Ravnburgh: Město pod městem

Sou­časný Ravnburgh je po­sta­ven nad roz­sáh­lým pod­zem­ním svě­tem, který se na­chází pod uli­cemi, domy a no­hama oby­va­tel, kteří o jeho exis­tenci často ne­mají ani tu­šení. Exis­tují tu trosky starého pod­zem­ního æsského města a pev­nosti, na kte­rých byl dnešní Ravnburgh vy­sta­věn, stovky mil pod­zem­ních tu­nelů, opuš­tě­ných dolů, síně, ka­ta­komby, pod­zemní síně a sklepy, které vy­tváří jeden kom­plexní pod­zemní la­by­rint.

Staré æsské trosky města

Hlu­boko pod Sta­rým měs­tem se na­chází trosky dáv­ného æsského města a pev­nosti, na kte­rém byl dnešní Ravnburgh vy­sta­věn. Dávná æsská sídla mí­vala nad­zemní a pod­zemní části, při­čemž pod zemí byly vět­ši­nou obytné části domu. Z nad­zem­ních sta­veb æsů prak­ticky nic ne­zů­stalo, lidé je ro­ze­brali na sta­vební ma­te­riál. Zbytky je­jich vý­stav­ných a or­na­menty zdo­be­ných budov lze sem tam za­hléd­nout vlo­žené do zdí a ná­roží, kde slouží jako ka­menné bloky. Za­sy­pané a za­po­me­nuté se pod uli­cemi města ale ukrý­vají síně dávno za­po­me­nu­tého lidu.

Ve měs­tech měli dávní oby­va­telé ten­dence kutat hlou­běji a hlou­běji s tím, že bo­hatší a vý­znam­nější ro­diny mí­valy sídla ulo­žená dál od po­vrchu než chudší oby­va­telé. Pa­láce králů, vy­soké šlechty a mís­to­dr­ží­cích jsou ukryty hlu­boko pod zemí. Da­leko od slu­neč­ního svitu jsou tu sály, ho­nosné síně, ulice, šachty, chrámy, sklady, fon­tány, a do­konce pra­staré za­hrady osvět­lo­vané věčně zá­ří­cími krys­taly (ta­jem­ství je­jich vý­roby bylo dávno za­po­me­nuto a ty exis­tu­jící jsou křehké). Je­jich pod­zemní pro­story jsou mo­nu­men­tální, nád­herně zdo­bené so­chami, or­na­menty a bý­valy plné barev. Ty sice už vět­ši­nou vy­bledly, někde jsou ale stále vi­di­telné. Æsové často ne­tě­žili krys­taly a dra­ho­kamy, jen od­kryli žíly a vy­tva­ro­vali je do podob soch a tvarů, které se lesk­nou ve světle po­chodní a lu­ce­ren. Mnohé síně jsou dechbe­roucí, cizí a krásné v ab­so­lutní sy­me­t­rii všech pro­stor a míst­ností. Je to jedna z mála vý­ji­mek, kdy pů­vodní oby­va­telé města po­ru­šili svá pra­vi­dla a ne­chali od­ha­lené třpy­tivé žíly na­ru­šit ab­so­lutní sou­měr­nost ce­lého místa.

Ně­které pod­zemní pro­story æsů, které byly blízko po­vrchu, jsou dnes stále po­u­ží­vány jako sklepy a sklady. Stará cis­terna, která do­dá­vala vodu pro dávné město, je i po sta­le­tích stále po­u­ží­vána, stejně jako ně­ko­lik dal­ších dáv­ných míst. Část sta­rých pro­stor pod­zem­ního města je stále pří­stup­ných, hlubší patra jsou ale ztra­cena a pří­stupy k nim jsou často za­sy­pány nebo za­po­me­nuty. Ně­které byly za­sy­pány po ze­mětře­se­ních, jiné byly za­to­peny, další, často vy­se­kané v pevné a sta­bilní skále, jsou ale zřejmě stále netknuté jako v době, kdy zde žili je­jich dávní oby­va­telé. Míst­nosti vy­pa­dají, jako by je­jich ma­ji­telé ode­šli v půlce roz­dě­lané práce. Dávno zples­ni­vělé roz­je­dené jídlo je stále na ta­lí­řích, práce je roz­dě­laná a ne­do­kon­čená, před­měty od­lo­žené na­rychlo, jako by je je­jich ma­ji­telé jen upus­tili ve spě­chu… a nikdy se pro ně ne­vrá­tili.

