Ravnburgh: Střechy města

Je to svět sám pro sebe, se svými vlastními problémy, obyvateli a životy, které jsou se světem dole na ulicích spojeny jen velmi volně.

Střešní krajina

Města v údolích mají zpravidla střechy z pálených tašek, zatímco ty blíže horám a ve vyšších nadmořských výškách používají na střechách břidlici. Ravnburgh, který se rozkládá na mořském pobřeží v nížinách, je výjimkou z tohoto pravidla. Shodou okolností má v okolí lomy na břidlici, která je tak levně dostupná a byla použita prakticky na všechny střechy ve městě. Chudinské domky, kde si ji nemohou dovolit, používají šindele natřené smolou nebo barvou na tmavo, aby barevně zapadly. Zdálky je tak město havranů snadno rozpoznatelné pro rozsáhlé plochy černých střech, které je odlišují od všech ostatních měst na severním pobřeží Dračích moří. Dodávají městu pochmurný a jedinečný ráz.

Mnoho prostor přístupných ze střech se užívá málo (půdy určené ke skladování harampádí, sýpky) nebo vůbec (zazděná podkroví, opuštěné věže, opuštěné domy). Obyvatelé střech dokonce na střechách dostavěli místnosti, o kterých majitelé budov vůbec nevědí, a které jsou přístupné právě jen ze střech.

Vrány a Tvrďáci

Dvě největší skupiny, které ovládají střechy, jsou Vrány a Tvrďáci. Jsou to v zásadě konfederace menších gangů a skupin, které si hledí svého území v různých čtvrtích a vytvořili dvě obranné koalice.

Gangy ze střech jsou odlišné od těch, které vládnou ulicím dole. Tady jsou hromotlukové a tupí rváči k ničemu, protože propadnou skrze střechy nebo spadnou při balancování přebíhání trámů. Zdejší členové gangů jsou většinou spíše hubení šlachovití akrobati, často náctiletí, a jejich vzájemné šarvátky jsou bitvy v běhu, které se přelévají přes různé čtvrtí, a manévrovací pozicování, při kterém se proleje jen málo krve.

Vůdcem Vran je Hrafn, neznámá osoba v plášti z havraních per s prastarou vraní maskou, která maskuje tvář a hlas jejího nositele tak dokonale, že nikdo neví, jestli je Hrafn muž nebo žena. Jeho (nebo její) činy jsou ale legendární a bardi o nich skládají básně. V boji jeden proti deseti Tvrďákům a Hrafn byl poslední, kdo stál na nohách. Legendární loupeže ze zabezpečených věží a klenotnic. Hrafn unikl z připravených pastí, které prostě nemohly zklamat… ale zklamaly. Vrány si Hrafna idolizují a nosí po jeho vzoru vraní pera jako odznaky příslušnosti ke skupině.

Než se Hrafn objevil, byli Tvrďáci nespornými králi střech a menší gangy jim museli platit tribut a poplatky za ochranu. Tato tajemná osoba vytvořila koalici nespokojených, která se postavila jejich nadvládě, a od té doby obě skupiny soupeří o nadvládu nad střechami.

Tvrďáci vládnou svým územím železnou rukou a mají podporu Gilberta Aylewarda, nekorunovaného krále Slatiny a Tvrďáci pro něj přepravují kontraband a dokumenty přes střechy, kam ruka zákona nedosáhne. Hrafn se staví do pozice ochránce utlačovaných skupin a Vrány jsou více decentralizovaná skupina spojená cílem více než společnými podobnostmi. Řídí se heslem ‚nepřítel mého nepřítele je můj přítel’, přestože tento přístup občas vede k problémům v rámci celé koalice, když se vedle sebe objeví dva gangy, které se nenávidí. Většinou ale Tvrďáky nenávidí víc a váží si Hrafna dost na to, aby na sebe nevytáhli nože otevřeně.

Bez Hrafna se ale celá koalice Vran velice rychle rozpadne, proto po jeho identitě a místě pobytu Tvrďáci nepřetržitě pátrají a nabízejí vysoké odměny za obojí.

Kletba kamene

Tvrdí se, že jde o dávnou æsskou kletbu, případně prokletí čarodějnice upálené na hlavním náměstí. Někteří prohlašují, že jde o trest nebo zkoušku bohů. Jedno z vysvětlení říká, že nějací dobrodruhové hluboko v æsských komnatách a sklepeních pod městem, které ležely zapomenuty po staletí, odebrali velký kus krystalu zvaný „Oko prastarých”, které usměrňovalo divokou magickou energii proudící v dávných magických liniích a ta nyní uniká nekontrolovaně do města. Názorů je mnoho, nikdo ale neví najisto, co „kletbu kamene” (jak se jí ve městě říká) způsobuje.

Asi před sto lety se objevila poprvé a od té doby se stává, že se některé sochy ve městě občas v noci probudí a bezcílně bloumají ulicemi, jako by něco hledaly. Postihuje i nově vyrobené sochy nebo sochy, které se do města dopraví. Pokud si jich lidé nevšímají, jsou sochy zpravidla neškodné. Většinou se vrací na svá původní místa, ale pokud je úsvit zastihne jinde, ztuhnou bez života a zůstanou stát. Občas to zkomplikuje dopravu, když zkamení uprostřed vozovky, ale místní jsou na to zvyklí a nikdo se nad sochami na divných místech nepozastavuje.

