Pantheon

Nikdy jsem ne­po­tře­bo­val pro své světy vy­mýš­let ně­jaké kom­pletní pan­the­ony a my­to­lo­gie, ale občas jsem si pře­četl o ně­ja­kém, který si vy­mys­leli jiní. Byly sa­mo­zřejmě lepši i horší, a to ve mně pro­bu­dilo otázku, jak bych si s tímto pro­blé­mem po­ra­dil já. Sklouzl bych do stej­ných chyb, kte­rých jsem si všiml jinde? A roz­hodl jsem se to vy­zkou­šet a my­to­lo­gii vy­tvo­řit. Bohy, kteří tvoří pan­theon. Pří­běhy, ve kte­rých vy­stu­pují. A ri­tu­ály a zvyky, které jsou s tě­mito pří­běhy pro­po­jeny. Pro­tože bez nich není my­to­lo­gie úplná.

Bohové

V této části se na­chází se­znam hlav­ních bohů i s je­jich cha­rak­te­ris­ti­kami.

Tevas

Ti­tuly: Bůh nebes, Vládce hromu, Dárce, Pán bouří

Aspekty: Nebe, Bouře, Déšť, Vítr, Úroda, Ptáci

Pa­t­ron: Ze­mě­dělci, Vládci, Uzur­pá­toři

Po­vaha: Spra­ved­livý, aro­gantní vládce, ne­snese odpor, roz­vážný.

Svazky: Man­žel Kody, otec Tumy, Val­guse a Vesy

Ritus: Obě­tiny jsou umís­těny na vy­soký sloup, kde zů­sta­nou, dokud je ne­zničí ptáci a po­větří. Mod­litba pro­bíhá se zved­nu­týma rukama.

Tevas je nej­dů­le­ži­těj­ším z tri­um­vi­rátu hlav­ních bohů a má nej­blíže k po­sta­vení nej­vyš­šího boha. Sám se tak tro­chu vnímá jako ten nej­vyšší, a proto se snaží vlád­nout dobře, peč­livě roz­va­žuje, komu do­přeje svou pří­zeň. Na­neštěstí je také velmi silně pře­svěd­čen o svých schop­nos­tech vládce, a ne­strpí odpor či ne­sou­hlas. A to i když je všem jasné, že se ten­to­krát přes veš­ke­rou snahu zmý­lil.

Koda

Ti­tuly: Duše do­mova

Aspekty: Porod, Děti, Ma­teř­ství, Man­žel­ství, Ro­dina, Domov, Va­ření, Tkaní, Praní, Jídlo, Ná­poje

Ma­t­ronka: Ro­diny, Lidé v do­mác­nosti, Chůvy, Kojné, Ku­chaři, Pi­vo­var­níci, Hos­tin­ští, Tkalci, Pradláci, Vi­naři, Do­mácí ty­rani

Po­vaha: Pe­čo­va­tel­ská, Mírná, Ma­ni­pu­la­tivní

Svazky: dcera Kun­nin­gany a Oiga, man­želka Te­vase, matka Tumy, Val­guse a Vesy

Ritus: Obě­tiny jsou umís­těny do velké ná­doby a spá­leny nebo roz­ta­veny. Mod­li­dba pro­bíhá v kleče na obou ko­le­nou s rukama překří­že­nýma na prsou, čelem k soše nebo sym­bolu. Stejně se skládá i man­žel­ský slib. Po­hřbívá se do země, zsnulý je nahý a v pre­na­tální po­loze.

Koda před­sta­vuje domov, do­mácí klid, bez­pečný pří­stav. Snaží se vždy a kaž­dému za­jis­tit, aby ho měl k dis­po­zici, když po­tře­buje, a je k tomu velmi ná­po­mocná. Je ale také zvyklá na to, že jí není vždy do­přáno slu­chu, na­u­čila se tedy ma­ni­pu­lo­vat s ostat­ními, a tyto ma­ni­pu­lace jsou pro ni ob­lí­be­ným pro­střed­kem, nebo i cílem. Jak bo­hové, tak smr­tel­níci musí být tedy opa­trní, kdy­koli s ní jed­nají.

Oig

Ti­tuly: Spra­ved­livý, Nej­vyšší soudce

Aspekty: Pří­saha, Právo, Spra­ve­dl­nost, Řád

Pa­t­ron: Práv­níci, Pí­saři, Ob­chod­níci, Min­cíři, Zlat­níci, Pa­dě­la­telé

Po­vaha: Čestný, upřímný, spo­leh­livý, přísný, pe­dant­ský by­ro­kra­tický.

Svazky: Man­žel Kunin­gany, otec Kody a Surma

Ritus: Obě­tiny jsou za­ko­pány nebo vho­zeny do jámy. Mod­li­dba pro­bíhá v kleče na obou ko­le­nou s rukama překří­že­nýma na prsou, čelem k soše nebo sym­bolu. Stejně se skládá po­svátná pří­saha.

Oig dal kdysi světu řád a pra­vi­dla, a právě jemu zá­leží ze všech nej­víc, aby byla do­dr­žo­vána a ctěna. Jeho moc to pro­sa­dit je menší, než by mohla být, kvůli jeho uvěz­nění v pod­světí, ale i tak je scho­pen sle­do­vat vět­šinu svě­to­vého dění a občas po­str­čit věci tím správ­ným smě­rem. Ovšem ve svém nitru je to ne­smírný by­ro­krat, a mnohdy je mu bližší pra­vi­dlo než ti, kte­rým mělo slou­žit. Je ob­tížné mu vy­svět­lit, že je třeba změn a be­ne­vo­lencí. Nicméně, je to právě on, kdo roz­ho­duje o po­smrt­ném ži­votě smr­tel­níků, proto je dobré pro­je­vo­vat mu re­spekt a žít spra­ved­livě.