Vět­šina lidí je pře­svěd­čená o tom, že v æsských tros­kách straší. Vy­práví se pří­běhy o pří­zra­cích a du­ších sta­rých æsů, které se zje­vují a pro­chá­zejí v sí­ních, které za­živa obý­vali. Je­jich dotek je stu­dený jako hlu­boká voda Le­dové tříště a do­káže za­sta­vit srdce zdra­vého člo­věka. Vy­práví se pří­běhy o æsech, kteří stále žijí v tros­kách svého města a ho­dují na masu ne­o­pa­tr­ných, kteří se tam po­kusí za­ví­tat.

Do pod­zemí se často vy­dá­vají sku­piny dob­ro­druhů a ne­ne­chavců, kteří se snaží najít dávno ztra­cené po­klady. Čas od času se ně­která vrátí se zla­tem, pře­krás­nými umě­lec­kými před­měty, ar­te­fakty – a přes noc po­hád­kově zbo­hatne. Vět­šina ta­ko­vých sku­pin ne­na­jde nic, ně­které se ztratí beze stopy.

Stará cisterna

Pod tímto ná­zvem je známá ohromná pod­zemní nádrž na pit­nou vodu, kte­rou stále místní vy­u­ží­vají a odkud berou vodu na pití a praní. Je to roz­sáhlá pod­zemní ko­mora v po­době vel­kého ob­dél­ní­ko­vého ba­zi­li­kál­ního pro­storu se třemi stov­kami sloupů vy­ře­za­ných z žuly. Je velká 140 na 60 metrů a z větší části za­to­pená vodou. Nádrž prý do­káže po­jmout přes 80 mi­li­onů litrů pitné vody, když je plně za­to­pená (zá­leží na roč­ním ob­dobí).

Váha stropu cis­terny spo­čívá na slou­pech po­mocí kří­žo­vých kle­neb s rozpě­tím asi 5 metrů. Každý sloup je asi 9 metrů vy­soký a vy­se­kaný do po­doby růz­ných po­stav a my­to­lo­gic­kých tvorů. Je tam mnoho po­stav, které zřejmě před­sta­vují dávné æsy v pláš­tích, jak spí­nají ruce v po­div­ném gestu. Možná se modlí, možná vzdá­vají úctu, možná dě­kují. Æsové nikdy ne­zob­ra­zo­vali ve svém umění rysy, proto i tyto sochy mají tváře plo­ché, bez ja­kých­koli de­tailů. V ná­drži žijí ryby a mezi sloupy pro­jíždí ně­ko­lik lodic míst­ních s po­chod­němi. Do ná­drže ne­do­padá žádné denní světlo a je po­no­řená do věčné tmy.

Kdysi nad ní byl park a ná­městí, ale tento pro­stor už dávno za­sta­věla hustá zá­stavba a nic ne­na­svěd­čuje tomu, že se ukrývá pod zemí.

‚Stará cis­terna‘ byla jed­nou z mnoha, která kdysi na­pá­jela dávné æsské město, na jehož tros­kách je dnešní Ravnburgh po­sta­ven, ale dnes už je po­slední z nich, která stále fun­guje. Dvě další známé cis­terny už nejsou v pro­vozu. ‚Malá cis­terna‘ o roz­mě­rech asi 40 na 60 metrů a vy­soká 12 metrů, vy­schla poté, co se za­nesly ka­nály při­vá­dě­jící vodu ze vzdá­le­ných po­toků a je dnes plná jen pra­chu a písku. Vstupy do ní byly za­zděny. Strop tak­zvané ‚Catha­lovy cis­terny‘ se pro­padl před sto lety a po­hřbil celou pod­zemní ko­moru pod tunami ze­miny.

