Věda ve službách SF I: Rozšiřování lidských možností

Věda a science fiction kráčí od ne­pa­měti ruku v ruce. Řada SF se sice téměř obe­jde bez pří­slo­več­ného S a po­u­žívá spíše jen žánrové ku­lisy, ale sa­motný žánr vznikl v době silně vní­ma­jící vědecko-​technický po­krok a jeho do­pady na spo­leč­nost. Pára a elektřina mě­nily svět, bi­o­lo­gie pro­dě­lala darwi­nov­skou re­vo­luci a blí­žila se po­čá­teční éra ge­ne­tiky, as­t­ro­no­mové po­mocí stále do­ko­na­lej­ších te­leskopů po­zo­ro­vali vesmír a za­čí­nalo se váž­něji dis­ku­to­vat o mož­nos­tech kos­mic­kého ces­to­vání…

Science fiction a pohled na změnu lidství

V očích lidí se staly tech­no­lo­gie něčím, co může od zá­kladů změ­nit sa­mot­ného člo­věka – a to je téma, kte­rého se SF drží dodnes. Mary Shelleyová se jej do­tkla ve slav­ném Fran­ken­stei­novi, H. G. Wells na­bídl různé po­hledy v Ne­vi­di­tel­ném muži, Os­t­rovu Dr. Mo­reaua a řadě svých po­ví­dek (česky např. ve sbírce Su­pe­ak­ti­vá­tor). Dnes mů­žeme ná­znaky toho, jak by podle au­torů mohly tech­no­lo­gie změ­nit člo­věka a spo­leč­nost, najít téměř v každé SF – jde ko­nec­konců o jednu ze zá­klad­ních otá­zek žánru a navíc ta­ko­vou, na kte­rou nelze najít ko­neč­nou, jed­no­znač­nou od­po­věď. A to je dobře, neboť kdyby se SF jen sna­žila před­po­ví­dat bu­douc­nost, zřejmě by byla na­ko­nec po­měrně jed­no­tvárná. SF jde velmi dobře něco ji­ného – udě­lat onen skok v před­sta­vi­vosti a umož­nit svými vi­zemi bu­douc­nost utvá­řet. Vztah vědy a sci-​fi nejde jen jed­ním smě­rem, byť prou­dění myš­le­nek ze světa vědy do žánrové li­te­ra­tury se zdá vý­razně sil­nější než na­o­pak.

Řada myš­le­nek tak díky SF pro­nikla od kon­krétní fik­tivní ex­tra­po­lace re­ál­ného vě­dec­ko­tech­nic­kého vý­voje a ná­vrhů do vět­šího po­vě­domí ve­řej­nosti a ob­lou­kem zpět do říše vědy. To je zá­le­ži­tost na­pří­klad ko­mu­ni­kač­ních tech­no­lo­gií, vesmír­ného vý­tahu či mno­hých zdo­ko­na­lení lid­ských smyslů, fy­zic­kých či ko­gni­tiv­ních schop­ností – a právě na ně se dnes za­mě­říme.

Oli­via Pres­te­ign z ro­mánu Hvězdy, můj osud je ne­vi­domá vůči vi­di­tel­nému světlu, ale do­káže vní­mat in­fra­čer­vené a rá­di­ové spek­trum. V epi­zodě pů­vod­ního Star Treku „Is there in truth no be­auty?“ nosí ne­vi­domá Mi­randa Jones spe­ci­ální sen­sor­ware, který jí umož­ňuje vní­mat bez­pro­střední okolí. Ge­ordi La Forge v poz­děj­ším ST: TNG má vizor, jenž mu na­hra­zuje zrak. Další člen po­sádky En­ter­prise, an­droid Data, vnímá v celé řadě oborů, které jsou bi­o­lo­gic­kému člo­věku ne­do­stupné. Repli­kant Roy Batty z fil­mo­vého Blade Run­nera ve svém slav­ném zá­vě­reč­ném mo­no­logu na­zna­čuje, že pro­žil věci, jaké by člo­věk nikdy ne­po­znal – ale ne­dělá to z něj na­ko­nec ně­koho lid­štěj­šího než lidi, kteří se jej a jemu po­dobné snaží zni­čit?

