Jeden z příběhů Impéria: Wandleburský incident

O co jde a co se stalo? (spoiler!)

Wan­dle­bur­ský in­ci­dent je krátké, a proto po­měrně li­ne­ární dob­ro­druž­ství, u nějž lze vcelku snadno před­ví­dat, ja­kými cestami se hráči v ro­lích po­stav vy­dají. Přesto by měli do­stat vol­nost ve způ­sobu ře­šení jed­not­li­vých udá­lostí, a kde je to z lo­giky pro­středí možné, měli by do­stat i vol­nost ve volbě cesty, kte­rou se vy­dají. Pří­běh dojde vy­vr­cho­lení na elfském bálu, kde už bude způ­sob ře­šení si­tu­ace plně zá­vislý na roz­hod­nu­tích hráčů.

Teď tedy stručně k pří­běhu:

Pro­fe­soři Eastwic­ková, Rufus (rasou faun) a Smith, čle­nové ma­gické fa­kulty Cambridgeské uni­ver­zity (jejíž bu­dovy stojí na místě starého hra­diště ve Wan­dle­bury asi 15 km ji­ho­vý­chodně od Cambridge) se po ná­vratu po vá­noč­ních svát­cích opili a v pod­rou­še­ném stavu se roz­hodli ově­řit le­gendu vy­čte­nou z knih: Slovy „Před­stup! Muž proti muži!“ při­vo­lali Čer­ného ry­tíře, vládce blíz­kého fé­rij­ského pan­ství, který v plné zbroji oče­ká­val ry­tíř­ské klání. Když se pro­fe­soři za­čali ve stra­chu vzpou­zet, od­nesl je na své pan­ství, kde čeká, až se pro­fe­sor Smith, který výzvu pro­nesl, vzmuží, ob­leče se do za­půj­čené zbroje a vy­razí na za­půj­če­ném koni proti Čer­nému ry­tíři.

Zjiš­ťo­vání, co se stalo, se ujme ně­ko­lik stu­dentů, kteří právě tento den také při­jeli do Wan­dle­bury, pří­padně s nimi go­b­liní ma­jor­do­mus. Ať už s po­mocí pří­liš ini­ci­a­tiv­ních skřítků, nebo je­jich pro­ná­sle­do­vá­ním se do­sta­nou na pan­ství Čer­ného ry­tíře, kde můžou během elfské slav­nosti vy­jed­nat ře­šení, např. po­mů­žou Smi­thovi se zba­vit stra­chu ze sou­boje, někdo z dru­žiny Smi­tha v klání za­stoupí, nebo třeba vy­jed­nají s Čer­ným ry­tí­řem pod­mínky za­dos­tiu­či­nění bez sou­boje.

Anotace pro hráče

Cambridgeská kolej magiků ve Wan­dle­bury ne­stojí na místě starého kelt­ského hra­diště (nebo snad ještě star­šího lidu) ná­ho­dou, přesto zde už nejméně sto let ne­byly hlá­šeny žádné nad­při­ro­zené úkazy. Tedy ehm… žádné ne­kon­t­ro­lo­vané nad­při­ro­zené úkazy. Až tři dny po Novém roce le­toš­ního roku, L. P. 1869, se ozvalo tiché za­cin­kání zvonku, sly­ši­telné však na míle da­leko, a pak začal i přes ranní mrazy bu­dovu obe­pí­nat hustý břeč­ťan, kru­hový pří­kop pra­vě­kého hra­diště za­ha­lila hustá mlha, kra­ji­nou pro­jíždí oz­bro­jený rytíř na čer­ném koni a v jem­ném sně­ho­vém po­prašku se ob­je­vují stopy drob­ných po­stav; v bu­dově ko­leje se dějí divné ná­hody a ne­hody. Vět­šina pro­fe­sorů ještě ne­do­ra­zila po vá­noč­ních svát­cích a ti, kteří ano, zá­hadně zmi­zeli.

Pokud tuto ne­pří­jem­nost, která vstoupí do ma­gic­kých dějin Cambridgeské uni­ver­zity jako Wan­dle­bur­ský in­ci­dent, bude moci někdo vy­ře­šit, pak to musí být sa­motní stu­denti (a pří­padný tech­nický per­so­nál, ale ten, jak známo, do dějin nikdy za­psán ne­bude).

Dobrodružně-​detektivní hra v tro­chu po­trhlém a tro­chu ta­jem­ném pro­středí, s jed­no­du­chými pra­vi­dly – Pří­běhy Im­pé­ria jsou vlastně zjed­no­du­še­ním sys­tému Fate na samou pod­statu, aby mohl být dán důraz na pří­běh, ni­koli ča­ro­vání s čí­sel­nými sta­tis­ti­kami po­stav.

