Ravnburgh: Nálevny, krčmy a hostince

Kam po­stavy za­míří, pokud po­tře­bují svla­žit vy­prahlé hrdlo, splách­nout prach cest z krku a za­pl­nit bři­cho dob­rým jíd­lem? Nej­čas­tější druhy hos­pod, na které lze v ar­lat­ských ze­mích a okolí Ravnburgu na­ra­zit jsou ná­levny, krčmy a hos­tince. Každé po­hos­tin­ské za­ří­zení slouží ji­nému účelu a na­bízí jiné druhy slu­žeb.

Nálevna

Ná­levna je zpra­vi­dla sou­kromý dům, kde (zpra­vi­dla) paní do­mácí uva­řila více piva, než ro­dina spo­tře­buje a ty pře­bytky za drobný peníz na­bídne hos­tům. Jde o ví­taný při­vý­dě­lek pro ro­dinu. V tom pří­padě hos­po­dyně vy­věsí nad vchod koště nebo čer­s­tvě uříz­nu­tou větev, která uka­zuje, že si tu lidé mohou sed­nout a vypít do­mácí pivo. Hosté sedí v obý­vací míst­nosti nebo často před domem, pokud je hezké po­časí, na la­vici, nebo do­konce u stolu. Uva­řené pivo ne­vy­drží dlouho, zpra­vi­dla pouze den nebo dva, než zkysne, musí se proto vypít brzy. Paní domu tak vždycky po­vzbu­zuje hosty, aby do­pili její zá­soby a ona mohla další den uva­řit novou várku piva.

Proč se u jídla nesmí opí­rat lokty o stůl? Pokud lidé do­razí na ná­vštěvu, na spo­le­čen­skou udá­lost, na ples, hos­tinu nebo po­dobně, stoly pro hosty nejsou pevné. Nikdo nemá tolik stolů, které by mohl usklad­nit v suchu a pak je zase vy­táh­nout, až bude po­třeba (a to ani šlechta). Jsou zpra­vi­dla na­rychlo se­sta­vené z prken a pod­pěr, klidně třeba jen koz na ře­zání dřeva. Ubrusy kryjí je­jich cha­trné kon­strukce, ale i tak jsou často ve­lice va­chr­laté. Občas jsou za­jiš­těné ně­ko­lika hře­bíky, ale i v tom pří­padě se může stát, že host, který se o stůl ne­o­pa­trně zapře lokty, může pře­klo­pit celý stůl i se vším jíd­lem a pitím, které na něm je.

Pití

• Voda – Lidé pijí vodu, pokud mají k dis­po­zici dobrý, čistý zdroj (jako studánku, dobrou studnu a po­dobně). V tom pří­padě bude voda také ur­čitě k dis­po­zici. Pokud v okolí není nikde dobrý zdroj čisté pitné vody, pije se vět­ši­nou pivo vý­hradně.
• Pivo – Jde o nej­čas­tější nápoj, který se vůbec pije. Je to slabý al­ko­ho­lický nápoj, vy­rá­běný ze zrní a fer­men­to­vaný s kvas­ni­cemi. Občas se do něj při­dá­vají by­linky, pokud má člo­věk ná­ladu na tro­chu jinou chuť, ale v zá­sadě to je te­kutý chléb se spous­tou živin, který se pije u práce. Má lehce slad­kou chuť. Al­ko­holu v něm je měně než 1%, v zá­sadě jen tolik, aby fun­go­val jako kon­zer­vační pří­sada. Pijí ho všichni a ve vel­kých množ­stvích (u práce až 5,5 litru denně), včetně dětí (zpra­vi­dla od pěti let věku).

Jídlo

V ná­levně se vět­ši­nou na­lévá pouze pivo a jídlo není oče­ká­váno ani na­bí­zeno, pří­padně se hos­po­dář nebo hos­po­dyně mohou za úplatu po­dě­lit o svou ve­čeři (po­stavy se nají s je­jich ro­di­nou). V pří­padě vět­ších ná­le­ven, které už na­bízí pivo jako svou hlavní ob­živu, je často k dis­po­zici chléb a možná něco na za­kro­jení. Jí se z dře­vě­ných ta­lířů.

