Ravnburgh: Lid mlh

Nelze procházet arlatskými lény a okolím Ravnburghu, aniž by člověk nenarazil na pozůstatky dávných rozvalin. Rozpadající se trosky letohrádků zarůstajících břečťanem, dávná pohřebiště, deštěm a povětřím ohlazené sochy dávných vládců, nebo snad bohů či proroků, kusy dávných akvaduktů vzpínajících se nad krajinou, které napájely dnes neexistující města, brány, hradby a rozvaliny, u kterých již nelze rozpoznat účely stavby, lze najít na mnoha místech.

Jde o poslední pozůstatky dávné říše národa známého jako æs cæthach, v arlatšině zvaného „lid mlh“. Dnes po nich není ani památky a neví se, ani jak přesně vypadali a zda to byli lidé nebo jiná nelidská humanoidní rasa. Nicméně kdysi æsové vybudovali rozlehlou říši, která ovládala území dnešních arlatských lén, Lvího císařství i státečků Maelské ligy. Víme, že æsové podnikali výboje i dál a na poledni dosáhli až dnešní Sarraje a na východě i břehů dalekých moří, ale většina zpráv a informací o nich zmizela v hlubinách dějin.

Historie

Jejich říše vznikla založením Bílé věže (před 4127 lety) a kalendář počítaný od této události se stále široce používá (především ve Lvím císařství a Lize na poledni). Æsové vládli svému impériu asi tři a půl tisíciletí, než se rozpadlo a zmizelo v ohni bratrovražedných válek, invazí a občanských bojů. Následovalo několik staletí chaosu, rozpadu centrální vlády a autority, než se před 586 lety korunoval první velekrál arlatských lén, který se prohlásil za nástupce æsské říše a odvozuje svoji autoritu vládnout od velekrálů Bílé věže. Tato událost je považována za začátek počítání dle arlatského letopočtu (který se většinou používá v arlatských lénech). Arlatští velekrálové se od té doby pokoušeli obnovit æsskou říši v jejích původních hranicích, ale přestože se jim podařilo postupně získat území arlatských lén, jak Lví říše, tak státečky Maelské ligy jejich nadvládě vzdorovaly a udržely si vlastní nezávislost. Moc velekrálů potom zeslábla a dnes nemají ani dost autority, aby vládli arlatským lénům přímo a spoléhají na podporu mocných šlechticů a vládců jednotlivých lén.

Æsové

O æsech samotných se dnes mnoho neví. Většina psaných záznamů o nich zmizela ve staletích chaosu po pádu jejich říše a dnes existuje jen málo svitků, které se datují do jejich doby. Užívali dva druhy písma, a přestože umíme přečíst jejich „běžné“ písmo, kterým jsou zapsaná jména na náhrobcích a svitky užívané běžnými lidmi, jejich „tajné“ písmo, kterým jsou psány všechny důležité záznamy a manuskripty, je stále nerozluštěné.

Nevíme také, jak přesně vypadali, odkud přišli a zda byli příbuzní s lidmi, nebo šlo o samostatný národ. Dochovaly se sochy a nástěnné malby, ale jsou vybledlé a ohlazené. Víme, že byli zobrazováni vyšší než lidé, ale nevíme, zda byli skutečně vyšší, nebo jde o uměleckou zkratku, kterou si přidávali na důležitosti. Víme o nich jen málo a najisto ještě méně.

I jejich zmizení je provázeno tajemstvím. Nikdo neví, proč a jak se vytratili ze záznamů a ze světa. Byli æsové poraženi a vyvražděni do posledního? Odešli po pádu své říše do Země mlh (o které se občas nástěnné nápisy zmiňují) a uzavřeli za sebou průchody? Byli to lidé a po porážce se smísili se svými poddanými lidskými národy? Učenci se léta dohadují o každé z možností a stále nemáme žádné odpovědi.

Trosky

Kolem staveb, které obývali æsové, se často drží mlha. Nevíme, jestli je to nějaké kouzlo ve zdivu, nebo je to prostě tím, že æsové stavěli své stavby právě v takových místech, ale faktem je, že trosky jejich civilizace lze často spatřit zahalené v hustém mlžném oparu.

Na místech, kde žili, rostou také často popínavé rostliny lus-na-staoine, kterým lidé říkají nejčastěji „æsské květy“. Jsou jasně zelené celý rok, i v zimě poseté drobnými bílými kvítky a obepínají většinu trosek dávných æsských staveb. Květy a listy rostliny se používají v alchymii a mají určité léčivé účiny, ale je obtížné je získat, protože dávné trosky jsou často nebezpečné.

