Chuť magie

Vu­ko­gvazd­ské dru­žině, která mě na tuto myš­lenku při­vedla.

Každý člo­věk má svá ob­lí­bená jídla. Ně­kteří mají nej­radši po­řád­nou flá­kotu masa za­pi­tou hoř­kým pivem, jiní ne­dají do­pus­tit na ri­len­ský med a po­dobné po­chu­tiny. V pře­ne­se­ném smyslu se dá říct, že i růz­ným mágům chutná různá magie – jeden má radši os­trou chuť ku­lo­vého blesku, další upřed­nostní jemné pod­su­nutí myš­lenky. Není to sa­mo­zřejmě chuť v tom smyslu, v jakém ji znáš, nýbrž ja­kýsi pocit, který po sobě za­ne­chají kouzla růz­ných směrů. Má­gové tento pocit při­rov­ná­vají k chuti, je­li­kož stejně jako la­buž­ník chutí ro­ze­zná pří­sady v po­krmu a způ­sob je­jich úpravy, lze podle ma­gické chuti ro­ze­znat živly ob­sa­žené v kouzle a způ­sob, jakým byly po­sklá­dány do vý­sled­ného efektu. – Mistr Tar­dik Ve­liký: Summa nauky o chu­tích ma­gic­kých (učeb­nice pro za­čí­na­jící mágy)

Jako hráči RPG jste se ur­čitě ve hře se­tkali s kouzly a kou­zel­níky, možná jste i ně­ja­kou kouz­lící po­stavu hráli. Uva­žo­vali jste při­tom nad tím, co ta­kový ča­ro­děj při kouz­lení cítí? A jak jej magie ovliv­ňuje? Ne? Tak se mů­žete za­mys­let aspoň nad tím, co jsem k to­muto té­matu vy­bá­dal já.

O co vlastně jde? Každé kouzlo vy­volá ve svém se­si­la­teli ur­čitý pocit, který na­zý­vám chutí. Chuť je ur­čena pře­vážně typem ener­gie či ma­gické školy, kon­krétní po­doba kouzla se pro­jeví jem­něj­šími fi­ne­sami v této chuti, a po­znají ji jen zku­šení má­gové. Spo­leč­ným zá­kla­dem všech chutí je pocit moci – ten je cítit při kaž­dém kouz­lení. Každá zá­kladní chuť se hodí k ur­čité po­vaze či tem­pe­ra­mentu. Čím je po­vaha mága bližší to­muto ar­che­typu, tím pří­jem­nější pro něj bude se­sí­lat kouzla pří­slušné chuti a na­o­pak. Pokud se mág ne­hlídá, časté se­sí­lání kou­zel ur­čité chuti jeho po­vahu po­malu při­blíží pří­sluš­nému ar­che­typu.

Vliv na hru

Tak jako si člo­věk zvykne na chuť své stravy, tak se i mág časem při­způ­sobí chuti svých kou­zel. Mág pre­fe­ru­jící chuť oh­ni­vých kou­zel nej­spíš bude hor­ko­krevný a vý­bušný jako oh­nivá koule, a pokud ne, ale­spoň v něm kouzla budou tuto vlast­nost pro­bou­zet. Ta­ková kouzla mu budou nej­lépe chut­nat, když se jim při­způ­sobí, něco ta­ko­vého je však ne­bez­pečné. Tak jako je zdra­vější stří­dat různé po­krmy než jíst pořád do­kola to samé, tak je i lepší stří­dat různé ma­gické chutě. Jistě chá­peš proč: pokud si na jednu chuť pří­liš zvyk­neš, je snadné se jí ne­chat opít a udě­lat chybu. V pří­padě oh­nivé magie jsou ná­sledky nad slunce jas­nější: hor­ko­krevný mág snadno v hněvu uškodí svým blíz­kým či si zne­přá­telí ně­koho pří­liš moc­ného, načež do­stane na pa­mět­nou.

• Mistr Tar­dik Ve­liký: Summa nauky o chu­tích ma­gic­kých

Za­kom­po­no­vání psy­cho­lo­gic­kých aspektů chuti magie do hry ozvláštní hru a dodá hloubku všem kouz­lí­cím po­sta­vám. Po­může hrá­čům mágů vy­tvo­řit pro svou po­stavu za­jí­mavý a pro­pra­co­vaný cha­rak­ter a vy­světlí různé úchylky u ne­přá­tel­ských kou­zel­níků, kteří jsou sice mocní, ale dě­lají ško­lácké chyby.

Pro mága, který se pří­liš zto­tožní s ar­che­ty­pem své ob­lí­bené ma­gické chuti, bude sice kouz­lení pří­jemné, nicméně vztah kon­t­roly mág- magie se ob­rátí a magie ovládne mága (vznikne tak ob­tížně lé­či­telná zá­vis­lost se vším všudy). Nutno po­dotknout, že ar­che­typy ve své ex­trémní po­době ne­bý­vají pří­liš prak­tické – pří­klad Tar­dika Ve­li­kého s oh­ni­vým mágem to ilu­struje více než jasně. Proto ta­ko­vého mága (byť ve­lice moc­ného) může pře­chyt­ra­čit sku­pinka za­čá­teč­níků.