Hosté si svoje pří­bory nosí s sebou, ne­o­če­kává se, že je do­sta­nou u stolu. Každý má u sebe svůj nůž, který po­u­žívá i na krá­jení masa a ze­le­niny, a lžíci (chudší lidé mají dře­věné, bo­hatší ro­ho­vi­nové a mo­vi­tější že­lezné). Nůž je občas pro ty ma­jet­nější do­pl­něn men­ším bod­cem s ru­ko­jetí, který slouží k na­bo­dá­vání kusů jídla a s nožem tvoří do­hro­mady jí­delní set. Vi­d­ličky k na­bo­dá­vání jsou běžné na po­ledni v ze­mích Ma­el­ské ligy a občas mezi kupci a šlech­tou, jinak ale na se­veru nejsou běžné.

• Chléb – Chléb je jed­ním z nej­dů­le­ži­těj­ších zdrojů sa­cha­ridů a jí ho všichni, od ná­de­níků po krále. Nej­chudší chleby (zvané ‚chet‘ nebo ‚cheat‘) se pečou ze směsi žita a pše­nice. Bo­hatší (zpra­vi­dla sed­láci a měš­ťané) si mohou do­vo­lit tzv. sel­ský chléb, pe­čený z ce­lo­zrnné mouky, a nej­dražší chléb (zvaný ‚man­chet‘) je vy­rá­běn z bílé pše­ničné mouky. Chléb je v zá­sadě ukáz­kou spo­le­čen­ského sta­tutu, čím tmavší chléb člo­věk jedl, tím nižší bylo jeho po­sta­vení (do vý­roby bě­lej­šího chleba je třeba dát mno­hem více úsilí a je proto dražší). V hos­podě bývá zpra­vi­dla k dis­po­zici zpra­vi­dla pouze chet.
• Jídlo na za­kro­jení – Občas může být k dis­po­zici k chléb s něčím na za­kro­jení, jako s čer­s­tvým sýrem, možná s tro­chou uze­ného, so­le­ného vep­řo­vého, ci­bulí, možná tro­cha másla, pří­padně ně­jaká ze­le­nina nebo ovoce, pokud je zrovna se­zóna.

Příklady

Vět­šina oby­va­tel je ne­gra­motná a názvy ná­le­ven byly pů­vodně zpra­vi­dla po­pi­sem, jak ná­levnu najít, pří­padně jak ji po­znat (U Pluhu, U To­polu). Poté, co si kromě ozna­čení ná­levny větví nebo koš­tě­tem za­čaly ně­které ná­levny vy­rá­bět i ce­dule, zpra­vi­dla si zvo­lily snadno roz­po­zna­telné zna­mení, které na ní může být na­ma­lo­váno a lidé je po­znají. Jde pře­de­vším o ptáky, zví­řata nebo ná­řadí, které chudí lidé po­u­ží­vají při práci (U Je­zevce, U Med­věda).

• U Mod­rých dveří – Je vy­hlá­šená v okolí zvláštní chutí piva, který paní Bur­ghová vaří s taj­nou pří­měsí bylin, dě­dě­nou z dcery na dceru. Obý­vací míst­nost domu je vy­ma­lo­vaná flo­rál­ními mo­tivy a voní su­še­nými rost­li­nami.
• U Mě­dě­ného kot­líku – Sedí se tu venku na la­vi­cích pod ko­ša­tým dubem, za­tímco dechbe­roucí paní Inwo­o­dová a její po­hledné dvě dcery roz­náší kor­bele. O údajné fle­xi­bilní mo­rálce paní domu a ko­ša­tém pa­roží pána domu se kle­vetí ši­roko da­leko.
• U Bí­lého je­lena – Vdova Garrar­dová vaří pivo jako hlavní zdroj svého pří­jmu a ne­chala proto jed­noho mni­cha, aby jí na­ma­lo­val ce­duli s bílým je­le­nem na­místo platby za pití. Mnich byl pro malbu za­ní­cený, ale je­lena zřejmě nikdy ne­vi­děl a zvíře na vý­věs­ním štítě jej při­po­míná jen ve­lice vzdá­leně.

