Skřetí jazyky ve Středozemi

Skřetí jazyk pro stře­do­zem­ské filmy vy­tvo­řil David Salo, jehož slov­ník a také úvahy o po­době skře­tích ja­zyků vám při­ná­šíme.

Na za­čá­tek je třeba zmí­nit, že skřetí řeč (jak její tvorba, tak i řeč samá ve světě Stře­do­země) je pevně svá­zaná s Čer­nou řečí:

„tvorba těchto ja­zyků při­ná­šela stejně pro­blémy jako tvorba khuzdul­štiny, ale mno­hem na­lé­ha­vější. Kde pro khuzdul­štinu exis­to­vala ale­spoň malá slovní zá­soba (přesto do­sta­tečná k tvorbě kon­zis­tentní fo­no­lo­gie) a ně­jaké ná­znaky gra­ma­tiky, takže se ale­spoň vě­dělo, jaký typ ja­zyka to je, pro ja­zyky vy­tvo­řené Sau­ro­nem jsme ne­měli téměř nic: jen nápis na Prs­tenu a ně­ko­lik dal­ších slov a jmen (jako je Lug­búrz ‚Temná věž‘, uruk ‚skřetí voják‘, snaga ‚otrok‘, olog ‚zlobr‘, ghâš ‚oheň‘, nazgûl ‚prs­te­nový pří­zrak‘, sharkû ‚sta­řec‘ a tark ‚muž ze Zá­padu‘, Nú­me­no­re­jec‘; a prav­dě­po­dobně také ně­která mno­hem starší slova po­u­ží­vaná skřety v Prv­ním věku světa jako golug ‚elf‘ a oghor ‚Di­voký člo­vek‘). Z dal­ších skře­tích ná­řečí známe je­di­nou kletbu, za­mumla­nou mor­dor­ským skře­tem, která se pře­kládá třemi růz­nými způ­soby, a máme k dis­po­zici mnoho jmen (skřeti ze Že­lez­ného pasu – Lu­gdúš, Mau­húr, Uglúk; mor­dorští skřeti – Go­r­bag, Griš­nákh, Lag­duf, Muz­gaš, Rad­bug, Šagrat, Ufthak)“

Texty a slovní zá­soba ja­zyka byly pře­lo­ženy a po­u­žity s las­ka­vým svo­le­ním au­tora. Pů­vodní člá­nek na­jdete zde: http://mi­d­gard­smal.com/yrksk-​ordabok/

Zmí­ně­nou větou byla „Uglúk u bag­ronk ša puš­dug Saruman-​glob búb­hoš skai!“, kte­rou pro­nese ve Dvou vě­žích jeden z mor­dor­ských skřetů. V knize The Pe­o­ples of Middle-​earth ji Tol­kien pře­kládá jako „Ugl­úka do žumpy, ša! Tu za­hno­jenou špínu; velký blá­zen Sa­ru­man, skai!“, za­tímco ve Vi­nyar Ten­g­war udává autor jiný pře­klad: „Ugl­úka do jámy s hno­jem se smr­du­tými Sa­ru­ma­no­vými špi­navci, pra­sečí střeva, pche!“ Podle všeho Tol­kien za­po­mněl, že zmí­ně­nou větu již někdy pře­klá­dal a při­šel s pře­kla­dem novým. Je nutné zmí­nit, že o vy­tvo­ření skře­tího ja­zyka se sna­žilo více lidí a tyto různé skřetí ja­zyky se liší zcela zá­sadně podle toho, který pře­klad si je­jich au­toři zvo­lili jako svůj zá­klad.