Předpřipravené postavy

---

Priscilla Eveningstar

Aspekty

• Aris­to­kratka
• Di­vo­tvůrce
• Vý­let­nice

Do­ved­nosti

ooo Po­zo­ro­vací schop­nosti

oo    Se­čtělá

oo    Magie větru

oo    Le­gendy a pří­běhy

o       Au­to­rita šlech­tičny

o       In­tu­ice (před­ví­dání)

o       Ne­ú­navná

---

Evelyn Sharp

Aspekty

• Chla­pecká vý­chova
• Zces­to­valá
• Hbitý jazyk

Do­ved­nosti

ooo Hbitá jako la­sička

oo    Pře­svěd­čivá se­be­jis­tota

oo    Šavle

oo    Fas­ci­nu­jící pří­běhy

o       Dů­vě­ry­hod­nost

o       Re­vol­ver

o       Pře­žití v di­vo­čině

---

Fiona Flannagan

Aspekty

• Kapka elfské krve
• Se­pětí s rost­li­nami
• Klidná

Do­ved­nosti

ooo Zna­lost Férie

oo    Omamné látky a jedy

oo    Magie rost­lin

oo    Ne­ná­pad­nost

o       Tanec

o       Lé­čení

o       Stezky a zkratky

---

Amandine Bellerose

Aspekty

• Okouz­lu­jící
• Pevná mysl, ohebné tělo
• „Ta­kové jako vy já znám!“

Do­ved­nosti

ooo „Ne­škodná“

oo    Děvče se musí ubrá­nit čím­koli

oo    Ak­ro­ba­tické kousky

oo    Vnuk­nutí myš­lenky

o       Ode­my­kání zámků

o       Od­vá­dění po­zor­nosti

o       Ne­o­do­la­telný úsměv

---

Terrence Kelsey

Aspekty

• Chlad­no­krevný
• Ne­před­ví­da­telný
• Vzdě­laný

Do­ved­nosti

ooo Di­plo­ma­tické jed­nání

oo    Uhran­čivý po­hled

oo    Vy­cház­ková hůl

oo    Ja­zyky a písma

o       Mystický pří­kaz

o       Zna­lost Férie

o       His­to­rie

---

Solomon Tinfield

Aspekty

• Mládí na ulici
• Do­ko­nalá mo­to­rika prstů
• „Já tu nejsem dů­le­žitý“

Do­ved­nosti

ooo Ukrý­vání před­mětů

oo    Zmi­zení ve stí­nech

oo    Triky a iluze

oo    Za­krý­vání úmyslů

o       Pří­jemné vy­stu­po­vání

o       Dýka v rukávu

o       Os­tra­ži­tost

---

Alexander Westward

Aspekty

• „Ne­hleďme na ne­bez­pečí!“
• Syn vo­jáka
• Ne­o­te­saný ta­lent

Do­ved­nosti

ooo Rychlý krok

oo    Jez­dec­tví

oo    Chladné zbraně

oo    Tla­ková vlna

o       Za­stra­šo­vání

o       Ne­zdol­nost

o       Hrubá síla

---

Cedric

Aspekty

• Go­b­liní ma­jor­do­mus
• Špi­navá práce je taky práce
• „Vím přesně, co chcete“

Do­ved­nosti

ooo Po­zor­nost k de­tailu

oo    Odhad úmyslů

oo    Mne si ne­vší­mejte

oo    Ob­ratné prsty

o       Stří­brná vi­d­lička

o       „Jmé­nem dě­kana!“ (au­to­rita)

o       Nikdy nejsem zma­ten

Doporučení před hrou

Ukažte hrá­čům mapu a zdů­raz­něte, že je to velmi za­jí­mavé místo, které stojí na starém hra­dišti, po kte­rém zbyl dnes už jen pří­kop. Bu­dovy před ně­ko­lika de­sít­kami let, než je vy­kou­pila a pře­sta­věla uni­ver­zita, fun­go­valy jako jízdárna s drá­hou v pří­kopu, bu­dova se stu­dent­skými po­koji slou­žila jako stáje a v prů­jezdu pod víž­kou upro­střed spo­le­čen­ské bu­dovy je dodnes hrob Go­dol­phi­nova araba, jed­noho ze tří předků všech an­g­lic­kých pl­no­krev­níků. Sami si mů­žete místo pro­hléd­nout na Go­o­gle Street View (za­dejte „Wan­dle­bury Ring“). Na jižní straně mapy je v le­síku zří­ce­nina tvrzi, ta je oproti sku­teč­nosti při­daná navíc.

