Ravnburgh: Společnost

V před­cho­zím věku světa fi­lo­zo­fové vě­řili, že spo­leč­nost je slo­žena ze tří řádů – šlechty, která bo­juje, aby ochrá­nila oba ostatní stavy před hroz­bami ma­te­ri­ál­ního světa, du­chov­ních, kteří usmi­řují bohy a chrání ostatní ve světě du­chov­ním a ven­kov­ského lidu, který pra­cuje a živí sebe i zbylé dva stavy. Po dlou­hou dobu tento stav exis­to­val a více či méně fun­go­val, ale v po­sled­ních sto le­tech jej vý­razně na­ru­šil růst měst a ná­růst bo­hat­ství i moci měš­ťanů. Díky tomu se pů­vodní “trojí lid” roz­ší­řil na sta­vov­skou spo­leč­nost slo­že­nou ze 4 hlav­ních stavů – šlechty, du­cho­ven­stva, měš­ťan­stva a pod­da­ných – a jed­noho stavu bez­práv­ného, který žije na jejím okraji.

Pří­sluš­nost ke stavu je zpra­vi­dla dě­dičná a dědí se z otce na syna (pří­padně z matky na dceru v Cí­sař­ství), ve vý­ji­meč­ných pří­pa­dech je ale možné, aby jed­not­li­vec do­sáhl změny svého stavu. Snad­nější je při­tom posun v žeb­říčku dolů než na­horu. Z měš­ťana se snadno může stát pod­daný, pokud špatně in­ves­tuje svůj ma­je­tek, je okra­den, pří­padně město zpus­toší úto­čící ar­máda. Ob­rá­cený po­stup je slo­ži­tější, nicméně není ne­mys­li­telné, aby si třeba sed­lák, který si po straně vy­dě­lává podloud­nic­tvím, na­šet­řil na dům ve městě, pře­stě­ho­val se a stal se měš­ťa­nem. Po­vý­šení do šlech­tic­kého stavu pa­so­vá­ním na bo­jišti za zá­sluhy je jeden z dal­ších pří­kladů.

Stavy

Oby­va­telé Se­ver­ních krá­lov­ství (a tím pádem i po­stavy) tak patří do ně­kte­rého z ná­sle­du­jí­cích stavů:

Šlechta

Pří­sluš­níci uro­ze­ných šlech­tic­kých rodů vlastní roz­sáhlé po­zemky a léna (ma­je­tek pro­půj­čený dr­ži­teli vý­mě­nou za službu len­nímu pá­novi), stejně jako drží dů­le­žité úřady v zemi. Před­sta­vují malou vlád­noucí vrstvu, která spra­vuje území a bo­juje v bitvách. V pří­padě války jsou to oni, kdo staví do boje ar­mádu (slo­že­nou z je­jich va­zalů a stále čas­těji pla­ve­ných žold­néřů). Patří sem vyšší šlechta a ry­tíři.

Vyšší šlechta

Před­sta­vuje je ně­ko­lik nej­vý­znam­něj­ších šlech­tic­kých rodin, které si zís­kaly pri­vi­le­gia a po­sta­vení vý­ji­mečné i mezi ostat­ními šlech­tici. To v je­jich ru­kách se sou­středí vět­šina ma­jetku, svět­ské moci a z je­jich řad jsou vy­bí­ráni lidé dr­žící úřady a hod­nosti na pa­nov­ní­kově dvoře.

V Ravnbur­ghu sídlí dvě ro­diny vyšší šlechty, rod Lo­chbearerů a ro­dina Row­donů, mnoho dal­ších tu vlastní ma­jetky nebo po­zemky. Město bylo pů­vodně v ma­jetku rodu Lo­chbearerů, ale ten ztra­til na zdejší zá­le­ži­tosti vliv a Row­do­nové se do pa­láce ve městě, který již vlast­nili, pře­stě­ho­vali (se sou­hla­sem měš­ťanů a k ne­li­bosti Lo­chbearerů) po ztrátě vlast­ního ro­do­vého hradu.

