Harry Potter a Fénixův řád

Mladý učedník čarodějnictví Harry Potter si užívá ne zrovna příjemné prázdniny, které zakončí střetem, při kterém použije patronova kouzla. Neboť tak ale učiní před mudlou, svým bratrancem Dudleyem (Harry Melling), je okamžitě vyhozen ze školy čar a kouzel v Bradavicích.

Harry se obhajuje, že použil kouzlo v ohrožení života, které vzniklo na základě návratu Vyvítekoho. Nic ale není tak snadné – ministr kouzel Kornélius Popletal návrat Lorda Voldemorta popírá. Brumbál nám ale našeho brýlatého chlapce z bryndy opět vytáhne.

A tak začíná Harryho normální školní rok, při kterém se potýká s nedůvěrou ze strany studentů a zlem ze strany profesorky Obrany proti černé magii, Dolores Umbridgové, která se postupně dostane až na post ředitele a tyranizuje celou školu. Vedle příprav na zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně (v angličtině zkratka „OWL“) stíhá Harry soukromě vyučovat skupinku studentů „náležité kouzelnické obraně“, kterou nazývá „Brumbálova armáda“.

A jako každý rok, vše vyvrcholí soubojem s lordem Voldemortem, ve kterém se s ním tentokrát utká Brumbál sám, neboť pro Harryho by to asi již bylo příliš velké sousto.

Konec není zrovna happyend – Harrymu zemřela milovaná osoba, černokněžník je finálně a jasně zpátky a připravuje se zaútočit. Přesto ale film končí s úsměvy na tvářích mladých čarodějů a čarodějek.

Ano, filmová série podle stejnojmenných knih proslulé autorky J.K. Rowlingové se dočkala svého pátého dílu. Pod taktovku ji dostal David Yates, aby předvedl, co umí.

A musím říci – umí. Scény v jeho držení jsou emocionální a atmosférické, vše navíc doplňuje výborná hudba z kouzelnické hůlky Nicholase Hoopera.

Tak, jak nastolil již Ohnivý Pohár, je Fénixův Řád temný a nemá již skoro nic společného s naivními prvními díly. Dalo by se říci, že se nám pohádka mění ve fantasy.

Příběh je dynamicky vyprávěný a některé scény jsou oproti knize poupraveny tak, aby filmu lépe vyhovovaly. Ovšem nic, co by mělo fanoušky knih pobuřovat – alespoň ty méně fanatické.

Davidu Yatesovi bych vytkl snad jedinou věc – ona dynamičnost příběhu někdy přechází pomalu až v hektičnost, díky níž v divákovi nezůstane pevnější otisk. Kdybych ale chtěl vytýkat více, musel bych vytýkat autorce samotné.

I v tomto filmu můžeme sledovat určité aspekty, které nám dokreslují charaktery i životy postav. Na Harryho Pottera začíná silně působit Voldemortova zlovůle, zjišťuje, že jeho otec vůbec nebyl takový svatoušek, jak doufal, k tomu všemu se dále rozvíjí jeho láska ke slečně asijského původu.

Co se ostatních postav týče, ty samozřejmě nedostaly tolik prostoru jako Harry, přesto si u nich můžete všimnout některých zajímavých detailů. Musím říci, že jednu scénu jsem si kvůli takovému detailu raději pouštěl třikrát, abych se ujistil, že vidím to, co vidím, protože jsem byl vskutku (příjemně) překvapený – když se parta čarodějů spolu s Harrym vydává z Příčné ulice na ministerstvo, všichni letí na košťatech předpisově předkloněni. Jediný profesor Moody však sedí, jakoby pod sebou neměl koště, ale mocný chopper.

Herecké výkony nejsou špatné, obzvlášť na Danielu Radcliffovi je znát, že se vypracovává – Harryho zvládá poměrně dobře a stává se prakticky tahounem celé své „partičky“. Stejně tak se nedá nic vytknout „méně hlavním“ rolím, které jsou zvládnuté také velmi dobře (I když, Alan Rickman je sice opravdu dobrý Snape, ovšem teprve s hlasem pana Procházky se jedná o skutečné blaho.).

Co je však hrozné, jsou Ron a Hermiona. Emma Watson skutečně neumí hrát – a dovolím si říci, že hraje tak mizerně, že vedle ní Rupert Grint vypadá, jakože se svou rolí vypořádává poměrně dobře.

Na druhou stranu, s tím, že se Emmě a Rupertovi nedá Hermiona a Ron věřit, jsem se smířil. Rozhodně si tedy nemyslete, že bych si přál, aby Watsonová skončila, jak ona sama hrozí.

Pomalu ztemňující se fantasy s pěknými scénami, výtečnou hudbou a v průměru dobrými herci doplňují velice dobře zvládnuté efekty. Když se nad tím zamyslím, z kina jsem odcházel spokojený – dostal jsem přesně to, co jsem očekával, plus možnost kochat se krásnými efekty, kterými mám nyní na mysli hlavně pronásledování mladých čarodějů Smrtijedy na oddělení záhad, při kterém popadají regály s křišťálovými koulemi, střet Smrtijedů a členů Fénixova Řádu a nakonec působivý souboj Brumbála s Lordem Voldemortem.

Kdybych měl hodnotit procentuelně, nemá u mě film daleko k osmdesátce. Přidámeli případné fanouškovské nadšení, rozhodně si nenechte další kapitolu příběhu brýlatého čaroděje s jizvou na čele ujít!