Úvodní situace

Je 4. ledna 1869, chlad a na kra­jině leží jemný sně­hový po­pra­šek. Stu­denti při­jeli během do­po­ledne a všimli si tro­chu roz­ja­řené sku­piny pro­fe­sorů, kteří pře­chá­zeli mezi bu­do­vami, ale roz­hodli se věc taktně pře­jít. Ced­ric ráno uklí­zel sa­lo­nek, v němž pro­fe­soři strá­vili vět­šinu noci. Teď je právě čas oběda, vět­šina po­stav bude zřejmě v jí­delně (→Jí­delna fa­kulty), ale ze­ptejte se hráčů, kde se je­jich po­stavy na­chází. Pokud si Ced­rica ne­vy­bral žádný hráč, může ob­slu­ho­vat slečnu Pris­cillu nebo cídit stří­brné br­nění v jí­delně.

V oka­mžik, kdy se ob­je­vil v za­hradě Černý rytíř (což stu­denti ještě ne­vědí), po­stavy mohou za­zna­me­nat:

• jemné cink­nutí zvonku ja­koby ze všechstran,
• každý za­zna­mená ně­ja­kou po­div­nost: rů­žička sa­látu na ta­líři vy­kvete, břeč­ťan na fa­sádě se za­ze­lená a po­vy­roste, zašlé br­nění se na oka­mžik za­leskne apod.,
• ze za­hrady se ozve žen­ský smích ná­sle­do­vaný nej­spíš vy­dě­še­ným vý­kři­kem,
• z jí­delny skrze te­ra­sové dveře: velký tmavý stín se mihne vzadu v za­hradě,
• z hor­ního patra (stu­dovna, tě­lo­cvičný sál): jez­dec na čer­ném koni pro­jel za­hra­dou.
• Poz­ději, když po­stavy ote­vřou dveře, dýchne na ně krátký závan ne­při­ro­zeně chlad­ného vzdu­chu, Fiona či Terrence v něm můžou vy­cí­tit otisk Férie.

Důležitá událost

Pokud se všechny po­stavy vy­dají do za­hrady nebo jinam, do jí­delny vnik­nou dva skřítci (Sko­kan a Chřástal) a po­kusí se roz­plést dráty, které drží stří­brné br­nění na sto­janu, ale na­ko­nec se spo­kojí jen se ští­tem a po­kusí se ho co nej­rych­leji (už bez scho­vá­vání) od­nést skrz prů­chod do Férie, který se na­chází v hlo­ho­vém keři těsně za zíd­kou na se­verní straně za­hrady. Po­stavy na krá­dež upo­zorní třísk­nutí pro­skle­ných dveří a poté by měly do­stat pří­le­ži­tost skřítky do­ho­nit, chy­tit a jed­nat s nimi. Pokud skřítci pro­jdou prů­cho­dem, zů­sta­nou po nich pod keřem okvětní lístky tu­li­pánů. Prů­chod do Férie (→Por­tál v hlo­ho­vém keři) zů­stane ote­vřený a lze jím volně pro­chá­zet tam i zpět.

Pokud někdo zů­stane celou dobu v jí­delně, Sko­kan se po­kusí v oka­mžik, kdy je v jí­delně po­stav nejméně, přece jen pro­plí­žit dovnitř a od­nést aspoň štít, za­tímco Chřástal hlídá u dveří nebo okna.

(Pokud se skřít­kům po­daří štít od­nést, po­stavy je poz­ději na­jdou i se ští­tem smutně sedět u cesty ve Férii. Černý rytíř se totiž rozzlobí, vy­žene je ze slav­nosti a na­řídí jim štít vrá­tit.)

Lokace

Jí­delna fa­kulty – Sál s dlou­hým sto­lem, la­vi­cemi a ně­ko­lika men­šími stolky a židlemi. Pro­sklené dveře na te­rasu s vý­hle­dem do za­hrady. Stěna s pra­po­rem uni­ver­zity, zkří­že­nými zbra­němi, pseu­do­his­to­ric­kým trů­nem zdo­be­ným rost­lin­nými a zví­ře­cími or­na­menty, v jed­nom rohu u této stěny stojí jedno staré br­nění vy­klá­dané stří­brem, ale zašlé a zčer­nalé, se ští­tem; v dru­hém rohu jeho ne­pří­liš po­ve­dená a zjevně ne­funkční kopie. Vý­dejní okénko do ku­chyně, kde po­malu a se zjev­ným ús­li­lím při­pra­vuje jídlo trollí ku­chařka Wendy.

