30. léta, prohibice a noir

Tento člá­nek vznikl jako po­moc­ník pro hráče a Vy­pra­věče, kteří chtějí ode­hrát ně­jaké pří­běhy v pro­středí tři­cá­tých let, ať již o žánro­vou gan­gs­terku, nebo o noi­rovku. Na je­diné pře­čtení možná bude pů­so­bit po­ně­kud hutně nebo ne­zá­živně – vznikl však v rámci RP­G­Fóra a má slou­žit spíše jako re­fe­renční pří­ručka nebo prů­vodce. Je roz­dě­len na dvě části – první ob­sa­huje ně­které možné ná­pady pro zá­pletky a dob­ro­druž­ství, na vět­šině z nich se dá po­sta­vit celé herní se­zení (nebo mi­ni­málně ně­jaká vý­razná epi­zoda). Druhá po­lo­vina článku před­sta­vuje his­to­rický popis ně­ko­lika měst, gangů, his­to­ric­kých udá­lostí a pře­stře­lek.

„This is the life we chose, the life we lead. And there is only one guarantee: none of us will see Heaven.“
- John Rooney – Road to Perdition

Tři­cátá léta dva­cá­tého sto­letí jsou ve Spo­je­ných stá­tech po­zna­me­nána hos­po­dář­skou krizí a pře­de­vším pro­hi­bicí, která způ­so­bila mo­hutný roz­mach or­ga­ni­zo­va­ného zlo­činu (pře­de­vším mezi ital­skými a ir­skými při­stě­ho­valci) a načas pro­mě­nila města v bi­tevní pole gangů. Toto téma je úzce spjato s žánrem filmů noir, pro­tože velká část pří­běhů, které se v této době ode­hrá­vají (v knižní nebo fil­mové po­době) nesou jeho prvky, stejně jako velká část her. Žánr noir se ve­lice ob­tížně cha­rak­te­ri­zuje, pro­tože sám o sobě je spíš do­jmem nebo po­ci­tem, který ve vás zů­stane po shléd­nutí filmu. Opa­kují se tu jisté prvky (zlo­čin; per­spek­tiva zlo­činců, ni­koli po­li­cie; ob­rá­cený po­hled na tra­diční zdroje au­to­rity (jako zko­rum­po­vaná po­li­cie); ne­stálá spo­je­nec­tví a věr­nost; femme fa­tale – žena, které způ­sobí pád anebo smrt kladné po­stavy; bru­tální ná­silí; bi­zarní zvraty v zá­pletce a mo­ti­va­cích), které slouží k de­ter­mi­naci pří­běhu a mohou slou­žit jako dobrý zdroj in­spi­race pro všechny, kteří se roz­hod­nou vést nebo hrát hru z to­hoto pro­středí.

Nej­lepší cha­rak­te­ris­tiku filmu noir, který jsem našel, si do­vo­lím ci­to­vat: „… cy­nický sou­kromý de­tek­tiv jako hlavní hr­dina, famme fa­tale, mnoho fla­shbacků pod­bar­ve­ných vy­prá­vě­ným do­pro­vo­dem („Toho ve­čera jsem šel do pří­stavu…“), dra­ma­ticky čer­no­bílé vi­zu­ální ob­razy a fa­ta­lis­tická ná­lada zleh­čo­vaná pro­vo­ka­tiv­ním špič­ko­vá­ním nebo flir­to­vá­ním.“

Ve filmu tento pří­stup fun­guje ve­lice dobře (do­kla­dem může být to, že film noir byl ve­lice živým žánrem až do še­de­sá­tých let) a do­vo­luje re­ži­sé­rovi nebo Vy­pra­věči dobře sta­vět pří­běh. Sa­mo­zřejmě, že ne všechny jeho prvky se dají dobře pře­vést do hry, ale roz­hodně stojí za to za­mys­let se nad tím, proč se uží­vají a které pod­statné prvky vná­šejí do pří­běhu.

Ve tři­cá­tých le­tech je možné hrát vel­kou šíři pří­běhů – nej­čas­těj­ším je pří­běh sou­kro­mého de­tek­tiva, kdy se hlavní hr­dina snaží upít k smrti, spí se ženou svého par­ťáka, po­slední nor­mální vztah se mu roz­bil už dávno, má noční můry, chodí obědvat s ir­skými pis­tol­níky, se kte­rými cho­dil do školy, a ve­čeří s po­li­cej­ním ka­pi­tá­nem (z nichž větší hajzl je právě ka­pi­tán) a každý večer sedí před zr­ca­dlem s pis­tolí v ruce a pře­mýšlí, jestli to má ukon­čit. Po­li­cisté jsou úplatní a horší zlo­činci než ma­fi­áni sami, po­ctiví lidé na uli­cích žeb­rají o práci a jídlo, za­tímco da­re­báci se topí v do­la­rech… a člo­věk si ne­může le­gálně dát ani mi­zer­nýho pa­náka.

Systémy, ve kterých se příběhy 30. let dají hrát

• Fate
• Pri­me­time Ad­ven­tu­res
• Mob Jus­tice
• D20 Mo­dern
• Con­ten­ders (jako boje vy­ho­ře­lých bo­xerů v za­pli­va­ných klu­bech třetí ka­te­go­rie)
• GURPS

Náměty na příběh odehrávající se v Americe třicátých let

Obecně

• jedna z po­stav je ob­vi­něna z vraždy – po­li­cie má svého vi­níka a pravda ji ne­za­jímá – s ně­ko­lika přá­teli se musí po­ku­sit očis­tit své jméno a zjis­tit jak to bylo… a budou mu jeho přá­telé věřit, když vše uka­zuje na něj? Je přá­tel­ství a víra v ne­vinu do­sta­teč­ným dů­vo­dem pro pá­t­rání, když dů­kazy ho­voří jasně?
• sku­pina zlo­dě­jíčků, bý­va­lých ma­fi­ánů a pod­vod­níků se dá do­hro­mady, aby pro­vedli vel­kou lou­pež nebo pod­fuk, který jim má za­jis­tit po­řádný balík
• pří­běh jako Bon­nie a Clyde – sku­pina ban­kov­ních lu­pičů po ne­ú­spěš­ném pře­pa­dení banky na útěku, v pa­tách jim je šerif a po­lo­vina po­li­cie z ce­lých Států
• starý don je za­vraž­děn na ulici a po­li­cie vrahy kryje, večer se v do­nově domě schází sku­pina ca­po­re­gimů a vy­soce po­sta­ve­ných pis­tol­níků, aby se po­ra­dili jak za­re­a­gují na do­novu vraždu, zjis­tili kdo za tím stojí … a kdo bude novým donem…