Kuningana

Ti­tuly: Krá­lovna, Paní ži­vota i smrti, Matka země, Vzne­šená dáma, Dár­kyně

Aspekty: Země, Úroda, Život, Mrtví, Bo­hat­ství

Ma­t­ronka: Ze­mě­dělci, Sa­daři, Dře­vo­rubci, Ka­me­níci, Hor­níci, Hrob­níci, Únosci

Po­vaha: Ná­po­mocná, peč­livá, pa­no­vačná, krutá, tou­žící ovlá­dat

Svazky: Man­želka Oiga, matka Kody a Surma

Ritus: Obě­tiny jsou za­ko­pány nebo vho­zeny do jámy. Mod­litba pro­bíhá v kleče na obou ko­le­nou s rukama překří­že­nýma na prsou, čelem k soše nebo sym­bolu.

Kunin­gana je vlád­kyní země a říše mrtvých. Vět­šina, co na světe je, vze­šla od ní, a ona ráda vydá něco ze svých po­kladů, pokud je zřejmé, že to je víc půjčka než co ji­ného. Je totiž velmi ma­jet­nická, a ne­rada se zříká toho, o čem si myslí, že jí ná­leží. I kdyby mělo jít o živé či ne­smr­telné tvory. Proto ve své říši drží všechny, co do ní vešli, a jen ne­rada ně­koho nechá ode­jít. Nicméně, pokud má pocit, že co vydá, se jí v ně­jaké formě vrátí, ráda po­může kaž­dému, komu je to třeba.

Surm

Ti­tuly: Temný strážce, Prů­vodce, Pán hra­nic

Aspekty: Smrt, Cesty, Hra­nice, Pře­chody, Hradby

Pa­t­ron: Umí­ra­jící, Prů­vodci, Cel­níci, Strážci, Hlí­dači, Po­slové, Lu­piči

Po­vaha: Vlídný, Ochotný, Ma­ni­pu­lo­va­telný

Svazky: syn Kunin­gany a Oiga, man­žel Ar­masty a Tarky, otec Po­haje, Louna, Nase a Idy

Ritus: Obě­tiny jsou vě­šeny na lana mezi dva sloupy. Mod­litba pro­bíhá při pro­chá­zení pod obě­ti­nami. Po­špi­nění krví nebo jinou částí obě­tiny se po­va­žuje za dobré zna­mení.

Surm je od­daný strážce, mi­lu­jící i mi­lo­vaný man­žel, bratr, otec i syn. Je si moc dobře vědom chyb svých blíz­kých, ale při­jímá je ta­kové, jací jsou, a stejně se snaží při­stu­po­vat i ke smr­tel­ní­kům, které má na sta­rosti. Na­neštěstí ho tato vstříc­nost uko­lé­bala do ne­čin­nosti a pa­si­vity. Nelze se spo­lé­hat, že svým vli­vem za­brání tomu, aby ostatní byli, kým jsou. Spíše se ve vhod­nou chvíli po­dívá stra­nou a nechá věci prou­dit. Což někdy stačí a jindy ne.

Armasta

Ti­tuly: Dáma v rudé

Aspekty: Láska, Sex, Boj, Válka

Ma­t­ronka: Mi­lenci, Pro­sti­tutky, Kuplíři, Vá­leč­níci, Ná­sil­níci

Po­vaha: Štědrá, Vznět­livá, Agre­sivní

Svazky: dcera Kara a Maag, man­želka Surma, matka Po­haje a Louna

Ritus: Obě­tiny jsou há­zeny na sochu nebo sym­bol. Mod­litba pro­bíhá při ob­chá­zení sochy nebo sym­bolu.

Ar­masta je di­vo­kou bo­hyní války, která ne­může chy­bět u žádné po­tyčky. Vy­práví se mnoho pří­běhů o je­jích vý­pra­vách, na kte­rých hle­dala vzru­šení ve víru bitev, a mnoho jich vy­pro­vo­ko­vala jen pro ra­dost z boje, nebo ve vý­buchu hněvu. Ještě mno­hem více ale vy­práví o tom, jak její srdce pojal sou­cit a ona bo­jo­vala za ty, kteří se ne­mohli sami brá­nit, a i ti, které děsí její prudká po­vaha, oce­ňují její od­vahu a vře­lost.

Tarka

Ti­tuly: Dáma v bílé

Aspekty: Moud­rost, Vzdě­lání, Lest, Tak­tika, Válka, Di­plo­ma­cie

Ma­t­ronka: Učenci, Uči­telé, Vo­je­vůdci, Pod­vod­níci

Po­vaha: In­te­li­gentní, Lstivá, Zá­keřná

Svazky: dcera Kara a Maag, man­želka Surma, matka Nase a Idy

Ritus: Obě­tiny jsou há­zeny na sochu nebo sym­bol. Mod­litba pro­bíhá při ob­chá­zení sochy nebo sym­bolu.

Tarka je ši­ba­lem pan­the­onu. Mi­luje, když může jiné mást a ma­ni­pu­lo­vat s nimi. Bo­hové i smr­tel­níci po sta­letí vzpo­mí­nají na mnohé z je­jích žertů. Úplně stejně ale mi­luje i střet­nutí za­lo­žené na pra­vi­dlech, ukázky dobré de­baty, a de­mon­strace du­šev­ních i fy­zic­kých schop­ností. Mnoho těch, kteří ne­kri­ticky při­jali její radu, zjis­tilo, že šlo možná spíše o žert či zkoušku, ale ti, kteří s nimi na­lo­žili moudře, do­byli mno­hých ví­těz­ství.