Po­koje pro­fe­sorů – Pokoj prof. Rufa je zcela čistý a ukli­zený, v měk­kém rudém ko­berci jsou stopy od dveří k se­kre­táři, jehož dvířka jsou po­o­tevřená a zjevně chybí ně­jaké lahve al­ko­holu. V po­koji prof. Eastwic­kové je na­o­pak slušný ne­po­řá­dek, ovšem jen z běž­ného uží­vání, ale lze si po­všim­nout, že v pří­ruční kni­hov­ničce chybí jeden tlustý sva­zek. V po­koji prof. Smi­tha jsou prázdné a roz­pité lahve whisky, sherry a ab­sintu (lze při­dat další) a ně­ko­lik skle­ni­ček, po­stel je tro­chu zvá­lená, ale nej­spíš pouze od se­zení.

Pro­fe­sor­ský sa­ló­nek – Po­ho­dlně za­ří­zená míst­nost, ve které je pár dal­ších lahví (od port­ského či whisky) a skle­ničky. Válí se tu na ko­berci hro­mada knih na téma his­to­rie, folk­lóru a po­věstí, z ně­které lze ná­hodně vy­číst po­věst, která mluví v sou­vis­losti s Wan­dle­bury o an­g­lo­sas­kém králi, který na tomto místě po­ra­zil v klání go­b­li­ního ry­tíře a zís­kal jeho zbroj a koně (z his­to­ric­kého hle­diska je to hloupost, tehdy ještě ne­e­xis­to­vala ry­tíř­ská kul­tura tur­najů).

Za­hrada – V za­hradě lze zprvu občas za­hléd­nout malé po­hy­bu­jící se po­stavy, které spíš občas vy­kouk­nou zpoza keře, stromu, ka­mene, zídky a zase zmizí (Sko­kan a Chřástal); ve sně­ho­vém po­prašku lze najít cha­o­ticky roz­mís­těné stopy, pokud se po nich bude někdo dívat. Jasně vi­di­telná dvo­jice muž­ských a žen­ských stop vede okolo bu­dovy a do za­hrady, kolem nich se vl­nitě pro­lé­tají stopy fau­no­vých kopyt. Kou­sek od branky v cca 90cm zídce na konci za­hrady je místo udu­pané, už z ně­ko­lika metrů je vidět na zemi velká kniha Po­drobný sou­pis… (→). Lze ro­ze­znat stopy koň­ských kopyt, které z ni­čeho nic za­čí­nají v brance a náhle mizí asi o pat­náct metrů dál v za­hradě. Venku za zíd­kou lze najít stopy fauna, které ústí do pří­kopu (→Pří­kop).

Pří­kop – Válí se v něm mlha a je tu kvůli vět­vím stromů ros­tou­cích na valu méně sněhu, ale v listí lze do­hle­dat cestu, kte­rou někdo (prof. Rufus) běžel smě­rem k bu­do­vám – na ji­ho­vý­chodě pak stopy končí v místě, kde zjevně pro­běhl ně­jaký zápas, v listí se válí jen ně­ko­lik čer­s­tvých okvět­ních lístků tu­li­pánů.

Por­tál v hlo­ho­vém keři – Na se­verní straně za­hrady těsně za zíd­kou mají Sko­kan a Chřástal v keři ote­vřený prů­chod do Férie. Pokud je po­stavy chytí na cestě se ští­tem, budou nejdřív mlčet, po po­hrůž­kách nebo na­bídce ob­chodu pak naoko spo­lu­pra­co­vat, ale ať už po dob­rém, nebo po zlém se v pří­hod­nou chvíli po­kusí pro­jít por­tá­lem. (Por­tál vede do →Hra­diště.)

Hra­diště (Férie) – Když po­stavy vy­jdou z por­tálu ve Férii, zjistí, že je noc. Hvězdy ovšem svítí tak silně, že se dá vcelku dobře ori­en­to­vat i po tmě. Ja­koby ode­všad se roz­léhá hudba plná zvonků a píš­ťal, vzduch na­pl­ňuje vůně kvě­tin. Fé­rij­ské hra­diště dis­po­zičně přesně ko­pí­ruje Wan­dle­bury, nad pří­ko­pem je však na­vý­šen nízký val s pa­li­sádou, na místě zídky za­hrady je ši­roký ob­louk hlo­ho­vých keřů (z jed­noho po­stavy právě vy­stou­pily) a uvnitř se zvedá nízký pa­ho­rek s dol­me­no­vým kru­hem.

