Ravnburgh: Války o dědictví dunfordské

Jde o sérii občanských válek a bojů o nástupnictví v dunfordském panství po smrti starého lorda Gilberta Warda, která se táhne s přestávkami již téměř čtyři desetiletí. Jsou známé také jako „války lišek s kohouty“ podle přezdívek obou stran, které spolu bojují. Na pozadí nástupnického sporu je především mocenský boj mezi tradiční vládnoucí šlechtou a měšťany.

Původ sporu

Starý lord Gildbert, 3. lord z Dunford a Asterleigh, se málokdy staral o správu svého panství. Vedl války v cizině, účastnil se turnajů a lovů. Skutečnou vládu nechával na Williamu Egmondovi a dalších členech tradiční šlechty jako rody Westlake, Coggeshall, Gysborne a Mereworth. To navzdory rostoucí moci měšťanstva a velkých měst, která neměly téměř žádný vliv na dění a žádné zisky, které si mezi sebou rozdělovala Egmontova klika. Nespokojenost se současným stavem vyvrcholila po smrti starého pána, kterého pokousal pes a zemřel na vzteklinu. Zanechal po sobě jediného dědice, dceru Millicent.

V Asterleigh, kde existuje dlouhá tradice dědění v ženské linii, ji přijali jako lenní paní okamžitě a bez potíží. Dunfordská šlechta v čele s Williamem Egmontem a jeho klikou ji nicméně odmítli na základě toho, že je žena. Sáhli proto po dvacetiletém půlbratrovi starého pána Gilberta, žoldnéři Cuthbertu Rosterovi, o kterém se domnívali, že jej budou moci lépe manipulovat, a provolali jej novým lordem Dunfordu. Za nárok lady Millicent se postavila část dunfordských měst a nižší šlechty, která doufá, že po jejím vítězství nahradí starou gardu a budou odměněni podílem na moci a budoucími zisky.

Stranická příslušnost se v průběhu desetiletí stala často záležitostí místních spojenectví a rivalit víc než soupeření obou kandidátů. Pokud se velké město prohlásilo pro některou ze stran, menší města v okolí se často přidaly k protivníkově straně v obavě před sílícím vlivem velkých sousedů. V rámci měst se navíc příslušnost občas také liší cech od cechu, čtvrť od čtvrti a rodinu od rodiny, přičemž příslušnost celého města k některé straně se mohla snadno zvrtnout vnitřním převratem nebo zradou.

„Lišky a kohouti“

Přezdívky obou stran se objevily postupně, v průběhu let konfliktů. „Liška“ byla původně urážka směřující k paní Millicent, kterou její protivníci označovali za „škodnou, která chce krást kuřata“. To, že jak paní Millicent, tak její dcera Blanche mají zrzavé vlasy této přezdívce jistě napomohlo. Strana podporující jejich nárok tuto urážku obrátila a pyšně začala používat. Nad vojsky této strany brzy zavlály prapory s liškami jakožto svým emblémem. Strana podporující nástupnictví Cuthberta Morveta začala v reakci na to používat figuru kohouta z jeho osobního erbu jako svůj symbol a stylizovat se do podoby bojovného kohouta, který „ochrání kurník“ (tedy dunfordské panství).

Oba tyto erby se začínají promítat i do erbů jednotlivých rodin a měst. Ve znacích měst tradičně podporujících lady Milicent a Blanche (jako Asterleigh, Fairhurst-on-Sea, Keythrope a Insmouth) se objevily figury lišek, zatímco města tradičně podporující lorda Cuthberta (jako Ingarsby, Galloways a Northeye) si přidaly do erbů kohouty. Náklonnost k erbovním figurám jde až tak daleko, že kupříkladu hony na lišku se v oblastech podporujících stranu Lišek nepořádají nebo jsou přímo zakázány, zatímco na straně Kohoutů jde o oblíbenou kratochvíli. Naopak kohoutí zápasy jsou zakázané na straně pana Cuthberta a mezi příznivci Lišek je populární dívat se, jak se kohouti perou mezi sebou.

Soupeření obou stran přešlo i do běžných úsloví. Kde bychom v našem světě řekli „perou se jako psi a kočky“, v arlatských lénech by se řeklo „perou se jako lišky a kohouti“.