Kar

Ti­tuly: Vláce zvěře, Velký pas­týř, Král lesů, Lovec ži­vota

Aspekty: Zvěř, Lov, Pas­te­vec­tví, Chov, Oslavy

Pa­t­ron: Lovci, Pas­týři, Cho­va­telé, Ta­neč­níci, Opilci, Su­roví vrazi

Po­vaha: Prudký, Su­rový, Upřímný, Vstřícný, Ve­selý

Svazky: Man­žel Maag, otec Ar­masty a Tarky

Ritus: Obě­tiny jsou há­zeny na sochu nebo sym­bol. Mod­litba pro­bíhá při ob­chá­zení sochy nebo sym­bolu.

Kar je di­voký a ne­vy­zpy­ta­telný bůh, jehož pří­zeň je vrt­kavá, jako sa­motná pří­roda, a umí se snadno změ­nit v ne­pří­zeň, hru­bost a ná­silí. Ale pokud trvá, bude se s ostat­ními ve­se­lit a není na světě zá­bav­něj­šího spo­leč­níka než to­hoto tu­láka, jenž se nej­čas­těji na­chází mezi stády. Ale přes­tože je ne­vá­zaný, pořád je čle­nem tri­um­vi­rátu bohů, a ani jeho, ani síly které zo­sob­ňuje, není radno pod­ce­ňo­vat.

Maag

Ti­tuly: Ta­jemná dáma, Paní stínů

Aspekty: Magie, Věš­tění, By­linky, Sběr

Ma­t­ronka: Sbě­rači, By­lin­káři, Věštci, Ča­ro­dě­jové, Úkladní vrazi

Po­vaha: Ta­ju­plná, Ne­vy­po­či­ta­telná

Svazky: Man­želka Kara, matka Ar­masty a Tarky

Ritus: Obě­tiny jsou há­zeny na sochu nebo sym­bol. Mod­li­dba pro­bíhá při ob­chá­zení sochy nebo sym­bolu.

Maag je ča­ro­děj­nice a věšt­kyně. Na­chází se vět­ši­nou po­blíž svého man­žela Kara, čte bu­douc­nost z letu jeho ptáků a vnitř­ností jeho zví­řat. Vše­o­becně se má za to, že Ka­rova roz­hod­nutí v dů­le­ži­tých vě­cech vy­chází spíše z její hlavy. Krom od­da­nosti taj­ným umě­ním a je­jímu man­že­lovi o ní není mnoho známo, neb se skrývá ve stí­nech a houš­ti­nách. Ale za­po­me­nout na ni a její magii může být osud­nou chy­bou.

Tuma

Ti­tuly: Bás­nířka, Krá­lovna noci

Aspekty: Noc, Měsíc, Umění

Ma­t­ronka: Bás­níci, Pěvci, Spi­so­va­telé, Herci, Hu­deb­níci, Ma­líři, So­chaři, Zlo­ději

Po­vaha: Přá­tel­ská, Cit­livá, Roz­maz­lená

Svazky: Dcera Te­vase a Kody, matka Po­ra­tud­nagy

Ritus: Obě­tiny jsou umís­těny na vy­soký sloup, kde zů­sta­nou, dokud je ne­zničí ptáci a po­větří. Mod­litba pro­bíhá se zved­nu­týma rukama.

Tuma, bo­hyně tak pro­měn­livá, jako měsíc během svého cyklu. Roz­maz­lená dce­runka, která mu­sela mít vše, která se stý­kala s vlast­ním bra­t­rem, na­vzdory všem pra­vi­dlům. A která od­vrhla dítě, které z toho za­po­vě­ze­ného svazku vze­šlo. Ale také cit­livá bás­nířka, která pláče nad vlast­ními chy­bami i utr­pe­ním ce­lého světa, a z jejíž duše tryská po­ezie, kte­rou sbí­rají smr­telní bás­níci. A jindy vesel a ra­dostná dívka, která do­káže pro­svět­lit tem­notu ne­vy­svět­li­tel­ným zábleskem op­ti­mismu.

Valgus

Ti­tuly: Mistr, Vládce dne

Aspekty: Slunce, Den, Oheň, Ře­mesla

Pa­t­ron: Ře­me­sl­níci, Po­žár­níci, Žháři

Po­vaha: Štědrý, Bo­hém­ský, Ne­zod­po­vědný, Vznět­livý

Svazky: Syn Te­vase a Kody, otec Po­ra­tud­nagy

Ritus: Obě­tiny jsou umís­těny na vy­soký sloup, kde jsou za­pá­leny. Mod­litba pro­bíhá se zved­nu­týma rukama.

Val­gus je mistr ře­me­sl­ník, který do­káže vy­tvo­řit ve slu­neční výhni ty nej­do­ko­na­lejší ná­stroje. Ale vy­tváří je spíše pro ra­dost z tvo­ření, a jakmile jsou ho­tovy, moc se ne­stará, co se s nimi stane a ke komu se do­sta­nou. Stejně málo se stará o ná­sledky svých dal­ších činů či o svůj osobní ma­je­tek. Růz­ným ka­ma­rá­dům a to­va­ryšům roz­dává po­klady a hostí je na opu­lent­ních hos­ti­nách, kte­rým vě­nuje někdy více času než dílně. Své sestře pro­padl se stej­ným zá­pa­lem jako no­vému ná­padu na vý­tvor, a pře­šel ho stejně snadno a o své dítě se sta­ral stejně málo, jako o své vý­tvory. Ale ti, kdo touží po mi­mo­řád­ných vý­tvo­rech mu to velmi snadno od­pouští.