„Do­da­tek F při­náší ně­jaké ná­znaky cha­rak­teru zmí­ně­ných ja­zyků [Černé řeči a skřet­štiny, pozn. překl.]: ohledně skřetů říká, že ‚pře­brali… jiné ja­zyky a zko­mo­lili [je]‘, vy­tvá­ře­jíce ‚hrubé han­týrky‘; a že bylo ‚tolik bar­bar­ských ná­řečí, jako bylo sku­pin a sídel‘, takže ne­e­xis­to­val jed­notný skřetí jazyk a jeden skřetí kmen nebyl scho­pen ko­mu­ni­ko­vat s jiným svým vlast­ním ja­zy­kem, při­čemž Zá­pad­ština byla je­jich ‚lin­gua franca‘.“

„Ohledně Černé řeči se zdá, že ji Sau­ron vy­tvo­řil, aby se stala spo­leč­nou řečí všech jeho pod­da­ných, ale uspěl pouze v po­skyt­nutí ur­čité obecné slovní zá­soby pro různé skřetí sku­piny. Během velké části Tře­tího věku byla Černá řeč za­po­me­nuta, ale na konci Tře­tího věku ji Sau­ron oži­vil jako ‚ná­rodní jazyk‘ Mor­doru a byla ná­sledně uží­vána jeho vlast­ními vo­jáky – ale v ‚po­kleslé‘ formě. Tento jazyk také po­u­ží­vali Olog-​hai, ple­meno obrů, kteří pře­bý­vali v Tem­ném hvozdě a Mor­doru.

Kromě toho známe obec­nou cha­rak­te­ris­tiku Černá řeči, že její mlu­vená po­doba byla ‚hro­zivá, mocná a tvrdá jako kámen‘ – tyto vlast­nosti je tro­chu ob­tížné vztáh­nout i na psa­nou po­dobu. Sa­mohlásky v ná­pise na Prs­tenu ob­sa­hují pouze ‚a, i, u,‘ a ‚û‘; ale ‚o‘ na­jdeme jinde. Zvuk ‚i‘ je vzácný a ‚e‘ ne­na­chá­zíme vůbec.“

„a od­po­věď na obě otázky je ano: v rámci světa je gun­da­bad­ský jazyk skřetů velmi od­lišný, prav­dě­po­dobně kvůli vzdá­le­nosti od Mor­doru a mno­hem men­šímu vlivu Černé řeči; přes­tože skřeti jako Azog ovlá­dali a po­u­ží­vali obě řeči. Mor­dor­ská skřet­ština, jak za­zněla ve fil­mové tri­lo­gii Pán prs­tenů, je jen ošun­tělá verze Černé řeči a řeč skřetů ze Že­lez­ného pasu je její vzdá­lený pří­buzný.

V tomto světě se ve sku­teč­nosti cítím tro­chu pro­vi­nile za ‚pod­vá­dění‘, pro­tože jsem udě­lal skřetí jazyk ze Že­lez­ného pasu tak blízký Černé řeči; mohl bych při­jít s ně­ja­kým vy­svět­le­ním, ale čestně si mys­lím, že ve Stře­do­zemi by byly oba více od­lišné. Proto jsem se roz­hodl od­či­nit to vy­tvo­ře­ním gun­da­bad­ské skřet­štiny tak od­lišné, jak jen řeč ze Že­lez­ného pasu měla být…“

„V os­t­rém kon­trastu k re­la­tivně pevné or­ga­ni­zaci Černé řeči měly být skřetí ja­zyky jed­no­du­ché, cha­o­tické a ne­kon­zis­tentní jako vý­sle­dek rychlé a ne­ří­zené evo­luce. Měla sa­mo­zřejmě exis­to­vat gra­ma­tika, ale také velká to­le­rance k ob­mě­nám a po­stu­pu­jící ten­dence obo­ha­co­vat slovní zá­sobu a opouš­tět starší a méně uží­vaná slova. Skřetí ja­zyky by měly být silně ovliv­něné Čer­nou řečí na růz­ných stup­ních ve svém vý­voji, nicméně ne­re­spek­to­valy její pra­vi­dla.