Krčma

Od­li­šuje od ná­le­ven tím, že je zpra­vi­dla ur­čena pro mo­vi­tější kli­en­telu, lze se tu na­jíst a zpra­vi­dla se v ní také na­lévá víno. Jde už o za­ří­zení, které na­bízí jídlo a pití jako hlavní zdroj ob­živy a jsou zpra­vi­dla ote­vřeny celý den. Kromě uha­šení žízně po práci se tak sem lidé chodí na­jíst a po­se­dět a vypít žejd­lík na chuť.

Pití

• Víno – Pod ná­zvem víno se ro­zumí nejen víno z hroznů, ale také víno z ja­ké­ho­koli ovoce. Patří sem tak i ci­dery (vy­rá­běné kva­še­ním jablek) a perry (zís­ká­vané kva­še­ním hru­šek). Ob­lí­bená a ce­něná jsou vína čer­vená, a pře­de­vším pak sladší chuti. Žejd­lík vína stojí asi čty­ři­krát tolik, co pivo.
• Ypo­kras – Ve­lice ob­lí­bená jsou také ko­ře­něná vína, která jsou po­va­žo­vána nejen za chutná, ale také zdraví pro­spěšná. Do vína (zpra­vi­dla čer­ve­ného) se při­dává ko­ření jako na­pří­klad zá­zvor, kar­da­mom, pepř, mušká­tový oří­šek, hře­bí­ček a cukr nebo med. Ty se dají kou­pit už při­pra­vené u ob­chod­níků v ma­lých váč­cích, které se pak při­mí­chají do vína, ne­chají lou­ho­vat den nebo dva a pak se přes plátno víno pro­cedí a po­dává. Tato ko­ře­něná vína se po­dá­vají buď v po­ko­jové tep­lotě nebo ohřáté (jako sva­řené víno).
• Me­do­vina (me­dové víno) – Je to kva­šený al­ko­ho­lický nápoj z medu a vody. Byly často do­stupné v krč­mách, ale byly po­měrně drahé a pily se pře­de­vším na slav­nos­tech, svat­bách a po­dob­ných udá­los­tech. No­vo­man­želé byli často ob­da­ro­váni mnoha lah­vemi me­do­viny, které pak pili během lí­bá­nek jako tro­chu pře­py­chu, kte­rou osla­vili své ži­votní roz­hod­nutí. Po­dobně ob­lí­bený byl pro slav­nosti i me­the­g­lin, me­do­vina, do které bylo při­dáno ko­ření (sko­řice, zá­zvor, mušká­tový oří­šek a po­dobně).

Jídlo

V krčmě je ur­čitě k do­stání i chléb i něco k za­kro­jení, na­bízí ale i přímo teplé jídlo po hosty. Jí se tu zpra­vi­dla z ke­ra­mic­kých misek nebo cí­no­vých ta­lířů.

• Kaše – Nej­čas­těji je k dis­po­zici ovesná kaše, kaše z krup nebo kaše fa­zo­lové nebo ze­le­ni­nové (tu­ří­nové, kedlub­nové nebo řepné). Často jed­no­du­ché a bez pří­sad, možná va­řené s by­lin­kami pro do­dání chuti, možná s tro­chou medu na osla­zení, možná s ope­če­nou ci­bul­kou na vršku.
• Hutné po­lévky – Tyto hutné po­lévky jsou ve­lice syté a s chle­bem se po­dá­vají vět­ši­nou jako hlavní chod. Vět­ši­nou jsou va­řeny ze ze­le­niny, když je ně­jaký kou­sek masa (vět­ši­nou so­lený nebo uzený, pří­padně sla­nina nebo klo­bása), při­dává se do ní také. Hlavní slož­kou po­lévky jsou zpra­vi­dla luš­tě­niny (hrách, fa­zole nebo čočka), ze­le­nina (tuřín, mrkev, celer, ci­bule), pří­padně kroupy nebo suchý chléb na za­huš­tění. Je­jich va­ri­ant je mnoho podle pří­sad a často se vaří z toho, co dům dal, nebo co zbylo ve spíži.

