Příběhy Impéria: Gangy Londýna

Tyto skupiny kriminálníků mají rozparcelované části města, každou uličku a každý roh. Nikdo bez jejich svolení nemůže provozovat kriminální činnost a všichni drobní zlodějíčci a kapsáři platí „daň“ za možnost provozovat svou živnost na jejich území. Těla těch, kteří nezaplatí, jsou často nalezena s podříznutým krkem na výstrahu ostatním. Gangy bojují mezi sebou o území, vliv a peníze. Jejich boje jsou často veřejné, barbarsky kruté a krvavé. Nechávají za sebou zraněné, zmrzačené a mrtvé.

Členové bandy nosí „uniformy“, které odráží jejich příslušnost ke skupině a vystavují na odiv jizvy a křivě získané bohatství. Drahé prsteny, zlaté zuby, kapesní hodinky, vesty z drahých látek a padnoucí boty jsou mezi členy úspěšných gangů časté a oblíbené. Obvykle si pak najdou nějaký jeden módní výstřelek, který pak všichni nosí. Birminghamští sekáči nosili s oblibou čepice s širokým límcem, jiné gangy zase groteskně vysoké cylindry. Jiní pak měli šály či vesty v jednotné barvě. Jejich životy jsou zpravidla krátké, sláva pomíjivá a konec zpravidla násilný nebo krutý. Dříve nebo později je dožene násilí ulice a pokud jsou úspěšní, přilákají naopak pozornost policie a zákona. Mnozí členové gangů končí v žalářích nebo je oběsí, pokud jsou chyceni. Ti, kteří se pokusí odejít ze „života“, mnoho úspěchu také obvykle nenajdou. U většiny gangů se něco takového povařuje za zradu a jen málokterý z nich dokázal uniknout „ze hry“, která je smrtící, a užít si nelegálně nabyté prostředky.

Struktura gangů

Na svých územích gangy často vybírají výpalné od podniků za „ochranu“ a stejně tak jsou „zdaněni“ i ostatní kriminálníci za činnost na územích bandy. Většina dalších financí pochází z nelegálních činností, které jejich členové provozují. Krádeže, obchodování s „horkým“ zbožím, kapsářství, přepadání lidí na ulicích, vloupání do domů, pašování opia a jiných drog, obchod s bílým masem, provozování nevěstinců a nelegálních sázkových kanceláří, falšování peněz a v zásadě cokoli nelegálního, co dokáže vydělat mnoho peněz v krátkém čase.

Nelegální aktivity gangů často vedou ke konfliktu s policií a zákonem. Mnozí členové band končí na popravištích nebo v žalářích, záleží ale na situaci a okolnostech. Policie v 19. století nebyla neúplatná, často si naopak policisté počínali jako gangsteři sami a vybírali vysoká výpalná od gangů za to, že se budou dívat jinam. Menší gangy si nemohou dovolit platit a často se soustředí na to, aby si jich policie nevšimla. I ty gangy, které si platí křivé policisty (a ty bohatší si mohou dovolit i soudce), si nemohou být nikdy jisté, jestli se nenajdou nějací poctiví policisté (chránění před vyhazovem politickými kontakty), kteří si na ně došlápnou.

Většina gangů v Londýně přijala jména ulic nebo čtvrtí, kde působí, případně podle sídla, ze kterého operují. Mezi nejznámější bandy v Londýně v této době patřily například Bow-commonerští, Millwallští, Dove-row, Golden-lane, New-cut, Drury-lane, Green Gateský gang, Hoxtonští fešáci, Zloději z Limehouse Forty nebo třeba Chlapci z Lambethu.

Málokdy je vidět všechny členy bandy pohromadě – bylo by pak snadnější je pochytat a pozatýkat. Zpravidla se pohybují jen po třech nebo čtyřech, zatímco patrolují přidělané uličky a rohy ulic. Větší skupiny gangsterů se sbírají obvykle pouze pro případy, kdy jsou pod útokem nebo jdou bojovat v nějaké rozsáhlejší bitvě.

Gang vede téměř vždy jeden silný vůdce (obvykle si říká kapitán) a podle velikosti skupiny, které vládne, ji buď řídí přímo (pokud je malá), nebo má pod sebou poručíky, kteří pak řídí jednotlivé menší skupiny jeho jménem.

V bitkách a bojích mezi členy gangů, případně i proti policii a civilistům gangsteři požívají všechny možné zbraně – nejčastější jsou jen pěsti, ale každý z nich má po ruce i další zbraně – boxery, břitvy, nože, dýky, kriketové pálky, řetězy a podobné jsou velice běžně k vidění. Výjimečně se objeví i střelné zbraně jako revolvery a dokonce pušky, ale ty nejsou tak snadno k dostání a dovolit si je můžou jen nejmocnější gangy, které si je většinou schovávají na důležitá střetnutí. Většina band má také jednoho nebo dva výjimečně velké a svalnaté jedince (často se jedná o vazouny, troly nebo třeba automatony uloupené z ražení tunelů a přeprogrmované na násilí), které používají jako nátlakovou metodu na kohokoli, kdo by se odvážil vzdorovat. Jen hrozba násilí ze strany těchto jedinců je často dostatečná, aby lidé zaplatili.

