Věda ve službách SF I: Rozšiřování lidských možností

Věda a science fiction kráčí od nepaměti ruku v ruce. Řada SF se sice téměř obejde bez příslovečného S a používá spíše jen žánrové kulisy, ale samotný žánr vznikl v době silně vnímající vědecko-technický pokrok a jeho dopady na společnost. Pára a elektřina měnily svět, biologie prodělala darwinovskou revoluci a blížila se počáteční éra genetiky, astronomové pomocí stále dokonalejších teleskopů pozorovali vesmír a začínalo se vážněji diskutovat o možnostech kosmického cestování…

Science fiction a pohled na změnu lidství

V očích lidí se staly technologie něčím, co může od základů změnit samotného člověka – a to je téma, kterého se SF drží dodnes. Mary Shelleyová se jej dotkla ve slavném Frankensteinovi, H. G. Wells nabídl různé pohledy v Neviditelném muži, Ostrovu Dr. Moreaua a řadě svých povídek (česky např. ve sbírce Supeaktivátor). Dnes můžeme náznaky toho, jak by podle autorů mohly technologie změnit člověka a společnost, najít téměř v každé SF – jde koneckonců o jednu ze základních otázek žánru a navíc takovou, na kterou nelze najít konečnou, jednoznačnou odpověď. A to je dobře, neboť kdyby se SF jen snažila předpovídat budoucnost, zřejmě by byla nakonec poměrně jednotvárná. SF jde velmi dobře něco jiného – udělat onen skok v představivosti a umožnit svými vizemi budoucnost utvářet. Vztah vědy a sci-fi nejde jen jedním směrem, byť proudění myšlenek ze světa vědy do žánrové literatury se zdá výrazně silnější než naopak.

Řada myšlenek tak díky SF pronikla od konkrétní fiktivní extrapolace reálného vědeckotechnického vývoje a návrhů do většího povědomí veřejnosti a obloukem zpět do říše vědy. To je záležitost například komunikačních technologií, vesmírného výtahu či mnohých zdokonalení lidských smyslů, fyzických či kognitivních schopností – a právě na ně se dnes zaměříme.

Olivia Presteign z románu Hvězdy, můj osud je nevidomá vůči viditelnému světlu, ale dokáže vnímat infračervené a rádiové spektrum. V epizodě původního Star Treku „Is there in truth no beauty?“ nosí nevidomá Miranda Jones speciální sensorware, který jí umožňuje vnímat bezprostřední okolí. Geordi La Forge v pozdějším ST: TNG má vizor, jenž mu nahrazuje zrak. Další člen posádky Enterprise, android Data, vnímá v celé řadě oborů, které jsou biologickému člověku nedostupné. Replikant Roy Batty z filmového Blade Runnera ve svém slavném závěrečném monologu naznačuje, že prožil věci, jaké by člověk nikdy nepoznal – ale nedělá to z něj nakonec někoho lidštějšího než lidi, kteří se jej a jemu podobné snaží zničit?

Kyborgové jsou mezi námi

Skok do současnosti: Neil Harbisson se narodil s úplnou barvoslepostí a dle svých slov odmalička toužil poznat barvy. Svého snu nakonec v jistém směru dosáhl – ovšem to, co zná jako barvy, je našim prožitkům dost cizí. Harbisson barvy slyší. Od roku 2004 – kdy se také stal prvním oficiálně uznaným kyborgem poté, co dostal povolení mít svého eyeborga na pasové fotografii – má implantované zařízení, na nějž může napojit kameru snímající scénu před ním, a speciální software převádí na základě vlnové délky barevnou scenérii do zvuků přenášených k Harbissonovu sluchu vibrací lebečních kostí. Harbisson už podnikl první rozšíření do infračerveného spektra a rád by vnímal i ultrafialové záření. S partnerkou Moon Ribas založili organizaci Cyborg Foundation a vyvíjejí několik dalších zařízení, s jejichž pomocí mohou lidé zkusit rozšířit své smyslové možnosti.

Frank Swain je neslyšící, který k částečnému nahrazení sluchu používá kochleární implantát. On se však rozhodl zajít dál a nejen se přiblížit tomu, co vnímají slyšící – a tak svůj implantát bezdrátově propojil s telefonem, na němž mu běží software převádějící na zvuk pro změnu wi-fi signál. Procházet se různými čtvrtěmi Londýna a vnímat množství a sílu bezdrátových sítí v okolí musí být zajímavý zážitek, i když možná je člověk po procházce v business centru rád, že může program vypnout!