Maso a ryby – Chudí lidé jedí ja­ké­koli maso, které mohou ro­zumně zís­kat, aby roz­ší­řili svůj jí­del­ní­ček. Na ta­líři nebo v po­lévce, či ko­láči tak mohou skon­čit krá­líci, ko­roptve, kachny, ho­lubi, kosi, ježci nebo je­zevci. Kromě toho se jedla i zví­řata cho­vaná na statku – vepři, krávy, koně, nebo staré sle­pice, které už ne­no­sily (jíst maso sle­pic, které mohly ještě nosit vejce, bylo po­va­žo­váno za ne­ho­rázné plýtvání a před­vá­dění, jak bo­hatý člo­věk je). Bo­hatí lidé si mohli do­vo­lit i dražší druhy masa jako zvě­řinu (z je­lena, či kance), husy, pávy a exo­tická zví­řata jako lvy, no­so­rožce a ži­rafy. Po­trava se také do­pl­ňo­vala ry­bami, pokud byly k dis­po­zici. U řek se lo­vili pstruzi, lo­sosi, bobři (byli po­va­žo­váni za ryby, pro­tože pla­vali a měli plou­tev (ocas)) a raci. Bo­hatí si opět mohli do­vo­lit jíst maso je­se­terů, tu­leňů, krabů, humrů a kre­vet. Maso la­butí a velryb bylo ze zá­kona vy­hra­zeno pouze pro krá­lov­ské ta­bule.

Příklady

Krčmy se vět­ši­nou na­chá­zejí ve městě a zpra­vi­dla si berou svá jména od do­mov­ních zna­mení, podle kte­rých se dá snadno ori­en­to­vat.

• U Tří sudů – Krčma je vy­hlá­šená pro svůj výběr vín ši­roko da­leko a pan Frewell si ve­lice za­kládá na kva­litě svého pití. Do­konce za velké pe­níze na­kou­pil i skle­něné po­háry, aby byla proti svitu svící vidět barva vína. Má osobní spor s ma­ji­te­lem ve­teš­nic­tví přes cestu a na­vzá­jem si dě­lají na­schvály a pod­razy.
• U Rudého gryfa – Krčma se na­chází ve sklepě pod ulicí a ra­cho­tící vozy na ulici nad hosty jsou stále sly­šet dole v síni. Rudý gryf je vy­hlá­šený vy­ni­ka­jící ku­chyní a na­bízí vy­brané po­krmy, které by ná­vštěv­ník v prosté krčmě ne­če­kal. Kli­en­tela je mno­hem vy­bra­nější, než je ob­vyklé.
• Pod Vá­hami – Chodí sem často před­sta­vi­telé hansy a han­sovní ná­moř­níci, kteří na­vštíví město. Pan Twarby má pří­buz­ného v měst­ské radě, který při­vírá oči nad pra­vi­dly, které si krč­mář tu a tam ohýbá ve svůj pro­spěch.