Přes údolí na místě, kde by v Bri­tá­nii byla zří­ce­nina tvrzi, je pro­svět­lený hájek, z nějž do výšky stoupá ka­menná věž. Hudba zřejmě vy­chází z toho místa, ale zde je stále ne­při­ro­zeně „pří­tomná“. Na se­ve­ro­zá­padní straně vede skrz pa­li­sádu a pří­kop za­hlou­bená cesta, je však zcela volná a ne­hlí­daná.

Cesta k tvrzi (Férie) – Od pří­kopu vede cesta mezi zá­hony silně voň­vých tu­li­pánů (pokud po­stavy ně­jaký urh­nou, mů­žete se jich ze­ptat, zda si pa­ma­tují po­hádku Kráska a zvíře – já jsem tuto linku ne­ro­ze­hrá­val, ale opět to ne­chá­vám na uvá­žení Vy­pra­věče).

Poté stezka ústí na ši­ro­kou cestu údo­lím, na této kři­žo­vatce stojí ve­liký strom (v něm je scho­vaný Kavka) a pod ním ve­liký ru­nový kámen, na němž můžou sedět Sko­kan s Chřásta­lem, pokud to dává z lo­giky pří­běhu smysl (pokud už je na­pří­klad Černý rytíř i se ští­tem vy­hnal nebo pokud se s po­sta­vami ro­ze­šli po dob­rém, ale bez štítu); dají se z nich ještě pří­padně vy­táh­nout in­for­mace o tom, jak to chodí na fé­rij­ském dvoře.

O něco níž od­bo­čuje do mír­ného svahu cesta k věži, která se ztrácí v hájku u věže. Už odsud jsou ro­ze­zna­telná ně­která jed­not­livá světýlka mezi stromy (jsou to lam­pi­ony). Cesta pak končí v hájku roz­kvetlou břeč­ťa­no­vou brá­nou (ob­lou­kem), v níž stojí v plné zbroji sir Ga­wain, vítá hosty a kon­t­ro­luje je­jich po­zvání (ne nutně po­zvánky). Na malém sto­lečku stojí ně­ko­lik vy­so­kých skle­nic s per­li­vým ja­ho­do­vým vínem; po­stavy si mohou skle­nice bez ne­bez­pečí vzít, ale Ga­wain je sám ne­na­bídne. Pokud si ale víno ne­vez­mou, bude všem hned zřejmé, že jsou ci­zinci.

Hájek u věže (Férie) – Ne­pří­liš roz­lehlý řídký re­mí­zek, v jehož středu stojí věž a ho­dovní síň. Celý pro­stor je na­pl­něn vůní kvě­tin a pří­jem­nou hud­bou. Mezi stromy visí de­sítky lam­pi­onů a baví se různé hosté jako el­fové, an­tro­po­morfní zví­řata a jiné my­to­lo­gické by­tosti (skřítci v livre­jích je ob­slu­hují) se skle­ni­cemi v rukou a po­jí­da­jící různé de­li­ka­tesy a jed­no­hubky. Čím blíž ho­dovní síni, tím více světla a hostů. Po­stav si zřejmě nikdo moc vší­mat ne­bude, ale pokud si nikdo ne­vzal u brány skle­nici, můžou schy­tat ně­ko­lik za­mra­če­ných či zne­chu­ce­ných po­hledů. Pokud po­stavy ne­ve­jdou přímo do síně, můžou si všim­nout, že stra­nou od síně je dlouhý, lam­pi­ony osvět­lený trav­natý pro­stor, roz­dě­lený po­délně dře­vě­ným zá­brad­lím (→kol­biště), na jedné ze stran je dře­věná tri­buna.

Ho­dovní síň (Férie) – Zvenku je to roz­lehlá bu­dova se stě­nami tvo­ře­nými bře­zo­vými kmeny a s doš­ko­vou stře­chou (k ní zprava, ze zá­padní strany, těsně při­léhá vy­soká ka­menná věž). Za vel­kými ote­vře­nými vraty vedou tři schody dolů do jasně osvět­le­ného pro­storu na­pl­ně­ného hud­bou a ru­chem roz­ho­vorů. Vnitřek je osvět­lený den­ním svět­lem pro­sví­ta­jí­cím skrze vy­so­kou klenbu pod­zim­ního bře­zo­vého listí – zdá se roz­hodně výš než doš­ková stře­cha venku. Pokud po­stavy do­pro­vá­zel sir Ga­wain, zde je oka­mžitě s tváří oto­če­nou k Čer­nému ry­tíři na­hlas před­staví. (Stejně za oka­mžik před­staví ry­tíře z Je­lení hory).

