Festival Fantazie očima přednášejícího nováčka

Ač s hro­mad­nými ak­cemi po­dob­ného ra­žení jisté zku­še­nosti mám, na žád­ném sku­teč­ném conu jsem, pokud mě paměť ne­klame, ještě nebyl. A fes­ti­val Fan­ta­zie, to není jen tak le­dasjaký con, to je mul­ti­con. De­sítky linií, stovky před­ná­šek a ti­síce (no dobře, tisíc a půl) ná­vštěv­níků dě­lají z FF su­ve­rénně nej­větší akci svého druhu v naší malé re­pub­lice. Proč jsem se ne­chal pře­mlu­vit k účasti na jedné z akcí, kte­rým jsem nikdy ne­hol­do­val? Při­znám to rov­nou: Jistý člo­věk ře­čený Si­rien mě svými li­chot­kami (a že jich sta­čilo málo) na mé zna­losti pře­svěd­čil o tom, že je dobrý nápad, abych zde před­ná­šel. Stal jsem se tedy před­ná­še­jí­cím no­váč­kem, a to za linii Ma­elströM.

Už před­běžná or­ga­ni­zace fes­ti­valu se mi zdála velmi dobrá. Pře­hledné in­ter­ne­tové stránky, kde se člo­věk dozví opravdu vše, bez­pro­blé­mový sys­tém re­gis­trace i pla­cení. Je­diný zá­drhel způ­so­bila nejme­no­vaná česká spo­ři­telna, která ig­no­ro­vala můj pla­tební pří­kaz. Ale i to se poz­ději vy­ře­šilo.

Pátek 27/06

Cesta vla­kem z Prahy do Cho­tě­boře (měs­tečko na Vy­so­čině, které žije v sym­bi­óze s FF již pěk­nou řádku let) pro­běhla téměř hladce. Už na Hlav­ním ná­draží jsme byli vzati pod ochranu rázné dívčiny Dan­ge­rous Lucky, jež naši ne­sou­ro­dou sku­pinu zdárně do­ko­pala až na místo. (O uje­tém vlaku a nut­nosti če­kání na další spoj se zmí­ním jen pro úpl­nost.)

Re­gis­trace pro­běhla rychle (fronty byly opravdu velmi krátké), a my jsme se mohli vě­no­vat zkou­mání okolí a ob­dr­že­nému pro­gramu na ví­kend. Uby­to­váni na pod­laze jedné ze tříd ZŠ Sme­ta­nova jsme se ko­chali po­hle­dem na trá­vicí, vy­lu­čo­vací a jiné sou­stavy, jež na nás shlí­žely z pře­krás­ných vel­ko­for­má­to­vých pla­kátů. Na vy­svět­le­nou bych měl dodat, že na fes­ti­val jsem se ne­vy­pra­vil sám, ale s ka­ma­rá­dem Ex­te­rem, který pro mě byl mimo jiné i ex­terní pa­mě­ťo­vou jed­not­kou k před­náškám.

První mnou na­vští­ve­nou před­nášku vedl Oro­gurt, jemuž bych při­řkl pří­z­visko „své­rázný“. Co mys­líte, kam vede snaha o ak­tivní za­po­jení po­slu­chačů a zá­ro­veň ne­kom­pro­mis­ního pro­sa­zení vlast­ního ná­zoru? Správně, k bouř­livé dis­kuzi, ře­čeno jemně. Nicméně i bouř­livá dis­kuze může být zá­bavná a tak jsme z před­nášky o válce a ná­silí od­chá­zeli vcelku spo­ko­jeni.

Ka­čeři a Rychlá rota. Vzpo­mí­náte? Tak právě pro­mí­tání těchto se­ri­álů jsem na­vští­vil v ná­sle­du­jí­cím bloku. Od kaž­dého se­ri­álu jeden díl, v narva­ném sále byla at­mo­sféra vsk­tuku nos­tal­gicky pi­kantní.

Vojta Če­pe­lák je pojem (aspoň já mám ten dojem). Jeho bi­tevní lodě nejen druhé svě­tové války byly sku­tečně pro­fe­si­o­nálně po­dané. Bo­hu­žel, ho­dina je směšně krátká doba pro pře­dání to­lika za­jí­ma­vých in­for­mací, ja­kými Vojta dis­po­nuje. (Víte, jak se liší křiž­ník, bi­tevní loď a bi­tevní křiž­ník? A proč je po­norka účin­nou zbraní jen proti ne­oz­bro­je­ným lodím?).

Ná­sle­du­jící Dra­gon Lord mě za­u­jal pře­de­vším svým kul­ti­vo­va­ným před­ne­sem, ovšem i téma „Spe­ci­fika vesmír­ného boje“ bylo zá­živné. Do­zvě­děli jsme se na­pří­klad, že „ve vesmíru se ne­scho­váme“ a že kon­cept stí­hačky nemá smysl.