Magie

Prakticky všichni gangsteři a kriminálníci jsou pověrčiví a snaží se magií a čáry si naklonit osud a štěstěnu na svoji stranu. Mnoho z nich nosí různé talismany, amulety pro štěstí, používají různé pověry a cikánské čáry, některé gangy dokonce mají ve svých řadách vědmy, čarodějnice nebo čarodějníky. Většina z předmětů, která používají, jsou bezcenná, a kouzla, která za úplatu dostávají… jsou podvodem. Skuteční čarodějové mají většinou lepší věci na práci než se snížit na úroveň pouličních kriminálníků. Pokud snad některý z gangů získá skutečného čarodějníka na svou stranu, většinou dokáží převálcovat velkou část ulic, než si toho někdo všimne a učiní tomu přítrž.

Příklad: Gang z Anchor Street

Ulice Anchor Street se nachází na západě Bethnal Green, nedaleko od nechvalně proslulého slumu Old Nichol. Není to tu tak zlé, ale zase ani o mnoho lepší, než tato cholerou a chudobou prolezlá čtvrť. Anchor Street na jihu sousedí s železnicí Eastern Counties Railway (spojující Londýn s Ipswitchem) a hlavovým nádražím Bishopsgate, kde tato dráha končí.

Gang z Anchor Street má jen okolo patnácti až dvaceti členů (členství kolísá, jak jsou členové zatýkáni, zmrzačeni nebo zabiti, zatímco noví přicházejí). Vznikli jako menší banda kapsářů a zlodějíčků, ale díky dobrému zdroji „obživy“ (okrádání cestujících na nádraží Bishopsgate) se jim podařilo rozšířit své řady a ovládají několik ulic v okolí a kladou si nárok na kradené zboží na dráze. O ně soupeří se gangem ze Spicer Street, který ovládá ulice na jih od železnice. Právě ta je často místem střetů a bitek mezi členy obou zločineckých skupin.

Sídlem gangu je starý sklep pod Anchor Street 8, kde se členové scházejí, hrají karty a popíjejí, když zrovna nejsou na ulicích a nevěnují se okrádání nevědomých cestujících nebo bitkám s rivaly. Sklep je honosně vyzdoben kradeným zbožím ze železnice, koberci a křišťálovým lustrem, který tu působí naprosto nepatřičně a zřejmě měl viset v sídle nějakého šlechtice. Členy gangu lze snadno poznat podle námořnických kalhot do zvonu, šátků, které si vážou kolem ruky, a tetování kotvy na hřbetu ruky, které mnozí z nich nosí.

• Kapitán Isaiah ‚Trojzub‘ Culpepper – Neúprosný vůdce gangu, který si vydobyl v pouličních bitkách určitou nechvalnou proslulost pro svou krvežíznivost a krutost. Má ale i dost fištrónu na to, aby nenechal chytit, uplatil ty správné policisty a dokázal prodávat kradené zboží překupníkům. Navzdory své přezdívce nemá jen tři zuby. Pravý opak je pravdou, tři zuby v jinak dokonalém chrupu mu naopak chybí.
• Poručík Horatio ‚Eso‘ Webster – Horatio je vynikající kapsář a dlouhoprsťák, který dokáže vybrat jakékoli peněženky, které se mu zachce. Zpravidla ho lze najít na nádraží, kde si vyhlíží další oběť pro svůj talent.
• Poručík Algernon ‚Kotě‘ Glover – Přezdívka je ironická, Algernon je psychopatický sadista a sociopat, který většinou vede skupiny vyslané bojovat. Velmi pravděpodobně by byl schopen snadno zabít Trojzuba a převzít gang, ale preferuje se soustředit na věci, které jej baví (jako lámání kostí a vyrážení zubů).

Dětské gangy

Hrůzný fenomén dětského organizovaného zločinu se objevil v Anglii a Londýně s příchodem průmyslu a továren do města. Dříve byli hoši v určitém věku dáni do učení, aby se naučili budoucímu řemeslu, nová doba ale přivedla takovou masu lidí do měst, že něco podobného nadále nebylo možné. Mnoho zapomenutých dětí se potlouká po ulicích velkých měst, sirotci a tuláci se snaží nějak protlouct na vlastní pěst. Někteří pracují v továrnách, další sbírají za odlivu věci ze břehů Temže, nebo prometají komíny (kam se dospělí nedostanou). Další se ale obrátí k životu zločinu, a především drobným krádežím. Dětští zlodějíčci často vytváří kvůli ochraně před rivaly vlastní gangy a tyto dětské party jsou často zdrojem rekrutů pro skutečné gangy a mnohdy se jejich členství prolínají.