Poratudnaga

Ti­tuly: Ta, která od­vrací svou tvář

Aspekty: Zkáza, Zmar, Ple­nění, Ni­čení, Ne­moci, Utr­pení

Ma­t­ronka: Ne­mocní, Hla­doví, Zou­falí, Děti na­ro­zené z in­cestu, Lé­kaři, Fi­lan­tr­pové, Strůjci ple­nění a ge­no­cidy

Po­vaha: Las­kavá, Obě­tavá, Ná­po­mocná, Ochotná

Svazky: Dcera Val­guse a Tumy

Ritus: Její obě­tiny jsou po­u­žity na pomoc po­třeb­ným. Mod­litba se pro­náší ve stoje se za­kry­tou tváří a od­vrá­ce­nou od sochy nebo sym­bolu.

Po­ra­tud­naga je nej­las­ka­vější bo­hyně. V je­jích chrá­mech se na­chází špi­tály, útulky ro chudé, pro bez­pri­zorní děti, její kněží po­má­hají obě­tem ne­štěstí, a u je­jích kultů i u bo­hyně sa­motné najde za­stání každý, komu ho je po­třeba. Přesto na ni do­léhá vina je­jích ro­dičů, a jen pouhý po­hled na její tvář při­náší ne­štěstí a zkázu. Proto ji od­vrací od ostat­ních a za­krývá šát­kem, a po jejím vzoru i její kněží a kněžky. Je před­po­vě­zeno, že až utr­pení na světě do­sáhne ta­kové míry, že to její las­kavá po­vaha ne­do­káže snést, od­halí se před Te­va­sem, Kunin­ga­nou a Karem a na­stane konec světa. Proto je v zájmu všech toto utr­pení ne­zvy­šo­vat.

Vesa

Ti­tuly: Krá­lovna vod, Dcera nebe

Aspekty: Voda, Řeky, Je­zera, Moře, Studny

Ma­t­ronka: Ná­moř­níci, Ves­laři, Ry­báři, Lod­níci, Vo­raři, Ko­páči studní, Lovci ko­rýšů, Pa­še­ráci

Po­vaha: Ná­la­dová, Hé­do­nická, Štědrá

Svazky: Dcera Te­vase a Kody, man­želka Po­haje a Nase.

Ritus: Obě­tiny jsou vho­zeny do vody. Mod­litba pro­bíhá s ru­kami vno­ře­nými v ná­době.

Vesa je di­voká a pro­měn­livá jako sa­motná voda. Chvíli di­voká a prudká jako hor­ská říčka, jindy líná jako je­zero, ne­bez­pečná jako roz­bou­řené moře, las­kavá jako lesní studánka, vroucí jako gej­zír, chladná jako le­do­vec, do­mácká jako plná studna. Ráda užívá ži­vota a sdílí tuto ra­dost. Ale na roz­díl od svých sou­ro­zenců ví, že i ta­kový život má svá pra­vi­dla, a ob­klo­puje se těmi, kte­rým může věřit.

Pohaj

Ti­tuly: Správce se­veru

Aspekty: Le­dové pus­tiny, Hory, Sever, Služba

Pa­t­ron: Lidé z hor a le­do­vých plání, Slu­žeb­nic­tvo, Defraudanti

Aspekty: Ochotný, Úslužný, Bez­skru­pu­lózní, Je­šitný

Svazky: Syn Ar­masty a Surma, man­žel Vesy

Ritus: Obě­tiny jsou vho­zeny do vody. Mod­litba pro­bíhá s ru­kami vno­ře­nými v ná­době.

Pohaj je od­da­ným slu­hou své paní, který rád po­máhá nejen jí, ale kaž­dému, kdo je s ním za dobře. Ale pod touto vstříc­ností a ocho­tou skrývá am­bice a se­be­vě­domí. Pro to, aby si udr­žel a zís­kal vý­nosné místo a po­sta­vení, udělá co­ko­liv, klidně i vrazí kudlu do ně­čích zad. Během své služby se velmi sna­žil za­pů­so­bit na svou paní svou zdat­ností a muž­ností, což se mu po­da­řilo.

Nas

Ti­tuly: Správce zá­padu

Aspekty: Lesy, Mo­čály, Západ, Služba

Pa­t­ron: Lidé z lesů a mo­čálů, Slu­žeb­nic­tvo, Defraudanti

Aspekty: Ochotný, Úslužný, Bez­skru­pu­lózní, Vy­chyt­ralý

Svazky: Syn Tarky a Surma, man­žel Vesy

Ritus: Obě­tiny jsou vho­zeny do vody. Mod­litba pro­bíhá s ru­kami vno­ře­nými v ná­době.

Nas je od­da­ným slu­hou své paní, který rád po­máhá nejen jí, ale kaž­dému, kdo je s ním za dobře. Ale pod touto vstříc­ností a ocho­tou skrývá am­bice a se­be­vě­domí. Pro to, aby si udr­žel a zís­kal vý­nosné místo a po­sta­vení, udělá co­ko­liv, klidně i vrazí kudlu do ně­čích zad. Během své služby se velmi sna­žil za­pů­so­bit na svou paní svými zna­lostmi a břit­kým in­te­lek­tem, což se mu po­da­řilo.

Loun

Ti­tuly: Správce jihu

Aspekty: Pouště, Pro­lákliny, Jih, Služba

Pa­t­ron: Lidé z pouští a pro­láklin, Slu­žeb­nic­tvo, Defraudanti

Aspekty: Ochotný, Úslužný, Bez­skru­pu­lózní, Prudký

Svazky: Syn Ar­masty a Surma

Ritus: Obě­tiny jsou vho­zeny do vody. Mod­litba pro­bíhá s ru­kami vno­ře­nými v ná­době.