Pro filmy Pán prs­tenů jsem za­mýš­lel vy­tvo­řit tři skřetí ná­řečí navíc k Černé řeči: jedno, uží­vané skřety v Mor­doru, mělo být velmi úzce svá­záno s Čer­nou řečí, ale po­u­ží­váno v mno­hem více ne­for­mální a oře­zané po­době. Další dvě, skřet­ština Že­lez­ného pasu a skřet­ština Morie, by se ide­álně měla vy­vi­nout jako zcela ne­zá­vislé ja­zyky, kte­rých se Černá řeč do­tkla jen skrze pře­jímky ve slovní zá­sobě. Tváří v tvář blí­ží­cím se uzá­věr­kám jsem ale pod­vá­děl; vy­tvo­řil jsem je všechny jako ná­sled­níky Černé řeči skrze hy­po­te­tic­kou praskřet­štinu, při­čemž jazyk ze Že­lez­ného pasu vy­ka­zo­val ně­ko­lik zvu­ko­vých od­liš­ností a jazyk Morie při­ná­šel ještě po­kro­či­lejší změny zvu­kové po­doby ja­zyka se zá­mě­rem dát mo­rij­ským skře­tům šišlavý, sy­kavý zvuk.

To po­slední nebyl ve sku­teč­nosti můj nápad; do­stal jsem zprávu (20. únor 2001) od au­torů Phil­lipy Boyen­sové a Fran Wal­shové, které mě žá­daly o ná­sle­du­jící vlast­nosti ja­zyků skřetů:

mor­dorští skřeti – tvrdý a hr­delní, od­rá­že­jící ni­cotu Go­r­go­ro­thu

mo­ri­j­ští skřeti – mno­hem více taj­nůst­kář­ský, šep­tavý, sy­kavý, od­rá­že­jící tem­notu tu­nelů

Uruk-​hai – pro ně chceme mocné zvuky, které od­rá­žejí agresi a ne­ná­vist, ale také dis­ci­plínu ja­zyka, která není mezi men­šími skřety běžná

Pro­tože ‚tvrdý a hr­delní‘ a ‚agrese a ne­ná­vist‘ měly být s tě­mito ja­zyky spo­jené tak jako tak, ne­mu­sel jsem s ná­ře­čími Mor­doru a Že­lez­ného pasu dělat nic víc, než je uči­nit od­liš­nými; ale pro Morii jsem musel za­vést zvu­kové změny (po­ně­kud ne­prav­dě­po­dobné po­vahy), které vý­razně zvý­šily podíl sy­ka­vek…“

His­to­rik Ale­xan­der Ne­mi­rov­sky se do­mní­val, že Tol­kien se při tvorbě skře­tího ja­zyka in­spi­ro­val an­tic­kou che­tit­šti­nou a churrit­šti­nou (širší roz­bor si mů­žete pře­číst na http://folk.uib.no/hnohf/or­kish.htm). David Salo se sice (na­ko­lik mohu sou­dit) při tvorbě svého skře­tího ja­zyka ne­ne­chal přímo ovliv­nit tě­mito dvěma ja­zyky, ale i jeho vý­cho­dis­kem je aglu­ti­nační typ ja­zyka (k němuž ná­leží oba zmí­něné).

„Černá řeč a skřet­ština jsou po­dobné ve struk­tuře, při­čemž jsou předně aglu­ti­nač­ními ja­zyky; to zna­mená, že ne­mají ča­so­vání a sklo­ňo­vání jako ta­kové, ale spíše řadu pří­pon, z nichž každá při­dává spe­ci­fic­kou vlast­nost, kupří­kladu čas nebo osobu.“

Pří­kla­dem po­u­žití může být třeba skřetí slovo „abgur“ (tedy „pro­ná­sle­do­vat ně­koho“). Pokud se k němu přidá kon­covka „-an“, která slouží k vy­já­d­ření mi­nu­lého času, pak do­sta­neme slovo „ab­gu­ran“ („pro­ná­sle­do­val“). Když se roz­šíří ještě o kon­covku „-ai“, která je vždy in­di­ká­to­rem množ­ného čísla, do­sta­neme „ab­gu­ra­nai (abgur-​an-ai)“, tedy „pro­ná­sle­do­vali“.