Pa­nov­ník po­tře­buje k běž­nému pro­vozu ně­ko­lik dů­le­ži­tých osob. Na prv­ním místě je to kanc­léř, který stojí v čele kan­ce­láře (ta má na sta­rosti pe­četi a lis­tiny, vede pí­saře a no­táře v rámci kan­ce­láře). Ko­mor­ník, který se stará o pří­jmy, vý­daje a fi­nance jako ta­kové, stojí v čele ko­mory (zprvu to byla do­o­pravdy ko­mora, kde byly na pod­laze a v truh­lách ulo­ženy pe­níze, v sou­čas­nosti název úřed­nic­kého or­gánu) a u zem­ského soudu vy­bírá po­kuty. Daně a po­platky od pod­da­ných má vět­ši­nou na sta­rosti (včetně vý­běru, kdy ob­jíždí ves­nice s do­pro­vo­dem a na voze) pod­ko­moří. Dů­le­žití úřed­níci jsou také mar­šá­lek, který stojí v čele kní­že­cího zbroj­ného do­pro­vodu, a pur­krabí, kteří spra­vují krá­lov­ské hrady.

Nej­nižší hod­ností mezi vyšší šlech­tou je earl, který je dě­dič­ným dr­ži­te­lem hrab­ství. Hrab­ství na hra­ni­cích s ne­bez­peč­nými nebo ne­přá­tel­skými ob­lastmi jsou zpra­vi­dla na­zý­vány marky a vládne jim mar­krabě. V žeb­říčku nad ním je vé­voda, který spra­vuje vé­vod­ství a kte­rému pod­lé­hají ear­lové v rámci vé­vod­ství. Větší celky se­stá­va­jící z ně­ko­lika vé­vod­ství spra­vují kní­žata a krá­lové, kteří jsou zpra­vi­dla vládci sa­mo­stat­ných států. Vyšší hod­ností jsou už pouze ve­le­král (který vládne Ar­latu) a cí­sa­řovna (vlád­noucí Lvímu cí­sař­ství).

Rytíři

Drobní šlech­tici oproti vyšší šlechtě mají jen malé ma­jetky a často je nelze ro­ze­znat od bo­hat­ších sed­láků. Zpra­vi­dla do je­jich ma­jetku ná­leží jedna, ale čas­těji tak 2-3 ves­nice. Sídlí ob­vykle na dvorci, který zpra­vi­dla k sobě má dva lány, ur­čitě sýpku (kde se skla­duje obilí z okolí), občas budou mít u dvorce po­sta­ve­nou i opev­ně­nou tvrz.

Ry­tíři jsou často jme­no­váni za správce krá­lov­ských nebo šlech­tic­kých dě­dič­ných hradů (ozna­čo­vaní jako pur­krabí, kas­te­láni nebo ca­pi­ta­ine v Cí­sař­ství), které pak drží a spra­vují v pa­nov­ní­kově jméně.

Duchovní

Pří­sluš­níci to­hoto stavu jsou ti, kteří pro­vádí ob­řady k usmí­ření bohů, udr­žují po­svátné ohně v je­jich chrá­mech, vonné svíce a za­pa­lují svíce za mrtvé. Církve růz­ných bohů Zr­ca­dlo­vého dvora mají velký vliv a vlastní roz­sáhlé kusy půdy, které pro­na­jí­mají. Po­slední dobou ale je­jich vliv upadá a je na­hra­zo­ván vli­vem měst. Patří sem kap­lani a mniši.

Kaplani

Jsou to před­sta­vi­telé bohů, kte­rým jsou svě­řeny je­jich vlastní kos­tely a far­nosti. Jsou spi­ri­tu­ál­ními vůdci ko­mu­nit, které byly svě­řeny do je­jich péče a před­sta­vují hlas svého boha pro vě­řící. Není ne­ob­vyklé, že na ven­kově užívá jeden kos­tel ně­ko­lik kap­lanů růz­ných bohů a každý kos­tel fun­guje jako chrám pro všechna bož­stva Zr­ca­dlo­vého dvora, přes­tože je vět­ši­nou za­svě­cen jen jed­nomu z bohů. Vět­šina kap­lanů byla vy­cho­vána nebo vy­cvi­čena v kláš­te­rech a byli pů­vodně mni­chy. Za­tímco mniši zpra­vi­dla sklá­dají slib čis­toty a žijí v ce­li­bátu (aby se mohli sou­stře­dit na učení a službu svému bohu), kap­lani jsou jej zproš­těni a zpra­vi­dla se žení a vdá­vají (zá­leží nicméně na církvi).

