Paiste – poslední velký drak Irska

…nikdo neví, kdy se ob­je­vil v Irsku po­prvé, snad zde žil od pra­dáv­ných věků. Drak Paiste je jed­ním z po­sled­ních vel­kých draků brit­ských os­t­rovů. Dle Knihy Ar­maghovy (Codex Ar­d­ma­cha­nus) pů­vodně dlel ve Ba­nagher­ském hvozdu, majíc svou skrýš v je­zírku, tvo­ře­ném pra­me­nem řeky Owenre­agh. Hrů­zostrašný drak, dě­sící svým oh­ni­vým de­chem da­leké okolí, pra­vi­delně po­ža­do­val lid­ské oběti, a to v po­době mla­dých panen, uro­ze­ného pů­vodu. Nikdo neví, proč tak činil. Snad z pýchy a ve snaze po­ko­řit všechny ostatní. Pokud se roz­hodl někdo klást odpor, se­žehl celé město pla­meny.

V době, kdy pa­la­din Pá­draig (poz­ději pro­hlá­šený za sva­tého) vy­há­něl ze „ze­le­ného“ os­t­rova všechny hady, pro­ná­sle­do­val při slav­ném honu i vel­kého draka Pais­teho. Vy­chyt­ralý ješ­těr udr­žo­val bez­pečný od­stup od lo­vecké vý­pravy a pouze jed­nou se do­stal Paiste na do­střel je­jich ba­list. Poté vědom si krát­kosti lid­ského ži­vota, ukryl se v hlu­bo­kých jes­ky­ních na po­břeží Lough Foyle, ve snaze pro­spat ne­pří­jem­nou dobu pro­ná­sle­do­vání. To se mu po­da­řilo a na pár sta­letí zcela mizí z per kro­ni­kářů.

Dal­ším zá­zna­mem ho­vo­ří­cím o Pais­tem jsou pak zá­pisky pře­vora Tri­ana z kláš­tera v Doire (poz­ději Derry, ná­sledně pře­jme­no­váno na Lon­don­derry) z roku 893. Pře­vor v kláš­terní kro­nice za­chy­til, kterak kláš­terní statky začal su­žo­vat obří plaz dštící oheň a do­ža­du­jící se lid­ských obě­tin. Místní lidé, zou­falí z na­stalé si­tu­ace, vy­brali jako po­slední možné ře­šení služby jis­tého Murrou­gha, který byl v té době v ob­lasti znám jako svatý muž. Ač­ko­liv byl křes­ťan­skou tra­dicí zpětně ozna­čen za sva­tého, mo­derní vý­zkumy, pře­de­vším ty pro­ve­dené sirem Ed­war­dem Cre­a­sym, a ač to cír­kevní kruhy ne­rady uslyší, jasně do­svěd­čují, že spíše než o kněze se jed­nalo o moc­ného za­svě­cence nauk ma­gic­kých. Tento Murrough (velmi prav­dě­po­dobně smyš­lené jméno) byl míst­ními po­žá­dán, aby uči­nil pří­trž řá­dění straš­li­vého plaza. Murrough se měl postit a mod­lit (pozn. au­tora: spíše se jed­nalo o pří­pravu slo­ži­tého ri­tu­álu), aby se ná­sledně vydal do míst, kde se měl drak skrý­vat. Dle zá­pisků pře­vora měl Murrough po­žá­dat boha o pomoc a díky síle dané mu boží mocí, měl draka spou­tat třemi ko­vo­vými pruty a uvrh­nout jej do zá­livu Lough Foyle. Aniž bychom chtěli zpo­chyb­ňo­vat zá­pisky pří­mého účast­níka těchto udá­lostí, lze slova pře­vora Tri­ana po­va­žo­vat spíše za snahu vy­rov­nat se s ne­pří­jem­nou si­tu­ací. Dle po­sled­ního vý­voje udá­lostí se mů­žeme do­mní­vat, že Murrough se po­ku­sil Pais­teho přelstít, to se mu však ne­po­da­řilo. Drak Murrou­gha nej­prve po­va­žo­val za oběť, kte­rou od míst­ních po­ža­do­val. Murrough to před­po­klá­dal a chtěl po­la­pit duši Pais­teho po­mocí sil spou­ta­ných v při­pra­ve­ném ri­tu­álu. Oči­vidně však Murrough pře­ce­nil své síly a ne­po­cho­pil pod­statu tvora, kte­rým velký drak byl. Ne­víme přesně co se stalo, ale od to­hoto oka­mžiku nelze roz­li­šit Pais­teho od Murrou­gha. Pře­stali oba exis­to­vat a sou­časně žili oba zá­ro­veň.