Vraťme se k hráč­ským po­sta­vám. Hraní mága zá­vis­lého na dob­rém po­citu ze se­sí­lání ur­či­tých kou­zel může být za­jí­mavé, vět­šina kou­zel­níků však bude pre­fe­ro­vat ro­zum­ného, vy­rov­na­ného mága, který sice se­sílá kouzla ko­re­spon­du­jící s jeho cha­rak­te­rem, nicméně se jimi ne­ne­chá unést. Jeho cha­rak­ter může být velmi blízký ně­ja­kému ma­gic­kému ar­che­typu, nicméně se musí umět ovlá­dat. V ex­trém­ních si­tu­a­cích, kdy mág pří­liš rychle se­slal pří­liš mnoho (nebo ně­ko­lik pří­liš sil­ných) kou­zel, však může se­be­o­vlá­dání se­lhat. Vnitřní kon­flikt ozvláštní po­stavu těm, kteří rádi hrají slo­žité cha­rak­tery, a všechny při­nutí ne­pře­pí­nat se a mys­let na zadní ko­lečka.

Exis­tuje i druhý ex­trém – mág se­sí­la­jící kouzla pod­po­ru­jící ar­che­typ vzdá­lený jeho po­vaze. Pokud je ne­bude se­sí­lat často, nic se ne­stane – jen mu ne­bu­dou „chut­nat“. Ta­kový pří­pad je asi nej­čas­tější – proč by měl za­pří­sáhlý ve­ge­ta­rián jíst ta­tar­ský bif­tek když ne­u­mírá hlady? Nicméně může na­stat si­tu­ace, že z ně­ja­kého dů­vodu mág musí ta­ková kouzla se­sí­lat čas­těji. Mág se od­lišné chuti chtě ne­chtě při­způ­sobí (tak jako zmí­něný ve­ge­ta­rián sice po týdnu, kdy neměl nic ji­ného než maso, bude mít pocit viny, ale už se mu ne­bude po kaž­dém soustě dělat šoufl). Otázka je, jak se to od­razí na jeho psy­chice – magie zkusí jeho po­vahu po­změ­nit (na­pří­klad oh­nivý mág uží­va­jící vodní kouzla občas po­cítí touhu utéct v si­tu­aci, kte­rou nor­málně řeší sta­teč­ným vy­jed­ná­vá­ním z po­zice síly), což se do­tyč­nému zřejmě ne­bude líbit. Má dvě mož­nosti: silou vůle po­tla­čit ja­ké­koli změny (což po­sílí ne­libé po­city ze se­sí­lání ne­ob­lí­be­ných kou­zel), nebo začít roz­ví­jet ne­zná­mou ener­gii a s ní spo­jené vlast­nosti. Nová chuť mu už ne­bude ne­pří­jemná, a nově se ob­je­vu­jící vlast­nosti budou méně ne­pří­jemné (ze stra­chu se stane opa­tr­nost). V obou pří­pa­dech je vnitřní kon­flikt vy­hro­cený: mág se buď snaží o za­cho­vání vlastní se­be­úcty vstříc ně­čemu ne­zná­mému vy­no­řu­jí­címu se z jeho ne­vě­domí, nebo na­o­pak o ob­je­vení ne­známé stránky sebe sa­mot­ného, při­čemž musí od­ho­dit vět­šinu jis­tot a toho, na čem si za­klá­dal. Na starý ar­che­typ ne­za­po­mene, ale už pro něj bude méně při­taž­livý (nikdy se však ne­stane ne­chut­ným – na to jej zná moc dobře). Pokud tuto krizi pře­koná, naučí se oba pro­ti­klady sklou­bit, už jej má­loco pře­kvapí a stane se mno­hem vy­rov­na­něj­ším. A nebo krizi nikdy ne­pře­koná a skončí jako ší­le­nec – to už je ri­ziko po­vo­lání.

Něco po­dob­ného na­stává, když mág od­mítne pocit moci. Ja­ké­koli kouz­lení mu bude ne­pří­jemné, a tak bude uží­vat své ma­gické schop­nosti jen v pří­padě sku­tečné nouze. Pocit moci při kouz­lení ne­zmizí – mág se však může na­u­čit jej ig­no­ro­vat. To do značné míry dělá mnoho mágů, a není to pří­liš těžké – je k tomu však nutná po­kora.