Ve městě sídlí chrámy všech vel­kých bohů a mnoha men­ších. Na uli­cích je možné vidět su­tany a ba­revné pláště kap­lanů růz­ných bohů, sídlí tu také tři pre­láti dun­ford­ského pan­ství (pre­lát Simon Scrope slou­žící Éidné Bě­lostné pěny, pre­lát Hugh Gibbe, od­daný slu­žeb­ník Ta­e­vase Šes­ti­rukého a pre­lát Rey­nold Ur­swic ná­sle­du­jící Gi­t­rise Srpek mě­síce).

V pří­padě kultů vlád­nou­cích bohů platí, že jeden kos­tel a jednu far­nost re­pre­zen­tuje kap­lan, velké ob­lasti slo­žené z mnoha far­ností, tak­zvané pre­la­tury (ob­vykle vé­vod­ství nebo kní­žec­tví), má na sta­rosti pre­lát a velké celky (často krá­lov­ství) pak ar­ci­pre­lát. Před­sta­ve­nými mys­te­rij­ních kultů jsou mi­stři a vel­mistři. Menší bo­hové často ne­mají tak pro­pra­co­va­nou kněž­skou struk­turu a or­ga­ni­zo­va­nou cír­kev. Ne­zřídka jde spíše o roz­trou­šené kap­lany ma­lých chrámků, po­tulné mni­chy, kteří občas uzná­vají au­to­ritu ně­kte­rého cha­rizma­tic­kého kněze v okolí a občas jsou úplně ne­zá­vislí na ja­ké­koli struk­tuře.

Mniši

Tito ře­hol­níci (mniši a mnišky) se roz­hodli vzdát ma­te­ri­ál­ního světa a za­svě­tit svůj život službě bohů. Různé řády a kulty de­di­ko­vané mod­lit­bám a službě si vy­bu­do­valy své kláš­tery, kde se izo­lo­valy od svět­ského světa a jeho svodů a ná­strah. Kláš­tery zpra­vi­dla vlastní roz­sáhlé po­zemky a mají velký vliv. Patří jim po­zemky okol­ních ves­nic a zdejší ves­ni­čané od­vádí nájem za ně přímo kláš­te­rům, které tím bo­hat­nou. Kláš­tery jsou pev­nosti po stránce svět­ské i du­chovní a v pří­padě ohro­žení se sem mohou uchý­lit lidé z okolí. Jsou to často sídla vzdě­la­nosti, opi­sují se tu kro­niky a shro­maž­ďují zna­losti. Kláš­tery vedou zá­znamy, jsou tu uscho­vány jinde dávno za­po­me­nuté zna­losti a roz­sáhlé knihovny. Vaří se tu také pivo a mniši vy­rábí víno a pěs­tují lé­čivé by­liny.

V Ravnbur­ghu je ak­tivní špi­tální bra­trstvo mi­lo­srd­ného Le­o­narda, které má ve městě vlastní ka­pi­tulní školu a le­o­nar­di­áni v še­dých kut­nách jsou sou­částí města jako ulice samy. Ka­pi­tulu vede Ro­bert Sta­ver­ton.

Ně­které kláš­tery a špi­tální bra­trstva zři­zují i špi­tály, tedy útulny pro ne­mocné, pře­stárlé a chudé. Mniši a mnišky, kteří se o ně sta­rají, jsou zpra­vi­dla na­zý­váni špi­tál­níky. Dal­ším spe­ci­a­li­zo­va­ným dru­hem mni­chů jsou strážci. Je jich jen málo a jsou to du­chovní, kteří ne­mají vlastní kos­tel a slouží jako zvláštní vy­slanci církví Zr­ca­dlo­vého dvora, s právy a po­vě­ře­ními (v po­době glejtů), které jim umož­ňují vy­šet­řo­vat výskyty růz­ných za­ká­za­ných kultů, vy­šet­řo­vat ne­vy­svět­li­telné a mystické úkazy, pro­ná­sle­do­vat mon­stra a na­vra­cet ne­mrtvé (duše, které unikly z Ir­kelly) zpět do zá­světí. Zpra­vi­dla nosí br­nění a zbraně. Mají au­to­ritu nad běž­nými mni­chy a kně­žími, kteří by jim měli po­má­hat v je­jich úko­lech.