V pří­padě, že jeden nebo ně­ko­lik po­stav jsou de­tek­tivy spo­leč­nosti Con­ti­nen­tal De­tective Agency, pří­padně sou­kromí de­tek­ti­vové na vlastní noze (ostatní mohou být přá­telé, ro­dinní pří­sluš­níci, na­jatí ři­diči nebo sva­lovci):

• bo­hatý kli­ent chce, aby našli jeho pří­tel­kyni, která uprchla s pe­nězi, které mu ukradla … jenže ne všechno je tak jak se zdá…
• dva lidé byli bru­tálně za­vraž­děni se­káč­kem na led a okol­nosti jsou více než po­divné … a man­želka jedné z obětí chce vědět, co se stalo…
• kdo je ta­jemná dívka, kte­rou našli mrt­vou v je­zeře za měs­tem? Po­li­cie si neví rady a ka­pi­tán O’Ben­nyon po­prosí de­tek­tivy o pomoc s pří­pa­dem. Je­diná stopa je dra­ho­kam který sví­rala v dlani – podle ob­le­čení byla mrtvá dívka z chud­ších po­měrů – jak mohla při­jít k tak drahé věci a proč ji sví­rala v ruce?
• za měs­tem našli roz­stří­lený sedan se čtyřmi mrt­vo­lami. Pro­blém je, že se k nim nikdo ne­hlásí a mrtví nejsou zřejmě čle­nové žádné z ma­fi­án­ských frakcí … jenže proč je pak někdo za­bí­jel a kdo to byl? A proč se ve voze našla zlatá soška mi­li­o­náře Fel­berse, který ne­vě­děl, že se mu ztra­tila? Fel­bers by rád znal pravdu…
• bo­hatý kli­ent je vy­dí­rán kom­pro­mi­tu­jí­cími ma­te­ri­ály a rád by věc vy­ře­šil bez zby­teč­ného roz­ru­chu, proto najme de­tek­tivy, aby to vy­ře­šili
• kli­ent je vy­dí­rán a roz­hodne se za­pla­tit – jenže de­tek­tiv na místě pře­dání najde jenom dvě mrt­voly a hned nato na místo vpadne po­li­cie; jeho přá­te­lům se po­daří za­pla­tit kauci a do­stat ho do soudu z vě­zení, ale je jasné, že ho někdo pod­ra­zil … jenže kdo a proč?
• místní boháč si najme de­tek­tivy, aby mu při­vedli zpět jeho roz­maz­le­nou dceru – podle jeho in­for­mací utekla s ně­ja­kým grázlem do Ha­vany
• po pá­t­rání po zmi­ze­lém bra­t­rovi míst­ního ital­ského ob­chod­níka se de­tek­tiv za­plete do fe­de­rál­ního vy­šet­řo­vání ne­le­gál­ního pa­šo­vání drog z Me­xika … fe­de­rá­lové jed­no­značně ne­sná­šejí, když jim do vy­šet­řo­vání někdo strká nos a i přes ty je­jich de­bilní sla­máky ho můžou při­pra­vit o li­cenci. Jenže smlouva je smlouva…
• de­tek­tiv a jeho přá­telé se jenom za­staví v bance vy­brat si po­slední vý­platu, když do ní vtrhne ně­ko­lik mužů se sa­mo­paly a šátky na ob­li­če­jích
• na dveře de­tek­ti­vovi večer s plá­čem klepe jeho sou­sedka, milé ven­kov­ské děvče, které se při­stě­ho­valo z Jižní Da­koty a když ote­vře, zjistí, že má po­thané šaty a na tváři pod­li­tiny…

Bangy

(bles­kové zvraty pří­běhu nebo prvky, které způ­sobí oka­mži­tou re­akci):

• u chod­níku za­staví auto, ote­vřou se dveře a zprava k po­stavě při­stoupí chlap v ka­bátě: „Ne­dě­lejte pro­blémy a na­stupte si.“ Co teď? Co jsou zač? Po­li­cie? Fe­re­dá­lové? Ně­jaká místní ro­dina? Nebo je to únos? Co mi chtějí?
• po­stava se vrací domů a dveře jsou po­o­tevřené… Sakra! Če­kají tam na mě? Jsou i dole pod schody? A kdo po mě jde? Nebo jsem ráno ne­zamknul?
• po­stava obědvá v re­stau­raci a dovnitř vejde Ital v klo­bouku, vy­táhne re­vol­ver a vy­střílí pár ran do ve­d­lej­šího boxu… Co teď? Jde i po mě? Jsem svě­dek, zkusí mě uml­čet? Mám po něm sko­čit? Nebo se scho­vat pod stůl a dělat že nic ne­vi­dím?
• za­kle­pání na dveře – za nimi stojí bratr po­stavy s ve­lice zkrou­še­ným vý­ra­zem mezi dvěma hro­motluky a uhla­zený Ital s úsmě­vem po­vídá: „Váš bratr pro­hrál znač­nou sumu v kar­tách, ale řekl nám, že vy to za­pla­títe … dělá to dvě stě do­larů…“ Za­tra­ceně! Černá ovce ro­diny… doma tolik peněz ani nemám. Ale ti chlapi ho za­bi­jou jestli ne­za­pla­tím… krev není voda… Co teď?
• po­stava jde po chod­níku a na­jed­nou do ní vrazí upla­kané děvče: „Pro­sím, po­mozte mi!“ Ohlédne se a vidí, že za dív­kou běží dvo­jice sva­lovců. Po­moct nebo uhnout stra­nou? O co tu jde? Kdo ji pro­ná­sle­duje? A co je zač?
• během jízdy au­to­mo­bi­lem na­jed­nou píchne kolo, a není tam re­zerva, ale asi dvě stě mětrů před sebou ve tmě vidí sví­tit na od­po­či­va­dle malou re­stau­raci. Před ní stojí dva černé se­dany, ale re­stau­race je prázdná … není tam ani ser­vírka…
• během jízdy po dál­nici se před něj na­jed­nou za­řadí dál­niční hlídka a při­nutí po­stavu zajet ke kraj­nici. Po­stava znuděně vy­ta­huje ři­di­čák a po­dává jej po­li­cis­tovi … když tu náhle její po­hled padne na skle­nici whis­key, kte­rou má v ote­vřené při­hrádce… Sakra! Sakra! Sakra! Ten polda si toho ještě ne­všiml, ale to dlouho ne­po­trvá … co teď?
• po­stava se pro­dírá davem a na­jed­nou do něj vrazí menší Ital v če­pici a utíká rychle pryč. Au­to­ma­ticky sáhne po pe­ně­žence, ale v kapse není…
• po­stava jde s někým blíz­kým po ulici, ale na­jed­nou se jí zatmí před očima a pro­bere se na chod­níku, za­tímco ve vzdu­chu lé­tají ho­řící pa­píry a všude jsou kusy dřeva a kusy těl … re­stau­raci, kolem které jste pro­chá­zeli, někdo vy­ho­dil do vzdu­chu…

Historické události a texty

Ná­sle­du­jící texty jsou za­lo­ženy na his­to­ric­kých udá­los­tech a oso­bách a mají spíše než co­koli ji­ného slou­žit jako vy­svět­lení ně­kte­rých pojmů a in­spi­raci pro vaše hry.