Loun je od­da­ným slu­hou své paní, který rád po­máhá nejen jí, ale kaž­dému, kdo je s ním za dobře. Ale pod touto vstříc­ností a ocho­tou skrývá am­bice a se­be­vě­domí. Pro to, aby si udr­žel a zís­kal vý­nosné místo a po­sta­vení, udělá co­ko­liv, klidně i vrazí kudlu do ně­čích zad. Je si vědom své prudké a pro­měn­livé po­vahy, proto se snaží být vře­lým spo­leč­ní­kem. Což mu umož­nilo za­pad­nout mezi slu­žeb­nic­tvo jak ve službě paní a jejím hos­tům, tak při spo­leč­ných zá­ba­vách a do­stat se tak na­horu.

Ida

Ti­tuly: Správce se­veru

Aspekty: Tun­dra, Step, Je­zerní plo­šiny, Jih, Služba

Ma­t­ronka: Lidé z tun­dry, stepí a je­zer­ních plo­šin, Slu­žeb­nic­tvo, Defraudanti

Aspekty: Ochotná, Úslužná, Bez­skru­pu­lózní, Chladná

Svazky: Dcera Tarky a Surma

Ritus: Obě­tiny jsou vho­zeny do vody. Mod­litba pro­bíhá s ru­kami vno­ře­nými v ná­době.

Ida je od­da­nou služ­kou své paní, která ráda po­máhá nejen jí, ale kaž­dému, kdo je s ní za dobře. Ale pod touto vstříc­ností a ocho­tou skrývá am­bice a se­be­vě­domí. Pro to, aby si udr­žela a zís­kala vý­nosné místo a po­sta­vení, udělá co­ko­liv, klidně i vrazí kudlu do ně­čích zad. Je si vě­doma své chladné po­vahy, proto se snaží být spo­leh­li­vou druž­kou. Což jí umož­nilo za­pad­nout mezi slu­žeb­nic­tvo jak ve službě paní a jejím hos­tům, tak při spo­leč­ných zá­ba­vách a do­stat se tak na­horu.

Mýty

Zde jsou se­psány stručné mýty.

Stvoření světa

Před vzni­kem země bylo jen nebe, které bylo plné pra­chu a hroud, které velmi ob­tě­žo­valy Te­vase, Boha nebes. Tehdy se jeden z jeho slu­žeb­níků, Oig, na­bídl, že za část jeho moci nebe vy­čistí. Tevas vy­ho­věl, nadál Oiga mocí a ten určil kaž­dému zrnko pra­chu a každé hroudě je­jich místo. Ne­chal je tvo­řit hory a údolí i ši­roké ro­viny. Z těch ob­zvláště krás­ných vy­tvo­řil ženu, kte­rou pojal za man­želku a po­jme­no­val ji Kunin­gana. Ta za­čala zpí­vat a z holé země vy­ra­šily tráva a stromy, mezi kte­rými se to za­čalo hemžit zví­řaty. Oig vodil svou ženu po světě a ta zpí­vala vše živé. Jed­noho dne, když Oig ležel vedle Kun­ni­gany a uží­val si, že je vše ho­tovo, řekla mu, že mu chce něco uká­zat. Sou­hla­sil a ona ho vedla hlu­bo­kými jes­ky­němi až k ob­rov­ské bráně. Ta se na její pokyn ote­vřela a Oig vstou­pil. Uvi­děl svět ne ne­po­dobný tomu na­hoře ale zcela ob­klo­pen zemí. Když se ptal, co to je, od­po­vě­děla mu:

„To je říše mrtvých. Sem od­chází ti, které jsem vy­zpí­vala, když je po­hltí země. Proto tu vládnu já a vždy budu. A nikdo a nic nesmí ode­jít, leda s mým přímým sou­hla­sem. I ty zde zů­sta­neš a budeš mým po­sluš­ným man­že­lem, až do sko­nání věků.”

Stvoření člověka

Kdysi dávno pu­to­val Kar a jeho ro­dina zemí a ta byla ne­za­jí­mavá a pustá. Kar tedy vzal ze svého vaku maso s tukem a uhnětl z něj zvíře. Ka­rova žena Maag vy­táhla směs ta­ju­pl­ných bylin, zvíře s ním po­třela, a to se roz­běhlo do kra­jiny. Oběma bohům se tato zá­bava lí­bila, a tak uhnětli a vy­pus­tili mnoho roz­ma­ni­tých zví­řat, vel­kých i ma­lých, které vy­pus­tily do kra­jiny. Je­jich dce­rám, Ar­mastě a Tarce, jak už to u mla­dých dívek bývá, se po­čí­nání ro­dičů ne­zdálo dosti zá­bavné. Kar se rozhně­val a hodil těm dvěma maso a by­linky, aby před­vedly samy, co do­ká­žou. Dvě mladé bo­hyně uhnětly dva po­divné tvory, kteří cho­dili po dvou nohou a místo, aby se šli pást nebo lovit, za­čali z ka­menů, proutí a klacků vy­rá­bět ná­stroje. Kar se zprvu smál, ale když se oštěp uká­zal lepší zbraní než zuby i drápy, když se zjis­tilo, že do koše se vejde více než do ža­ludku, když ti dva tvo­rové roz­dě­lali oheň, na kte­rém maso upekli a z tvr­dých zrn uva­řili měk­kou kaši, načež se ode­brali do domu, který si po­sta­vili, tehdy uznal, že vý­tvor jeho dcer má něco do sebe. Se­stry se na sebe usmály, pro­tože vě­děly, že to je te­prve za­čá­tek.