O bionice jen krátce – náhrady ztracených končetin se stávají stále běžnější záležitostí, a ačkoli se zatím ve většině vlastností nevyrovnají svým biologickým předobrazům, neuvěřitelně svým nositelům pomáhají se lépe začlenit do běžného života. V některých ohledech mohou protézy biologické končetiny i předčit, o čemž svědčí vášnivá diskuse kolem ultralehkých protéz běžce Oscara Pistoria – dokud ještě vedl sportovní kariéru předtím, než byl odsouzen za zabití své přítelkyně. Lehké kompozitové protézy mohou rychlý běh usnadňovat – jde však o omezený benefit oproti nevýhodám, které by skýtaly v jiných typech terénu či při jiných činnostech.

Co vylepšování našich myšlenkových dovedností? V SF neodmyslitelné paměťové implantáty se zatím zdají být hudbou vzdálenější budoucnosti, ovšem dnes už téměř každý z nás má alespoň externí rozšíření paměti. Jeho šířka pásma a jednoduchost interface se sice ani zdaleka neblíží snům kyberpunkerů, nicméně rozšíření mobilních telefonů naše životy změnilo zásadně a řada lidí je využívá i ke snímání svých biologických dat či procvičování kognitivních schopností. Víte, co se říká? Ať už vás napadlo prakticky cokoli, „je na to appka“… Stále populárnější se také stává transkraniální elektrická a magnetická stimulace, která má údajně zlepšovat kognitivní výkon. Data jsou zatím spíše sporná, nicméně metodu s oblibou používají DIY geekové i organizace jako americká armáda.

A co vy, už také máte svoji augmentaci? Že ne? Ale jděte. Bezmála 50 % lidí v ČR nosí dioptrické brýle. I to je zlepšení našich „základních“ smyslových možností, i když nám – zatím   neumožňuje žádné rozšíření mimo „defaultní“ rozsah. Uvidíme, jestli se vrátí gadgety typu Google Glass a s čím přijdou… Je libo se podívat, jak vypadá bezdrátová krajina vašeho bytu?

Co na to RPG?

V RPG se využití augmentací uplatní obzvlášť dobře při stanovování schopností různých postav ve SF světech. Je vhodné se zamyslet nad výhodami i nevýhodami podobných úprav: Můžou vám implantáty trochu rozhodit vnímání, vzdálit vás od pochopení neaugmentovaných lidí, posunout biochemickou rovnováhu ve vašem mozku, způsobovat migrény, vyžadovat častou údržbu…? Když svým postavám dáte kromě schopností navíc i nevýhody, s nimiž se musí poprat, učiníte je mnohem zajímavějšími a uvěřitelnějšími a poskytnete příběhu více možností rozvoje.

Další otázkou je, jak jsou úpravy vnímány v dané fiktivní společnosti. V našem světě rozhodně nejsou přijímány jednoznačně. Některé politické či náboženské skupiny jsou striktně proti jakýmkoli změnám (někdy i obyčejným lékařským zákrokům), jiné by je podporovaly za každou cenu; každé konkrétní „vylepšení“ si najde své prosazovatele i odpůrce. Mezi neslyšícími existuje obrovské spektrum názorů na kochleární implantáty od toho, že každý spadající do vhodné cílové skupiny by si měl implantát pro zlepšení kvality života pořídit, až po ten, že kochleární implantáty ničí unikátní kulturu neslyšících a ve skutečnosti jejich život ochuzují. Jak se lidé ve vašem světě tváří na mnohem rozsáhlejší augmentace?

Je možné, že naše definice lidských schopností a smýšlení o nich se v dohledné době radikálně změní. Umíte si představit, že by vaše práce povinně vyžadovala magnetické implantáty v prstech nebo nošení brýlí rozšiřujících vnímaný rozsah elektromagnetického záření? Nebo že přestaneme o sobě přemýšlet jako o nějaké pevně dané entitě a bude pro nás přirozené si uvědomovat, jak moc se můžeme změnit? Otázky týkající se kybernetických i biotechnologických vylepšení člověka si kladli autoři v mé letošní antologii Terra nullius a snad to nebude samochvála, když řeknu, že si s nimi poradili velmi zajímavě – napsali to přece oni! Ale pořád jde o malý dílek obrovského neprobádaného univerza, které se před námi otevírá. Už je jen na vás, co si vymyslíte ve hře… a možná se něčeho podobného jednou dočkáte i ve skutečnosti. Sledujte technologické novinky, neboť jsem tu stačila zmínit jen pouhý zlomek.

_Ve druhé části nové pravidelné rubriky Věda ve službách SF se podíváme na to, kterak věda zničila naše romantické představy o Venuši, Marsu a naší soustavě vůbec – nebo to bylo nakonec úplně jinak? Co na to autoři jako David Brin či K. S. Robinson?_