Průběh války

Na počátku války se obě strany snažily dosáhnout kompromisu a paní Millicent jednala s dunfordskou šlechtou, zatímco pan Cuthbert vybízel ke smíru, ale násilí vypuklo brzy i bez nich. Obě zformované strany už byly natolik rozhádané a rozpory mezi nimi natolik velké, že lokální boje se rozhořely na několika místech najednou, krátce po událostech nešťastné Banquet du faisan (tzv. Hostiny bažanta). Obě strany se ještě pokoušely o smír, ale situace se nadále zhoršovala a vymykala se jakékoli kontrole.

Pan Cuthbert se proto rozhodl jednat, svolal vojsko a zaútočil na hrady a města patřící spojencům paní Millicent. Ty začaly padat jedno po druhém a Lišky prohrály první velkou bitvu u Manxley, kde těžká jízda rozmetala městské milice ukryté za narychlo postavenými překážkami. V reakci na hrozbu požádala paní Millicent o pomoc svého manžela, chevaliera Jeana lis Renarda, šlechtice ze Lvího císařství. Ten sice sám nevlastnil příliš rozsáhlé pozemky, je nicméně příbuzným císařské rodiny. Díky svému vlivu se mu podařilo dát dohromady flotilu, která vyrazila jeho choti na pomoc. S pomoci žoldnéřů z císařství se podařilo paní Millicent porazit pana Cuthberta ve dvou velkých bitvách a zachránit několik ohrožených měst. Pod hradbami obléhaného Keythorpe překvapila těžká císařská jízda obléhatele a u burtonského mostu pikenýři Lišek zabránili posilám Kohoutů překročit řeku. V marných proti tu nejstarší syn pana Egmondta. Síla nových posil ale nebyla dost velká na to, aby obsadili i zbytek území hlásící se k panu Cuthbertovi. Bojovalo se tak dál.

Chevalier lis Renard poskytoval po celou dobu omezenou podporu a finance věci své choti, takže po boku praporů Lišek často vlají erby šlechticů a žoldnéřů z císařství, které zlákala vidina kořisti a rychlého výdělku. Válka měla několik přerušení – spojencům paní Millicent se podařilo dvakrát vypudit pana Cuthberta z Dunfordu a on se sice musel uchýlit do exilu, pokaždé se mu ale podařilo vrátit. Paní Millicent jednou přijala z donucení smlouvu, která svěřila Dunford pod správu pana Cuthberta výměnou za ohromné sumy peněz, které ji měl ročně vyplatit. I tato dohoda ale boje přerušila jen na několik let, než se opět válka rozhořela.

Paní Millicent zemřela během tažení na úplavici, ale navzdory krátkému zmatku v táboře Lišek, její nárok na trůn přešel na její jedinou dceru Blanche. Ta je sice sotva plnoletá, ale bez meškání pozvedla meč a podařilo se jí dokončit obléhání hradu Greythorn, cíle válečného tažení. To povzbudilo podporovatele její matky, a tak ani smrt paní Millicent neznamená konec války. Lišky se sjednotily za nárokem paní Blanche.

Současný stav

Válka rozbředla do soupeření nízké intenzity přerušované válečnými taženími, kdykoli některá ze stran získala nové spojence nebo dostatek zdrojů. Jde vlastně o sérii válek přerušovaných občasným nejistým mírem, který provází jen malé potyčky a intriky obou stran.

Po tolika letech občasné války si obě strany způsobily navzájem tolik křivd a ukrutností, že v právu už není vůbec nikdo. Pan Cuthbert je krutý, nebezpečný a vypočítavý, ale ve oblastech svého vlivu udržuje pořádek, paní Millicent byla arogantní, lakomá a stejně jako otec se kromě vybírání daní o své léno prakticky nestarala. Paní Blanche vede stranu Lišek ještě příliš krátce, takže nikdo neví příliš co od ní čekat, ale je ještě mladá a nezkušená.

Vojska obou stran

Ze začátku války měli Kohouti jasnou převahu v těžké jízdě (většina jejich sil byla postavena z oddílů šlechty) a pořád je to jejich oblíbený nástroj, kterým rozhodují bitvy. S příchodem posil z Císařství, a především vysoce ceněných gents d’arms, podařilo se Liškám srovnat náskok a postavit vlastní oddíly těžké jízdy, ale jejich armáda je stále z velké části tvořena především pěchotou a milicemi, které staví do pole jednotlivá města.