New York

Struk­turu ce­lého newy­or­ského i ame­ric­kého pod­světí na­tr­valo změ­nila kra­vavá Cas­tella­m­marká válka, která vy­pukla mezi dvěmi frak­cemi americko-​italské mafie mezi lety 1929–1931.

Jméno války od­ka­zuje na imi­granty z města Cas­tella­m­mare del Golfo na zá­padní Si­cí­lii, kteří tvo­řili jednu stranu kon­fliktu. Ve Spo­je­ných stá­tech byl vůd­cem Italů z Cas­tella­m­mare Sal­va­tore Ma­ran­zano, gan­gs­ter z New Yorku. Mezi další ma­fi­ány pa­t­řili Jo­seph „Joe Ba­na­nas“ Bo­nanno, Ste­fano „Po­hře­bák“ Ma­gad­dino, Jo­seph Pro­faci a Joe Aiello.

Dru­hou frakci tvo­řili imi­granti z ji­ných částí Si­cí­lie, Ka­lábrie a již­ních ob­lastí Itá­lie. Mnoho členů této frakce také po­chá­zelo z Ne­a­pole. Vůd­cem byl další z newy­or­ských gan­gs­terů – Joe „Boss“ Mas­se­ria. Členy Mas­se­ri­ovy strany byli Al­phons „Zjiz­vená tvář“ Ca­pone, Char­les „Lucky“ Lu­ci­ano, Al­bert „Ší­lený klo­bouč­ník“ Ana­stasia, Vito Ge­no­vese, Alfred Mineo (aka Alfredo Man­fredi), Wil­lie Mo­retti, Joe Ado­nis a Frank Cos­tello.

Na­ve­nek válka pro­bí­hala mezi si­lami Mas­se­ria a Ma­ran­zana, ve sku­teč­nosti šlo ale o kon­flikt mezi straší ge­ne­rací si­cil­ských šéfů, kteří se za­rytě dr­želi sta­rých tra­dic, a novou na­stu­pu­jící dra­vou sku­pi­nou Italů, kteří chtěli více spo­lu­pra­co­vat i s ne­i­taly. Roz­pory mezi oběma frak­cemi za­čaly už v roce 1928, kdy si obě sku­piny na­vzá­jem pře­pa­daly zá­silky ne­le­gál­ního al­ko­holu.

Ani jedna ze stran ne­měla pevné člen­ství – mnoho gan­gs­terů v prů­běhu války často mě­nilo strany.

Po vraždě Aiella se štěstí za­čalo při­klá­nět na stranu Cas­tella­m­mar­ských. 5. lis­to­padu 1930 byl za­vraž­děn Mineo a další klí­čový člen Mas­se­ri­ova gangu – Steve Ferrigno. Poté za­čali čle­nové Mas­se­ri­ova gangu zbí­hat od pra­poru a pře­chá­zet k Ma­ran­za­novi a sma­zaly se tím pů­vodní strany kon­fliktu (Cas­tella­m­mar­ští proti ne-​Castellammarským). 3. února 1931 byl po­stře­len Jo­seph Ca­ta­nia, dů­le­žitý Mas­se­riův po­ru­čík, a ze­mřel o dva dny poz­ději.

V této bez­vý­chodné si­tu­aci za­há­jili Mas­se­ri­ovi spo­jenci Lu­ci­ano a Ge­no­vese jed­nání s Ma­ran­za­nem. Slí­bili, že zradí Mas­se­riu, když Ma­ran­zano ukončí válku. 15. dubna 1931 byl Mas­se­ria za­stře­len, když ve­če­řel v re­stau­raci Nuova Villa Ta­m­maro na Coney Is­landu v Bro­ok­lynu. Střelci byli Al­bert Ana­stasia, Joe Ado­nis, Vito Ge­no­vese a Be­n­ja­min „Bugsy“ Sie­gel. Ciro „Ar­ty­čo­kový král“ Terra­nova měl řídit vůz, ale byl vraž­dou tak otře­sen, že ho Sie­gel musel od­str­čit a řídit sám.

Ma­ran­zano zví­tě­zil a re­or­ga­ni­zo­val ma­fi­án­skou struk­turu – kromě New Yorku byli v ob­las­tech Se­ve­ro­vý­chodu a Stře­do­zá­padu or­ga­ni­zo­váni ma­fi­áni do je­diné ro­diny na město. Kvůli vel­kému roz­sahu or­ga­ni­zo­va­ného zlo­činu v New Yorku bylo město roz­dě­leno mezi Pět newy­or­ských rodin – bossy se stali Lu­ci­ano, Pro­faci, Gag­li­ano, Bo­nanno a Vin­cent Man­gano. Všichni sa­mo­zřejmě měli pla­tit tri­but a být pod­ří­zeni Ma­ran­za­novi, který se pro­hlá­sil capem di tutti capi – tedy „bos­sem všech bossů“. Ostatní ro­diny a frakce or­ga­ni­zo­va­ného zlo­činu pře­staly exis­to­vat a byly za­čle­něny do nové struk­tury rodin.

Ma­ran­za­nova vláda jako capo di tutti capi měla ale krátké tr­vání. 10. září 1931 byl Ma­ran­zano po­stře­len a ubo­dán k smrti na Ma­nhat­tanu sku­pi­nou ži­dov­ských pis­tol­níků, které najal Meyer Lan­sky (členy sku­piny byli Sa­muel „Red“ Le­vine a Bo Weinberg).

Sku­teč­ným vý­sled­kem války byla pro­hra obou frakcí – oprav­do­vými ví­tězi byli mladí a více ne­mi­lo­srdní gan­gs­teři v čele s „Lucky“ Lu­ci­a­nem. S je­jich ná­stu­pem k moci se or­ga­ni­zo­vaný zlo­čin stal sku­tečně ná­rodní (ce­lo­a­me­rický) a mul­ti­et­nický.

Na­roz­díl od Ma­ran­zana, Lu­ci­ano se ne­tou­žil stát „bos­sem všech bossů“. Chtěl se po­ta­vit cha­osu a se­bez­ni­ču­jí­cím vál­kám gangů, které za­chvá­tily New York a Chi­cago ve dva­cá­tých le­tech. Lu­ci­ano a Lan­sky usou­dili, že nej­lepší bude ne­chat ro­diny, aby samy ovlá­daly své území, ale vy­tvo­řit cen­t­rální or­ga­ni­zaci, která bude urov­ná­vat je­jich spory bez kr­vepro­lití. To by po­ne­chalo ro­di­nám kon­t­rolu, pod­po­řilo je­jich ob­chodní zájmy a navíc udr­želo ma­fi­ány z do­hledu ve­řej­nosti a zá­kona.

