Montgomery’s Manual

Sfinga: Ó, Oidipe, vítám tě v mé přítomnosti. Znáš pravidla této hádanky: Existuje tvor se čtyřmi nohami z rána, s dvěma nohama v poledne a se třemi nohami večerem. Jaké je jeho jméno?

Oidipus: Sfingo, odpovím ti. Tvůj tvor je člověk. V mládí se plazí na čtyřech nohách, ve středním věku chodí vzpřímeně na dvou nohách a ve stáří se opírá o hůl, jež představuje třetí nohu.

Sfinga: Správně, Oidipe! Tvoje odpověď je pravdivá. Jsi moudrý a schopný muž, který dokázal rozluštit mé hádanky. Prokázal jsi odvahu a inteligenci. Buď vítán ve městě Théby jako hrdina a spasitel.

Předmluva vydavatele

Právě držíte v ruce poslední vydání „Montgomery’s Manual“ od slovutné Amelie Montgomery. Toto dílo, které není třeba čtenáři více představovat, je bestsellerem mezi průvodci a příručkami pro cestování mezi Anglií, Walesem, Skotskem a Faerií. Pro oblasti Irska pak doporučujeme ze stejné řady „Lancaster’s Logbook“ od sira Johnatana Lancastera.

Poslední vydání bylo doplněno o brány objevené při hloubení metra a dále několik bran, které byly do Británie převezeny (viz kapitola 7: Tajemná zrcadla: Přenosné brány do jiných světů). Novinkou je pak též kapitola o branách zaniklých (kapitola 13: Nikdo neprojde! V originále: None shall pass!).

Ctěnému čtenáři přejeme mnoho úspěchů a dovolujeme si prohlásit, že jakékoliv problémy, ztráty věcí či lidí jsou zcela v odpovědnosti osob využívajících námi uváděné portály a brány, přičemž autorka, stejně jako vydavatel, se zříkají veškeré odpovědnosti.

Gideon Longworth, vydavatel a nakladatel

Kapitola 7: Tajemná zrcadla: Přenosné brány do jiných světů

V této kapitole si dovolím čtenáři předložit soupis a popis mnou odzkoušených kouzelných zrcadel, která fungují jako brány do světa Faerie. V některých případech jsem se pak musela spolehnout na informace z důvěryhodných zdrojů. Jako v mnoha předchozích případech mi byl neocenitelnou oporou Oliver Cillian Tiernan Astley, nedostižný znalec Faerie a cestování do ní.

Zrcadlo Umbrae

Rám tohoto zrcadla je vytvořen z hladkého obsidiánu. Až na tento fakt se jedná na první pohled o zcela obyčejné zrcadlo. Již na druhý pohled vám neunikne, že zrcadlo zobrazuje vše okolo vás, kromě vás. Snad právě proto je majitelem tohoto zrcadla profesor Vambery. Dále nebudu naznačovat. Znalý čtenář již ví, neznalý pak vědět nemusí.

Zrcadlo pak funguje zcela fádně jako přímý průchod do svého dvojčete ve Faerii. Druhé zrcadlo je pak umístěno v Údolí bříz na dvoře knížete Eacharna Oisiana, jednoho z elfích knížat Faerie. Průchod zrcadlem je dle mého soudu zcela bezpečný. Nic však není jen tak a největším problémem je zjevně majitel zrcadla profesor Vambery, který za užití zrcadla požaduje velmi zvláštní platby…

Zrcadlo Lunaris

Toto zrcadlo pochází z věkovitých lesů Faerie, a jeho povrch je vyroben z křišťálového opálu. Rám je vyřezán z bílého jasanu. Zrcadlo se v současné době nachází ve vlastnictví jednoho členů Rady Jejího Veličenstva pro věci magie. Současný majitel zrcadla nechtěl, aby byla známa jeho totožnost. Důvod je nabíledni. Zrcadlo, jak se čtenář dozví níže, má několik velmi zvláštních a mocných vlastností, které z něj činí velmi žádaný artefakt.

Předně je nutné říct, že používání zrcadla Lunaris se na první pohled může zdát velmi bezpečné, skutečnost už tak bezpečná není.

