Hraní v době bronzové – doba bronzová obecně

Vět­šina fan­tasy pro­středí se po­dobá stře­do­věku a když je ně­jaké RPG si­tu­o­vané do mi­nu­losti, je stře­do­věk také čas­tou vol­bou. Na dru­hou stranu může být za­jí­mavé vy­zkou­šet ně­jaké starší ob­dobí, třeba dobu bron­zo­vou.

Nej­spíš se bude jed­nat o sta­ro­věké pro­středí jako je starý Egypt, měst­ské státy Su­merů nebo Řecko my­kén­ského ob­dobí, ale hrát se dá i v bar­bar­ské střední Ev­ropě, i když o ní není tolik známo a mnohé bude třeba si do­mys­let. Sa­mo­zřejmě ne­smím za­po­me­nout na fan­tasy světy in­spi­ro­vané tím prv­ním i dru­hým, ale třeba i vzdá­le­něj­šími kul­tu­rami doby bron­zové, jako jsou třeba ame­ričtí Az­té­kové. V tomto článku si řek­neme něco o tom, jaký má od­lišná tech­no­lo­gie vliv na život lidí, ale i o té­ma­tech s tech­no­lo­gií ne­sou­vi­se­jí­cích, pro at­mo­sféru však klí­čo­vých – na­pří­klad o my­to­lo­gii, spo­leč­nosti a zvy­cích lidí z kul­tur doby bron­zové.

V sekci Do­plňky je pří­loha k to­muto článku – popis nej­po­u­ží­va­něj­ších bron­zo­vých zbraní.

Tajemství bronzu aneb technologie v době bronzové

Lidé vy­rá­běli nej­růz­nější vý­robky už od pra­dávna a mi­ni­málně od ne­o­litu je pro­ka­za­telný vznik ře­me­sel, na­pří­klad hrn­číř­ství nebo vý­roby ka­men­ných ští­pa­ných ná­strojů a zbraní. Tato ře­mesla však po ur­či­tém za­u­čení do­ká­zal (ale­spoň na zá­kladní úrovni) pro­vo­zo­vat každý, takže ne­byla velká po­ptávka po spe­ci­a­li­zo­va­ných hrn­čí­řích či vý­rob­cích pa­zour­ko­vých nožů. Spe­ci­a­listé buď ne­e­xis­to­vali (v men­ších ko­mu­ni­tách), nebo jich bylo málo a pří­le­ži­tostně se ži­vili i jinak. První ře­mesla vy­ža­du­jící plnou spe­ci­a­li­zaci vznikla až s ná­stu­pem bronzu.

Práce s kovem byla o po­znání ná­roč­nější než na­pří­klad vý­roba ke­ra­miky. Ruda se mu­sela vy­tě­žit, pak se z ní slo­ži­tým způ­so­bem zís­ká­val kov, a su­rový bronz se tva­ro­val do ko­nečné po­doby litím a ná­sled­ným vy­te­pá­vá­ním. Na­tě­žit su­ro­vinu do­ká­zal lec­kdo, ale ná­sle­du­jící dva kroky vy­ža­do­valy roky tré­ninku.

Není divu, že v mnoha kul­tu­rách bylo ko­vář­ství po­va­žo­váno za něco ma­gic­kého (po­dobně jako stavba domů či vý­roba lodí, tedy jiná dů­le­žitá ře­mesla vy­ža­du­jící ur­či­tou míru spe­ci­a­li­zace).

Z bronzu se vy­rá­běly nej­růz­nější ná­stroje – v pod­statě se po­do­baly těm stře­do­vě­kým. Bron­zové ná­stroje se ale ob­je­vily až po mno­hem pres­tiž­nější ka­te­go­rii před­mětů – po zbra­ních.

Z bronzu se vy­rá­běly hlavně hroty kopí a šípů, se­kery a se­ke­ro­mlaty, dýky a krátké meče. Bronz má sklon se ohý­bat a od ur­čité ve­li­kosti se může ohnout vlastní vahou, proto dlouhé (nad cca 60 cm) meče či pří­liš těžké se­ke­ro­mlaty ne­byly v boji po­u­ži­telné. V ně­kte­rých kul­tu­rách se ta­kové „zbraně“ vy­rá­běly, ale jen jako sym­boly moci či vo­tivní dary bohům. Meče slou­žily pře­vážně k bo­dání – se­kání totiž čepel na­máhá mno­hem víc než bo­dání. Zá­sadně se ne­krylo ostřím – to by vedlo ke zni­čení meče. K obraně slou­žil hlavně štít.