Lu­ci­ano usta­no­vil tak­zva­nou Ko­misi, aby do­hlí­žela na všechny ak­ti­vity Mafie ve Spo­je­ných stá­tech a slou­žila jako pro­střed­ník při spo­rech jed­not­li­vých fa­mi­g­lií. Lu­ci­ano se stal před­se­dou Ko­mise a Lan­sky jeho zá­stup­cem.

Zfor­mo­vání Ko­mise ne­za­sta­vilo války gangů ani kr­vepro­lé­vání, ale sní­žilo je­jich roz­sah a čet­nost. Když jedna fa­mi­g­lie vy­hlá­sila válku druhé, vět­ši­nou byla brzy ve válce také s Ko­misí a všemi ostat­ními ro­di­nami.

Chicago

Chi­cagské pod­světí bylo po­zna­me­náno sou­pe­ře­ním mezi North Side gan­gem a South Side gan­gem (poz­ději Chi­gago Out­fi­tem), kde irský North Side gang ovlá­dal sever města a ital­ský Chi­cago Out­fit ovlá­dal jih.

Jako mnoho chi­cagských gangů, North Side Gang vznik­nul pů­vodně z jed­noho z mnoha pou­lič­ních gangů, které ovlá­daly ulice města za­čát­kem sto­letí – z Mar­ket street gangu. Ten tvo­řili zlo­dě­jíčci, by­taři a ná­de­níci pra­cu­jící mezi 42. a 43. ulicí. Gang se zvlášť pro­sla­vil během tzv. Cir­ku­lač­ních válek okolo roku 1910 mezi no­vi­nami Chi­cago Exa­mi­ner a Chi­cago Tri­bune, čle­nové Mar­ket street gangu, na­jatí no­vi­nami, na­pa­dali ma­ji­tele stánků, kteří je ne­o­de­bí­rali, a za­stra­šo­vá­ním ome­zili pro­deje druhé straně. Během těchto válek si Dean O’Ba­nion, poz­dější vůdce North Side gangu, vy­bu­do­val cenné kon­takty na po­li­tiky a no­vi­náře. Pod men­tor­ským ve­de­ním ka­saře Char­lieho „Do­bytka“ Re­i­sera se krátce po za­ve­dení Pro­hi­bice v roce 1919 O’Ba­nion stal bos­sem North Side gangu.

Jeho gan­gs­teři rychle pře­brali kon­t­rolu nad exis­tu­jí­cími pi­vo­vary a vý­rob­nami al­ko­holu na se­verní straně města. To jim dalo prak­ticky mo­no­pol na do­dávky sku­teč­ného piva a whis­key, pro­tože je­jich ri­va­lové mohli na­bíd­nout pouze ne­kva­litní al­ko­hol a doma vy­rá­bě­nou pá­lenku. North Side Gang s ústře­dím v re­stau­raci „Mc­Go­vern’s Sa­loon and Cafe“ během ně­ko­lika mě­síců ovládl prak­ticky celou se­verní stranu. Kromě vý­roby a dis­tri­buce ne­le­gál­ního al­ko­holu po­kra­čo­val gang ve vlou­pá­vání do míst­ních ob­chodů a v pro­vo­zo­vání ne­le­gál­ního ha­zardu. Na roz­díl od již­ních gangů ale nikdy ne­pro­vo­zo­val pro­sti­tuci. O’Ba­nion si po­jis­til svou po­zici tím, že po­mohl ve vol­bách svým po­li­ci­kým přá­te­lům a oni mu oplát­kou po­sky­to­vali zá­kon­nou ochranu před po­licí. Během Krize se také pro­sla­vil vel­kými dary si­rot­čin­cům a cha­ritě, stejně jako po­sky­to­vá­ním jídla ne­za­měst­na­ným a chudým.

North Side gang se brzy ocitl ve spo­rech s moc­nými si­cil­skými a itlaskými gangy na Jižní straně Chi­caga. Mezi nej­moc­nější pa­t­řila ro­dina Genna, John „Johnny Liška“ Torrio a jeho zá­stupce Al Ca­pone. Staré ne­přá­tel­ství mezi Iry a Italy dále roz­ví­řo­valo O’Ba­ni­o­novo od­mít­nutí pro­dá­vat al­ko­hol již­ním gan­gům a jeho vznět­livá po­vaha, kdy při jed­nání Italy ně­ko­li­krát ura­zil. Po­tají také vedl ně­ko­lik ope­rací, kdy již­ním gan­gům unesl ně­ko­lik do­dá­vek al­ko­holu, který jim pak pro­dal zpět. North Side gang měl ale pro­blémy i s ir­skými gangy – v roce 1921 O’Ba­nion za­stře­lil Da­vyho „Yi­d­delse“ Millera, člena Ragen’s Colts, poté co ura­zil člena North Side.

North Side gang po­ží­val mocné po­li­cejní a po­li­tické ochrany, která šla až tak da­leko, že v roce 1924 po­li­cisté v uni­for­mách po­mohli gangu vy­lou­pit Si­bliho desti­lárnu, která byla od za­čátku Pro­hi­bi­cie uza­vřena. Po­ru­čík Mi­chael Grady a čtyři de­tek­ti­vové umož­nili čle­nům North Side, aby zís­kali 1 750 lahví kva­litní whis­key v ceně zhruba 100 000 do­larů.

Za­čát­kem roku 1924 uza­vřel O’Ba­nion s již­ními gangy do­hodu o spo­lu­práci, ta ale na­dále vázla a de­fi­ni­tivně po ně­ko­lika in­ci­den­tech skon­čila de­sá­tého lis­to­padu, když tři ne­známí muži vešli do ob­chodu Scho­field Flower Shop, který vlast­nil O’Ba­nion, a za­stře­lili ho.

Tento čin se vše­o­becně po­va­žuje za za­čá­tek velké války mezi North Side a Chi­cago Out­fit, která se táhla pět let a byla ukon­čena te­prve Ma­sa­krem na den sva­tého Va­len­týna v roce 1929.

Válka

Po smrti O’Ba­ni­ona na jeho místo na­stou­pil jeho zá­stupce Hymie Weiss a ihned za­há­jil útok proti svým pro­tiv­ní­kům. V lednu se Weiss, Bugs Moran a Vin­cent Drucci po­ku­sili zabít Torri­ova po­ru­číka – Ala Ca­pona v Chi­cago South Side re­a­tau­rantu. Pal­bou na jeho vůz zra­nili Ca­po­nova ři­diče, gan­gs­ter ale kul­kám unikl. Pod do­jmem to­hoto útoku si Ca­pone po­ří­dil svůj po­věstný opan­cé­řo­vaný vůz.

