, ať tu neotravuje slušné hosty a kouká zmizet. Vypadalo to na pěkné divadlo, jak dvoumetrová gorila dostává pucunk od drobné dámy ve středních letech. No, ne­měl jsem čas sledovat, jak to do­padne, měl jsem totiž naspěch…

Další kapitoly knihy už se týkají samot­ného města Edge, kde se bude odehrá­vat většina událostí, a jeho rozličných obyvatel. Nejprve se s ostrovany sezná­míme obecně, zjistíme, jaké typy lidí se na ostrově vyskytují (od šílených vědců a zvrácených umělců, přes tajné agenty, ale i obyčejné chudáky, žebráky, mania­ky a členy gangů až po různé mecená­še a ilumináty stojící v pozadí dění), ale i rozličné nelidské bytosti (od různých vesmírných parazitů, přes původní pra­staré obyvatele země, jejichž výtvorem lidé ve skutečnosti jsou, po mutanty a nadpřirozené bytosti).

Následuje polohopis města. Jedno­duchá mapka a popis základních oblas­tí, na které je město rozděleno, i s jejich charakteristikou a nejdůležitějšími místy, které stoji za pozornost (i odkazy na poz­dější části knihy), kde jsou popsány po­drobněji. Potom již následuje přiblížení konkrétních oficiálních i tajných spolků a služeb, které lze na ostrově nalézt.

Středa 11.listopadu 2009, 07:41pm

Fred mi doporučil jeden místní bar. Zaručeně je to nejlepší místo na nervy a navíc tam moc necho­dí turisti, takže je tam celkem klid. Je to nějakej bar u Smutné Máří a jedna moc milá slečna tam dělá striptérku a zpěvačku. Ovšem mám si na ni dávat pozor. Je to prej sice kotě, ale má i drápky a navíc lítá z jednoho průšvihu do druhého. Kdyby na mě cokoliv zkoušela, mám jí vyřídit, že jsem Fredův kámoš a že jsem na ostro­vě novej. No, zní to dobře, takže vzhůru ke Smutné Máří. Snad se mi pan M brzo ozve, nerad bych tu zkejsnul. Můj již značně zde­generovaný novinářský instinkt sice říká, že to možná není kach­na, ale jedním dechem dodává, že by byl možná radši, kdyby byla. V hotelu jsem nechal číslo na svůj telefon, kdyby mě někdo shá­něl, ale jasně jsem jim řekl, ať mi volají pouze oni a nikomu moje číslo nedávají. Jejich loajalitu jsem si pro jistotu pojistil i ně­jakou tou dolarovkou…

Dorážím k Máří, dám si sklenku a pořádně si promyslím, co dál.

Středa 11.listopadu 2009, 08:55pm

U Máří to opravdu žije. Ha­zardní hry, nelegální souboje, striptýz a různé ujeté perfor­mance nejrůznějších rádoby uměl­ců. Teď tu zrovna jeden magor rozmlátil hlavou zeď a citoval při tom pasáže z Koránu. Do dnes jsem si myslel, že ten na hlavu postavenej jsem tu já. Chystá se nějaké vystoupení, podle ohlasu pánské části publika to bude asi nějaké oblíbené číslo.

Středa 11.listopadu 2009, 09:15pm

Tak tohle mi nikdo neuvěří. Na pódiu tančí drobná, dlouho­vlasá dívka. Na tom by neby­lo nic divného, kdyby ta dívka neměla místo kůže hebkou srst a nelaškovala s publikem svým dlouhým ocáskem. Nejsem si jist, zda chci vědět, jestli je to kos­tým, nebo ne. Zkusím se k ní po vystoupení dostat, třeba se mi s ní podaří prohodit pár slov nebo udělám i nějakou fotku, když seženu trochu světla.

Středa 11.listopadu 2009, 10:03pm

Tak po vystoupeni vypukla vřava. Byl bych se k ní neměl šanci dostat, kdyby si ona ne­našla mě. Je to ta holka, co o ní mluvil Fred. Jmenuje se Por­tia a je to celkem milé děv­če. Souhlasila s rozhovorem i s fotkou, samozřejmě za honorář. Taky mi nabízela nějakou dro­gu, nechtěla mi říct, o co jde, že prej je to překvapení. Teď jedem k ní na byt, bude tam prý větší klid. No aspoň že u téhle nehrozí, že bych s ní skončil v posteli, aspoň se jednou budu moct chovat profesionálně.

Služby na ostrově zahrnují všechna mož­ná povyražení, pomoc, kterou můžete na ostrově upotřebit. Soukromou klini­ku, pokud nechcete riskovat návštěvu nemocnice pod kontrolou presidentky, kde se čas od času ztratí nějaký paci­ent i s celou evidencí a jakýmkoliv dů­kazem, že vůbec kdy existoval (v zájmu vědy a tajného výzkum, který v ne­mocnici probíhá, samozřejmě), přes různé obchody se zbraněmi a drogové kluby, po hotely a postranní motýlky, které třeba fungují jako operační buň­ky parazitických mimozemšťanů, již se snaží infiltrovat zemi. Nebo můžete navštívit místní univerzitu plnou růz­ných poměrně neškodných nebo i ne­bezpečných bratrstev a dostat se tak do styku s okultním podsvětím ostro­va. Taky tam můžete potkat studentku, jež v rámci svého studia vytváří experi­mentální přístroj, který v budoucnosti umožní zotročit lidstvo pod nadvládou jediného člověka.

