Ravnburgh: Bohové Zrcadlového dvora (kult Zrcadlového dvora)

Dea, kněžka Rynfru Ochránkyně, zapálila vonné tyčinky a upravila jejich umístění tak, aby byly ve správné pozici vůči sošce bohyně. Její žluté a modré roucho šustilo a pruhy barvy na jejím obličeji se třpytily ve světle svící. Když bylo vše připraveno, odkryla zrcadlo a uklonila se. Pak klekla před odrazem sochy v zrcadle a jako každý den začala odříkávat ranní modlitby k usmíření bohyně…

Kromě hlavní desítky obsahuje kult Zrcadlového dvora tucty dalších bohů, kteří se jim nemohou rovnat množstvím chrámů, kněžích a následovníků. Obyvatel Říše by měl určitě problém vám je vyjmenovat všechny, protože noví bohové se objevují, získávají na popularitě, upadají v zapomnění a zanikají prakticky každý den. Před dvěma sty lety byli kupříkladu součástí hlavní desítky dva bohové, které tam už dnes nenajdete. Ceto, bůh spravedlnosti, a Yathirr, který býval pravděpodobně bohem spravedlivé války. První je stále uctíván v Owlavine, kde stojí jeho velký chrám a občas lze na jeho malé kaple a kostelíky narazit, takže je stále počítán mezi malé bohy. Druhý ale upadl v zapomnění. Některé jeho aspekty byly začleněny do uctívání Sluneční panny, už ale nemá své chrámy ani kněze, a i mnozí učenci dnes už neznají ani jeho jméno.

Není neobvyklé, že některý bůh je uctíván v podobě různých manifestací své moci. Občas se takové aspekty některého boha oddělí jako samostatné božstvo, jiné se v průběhu doby spojují do nových.

Bohové Zrcadlového dvora jsou součástí světa kolem nich – ústy svých kněží se podílejí na vládě, vyjadřují se k důležitým rozhodnutím, vlastní chrámy, půdu a zvířata. Většině bohů nezáleží morálce nebo hodnotách těch, kteří je uctívají. Bohové lidi neposuzují a nehodnotí jejich vnitřní přesvědčení. Vždy se najde nějaký bůh, který je bude podporovat na cestě, kterou si zvolili (bez ohledu na to, jestli jsou dobří nebo zlí). Důležité jsou dodržované rituály, oběti, které jsou pokládány na oltáře bohů a mýty, které utvářejí svět kolem nich. Každý obřad má jasný praktický účel, prosící nabízí božstvu dary a prosící o splnění žádosti a ovlivnění světa navenek. Nemají spirituální funkci (dosáhnout vnitřního účinku na tazatele), jde o vytvoření komunikačního kanálu s božstvem a praktickou výměnu.

Roger Šermíř se udýchaně zastavil a poklekl na jedno koleno, protože se neudržel na nohách. Krvácel z půltuctu ran, ale byl pořád naživu. A zvítězil. Jeho protivník, šermíř odněkud z poledne z Ligy, ležel v prachu s proseknutým hrdlem a dusil se vlastní krví. Jeho nohy vyrývaly rýhy do země, jak se snažil zastavit život, který mu protékal mezi prsty. Ale Roger byl pořád naživu. Jeho společníci k němu přispěchali a pomohli mu opět na nohy. Přešel k místu, kde umíral poražený šermíř, a zvedl ze země jeho meč. Byla to skvostná zbraň, vytvořená mistrem řemesla. Mnohem lepší než jeho vlastní meč. Zvedl ji k nebesům: „Zasvěcuji tuto zbraň Aphei Sluneční panně, síle bohů a paní bitev. To jeho pomoc mi zajistila vítězství.“ Kývl na své společníky: „Pověste ten meč k sedlu. Odevzdáme ho v Apheině svatyni cestou. A teď mi pomozte zavázat ty rány, nebo tu vykrvácím. Nohy už mě nenesou…“

Vládnoucí bohové

Jádrem kultu je deset vládnoucích bohů, kteří sídlí v Zrcadlovém dvoře, sídle bohů.

Ústřední dvojicí náboženství je Taevas Šestiruký, Pán nebes a Leanndu, Matka země:

• Taevas Šestiruký, Pán nebes – Bůh jasné a nekonečné oblohy a úrodných dešťů, manžel Leanndu. To on objevil Zrcadlový dvůr, ze kterého vystavěli pevnost bohů. Jeden z jeho přídomků je Tvůrce zrcadel. Je vševidoucí a je svědkem přísah, pronášených muži. Bývá zobrazován se šesti pažemi, jak pase stáda mraků na klidné obloze.

