S Napoleonem do Moskvy

Období revolučních a koaličních válek, zvaných jako války Napoleonské, není zrovna nejčastějším námětem RPG. Přitom, stejně jako jiná temná válečná období, nabízí celou řadu silných prvků a zápletek, které války samo sebou přinášejí. Ty Napoleonské se odehrávají na obrovském území od Egypta po polární kruh a od Gibraltaru až za Moskvu a po velmi dlouhý časový úsek, navíc zasahují celou společnost v rozsahu, který se blíží totálním válkám pozdější doby. Zároveň si ale ponechává romantiku doby mušketýrů. A kdo viděl film The Duellist ví, že pro meče je zde vždy místo.

Pojďme se podívat na tažení, které je asi největší tragédií doby Napoleonské, z pohledu možného RPG.

Historický úvod

24.6. 1812 vstoupila mezinárodní spojenecká vojska pod velením císaře Napoleona I. Bonaparte, krále Italského, protektora Rýnského spolku a tak dále, . na území pod svrchovanou vládou gosudara samoděržavého, císaře vší Rusy, Alexandra I. Pavloviče Romanova. 650 000 mužů, převážně z německých a spojeneckých států, se přidalo ke kontingentu cca 130 000 Francouzů, aby přinutili Alexandra k bitvě. To se nestalo, ruská vojska zcela podle plánu ustupovala do hloubky Rusy. Až před Moskvou, u Borodina, se obě vojska srazila. Tato krvavá bitva neskončila ani vítězstvím Francie, ani prohrou Ruska. Nicméně Rusové nakonec opustili bojiště a vydali Moskvu Napoleonovi. Ten čekal a čekal, až se přečekal. Když se Alexandr nerozhoupal k jednání o míru, byl Napoleon, jehož logistika byla z mnoha důvodů katastrofální, nucen opustit vypálenou Moskvu. Před sebou měl stejný tříměsíční pochod, ale v zimě. I když mráz nastoupil pozdě, dokončil to, co Rusové nezvládli. Moskvu opustilo 100 000 lidí, do Vilniusu došlo asi 19 000. Z katastrofy vojenské se s nástupem zimy rychle stala katastrofa lidská.

Prostředí

Rusko Alexandra I. bylo zajímavou zemí v mnoha směrech. Alexandr I. nastoupil na trůn s vizí posunout svoji říši na západ. Nakonec skončil jako paranoik, který veškeré jím nastavené změny stejně zrušil. Carské Rusko zahrnuje nejen Rusy, ale i desítky dalších národů, včetně etnických Němců, skotských jakobínů a francouzských roajalistů. Jenže Rusko nemá žádný průmysl, jen manufaktury, nevolníky a je na pokraji státního bankrotu. Západní zboží, převážně anglických kolonií, se do státu pašuje na amerických lodích.

Spousta lidí si Ruskou kampaň automaticky spojuje s poněkud ponuřejší verzí Mrazíka, zvanou Generál Mráz, ale sníh napadl 6. listopadu, do té doby byl krásný podzim. Teploty začaly postupně padat a už 14. listopadu bylo krásných -28°C. Takže pravou Ruskou zimu s teplotami pod -40 vojáci zažili vlastně až na samém konci kampaně v čase bitvy u Bereziny, tedy o katolických vánocích. To nejhorší utrpení v mrazu se odehrává na pochodu od Borisova k Vilniusu. 200km v pěti dnech…

Do Ruska spojenecká armáda táhne po jediné prašné cestě, která se zove, velmi nadneseně, Smolenská silnice, což je hlavní obchodní tepna. Na začátku kampaně jsou francouzští koně likvidování strašlivými bouřemi a vzápětí nedostatkem píce, což ruské koně netrápí. Tím se rozpadne zásobování. Poslední vykopávky hromadných hrobů z Vilniusu potvrzují tyfus z nedostatku vody a podvýživy. A to platí už při tažené DO Moskvy a ne až na cestu z Moskvy. Z 650 000 spojenců došlo do Moskvy méně než 100 000 lidí, dalších +/- 100 000 lidí zajišťovalo boky a týl armády. 450 000 lidí se ztratilo v Rusku, jako nic. Po jarním tání v gubernii okolo Borodina bylo oficiálně pohřbeno přes 100 000 lidí. Nemusím asi zdůrazňovat, že kampaň v takovém herním prostředí je survival horor, kde není třeba ani nějaké mytologie a upírů.

Hráčské postavy – Spojenci

Napoleonova armáda měla spojence z celé Evropy, od Španělska, přes Rakousko, Prusko a ostatní německé státy, Itálii a Neapol, až po Chorvatsko a Dalmácii. Najdeme zde i Iry, Švýcary a skotské jakobíny. Samozřejmě armádu tvoří muži, ale uniformu oblékne na utajovanou i pár žen. Ty pak najdeme i jako vivandiérky – kantýnské. Prostě podnikavé dámy, často manželky vojáků, které zajišťují nepředpisovou logistiku. Není nouze ani o jiné typy doprovodných dam. Novopečená vojenská šlechta si ráda uvykla novému luxusu a ta stará se mu nebránila (sloužící, štolbové atd.). Nicméně to ale platí pro vyšší šlechtu, hodnostáře a důstojníky.