Takoví nezletilí delikventi často bydlí pospolu v bytech nebo domech, kde pod jednou střechou přespává dvacet nebo i třicet dětí a výrostků, chlapců i dívek. Společně se skládají na nájem, protože si nemohou dovolit žádné jiné ubytování. Policie takovým dětem říkají „ničemové“ a podobné „noclehárny“ pokládá za líhně zločinu a nevybíravými metodami se je snaží potlačovat.

Skřetí gangy

Ve městech i na venkově působí i skřetí gangy, které svojí strukturou imitují horské skřetí klany. Po boku kapitána často stojí šamani, jejichž vize pomáhají navigovat klan skrze divoké vody civilizace. Jednotliví skřeti často drží dvorní funkce jako „mečník“, „arcičíšník“ nebo „klíčník“. Drží pohromadě a opovržení, které vůči nim lidé projevují pro jejich odlišnost, oplácí násilím a loupežemi. Jen málokdy mezi sebe přijmou ne-skřety. Lidem i ostatním nevěří. Výjimkou jsou trolové, které lze ve skřetích bandách nalézt běžně, protože sdílejí stejný úděl nenávisti a opovržení.

Organizované ženské gangy

Vedle mužských existovaly také ženské gangy, které si většinou nekonkurovaly, protože se zaměřovaly na jiná pole působnosti. Většina ženských gangů byla úzce specializovaná na krádeže v obchodech a nekonkurovala tím mužským bandám, protože většina nakupujících v obchodech v 19. století byly ženy. Muž v obchodě byl výjimka a byl tak okamžitě nápadný. Žena byla jen další z nakupujících, a proto se jim často dařilo krást zboží bez povšimnutí. Ženské gangy většinou fungovaly samostatně, občas byly propojené přímo s nějakým mužským (který jim poskytoval ochranu), občas mužskému gangy platily výpalné za možnost operovat v jejich teritoriu, občas naopak ženský gang byl ten dominantní a mužské fungovaly jako jejich vymahači.

Jeden z nejznámějších gangů představovaly 40 Slonů, které vytvořily alianci s Chátrou od Slona a Zámku. Vznikl tak dobře organizovaný a velmi efektivně řízený gang, rozdělený do buněk, jejichž aktivity pokrývaly většinu Londýna i okolních měst.

Členky gangu prováděly organizované nájezdy na obchody ve West Endu, přičemž na sobě měly speciálně ušité kabáty, sukně, klobouky a další součásti oblečení, které ukrývaly tajné kapsy, ve kterých mizelo zboží za stovky a tisíce liber během několika minut. Jejich nájezdy byly pečlivě připravené – obchody byly obhlédnuty dopředu, členky gangu měly připravené únikové cesty, před obchody stály hlídačky, které dávaly pozor na policii a zboží bylo na ulici okamžitě předáno někomu jinému. Pokud by si snad obchodník všiml, že byl okraden a zadržel onu podezřelou dámu, neměla pak u sebe žádné kradené zboží. Členky gangu také využívaly rychlost železniční dopravy k pořádání nájezdů nejen na okolní města v Anglii, ale také na kontinentě.

Gangy v ostatních městech Anglie

Existence gangů nebyla jen londýnským fenoménem. Začaly se tvořit ve většině větších měst a průmyslových center. Zločinci ale často cestovali mezi městy, podle toho, jak horkou měli půdu pod nohama a jestli museli na chvíli zmizet. To samé ale platilo i o zločinech, které páchali. Mnoho úspěšných band se pokusilo rozšířit své teritoria do jiných částí Spojeného království. Což vedlo k mnohým válkám mezi městy. Vrcholem snažení pak byl Londýn, kdy bylo největší bohatství. A tak ulicemi hlavního města proteklo ve zločineckých válkách nejvíc krve.

Manchester – Bitkaři

Nešlo o jedinou organizovanou skupinu, ale skupinu několika menších místních gangů tvořených výrostky z pracující třídy Manchesteru, Salfordu a okolních měst. Proslavili se nechvalně během Bitkařských válek o území, které propukly okolo 1870 v Machesteru a trvaly následujících třicet let. Bitkaři se dali poznat podle typického oblečení, které nosili jako svého druhu uniformu – špičaté boty s bronzovou špičkou, kalhoty do zvonu, pestrobarevné šátky, bekovky a krátké vlasy s dlouhými ofinami.

