Láska lesa

Toto je dobrodružství pro jakýkoliv fantasy svět, svět, kde funguje magie a který obývají bájní tvorové. O jednom z nich to také bude. Je to dobrodružství o jedné malé lži, která málem zavinila katastrofu. A nebo ještě zaviní, ale to už bude záležet na Tvé družině.

Toto dobrodružství je určeno pro jakoukoliv družinu jakékoli síly, ale lépe by sedlo nějaké slabší, začínající družině, nebo už mírně protřelým dobrodruhům.

Začnu základním popisem situace, poté zde nastíním časovou osu, jak to asi šlo za sebou, a pak začnu s popisem scén a lokací. Nakonec přijde závěr a popis cizích postav.

Jak, kde a co?

V popisu budu počítat s tím, že se dobrodružství bude odehrávat v zimě, ale není to nutností.

Celé dobrodružství se bude odehrávat na sídle bohatého obchodníka s koňmi, elfa Leimiena. Bude trochu víc mimo civilizaci, tak čtyři až pět dní pěšky od nejbližšího lidského (elfího, trpasličího, vždyť to znáte…) osídlení. Opodál je les.

Je to velké sídlo s několika budovami pro sloužící, hlavním domem, stájemi a výběhem.

Leimien, majitel sídla, má syna Aliema. Jeho manželka mu zemřela před osmi lety.

Dobrodružství začíná tím, že mladý Aliem se vydá do lesa a tam potká dryádu, neskutečně krásnou, a ta ho okouzlí, aby se do ní zamiloval, a nebo se do ní opravdu zamiloval a ani nemusela použít žádná kouzla. Jeho otec v tom zpočátku nevidí nic špatného, sám jednou býval mladý. Ale jednoho dne mu jeho podkoní Gregor řekne, že tu dryádu zná, že je to fůrie, která jeho syna roztrhá na kusy, až si ho omotá kolem prstu, a nakrmí s ním svůj zlověstný strom. Otec se pokusí přesvědčit svého syna, ale pohádají se jako ještě nikdy předtím a Aliem uteče do lesa žít s dryádou. Otec, který je tímto vystrašen a bojí se o svého jediného syna rychle pošle pro nějaké dobrodruhy, aby dryádu odstranily a zachránily jeho syna.

Tak a teď do toho vejdou naši dobrodruzi.

Časová osa

Před příchodem postav

– Aliem se vydává do lesa. Potkává tam poprvé Aimelin, ducha lesa, dryádu, a zamiluje se do ní. – Podkoní řekne panu Leimienovi pravdu o dryádě. – Otec se pohádá se synem, syn mu uteče do lesa. – Otec se snaží sehnat nějaké dobrodruhy.

Příchod postav

– Postavy se dovídají, o co tu jde. – Návštěva lesa. – Goblini. – Palouček. – Návrat na sídlo, konec.

Co se kde dělo, děje

Úvod

Dobrodruzi mohou potkat pánova posla s žádostí o pomoc. Buď v hospodě, na cestě, nebo může zamířit rovnou za nimi, protože už jsou v kraji známí. Nebo jakkoli jinak se Ti to hodí nebo tě to napadne, milý PJ. Sdělí jim, že jeho pán Leimien potřebuje pomoci s unešeným synem a dobře postavám zaplatí. Předpokládám, že se vydají na místo, kam jim posel popíše. Posel vyrazí napřed, aby svého pána zpravil o tom, že nalezl hrdiny…

Panství Leimiena

Postavy přichází na panství obchodníka. Vévodí mu velká hlavní budova. Je kamenná s třemi patry. Okolo stojí několik budov, taktéž kamenných, ale menších, nejspíš pro služebnictvo. Vše je obehnáno menší kamennou hradbou. Vzadu jsou obrovské stáje a pastviny, tráva je na nich nádherná, jasně vidět, že to není jen pro nějaké krávy.

Přivítání postav

Postavy budou hned uvedeny do přijímacího sálu a tam s nimi ihned promluví Leimien. Vysvětlí jim situaci a nabídne odměnu. Ta by se měla pohybovat na průměrné výši jejich dosavadních odměn, radši i trochu výš, a nebo pokud by nechtěli peníze, může jim nabídnout, že jim prodá koně se značnou slevou (ta by měla být možná vyšší, než byla nabízená odměna, je to pro něj přeci jen výhodnější, než dávat peníze) za smrt té zrůdy (tohle řekni důrazně), která způsobila už tolik neštěstí. Dále jim popíše svého syna (naprosto perfektně, má výbornou paměť) a kde najdou dryádin les a ještě je pošle za podkoním Gregorem, aby měli její popis z první ruky, dryáda prý zabila jeho bratra Tomáše. Ještě jim zaručí, že cokoli budou potřebovat, tak jim to jeho služebníci vyplní. Ale hlavní je, aby si pospíšili. Dál už je na nich, co udělají.