O válce mezi bohy

Když Kar a jeho ro­dina cho­dila po světě, ne­ctil na­ří­zení Kunin­gany, po je­jímž krá­lov­ství cho­dil, neboť byl svo­bo­do­my­slný a nerad se pod­ři­zo­val. Kunin­gana za ním vy­slala mnoho poslů. Nej­prve si jen stě­žo­vala, pak žá­dala, pro­sila i smlou­vala, a na­ko­nec za­čala vy­hro­žo­vat. Kar ni­čeho z toho ne­dbal a jen se jejím po­slům vy­smí­val a urá­žel je i je­jich paní. Kun­ni­gana se rozhně­vala a ze svých slu­žeb­níků se­sta­vila ar­mádu a do je­jího čela po­sa­dila Surma, syna, kte­rého měla se svým man­že­lem. Kar se ne­ne­chal za­stra­šit, a shro­máž­dil své věrné, aby bo­jo­vali proti této síle. Vedl je sám se zví­řecí di­vo­kostí a jeho žena Maag mu po­má­hala svými kouzly. V těch bitvách se mnou míst pro­mě­nilo, staly se ne­po­cho­pi­tel­nými a ne­bez­peč­nými, a tvo­rové v nich zrovna tak. Ale ar­máda země byla mocná a hordy mu­sely ustu­po­vat. Až jed­nou vyšly na bo­jiště Ka­rovy dcery. Amasta, oz­bro­jená vel­kým mečem se vrhla vřed se zu­ři­vostí v očích, na čele věr­ných se pro­bila k Sur­movi, sra­zila ho a spou­ta­ného při­vedla otci. Me­zi­tím Tarka, kryta ští­tem a oz­bro­jena kopím, kři­čela roz­kazy a pod jejím ve­le­ním horda Kunin­ga­ni­no­voj­sko roz­prášila. Když bo­hyně země zjis­tila, jak špatně se věci vy­víjí, svo­lila k tomu, aby její dcera Koda na­vští­vila Te­vase na ne­be­sích a po­žá­dala jej o pomoc. Bůh nebe vy­ho­věl a do­ra­zil se svými voj­sky. Ale všichni vě­děli, že pokud se tato ar­máda za­pojí do boje, ví­těz­ství ne­bude od­mě­nou, pro­tože bude zni­čeno pří­liš mnoho na to, aby svět pře­čkal. Di­vocí bo­hové na­bídli jed­náni a Tevas při­jal. Kunin­gana byla při­zvána a po dlou­hém jed­nání byla vláda nad věcmi svě­řena do spo­lečné správy Te­vase, Kara a Kunin­gany, při­čemž Tevas byl prv­ním z nich. Surm byl pro­puš­těn ze za­jetí a vrá­til se k matce, za­tímco Koda zů­stala u Te­vase a stala se jeho man­žel­kou. Tím bylo uspo­řá­dání věcí za­vr­šeno.

O sestupu do podsvětí

Surm byl po­sluš­ným synem své matky. Ale když spat­řil Tarku a Amastu, ne­mohl je do­stat z mysli. Se­dá­val u brány její říše, a hle­děl ven, v na­ději, že jednu nebo dru­hou spatří. Také se­strám mladý bůh uča­ro­val, a tak byly jeho na­děje má­lo­kdy zkla­mány. Dívky vo­dily k bra­nám říše jeho matky ne­sčetné padlé a při těch pří­le­ži­tos­tech roz­mlou­valy se svým milým. Ale brána mezi nimi byla pevná a ne­pouš­těla ven. Až jed­nou při­šla Tarka sama a za­bu­šila na vrata.

„Pusť mě dál, při­šla jsem mlu­vit s Paní ži­vota i smrti.”

Surm sám byl tímto po­čí­ná­ním zma­ten a vy­dě­šen, ale uvedl Tarku k matce a vzdá­lil se. Tarka před­nesla svou na­bídku: Chce od­vést ně­koho z její říše ven, a na­bízí sázku. Pokud po­razí Kunin­ganu v des­kové hře, krá­lovna jí vy­hoví. Pokud pro­hraje, je ochotná stát se její od­da­nou slu­žeb­nou. Kunin­gana sou­hla­sila a hra byla při­ne­sena. Kunin­gana byla skvě­lou hráč­kou, ale Tarka rov­něž. Vě­děla, že její sou­peřka jen ne­rada něco ztrácí a svou tak­tiku ří­dila tak, aby nej­lepší tahy sou­peře vedly před oběti. A tak Kunin­gana dě­lala chybu za chy­bou, až na­ko­nec ztra­tila hru. Chvíli pře­kva­peně hle­děla na hrací desku, ale pak se jen sa­mo­libě usmála.

„Můžeš ode­jít, a koho ces­tou po­tkáš, můžeš vzít s sebou. Šťast­nou cestu.”

Tarka od­chá­zela a všechny cesty krom té ven byly chrá­něny muži s dře­vě­nými ho­lemi, kteří vy­pa­dali jako Surm. Tarka si jich ne­vší­mala, dokud se z jedné chodby ne­o­zval hluk. Tehdy se znovu oto­čila na Kunin­ganu.

„Ne­měla byste ne­chá­vat své brány ne­stře­žené. To, že nikdo ne­u­nikne, ne­zna­mená, že se nedá vejít dovnitř.”

V tu chvíli z jedné chodby vy­běhla Amasta, v jedné ruce dr­žela hůl, kte­rou tloukla dvoj­níky a dru­hou pevně sví­rala Sur­movu paži. Tarka je oba pevně chy­tila a řekla, že od­chází s ní. Kunin­gana mohla jen sle­do­vat, jak její syn od­chází. Zou­fale zvo­lala, že brány její říše, ty nej­pev­nější ze všech, jsou pro něj na­vždy ote­vřené v obou smě­rech. Mladý bůh od­po­vě­děl, že jí jistě při­jde brzy na­vští­vit. A svému slovu do­stál, ale až poté, co se ože­nil se sestrami, které ho z mat­činy říše vy­vedly.