Sobota 28/06

Celé do­po­ledne (už od osmi ráno!) jsem se po­ctivě vě­no­val se­be­vzdě­lá­vání, tedy obí­hání před­ná­šek. A vskutku bylo co obí­hat. Do­ku­ment o vý­voji luku, další „military-​exkurz“ Vojty Če­pe­láka, ten­to­krát vě­no­vaný le­tec­tvu a Dra­gon Lor­dovo zú­ro­čení spe­ci­fik vesmír­ného boje v po­době zbraní (po čem byste sáhli – la­se­rové pa­prsky nebo vý­bušné pro­jek­tily?). Únava z let­ního se­mestru mě do­stihla krátce po po­ledni, ovšem po krátké pauze jsem byl opět při­pra­ven na Jer­so­novu „Mul­ti­kam­paň“, jež mě in­spi­ro­vala na­to­lik, že jsem začal pře­mýš­let o jejím po­u­žití v rámci své herní sku­piny.

Co jsem si ale roz­hodně ne­mohl ne­chat ujít, to byla „Evo­luce“ páně Faskala. Při­znám se, že ani ne tak kvůli té­matu, jako kvůli osob­nosti před­ná­še­jí­cího, kte­rou jsem již dávno znal pro­střed­nic­tvím in­ter­netu. Faskal ne­zkla­mal, ná­sle­du­jící pokec v ča­jovně byl fajn. Sou­běžně jsem se se­zná­mil i s Raven (ono to ani jinak nejde) a Du­kol­mem, takže so­botní od­po­ledne opravdu stálo za to.

Při­blí­žila se moje vlastní před­náška o DrD+ v herní praxi. Pod­zemní míst­nost se po skon­čení před­chá­ze­jí­cího bloku zcela vy­lid­nila a zů­stala tak i po od­bití osm­nácté. Už jsme se s Ex­te­rem při­pra­vo­vali k od­chodu, když tu se za­čali schá­zet po­slu­chači. Před­náška za­čala ve­lice ne­for­málně v pěti li­dech včetně mě a Ex­tera, ovšem na konci nám tles­kalo asi pat­náct spo­ko­je­ných (nebo spo­ko­je­nost před­stí­ra­jí­cích) po­slu­chačů. Po­vzbu­zen a po­tě­šen, vrhl jsem se do dal­šího víru udá­lostí.

A pak to při­šlo. Jer­so­novy kruhy. Spolu s Faska­lem a Du­kol­mem jsem měl tu čest vy­zkou­šet Jer­so­novu po­věst­nou RPG, v níž v roli mys­lí­cích kruhů pro­ni­káte do tajů ša­chov­ni­co­vého 2D světa. Střetli jsme se s ja­kousi sek­tou kruhů, která pře­svěd­čo­vala ostatní, menší kruhy, aby se ne­chaly dob­ro­volně uvěz­nit ve vět­ších čtver­cích ša­chov­nice, pře­ko­nali jsme ne­bez­peč­nou Ano­má­lii a na­u­čili se hos­po­da­řit s in­for­ma­cemi, které tvoří je­diné vlast­nic­tví kruhů v Jer­so­nově 2D světě.

Pes­trý pro­gram so­boty byl za­kon­čen „Mýty a le­gen­dami stře­do­věku“ v režii Eleni (a ma­lého ko­ťátka) a Oro­gur­to­vým „Mýtem Cthulhu“ na dobrou noc (víte, proč mají všichni Lo­vecraf­tovi dé­moni cha­padla?)…

Neděle 29/06

Podle pro­gramu jsem měl v ne­děli do­po­ledne před­ná­šet „Inkvi­zici a magii“, což byl tro­chu pro­blém, vzhle­dem k tomu, že tuto před­nášku jsem při­pra­vil jako na­va­zu­jící na „Stře­do­vě­kou mystiku“, kte­rou mi or­ga­ni­zá­toři z ne­zná­mých dů­vodů pře­ho­dili na pon­dělí. (Čímž si mi­mo­cho­dem ne­mohl být nikdo jistý, pro­tože pon­dělní pro­gram ne­vy­šel ani v ne­děli od­po­ledne, ani v ne­děli večer, ale až v pon­dělí ráno. To byl asi nej­zá­važ­nější or­ga­ni­zá­tor­ský kiks, který jsem po­cí­til.) Proto jsem po­slu­cha­čům s omluvou vy­svět­lil, že před­nášky budou na­o­pak – a mohl jsem začít. Mystika utekla jako voda, než jsem se nadál, byl tu po­tlesk. Ná­vštěv­níků kolem dva­cítky.

V ne­děli již byla má mo­rálka slabší, za což mohla i ka­ma­rádka Míša, která při­jela na otočku. Spo­lečně jsme zhlédli sérii ama­tér­ských snímků, jež byly vesměs velmi po­ve­dené (na­pří­klad vy­ni­ka­jící pa­ro­die na se­riál Strážce duší, či sní­mek o pře­stár­lých skau­tech sou­te­ží­cích v tom, kdo déle udrží moč). Musím vzpo­me­nout a po­chvá­lit i vy­ni­ka­jící opé­kané prase, jež bylo k dis­po­zici za ro­zum­nou cenu.