Æsské zá­znamy zmi­ňují i další cis­ternu, více než čty­ři­krát větší, než je Stará cis­terna. Pokud ale kdy exis­to­vala, tak dnes jsou pří­stupy do ní i její po­loha dávno ztra­ceny.

Opuštěné doly pod Starým městem

Pod měs­tem se na­chází sho­dou okol­ností velká na­le­ziště sádry, ala­bastru a pře­de­vším bři­d­lice, ze které jsou prak­ticky všechny stře­chy ve městě (a okol­ních měs­teč­kách a vsích) a která je jinak vzácná takto blízko k moři. Pů­vodně se za­čaly tyto su­ro­viny těžit v po­vr­cho­vých lo­mech na okra­jích města, ale tyto snadno do­stupné vrstvy byly brzy vy­tě­ženy. Proto se za­čalo těžit skrze stud­nové šachty, které do­sáhly hlub­ších na­le­zišť a od nich se tě­žilo dál ho­ri­zon­tálně tak, aby vznikla mřížka ho­ri­zon­tál­ních ša­chet, mezi kte­rými ne­vy­tě­žený ma­te­riál fun­go­val jako sloupy, které pře­ná­šely váhu shora. Ně­které vrstvy usa­ze­nin jsou až 14 metrů vy­soké, pod zemí tak vznikly pro­story při­po­mí­na­jící lodě ka­tedrál, po­no­řené v ne­ko­nečné tem­notě, které nikdy ne­spat­řily denní světlo a kde se krys­taly ve zdech lesk­nou ve světle svící a po­chodní.

Šachty, štoly a síně se kroutí, za­táčí, mo­tají a ná­sle­dují staré žíly a lo­žiska ve slo­žité tří­di­men­zi­o­nální síti, která se táhne na míle a míle da­leko a je slo­žitá na po­cho­pení a před­stavu. Člo­věk se tu bez prů­vodce ve­lice snadno ztratí. Po­vídá se, že v do­lech je dost kostí lidí, kteří se sem vy­dali a už nikdy ne­na­šli cestu zpět ke světlu.

Jsou tu ne­o­byd­lené míst­nosti, kde hor­níci žili a přespá­vali, často ve stej­ném stavu, jako když byly opuš­těny. Sem tam jsou do skály vy­se­kané malé ol­táře nebo chrámky k bohům, kteří měli ty pod zemí chrá­nit. Staří hor­níci se občas také pro­bou­rali do tro­sek æsského města, ale ať už z po­věr­či­vosti, nebo ji­ného dů­vodu, tyto prů­lomy vždy za­z­dili a dál tím smě­rem ne­po­kra­čo­vali.

Doly byly pů­vodně pod prázd­nými plo­chami za měs­tem, ale Ravnburgh brzy pře­rostl pů­vodní ob­rysy zá­stavby a brzy se začal roz­ši­řo­vat i na pod­do­lo­vaná území. To vedlo k mnoha pro­pa­dům a dal­ším ne­ho­dám. Nej­horší z nich se stala asi před sto lety, kdy se celá Vše­látná ulice pro­padla o zhruba 30 metrů hlou­běji do před­tím ne­pro­zkou­mané části opuš­tě­ného dolu. Po této ka­ta­strofě, která si vy­žá­dala mnoho ži­votů, se měst­ští kon­šelé roz­hodli ze­sí­lit stropy opuš­tě­ných dolů a zma­po­vat, kde všude se vlastně na­chází, pro­tože mnohé z dolů byly před sta­le­tími vy­čer­pány, opuš­těny a dnes o nich už nikdo neví. Tyto práce jdou po­malu, a i dnes stále po­zvolna po­kra­čují. Doly jsou už z větší části opuš­těné, těžba po­kra­čuje jen v jed­nom nebo dvou men­ších, ale práce pod zemí úplně ne­u­stala ve snaze zpev­nit stropy a za­brá­nit dal­ším pro­pa­dům.