Hostinec

Hos­tince na­bízí kromě jídla a pití také uby­to­vání pro po­cestné a pout­níky, ustá­jení je­jich ořů a od­po­či­nek na cestě. Stojí zpra­vi­dla před měst­skými bra­nami nebo prak­ticky ihned po vjezdu do města, aby se ces­to­va­telé mohli uby­to­vat a poté na­vští­vit město. Jsou také roz­mís­těny podél ob­chod­ních a dů­le­ži­tých měst zhruba ve vzdá­le­nosti jedné denní cesty od sebe, pří­padně na dů­le­ži­tých kři­žo­vat­kách, aby pout­níci mohli vy­ko­nat cesty na delší vzdá­le­nosti, aniž by mu­seli spát pod širým nebem. Mohli vždy přespat v dal­ším hos­tinci na cestě, na­jíst se, od­po­či­nout si a vy­spat se po­ho­dlně pod stře­chou (pokud si to mohli do­vo­lit).

Pití

• Ležák – Kromě piva na­bí­zely hos­tince často také nový ob­lí­bený nápoj, hořké le­žáky. Po sta­letí byli sed­láci a rol­níci živi pře­de­vším ze slad­šího piva, ležák je po­měrně nová zá­le­ži­tost (roz­ši­řuje se ve vel­kém po­sled­ních dejme tomu tři­cet až pa­de­sát let, zá­leží na ob­lasti), která si ale rychle zís­kává po­pu­la­ritu, a často je vaří kláš­tery a města (proto jsou do­stupné pro ty hos­tince, které leží v je­jich blíz­kosti a ku­pují od nich). Chudší se stále spo­ko­jují s pivem (což je pití, které nej­čas­těji na­lez­neme v ná­lev­nách), ale lidé, kteří si mohou do­vo­lit při­pla­tit ně­ja­kou tu penci nebo groš, sa­hají stále čas­těji po le­žáku. Vy­rábí se z chmele, má vý­raz­nou hoř­kou chuť a má také mno­hem větší podíl al­ko­holu než pivo. Vy­drží také mno­hem déle než pivo. Díky chmelu ho lze ulo­žit týden nebo i dva bez toho, aby se zka­zil.

Jídlo

K dis­po­zici jsou zpra­vi­dla kaše i hutné po­lévky jako v krčmě, chléb i něco na za­kro­jení tak­též. Téměř jistě jsou ale k do­stání i ko­láče, které před­sta­vo­valy vy­datné jídlo na cesty. Jí se zpra­vi­dla z ke­ra­mic­kých ta­lířů a ke­ra­mic­kých misek.

• Ma­sové nebo ze­le­ni­nové ko­láče – Jde o jeden z ty­pic­kých způ­sobů, jak při­pra­vo­vat jídlo a ko­láče jsou rychlé ob­čer­stvení, které lze kou­pit na uli­cích. Ve měs­tech jsou ko­lá­čové pe­kárny, které pečou ko­láče celý den, do­konce i v noci. Jsou po­pu­lární, pro­tože je možné je za­kou­pit a vzít si s sebou na cesty, pří­padně na pole, kde člo­věk pra­cuje celý den a ne­může se vrá­tit pro teplé jídlo. Těsto ko­láče, které je po­měrně levné, uchová maso nebo ze­le­ninu uvnitř šťav­naté a čer­stvé a je možné si toto jídlo vzít snadno s sebou. Krusta je zpra­vi­dla jen obal, dělá se často jen z mouky a vody a ztvrdne prak­ticky na kámen. Není ur­čena k tomu, aby se jedla, jen ucho­vává obsah a šťávu po­krmu a díky za­ba­lení v těstu vy­drží obsah déle, aniž by se zka­zil. Obaly lev­ných ko­láčů se nejí, lidé je vy­ha­zují. Lepší a dražší ko­láče mohou mít lepší kůrky, které jsou jedlé a mohou se k ob­sahu ko­láče při­ku­so­vat.
  Do ko­láče se při­dá­vají in­gre­di­ence podle ceny. Levné ko­láče ob­sa­hují zpra­vi­dla jen ze­le­ninu a ně­jaké by­linky, pří­padně zbytky masa nebo kousky vep­řo­vého nebo ptačí maso (vrány, staré sle­pice, kosi, kachny). Pokud je v okolí řeka, pak možná kousky úhořů nebo ryb. Dražší ko­láče ob­sa­hují dražší a lepší kousky masa, zvě­řinu a při­dává se stále víc ko­ření, které při­dává i oby­čej­nému ko­láči více chuti.