Ve srov­nání s málo kva­lit­ním že­le­zem je bronz s vel­kým po­dí­lem cínu (nad 10%) srov­na­telně odolný, ale na roz­díl od že­leza se méně láme a více ohýbá, proto se snad­něji opra­vuje. S kva­litní ocelí (na­pří­klad da­mascén­ská či to­led­ská ocel ve vr­chol­ném stře­do­věku) se však co do pev­nosti ne­může srov­ná­vat.

Kopí a šípy se po­do­baly těm poz­děj­ším. Se­kery mohly být buď kla­sické s rov­ným to­půr­kem, nebo mohlo být to­poro vy­ro­bené z kusu dřeva s větví vy­růs­ta­jící při­bližně v pra­vém úhlu, a ko­vová se­kera se při­pev­ňo­vala na zby­tek této větve pro­va­zem a le­pi­dlem ze smůly.

Se­ke­ro­mlat je se­kera kom­bi­no­vaná s něčím dal­ším – na jedné straně je se­kera, na druhé koule ur­čená k dr­ti­vým úto­kům, bodec či čepel. Ně­které typy se­ke­ro­mlatů byly ryze ce­re­mo­ni­ální, jiné mohly být velmi ne­bez­pečné.

Vedle bron­zo­vých zbraní a ná­strojů se po­u­ží­valy i je­jich ob­doby z ka­mene či or­ga­nic­kých ma­te­ri­álů – ka­menné pa­lice (bu­lavy), se­kery či se­ke­ro­mlaty, pa­zour­kové či kos­těné nože, kopí s hroty z kosti nebo ně­ja­kého dobře ští­pa­ného ka­mene a dře­věné kyje, hole a oštěpy. Roz­ší­řené byly střelné zbraně – praky a luky. Z luků se stří­lely šípy s bron­zo­vými, kos­tě­nými, ka­men­nými nebo ob­si­di­á­no­vými hroty.

Čím se proti těmto zbra­ním vá­leč­níci chrá­nili? Nej­běž­nější ochra­nou byl štít, zpra­vi­dla dře­věný po­ta­žený kůží nebo oko­vaný bron­zo­vou puk­licí. Re­la­tivně běžné byly i ko­žené štíty nebo bron­zové štíty po­ta­žené na vnitřní straně kůží. Po­dobně jako v pří­padě zbraní, i bron­zové štíty byly srov­na­telné s těmi vy­ro­be­nými z málo kva­lit­ního že­leza. Vzhle­dem k nižší prů­raz­nosti bron­zo­vých zbraní bron­zový štít vy­ztu­žený ně­ko­lika vrst­vami kůže po­sky­to­val do­sta­teč­nou ochranu.

Zbroje ne­byly tak roz­ší­řené. V sub­tro­pic­kých ob­las­tech se zpra­vi­dla moc ne­u­jaly (vzhle­dem k vedru ne­bylo moc pří­jemné je nosit), snad kromě pan­cířů z tvr­zené látky (tzv. li­no­tho­rax). V chlad­něj­ších ob­las­tech pře­va­žo­valy ko­žené zbroje či ob­doby stře­do­vě­kých pro­ší­va­nic. Bron­zové pan­cíře a přilby byly re­la­tivně vzácné, ale známé – mohli si je do­vo­lit jen ně­kteří pro­fe­si­o­nální vá­leč­níci (po­dobně jako že­lezné pláty ve vr­chol­ném stře­do­věku). Proti krát­kým mečům a dýkám a běž­ným úde­rům kopí mohl ta­kový bron­zový prsní plát chrá­nit do­sta­tečně. Proti sil­ným úde­rům nebo těž­ším zbra­ním (se­kery, se­ke­ro­mlaty) ta­ková zbroj asi do­ko­nale ne­u­chrá­nila, ale útok zbrz­dila – zpra­vi­dla dost na to, aby za­sa­žený pře­žil. Ochranu po­cho­pi­telně zvy­šo­valy pro­ší­va­nice, které se pod ta­ko­vými zbro­jemi aspoň v ně­kte­rých pří­pa­dech no­sily.