Nejčastější typy æsských staveb, jejichž pozůstatky lze dnes nalézt:

• coirthe (menhir/runový kámen)

V krajině lze i dnes často vidět stojící kameny s nápisy, které æsové v dávných dobách vztyčili. Jejich hlavním účelem bylo oslavit mrtvé předky (nejčastěji), zvýraznit nějakou významnou událost nebo označit území, které změnilo majitele. Byly umisťovány na důležitých místech v krajině jako u cest, mostů, brodů nebo křižovatek. Bývaly jasně barevné, když je vztyčili, ale barvu z nich už dávno smyl déšť a sníh.

Prakticky všechny nápisy na nich se drží stejného vzorce – text udá důvod vztyčení kamene, kdo jej vztyčil, a v případě kamene ke cti mrtvého předka často také významné skutky, které učinil, a kde zemřel. Následuje téměř vždy několik slov v „tajném“ písmu, které neumíme přečíst a nevíme, co znamenají. Možná jde o modlitbu, možná kouzlo či kletbu, možná jde o něco jiného, prostě nevíme.

• ìomhaigh-chloiche (volně stojící socha)

Æsové vztyčili mnoho soch zobrazujících humanoidní postavy, od soch v reálné velikosti po sochy vysoké několik desítek metrů. Na rozdíl od coirthe, sochy nikdy nejsou označené žádným nápisem. Nevíme tak, koho zobrazují a zda šlo o æsské krále, bohy a bohyně, proroky nebo mytické postavy. Většina rysů soch je dávno pryč a tyčí se jen jako hrubé připomínky dávno zašlé civilizace.

• taigh-maineir (sídlo)

Jejich domy měly téměř vždy podobu věže s rozsáhlými sklepeními pod ní. Ze záznamů víme, že æsové dávali velký důraz na astrologii a pozorování noční oblohy. Většina jejich staveb má nějakou platformu na vrcholu, odkud se daly sledovat hvězdy. Nevíme už dnes proč, a zda to nějak souviselo s jejich náboženstvím, nebo nikoli. Jejich stavby byly vždy symetrické a harmonické, asymetrii se vyhýbali i za cenu nepraktičnosti. Pokud je na jedné straně sklepení místnost, bude i ve druhém křídle. Žádné výjimky. Ložnice a část obytných prostor jsou často umístěny pod zemí, víme, že to nejspíš bylo kvůli obraně a byla to tradice z dávnověku, kterou nikdy nezměnili. V okolí věže bývaly rozsáhlé zahrady s exotickými stromy a fontánami, coirthe a ìomhaigh-chloiche. Většina jich je dávno zničená nebo přerostlá a nebezpečná.

• uisgrian (akvadukt a most)

Tyto masivní a důmyslné struktury s jednou, dvěma nebo třemi řadami oblouků sloužily k přivádění čerstvé vody do měst a sídel na mnoho kilometrů daleko. Uisgrian byl užíván k překlenutí údolí nebo řek na cestě vodovodu. Některé ještě dnes fungují a dodávají vodu do měst, která vyrostla na æsských troskách, většina je ale dnes zničená. Některé byly proměněny na mosty, většina se rozpadá bez užitku.

• taigh-failcidh (lázně)

Tyto z velké části podzemní prostory dokazují, jak dechberoucí dokázali æsové vytvořit vnitřní prostory za pomoci oblouků, kupolí, kleneb a opěr. Lázně byly velké komplexy postavené symetricky, které obsahovaly vnější i vnitřní bazény, studené i teplé místnosti, fontány, knihovny, podlahové a mezistěnové vytápění skrze trubky vedené v konstrukcích. Vnitřní části byly často přepychové s okázalým použitím sloupů, mramoru, soch a mozaik.

• lann-amhairc (aréna/divadlo)

Æsové budovali kruhové nebo půlkruhové stupňovité prostory, kde se pro pobavení konaly divadelní představení nebo krvavé souboje otroků, zvířat nebo válečných zajatců. Pod každým z nich se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory, ve kterých byly ukryty rekvizity, lidé nebo zvířata, dokud nebyli potřeba pro potřeby podívané na jevišti.

• balla-dìon (opevnění)

Pozůstatky mohutných æsských obranných opevnění se stále táhnou krajinou. Někde se hradby rozpadly vinou času, jinde je místní rozebrali na stavební materiál, ale některé úseky jsou stále v dobrém stavu. Často jde o mohutná opevnění široká 6 metrů s cestou na vrcholu zdi a vystavěná z kamenů kladených přesně na sebe bez užití malty (oblíbená æsská stavební metoda).

Závěr

Pokud vás zaujal svět Ravnburghu, další materiály pro něj najdete tady.

https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?t=15608