Členové bitkařských skupin spolu často bojovali v urputných bitvách různými druhy zbraní. Skoro všichni bitkaři u sebe nosili nože a opasky s těžkými přezkami, které se daly použít jako zbraně. Právě ty byly jejich často tvarovány tak, aby způsobovaly ošklivá zranění, pokud se opasek použil jako bič s přezkou na konci. Bitkařských bitev se často účastnily desítky až stovky mladíků (jedna bitva v květnu 1879 měla více než 500 bojujících). Vrchol místních gangy dosáhly kolem 1890 a okolo té doby bylo ve Stangewayském vězení více lidí za „bitkaření“ než za jakýkoli jiný přestupek.

Liverpool – gang Frajeři

Jako velké a rušné přístavní město byl Liverpool domovem řady zločineckých gangů. Nejobávanější z těchto skupin byl gang Frajeři. Členové gangu se nechvalně proslavili šokující vraždou na Blackstone Street v roce 1884, kdy byl při nepovedeném přepadení brutálně ubit a ubodán španělský námořník. Gang nechvalně proslul extrémním násilím, krutými pouličními loupežemi a pečlivě naplánovanými odvetnými útoky za jakoukoli urážku. Vedli urputnou válku o území se svými úhlavními rivaly, Logwoodovým gangem, ale díky svému sklonu k naprosto nevybíravým násilným činům byli zřejmě nejobávanější skupinou ve městě. Působili hlavně v přístavní oblasti města a byli známí tím, že se zaměřovali na osamělé dělníky na cestě z práce. Ve své činnosti byli tak troufalí, že se mnozí ve městě obávali, že jsou nedotknutelní, a ti, kteří měli tu smůlu, že žili na jejich území (především oblast kolem Portland Street), žili v neustálém strachu z jejich útoků. Po sérii krutých vražd se místní policie rozhoupala k akci, řada Frajerů byla zatčena a popravena.

Birmingham – gang Sekáči

Zřejmě nejvýznamnější zločineckou skupinou v Birminghamu 19. století byl gang Sekáčů. Ovládali průmyslové oblasti Bordesley a Small Heath od 80. let 19. století do počátku 20. století, kdy město patřilo k nejvýznamnějším světovým výrobním centrům. Původně se jednalo jen o volně organizované skupiny bitkařů a drobných zlodějíčků žijících v nejhorších chudinských čtvrtích města, ale postupem času se vyvinuli v sofistikovanou organizaci, která řídila rozsáhlé zločinecké impérium založené na nelegálních sázkách, výpalném a provozování černého trhu ve městě. Členové se dali snadno rozpoznat podle stylu oblékání, nosili uniformy sestávající z vlněných bund, hedvábných šátků, kalhot do zvonu, bot s ocelovými špicemi a charakteristických bekovek.

West Country – gang z Cock Road

Ne všechny zločinecké gangy v 19. století působily v Londýně nebo v průmyslových městech na severu. Mnoho venkovských obcí bylo také sužováno bandami venkovských zločinců, kteří se sdružovali ve větší skupiny v naději na větší zisky. Cock Roadští v hrabství Gloucestershire byl zločineckou rodinou, která se specializovala na loupeže na silnicích, vloupání a krádeže koní. Působili především v okolí farnosti Kingswood, ale byli také známí tím, že se zaměřovali na cestující na osamělých úsecích silnic, které vedly do a z Bristolu, Bathu a Gloucesteru. Gang, jehož název byl odvozen od malé vesničky, v níž mnozí členové žili, se skládal z asi půl tuctu rodin, které se navzájem prolínaly – Cainesových, Bakerových, Brainových, Bryantových a Fryových. V oblasti byli tak dobře zavedeni a obávaní, že okrádali pocestné za bílého dne a výpalné, kdy farmáři platili podle velikosti svého majetku. Po sérii vražd a zabití policisty svolaly bristolské úřady policisty, městské strážníky a místní konstábly a vyslaly je, aby celý gang při noční razii zatkli. Celá jedna generace několika rodin byla oběšena, převezena do trestaneckých kolonií nebo uvězněna.

Zapojení gangů do her

• Postavy omylem nebo nevědomky urazí členka gangu a najednou zjistí, že celý gang je na válečné stezce a hodlá si s nimi vyřídit účty.
• Postavy musí zaplatit „za ochran“ místnímu gangu, ale jejich zdroje vyschly a musí dát dohromady potřebnou sumu peněz v omezeném čase.
• Postavy si musely půjčit peníze od gangu (který provozuje i lichvu), ale když peníze chtěly vrátit, byly odcizeny.
• K postavám se dostanou choulostivé informace ohledně jednoho z gangů, za které by jejich rivalové byli ochotni dobře zaplatit, ale dostanou se tak do války gangů, která zuří.
• Některá z postav provede zločin na území gangu bez předchozího svolení.
• Přestože postavy nechtějí žádné problémy, skupina gangsterů v jejich oblíbené hospodě se je jednoznačně rozhodla vyhledat.