„Přes­tože ve fil­mech Hobit se ob­je­vuje po­měrně dost skřet­štiny, slovní zá­soba v roz­ho­vo­rech je po­měrně malá. To má dva dů­vody – za­prvé, roz­ho­vory jsou po­měrně re­pe­ti­tivní; za­druhé, skřeti a je­jich vy­ja­d­řo­vání byli za­mýš­leni tak, že mají po­měrně malou slovní zá­sobu sami o sobě, do­pl­ňují si ji podle po­třeby slovy z ja­zyků elfů, tr­pas­líků a lidí a také z Černé řeči, která se za­čala ve Stře­do­zemi zase po­u­ží­vat na konci Tře­tího věku. I to, co lze po­va­žo­vat za zá­kladní slovní zá­sobu, je směsí star­ších ja­zy­ko­vých vý­půj­ček, které lze do­hle­dat v pů­vodní skřet­štině z Prv­ního věku – která byla sama ovliv­něna ja­zy­kem Maiar a el­fími ja­zyky, a do­konce mohla být zjed­no­du­še­nou po­do­bou ja­zyka Maiar. Jedno ta­kové slovo, které zdá se pře­žilo v růz­ných po­do­bách, je golug – ‚elf‘; ale zdá se, že šlo o zno­vuza­ve­dení slova, vy­půj­če­ného z Černé řeči. Pů­vodní slovo nicméně mohlo být va­ri­ací na sin­dar­ské slovo go­lodh – ‚jeden z Nol­dor‘.

Kvůli ome­zené ve­li­kosti této slovní zá­soby je možné vy­psat všechna skřetí slova, která se dosud ve fil­mech Hobit ob­je­vila. Ně­která tato slova jsou vše­skřet­ská; vět­šina je ale zřejmě ome­zena na skřety, kteří žili na se­ver­ním konci Mlž­ných hor, při­čemž vzor (pokud ta­ková věc může exis­to­vat) byl pů­vodně na­sta­ven skřety z hory Gun­da­bad před Vál­kou mezi skřety a tr­pas­líky, asi 150 let před Bil­bo­vou vý­pra­vou. Ně­které dů­kazy ale na­zna­čují, že místní po­doby ja­zyka ně­kte­rých růz­ných kmenů byly spo­jeny, aby tento vzor vy­tvo­řily; a když při­šla válka, do­znal tento vzor již mnoho de­gra­dací a změn, pře­de­vším ztrátu zá­vě­reč­ných sa­mohlá­sek, které jsou za­cho­vány jen v ně­kte­rých si­tu­a­cích. Nyní zde mů­žete najít krátký se­znam všech slov, které mohly zatím být po­sbí­rané ze skrov­ných dů­kazů:

A

a-, pref.: pryč, ven

â, conj.: a

ab, prep.: po, za

abgur, v.: ná­sle­do­vat, pro­ná­sle­do­vat, štvát

-ai, -ayi-: pří­pona pro vy­já­d­ření množ­ného čísla, uží­vaná pro osoby

adad, subst.: bytí

agor, agr(a), subst.: krev

-an(i): pří­pona pro vy­já­d­ření mi­nu­lého času

ân, subst.: lid­ská by­tost

arg, adj.: jiný

argad, subst.: jiná věc

ash, adj.: ně­jaký

ashad(o), subst.: jedna věc

az, pron.: já

azgar, subst.: válka [srov­nejte adûnaj­ské zagar-​]

B

bag, v.: za­pla­tit [srov­nejte elfské *mbakh-​?]