Gregor

Starý podkoní Gregor prý viděl dryádu na vlastní oči, postavám se bude určitě hodit, aby se za ním vydali (skoro je donuť, je to velice důležité). Podkoní jim tedy povypráví svůj příběh.

„Jednou jsme byli s mým bratrem sekat v tom lesíku dřevo, normální zimní den jako je tento. Pokáceli jsme jeden stromek a nasbírali nějaké spadané větve. A pak jsme se přiblížili rovnou doprostřed toho proklatého lesíka. A stál tam obrovský strom, celý rudý jako krev, nebo západ slunka, když se probouzejí zplozenci temnoty. A stála tam ona. Nahá a se zelenou kůží, krásná ve své pekelné nahotě. Jenom něco řekla, zasyčela a vrhla se na nás. Její drápy povyrostly a zuby vycenila, že jí čuměly z huby. A ty oči, na ty nikdy nezapomenu! Rudé jako sama krev, kterou se živila, nejdřív se vrhla na mého bratra, zkusil se bránit, ale roztrhla mu ruku a zakousla se mu do krku, krev stříkala všude okolo a ona se smála! Sníh v lese se zbarvil krví a dostal růžový nádech. Roztrhala ho jako bestie a jeho roztrhané tělo dala pozřít tomu pekelnému stromu, proto byl tak rudý… Já neváhal a utíkal jako o život, nikdy jsem se tam už nevrátil, ale smrt Jonatána mě doteď trápí a ty noční můry mi nedají spát…“

Pokud si postavy všimnou, že řekl jiné jméno, než Leimien, tak jim řekne, že jeho pán se asi spletl a oni by si měli pospíšit, nebo pánův syn se nedožije rána…

Jsou tu dvě stopy, že lže (ano, lže!). Řekl jiné jméno, sám si ho nepomatuje, jeho paměť už mu tolik neslouží, naproti tomu Leimenovi slouží perfektně, takže není možné, že by si ho spletl…

Klidně jim ukáže, kde můžou najít nějaké nářadí, pily, sekery, klíny apod. a popíše jim nejrychlejší cestu k Dryádčině lesu.

Bude je popohánět, aby nemohli jeho lež prohlédnout…

Cesta k lesu a goblini

Postavy se tedy nejspíš vydají k lesíku. Cesta jde ztuha, je zapadaná sněhem a lesík je jasně vidět na obzoru, tak dvě hodiny pěšky a můžou tam být.

Je zima, boří se až po kolena a do toho začne padat jemný sníh. Už aby byli v krytu stromů. Brzo už se přibližují a pomalu jim začne docházet, že na tom lesíku není něco v pořádku.

Stromy nejsou zapadány sněhem a jakmile vstoupí do lesa, tak si všimnou, že všude jsou rozkvetlé květiny, stromy jsou úplně zelené a támhle je pěkný trs obrovských jahod! Zde jim může dojít další chyba v Gregorově vyprávění, říkal, že sníh se zbarvil krví a tady je jasně vidět že ani v takové zimě, kde jsou metrové nánosy sněhu, tady není ani jedna jediná vločka…

Chvíli se budou vláčet v němém úžasu lesem, vyplaší nějakou tu veverku, když se náhle s křoví ozve:

Stát, ahni kvok dál!

Ten hlas zní odněkud z porostu, šišlá a povídá dál.

Řekne jim, že dál nesmí, pokud neodloží všechny zbraně a dřevorubecké náčiní. Že jinak je k paní lesa nepustí. Postavy si za chvíli všimnou v podrostu nějakých malých humanoidů a chvíli na to z křoví vylezou goblini. Pět goblinů (nebo tolik, aby na jednu postavu byl vždy jeden), všichni ozbrojení, ale zbraně nemají vytasené. Možná nějaký ten krátký mečík nebo tesák, možná lehká kazajka či vydělaná kůže a krátký luk s pár šípy.