Krátce po útoku na Ca­pona Weiss, Moran a Drucci pře­padli Torria, když se vra­cel se svou ženou z ná­kupů. Torrio i jeho řidič byli ně­ko­li­krát zra­něni, ale gan­gs­teři byli nu­ceni z místa uprch­nout před­tím, než mohli práci do­kon­čit pro­tože na místo do­ra­zila po­li­cie. Po tomto útoku se Torrio roz­hodl, že má všeho dost – vrá­til se do Itá­lie a ve­lení Chi­cago Out­fitu pře­dal Ca­po­novi.

Weiss a pis­tol­níci North Side se potom za­mě­řili na ro­dinu Genna, spo­jence Gi­cago Out­fitu. Jako prv­ního za­stře­lil Moran po au­to­mo­bi­lové ho­ničce „Blo­ody“ An­gela Gennu. Ná­sle­do­val Mike „Ďábel“ Genna, kte­rého za­stře­lila po­li­cie, poté co na ně po pře­střelce s gan­gs­tery North Side ob­rá­til zbraň. Drucci poté za­stře­lil Sa­muzza „Sa­mo­otse“Ama­tunu, pod­po­ro­va­tele ro­diny Genna, který se ji sna­žil udr­žet po­hro­madě. Tony Genna byl za­vraž­děn po­slední (přes­tože se dodnes spe­ku­luje, že za­vraž­dit ho ne­chal Al Ca­pone a ne Weiss). Poté zbý­va­jící čle­nové ro­diny Genna uprchli z Chi­caga a je­jich území si ro­ze­brali North Side a Ca­pone.

V této chvíli byl Torrio ze hry, Gen­nové opus­tili Chi­cago a Al Ca­pone se musel skrý­vat před útoky pis­tol­níků North Side. Gang do­sáhl vr­cholu moci a dál po­si­lo­val svou po­zici.

Druhý útok na Ca­pona šo­ko­val po­lici i ve­řej­nost – sku­pina au­to­mo­bilů North Side, ve­dená Mo­ra­nem v prv­ním voze, za­mí­řila ke Ca­po­no­vou ho­telu Ci­cero. Za­tímco Ca­pone a jeho bo­dy­gu­ard si v re­stau­raci dá­vali drink, pis­tol­níci North Side pro­jeli vý­kla­dem do haly a sa­mo­paly Thomp­son za­há­jili palbu, která ob­rá­tila hotel v ruiny. Ca­pone i jeho tě­lesný strážce útok pře­žili, ale ma­fián, vy­dě­šený k smrti, byl do­nu­cen s North Side uzavřít ne­vý­hodný mír, který ale neměl dlou­hého tr­vání.

Ca­pone vrá­til úder vraž­dou Hymie Weisse a ně­ko­lika dal­ších členů North Side. Ve­lení gangu pře­vzali Drucci a Moran. Oba gangy po­kra­čo­valy v pře­pa­dech a bom­bo­vých úto­cích ještě ně­ko­lik mě­síců, než byla svo­lána mí­rová kon­fe­rence, která skon­čila uza­vře­ním do­hody. V době míru byl během pře­střelky s po­li­cií za­stře­len Vin­cent Drucci a ve­lení North Side tedy pře­šlo na Mo­rana.

Mír sám brzy pře­šel do stu­dené války a pře­rostl opět ve válku poté, co Moran začal pře­pa­dá­vat ná­klady Ca­po­nova piva. Ca­pone od­po­vě­děl vy­pá­le­ním Mo­ra­nova psího zá­vo­diště a o ně­ko­lik dní poz­ději Ca­po­novo vlastní psí zá­vo­diště lehlo po­pe­lem, při­čemž Moran byl při­ro­zeně hlav­ním po­de­zře­lým. Opět vy­pukla ote­vřená válka a Moran na­ří­dil po­pravu dvou pře­dáků od­borů, kteří byli Ca­po­no­vými spo­jenci a osob­ními přá­teli. Na tento akt re­a­go­val Ca­pone na­plá­no­vá­ním smr­tí­cího útoku, který vešel do his­to­rie jako Ma­sakr na den sva­tého Va­len­týna.

Masakr na den svatého Valentýna

1. února 1929 čtyři ne­známi muži, z nichž dva byli ob­le­čeni jako po­li­cisté, vtrhli do North Side Street Ga­rage a roz­ká­zali šesti čle­nům North Side gangu a jed­nomu pří­teli jed­noho z gan­gs­terů, aby se po­sta­vili ke zdi. Pis­tol­níci poté vy­táhli sa­mo­paly a všechny je po­stří­leli. Je­diný pře­ži­vší, Frank „Tight Lips“ Gusenberg ze­mřel o ně­ko­lik hodin poz­ději v ne­moc­nici poté, co od­mítl říct, kdo ho stře­lil.

Hlavní cíl útoku – Bugs Moran, vůdce North Side, v ga­ráži nebyl a smrti unikl. Když za­hlédl po­li­cisty vstu­po­vat do ga­ráže, do­mní­val se, že jde o po­li­cejní zátah, a řekl svému ři­diči, aby jel dál a ne­za­sta­vo­val.

Tento ma­sa­krt vedl k ukon­čení války, přesto při­lá­kal po­zor­nost fe­de­rál­ních or­gánů, což vedlo ke zkáze jak Mo­rana, tak Ala Ca­pona.

Síla North Side po­stupně upa­dala a s kon­cem pro­hi­bice do­stala vel­kou ránu. V roce 1936 byl za­stře­len Jack „Ku­lo­met“ Mc­Grun, který byl po­va­žo­ván za člo­věka, který pro­vedl ma­sakr na sv. Va­len­týna. Po­de­zře­lým byl jak Moran, tak Frank Nitti, který po Alu Ca­po­novi pře­vzal Chi­cago Out­fit, pro­tože Mc­Grun pře­stá­val být zvla­da­telný.

Kon­cem tři­cá­tých let Moran opus­til Chi­cago a North Side gang pře­stal exis­to­vat – Chi­cago Out­fit pře­vzalo vládu i nad se­ver­ními ob­lastmi.

La Mano Nera – Černá ruka

Černá ruka je způ­sob vy­dí­rání, ni­koli kri­mi­nální or­ga­ni­zace jako ta­ková (přes­tože mafie nebo Ca­morra jej vy­u­ží­valy). Od za­čátku sto­letí byly ope­race Černé ruky silně roz­ší­řeny v ita­lo­a­me­ric­kých ko­mu­ni­tách vět­ších měst (New York, New Or­le­ans, Chi­cago nebo San Fran­cisco). Od­ha­duje se, že jen v sa­mot­ném New Yorku bylo tímto způ­so­bem vy­dí­ráno na 90 % všech ital­ských imi­grantů (včetně na­pří­klad En­rica Ca­rusa).