bakh, subst.: stín

ban, v.: zů­stat, stát

band, subst.: město

bar, adj.: vý­hodný

bir(i), prep./postp.: pro, k

bol­neg, adj.: bezbo­lestný

bolum, subst.: bo­lest

bor­zum, subst.: tem­nota [od­vo­zeno z Černé řeči: bur­zum]

buzb, subst.: červ, mou­cha [z Černé řeči: *buzb-]

bû, v.: po­mocné slo­veso pro tvo­ření pa­siva (trp­ného rodu)

bun, num.: dva

bûn, v.: mi­nulý čas od na- („být“)

D

dâ, subst.: země [srov­nejte elfí *da]

dai, conj.: proto, v tom pří­padě

dai, pron.: oni

-d(o): při­vlast­ňo­vací pří­pona třetí osoby, „jeho, její, je­jich“

dorg(u), subst.: pán, vládce [z Černé řeči: *dur­bgu]

du, conj.: než

du, prep.: k [od­vo­zeno z khuzdul­štiny: du]

dum, adv.: na­ko­nec, pří­padně

dur, adv.: brzy

durdur, adv.: velmi brzy

E

-esh, postp.: v [z Černé řeči: -ishi]

êsh, adj.: sa­motný [*ashi-]

G

-g(i), -g(u): při­vlast­ňo­vací pro dru­hou osobu, „váš, tvůj“

gan­zil, v.: pa­ma­to­vat

gar, adv.: již

garm, subst.: vlk

gast, subst.: strach

gast, v.: bát se

gel, adv.: okolo

gel­nakh, v.: ob­klo­pit

gim, v.: najít [z Černé řeči: gimb-]

gin, adj.: nový [srov­nejte elfské *win-?]

gin, subst.: zpráva, no­vina

gir, v.: zku­sit

gloz, v.: spát

go, postp.: s

golgi, subst.: elfka

golug, golg-, subst.: elf

go­nakh, v.: sejít se, shro­máž­dit se

gor, subst.: smrt

gor, v.: zabít [*gur-; pří­padně z elfského *gur-]

gorb, v.: chy­tit, po­pad­nout, pří­padně po­cho­pit

go­r­gar, subst.: zhouba, za­bi­ják, za­bí­ječ [*gurkar-​]

go­r­gor, v.: vraž­dění, ma­sa­kro­vání

gorun, adj.: za­bitý, mrtvý

gorz, v.: ukon­čit něco

gud, adv.: dlouho

gukht(i), subst.: horda [z elfského *wekt-]

gul, subst.: trik, klam, iluze

gun, adj.: blízký

gur, v.: běžet, utí­kat

gûr, subst.: srdce [ze sin­dar­ského gûr]

Gh

ghâsh, subst.: oheň [slovo uží­vané ve všech skře­tích ja­zy­cích]

H

hag, v.: dělat, jed­nat

hakht, v.: mlu­vit [z elfského *pakt-]

har, v.: ces­to­vat, jít

hir, postp.: skrze, po­mocí

hi­rim­bag, subst.: ovládá, něčím vládne [možná z Černé řeči krimp-​]

horug, v.: lovit

ho­ruga, subst.: lovec

hugum, adv.: zde

hukh, v.: klít

hum, adv.: nyní

hur, adv.: tak

hur­nash, in­terj.: bez­po­chyby, jasně, „tak to je“

huru, subst.: vý­chod, vý­chodní ob­lasti

I

-i: před­chází mo­di­fi­ku­jící pod­statná a pří­davná jména, na­vá­záno na před­chá­ze­jící pod­statné jméno („první skřet“ tak asi bude „orgi omash“ místo „org omash“)

i, rel. pron.: který, jenž (vztažné zá­jmeno)