Má vlastní mysterijní kult.

• Leanndu Matka země – Bohyně země, ochránkyně rodinného krbu a žen, po úrodných deštích přináší na zem květiny. Manželka Taevase, Pána nebes.

Taevas a Leanndu mají společně mají dceru a dva syny:

• Aphea Pohlcující oheň slunce, Sluneční panna, Zářící – Dcera Pána nebes a Matky země. Bohyně slunce uctívána jako bohyně bitev se lví hlavou, bohyně sluneční spravedlnosti a pomsty. Bojuje s temnotou a nocí a brání lidstvo před Věčnou nocí. Slunce pohasíná vždy jen na třetinu dne, během kterých odpočívá a léčí si svá zranění, aby pak mohla bojovat další den. Vede armády bohů a v císařství je uctívána jako nejpřednější z bohů.

Má vlastní mysterijní kult.

• Gitris Srpek měsíce – Syn Pána nebes a Matky země. Bůh měsíce a moudrosti. V noci hlídá nebeské stezky a dohlíží, aby se monstra z Irkelly nepřiplížily k Zrcadlové síni. Těm, kdo mu přináší oběti, může zjevit budoucnost, protože vidí daleko a slyší i noční šepot trav a stromů.

• Harran Oráč, Žnec – Syn Pána nebes a Matky země. Bůh úrody, zemědělství, síly a mužnosti. Bývá zobrazován jako krásný muž do půl těla vysvlečený s naolejovanými bradavkami.

Zbylí bohové Zrcadlového dvora:

• Wrynn Oko bouře, Ta, která jezdí sama – Bohyně bouře, hromů a blesků. Má 8 dcer větru, každá je bohyní větru jiné světové strany.

• Kusor Kovotepec – Bůh ohně a kovářství.

Má vlastní mysterijní kult.

• Rynfru Ochránkyně – Bohyně divočiny, která hlídá stáda a cesty. Je oblečena do vlčích kůží, na hlavě má vlčí čapku a mluví se zvířaty. Proměňuje se do zvířecích podob a běhá se stády. Její oblíbená podoba je bílá laň. Trestá lovce, kteří jsou příliš chamtiví, nebo zabíjejí zvířata, která si oblíbila (většinou jim dává zvláštní zbarvení, bílou srst nebo zlaté rohy). Chrání poutníky před bandity a divokou zvěří, lidstvo jako takové pak před nebezpečím.

• Vorlor Krvavá morda – Bůh válek, krveprolití a drancování. Má podobu strašlivého černého kance, ze kterého na všechny strany trčí zlámané šípy a oštěpy. Je spoután řetězy v podzemí Zrcadlového dvora a jen Bůh nebes nebo Sluneční panna jej mohou vypustit na lidstvo, aby rozséval zkázu a smrt. Dává sílu válečníkům a ti mu po boji přinášejí oběti, aby uspokojili jeho krvelačnost. Před bojem se jeho jméno nevyslovuje, neboť nikdo nechce přitáhnout jeho krví podlitý zrak k sobě.

• Éidné Bělostné pěny – Bohyně vod, řek, moří a ochránkyně rybářů. Je bohyně plodnosti a jsou jí zasvěcené prameny řek, kam ženy přinášejí dary, aby si bohyni naklonily. Bere na sebe podobu černé labutě.

Bohyně smrti není mezi bohy Zrcadlového dvora počítána, protože přebývá v zásvětí:

• Sigref Strašlivá, Irkella – Bohyně smrti, věčné noci, vládkyně monster a zásvětí. Má tři strašlivé podoby, jednu hrůznější než druhou. Než přišli bohové Zrcadlového dvora, obývala zemi a všude vládla věčná noc. Teprve po Válce bohů byla poražena, a protože nemůže být zničena, vítězové ji zahnali do zásvětí (zvaného Irkella, což je podle tohoto sídla i jedno z jejích jmen), kterému od té doby vládne. Nepřináší se jí žádné oběti a je obávána. Moudří tvrdí, že jednou opět nabude svou dávnou moc, vyvede armády noci z Irkelly a svět zanikne ve válce proti armádám Zrcadlového dvora.