Před­sta­vený muž­ských řádů a kláš­terů je opat, jeho žen­skou ob­do­bou pak aba­tyše. Pro špi­tální řády je před­sta­ve­ným vel­ko­špi­tál­ník nebo vel­ko­špi­tál­nice. Před­sta­ve­ným strážců je kom­tur nebo kom­turka.

Měšťanstvo

Dobře or­ga­ni­zo­vaný stav, jehož oby­va­telé se sou­stře­ďují ve měs­tech a sdru­žují v cechu, skrze který mohou pro­vo­zo­vat své ře­meslo v Se­ver­ních krá­lov­stvích. Je­jich bo­hat­ství (na­roz­díl od šlechty, která vy­dě­lává na vlast­nic­tví půdy) plyne z ob­chodu a kva­li­fi­ko­va­ných ře­me­sel. Patří sem měš­ťané, ob­chod­níci, ře­me­sl­níci, děl­níci a ná­de­níci.

Město vede rych­tář, kte­rému šlechta svě­řila do rukou správu věci ve­řej­ných, udr­žo­vání po­řádku, ří­zení měst­ského soudu a shro­maž­ďo­vání po­platků. Měš­ťané sami si volí měst­skou radu v čele s purkmis­trem, kde vět­ši­nou za­sedá 12 kon­šelů. Měst­ská rada pro­jed­nává ob­chodní a ve­řejné otázky (zpra­vi­dla má spory s rych­tá­řem o roz­lo­žení pra­vo­mocí).

V Ravnbur­ghu hansa, ob­chodní cech a obranný svaz ob­chod­ních měst, do­mi­nuje měst­ské radě a v zá­sadě vládne městu. Vět­šina kon­šelů jsou buď přímo čle­nové hansy, nebo jsou pod je­jich vli­vem. Purkmis­trem města je přímo Ro­bert Hor­ne­bolt, cechmistr ravnbur­ské hansy. Titul purkmis­tra drží cechmistři hansy ne­pře­ru­šo­vaně již mnoho let. Po­zici rych­táře drží ve městě An­drew Win­g­field, který se zod­po­vídá rodu Lo­chbearerů, jeho moc byla ale ose­kána na­to­lik, že se stará v zá­sadě pouze o do­dr­žo­vání práva a tres­tání vi­níků. Na chod města a jeho správu nemá žádný vliv.

Měšťané

Mezi měš­ťany se po­čí­tají ti oby­va­telé města, kteří v něm vlastní dům nebo po­ze­mek (tzv. měs­tiště) a bydlí v něm. Tvoří jen malou a nej­bo­hatší část oby­va­tel města. Lidé, kteří jsou spo­lu­ma­ji­teli, spo­lu­po­dí­leli se na vlast­nic­tví měs­tiště, jsou na­zý­váni sou­ku­pové.

Obchodníci a řemeslníci

Jsou to přední oby­va­telé města, kteří jsou zá­ro­veň zpra­vi­dla i měš­ťany a členy svých cechů. Cechy mohou být buď ob­chodní nebo ře­me­sl­nické a sdru­žují ře­me­sl­níky ur­či­tého ře­mesla (jako na­pří­klad tkalci, me­číři, zed­níci, pe­kaři, sed­láři, no­žíři, bar­víři a další), na jehož vy­ko­ná­vání mají ve městě zpra­vi­dla prak­tický mo­no­pol, neboť jako sku­pina mohou lépe sou­pe­řit s jed­not­livci. Občas do­sta­nou přímo pri­vi­le­gium od města, které za­po­vídá ob­chod nebo vý­robu těm, kteří nejsou čle­nové cechu. Cechy také ur­čují ceny a do­hlí­žejí na kva­litu vý­robků, která je kon­t­ro­lo­vána a v pří­padě pro­vi­nění může být člen vy­ho­zen z cechu a při­jít o živ­nost. Kdo­koli chtěl vstou­pit do cechu, musel ně­ko­lik pra­co­vat jako to­va­ryš pro ně­kte­rého ze členů a poz­ději vy­tvo­řit svůj „mi­s­trov­ský vý­ro­bek“, aby do­ká­zal, že do­káže na­pl­nit vy­soké stan­dardy cechu. Musel také vlast­nit dost peněz, aby si mohl do­vo­lit otevřít vlastní dílnu. V pří­padě, že člen cechu má fi­nanční ob­tíže, čle­nové jeho cechu mu vy­po­mo­hou, jak mohou. Cech vede cechmistr a ně­ko­lik soudců, kteří po­má­hají při spo­rech mezi členy cechu.