Mezi nebem a zemí (náboženství a magie)

Ve všech sta­rých spo­leč­nos­tech lidé vě­řili, že svět je ovliv­ňo­ván mno­hými si­lami, které bychom dnes ozna­čili za nad­při­ro­zené (teh­dej­ším lidem však možná při­šly úplně při­ro­zené). O osudu roz­ho­do­vali bo­hové, ale kdo znal pří­slušné ri­tu­ály, mohl jim fu­šo­vat do ře­mesla nebo do­konce ovliv­nit je­jich vůli. Nebo tomu ale­spoň lidé vě­řili; magie v našem světě je na roz­díl od té známé z fan­tasy velmi sub­tilní a ne­ná­padná, a vět­ši­nou pra­cuje na prin­cipu au­to­su­gesce. Za magii však byly také po­va­žo­vány mnohé me­tody, které dnes po­va­žu­jeme za vý­do­bytky vědy. Různé ma­gické/po­vě­rečné prak­tiky pro­vo­zo­val skoro každý; exis­to­vali však pro­fe­si­o­ná­lové – ša­mani, kou­zel­níci, věštci apod. V mnoha pří­pa­dech pa­t­řili tito je­dinci mezi kněž­stvo. Ča­ro­dě­jové a ča­ro­dějky ne­měli život lehký – lidé se jich zpra­vi­dla báli a pokud ta­kový magik se­lhal, mohl se strach změ­nit v ne­ná­vist ve­doucí k zlyn­čo­vání ne­bo­hého ča­ro­děje.

Už jsem na­zna­čil, že s magií úzce sou­vi­sela víra v bohy a duchy a je­jich uctí­vání. V pra­věku či sta­ro­věku ne­e­xis­to­vali ate­isté; v ně­ja­kou vyšší moc věřil každý.

Mo­no­te­is­mus v té době byl vý­jim­kou – vět­šina spo­leč­ností uctí­vala celý pan­theon bohů. Ten mohl být velmi roz­sáhlý – třeba staří Egyp­ťané znali asi dva ti­síce bohů a státy blíz­kého vý­chodu za nimi moc ne­za­os­tá­valy.

Vedle bohů exis­to­vali i různí méně vý­znamní du­chové – duše předků, sta­rých stromů či ma­gic­kých amu­letů (dob­rým pří­kla­dem je Kap­ta­hův chro­bák z Egyp­ťana Si­nu­heta).

Mezi uctí­vači jed­not­li­vých bohů v rámci pan­the­onu mohla exis­to­vat ur­čitá ri­va­lita (po­dobná jako např. mezi mniš­skými řády ve stře­do­věké Ev­ropě), ale jen má­lo­kdy pro­pukalo ote­vřené ne­přá­tel­ství. Vět­šina lidí uctí­vala (ale­spoň čás­tečně) všechna bož­stva da­ného pan­the­onu – roz­tržky mezi ta­ko­vými kulty by byly pro kněze ne­vý­hodné, pro­tože by nej­spíš při­šli o znač­nou část vě­ří­cích (o vět­šinu těch, kteří hod­notí „ne­přá­tel­ského“ boha lépe).

Obraťte se na moudré (doporučená literatura, odkazy)

  • Ma­lina, Ma­li­nová: Vzpo­mínky na mi­nu­lost – po­měrně čtivé po­jed­nání o ar­che­o­lo­gic­kých ex­pe­ri­men­tech. Do­po­ru­čuji všem za­stán­cům re­a­lismu v RPG i zá­jem­cům o po­znání mi­nu­losti. Bo­hu­žel, ně­které údaje jsou za­sta­ralé
  • K bron­zo­vým ští­tům je zde odkaz na dis­kusi o jed­nom re­la­tivně novém ex­pe­ri­mentu (v an­g­lič­tině): http://fo­rums.swor­d­fo­rum.com/showthread.php?threa­did=21752
  • Pro hlubší po­znání my­to­lo­gie do­po­ru­čuji zejména dílo Mirei Eli­a­deho.