Ná­sle­do­valo pofla­ko­vání za­kon­čené u des­ko­vek, jež měly své sídlo v so­ko­lovně. Výběr stol­ních her zde byl vskutku fa­mózní. Mys­lím, že by do­ká­zaly bez pro­blémů na týden za­ba­vit kaž­dého člo­věka, který ne­hol­duje sle­do­vání filmů a po­sle­chu před­ná­šek. Velký sál so­ko­lovny zněl po celé dny šus­tě­ním karet, chřes­tě­ním kos­tek a vzru­še­ným do­ha­do­vá­ním se hráčů, zcela po­no­ře­ných do ma­lých světů před nimi. Takže i když si z pro­gramu (přes jeho bo­ha­tost) ne­vy­be­rete, des­kovky to jistí. Po Faska­lo­vých „Dysto­pi­ích“ (víte, jak se liší uto­pie, an­tiu­to­pie a dysto­pie?) opět des­kovky, a potom spá­nek.

Pondělí 30/06

Při­šlo pon­dělí, a s ním zbý­va­jící tři bloky, jež jsem měl na sta­rost. Začal jsem v je­de­náct „Inkvi­zicí a magií“. Bylo nar­váno! Dě­kuji Ex­te­rovi, který mě do­pl­ňo­val a ak­tiv­ním po­slu­cha­čům za je­jich pod­nětné při­po­mínky a do­tazy.

Se­be­vzdě­lá­vací mo­rálka na bodu mrazu, na řadu při­šly opět des­kovky. Během fes­ti­valu jsem vy­zkou­šel ob­li­gátní Car­ca­sonne, mou ob­lí­be­nou Ci­ta­delu (do­po­ru­čuji), Ga­laxy Truc­ker (vy­ni­ka­jící objev), Osad­níky z Ka­tanu a Vi­kingy (pro mě ne­zá­živné a pří­liš kom­plexní).

S Ex­te­rem jsme se roz­hodli, že na­vští­víme „Dé­mo­no­lo­gii“ v linii Harry Po­tter. Nebyl to dobrý nápad. Ne, před­ná­še­jící Wi­zardy nebyl vy­lo­ženě špatný, nicméně po­pu­lární po­jetí dé­monů ve stylu mixu an­g­lo­saské fan­tasy a vý­chod­ních fi­lo­so­fií nám jaksi ne­sedlo. Co na­plat, vy­slechli jsme si, že nej­lep­ším způ­so­bem vy­mí­tání dé­monů je od­ří­ká­vání man­ter ti­bet­ských mni­chů a další za­jí­mavé po­znatky.

V 15 hodin začal další z bloků pod mou pa­t­ro­nací, workshop DrD a DrD+. Už mnoho týdnů do­předu jsme s Ex­te­rem pře­mýš­leli, o čem asi ta­kový workshop DrD/+ může být. Vy­rá­bění fi­gu­rek? Ge­ne­ro­vání po­stav? Něco úplně ji­ného? Když jsem se ptal Si­ri­ena, vyšlo na­jevo, že mi workshop při­dě­lil právě proto, aby ne­mu­sel řešit tento pro­blém.

A na tomto místě bych chtěl po­dě­ko­vat všem těm pří­jem­ným lidem, kteří se tam sešli, a kteří mezi sebou vedli ote­vře­nou a za­jí­ma­vou de­batu. Ne­mlu­vili jsme zda­leka jen o DrD a DrD+. Na pře­třes při­šly herní styly, po­u­ží­vání ozvlášt­ňu­jí­cích prvků ve hře, me­tody pro tvorbu at­mo­sféry. Vzá­jemné sdí­lení her­ních zku­še­ností bylo nejen pří­nosné, ale i po­vzbu­zu­jící. Po ho­di­nové pauze po­kra­čo­vala dis­kuze v po­dob­ném duchu, ten­to­krát pod hla­vič­kou „DrD/+ be­seda“.

Musím říct, že prů­běh bloků o DrD/+ byl lepší, než jsem čekal. Vdě­čím za to Ex­te­rovi a všem ostat­ním účast­ní­kům (sku­tečně všichni byli ak­tivní).

Po­slední večer svého po­bytu jsme pří­jemně za­bili po­mocí des­ko­vek, v úterý ráno nás již ne­če­kalo nic, než ba­lení, lou­čení a od­jezd.

Co říci zá­vě­rem? Fes­ti­val Fan­ta­zie mě ne­zkla­mal. Pro­gram sice ne­pře­ky­po­val pro mě za­jí­ma­vými před­náš­kami, ovšem me­zery se daly za­le­pit mnoha pří­jem­nými způ­soby. Chtěl bych ještě vy­zdvih­nout spo­řá­da­nost účast­níků a dobrou práci or­ga­ni­zá­torů. I po tech­nické stránce (stra­vo­vání, hy­gi­ena) byl fes­ti­val za­jiš­těn víc než slušně. Tomu, kdo ještě na FF nikdy nebyl, do­po­ru­čuji vy­zkou­šet, třeba jen na pár dní. Mys­lím, že vy­na­lo­že­ného času ne­bude li­to­vat v žád­ném pří­padě. A příští rok se těším na shle­da­nou…