V Ravnbur­ghu je šest vel­kých cechů a tři­náct men­ších. Mezi nimi je nej­vý­znam­nější místní hansa, která sdru­žuje zdejší ob­chod­níky, a vli­vem a mocí se vy­rovná všem ostat­ním cechům do­hro­mady. Zbylé velké cechy sdru­žují práv­níky a no­táře, ry­báře, ban­kéře a smě­nár­níky, tkalce a pak dok­tory a lé­kár­níky. Menší cechy sdru­žují ko­žiš­níky, bar­víře, ne­věstky, řez­níky, ko­váře, ševce, ka­me­níky, hos­pod­ské a vi­nár­níky, sed­láře, zá­meč­níky, me­číře a plat­néře, svíč­kaře, te­saře a pe­kaře.

Cechy mají vlastní domy s vel­kými jed­na­cími sály, kde se schá­zejí k pro­jed­ná­vání pro­blémů. Mají vlastní pro­půj­čené erby a pra­pory (erby musí být udě­leny pa­nov­ní­kem, a kromě šlech­ticů, církví a měst jsou cechy prak­ticky jedné, které mají právo je po­u­ží­vat). V ně­kte­rých měs­tech mají cechy při­dě­lené části hra­deb, které mají udr­žo­vat a v pří­padě ob­le­žení města je brá­nit. Po­řá­dají také různé fes­ti­valy a oslavy a po­dílí se vý­raz­nou měrou na spo­le­čen­ském ži­votě města.

Dělníci a nádeníci

Tvoří nej­větší část oby­va­tel města. Jsou to lidé, kteří nejsou měš­ťany, ne­mají vlastní dílny ani ob­chody, ale pra­cují pro ostatní. Zpra­vi­dla nejsou bo­hatí, ale i děl­ník si může vy­dě­lat ve městě často více než na ven­kově. Ná­de­níci jsou na­jí­máni na denní práci a další den mohou pra­co­vat pro ně­koho ji­ného. Při ne­do­statku práce mohou snadno sklouz­nout k žeb­rotě nebo se vrá­tit na ven­kov a opus­tit město.

Venkovské obyvatelstvo

Jsou to ti oby­va­telé, kteří žijí na ven­kově, ves­ni­cích a sa­mo­tách a živí se vět­ši­nou ze­mě­děl­stvím. Zpra­vi­dla pra­cují na půdě šlechty nebo kláš­terů. Patří sem sed­láci, svo­bod­níci, nebo čeleď.

Prů­měrná ves­nice má okolo de­seti sta­vení (v každé used­losti bude žít ro­dina s če­ledí – v prů­měru také deset lidí) a bude mít okolo 5-10 lánů plužiny (ob­dě­lá­va­telné půdy). Na uži­vení jedné ro­diny (včetně vy­pěs­to­vání dost jídla na uži­vení blíz­kých měst a hradů) je třeba jed­noho lánu plužiny, menší ro­diny si mohou vy­sta­čit s půllá­nem. V pod­mín­kách se­ver­ních krá­lov­ství se plužina na­chází zhruba v okruhu 1 km od jádra ves­nice (1 km je vzdá­le­nost, na kte­rou se ještě vy­platí jít ráno na pole a večer z pole, dál už je to ne­e­fek­tivní). Ves­nice jsou proto od sebe v úrod­ných ob­las­tech (od­dě­le­ných od sebe hvozdy a mokřady) vzdá­leny asi 2 km.

V okolí Ravnbur­ghu se na­chází mnoho ves­nic, mezi nimi na­pří­klad My­d­dle, Hor­dley, Fi­ve­o­aks, Blore Heath, Dra­y­ton, Blac­khe­ath a Stret­ton.