-(i)d: pří­pona pro vy­já­d­ření třetí osoby v po­zici ob­jektu, „jemu, jí, jim“

ishor, num.: tři

K

kab, v.: mít

kair(a), subst.: život [z elfského *koir-]

ker, v.: ukrýt se

ki, pron.: ty [z elfského *ki-]

ki, conj.: pokud

kibul, subst.: stří­bro [srov­nej tr­pas­lické kibil]

kil, v.: ukrýt, za­krýt

kin, v.: vidět [z elfského *ken-]

kirg, subst.: pře­chod, prů­smyk

kirm(a), subst.: čepel

kirz, subst.: zub

kir­zad, adj.: zu­batý, ne­bez­pečný, zu­řivý

kod, dem. pron.: to/ten, tamto/tam­ten

kogum, adv.: tam; kde

kom, adv.: tehdy; kdy [*ko-mi]

Kh

kharb, subst.: zvíře

khobd(u), subst.: hlava

khozd, subst.: tr­pas­lík [srov­nej tr­pas­lické khuzd]

khun, subst.: pes

khurg, subst.: vnitř­nosti

L

-l: kon­covka akuza­tivu (4. p.), tj. před­mě­to­vého pádu

lo, prep.: za, přes

log, subst.: kůň [srov­nej elfské *rok- a se­ve­řan­ské *loh-]

lôg, subst.: je­zero

loga, subst.: jez­dec

-lum: pří­pona ve vý­znamu míry (tj. „me­tr­lum“ by bylo „po me­t­rech“ = metr za me­t­rem)

lur, adj.: vlhký

lurdâ, subst.: ba­žina, mokřina, do­slova „mokrá země“

M

marg, v.: úto­čit

mazd, v.: mys­let

-m(i): kon­covka první osoby plu­rálu

mig, adj.: malý

migul, migl-, subst.: malá, opo­vr­ho­vaná věc

mod, pron.: co?

mog, v.: do­vo­lit, svo­lit

mogum, pron.: kde?

mol, subst.: spo­leč­ník, spo­je­nec

mong, subst.: cesta

mor, pron.: jak?

morg(u), subst.: med­věd

moz, dem. pron.: toto

murg, adj.: mnohý

murg, subst.: množ­ství

murg, v.: zná­so­bit

mur­gad, subst.: číslo

N

-n: ur­čitý člen (pří­pona)

na, v.: být [srov­nej elfské na-]

nakh, adv.: zpátky, zpět

nakh, v.: při­jít [adu­na­j­ština]

nakht, v.: (při)vést, při­vá­dět

nar(u), postp.: smě­rem k, dokud

nar­nar, conj.: než

narg, v.: chtít

nauzd, v.: za­páchat, smr­dět

nazd, adj.: blízký

-neg: pri­va­tivní pří­pona (bez ně­čeho)

nuzd(u), subst.: vůně, zá­pach

nuzd, v.: či­chat (něco), sto­po­vat po čichu

O

ô, o, conj.: ale

ob(o), prep.: o, s, od

-ob: de­pre­ci­a­tivní pří­pona – pro vy­já­d­ření po­hr­dání nebo ne­ga­tiv­ního vztahu (gol­gob = „za­sra­nej elf“)

obgur, v.: unik­nout, uprch­nout

ob­hakht(i), subst.: omluva

ob­hakht, v.: omlou­vat se

ob­khurg, v.: vy­ku­chat

ob­rish, v.: ode­mknout

om-: stup­ňo­vací před­pona pro tvo­ření 2. a 3. stupně (když se ne­u­žívá du)

omash, adj./adv.: první, nejdřív

omgun, adj.: bližší, nej­bližší, další

ommig, adj.: slouží k vy­já­d­ření sil­něj­šího stupně vlast­nosti nebo děje (po­dobně jako české víc)

om­murg, adj.: slouží k vy­já­d­ření slab­šího stupně vlast­nosti nebo děje (po­dobně jako české méně)

ord, subst.: hora

org, subst.: skřet

P

pog, subst.: deset

poig, subst.: chla­pec

R

-r: kon­covka akuza­tivu (4. p.), tj. před­mě­to­vého pádu (ar­chaická po­doba -l)