Ubytování

Uby­to­vání zá­leží na ve­li­kosti hos­tince a hos­tech, kteří tudy pro­chá­zejí. Hos­ti­nec má zpra­vi­dla jednu spo­leč­nou lož­nici, kte­rou sdí­lejí méně mo­vití hosté. Pokud mají hlou­běji do kapsy, mohou přespat v síni na pod­laze nebo ve stáji na slámě. Stra­nou jsou po­koje, kde pře­bývá hos­tin­ský s ro­di­nou. Pokud je hos­ti­nec na trase, kudy pro­chází kupci a bo­hatší pout­níci, na­bízí zpra­vi­dla i sou­kromé po­koje (ob­vykle tak 2-5 po­koje). Občas mají ně­který z po­kojů dlou­ho­době pro­na­jatý kupří­kladu cechy, pokud je­jich čle­nové hos­ti­nec vy­u­ží­vají pra­vi­delně. Ně­které hos­tince (často ty ve měs­tech nebo u bran) na­bízí i ulo­žení před­mětů a ma­jetku do opa­t­ro­vání a ve sklepě se na­chází pevné že­le­zem oko­vané truh­lice, kde si kupci mohou svůj ma­je­tek ukrýt, než vy­razí pro­zkou­mat ne­známé uličky a ná­městí.

Příklady

Hos­tince si často volí jména buď podle ces­to­vání a pří­padně po­lohy (U Vozu, Na Půl cesty) nebo tak, aby už ná­zvem za­u­jaly po­cestné a po­noukly je k za­stávce (U Pe­če­ných ho­lou­bat, U Šaška).

• U Za­jíce a ohařů – Celá ro­dina pana Holta, který hos­ti­nec pro­vo­zuje, je má­lo­mluvná a věčně na­bru­čená. Služby ale po­sky­tují pr­votřídní a pokud jste ne­při­šli pro klá­bo­sení, ale pro jídlo, pití a přespání, ode­jdete spo­ko­jeni.

• Na Roz­cestí – Hos­ti­nec je opev­něný a na střeše a zdech jsou vidět stopy ohně, jak se jej někdo (opa­ko­vaně) po­ku­sil vy­pá­lit. Pan Pown­der s dvěma syny chodí oz­bro­jen a při ne­na­dá­lých zvu­cích po­pla­šeně nad­skočí. Pití je vý­borné, ale jídlo je bez chuti a ma­sové ko­láče jsou suché a bez kla­diva se ne­dají otevřít.

• U Ko­runy – Hos­ti­nec za bra­nami slouží jak po­cest­ným, kteří při­jeli do města, tak míst­ním. Za pěk­ného po­časí se jí na dlou­hých sto­lech na čer­stvém vzdu­chu a hos­tin­ský, pan Draw, je ba­cu­latý ve­selý chla­pík, který se snaží po­tě­šit hosty. Často pozve mu­zi­kanty nebo min­strely, aby hráli a ba­vili pří­tomné.

Středověká chuť jídla

Vý­raz­ným roz­dí­lem oproti chuti dneš­ních jídel a jídel stře­do­vě­kých nebo re­ne­sanč­ních jsou kouř, ko­ření a sůl.

Všechny po­krmy se při­pra­vo­valy nad ote­vře­ným ohněm a byla v nich cítit vý­razná kou­řová chuť, lehká vůně dřeva nebo uhlí, po­krmy byly lehce ope­čené nebo při­pá­lené na roz­pá­le­ném rend­líku. Tak se jídla při­pra­vo­vala po ti­síce let, ale je to chu­ťová kva­lita, která z na­šeho jídla takřka vy­mi­zela. Na­vzdory tomu po ní přesto pod­vě­domě tou­žíme a do­přá­váme si jí v po­době opé­kání vuřtů, bar­becue a gri­lo­vání.