Sedláci

Ven­ko­vané ži­jící usedle na půdě, kte­rou si pro­na­jí­mají od svého len­ního pána a platí mu půlroční rentu za mož­nost ji ob­dě­lá­vat. Dříve bý­vali sed­láci v ne­vol­nic­kém vztahu usa­zeni na půdě a bez svo­lení pána se ne­mohli stě­ho­vat. Po­stupně však došlo k vý­raz­nému roz­vol­nění pod­mí­nek a v pů­vodní po­době se ne­vol­nic­tví udr­želo jen v okra­jo­vých čás­tech Cí­sař­ství.

Svobodníci

Jde o ne­po­čet­nou vrstvu sel­ského lidu, která má díky zvy­ko­vému právu právo držby svo­bod­ného, dě­dič­ného ma­jetku. Před­po­kládá se, že svo­bod­níci vy­chá­zejí z řad lo­kání nižší šlechty, která si ne­u­dr­žela své po­sta­vení, a vliv, ale po­da­řilo se jim udr­žet si ně­která svá pri­vi­le­gia (občas i právo honby, ry­bo­lovu, vá­rečné, vý­čepné nebo tře­bas pá­lení dře­vě­ného uhlí) a zů­staly jim ně­které po­vin­nosti (kromě po­vin­nosti pla­tit berně (daně) i po­vin­nosti vo­jen­ské, kdy jsou svo­bod­níci po­vi­no­váni bo­jo­vat v krá­lov­ském voj­sku).

Čeleď

Nej­chudší z řad ven­kov­ského oby­va­tel­stva. Če­le­díni ne­vlastní žádný mo­vitý ma­je­tek a živí se tím, že se ne­chá­vají na­jí­mat na práce pro pány, sed­láky a svo­bod­níky. Patří sem služky, dě­večky, po­domci, če­le­díni, pa­cholci, hu­so­pa­sové a další.

Bezprávní

Jsou to lidé na okraji spo­leč­nosti, kteří často žijí v opo­vr­žení a ne­mají prak­ticky žádná (nebo jen ve­lice málo) práva a jen malé za­stání. Často jsou na ně svá­děny ne­duhy spo­leč­nosti a v pří­padě nákaz nebo ne­štěstí jsou snad­nou obětí, na kte­rou zle svést vinu. Patří sem žeb­ráci, bez­do­movci, ne­věstky, po­tulní kej­klíři, tu­láci a ko­čov­níci.

V Ravnbur­ghu je velké množ­ství žeb­ráků a lidí bez do­mova, kteří pře­ží­vají na uli­cích, pod mosty a o které se nikdo ne­stará. Kněží ně­kte­rých men­ších bohů (pře­de­vším Nísii Las­kavé) se snaží roz­dá­vat chléb chudým a lidem bez do­mova, ale jsou ve vý­razné men­šině a po­moci roz­hodně není dost. Lidé žijí a umí­rají na ulici hla­dem a zimou bez zájmu oko­lo­jdou­cích.

Žebráci a bezdomovci

Lidé, kteří žijí na ulici a ne­mají vlastní pro­středky, jsou vy­dáni na mi­lost ostat­ním a je na ně po­hlí­ženo jako na pa­ra­zity a pří­živ­níky, kteří si svou si­tu­aci způ­so­bili sami. Ná­silí a své­vole proti nim často nejsou nijak vy­šet­řo­vány a pa­cha­telé unik­nou trestu.

Nevěstky

Na ne­vět­sky je po­hlí­ženo s opo­vr­že­ním, přesto jsou vní­mány jako nutné zlo a jsou zpra­vi­dla to­le­ro­vány. Pod­lé­hají míst­ním re­gu­la­cím, musí kupří­kladu nosit ur­čité ob­le­čení, aby se od­li­šily (vý­razně ba­revný plášť nebo ur­čitý druh ob­le­čení nebo po­krývky hlavy) a smí pro­vo­zo­vat sovu živ­nost jen v ur­či­tých mís­tech. Zpra­vi­dla jde o ulice, které mají růži ve jméně – eu­fe­mis­mus „utrh­nout růži“ zna­mená „jít si najmout ne­vět­sku“. Pro­dejné ženy si často růže dá­vají i na klopu nebo se jimi zdobí, když kve­tou.