Uvnitř roz­lehlé ob­dél­ní­kové míst­nosti se točí hosté v tanci – na vně­ším ob­vodu ta­neč­ního oválu se ta­neč­níci po­hy­bují po­měrně po­malu, ve vnitř­ním kruhu je na­o­pak tempo až fre­ne­tické. Právě v něm se na růz­ných mís­tech po­hy­bují pro­fe­soři Eastwic­ková a Rufus. Pro­tan­co­vat se k nim by mělo ně­ja­kou dobu trvat a vůbec pro­tla­čit se do vnitř­ního kruhu musí na po­stavy pů­so­bit jako ob­tížné – na pro­fe­sory mohou po­stavy z malé vzdá­le­nosti za­vo­lat, ale pokud se pro­tančí až k nim, bude téměř ne­možné vy­tan­co­vat ven a roz­hodně by to mělo stát mnoho sil.

Celou levou (vý­chodní) část míst­nosti za­bírá vy­vý­šené pó­dium s dvema vy­ře­zá­va­nými trůny s rost­lin­nými a zví­ře­cími mo­tivy. Na stěně za trůny je stří­brný pra­por a na obě strany zdo­bené štíty (zhruba v po­lo­vině řady na­pravo lze po­střeh­nout štít sira Ga­wa­ina). Na vyš­ším z trůnů sedí Černý rytíř a ne­tečně kouká někam na nohy ta­neč­níků vněj­šího kruhu pod pó­diem. Pokud tudy po­stavy pro­tančí a v tanci se mu ukloní, od­poví mír­ným, smut­ným úsmě­vem. Můžou si všim­nout, že přesně toto se stalo, když při­šel do sálu rytíř z Je­lení hory a oka­mžitě se pus­til do tance. Pokud po­stavy budou tan­co­vat a v prv­ním kole se v tanci ne­u­kloní, je­jich ta­neční part­nery na­to­lik roz­hodí, že ztratí krok a ně­ko­lik hostů po­padá na zem – po­stavy tedy způ­sobí ne­pří­jemné faux pas (sám Černý rytíř ale bude stále spíš mr­zutý a tichý).

Pod pó­diem u levé stěny stojí sir Bedwyr, vzne­šený a vá­žený rytíř, s ta­líř­kem a cpe se zá­kusky. Stůl s ob­čer­stve­ním se táhne podél celé pro­tější (se­verní) stěny, pití roz­ná­šejí skříci v livre­jích na tá­cech.

Kol­biště (Férie) – Dlouhý trav­natý pro­stor po­délně roz­dě­lený dře­vě­ným zá­brad­lím, osvět­lený la­pi­ony a s tri­bu­nou na jedné straně. Na nej­vdá­le­něj­ším (vý­chod­ním) konci kol­biště lze ve stínu hus­tého křoví za­hléd­nout nej­prve osed­la­ného čer­ného koně a potom la­vičku, na které sedí prof. Smith, který se tváří, že tru­cuje, ale ve sku­teč­nosti se klepe stra­chy. Vedle něj je po­lo­žené br­nění a opřené dlouhé kopí, štít a meč.

Důležité postavy

Prof. Ge­ral­dina Eastwic­ková – Pro­fe­sorka he­lén­ské magie. Teď ne­dob­ro­volně tančí na elfském bále ve vnitř­ním kole a sotva plete no­hama. Při po­kusu o kon­takt vy­padá, že moc ne­vnímá, a žádá: „Aspoň kapku vody!“

Prof. Con­stan­tine An­thony Rufus – Faun, pro­fe­sor ilu­zi­o­nismu. Při se­tkání s Čer­ným ry­tí­řem pře­sko­čil zídku a dal se na úprk pří­ko­pem, kde ho ovšem do­hnali ry­tí­řovi pa­noši a od­nesli do Férie. Teď ne­dob­ro­volně tančí na elfském bále ve vnitř­ním kole a sotva plete no­hama. Při po­kusu o kon­takt vy­padá, že moc ne­vnímá, jen vy­křikne: „Pít! Tolik mi vy­schlo v hrdle!“

Prof. Jacob F. Smith – Pro­fe­sor lek­tvarů, slabý a mírně obtloustlý, v opi­losti vy­křikl výzvu vy­čte­nou z knihy a tím při­vo­lal Čer­ného ry­tíře. Lekl se a po­cho­pi­telně od­mítl bo­jo­vat, rytíř jeho a prof. Eastwic­ko­vou unesl do Férie. Teď sedí v přítmí na konci →kol­biště vedle za­půj­če­ného br­nění, koně a kopí, tru­cuje a klepe se stra­chy. Roz­hodně od­mítá bo­jo­vat se slovy, že není blá­zen. (Mělo by ale být možné ho pře­svěd­čit, při­nejmen­ším s po­u­ži­tím vhodné magie.)