Z nějakého důvodu kletba způsobila, že chrliči rozesetí na střechách chrámů a paláců, procitli natrvalo a jsou vzhůru stále i během dne. Vypadají jako oživlé kamenné sochy démonů s křídly, na kterých umí létat (ale činí tak neradi) a živí se racky a krysami, pro které občas v noci sestupují dolů na ulice.

Chrliči jsou zvědaví a rádi pozorují lidi dole na ulicích. Shromažďují se na místech, kde se něco děje a pokud je někde pouliční vystoupení nebo představní, kromě shromážděných lidí v ulicích, jsou zaplněné i střechy nad nimi, odkud chrliči přihlížejí. Vyvinuli si mezi sebou společnost s určitou hierarchií, a přestože neumí mluvit (většina jejich obličejů byla vytvarována groteskně a k chrlení vody), domlouvají se posunkovou řečí, kterou si někteří lidé dokázali osvojit. Tvrdí se, že vzhledem k jejich oblibě chrámů, na kterých rádi sedávají, jsou občas v kontaktu s knězi a mnichy. Zvláště mlčenliví služebníci Puunaje, boha tajemství, v nich prý našli velké zalíbení.

Chrliči jsou většinou ostýchaví a od lidí si drží odstup, ale pokud jsou ohroženi, táhlým voláním přivolají další chrliče a nemilosrdně bojují. Kamenný prach z oživlého chrliče je mocná alchymistická přísada a čas od času se někteří pobertové pokusí některého ulovit. Kusy z nich a vnitřnosti pak lidé nacházejí roztahané po celém městě.

Od procitnutí chrličů lidé žádné další nestaví, ale učenci si myslí, že jejich počty velice pomalu narůstají. Nikdo neví, jak je to možné, ale je jich zřejmě více než před sto lety, přestože někteří původní chrliči za tu dobu padli za oběť nehodám nebo byli zničeni.

Prampouch

Je to název pro rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, typický pro užší uličky. Tento oblouk obě budovy rozpírá od sebe a stabilizuje. Bývá zpravidla opatřen stříškou.

Když-tu-náhle!

Tyto zápletky můžete použít v případě, že se nic zajímavého neděje, hra se rozbředává a hráči se nudí. Pak stačí sáhnout po některé rychlé zápletce níže, která může být buď rychlým rozptýlením nebo začátkem dlouhého dobrodružství.

• Postavy zahlédnou velkou skrumáž lidí! Když se tam dostanou, uvidí, že dav obklíčil jednoho z oživlých chrličů a hází po něm kameny a brání mu vidlemi v tom, aby mohl odletět za pomoci svých křídel. Chrlič zoufale syčí na dav, ale v dohledu nejsou další chrliči, kteří by mu pomohli, a lidé už vyrazili do svých domů pro kladiva, aby ho roztloukli na štěrk…

• Postavám zatarasí cestu neznámý muž, který má na krku náhrdelník zdobený vraními pery. Vtiskne jedné z nich beze slova svitek do dlaně a zmizí v davu. Pokud svitek otevřou, je v něm pozvání na setkání o půlnoci na střeše chrámu Malých bohů. Bez podpisu.

• Postavy vyruší během rozhovoru v domě zavrzání prken na půdě nad nimi. Kolem nich nikdo neprošel, ale i tak se zdá, že někdo přechází nad nimi. Kdo se k nim proplížil přes střechy?

• Postavy si všimnou, že z okrajů střech je sleduje několik chrličů. Pozorují je upřeně a následují je, kamkoli se pohnou, jako by na něco čekali… co jen můžou chtít? Proč ten zájem o náhodné lidi na ulici?

• Ze střechy přímo před postavy z ničeho nic spadne malá truhlička. Zahlédnou na střechách stín postavy, která přeskočila uličku a truhličku zřejmě ztratila. Ohlédne se a pokračuje v běhu. Truhlička je zamčená, ale majitel není nikde v dohledu. Co v ní jen může být?

• Postavy zakopnou o zraněnou postavu v plášti v plášti z vraních pera masce. Má zlomenou nohu a žebra, očividně spadla ze střechy nahoře, a odplazila se do temné uličky. Podle zvuků jsou v jejích patách pronásledovatelé. Jde snad o legendárního Hrafna? Co postavy udělají? Pomůžou mu? Nechají ho ležet a půjdou dál? Předají ho pronásledovatelům výměnou za odměnu?

• Z ničeho nic se střecha ve chrámu nebo budově, ve které se nacházejí, propadne a trosky pohřbí přítomné pod sutinami!

• Postavy se z ničeho nic ocitnou uprostřed vřavy! Shora na ně padají střešní tašky, zleva i zprava se objevují postavy, které na sebe vrhají kameny praky, blýskají se nože a sekery! Vrány a Tvrďáci se pustili do boje a postavy jsou přímo uprostřed té mely!

Závěr

Pokud vás zaujal svět Ravnburghu, další materiály pro něj najdete tady.