Tvrdí se, že opuš­těné doly ob­chází ne­stvůry, které tu našly úto­čiště a za­byd­lely se tu. Vy­práví se pří­běhy o dáv­ných hlí­da­čích æsských po­hře­bišť, dé­mo­nech, ob­řích ne­to­pý­rech, kteří sají lid­skou krev, ohrom­ných pa­vou­cích, kteří ob­sa­dili ně­které síně a pře­dou v nich sítě, kam la­pají ne­po­zorné, o zá­keř­ných kry­sách, kte­rým vládne král krys v pod­zem­ním pa­láci, a ne­stvůr­ných po­sta­vách s ble­dou kůží, které uná­šejí ne­o­pa­trné. Kolik je na těch pří­bě­zích pravdy, nikdo neví, nicméně ná­vštěv­níci pod­zem­ního světa se vět­ši­nou snaží držet po­hro­madě a ne­za­os­tá­vat pří­liš za sku­pi­nou. Mnozí vy­práví o zvuku kroků, které je ná­sle­do­valy celou cestu v pod­zemí, vždy se za­sta­vily, když se sku­pina za­sta­vila, a ro­ze­zvu­čely se s drob­ným zpož­dě­ním, když vy­ra­zila dál.

Katakomby

Vět­šina mrtvých ze Starého města bý­vala po­hřbena na tro­jici men­ších hřbi­tovů na­le­pe­ných k měst­ským hradbám, které už dávno obe­sta­věla měst­ská zá­stavba a ne­měly se kam roz­ši­řo­vat. Nej­zná­mější z nich je asi hřbi­tov Ha­wthorne, kam jsou po­hřbí­váni chudáci, kri­mi­nál­níci a oběti nákaz v ma­so­vých hro­bech. Aby se udě­lalo místo pro více po­hřbů, kosti déle po­hřbe­ných bý­valy exhu­mo­vány a ulo­ženy do střech kří­žo­vých cho­deb podél zdí, pří­padně na půdy már­nic. Ty byly ale brzy plné, kostry pře­té­kaly a k hrůze a zdě­šení běž­ných oby­va­tel vy­pa­dá­valy dě­rami ve stře­chách na ulici. Navíc byla tato úlo­žiště čas­tým cílem zlo­dějů, pro­tože tucet drob­ných mincí, které po­hřbení do­sta­nou na cestu do zá­světí, je při exhu­maci shro­máž­děn do no­vého měšce a ulo­žen do lebky. Přes­tože mince ne­bý­vají pří­liš cenné, najde se mnoho zlo­du­chů, kteří jsou schopni ulou­pit i tyto drobné pe­nízky.

Kněží z měst se proto roz­hodli začít uklá­dat kosti do sta­rých opuš­tě­ných dolů, které se na­chá­zely nej­blíže středu města. Část z nich tak byla pro­mě­něna na ka­ta­komby a ohrom­nou kost­nici, kam jsou uklá­dány ostatky mrtvých z Ravnbur­ghu, pře­de­vším chudáků, kteří si ne­mo­hou do­vo­lit být po­hřbeni na Mal­ste­ro­vých po­lích za měs­tem. Zdi ka­ta­komb jsou vy­lo­ženy kostmi a leb­kami, které jsou také vy­sklá­dány do ob­kladů kle­neb a or­na­mentů. I lustry, ve kte­rých hoří svíce, jsou vy­tvo­řeny z lid­ských kostí. Ka­ta­komby jsou pře­kva­pivě roz­sáhlé a exis­tuje do nich ně­ko­lik vstupů, při­čemž každý z nich hlí­dají sochy tuctu straš­li­vých mon­ster, které hlí­dají brány Ir­kelly.