Menší bohové

• Puunaj – Bůh tajemství. Je uctíván jako vyčkávající pavouk, který vidí, ale není viděn. Jeho kněží shromažďují všechna ukrytá tajemství a každému, kdo jim tajemství svěří, jej vymění jen za jiné tajemství, které jim prozradí. Málokdo ví víc o tom, co je skryto než Puunaj… a jeho kněží.

• Zakun Našeptávač – Kníže intrik a tajemství, bůh tajných vědomostí, úplatků, korupce a vrahů. Uctívají ho všichni, kdo chtějí něco za nic.

• Seíja Tančící na květech – Bohyně posvátné extáze, sexu a fyzických potěšení. Je zobrazována nahá a v tanci. Je uctívána v podobě samice zajíce.

• Máni Mnoha očí – Bůh měst, civilizace a obchodu.

• Nikkai Jezdec – Hrdina, který se stal bohem. Bůh koní, lovu a štvanic.

• Hasur – Jeho kult byl zrušen a zakázán. Záznamy o něm byly vymazány, sochy rozbity na štěrk, kněží, kteří neutekli, byli upáleni a bylo nařízeno, aby každému, kdo by nahlas vyslovil jeho jméno, byl vytržen jazyk.

• …

Svaté dny a svátky

První měsíc každého roku je zasvěcen všem desíti vládnoucím bohům najednou, každý další měsíc je v kalendáři zasvěcený každému z nich samostatně. Poslední měsíc pak patří všem malým bohům. Každý měsíc je oslavován bůh, kterému je zasvěcen a kněží jeho sošky nebo sochy z místních chrámů a svatyní nesou (nebo vezou na vozech) ulicemi a lidé na ně hází květiny a okvětní lístky. Věří se, že prosby, rituály a obřady k bohu provedené v měsíci, který je mu zasvěcen, mají větší sílu a přání větší šanci na splnění.

Poslední měsíc roku, zasvěcený malým bohům provází četná pestrobarevná procesí, ale také časté opilství při divokých slavnostech (ne vznešených a střídmých jako v případě vládnoucích bohů), a dokonce bitky kněží, kteří soupeří o čest nesení obrazu svého boha těmi nejvýznamnějšími ulicemi. Není neobvyklé, že se takové dva průvody srazí a poperou o to, kdo bude moci projít první. Během Měsíce malých bohů také končí zkušební doba noviců, kteří oslavují předtím, než jsou oficiálně přijati do kněžského stavu. Světská moc se většinou drží zpátky a nechce se míchat do záležitostí bohů, měsíc je tak neoficiálním svátkem opilství a slavností.

Symboly

Bohové sami jsou většinou symbolizováni sochami, které jsou v chrámech a svatyních, nebo malými soškami umístěnými na domácích oltářích. Každý má také svou runu, která je představuje.

Celý kult je pak symbolizován zrcadly. Ty navenek odráží to, co je, a tím odráží pravdu. Je ale zároveň prahem mezi světem vědomým a nevědomým. Zrcadlový dvůr, kde sídlí bohové, se nachází na druhé straně všech zrcadel a všechny zrcadla vedou k bohům. Zrcadla s deseti runami vládnoucích bohů jsou zpravidla postavená na domácím oltáři nebo jsou zavěšená nad ním. Mnozí věřící nosí také malé střípky zrcadel na krku (zrcadla jako taková jsou drahá, často jsou to jen malé kousky na řetízku). Při odříkávání modliteb k nim upírají zrak nebo se jich dotýkají, aby dosáhli kontaktu s bohy na druhé straně. Mimo rituály jsou zrcadla zpravidla zakrytá. Velká stojící závěsy, střípky na krku pak většinou víčkem, které se přiklápí a odklápí. Rozbít zrcadlo přináší deset let neštěstí.

Rituály a obřady

Většina obyvatel z venkova přináší k oltářům bohů sezónní plodiny, slepice a domácí zvířata (ovce, kozy, dobytek) k obětování, aby uctili svá božstva. Řemeslníci často darují bohům své nejlepší výrobky, měšťané už většinou obětují mince, za které kněží provádějí rituály. Přestože tak tomu dřív nebývalo, dnes je už zlato a stříbro se stalo uznávanou měnou, za kterou si lze jednotlivá božstva naklonit.

Mrtví jsou pohřbívání do země, často s malými dárky na cestu do zásvětí. Mrtví zpravidla také dostávají s sebou malý měšec s tuctem drobných mincí, které jsou vyleštěné tak, aby se blýskaly. Ty jsou určeny k tomu, aby uplatily tucet strašlivých monster, kteří hlídají brány Irkelly, a umožnily tak mrtvému vstoupit do zásvětí.