Pokud vás ani to nepřivedlo k šílenství, věřte, že místní letiště, kte­ré vychází z mimozemského designu a porušuje euklidovskou matematiku, skýtá mnoho možností a zajímavostí na dlouhé roky bloudění a při hledání cesty ven. Na ostrově je toho spousta k mání, stačí si jen vybrat. U každého místa jsou vždy ukázkové postavy se svými plány a problémy, které zrovna řeší.

Poslední na řadě jsou různé klad­né, záporné i neutrální skupiny a kon­krétní důležité osoby na ostrově. De­kadentní aristokrat se zálibou v černé magii, chaotičtí Cut-Ups, kteří bojují se zlem pomocí zvláštního přístroje, jenž narušuje a mění realitu a dělá tak díry v plánech mocných intrikánů, kteří se snaží ovládnout svět. Nebo síť iluminátů zvaných Movers, kteří jsou rozdělení na malé a navzájem izolované skupinky, jež manipulují s celým světem včetně sebe samých.

Čtvrtek 12.listopadu 2009, 04:54am

Probouzím se nad ránem. Straš­ně mě bolí hlava, ležím v poste­li. Jsem úplně nahej. Matně si vzpomínám na noc. V půlce roz­hovoru mi dala nějakou pilulku, potom začalo být všechno zmatené. Byl jsem nadrženej, že bych ojel i židli. Skončil jsem s ní v po­steli. No ve skutečnosti to bylo úplně jiný, než jsem čekal, lepší. Řekl bych, že i lepší než s vět­šinou ženskejch, co jsem kdy měl v posteli. Jenže teď nemám žádný prachy, diktafon, foťák, telefon ani klíč od schránky. Ta mrcha mě asi o všechno obrala. Rychle se oblíkám a vyrážím na letiště.

Čtvrtek 12.listopadu 2009, 06:54am

Dostat se někam na letišti je očividně jednodušší než se dostat z něj. Stojím u skřínky číslo 547c, těžko říct, jestli tu už někdo byl. Rozhlížím se, jestli neuvi­dím někoho povědomého. Mává na mě ten budhistický stařík, který naproti sedí s miskou a žebrá. Zjišťuji, že asi před hodinou tu byla nějaká dvojice v doprovo­du se zahalenou ženou. Žena tu pravděpodobně nebyla dobrovolně. Vybrali schránku a potom zmize­li. Nevím, co teď. Náhle uslyším v davu svoje jméno: „Pan Seward! Je tu někde nějaký pán Seward?!“ Vykřikuje obtloustlý černoch od letištního telefonu. Zdá se, že o mě vědí. Ptají se, jestli nevím, kde je doktor Monserrat. Když jim řeknu, že nevím a že jsem o něm s nikým nemluvil, přikazují mi, ať se s nimi setkám v přístavu. Že mají tu holku a jestli se tam do večera neukážu, tak ji oddě­laj a potom si mě najdou. Chvíli přemýšlím, ale tak nějak mám po­cit, že nemám moc na výběr a krom toho - ta holka byla fakt milá. Vyrážím do přístavu na určené místo.

Čekají tam na mě u malého člunu, je tam s nima i Portia. Když mě prohledali, pustili ji a mě naložili na člun. Pojedeme na nějakou loď, která kotví ně­kde dál na jihu, prý se mnou chce mluvit jejich šéf. Když prý budu spolupracovat, nic se mi nestane a dokonce i můžu dostat odměnu, o jaké se mi ani nesnilo.

Připlouváme k obrovské lodi, jmenuje se Red Orca. Odvedli mě do nějaké provizorní cely a ne­chali mě tam. Potom pro mě při­šel plešatej svalovec a odvedl mě do jedné velké kajuty, kde čeka­li jeho další kumpáni. Jakejsi doktor a další chlápek v oble­ku. Připojili mi k hlavě nějakej přístroj a dávali mi různé otáz­ky. Když zjistili, že nic nevím, asi byli spokojeni. Potom řekli, že už mě nemůžou pustit zpátky. Ohrozil bych prý jejich utaje­ní. Musejí ze mě udělat jednoho z nich. Co tím k čertu myslí? Na to vytáhli jakousi pikslu. Ote­vřeli ji a vyvalil se z ní stu­denej dým. Klešťema z ní vytáhli jakousi živou věc. Vypadalo to jako nějakej přerostlej škorpión, ale mělo to víc nohou a dlouhej ocas. Potom vytáhli nůž s tím, že nemají čas na běžnej postup, že prej mi rozříznou týl a dají mi ho tam přímo. To nemůžou myslet vážně. Ať už je ta obluda coko­liv, rozhodně se ke mně nepři­blíží! Když se pokouším o odpor, dostávám od drobka jednu ránu a ta mi stačí…