Vojáci se do Ruska museli dostat. Po svých. Ze všech těch států, které jsem popsal. Logistika byla velmi omezená. Marodérství bylo standardem doby, i když bylo spíše armádou řízené a teoreticky zpětně proplacené. Nicméně Grande Armée před vstupem do Ruska vyžrala Polsko tak dokonale, že mezi vojáky polských jednotek Napoleonovi armády vznikla velká nespokojenost. Ještě bych zmínil řevnivost mezi císařskou gardou a řadovou armádou - s tenčícími se zásobami a padajícími teplotami stoupá řevnivost a nevraživost mezi všemi.

Hráčské postavy – Rusko

Rusko jako napadená země nabízí oproti Francouzům celou řadu dalších možností pro hráčské postavy – od vesnického povstání po kolaboranty. Nevolníci i řemeslníci, šlechta i církev, ti všichni povstali proti Francouzům. A to proto, že se Alexandru I. povedlo vytvořit státní propagandu líčící Napoleona jako antikrista. Samozřejmě Rusko se velmi obávalo sociálních změn, které císař přinášel. Rusko opravdu nebylo nastaveno na rovnost, volnost, bratrství. I v ruské armádě byly ženy - Naděžda Andrejevna Durovová sloužila jako husarka a kopinice a pobočník samotného Kutuzova. Vasilisa Kožina vedla skupinu vesnických povstalců. Ukrajina měla silnou židovskou diasporu, Poláci pořád doufali v osvobození a spojení Polska. A pak tu máme kozáky! Mimochodem, ani ruští vojáci to na bojiště neměli nejblíž. Jedna armáda přicházela z Finska, druhá ze Srbska a regimenty sibiřské gubernie to měly na bojiště dále než Francouzi z Paříže! A co teprve Baškíři nebo Kalmykové?

Zápletky

Omezím se na některé příběhy, na které jsem narazil při čtení různých vzpomínkových knih. Samozřejmě nejčastější zápletky vycházejí ze samotné podstaty tehdejšího válečnictví, které bych shrnul do hesla „voják se stará, voják má”. Pícování (tedy shánění zásob) je velmi častým námětem filmů, povídek a knížek a není třeba si další zápletky rozebírat. Ať už jde o vztah s vesničany a jejich okolím (trápí nás vlci, zabte vlky, dostanete najíst – za vlky klidně zaměňte Poláky) nebo potenciálními partyzány (vojenské jednotky nebo vesničani). Případně přijedou do vesnice, kde najdou těla jiných vojáků nebo těla vesničanů stažená z kůže…válka v Rusku nebyla pěkná ani v roce 1941, natožpak v roce 1812. Vesničani téma o antikristu vzali dost vážně.

Další možné zápletky

• Potenciální špion
• Hon na partyzány/vojáky (platí pro Francouze i Rusy)
• Hon na dezertéry
• Doprovod kupců, kantýnských, obchodníků
• Hon na zvěř
• Lov zvěře
• Kanibalismus
• Hon na Moskevské paliče
• Snaha o zapálení Moskvy
• Hašení Moskvy nebo Smolensku
• Místo ranhojiče vesničani doporučují Babu Jagu
• Bestie z Grodna – místnímu šlechtici utečou zvířata ze zvěřince
• Umístěnka – ubytovatel vám dá lístky na ubytování do vsi kde jsou buď nepřátelské oddíly, nebo nepřátelsky naladěny přátelské oddíly
• Zajetí
• Průzkumy
• Záchrana kantýnské
• Evakuace zraněných
• Přeprava děl přes zamrzlou vodu
• Hatě u Borisova – kdyby Rusové u Borisova prolomili Zembinské hatě, nejspíš by nikdo z Francouzů Rusko už neopustil, může to být silný konec kampaně
• V posledním voji s Nejstatečnějším ze statečných
• Důstojník, který vám dluží peníze (případně se kterým vedete dlouholetý spor) je nezvěstný
• Došla vodka
• Pašování skrz kontinentální blokádu
• samozřejmě to nejdůležitější je přežít

Vybraná Bibliografie a zdroje

Knihy

Napoleon v Moskvě 1. a 2. díl Jíří Kovařík

Russia Against Napoleon – Dominic Lieven

Seržant Bourgogne - Válka s ohněm a zimou – Jiří Kovařík

Slečna kavaleristka – Naděžda Andrejevna Durovová

Russian Eyewitness Accounts of the Campaign of 1812 - Alexandr Mikaberidze

1812: Do Moskvy – Michal Šurgot

1812: Z Moskvy a v zajetí – Michal Šurgot

Filmy

The Duellist (Soupeři, r. Ridley Scott, 1977) – klasika nejklasičtější, komorní příběh dvou duelantů

Sluga Gosudarev (Sluha Jeho Veličenstva, r. Oleg Rjaskov, 2007) – ač se odehrává v době Petra Velikého, příběh francouzského důstojníka odeslaného za vyhnanství do Ruska, který vrcholí bitvou u Poltavy, dává nahlédnout na rusko-polský venkov.

Vasilisa Kozhina (Vasilisa, r. Anton Sivers, 2013 – historický film o partyzánské hrdince z lidu

Vojna a mír – ať už Bondarčukova klasika nebo moderní seriál BBC

1812– Ruský hraný dokument o Válce o otčinu roku 1812, překvapivě vyvážený, bacha na Juliánský kalendář, jinak opravdu prvotřídní dokument, k dispozici na Youtube. V ČR šel v ČT a na WAR TV, dostupný na Youtube StarMedia

A jinak můžu odkázat na dva historické příspěvky týkající se Tažení 1812 na autorově blogu: Historická vsuvka: Bitva u Borodina a Cesta k vlastenecké válce 1812