Následovníci zrcadlového dvora věří, že zásvětí, kterému říkají Irkella, je chmurné místo podobné poušti, kde prach drhne v krku. Před přípitkem často proto odlévají několik loků vody na zem jako úlitbu svým zesnulým, aby se mohli napít.

Kněží

Každý bůh má své vlastní kněží, ale všichni slouží kultu Zrcadlové síně, proto není neobvyklé, když některý kněz následuje kult více bohů najednou. Až na výjimky si kněží a kněžky holí vlasy a ochlupení na celém těle včetně obočí a vousů. Kupříkladu Mániho kněží nosí mohutné mroží kníry, Vorlorovi jsou zase zarostlí a nepečují o své vzezření, ze zásady se také nekoupou. Většinou se kněží a mniši poznají podle rób jasných barev, do kterých jsou oblečeni a barevném malování na tvářích.

Kněží jsou pro běžné lidi prostředníky pro kontakt s bohy. Provádí oběti a přímluvy všechny, kteří přichází do chrámu. Kněz obdrží přinesené dary pro božstvo, mince pro sebe a provede správné rituály a obětiny, které mají zajistit těm, kteří přicházejí přízeň bohů a splnění jejich proseb, se kterým se na božstva obracejí.

Vesničan ve špinavém oblečení poklekl před oltářem Puunaje, boha tajemství. Socha ohromného pavouka se nad ním tyčila a drahokamy zasazené na ní namísto očí se leskly ve svitu svící. Kněží Puunaje, mlčenlivá sebranka, se téměř ztráceli ve stínech a kouří vonných tyčinek. Vesničan si odkašlal: „Jsem Simon, vaše pavoukovitosti. Z Tagethen. Moje rodina tam má grunt už dvě generace. Můj praděda… ale pro to tu nejsem. Jsem tu pro tajemství. A dobré! Celá rodina čeká venku, co nám zjevíte, pane Puunaji. A vím, jak to funguje. Tajemství za tajemství. I já mám dobré! Můj soused Reginald, spí s rychtářovou manželkou! Ha! Jsou opatrní! Ale já je viděl! A to je tajemství, které směním za tajemství.“ Chvíli bylo ticho přerušované jen tichým hovorem kněží v podivném tichém cizím jazyku. Poté se ozval hlas velekněze, suchý jako prastarý pergamen: „Tajemství za tajemství. Puunaj se dozvěděl, Puunaj vyjeví. Král není otcem svého dědice Peregrina. Královna měla poměr za jeho zády. Lidé utají, Puunaj vidí.“ Kněží zmizeli v zákoutích chrámu, zatímco vyděšený vesničan vytřeštil oči: „Počkejte! A co mám s tou informací dělat?! Já to nechci vědět! Haló!“ Tvář sochy pavouka vypadala zároveň pobaveně a zároveň posměšně.

Svatyně a chrámy

Každé významnější město má alespoň jeden velký chrám zasvěcený některému z bohů Zrcadlového dvora a jejich kultu, stejně jako mnoho menších svatyní určených menším bohům. Většina chrámů je vystavěna na vyvýšeném podstavci a vede do nich deset vysokých stupňů. Při stoupání do chrámu (tedy k bohu samotnému) poutníci při došlápnutí na stupeň udělají rukou symbol bohů a postupně vyjmenují jména všech v pořadí. V hlavní lodi chrámu je socha nebo obraz boha nebo bohů, kteří jsou v něm uctíváni, a před ním oltář, na který jsou přinášeny oběti. Po stranách jsou menší oltáře, na kterých je páleno kadidlo nebo vonné tyčinky, které projasňují vzduch v chrámech.

Menší svatyně jsou často příliš malé na to, aby měly vnitřní místnost, často jde jen o sochu boha se střechou, kterou drží čtyři rohové sloupy. Oltáře na obětiny jsou v takovém případě často předsazeny a stojí na volném prostranství před svatyní. Kněží si berou díl z obětin pro sebe za svou službu a jsou placeni za provádění obřadů. Kolem chrámů většinou sídlí chrámem schválení holiči, kteří provádí rituální očistu kněžích a poutníků, řezníci, kteří porážejí přivedené obětiny, hostinští, kteří ubytovávají poutníky zdaleka, vetešníci, kteří prodávají náboženské cetky a tvůrci zrcadel, kteří je vyrábějí pro chrámy a poutníky.