Předně je nutné říct, že zrcadlo jako brána funguje, pouze pokud na něj svítí přímé měsíční světlo. V případě, že vstoupíte do zrcadla Lunaris, ve skutečnosti do Faerie neprojdete. V zemi skřítků se zhmotní pouze váš odraz, tvořený stříbrným, jakoby měsíčním světlem. Tento váš odraz je sám o sobě nehmotný, může volně plout zemí kouzel, aniž by jej cokoliv mohlo zranit či zastavit. Tedy mně se nic takového nestalo a žádná taková událost není známa. Nebezpečí spočívá v tom, že svůj výlet musíte ukončit v době, kdy je zrcadlo stále ozařované svitem luny. Pokud se vám to nepodaří, bude vaše duše uvězněna v této podobě v zemi kouzel, neschopna vrátit se do svého těla. Důrazně varuji před užíváním tohoto velmi silného artefaktu. Vzhledem k tomu, že svoje putování Faerií můžete započít de facto na jakémkoliv místě, na které pomyslíte při svém pohledu do zrcadla, je to velmi účinný prostředek pro získávání užitečných informací, ale jak jsem již poznamenala, nebezpečí je velmi vysoké.

Vodní zrcadlo nymfy Niamh (též známé jako Nimue)

Ačkoliv se nejedná fakticky o zrcadlo, zařadila jsem ho do této kapitoly, protože využívá zrcadlového efektu. Nejprve je nutné říct, že nymfa Niamh je velmi stará a mocná bytost, jejíž motivace a cíle je velmi těžké odhadnout z perspektivy běžného smrtelníka. Nejprve však k praktickým věcem. V tomto případě pouze zprostředkovaně od Olivera Astleyho. Nejprve musíte nymfu najít, což je, jak by můj přítel řekl: „Zatraceně těžká věc, když to člověk potřebuje, a velmi lehká věc, když se mu to doopravdy nehodí.“ Jinak řečeno nymfa, pokud bude chtít, tak si vás najde sama. A když chtít nebude, můžete projet celou Británii a neuvidíte z ní ani šupinku. To jsou pro běžného cestovatele velmi nepraktické skutečnosti. Pokud je místo, které Niamh považuje za svůj domov, tak je to jezero Llyn Llydaw ve Walesu. Není však k tomuto místu nijak připoutána a byla spatřena i v jiných jezerech.

Z těch několika vyprávění osob, které Niamh spatřily a díky ní se dostaly do Faerie, lze říci, že Niamh se s cestovatelem společně zadívá do poklidné, většinou noční, oblohy v odrazu jezera. Poté, když osoba odhlédne od hladiny, zjistí, že sedí zcela stejně na břehu, ale u úplně jiného jezera ve Faerii. Dle všeho dokáže Niamh přenést osobu k jakémukoliv jezeru, pokud je ve volné krajině a je nad ním nebe. Podstatnou a velmi unikátní schopností je však fakt, že Niamh dokáže osobu přenést i částečně zpět v čase, byť jen o jeden či dva dny. Z dochovaných svědectví většinou tato cesta časem nepřinesla cestovateli příliš štěstí, ale nerada bych tato neštěstí přičítala právě mocné vodní víle. Neštěstí si většinou lidé nosí sami v sobě.

Mluvící zrcadlo v hostinci U Létajícího prasete

Toto zrcadlo je tvořeno pozlaceným vyřezávaným rámem, přičemž v horní části rámu je umístěna zlatá maska ve tvaru lidského obličeje. Zrcadlo je umístěno v hostinci v londýnských docích v ulici Rope Walk. O zrcadle musíte vědět a říct obsluze, že k němu potřebujete. Pustí vás do zadní části hostince. Zde je možné často potkat nejednu zajímavou osobu (pozn. vydavatele: o tom více v naší publikaci věnující se londýnským hostincům, kterou připravujeme). Zrcadlo je velké a nepřehlédnutelné, ale všimnete si jej pravděpodobně především kvůli tomu, že maska v jeho horní části je živá (oživlá) a neustále mluví (někdy je to téměř nesnesitelné).

Zrcadlo vás však nepropustí jen tak. Otevře se jen tomu, kdo ho dokáže rozesmát. To je úkol někdy jednoduchý a postačí krátká, ale kvalitní anekdota. Někdy je to záležitost na notnou chvíli, především když někdo předtím zrcadlo dlouho nudil starými vtipy, které již znalo. Bezpečnost průchodu je vysoká, což se již zcela nedá říct o samotných Neslunných roklích, kam vás zrcadlo přenese. Cesta zpět funguje dle stejného schématu.