Pragocon 2008

V minulém čísle Drakkar přinesl reportáž z GameConu od Clona. V tomto čísle se můžete dočíst o jiné akci, a to od PragoConu. Reportáž se neliší jen akcí, o které pojednává, ale i tím, že zatímco Clon byl na GameConu běžným návštěvníkem, já přináším pohled z druhé strany – z pozice člověka, který malou část programu organizuje. Konkrétně jsem měl na starosti program svého kmenového projektu, Srdce Erinelu.

Pátek 1.2.

V pátek PragoCon začal. Ještě ve vlaku jsem se sešel s Dukolmem a spolu s jeho známým a naším domorodým průvodcem Davidem jsme se od Smíchovského nádraží pěkně po svých vydali na místo činu. Dorazili jsme mezi prvními, takže jsme i přes dlouhou úvodní frontu měli dost času na rozkoukání, přivítání se se známými a další aktivity.

V mém případě těmi dalšími aktivitami byl zápas s technikou a snaha rozhýbat powerpointovou prezentaci. Díky pomoci několika ochotných jedinců se mi podařilo prezentaci málem rozchodit, radost však byla předčasná a bratrův notebook se dostal do stavu, kdy nepomohlo ani opakované „vystoupení a nastoupení“ a bratr s trikem na jeho záchranu byl příliš daleko a telefon nezvedal.

Absence prezentace mě nerozhodila, takže jsem přednášku představující svět Erinel odvyprávěl spatra. Lidí zde sice nebylo moc, ale i tak přednáška splnila svůj účel a posluchači se (doufám) nenudili. Po přednášce jsem přečetl dvě povídky a začal připravovat hru.

Šlo o fantasy špionážně laděnou detektivku v systému GURPS. Snad i díky tomu, že jeden z hráčů pár dní před Conem úspěšně složil zkoušku z kriminalistiky, probíhalo vyšetřování hladce a nedocházelo k prostojům, kdy se hráči nemají čeho chytit. Děj ubíhal svižně a všichni se evidentně bavili. Dojem ze hry nedokázali zkazit ani hráči Harry Potter LARPu, jejichž výkřiky „Crucio!“ a „Avada kedavra!“ chvílemi přehlušily naši komunikaci. Hra se protáhla skoro do tří do rána a další hodinu zabral pokec s hráči po hře, takže potom už byl čas jít spát.

Sobota 2.2.

Sobotní dopoledne a odpoledne jsem strávil na nejrůznějších přednáškách.

Den jsem zahájil Islingtonovou reportáží ze svatojakubské pouti. Jestli nedodám do prázdninového čísla Drakkaru žádný článek, bude to tím, že budu na cestě do Santiaga de Compostely - přednáška mě totiž přiměla začít chystat splnění snu, o kterém jsem nesměle přemýšlel už léta.

Následovaly dvě přednášky o hrách ze světa temnoty – SEBovo Changeling: the Lost a Faskalovo (a částečně SEBovo) Promethean: the Created. Ač WoD není přesně moje krevní skupina, obě přednášky se mi líbily.

Další mnou navštívená přednáška se týkala konspiračních teorií. Samozřejmě všichni víme, že CIA je všemocná, americkou vládu ovládají zednáři a za těmi zase stojí Židé, kteří vládnou světu, protože je tím pověřili mimozemšťané. Přednáška se tomu všemu podívala na zoubek a navrch rozebrala i využití konspiračních teorií v literatuře. Bohužel jsem nezjistil jméno či přezdívku přednášejícího, čímž se dotyčnému omlouvám.

Pak jsem šel na (vedle Prométeanů) druhou předem naplánovanou přednášku – Jersonovy multikampaně. Hraní více družin v jednom tažení, přičemž se svými činy vzájemně ovlivňují a mohou přímo či nepřímo interagovat, dává hře nový rozměr. Jerson je v tomto stylu hraní mistrem a nemá problém své poznatky podat patřičnou formou, takže jsem pochopitelně nebyl zklamán.

Odtamtud jsem se přesunul do sekce Prague by Night na přednášku o erotice v Larpech, kterou přednášela Reinita. Obsah sice nebyl zdaleka tak obscénní jako pozdější Jezevcova přednáška na podobné téma (na které jsem nebyl) a řešil věci, se kterými se může setkat každý účastník LARPů, nicméně s ohledem na nezletilé čtenáře nebudu zabíhat do detailů.

Od šesti jsem měl mít v sekci Andoru druhou přednášku o Erinelu, takže jsem se tam dostavil předem a poslechl jsem si kojotí pohádku Františky Vrbenské. Přiznám se bez mučení, že mě tento styl příběhů příliš neoslovuje, ale času stráveného poslechem jsem nelitoval.

Moje druhá přednáška se sice odehrávala za horších podmínek (v polovině místnosti probíhala zkouška andorského ochotnického divadla a času bylo méně než optimální hodina), ale tréma se mi vyhnula a já jsem dokázal ruch divadla překřičet.

Po přednášce jsem ještě stihl konec besedy o tvůrčím psaní. Odtamtud jsem se vrátil do andorské místnosti, kde jsem akorát stihl divadelní představení. Romantický příběh z doby války růží byl opravdu zábavný, neprofesionalita herců představení příliš neublížila.

Protože jsem plánované vedení jedné hry odvolal (nikdo se mi předem nehlásil a mně se do toho nechtělo natolik, abych hráče aktivně sháněl), měl jsem večer volný. Pod Tiařiným vedením jsme zkusili rozehrát jednu hru, ale po chvíli jsme toho nechali. Ne že by interakce mého půlelfího barda básnícího o zemích, které nezná, a vševědoucího alchymisty v podání spoluhráčky Naďi nebyla zábavná, ale brainstorming týkající se Erinelu byl ještě zábavnější, dokonce tak zábavný, že nám poskytl zábavu na celou noc. Na takových akcích stojí zato spánek odložit na později.

Neděle 3.2.

V neděli se toho už na PragoConu moc neděje, a proto tento den byl naplněn hlavně kecáním se starými přáteli, novými známými i ostatními účastníky celé akce. Pomohl jsem s úklidem naší místnosti, rozloučil se a vypravil se na cestu domů s cílem dospat dluh z probdělé noci…

Závěr

Co dodat? Celkově se mi na PragoConu líbilo. Problémy s přenocováním a nedostatkem možnosti pořídit něco k snědku na mě plnou vahou nedolehly a program, nové kontakty a tvůrčí euforie mnohonásobně převážily negativa. Zkrátka, PragoCon stál zato, aspoň pro mě.