V Ravnbur­ghu musí ne­věstky nosit žluté ru­ka­vice a rol­ničku na če­pici. Zdo­bení čer­s­tvými rů­žemi, rů­žemi z kovu nebo vý­šiv­kami růží na ob­le­čení je běžné. Ve městě se také dívky sdru­žují v cechu (v ar­lat­ských ze­mích je ta­ková věc spíše vý­jim­kou) a Eli­za­beth Heche, cechmis­tryně cechu ne­věs­tek, je do­konce jed­nou z kon­šelů (členů měst­ské rady).

Míra ochrany ne­vět­sek je zá­vislá na místě. V ně­kte­rých mís­tech (pře­de­vším v Cí­sař­ství) se ne­vět­sky sdru­žují v cechu, stejně jako jiné pro­fese ve měs­tech, a po­ží­vají jisté váž­nosti a ochrany. Jinde jsou ale ne­vět­sky vní­mány jako spo­dina spo­leč­nosti, je­jich ochrana je mi­ni­mální a nikdo ne­řeší ná­silí ze strany zá­kaz­níků nebo ve­řej­nosti. Muž­ská pro­sti­tuce je za­ká­zána a je tres­tána, v okra­jové po­době (pře­de­vším jako spo­leč­nost pro bo­haté dámy a paní), ale exis­tuje.

Potulní kejklíři, minstrelové, tuláci a kočovníci

Lidé, kteří tráví svůj život na cestách a vy­dě­lá­vají si své ži­vo­bytí kaž­dou noc na jiném místě, ne­mají místní za­stání a je­jich ochrana zá­visí na míst­ních pá­nech. Může se lišit místo od místa dra­ma­ticky – někde kej­klíři do­sta­nou oz­bro­jený do­pro­vod, který je bez­pečně do­pro­vodí, jinde jsou pře­pa­deni a je­jich vozy vy­ra­bo­vány se svo­le­ním míst­ního pána, který do­stane podíl z ulou­pe­ného ma­jetku.

Ravnburgh je cílem mnoha po­tul­ných kej­klíř­ských spo­leč­ností, další (jako Úžasný Ge­o­ffrey a jeho truvéři nebo Černí min­stre­lové) jsou usíd­leny přímo ve městě a vy­stu­pují na ná­měs­tích, po hos­tin­cích a při osla­vách, aby po­ba­vily lidi a vy­dě­laly si na sebe. Nájmy ve městě jsou ale vy­soké, proto i kej­klíři usa­zení ve měs­tech často ob­jíž­dějí ven­kov, aby si vy­dě­lali další pe­níze.

Min­stre­lové jsou chudí po­tulní mu­zi­kanti a mu­zi­kantky, kteří van­drují od města k městu s lout­nou na zá­dech a před­vá­dějí své umění na ve­řej­ných pro­stran­stvích a v krč­mách. Hrají na loutnu, zpí­vají a před­vádí staré nebo slo­žené písně. Ne­zřídka se při­po­jují ke kej­klíř­ským spo­leč­nos­tem a vy­stu­pují s žong­léři, kej­klíři, med­vě­dáři a dal­šími umělci na­jed­nou. Na­proti tomu tru­ba­důři jsou skla­da­telé a bás­níci nej­vyšší spo­leč­nosti, kteří vy­tváří hudbu a básně pro šlechtu, krále a krá­lovny. Buď mají pa­t­rona (zpra­vi­dla bo­ha­tého šlech­tice), který si je platí, nebo jsou ne­zřídka sami šlech­tici a mohou se uži­vit bez pod­pory ostat­ních.

Závěr

Pokud vás za­u­jal svět Ravnbur­ghu, další ma­te­ri­ály pro něj na­jdete tady: https://rp­g­fo­rum.cz/forum/view­to­pic.php?t=15608

Pozn. Čer­no­bílý vzor pro erb (ba­revná kom­bi­nace je uni­kátní pro Ravnburgh) je po­u­žita z knihy A Com­plete Guide to He­ral­dry. Je k dis­po­zici na in­ter­netu jako pu­b­lic image. Stře­do­věké ilu­strace po­chází z Pře­bo­ha­tých ho­di­nek vé­vody z Berry (Très Ri­ches Heu­res du Duc de Berry) a jsou také k dis­po­zici na in­ter­netu jako pu­b­lic images. Fo­to­gra­fie a další ilu­strace jsou také pu­b­lic images.