„Sko­kan“ (Eo­ghan Do­mhnall, čti jako Owen Donal) – Zba­bělý skří­tek, který je u Čer­ného ry­tíře v ne­mi­losti, stejně jako Chřástal. Doufá, že tím, že mu při­nese stří­brné br­nění, si opět získá váž­nost. S po­sta­vami bude jed­nat zbrkle – nej­prve bude zti­cha a bude od­mí­tat pro­zra­dit i svou pře­zdívku (natož jméno), ale ne­vy­drží to dlouho. Pod nátla­kem změkne, na ob­chod dych­tivě při­stoupí (ale může chtít po­stavy pod­vést, nebo v ne­stře­žené chvíli utéct), po vý­hrůž­kách se zlomí. Pokud ho po­stavy do­nutí pro­zra­dit sku­tečné jméno, už se je pod­vést ne­po­kusí.

„Chřástal“ (Ca­o­i­mhín Niall, čti jako Kevin Neal) – Sko­ka­nův kum­pán, není vlastně moc dů­le­žitý a je se Sko­ka­nem pří­padně zcela za­mě­ni­telný.

„Kavka“ (své pravé jméno nemá důvod pro­zra­dit) – Sedí na větvi stromu u cesty k tvrzi a po­ba­veně, ale tiše, sle­duje pro­chá­ze­jící po­stavy. Po­stavy si ho můžou všim­nout, může je oslo­vit sám, ale můžou ho i úplně mi­nout. Bude přá­tel­ský, a pokud po­stavy slíbí, že při­ne­sou vzkaz na slav­nost „elfské dívce s mod­rou stu­hou okolo krku“ (může to být žena Čer­ného ry­tíře, ale i někdo úplně jiný, ne­chá­vám to na tvém uvá­žení, Vy­pra­věči), vy­světlí jim, že el­fové hodně dají na pra­vi­dla a hi­e­rar­chii a že na jed­nání k vládci se vždy chodí s darem – nej­více si el­fové cení dárků, které mají nej­větší hod­notu pro sa­mot­ného dárce. On ně­jaká pra­vi­dla po­ru­šil (byla v tom ona dívka), a proto nesmí být na slav­nosti.

Pokud bu­dete mít pocit, že je ho ještě po­třeba, může sedět ve stínu na střeše ho­dovní síně (přece se ne­ú­častní slav­nosti!) a mlu­vit s po­sta­vami, které za ním ne­po­zo­ro­vaně vy­le­zou.

sir Ga­wain (strážce u brány, „To je jiný Ga­wain.“) – Stojí v břeč­ťa­nové bráně na konci cesty k tvrzi. Nechá si po­stavy před­sta­vit, ale jinak se ne­bude vy­ba­vo­vat. Je for­mální, k dámám úslužný. Budou-​li chtít, ochotně do­vede po­stavy skrz hájek u věže a pro­bí­ha­jící slav­nost k bráně do ho­dovní síně, kde je na prahu bez okolků a va­ro­vání před­staví (Černý rytíř jako by ani nesly­šel).

Černý rytíř – Mocný elf, vládce to­hoto fé­rij­ského pan­ství. Čeká, až se pro­fe­sor Smith vzmuží a do­stane své výzvě k sou­boji. Do té doby si ne­ú­spěšně spra­vuje ná­ladu sle­do­vá­ním bálu. Je velmi for­mální, au­di­enci je třeba do­mlu­vit přes ko­mor­níka, sira Bedwyra; jinak se bude cho­vat, jako by po­stavy ani ne­e­xis­to­valy. Bude také jed­nat pouze s někým uro­ze­ným nebo se zá­stupci dů­le­žité osoby (což může být i děkan). Při au­di­enci za­staví tanec a nechá vy­tvo­řit špa­lír pro hosty, pokud ne­do­stane ně­jaký dar, bude pro­tivný a vy­bere si jednu z po­stav jako po­ten­ci­ál­ního zá­stupce prof. Smi­tha v sou­boji. Jinak chce pokud možno pro­vést sou­boj, ale bude ochotný od­vo­lat ho, pokud na klání nikdo ne­při­stoupí a po­stavy na­bíd­nou více než jen sa­motné stří­brné br­nění. Rytíř touží zís­kat br­nění, aby mohl od­lo­žit čer­nou a být po sta­le­tích opět Stří­br­ným ry­tí­řem. Pokud snad v sou­boji pro­hraje, bude mr­zutý, ale vel­ko­rysý a předá po­sta­vám svou čer­nou zbroj a koně.