Měšťanské sklepy pod Novým městem

Přes­tože Nové město vzniklo na ze­lené louce a nejsou pod nimi roz­sáhlé æsské trosky ani doly, časem i pod ním vy­rostla roz­sáhlá síť cho­deb a sklepů v hloubce asi 6–8 metrů pod uli­cemi. Stejně, jako se měš­ťan­ské domy vy­klá­nějí nad ulice, jak se sna­žily zís­kat více pro­storu, za­čaly po­stupně vzni­kat pod domy sklepy, aby slou­žily k ucho­vá­vání po­tra­vin, zrání piva a vína v su­dech i jako úkryt v době válek. Tyto sklepy ne­re­spek­tují nijak vlast­nické čáry par­cel, pod zemí vzniklo často ně­ko­lik pater, sklepy se roz­ši­řo­valy pod ulice a ná­městí, občas i pod sou­sední domy, pokud sklepy ne­měly. V ně­kte­rých skle­pech vznikly al­chy­mis­tické la­bo­ra­toře, kde al­chy­misté, lé­kaři, lé­kár­níci a fy­zi­ku­sové při­pra­vují své eli­xíry a dry­áky. V dal­ších jsou krčmy a jiné slouží jako zá­zemí pro trhy a krámky na uli­cích a tr­žiš­tích. Vý­sled­kem je změť pod­zem­ních pro­stor, které jsou od­lišné a je­di­nečné.

Pů­vodně ne­byly sklepy vzá­jemně pro­po­jeny, časem ale ně­které domy byly skou­peny a pro­po­jeny, stejně jako je­jich sklepy. Po­stupně také vzni­kaly zkratky a prů­chody a část to­hoto la­by­rintu je tak prů­chozí a pro­po­jená.

Jaké jsou novinky, cizinče?

Ně­které z nich mohou za­slech­nout…

• „Sly­šeli jste už o tu­ne­lech pod mořem, které spo­jují Staré a Nové město? Dneska už nikdo neví, kde za­čí­naly a ús­tily, ale prej je po­sta­vili Starší a po­u­ží­vali je k ná­bo­žen­skejm úče­lům, páč pod dneš­ním Novým měs­tem stá­valy je­jich chrámy. Prej na je­jich svátky cho­dí­valy pro­cesí chod­bama pod mořem k ob­řa­dům u zá­padu slunce a vý­chodu hvězd. Jakže to vím? Můj pán tydle věci štu­duje, von je totiž uče­nej. Na­prosto zby­tečná věc to­hleto, ale něco jsem vod něj po­chy­til.“
• „Dejte mi pivo! Právě jdu z trhu… jeden z domů se tam pro­padl do pod­zemí. Viděl jsem to přímo přede mnou. V jednu chvíli je tam barák, ve dru­hou… puff… ob­laka dýmu, dům nikde a ďoura jako do pr­dele. Úplně se ještě klepu. Aaah, pivo. Díky.“
• „KAJTE SE! Konec světa se na­chý­lil! KAJTE SE! Ulice to­hoto města ob­chází v no­cích upír! Kr­ve­saj z dáv­ného věku světla, aby vás trestal za vaše hří­chy! Radní vše tají, ale obětí se již čítá na tucet! KAJTE SE!“

Zápletky

• Ni­co­las Ho­ne­good, bo­hatý kupec, našel mapu s umís­tě­ním staré æsské síně, která má být plná po­kladů. Po­tře­buje ale ochranu, aby se v bez­pečí do­stal tam i zpět, a je ocho­ten po­sta­vám dobře za­pla­tit. Cesta ale může být ne­bez­pečná, není je­diný, kdo se k této mapě do­stal. Exis­tují další 2 kopie a podle toho, co se po­vídá ve městě, jedna sku­pina už do pod­zemí vy­ra­zila a další se chystá…
• Ně­ko­lik po­sled­ních nocí se s pří­cho­dem tmy vždy vy­noří z pod­zemí obří ne­to­pýři, kteří zma­teně lé­tají uli­cemi a děsí místní, kteří se za­ví­rají v do­mech, za­ba­ri­ká­dují dveře a okna a ne­vy­chází po setmění. Zma­tení ne­to­pýři se sra­zili s ně­ko­lika míst­ními, po­prali se s chr­liči a pro­bou­rali se omy­lem do ně­ko­lika domů. Místní chtějí, aby ne­to­pýří ná­lety pře­staly, a viní z nich novou ko­várnu, která leží nad sta­rými doly a každý večer začne kovat a buchary otřá­sají zemí. Místní na­bízí od­měnu pro ko­ho­koli, kdo si­tu­aci vy­řeší…