Kyborgové jsou mezi námi

Skok do sou­čas­nosti: Neil Har­bis­son se na­ro­dil s úpl­nou bar­vosle­postí a dle svých slov od­ma­lička tou­žil po­znat barvy. Svého snu na­ko­nec v jis­tém směru do­sáhl – ovšem to, co zná jako barvy, je našim pro­žit­kům dost cizí. Har­bis­son barvy slyší. Od roku 2004 – kdy se také stal prv­ním ofi­ci­álně uzna­ným ky­bor­gem poté, co do­stal po­vo­lení mít svého eye­borga na pa­sové fo­to­gra­fii – má im­plan­to­vané za­ří­zení, na nějž může na­po­jit ka­meru sní­ma­jící scénu před ním, a spe­ci­ální soft­ware pře­vádí na zá­kladě vl­nové délky ba­rev­nou sce­né­rii do zvuků pře­ná­še­ných k Har­bis­so­novu slu­chu vib­rací le­beč­ních kostí. Har­bis­son už pod­nikl první roz­ší­ření do in­fra­čer­ve­ného spek­tra a rád by vní­mal i ul­tra­fia­lové zá­ření. S part­ner­kou Moon Ribas za­lo­žili or­ga­ni­zaci Cyborg Foun­dation a vy­ví­její ně­ko­lik dal­ších za­ří­zení, s je­jichž po­mocí mohou lidé zku­sit roz­ší­řit své smys­lové mož­nosti.

Frank Swain je nesly­šící, který k čás­teč­nému na­hra­zení slu­chu po­u­žívá kochle­ární im­plan­tát. On se však roz­hodl zajít dál a nejen se při­blí­žit tomu, co vní­mají sly­šící – a tak svůj im­plan­tát bez­drá­tově pro­po­jil s te­le­fo­nem, na němž mu běží soft­ware pře­vá­dě­jící na zvuk pro změnu wi-fi sig­nál. Pro­chá­zet se růz­nými čtvr­těmi Lon­dýna a vní­mat množ­ství a sílu bez­drá­to­vých sítí v okolí musí být za­jí­mavý zá­ži­tek, i když možná je člo­věk po pro­cházce v busi­ness cen­tru rád, že může pro­gram vy­pnout!

O bi­o­nice jen krátce – ná­hrady ztra­ce­ných kon­če­tin se stá­vají stále běž­nější zá­le­ži­tostí, a ač­koli se zatím ve vět­šině vlast­ností ne­vy­rov­nají svým bi­o­lo­gic­kým předob­ra­zům, ne­u­vě­ři­telně svým no­si­te­lům po­má­hají se lépe za­čle­nit do běž­ného ži­vota. V ně­kte­rých ohle­dech mohou pro­tézy bi­o­lo­gické kon­če­tiny i před­čit, o čemž svědčí váš­nivá dis­kuse kolem ul­tra­leh­kých pro­téz běžce Os­cara Pis­to­ria – dokud ještě vedl spor­tovní ka­ri­éru před­tím, než byl od­sou­zen za za­bití své pří­tel­kyně. Lehké kom­po­zi­tové pro­tézy mohou rychlý běh usnad­ňo­vat – jde však o ome­zený be­ne­fit oproti ne­vý­ho­dám, které by ský­taly v ji­ných ty­pech te­rénu či při ji­ných čin­nos­tech.

Co vy­lep­šo­vání na­šich myš­len­ko­vých do­ved­ností? V SF ne­od­mys­li­telné pa­mě­ťové im­plan­táty se zatím zdají být hud­bou vzdá­le­nější bu­douc­nosti, ovšem dnes už téměř každý z nás má ale­spoň ex­terní roz­ší­ření pa­měti. Jeho šířka pásma a jed­no­du­chost in­ter­face se sice ani zda­leka ne­blíží snům ky­ber­pun­kerů, nicméně roz­ší­ření mo­bil­ních te­le­fonů naše ži­voty změ­nilo zá­sadně a řada lidí je vy­u­žívá i ke sní­mání svých bi­o­lo­gic­kých dat či pro­cvi­čo­vání ko­gni­tiv­ních schop­ností. Víte, co se říká? Ať už vás na­padlo prak­ticky co­koli, „je na to appka“… Stále po­pu­lár­nější se také stává tran­skra­ni­ální elek­trická a mag­ne­tická sti­mu­lace, která má údajně zlep­šo­vat ko­gni­tivní výkon. Data jsou zatím spíše sporná, nicméně me­todu s ob­li­bou po­u­ží­vají DIY ge­e­kové i or­ga­ni­zace jako ame­rická ar­máda.

