Úvodník

Vá­žení čte­náři,

ví­tejte upro­střed okur­kové se­zóny. Nevím, čím to je, ale zdá se, jako by se vět­šina dů­le­ži­tých udá­lostí na­cpala do čer­vence a srpen zů­stal na ocet. Dvě nej­větší akce her­ního roku, Fes­ti­val Fan­ta­zie a Ga­me­Con, jsou za námi a nám teď ne­zbývá než zase rok čekat. Abychom se v me­zi­čase mohli za­ba­vit ale­spoň vzpo­mín­kami, oslo­vili jsme ně­ko­lik or­ga­ni­zá­torů a ná­vštěv­níků Ga­me­Conu s prosbou, zda by nám ne­mohli le­tošní akci shr­nout vlast­ními slovy. Pokud jste – stejně jako třeba já – si nej­větší český con ne­chali na­ko­nec ujít a dali před­nost jiné čer­ven­cové atrakci, třeba se po pře­čtení ohlasů za­čnete – stejně jako třeba já – za­pří­sá­hat, že příští rok ur­čitě po­je­dete.

Ve zbytku léta možná mnozí z vás pod­leh­nou méně da­vové zá­bavě, na­zují po­horky a vy­razí někam do pří­rody. Něco po­dob­ného ostatně pro­vedlo i toto číslo Drak­karu, které vy­chází sty­lově s té­ma­tem Di­vo­čina. V po­sled­ních čís­lech jsme se vě­no­vali dra­ma­tic­kým snům, ší­len­stvím, hvězdám, mýtům či le­gen­dám, a tak jsme se pro­ten­to­krát chtěli vrá­tit ke hráč­ským za­čát­kům, které pa­ma­tuje snad každý z nás - fan­tasy svět, koně, pláště, tá­bo­rové ohně a dlouhá cesta.

Ces­to­vání širým svě­tem ne­musí být jen plytká výplň mezi dob­ro­druž­stvími, na­o­pak. Úvodní člá­nek Pavla Ve­sel­ského vám ukáže, že v his­to­rii bylo ces­to­vání plné ná­strah, ne­bez­pe­čen­stev a že mohlo být dob­ro­druž­stvím samo o sobě. „Ja­ri­lův“ člá­nek vě­no­vaný horám se pak po­drob­něji vě­nuje kra­jině snad ze všech nej­ne­bez­peč­nější (a tudíž velmi za­jí­mavé pro hru). S té­ma­tem cesty sou­visí i za­kon­čení dvou­dílné série o po­sta­vách v his­to­ric­kých hrách, kde Petr Chval mimo jiné při­bli­žuje svět va­ga­bundů, tu­láků a po­tul­ných živlů.

Jsme rádi, že v dneš­ním čísle se sešla i tro­jice té­ma­ticky „už­ších“, ale o to prak­tič­těj­ších článků. Ve článku od Jána Rosy na­lez­nete ně­ko­lik před­při­pra­ve­ných zá­ple­tek, „Ja­rilo“ se po­drob­něji ro­ze­pi­suje nad ži­vot­ním sty­lem jed­noho mon­stra, a „Hike“ nám před­staví, jak se svou dru­ži­nou adap­to­vali jeden li­te­rární svět pro svou kam­paň. Berte to pro­sím jako ukázku toho, jak snadné je při­spět do Drak­karu. Přáli bychom si, aby se po­dobné „malé“ články - třeba i od vás či vaší dru­žiny - staly pra­vi­del­nou sou­částí ča­so­pisu.

Na závěr ještě dvě tech­nické no­vinky:

• Drak­kar má nyní fa­nouš­kov­skou stránku na Fa­ce­booku, kam bu­deme po­sí­lat veš­keré no­vinky a zprávy o při­pra­vo­va­ných či právě vy­chá­ze­jí­cích čís­lech. Sku­pina je zatím mladá a skoro beze členů, takže spo­lé­háme na vás: při­jměte pro­sím naše po­zvání. Máte-​li ně­jaké ka­ma­rády, které by Drak­kar mohl za­jí­mat, bu­deme velmi rádi, když jim po­šlete po­zvánku.
• A za druhé, Drak­kar letos na jaře tiše osla­vil své třetí na­ro­ze­niny. Spolu s ním osla­vily třetí na­ro­ze­niny i jeho webové stránky, a bylo to na nich vidět. Možná vás tedy po­těší, když vám řek­neme, že právě roz­jíž­díme stránky nové a ši­kov­nější, které nám vy­drží třeba další tři roky. Na­jdete je tra­dičně na ad­rese drak­kar.sk.

Pře­jeme vám pří­jemné čtení.

 Za pří­pravný tým Drak­karu,

Jiří „Mar­kus“ Petrů