V kapitole pro vypravěče jsou užitečné rady nejen ohledně práce s prostředím a tvorby vlastních konspirací, ale i zapo­jení postav do děje, nebo různých rizik, která mohou volná pravidla způsobit (třeba magie a vliv hráčských postav na události). Vysvětluje také základní prvky konspiračních her a práci s informacemi, hráčskými postoji i estetické prvky vy­právění, neboť hra zřetelně vychází z určitých uměleckých hodnot při hraní RPG. V tomto ohledu je velmi podstat­ná a ne málo zmiňovaná esej Robina D. Lawse pojednávající o vztahu subopti­málních rozhodnutí hráče s prokreslo­váním charakteru a vzniku estetických hodnot v RPG hrách. Tato esej byla přeložena Alnagem a je k dispozici na stránkách d20.

Pátek 13.listopadu 2009, 09:46am

Probouzím se zase v něja­ké zamčené kajutě. Bolí mě hla­va, na krku mám jizvu a obleče­ní od krve. Cítím se divně. Jako bych tu nebyl sám, něco je ve mně, nebo možná já jsem v tom. Nejsem si vlastně jist, co jsem ještě já a co už je ono. Neměl jsem na ten zasranej ostrov vůbec lozit. Říká mi, že mi vezme moje tělo, že se nemám bránit…

Pátek 13.listopadu 2009, 11:14pm

Probouzí mě výbuch, celá loď se otřásla. Pořád ležím v té kajutě a mám v sobě parazita, nebo spíš v tom, co ze mě zbylo. Přestávám to být já. Začínám mít podivné představy a myšlenky. Cítím se, jako bych měl rozdvo­jenou osobnost a ztrácím přehled v tom, které z těch dvou já je to původní. Někdo rozráží dve­ře, přistupuje ke mně a sklání se. Dívám se sám sobě do tváře, vy­tahuje pistoli a míří na mě, jediný výstřel to peklo ukončil…

Pátek 13.listopadu 2009, 11:15pm

…zastřelil jsem své já z mi­nulosti, vlastně teď je to možná z budoucnosti, i když kdo se v tom má vyznat, stejně na tom už nezá­leží. Za pár hodin by z něj byla jen hostitelská schránka Ker­gilliánského parazita. Snažej se nenápadně infiltrovat na naši planetu. Ale to je dlouhej příběh, nemám na to teď čas. Šahám své­mu mrtvému já do náprsní kapsy a vytahuji medailon od budhistic­kého kněze. On to vlastně nebyl kněz, ale to je jedno. Moje podráž­ka jej rozdrtila na malé kous­ky, teď už nebude vysílat žádný signál. Utíkám rychle pryč, než zjistěj, co se stalo. Musím zpátky na univerzitu, abych stihl vy­brat schránku na le­tišti dříve, než une­sou Portiu a potom mám schůzku s faleš­ným knězem v Chrámu duchovní zkušenosti. Čert ví, jak to vše nakonec dopadne…

Co říci závěrem? Z praktických zkušenos­tí s hraním OtE vím, že setting je oprav­du inspirující a jako vypravěč jsem nikdy neměl nouzi o nápady. Jisté problémy mohou nastat s dávkováním informací a s rozumnou volbou intrik a dějových li­nek, které budou ve hře rozvíjeny. Pokud se to přežene, hráči se v ději mohou leh­ce ztratit. Nicméně s trochu zkušeností a trpělivým zkoušením lze dosáhnout ro­zumné míry. Slibovaná psychedelická a paranoidní atmosféra na sebe nenechá dlouho čekat.

Osobně si myslím, že OtE ukrývá nejlepší herní prostředí (těsně za ním podle mě stojí Engel d20), jaké jsem kdy viděl. Není encyklopedicky zpracované, je plně funkční při hře a skvěle podpo­ruje hráčskou, ale hlavně vypravěčovu fantazii. To nejlepší OtE je totiž to, kte­ré se naučíte vymýšlet sami. Systém hře nijak nepřekáží a zvolenému freeform laděnému formátu dobře vyhovuje, ač patřím mezi stoupence „system dri­ven“ her, neměl jsem potřebu během kampaně po nějakém sofistikovanějším systému sahat a skvěle jsem si užil práci s improvizací postavenou čistě na settin­gu. Ano po OtE věřím tomu, že mohou existovat i setting driven hry, ale musel by být setting autorem uchopen podob­ně jako OtE, což je bohužel i dnes spíše výjimka.

Rozhodně doporučuji všem mi­lovníkům originálních prostředí, fanouš­kům konspiraci a ctitelům Městečka Twin Peaks, Akta X nebo P. K. Dicka či W. S. Burroughse. Tato hra se zaslouženě zapsala do mého osobního TOP5.