Vý­raz­ným roz­dí­lem oproti dneš­nímu jídlu je ko­ření, re­spek­tive jeho ab­sence. Ko­ření bylo drahé a mohli si ho do­vo­lit jen ti ma­jet­nější (kteří ho nadu­ží­vali, aby uká­zali svůj sta­tus), pro vět­šinu lidí bylo ne­do­stupné a v je­jich jídle chy­bělo prak­ticky úplně. Chutě se do jídla do­dává za vý­raz­něj­šího po­u­ží­vání bylin, které si lidé sami pěs­to­vali.

Další chuť, která se oproti dnešku různí, by byla sůl. Všechna jídla byla také více so­lená, než jsme zvyklí, pro­tože sůl se po­u­ží­vala jako kon­zer­vační látka. Jen zmí­nit ně­které, vět­šina kon­zu­mo­va­ného masa byla so­lená (před jíd­lem se maso na­má­čelo ve vodě, aby se z něj sůl do­stala, ale nikdy se to ne­po­da­řilo do­ko­nale) a máslo bylo pri­márně také slané, aby se dalo ucho­vá­vat. Lidé byli zvyklí na více slané chutě a často jídlo do­so­lo­vali (z na­šeho po­hledu pře­so­lo­vali), aby pro sebe do­sáhli dobré chuti.

Středověké směsi koření

Ve stře­do­věku a re­ne­sanci se často v ku­chy­ních těch, kteří si to mohli do­vo­lit, po­u­ží­valy před­při­pra­vené směsi ko­ření. Ko­ření bylo v té době ve­lice drahé a jeho uží­vání uka­zo­valo bo­hat­ství, proto na dvo­rech králů a cí­sařů byla všechna jídla ve­lice ko­ře­něná. Na dvo­rech ry­tířů a nižší šlechty se díky ceně po­u­ží­valy spíše po špet­kách. Směsi po­u­ží­valy různé pří­sady a po­měry, které zá­vi­sely na ku­chaři a mnoho z nich mělo svou taj­nou směs ko­ření. Nej­čas­tější byly ale tyto tři:

• Poudre-​douce („sladký prá­šek“) – cukr, zá­zvor, sko­řice, mušká­tový oří­šek a gui­nej­ský pepř (se­mena rost­liny afra­mon raj­ské zrno, má štipla­vou chuť po­dob­nou pepři s ná­znaky ci­trusů, ve stře­do­věku se po­u­ží­val jako lev­nější al­ter­na­tiva z Indie do­vá­že­ného pepře); občas se do směsi dá­valy i ga­lan­gal (gal­gán), hře­bí­ček nebo dlouhý pepř (má podlouhlý to­bol­ko­vitý tvar, má sladší a aro­ma­tič­tější chuť než černý pepř, je méně ostrý)

• Poudre-​forte („silný prá­šek“) – černý pepř, gui­nej­ský pepř nebo dlouhý pepř (aby chu­ťově obo­ha­tily černý pepř), sko­řice, zá­zvor a hře­bí­ček; občas se při­dá­val i mušká­tový oří­šek

• Poudre-​fine („jemný prá­šek“) – sko­řice, zá­zvor, kar­da­mom, hře­bí­ček, hnědý cukr a tro­cha šafránu

Závěr

Sa­mo­zřejmě v re­a­litě se funkce a na­bídka jed­not­li­vých hos­pod pro­lí­naly a pře­krý­valy. V ně­kte­rých ná­lev­nách bylo k dis­po­zici jídlo a uby­to­vání, ně­které hos­tince na­bí­zely jen jídlo a pití. V zá­sadě by ale tato tro­jice měla fun­go­vat a slou­žit jako zá­kladní pra­vi­dlo pravé ruky pro vaše hry.

 

Pokud vás svět Ravnbur­ghu za­u­jal, další ma­te­ri­ály pro něj na­jdete na RPG fóru tady.