Ty­pické způ­soby Černé ruky spo­čí­valy v za­slání do­pisu oběti, ve kte­rém jí bylo vy­hro­žo­váno (ublí­že­ním na zdraví, smrtí, zná­sil­nění nebo úno­sem). V do­pisu pak byla uve­dena po­ža­do­vaná částka, kte­rou oběť mu­sela do­pra­vit na ur­čené místo. Často byl dopis do­pro­vá­zen vý­hruž­nými sym­boly jako kou­řící pis­tolí nebo ši­be­nicí. Po­de­psán byl vždy na­kres­le­nou rukou vy­ve­de­nou čer­ným in­kous­tem – La Mano Nera. Pokud oběť ne­za­pla­tila, gan­gs­teři spl­nili své hrozby – Ig­na­zio Sai­etta, si­cil­ský pis­tol­ník pů­so­bící v Malé Itá­lii v New Yorku, škr­til své oběti a je­jich těla spa­lo­val ve Vý­chod­ním Har­lemu. V Chi­cagu zase obá­vaný Shot­gun Man za­vraž­dil za den­ního světla na tom stej­ném rohu ně­ko­lik tuctů lidí.

Pokud se ně­která z obětí ob­rá­tila o pomoc na po­li­cii, po­ru­šila sta­letý zákon omerty a gan­gs­teři od­po­vě­děli svým ob­vyk­lým sty­lem – vraž­dou.

White Hand Gang

White Hand gang byla sku­pina ně­ko­lika ir­ských gangů, pů­so­bí­cích v Bro­ok­lynu a Red Hooku mezi lety 1900 a 1928, které se spo­jily proti sí­lící do­mi­nanci ital­ské Černé ruky a si­cil­ských gangů. Mezi hlavní pří­jmy gangu pa­t­řily po­platky z pří­cho­zích a od­cho­zích pří­stav­ních do­dá­vek, vý­palné od ma­ji­telů doků a vy­nu­cené dávky z platu pří­stav­ních děl­níků. Gang byl znám tím, že jeho čle­nové byli ná­sil­ničtí a často se mezi sebou vraž­dili kvůli po­zi­cím v or­ga­ni­zaci. Nej­zná­mější z „pří­stav­ních bossů“ byl „Di­voký“ Bill Lo­vett, který na­hra­dil dří­věj­šího bosse Dinny Me­e­hana. Me­e­han byl za­vraž­děn ve spánku u sebe doma, za­tímco jeho man­želka spala vedle něj. Lo­vett agre­sivně vy­stu­po­val proti sí­lí­címu vlivu Černé ruky a ital­ských gangů až do své smrti v roce 1923, když se poté, co jej za­sáhlo ně­ko­lik kulek (možná vy­pá­lené Vin­cen­tem Man­ga­nem a John­nym Giustrou), svezl na bar a si­cil­ský za­bi­ják Wil­lie „Dva nože“ Al­tierri ho do­ra­zil se­káč­kem na maso.

Lo­vet­tův švagr Ri­chard „Pro­téza“ Lo­ner­gan po něm na­stou­pil jako úřa­du­jící boss a ještě ze­sí­lil útoky proti Vinci Man­ga­novi, Al­bertu Ana­sta­zi­ovi a Joe Ado­ni­sovi, kteří se za­čali tla­čit na území Bílé ruky. Dva­cá­tého šes­tého pro­since 1925 Lo­ner­gan a čle­nové White Hand Aaron Harms, James „Směš­nej“ Ho­ward, Paddy Ma­lo­ney, Cor­ne­lius „Jehla“ Ferry a James Hart vešli do mafií vlast­něné tan­čírny Ado­nis So­cial Club v Bro­ok­lynu, kde se po­há­dali se dvěma Italy, kteří tan­co­vali s ir­skými děv­čaty, když náhle světla zhasla a byla sly­šet střelba. Když se opět roz­sví­tilo, Lo­ner­gan a jeho po­ru­číci Aaron Harms a Jehla Perry le­želi na par­ketu mrtví. Po­de­zře­lým z od­po­věd­nosti za útok byl Al Ca­pone, který byl nucen opus­tit New York v roce 1921, po ro­ze­při s jed­ním z členů White Hand. Žádné dů­kazy se ale ne­na­šly a po­li­cie pří­pad od­lo­žila.

Bez sil­ného ve­dení pře­stal White Hand gang po­malu exis­to­vat a v roce 1928 ital­ská mafie kom­pletně pře­vzala zbý­va­jící ob­lasti, které byly pod kon­t­ro­lou gangu.

Purple Gang

Fi­a­lový gang byla sku­pina ži­dov­ských pa­še­ráků li­ho­vin a únosců ope­ru­jící pod ve­de­ním Aba Bern­steina v De­t­ro­itu. Hrál vel­kou roli při pro­deji a pa­šo­vání al­ko­holu z Ka­nady. Pa­t­řil k nej­kru­těj­ším gan­gům své éry – při­pi­suje se mu na 500 vražd členů ri­val­ských ma­fi­ánů.

Gang byl z velké vět­šiny (přes­tože ne úplně) tvo­řen ži­dov­skými gan­gs­tery. Pů­vodně vznikl ze sku­piny mla­distvých de­lik­ventů z řad ži­dov­ských imi­grantů. Sku­pina 16 nebo 17 dětí ze stej­ného sou­sed­ství za­čala pře­pa­dá­vat a obí­rat opilce, poz­ději se za­po­jili do krá­deží a oz­bro­je­ných pře­pa­dení. Je­jich jméno vzniklo z ozna­čení jedné z obětí gangu, ma­ji­tele ob­chodu: „Jsou shnilí až na kost, fi­a­loví jako zka­žené maso.“

V pod­světí si vy­tvo­řili sku­tečně od­stra­šu­jící po­věst a možná právě kvůli je­jich vra­žedné re­pu­taci si Al Ca­pone vy­půj­čil členy Pur­ple Gangu, Ge­orge Lewise a bra­try Phila a Harryho Key­wellovy, aby pro­vedli Ma­sakr na den sv. Va­len­týna.