O dětech Tevasových

Nic ne­mi­lo­val Tevas tak moc, jako své tři děti. Vždy dělal všechno, co jim na očích viděl, k ni­čemu je ne­nu­til, všechno jim po­vo­lo­val. A te­nhle vliv jeho man­želka do­ká­zala na­nej­výš tro­chu ko­ri­go­vat. Ne­bylo tedy divu, že když do­spěli, moc se jim ne­chtělo pře­vzít ně­ja­kou úlohu v ot­cově pa­láci. Nicméně to už bylo i na Te­vase moc a úlohy jim bez roz­paků při­dě­lil.

Nej­starší dceři, Vese, svě­řil všechnu vodu, co spadla z nebe na zem. Vesa ale ra­ději uží­vala ve­čírků, než aby se o vodu sta­rala. Brzy se hro­ma­dila v hlu­bo­kých mo­řích, kde se ka­zila. V ba­ži­nách pod­má­čela půdu a pouště vy­schly na troud. Ke cti jí však bylo, že si uvě­do­mila chybu a na­jala čtyři děti boha cest, aby jí po­mohli věc na­pra­vit. Pohas, Las, Ida a Loun se cho­pili práce a voda se ubí­rala vy­zna­če­nými cestami. Pak za­čali zu­šlech­ťo­vat ta místa, která byla po­ni­čena, a i když zů­staly moři, ba­ži­nami a pouš­těmi, staly se pro mnohé do­mo­vem. Vesa je od­mě­nila štědře. Idu a Louna jme­no­vala paní a pánem svého slu­žeb­nic­tva, s čest­ným mís­tem na všech je­jích ve­čí­r­cích. Po­hase a Lasa pak po­jala za své muže a dě­lila mezi ně svou pří­zeň.

Jeho další dvě děti byly ještě ne­zod­po­věd­nější. Val­gus, který do­stal na sta­rost Slunce a den, se ob­klo­po­val lu­xu­sem a mi­s­try, kteří mu vy­rá­běli skvostné věci, a po­řá­dal ve­čírky tak ne­zří­zené, že se tomu žádné jiné ne­mohly rov­nat. Tuma, paní Mě­síce a noci, se zase ob­klo­po­vala umělci a bás­níky, a trá­vila čas napůl v myš­len­kách a napůl v je­jich spo­leč­nosti. A brzy začal být každý den jinak dlouhý, podle toho, kdy se Val­gus vzbu­dil. A Mě­síce rov­něž při­bý­valo a ubý­valo podle Tu­miny ná­lady. A nej­horší bylo, když si Val­gus všiml, že jeho sestra je krás­nější než jeho ře­me­sl­nice, a Tuma po­znala, e její bratr předčí v udat­nosti její bás­níky. Bylo a je proti všem zá­ko­nům, aby se takto schá­zeli bratr a sestra, ale Vládce dne a Krá­lovna noci byli zvyklí, že do­sta­nou, co chtějí, a tak se Slunce a měsíc se­tká­vali na téže ob­loze a po čase se z to­hoto za­po­vě­ze­ného svazku na­ro­dila dcera Po­ra­tud­naga. Její tvář byla tak oš­k­livá, že kdo na ni po­hlédl, one­moc­něl. Nutno říci, že její ro­diče se z toho v nejmen­ším ne­po­u­čili. Dceru ne­chali vy­cho­vat ne­šťast­nými du­šemi a sami se vrá­tili k ne­vá­za­nému ži­votu, za­tímco je­jich dcera ob­chá­zela zou­falé duše, od­ká­zané na je­jich dob­ro­diní.

Svátky

Svátky pří­slu­še­jící kul­tuře, ná­sle­du­jící tuto my­to­lo­gii.

Den odvrácení

Ke Dni od­vrá­cení do­chází v po­lo­vině zimy. Ženy si za­kryjí tváře zá­voji a v ma­lých sku­pi­nách ob­chází jed­not­livá sta­vení, kde jim muži pře­dá­vají dary po­třeb­ným, které ženy na konci dne ode­vzdá­vají v Po­ra­tud­na­gině chrámu. Během ná­vštěvy se snaží jedni na druhé ne­dí­vat, mi­ni­málně ne do tváře, aby na sebe na­vzá­jem ne­u­vrhli ne­štěstí.

Den zrození

Svá­tek se slaví okolo jarní rov­no­den­nosti. Už ně­ko­lik dnů pře­dem se z mle­tého masa a těsta při­pra­vují fi­gurky růz­ných zví­řat a lidí. V pří­slušný den jsou Ka­rovi a Maag při­ne­seny oběti. Po spo­leč­ném ob­řadu při­náší bohům dary jed­not­livé ro­diny. Za každé zvíře, které se toho jara až do svátku na­ro­dilo, je při­ne­sen jeden dar. Každý obě­tu­jící i ostatní účast­níci slav­nosti jsou ob­le­čeni do zví­ře­cích kůží, a za­tímco v chrá­mech pro­bí­hají ob­řady, před nimi se koná ta­neční zá­bava. Když jsou ob­řady skon­čeny, spo­lečná zá­bava je za­vr­šena po­sled­ním tan­cem a všichni se ode­be­rou k hos­ti­nám. Na těch se sejde celá ši­roká ro­dina a po­dá­vají se pe­čené fi­gurky a opojné li­kéry.

Svátek boje

Svá­tek pro­bíhá v po­lo­vině jara a trvá čtyři dny. První den pro­běhne velká oběť Kun­nin­ganě a Sur­movi a klání chlapců a mužů v tě­les­ných i du­šev­ních dis­ci­plí­nách. Druhý den roz­běh­nou oběti Ka­rovi a jeho dce­rám a klání ur­čené pro dívky a ženy. Třetí den pro­běh­nou oběti pro Te­vase a kodu a slav­nostní vy­hlá­šení ví­tězů. Čtvrtý den je opět za­svě­cen Te­va­sovi a Kodě a poté pro­běh­nou uza­vřené ro­dinné slav­nosti, při kte­rých je zvy­kem se na­vzá­jem ob­da­ro­vá­vat.