ragsh, v.: roz­pá­rat

ran, subst.: král [srov­nejte sin­dar­ské aran]

rang, v.: opus­tit, ode­jít

ri, v.: ochut­nat

rish, v.: sekat

rizg, v.: na­bod­nout

ru, prep.: na

ruzad(a), subst.: pří­le­ži­tost

ruzad, v.: při­jít na něco, dojít k ně­čemu

S

silz, v.: lhát

silig, v.: ne­chat, uvol­nit, vy­pus­tit

Sh

-sh(i): pří­pona pro pod­mět ve třetí osobě

shâ, adv.: zá­porka ne (ne-)

shad, subst.: nic, prázd­nota, de­strukce

shad­gar, subst.: ni­či­tel

shâgum, adv..: nikde

shâhakht, v.: od­mít­nout

shast, v.: sly­šet [srov­nejste elfský kořen slas]

shâzil, adj.: ne­známý

shâz’liz, adv.: ja­ký­koli (do­slova „nevím“)

shir, adj.: čer­s­tvý

shirz, subst.: část, díl

shirz­lum, adv.: po­stupně

shog, v.: pít [srov­nejte elfské ko­řeny suk- a sok-]

shorâ, adj.: bledý

shorakh, shrakh, subst.: spo­dina, špína

sho­tag, v.: zlo­mit [srov­nejte elfský kořen stak-]

shûg, adj.: zka­žený

shûg, subst.: špína

shul, v.: čekat, zů­stat, za­sta­vit

shu­lun, adj.: zpož­děný, opož­děný

T

tar, v.: pře­kro­čit [srov­nejte sin­dar­ské thar „přes“]

torag, v.: při­nést, podat, po­vo­lat

to­rask, v.: ude­řit, za­ú­to­čit

torkh, subst.: hnízdo, doupě

tud, v.: sle­do­vat [zá­pad­ština]

tung, subst.: cena

tunum, num.: tisíc

tur, v.: mít moc, do­ká­zat

U

-ug: pří­pona pro vy­já­d­ření úpl­nosti či obec­nosti, „všichni, všechno“

ulg(u), adj.: každý, vše­chen

ul(u), adj.: všechno

um, adj.: špatný

-un: pří­pona pro děje s ne­zná­mým, vše­o­bec­ným či za­ml­če­ným pů­vod­cem, v zá­sadě od­po­vídá kon­struk­cím typu „po­cho­duje se“

-un: pří­pona trp­ného pří­čestí

unar(u), subst.: otec

undag(u), adj.: na­ro­zený [*on­taku]

undum, subst.: na­ro­zení

Y

-ya: pří­pona pro vy­já­d­ření bu­douc­nosti

yaz, subst.: jméno [srov­nejte que­nij­ské esse]

yaz, v.: na­zvat, po­jme­no­vat

-yesh: pří­pona pro vy­já­d­ření lo­kálu („v, na“)

yun, subst.: po­to­mek, potěr

Z

-z(a): při­vlast­ňo­vací pří­pona pro 1. osobu, „můj, náš“

zad, v.: padat

za­d­gar, v.: způ­so­bit pád, sra­zit k zemi

zag, pron.: zvratné zá­jmeno, „se“, „sebe“

zail, v.: učit se

zey, subst. & adj.: světlo, světlý

zey­borz, subst.: „světlo–tma“, cyk­lus dne a noci

zi­d­gar, v.: ozná­mit, in­for­mo­vat

zidg(u), subst.: ča­ro­děj

zib, adj.: rychlý

zi­bzib, adj.: velmi rychlý

zil, v.: vědět

zog, v.: vy­hlí­žet, oče­ká­vat, hle­dat

zor, adv.: tvrdě

zor­zor, adv.: velmi tvrdě

zung, adv.: bez­pečně

zun­gum, subst.: bez­peč­nost, bez­pečí

zur, v.: ztra­tit, ztra­tit něčí stopu