Pa­šo­vání al­ko­holu vy­neslo Fi­a­lo­vým mi­li­ony do­larů, přesto byli jeho čle­nové za­po­jeni ve vy­dí­rání, úno­sech a krá­de­žích šperků. Po­kou­šeli se také vést ha­zardní herny, pře­de­vším mezi čer­noš­skou po­pu­lací v De­t­ro­itu. Ha­zard pro­vo­zo­val Ju­lius Ho­rowitz a jed­no­nohý čer­noš­ský gan­gs­ter, kte­rého na Jihu hle­dali pro vraždu. Da­řilo se jim až do doby, než ha­zardní hráči zjis­tili, že po­u­ží­vali vy­vá­žené kostky a další triky, aby jim herny co nej­víc vy­dě­laly. Při ne­po­ko­jích, které ná­sle­do­valy, se Ho­rowi­t­zovi po­da­řilo unik­nout, ale čer­noš­ský gan­gs­ter byl nej­spíše za­vraž­děn.

Pur­ple gang byl vý­ji­mečně ná­sil­nický a byl v ne­u­stálé válce s ostat­ními gangy a mezi sebou na­vzá­jem. No­viny často při­ná­šely zprávy o vraž­dách gan­gs­terů na obou stra­nách kon­fliktů. Pří­liš mnoho ná­sil­ných činů způ­so­bilo ve­řejný odpor, ale také po­de­zření z ně­kte­rých činů mezi členy na­vzá­jem – boje v sa­motné or­ga­ni­zaci po­ško­dily gang jako ta­kový a v pod­statě zne­mož­nily jeho ří­zení. Asi po pěti le­tech se gang roz­padl a jeho místo za­u­jaly jiné gangy.

Čle­nové Fi­a­lo­vého gangu byli po­de­zřelí v pří­padě únosu dí­tětě man­želů Lin­dber­gho­vých a jsou také po­va­žo­váni za pa­cha­tele Ma­sa­kru v ho­telu Mi­la­flo­res.

Masakr v hotelu Milaflores

Ma­sakr v ho­telu Mi­la­flo­res je jméno, které no­viny daly za­stře­lení tří gan­gs­terů jako od­vetu za dvě vraždy a únos v zimě 1927 v De­t­ro­itu, stát Mi­chi­gan. Za zlo­čin byli zd­po­vědný Pur­ple gang. V prů­běhu dva­cá­tých let Fi­a­loví uza­vřeli spo­je­nec­tví s bý­va­lými členy gangu Egan’s Rats (pře­de­vším s Fre­dem „Za­bi­já­kem“ Bur­kem a Gusem Win­kle­rem). Tato dvo­jice a sku­pina gan­gs­terů byla zod­po­vědná za dis­tri­buci al­ko­holu Pur­ple Gangu a v pří­padě po­tíží do­dali Fi­a­lo­vým i pis­tol­níky.

Pro­blémy za­čaly na Štědrý večer roku 1926, když byl ma­ji­tel hos­tince, Johnny Reid, za­stře­len bro­kov­nicí na dvoře svého ná­jem­ního domu na 3025 East Grand Bou­le­vard. Reid byl bý­va­lým čle­nem Rats a pro Fi­a­lové pro­dá­val al­ko­hol. Před­po­klá­dalo se, že vražda je od­ve­tou si­cil­ského gan­gs­tera Mi­keho Di­pisa, kte­rého ten rok Reid a jeho přá­telé ze St. Louis po­ra­zili.

Vra­hem John­nyho Reida měl být Frank Wright, zlo­děj kle­notů se zá­klad­nou v Chi­cagu, který se ne­dávno do De­t­ro­itu pře­stě­ho­val. Wright a dva zlo­ději z New Yorku, Jo­seph Bloom a Ge­orge Cohen, za­čali uná­šet místní ha­zardní hráče pro vý­kupné. Mnoho lidí, které si vy­hlédli, bylo nějak spo­jeno s Fi­a­lo­vým gan­gem. Trio pře­kro­čilo hra­nice, když za­stře­lili dro­go­vého de­a­lera Fi­a­lo­vých, Jakea Weinberga, v North Endu v roce 1927. Bratři Bern­stei­nové si na­jali Freda Burka a Guse Win­klera, aby je­jich za­měst­nance po­mstili.

Ti unesli Meyera „Rybu“ Blo­om­fielda, Wrigh­tova pří­tele a Win­kler za­vo­lal Wrigh­tovi, že vý­kupné za něj mají donést do ho­te­lo­vého po­koje číslo 308 v ho­telu Mi­la­flo­res Apart­ment, který se na­chá­zel na 106 East Ale­xan­drine Ave­nue. Ve 4:30 ráno Wright, Jo­seph Bloom a Ge­orge Cohen do­ra­zili do ho­telu Mi­la­flo­res a za­ťukali na dveře číslo 308. Jakmile to udě­lali, na konci chodby se ote­vřely dveře k po­žár­nímu scho­dišti a tři muži, kteří tam byli scho­vaní, za­há­jili palbu ze sa­mo­palů a pis­tolí. Všichni tři gan­gs­teři u dveří 308 byli sme­teni smrští kulek, za­tímco tři za­bi­jáci unikli po po­žár­ním scho­dišti, jakmile vy­prázd­nili svoje zá­sob­níky.

Bloom a Cohen byli na­to­lik pro­stří­lení, že po­li­cie ne­mohla určit, kolik kulek je vlastně za­sáhlo. Frank Wright byl stále na­živu, přes­tože byl čtr­náct­krát za­sa­žen. Když se ho ptali na pa­cha­tele, od­po­vě­děl: „Ku­lo­met fun­go­val dobře. To je vše, na co se pa­ma­tuju.“ O dva­cet hodin poz­ději ze­mřel v místní ne­moc­nici. Ma­sakr byl první pří­le­ži­tostí při které de­t­ro­it­ské gangy po­u­žily sa­mo­paly Thomp­son. Podle věcí za­ne­cha­ných v po­koji číslo 308 po­li­cie před­po­klá­dala, že tam byli Eddie Flet­cher, Abe a Simon Axle­rovi, Joe „Sla­ďouš“ Miller a John Tolzdorf.

Den po ma­sa­kru po­li­cie na chvíli za­dr­žela Abea Axlera a Freda Burka, ale ob­vi­nění ne­bylo nikdy vzne­seno a oby byli pro­puš­těni. Pří­pad byl od­lo­žen a celý in­ci­dent jen po­sí­lil re­pu­taci Fi­a­lo­vých ve městě.

Masakr v Kansas City

(pře­lo­ženo a upra­veno z Wi­ki­pe­die)

Frank Nash byl v roce 1913 od­sou­zen na do­ži­votí za vraždu, ale byl omi­lost­něn. V roce 1920 byl od­sou­zen k 25 letům od­nětí svo­body za vlou­pání s po­u­ži­tím vý­buš­nin, ale byl znovu omi­lost­něn. V roce 1924 pak byl od­sou­zen na dal­ších 25 let do Ná­prav­ného za­ří­zení v Lea­ve­nworthu v Kansasu za útok na poš­tov­ního do­ru­čo­va­tele. Odsud uprch­nul roku 1930.