V současné době obě strany spoléhají na sebrané armády, které kombinují jak těžkou jízdu (dodávanou šlechtou, najatými žoldnéři nebo posilami z Císařství), tak pěší oddíly – především oddíly pikenýrů (z velké části žoldnéře z ostatních arlatských lén), halberdníků a střelců (dodávaných městy a jednotlivými čtvrtěmi).

Vojáci na štítech a praporech nosí erby svých pánů, měst a městských čtvrtí, ale často lze příslušníky obou stran rozlišit na první pohled. Příslušníci strany Lišek preferují barvy zelenou a zlatou (na štítech a pro oblečení), liščí kožešiny jako límce a oblíbené jsou i kožené čapky s liščími ohony (lišky nejsou loveny veřejně, ale jejich kožešiny jsou v oblastech Lišek velice ceněny a používány pro vyjádření sounáležitosti). Kohouti naproti tomu preferují barvy červenou, bílou a černou a nosí na kloboucích a čapkách kohoutí pera.

Gardu pana Cuthberta tvoří oddíl vysoce ceněných pikenýrů z řad horských skřetů z Vhre. Nasazuje je do bitvy na důležitá místa nebo aby pomohli rozhodnout bitvu útokem pík. Mimo bitevní pole slouží horští skřeti jako jeho tělesná stráž, která jej chrání před vrahy a atentáty.

Osobní stráž paní Blanche naproti tomu tvoří několik vybraných rytířů, především cizinců z Císařství pod velením Raimbaut lis Cruÿho (který velel už tělesné stráži její matky), ale je mezi nimi i několik místních šlechticů (většinou nižší šlechtici z řad Lišek).

Ravnburgh ve sporu

Ravnburgh zůstal (stejně jako několik dalších měst) v první fázi války neutrální, ale po dlouhém vyčkávání se nakonec přidal ke straně paní Milicent a Blanche, protože hlavní ravnburský obchodní rival, Dayhaven, se prohlásil pro pana Cuthberta. Městská rada, která městu vládne, proto podporuje Lišky. Rod Lochbearerů, dlouhodobě největší hrozba současné vládě města, podporuje už od začátku válek Kohouty (protože má příbuzné mezi klikou Williama Egmonta). Kvůli neutralitě města byli donuceni tak činit potají a ne oficiálně, ale pod praporem kohouta bojovali Lochbearerové i jejich vojáci v několika bitvách proti liškám.

Když se nyní město přidalo na stranu lišek, situace se výrazně zkomplikovala a Lochbearové začali intenzivně spřádat plány na převzetí moci v Ravnburghu. Špehové rady ji o tom přirozeně informovali a ta začala chystat protiopatření a případné kroky, které by Lochbearery vyřadily ze hry nadobro… a konečně potvrdily status quo, který ve městě panuje a při kterém má moc v rukou právě rada a nikoli šlechta.

Zatímco armády placené z ravnburských peněz tak pochodují pod prapory lišek, na domácí frontě se schyluje k pořádným potížím, nepokojům, úkladným vraždám, povstání a případnému otevřenému boji obou stran v ulicích.

Zápletky vyplývající z konfliktu

• Cesta, kterou se postavy chtěly původně ubírat je zablokovaná pochodující armádou Lišek a vojáci je nenechají projít z obavy, aby nevarovali protivníka. Postavy jsou ale ve spěchu a musí cestu obejít delší a nebezpečnější stezkou skrze Mrtvé vrchy. Málokdy tamtudy chodí… a z dobrého důvodu.

• Geniální vynálezkyně, Bridget Cobhamová, se postavila na špatnou stranu konfliktu a vyvíjela zbraně pro vládnoucí radu ve Flawfordu (sympatickou k Liškám). Ta byla ale smetena pučem stoupenců Kohoutů. Vynálezkyně tak spolu s většinou členů bývalé rady skončila v žaláři. Postavy s ní nutně potřebují mluvit, ale nová rada ji drží incommunicado, protože se obává vyzrazení tajemství, která pro město vytvářela. Čas na záchrannou misi?