Ry­tí­řovy atri­buty:

• 1–2 body osudu;
• aspekty: Černý rytíř, Ča­ro­děj;
• do­ved­nosti:

 

oooo Klání

ooo    Meč

ooo    Vy­jed­ná­vání

oo      Ma­gické spou­tání

(lze vy­mys­let další do­ved­nosti, i za běhu)

sir Bedwyr (ry­tí­řův ko­mor­ník, „To je jiný Be­di­vere.“) – Stojí pod pó­diem u stěny ho­dovní síně. Budou-​li s ním po­stavy jed­nat for­málně, bude i on velmi for­mální. Pokud se s ním po­stavy za­čnou bavit vřele, nebo mu do­konce li­cho­tit, bude vcelku bodrý, usmě­vavý a vy­bere si nej­vzne­še­nější dámu ve sku­pině a pro­vede ji znovu od břeč­ťa­nové brány a při tom jí ukáže, jak se cho­vat, koho zdra­vit, kdo je tu dů­le­žitý, a kdo ne. V obou pří­pa­dech jed­no­duše do­mluví au­di­enci, ale při for­mál­ním jed­nání se pře­dem ne­zmíní o daru pro vládce.

rytíř z Je­lení hory – Vzne­šeně ob­le­čený, silný elf s pa­rohy stat­ného čtr­nác­te­ráka. Vládne ma­lému pan­ství na se­verní straně. Na bál při­chází chvíli po po­sta­vách, oka­mžitě se za­pojí do tance a během prv­ního kola se pod trů­nem v tanci Čer­nému ry­tíři hlu­boce ukloní. Po prv­ním kole z tance vy­stoupí a půjde si pro ob­čer­stvení. Když mu po­stavy po­chválí jeho pa­rohy, bude jim velmi na­klo­něn a pře­hlédne všechny je­jich pří­padné pře­šlapy, pří­padně jim něco málo vy­světlí o elfské hi­e­rar­chii a for­mál­nosti elfských domů. Vy­světlí jim, že je po­vin­ností hostů na bálu pro­tan­čit ale­spoň jedno kolo v tanci a při­tom se uklo­nit hos­ti­teli. Na­smě­ruje je také na sira Bedwyra, pokud budou chtít au­di­enci u Čer­ného ry­tíře.

děkan Er­nest R. Malloy – V pří­běhu ne­vy­stu­puje, ale lze se od­vo­lá­vat na jeho au­to­ritu. V celé Bri­tá­nii byl kon­cem 60. let počet dě­kanů ma­xi­málně v níz­kých de­sít­kách (20–40), Černý rytíř bude tuto funkci po­klá­dat za titul, a bude mu tedy při­klá­dat po­měrně vel­kou váž­nost.

Důležité předměty

Po­drobný sou­pis po­věstí a le­gend Es­sexu, Cambridgeshire, Su­f­folku a Nor­folku se­braný a srov­naný dle ze­mě­pis­ného klíče Dr. Al­ber­tem Der­bym, v Cambri­dži roku 1833, 512 s. – Ob­sa­huje asi strán­kový popis po­věsti, která se váže k Wan­dle­bury (anebo ne­da­le­kému Magog Down); podle ní, když člo­věk uvnitř pů­vod­ního hra­diště vy­křikne: „Před­stup! Muž proti muži!“, ob­jeví se rytíř v plné zbroji na koni, a pokud ho vy­zy­va­tel po­razí, získá velké jmění.

Stří­brné br­nění se ští­tem – Stojí v jí­delně fa­kulty, štít se po­ku­sili ukrást Sko­kan s Chřásta­lem. Je plně funkční a dobře za­cho­valé, i když stří­bro už zašlo. Pů­vodně pa­t­řilo Stří­br­nému ry­tíři, který ho kdysi v klání pro­hrál, a stal se proto Čer­ným ry­tí­řem. Je to věc, kte­rou touží vy­hrát v klání, aby mohl být opět Stří­br­ným ry­tí­řem.