Po ná­sledná sto­letí opět mizí Paiste-​Murrough ze strá­nek le­to­pisů. Další jistě do­sle­do­vané stopy jsou již však zcela ne­zpo­chyb­ni­telné. V roce 1759 do­chází k ná­h­lému úmrtí prin­cezny Alž­bety Ka­ro­líny, dcery krále Ji­řího III., z dů­vodu ne­moci. Tedy ale­spoň tak byla smrt prin­cezny před­sta­vena ve­řej­nosti. Kru­tou sku­teč­ností však zů­stává fakt, a nechť čte­nář této zprávy od­pustí, že prin­cezna byla jako oběť ode­vzdána vel­kému draku Pais­temu, který nově před­vedl, že se do­káže pře­mě­nit do po­doby člo­věka, prav­dě­po­dobně Murrou­gha. Z de­níku osob­ního pí­saře krále Ji­řího III. bylo možné zjis­tit, že těž­kosti, které mu­sela ro­dina vy­tr­pět s vě­do­mím to­hoto roz­hod­nutí, byly ne­změrné. Zá­ro­veň se lze do­mní­vat, že jen tak se ten­krát po­da­řilo za­brá­nit ka­ta­strofě stej­ných roz­měrů, jako té z roku 1666, kdy vzplál celý Lon­dýn a které byl, dle všeho, Paiste pů­vod­cem.

Tím se do­stá­váme k zá­věru naší zprávy. Je naší ne­mi­lou po­vin­ností kon­sta­to­vat, že by­tost, která kdysi byla dra­kem Pais­tem, a jež vznikla spo­je­ním s Murrou­ghem, po­ža­duje po králi či krá­lovně, který vládne Ir­ským os­t­ro­vům při­bližně kaž­dých sto let, pannu krá­lov­ské krve. Vzhle­dem k tomu, že ir­skému os­t­rovu vládne v sou­časné době Jeho Ve­li­čen­stvo krá­lovna Vik­to­rie a vzhle­dem k po­ža­dav­kům, které měl muž, jenž se ob­je­vil tuto ne­děli před west­min­ster­ským opat­stvím, na­vr­hu­jeme svo­lání tzv. Velké rady pro otázky magie a to včetně Je­jího Ve­li­čen­stva.

Výňa­tek ze zprávy pro lorda Pal­mer­stona, pre­mi­éra Velké Bri­tá­nie, léta páně 1859.

Zápletky

• Drak Paiste po­ža­duje opět po sto le­tech pannu krá­lov­ské krve. Prin­ceznu Alici bude po­třeba ochrá­nit, neboť je ne­bez­pečí, že drak si vezme svoji oběť i o svojí vůli. Si­tu­aci zhor­šuje fakt, že prin­cezna Alice, v krá­lov­ské ro­dině pl­nící roli ošet­řo­va­telky, patří mezi velmi eman­ci­po­vané ženy a zprávě, která tvrdí, že v Lon­dýně je drak, který žere prin­cezny, se vy­smála.
• Drak, pokud se roz­hodne po­zřít prin­ceznu, bude tak muset uči­nit ve své pů­vodní po­době, to zu­žuje místa mož­ného útoku.
• Krá­lov­ská ro­dina ne­chce sa­mo­zřejmě sly­šet o mož­nosti, že by Alice po­slou­žila dra­kovi jako oběť. Bude na di­plo­ma­tic­kých schop­nos­tech hr­dinů, zda se po­daří ale­spoň zís­kat sou­hlas s vy­tvo­ře­ním léčky, na které by se účast­nil někdo z krá­lov­ské ro­diny.
• Bude možné Pais­teho zni­čit nebo bude je­diné ře­šení po­ku­sit se po­moci Murrou­ghovi ovlád­nout Pais­teho a pře­vzít kon­t­rolu nad touto uni­kátní dvoj-​bytostí.