Aplikace na systémy

Již jsem zmí­nil oh­ni­vou chuť. Má­gové ob­vykle ozna­čují chuti magie podle ma­gic­kých oborů, které od­po­ví­dají pěti živlům: ohni, vzdu­chu, vodě, zemi a prázd­notě. Exis­tují ale i chuti ná­le­žící obo­rům ne­svá­za­ných s kon­krét­ními živly, třeba men­tální magii. Všechny ma­gické chuti také mají spo­lečný zá­klad – ten má co do­či­nění se se­be­vě­do­mím, které se při se­sí­lání kouzla zvedá, avšak s při­bý­va­jící úna­vou sni­žuje. Je to po­dobné jako al­ko­hol, který roz­ve­se­luje, ale také pů­sobí ko­co­vinu.

• Mistr Tar­dik Ve­liký: Summa nauky o chu­tích ma­gic­kých

Různé sys­témy pra­vi­del řeší magii růz­nými způ­soby, proto není možné podat jed­notný sou­hrn pra­vi­del pro chuť magie. Pravda, ta­ková pra­vi­dla se tý­kají hlavně hraní po­stavy a ob­vykle není nutné je za­pi­so­vat v řeči sys­tému, se spe­ci­fiky je však nutné po­čí­tat. V této ka­pi­tole se po­ku­sím k tomu na­psat ně­ko­lik rad.

Mistr Tar­dik zmi­ňuje pět živlů. Vět­šina sys­témů „ška­tul­kuje“ kouzla jinak než podle živlů, a tak bude roz­dě­lení ma­gic­kých chutí od­po­ví­dat kla­si­fi­kaci podle po­u­ží­va­ného sys­tému. Ke každé ma­gické škole je třeba vy­mys­let ně­jaký cha­rak­te­rový ar­che­typ. V tom vám ne­po­ra­dím, pro­tože něco ta­ko­vého je velmi sub­jek­tivní; právě proto však stačí tro­cha fan­ta­zie a po­vahu každé ma­gické školy snadno vy­mys­líte. Obecná chuť magie však fun­guje všude po­dobně: kouz­lení na­pl­ňuje mága po­ci­tem moci a nad­řa­ze­nosti nad těmi oby­čej­nými chudáky, kteří kouz­lit ne­u­mějí. Na dru­hou stranu, když je má­gova schop­nost kouz­lit ome­zena či úplně vy­řa­zena (ne­do­stat­kem ma­gické ener­gie, úna­vou, když zbývá jen pár na­me­mo­ro­va­ných kou­zel), ča­ro­dě­jovo se­be­vě­domí dra­ma­ticky klesne a bude mít sklon k de­pre­sím a ustra­še­nosti.

Upra­vo­vat hody na se­sí­lání kou­zel podle blíz­kosti či vzdá­le­nosti po­vahy po­stavy a ma­gic­kého ar­che­typu je sa­mo­zřejmě možné, nicméně podle mě zby­tečné a možná i mírně ru­šivé. Za­jí­ma­vější je ře­šení dů­sledků čas­tého uží­vání kou­zel ur­čité školy. Dobří hráči se sa­mo­zřejmě při hraní mága ro­ze­rva­ného mezi dvěma ten­den­cemi vy­vo­la­nými od­liš­nými chu­těmi magie bez kon­krét­ních pra­vi­del obe­jdou, u mnoha sys­témů by však byla škoda hráče ne­mo­ti­vo­vat k za­jí­ma­vému hraní to­hoto pro­blému.

Stan­dard­ním ře­še­ním v mnoha sys­té­mech je v kri­tic­kých si­tu­a­cích (se­slání velmi moc­ného kouzla, se­slání pří­liš mnoha kou­zel rychle po sobě) hod na vůli nebo něco po­dob­ného a vy­nu­cený vý­buch magií pod­po­ro­vané emoce v pří­padě ne­ú­spě­chu. Ně­které sys­témy, na­pří­klad FATE, to však do­ká­žou ele­gant­něji. Kon­krétně ve FATE by při se­slání velmi moc­ného kouzla au­to­ma­ticky došlo k ne­ga­tiv­nímu vy­vo­lání ně­ja­kého aspektu sou­vi­se­jí­cího s kouz­le­ním a hráč by za za­hrání re­akce na ma­gic­kou ener­gii do­stal bod osudu (pro ne­znalé: ve FATE je po­stava po­psána tzv. aspekty, které mí­vají dobrou i špat­nou stránku. Když hráč za­hraje ne­pří­jem­nou stránku aspektu a si­tu­ace se tím zkom­pli­kuje, bude od­mě­něn tzv. bodem osudu, který poz­ději může smě­nit za ně­ja­kou vý­hodu).

Chuť magie nemá žádné da­le­ko­sáhlé dů­sledky, nicméně hru ozvláštní v kaž­dém pří­padě. Bez ohledu na sys­tém, ve kte­rém hra­jete, lze prin­cip chuti magie apli­ko­vat. Nebo, ještě lépe, se za­mys­let a třeba vy­mys­let něco ještě za­jí­ma­věj­šího.