• Tro­jice míst­ních dětí, dva chlapci a dívka, se ztra­tila v pod­zemí, kam si chodí hrát na­vzdory zá­ka­zům do­spě­lých. Večer ne­při­šli domů. Ro­diče jed­noho z nich jsou známí po­stav a jsou bez sebe stra­chy. Nikdo ze sou­sedů se do dolů v noci ne­od­váží a oni prosí po­stavy o pomoc…
• Al­chy­misté z Wa­in­fle­et­ského mostu na­bízí vy­soké od­měny za ba­zi­liščí oči a množí se zprávy od pro­spek­torů o spat­ření ba­zi­liška v do­lech pod měs­tem. Vy­soké ri­ziko a vy­soká od­měna pro od­vážné dob­ro­druhy…
• Po­stavy po­tře­bují nutně in­for­mace od bra­tra Wil­li­ama Dob­rého, mni­cha, který se stará o bez­do­movce, kteří se uchý­lili do pod­zem­ních síní pod stře­dem Starého města. Ko­mu­nita se tam ukrývá před bi­řici a nikdo neví, kde se přesně usa­dili. Po­stavy budou muset najít vstup a vy­hle­dat bra­tra Wil­li­ama…
• Čer­nok­něž­ník Gu­a­rin, který byl ob­vi­ňo­ván z na­ru­šení klidu mrtvých na hřbi­tově, unikl bi­ři­cům a ukryl se v ka­ta­kom­bách pod měs­tem. Od té chvíle z vý­chodů stoupá be­revný dým, který dusí oby­va­tele a nedá jim spát. Za­čali se ztrá­cet do­mácí maz­líčci a žeb­ráci. Kněží se už ne­od­va­žují jít od­ří­ká­vat mod­litby za mrtvé do ka­ta­komb ani uklá­dat tam nové kosti a spá­nek mrtvých je na­ru­šen. Na­bízí proto vy­so­kou od­měnu pro ko­ho­koli, kdo by se s čer­nok­něž­ní­kem vy­po­řá­dal…
• Sku­pina, která za­mí­řila do pod­zemí hle­dat dávné æsské trosky, se ne­vrá­tila. Jeden z nich nesl dě­dičný meč rodu Kni­vet­ton, který se ztra­til s ním. Nový dědic rodu, Tho­mas Kni­vet­ton, na­bízí od­měnu za na­vrá­cení meče a pří­padně kostí svého bra­tra Je­ro­meho. V sou­kromé kon­ver­zaci zmíní, že přidá bonus, pokud by se snad Je­rome našel živý… aby se živý ne­do­stal k po­vrchu…

Využití ve hře

Město pod měs­tem a pod­zemí pod uli­cemi na­bízí další mož­nosti pro vaše hraní ve městě. Na­bízí nová, ta­jemná, jen málo pro­zkou­maná a po­ten­ci­álně dě­sivá a ne­bez­pečná místa přímo pod no­hami po­stav bez toho, aby mu­sely někam da­leko ces­to­vat. Pod­zemí před­sta­vuje sa­mo­statný eko­sys­tém, kde žijí lidé a mon­stra, která mohou in­ter­a­go­vat s po­vr­chem, a pří­padně lidé z po­vrchu občas za­míří do pod­zemí. Tyto in­ter­akce mohou roz­ší­řit vaše herní pro­středí a zá­pletky.

Závěr

Pokud vás za­u­jal svět Ravnbur­ghu, další ma­te­ri­ály pro něj na­jdete na RPG fóru.