A co vy, už také máte svoji aug­men­taci? Že ne? Ale jděte. Bez­mála 50 % lidí v ČR nosí di­optrické brýle. I to je zlep­šení na­šich „zá­klad­ních“ smys­lo­vých mož­ností, i když nám – zatím   ne­u­mož­ňuje žádné roz­ší­ření mimo „de­faultní“ roz­sah. Uvi­díme, jestli se vrátí gad­gety typu Go­o­gle Glass a s čím při­jdou… Je libo se po­dí­vat, jak vy­padá bez­drá­tová kra­jina va­šeho bytu?

Co na to RPG?

V RPG se vy­u­žití aug­men­tací uplatní ob­zvlášť dobře při sta­no­vo­vání schop­ností růz­ných po­stav ve SF svě­tech. Je vhodné se za­mys­let nad vý­ho­dami i ne­vý­ho­dami po­dob­ných úprav: Můžou vám im­plan­táty tro­chu roz­ho­dit vní­mání, vzdá­lit vás od po­cho­pení ne­aug­men­to­va­ných lidí, po­su­nout bi­o­che­mic­kou rov­no­váhu ve vašem mozku, způ­so­bo­vat mi­grény, vy­ža­do­vat čas­tou údržbu…? Když svým po­sta­vám dáte kromě schop­ností navíc i ne­vý­hody, s nimiž se musí po­prat, uči­níte je mno­hem za­jí­ma­věj­šími a uvě­ři­tel­něj­šími a po­skyt­nete pří­běhu více mož­ností roz­voje.

Další otáz­kou je, jak jsou úpravy vní­mány v dané fik­tivní spo­leč­nosti. V našem světě roz­hodně nejsou při­jí­mány jed­no­značně. Ně­které po­li­tické či ná­bo­žen­ské sku­piny jsou striktně proti ja­kým­koli změ­nám (někdy i oby­čej­ným lé­kař­ským zá­kro­kům), jiné by je pod­po­ro­valy za kaž­dou cenu; každé kon­krétní „vy­lep­šení“ si najde své pro­sa­zo­va­tele i od­půrce. Mezi nesly­ší­cími exis­tuje ob­rov­ské spek­trum ná­zorů na kochle­ární im­plan­táty od toho, že každý spa­da­jící do vhodné cí­lové sku­piny by si měl im­plan­tát pro zlep­šení kva­lity ži­vota po­ří­dit, až po ten, že kochle­ární im­plan­táty ničí uni­kátní kul­turu nesly­ší­cích a ve sku­teč­nosti je­jich život ochu­zují. Jak se lidé ve vašem světě tváří na mno­hem roz­sáh­lejší aug­men­tace?

Je možné, že naše de­fi­nice lid­ských schop­ností a smýš­lení o nich se v do­hledné době ra­di­kálně změní. Umíte si před­sta­vit, že by vaše práce po­vinně vy­ža­do­vala mag­ne­tické im­plan­táty v prs­tech nebo no­šení brýlí roz­ši­řu­jí­cích vní­maný roz­sah elek­tro­mag­ne­tic­kého zá­ření? Nebo že pře­sta­neme o sobě pře­mýš­let jako o ně­jaké pevně dané en­titě a bude pro nás při­ro­zené si uvě­do­mo­vat, jak moc se mů­žeme změ­nit? Otázky tý­ka­jící se ky­ber­ne­tic­kých i bi­o­tech­no­lo­gic­kých vy­lep­šení člo­věka si kladli au­toři v mé le­tošní an­to­lo­gii Terra nul­lius a snad to ne­bude sa­mo­chvála, když řeknu, že si s nimi po­ra­dili velmi za­jí­mavě – na­psali to přece oni! Ale pořád jde o malý dílek ob­rov­ského ne­pro­bá­da­ného uni­verza, které se před námi ote­vírá. Už je jen na vás, co si vy­mys­líte ve hře… a možná se ně­čeho po­dob­ného jed­nou do­čkáte i ve sku­teč­nosti. Sle­dujte tech­no­lo­gické no­vinky, neboť jsem tu sta­čila zmí­nit jen pouhý zlo­mek.

_Ve druhé části nové pra­vi­delné rubriky Věda ve služ­bách SF se po­dí­váme na to, kterak věda zni­čila naše ro­man­tické před­stavy o Ve­nuši, Marsu a naší sou­stavě vůbec – nebo to bylo na­ko­nec úplně jinak? Co na to au­toři jako David Brin či K. S. Ro­bin­son?_