FBI za­há­jila roz­sáhlé pá­t­rání po uprch­lí­kovi po ce­lých Spo­je­ných stá­tech a vět­šině Ka­nady. Vy­pá­t­rala, že Nash po­má­hal při útěku sedmi vězňů z Lea­ve­nworthu v pro­sinci 1931. Vy­šet­řo­vání uká­zalo, že Nash blízce spo­lu­pra­co­val s Fran­ci­sem L. Ke­a­tingem, Tho­ma­sem Hol­de­nen a dal­šími pis­tol­níky, kteří se na Stře­do­zá­padě zú­čast­nili ně­ko­lika pře­pa­dení bank. Ke­a­ting a Hol­den byli agenty FBI za­tčeni v červnu 1932 v Kansas City v Mis­souri. In­for­mace, které oba FBI po­skytli, je při­vedly na Na­shův úkryt v Hot Spring v Ar­kansasu.

Agenti FBI Frank Smith a F. Jo­seph Lac­key, spo­lečně s okla­hom­ským po­li­cej­ním ná­čel­ní­kem Otto Re­e­dem, Nashe za­tkli a na­stou­pili do vlaku, který 20:30 večer od­jíž­děl do Kansas City (kde měl být v 7:15 ráno). Před od­jez­dem za­te­le­fo­no­vali R. E. Vet­ter­limu, Ve­lí­címu zvlášt­nímu agen­tovi (SAC) z Kansaské měst­ské kan­ce­láře FBI, aby je čekal na ná­draží.

O Na­shově za­tčení se do­zvě­děli jeho přá­telé a roz­hodli se ho vy­svo­bo­dit – zjis­tili, kdy vlak při­jíždí do Kansas City, a při­pra­vili se. Po pří­jezdu vlaku se k Lac­keymu, Smi­thovi a Re­e­dovi, kteří es­kor­to­vali Nashe, při­po­jil Vet­terli s agen­tem Ra­y­mon­dem J. Ca­ffreym a dů­stoj­níky W. J. Gro­om­sem and Fran­kem Her­man­so­nem z kansaské po­li­cie. Agenti Lac­key a ná­čel­ník Reed byli oz­bro­jeni bro­kov­ni­cemi, ostat­ních pět mělo au­to­ma­tické pis­tole.

Když na­lo­žili Nashe do au­to­mo­bilu před ná­dra­žím, zpoza ze­le­ného Plymou­thu, který par­ko­val asi šest stop na­pravo od nich, vy­ra­zila dvo­jice oz­bro­je­ných mužů a nejméně jeden z nich měl sa­mo­pal. Další muž, scho­vaný za mo­to­rem dal­šího vozu, za­há­jil palbu. Dů­stoj­níci Gro­oms a Her­man­son byli oka­mžitě sme­teni pal­bou a oba padli mrtví k zemi. Agent Vet­terli, který stál vedle nich, byl za­sa­žen do levé paže a sra­žen na zem. Když se po­kou­šel pro­pla­zit se na levou stranu auta a při­po­jit se k agentu Ca­ffreymu, který také ještě ne­na­stou­pil do au­to­mo­bilu, Vet­terli uvi­děl Ca­ffreyho pad­nout k zemi se střel­nou ránou na hlavě.

Ve voze byli pal­bou za­biti Frank Nash a ná­čel­ník Reed. Agenti Lac­key a Smith se stihli scho­vat za pa­lubní desku Che­v­ro­letu. Lac­key byl za­sa­žen a vážně zra­něn třemi kul­kami, Smith vy­vázl bez zra­nění.

Tro­jice pis­tol­níků při­běhla k au­to­mo­bilu a na­hlédla dovnitř. Jeden z nich řekl: „Jsou všichni mrtví. Vy­pad­něme odsud.“ Pak vy­ra­zili k temně ze­le­nému Che­v­ro­letu. V tu chvíli z ná­draží vy­běhli kansasští po­li­cisté a za­há­jili po pr­cha­jí­cích palbu. Jeden ze za­bi­jáků (poz­ději iden­ti­fi­ko­vaný jako Floyd) byl zřejmě za­sa­žen, za­ko­lí­sal, ale po­kra­čo­val v útěku. Tro­jice na­sedla do auta a zmi­zela v pro­vozu.

Tři pře­ži­vší – agenti Smith, Lac­key a Vet­terli – na­hlá­sili, že útok trval asi tři­cet vte­řin. Ne­byli si jistí, jestli se útoku zú­čast­nili tři nebo čtyři střelci. Dva kansasští po­li­cisté byli za­biti ihned a o ně­ko­lik sekund poz­ději byli za­stře­leni i Frank Nash a ná­čel­ník Reed a také agent Ca­ffrey, který byl po pře­střelce ještě na­živu, ale ze­mřel při pře­vozu do ne­moc­nice.

FBI za­há­jila roz­sáhlé vy­šet­řo­vání ve snaze zj­si­tit to­tož­nost střelců. Bylo zjiš­těno, že sa­motný útok pro­vedli Ver­non C. Miller, Adam C. Ri­chetti a He­zoun Floyd. Podle poz­ději na­le­ze­ných otisků prstů na piv­ních lah­vích u Millera doma byl dal­ším po­de­zře­lým Adam Ri­chetti.

1. lis­to­padu 1933 bylo v za­pa­dá­kově na okraji De­t­ro­itu na­le­zeno zo­ha­vené Mille­rovo tělo. Zřejmě byl zabit ve spo­jení s kri­mi­nál­ními gangy z New Jer­sey.

Ri­chetti a Floyd 20.října 1934 ha­va­ro­vali ve Well­sville v Ohiu, když au­to­mo­bil, který řídil Floyd na­ra­zil do te­le­fon­ního sloupu. Po­li­cejní ná­čel­ník J. H. Fultz vy­ra­zil ha­vá­rii vy­šet­řo­vat a scéna vy­ús­tila v pře­střelku, kdy byl Ri­chetti za­tčen poté, co vy­stří­lel svůj zá­sob­ník. Floy­dovi se po­da­řilo unik­nout, přes­tože byl prav­dě­po­dobně raněn.

Adam Ri­chetti byl vrá­cen do Kansas City v Mis­souri, od­sou­zen a po­pra­ven.

Po in­ten­ziv­ním pá­t­rání FBI a tým míst­ních po­li­cistů našli 22. října 1934 He­zouna Floyda, který se skrý­val na farmě v Clark­sonu v Ohiu. Floyd začal na po­li­cisty pálit a v pře­střelce byl zabit. Byly u něj na­le­zeny ho­dinky na ře­tízku, na kte­rých bylo vy­ryto deset zá­řezů. Podle svědků je tam vyryl sám Floyd jako uka­za­tel, kolik lidí zabil.