Mistrovský den

Svá­tek pro­bíhá o let­ním slu­no­vratu. Před­chází mu ře­me­slný jar­mark, jehož roz­sah se liší dle ko­mu­nity od spíše sym­bo­lic­kou vý­měnu zboží mezi sou­sedy v ma­lých osa­dách, po ně­ko­li­ka­denní trhy ve měs­tech. O sa­mot­ném svátku se koná velká oběť, di­va­delní před­sta­vení, a na­ko­nec hos­tina a tanec kolem vel­kých ohňů, které se pro mnohé pro­táh­nou i do ná­sle­du­jí­cího rána. Krom běž­ných ra­do­vá­nek je zvy­kem házet od­padky na dva pro­ple­tené pa­náky ze slámy nebo ji­ného la­ci­ného ma­te­ri­álu. At­mo­sféra je u nich uvol­něná, a i když sa­mo­zřejmě nejsou tr­pěny sku­tečné zlo­činy, mnoho spo­le­čen­ských pra­vi­del má na tento večer po­za­sta­ve­nou plat­nost.

Slavnosti sklizně

Slav­nosti sklizně mají dvě fáze. První na­stává, jakmile uzraje obilí a slaví se Den pří­sah. Koná se slav­nostní oběť Oi­govi. Jsou čteny a zpí­vány ódy na svět a řád, který vy­tvo­řil, a jsou ob­no­vo­vány slav­nostní pří­sahy a do­hody. Ná­sle­du­jící den za­čnou práce na sklizni. Po je­jich konci se koná Den mrtvých, pro­tože brána do Kunin­ga­niny říše je nej­slabší. Ko­nají se dě­kovné oběti této bo­hyni a ná­sledně i oběti před­kům. Na hřbi­tově jsou za­ne­chané dary těm, na které je vzpo­mí­náno, vět­ši­nou se jedná o zrna z le­tošní sklizně. Poté se koná ve­čeře tvo­řená obil­nou kaší, kde talíř a místo u stolu do­sta­nou i před­kové.

Slavnost dveří

Před tímto svát­kem musí každý svo­bodný muž, který už není po­va­žo­ván za dítě, vy­ro­bit vlast­no­ručně fi­gurku strážce. Den před pod­zimní rov­no­den­ností se ko­nají slav­nostní oběti Tarce a každá svo­bodná žena smí vy­zvat matku svo­bod­ného muže k par­tii des­kové hry. Pokud vy­hraje, bude jí její syn dělat po zby­tek dne spo­leč­nost a vě­nuje jí svou fi­gurku strážce, kte­rou za­věsí nad ve­řeje svého domu. Pokud pro­hraje, stráví zby­tek dne péčí o dům, do kte­rého při­šla výzvu uči­nit.

O rov­no­den­nosti se ko­nají oběti Ar­mastě. Po nich ná­sle­duje pře­hlídka svo­bod­ných mužů, při které je vol­bou žen určen nej­krás­nější z nich. Poté se koná tur­naj svo­bod­ných žen v boji holí jed­nou rukou. Ví­tězka a vítěz jsou ur­čeni k tomu, aby této noci stře­žili Sur­mův chrám. Je zvy­kem, aby ale­spoň část ná­sle­du­jící noci stáli u dveří všech ve­řej­ných sta­veb i sou­kro­mých domů dvo­jice svo­bod­ného muže a ženy, aby Surm viděl, že je jeho úloha brána vážně.

Den po rov­no­den­nosti se koná velká oběť Sur­movi a ve­řejná slav­nost s hud­bou a tan­cem, na kte­rou ne­mají pří­stup děti, vdané ženy a že­natí muži (sa­mo­zřejmě s vý­jim­kou po­řa­da­telů z řad kněží a kně­žek). Mla­dík, kte­rého na této zá­bavě po­líbí právě dvě dívky, je po­va­žo­ván za po­žeh­na­ného na další rok.

Slavnost služebnictva

Slav­nost se koná v po­lo­vině pod­zimu a trvá šest dní. První den pro­běh­nou oběti Vese a všichni slu­žeb­níci do­sta­nou na ná­sle­du­jí­cích pět dní volno, s vý­jim­kou těch, na je­jichž práci zá­visí zdraví a život. Ná­sle­du­jící dny jsou ko­nány slav­nostní oběti Po­ha­jovi, Na­sovi, Lou­novi a Idě. Šestý den ob­chází kněží a kněžky těchto pěti bohů domy a oče­ká­vají, že budou uví­táni a po­hoš­těni. Čím lepší dojem na ně do­mác­nost udělá, tím více jsou poz­ději vá­ženi u svých sou­sedů. Po skon­čení těchto ná­vštěv se slu­žeb­níci vrátí ke svým pánům a vy­jed­ná­vají, jestli a za­ja­tých pod­mí­nek u nich budou pra­co­vat i další rok.

Básnická noc

Svá­tek pro­bíhá o zim­ním slu­no­vratu. Během krát­kého dne se koná velká oběť Tumě, ale hlavní náplň je v noci. Koná se slav­nostní ve­čeře, při které je na stůl po­lo­žen špa­lek, za­ba­lený jako ne­mluvně, na který se nikdo během noci nesmí po­dí­vat. U ve­čeře se čle­nové ro­diny baví vy­prá­vě­ním, pís­němi a ji­nými ve­se­lostmi. Ně­kteří se těchto ve­čeří ne­ú­častní a místo toho ob­chází jed­not­livé domy, kdy za vý­služku před­vádí jed­no­du­ché umě­lecké vý­stupy.