• Pokus o převrat ve městě způsobil noční pouliční boje mezi oběma stranami, rabování a násilnosti. K domu, kde přebývají postavy doběhla malá Cecily, dcera obchodníka Sottona, který je jejich přítelem, a udýchaně je prosí o pomoc, neboť dav rabuje sklady jejího otce, který je zraněný.

• Postavy jsou uprostřed noci překvapeny ve svých postelích a odvlečeny do vězení. Jsou ve městě cizí a byly anonymně obviněny, že jsou špioni pro druhou stranu. Zdejší kapitán stráže, William Crugge, je ale ochoten jim z těžkostí pomoci… za finanční úplatu samozřejmě. Je nade vše zřejmé, že „obvinění“ pochází přímo od něj a podobným vydíráním si vylepšuje svůj rozpočet. Problém je, že suma, kterou požaduje, není malá a postavy si na její zaplacení nejspíš budou muset půjčit od lichvářů nebo splnit nějakou pochybnou „prácičku“ přímo pro Cruggeho…

• Situace v Ravnburghu se vyostřuje a hrozí, že vypukne otevřené násilí na ulicích. Postavy osloví člen rodu Lochbearerů, kteří jim nabídnou nemalou sumu peněz, pokud se jim podaří do města nenápadně propašovat několik soudků střelného prachu.

• Postavy našly na cestě mrtvé tělo posla se třemi šípy v zádech. Stále ještě svírá v dlaních uzdu svého koně. U sebe má dopis, ve kterém se sir Percival Estbury, pán držící klíčový hrad Redemore, o který se opírá obranná linie Lišek, nabízí přeběhnutí ke Kohoutům a předaní hradu jim. Postavy tak nyní drží v ruce značně nebezpečný dokument, pro který jsou obě strany konfliktu připraveny zabíjet – Lišky, aby jej získali a zjistili jeho obsah a Kohouti, aby zabránili jeho prozrazení.

• Když postavy přechází po tržišti, zahlédnou mladého sira Roberta Lewyse, 3. barona ze Strange, jednoho z hlavních představitelů věci Lišek ve městě, jehož tělesní strážci se zpozdili. Zatímco sám přechází mezi stánky, vesele žertuje s trhovkyní a hází jí stříbrný groš za několik jablek, postavy zahlédnou, jak se trojice mužů rozběhne k němu a zahlédnou tasené čepele! Rychle! Co udělají? Pokud zasáhnou, udělají si nepřátele, pokud neudělají nic, sir Robert téměř jistě zemře.

• Město je v obležení oddílů Kohoutů a rada města potřebuje, aby někdo proklouzl mezi jejich nepřátel a donesl zprávu s prosbou o pomoc Lionelu Hansardovi, lordovi z Woodhall, vlivnému šlechtici na straně Lišek. Tento pán má k dispozici největší dostatek sil, aby mohl město osvobodit, cesta k němu ale není snadná ani bezpečná… na druhou stranu, pokud se vojáci Kohoutů dostanou do města, vydrancují je a všichni v něm budou trpět bez ohledu na stranickou příslušnost. Navíc rada nabízí slušnou sumu pro kohokoli, kdo se o doručení zprávy pokusí…

Důležitá města a městečka v rámci dunfordského panství

Na straně Lišek:

• Asterleigh (sídlo paní Blanche)
• Fairhurst-on-Sea
• Keythorpe
• Insmouth

Na straně Kohoutů:

• Ingarsby (sídlo pana Cuthberta)
• Galloways
• Northeye

Neutrální nebo s měnící se příslušností

• Ravnburgh
• Dayhaven
• Walcot
• Sekworth
• Eastbridge
• Flawford

Závěr

Velice děkujeme, že jste se dočetli až sem a snad se vám článek líbil! Pokud vás zaujal svět Ravnburghu, další materiály pro něj najdete tady.

Pozn. Černobílé vzory pro erby (barevné kombinace jsou unikátní pro Ravnburgh) jsou použity z knihy A Complete Guide to Heraldry. Jsou k dispozici na internetu jako public images. Obrazy použité v článku jsou dobové, také dnes jako public images.