Tady záleží, jak se postavy zachovají, můžou to zkusit diplomatickou cestou a buď všechno odložit, nebo je zkusit nějak přemluvit, jsou dost neústupní, ale pokud se postavy budou chovat slušně a působit na ně férově, tak jim povolí jednu jedinou zbraň každému, ale ne sekeru nebo tak! Pokud budou postavy ještě trochu prohnané a vychytralé, může se jim povést pronést i jednu dvě zbraně navíc na družinu. Tihle goblini nejsou moc chytří a dají se oblafnout, jsou poměrně důvěřiví a přátelští.

Pokud to zkusí agresivní cestou, tak ať je po jejich, goblini se do nich pustí, ale asi prohrají, měli by být slabší než družina, ale zabrat by jim měli dát. A ať pak počítají s tím, že stromy je budou šlehat do tváře, kořeny podrážet nohy, s Paní lesa (dryádou) se jim bude jednat o dost hůře a ptáci roznesou po všech lesích zprávu o jejich hanebném činu…

Tímto jsme se dostali přes jednu takovou malou překážku a dostáváme se na palouček s krvavým stromem.

Palouček Paní lesa

Postavy se po chvíli dostanou na palouček, který je celým středem lesa. Buď klidně, nebo s obtížemi ( viz. Nahoře ). Celý palouček je ohraničen přesně do kruhu takovými malými, ale výraznými oblázky a uprostřed paloučku stojí obrovský strom.

Velký statný dub, takový jaký jste snad ještě neviděli. Jeho listy jsou tlusté a sytě zelené a koruna obrovská, rozprostírá se skoro nad celým paloučkem. Jeho kůra je narudlá přesně jak popisoval Gregor. Chvíli čekáte, obdivuje tu sílu a nádheru toho stromu, ale nic zvláštního se zatím neděje.

Nech postavy chvíli zareagovat, co udělají, dryáda je sleduje ze stromu a čeká, co udělají, podle toho se k nim zachová, až vyleze ven. Taky to ovlivní jejich setkání s gobliny.

Jakmile se rozkoukají, tak ze stromu se najednou vynoří dívka, skoro jako by z něj vyrostl nějaký líbezný květ. Je úplně nahá, což by mohlo nějakým postavám možná vadit (některým spíše naopak, pozn. korektora), ale jak to tak vypadá, ona si to ani neuvědomuje. Jako by to pro ní bylo něco normálního. Muži jí mohou být okouzleni, ženy závidět její krásu.

Zeptá se jich, co tu chtějí, a promluví s nimi. Nepřizná možnost, že by Aliema mohla očarovat, bude jen říkat, že se milují. Může proti postavám argumentovat, že pokud je jiná jak ostatní, tak jí je snad odepřeno právo na lásku? A jen proto je označována za stvůru, která se všechny snaží zabít? Ale snaž se jí zahrát i tak, aby postavy mohli zůstat v pochybách, jestli mluví pravdu nebo ne. Aliema jim nebude chtít ukázat, neřekne proč, nebo jim bude tvrdit, že by jí ho vzali. Pokud ublíží stromu, třeba jen utrhnou lístek, uvidí, jak sebou škubne a taktéž záblesk nenávisti v jejich očích, skoro jako by chtěla vycenit zuby a vrhnout se na ně. Bude jim říkat, ať se nedotýkají jejího stromu. Jakákoli magie čtení myšlenek na ni nebude úplně působit, třeba se dozví, že k němu má silné pouto, ale nebudou vědět, jestli je to láska či nenávist. Apod. Po nějaké době přemlouvání, pokud budou chtít vidět Aliema, tak jim slíbí, že ho přivede, ale ať nějakou dobu počkají a nevzdálí se od kruhu a ani ho nepřekročí směrem ke stromu a odejde…

Bude to trvat poměrně dlouho, třeba hodinu, zkus postavy vystresovat, ať si myslí, že odešla a že už se nevrátí, třeba udělají nějakou hloupost. A nebo se projeví správně a tu chvíli vyčkají a dočkají se. Pokud udělají nějakou hloupost, třeba že začnou sekat do stromu nebo odejdou, může se ještě zdržet a pokud by to bylo opravdu závažné (jako třeba že vezmou těžký meč a useknou stromu větev), může na ně vlítnout a pokusit se je zabít, ale po chvíli ji to přejde, protože ji zastaví šramot z lesa, kde se objeví Aliem.

Bude se chovat tak malátně, tak pomalu, ale klidně odsouhlasí, že se s nimi vydá k jeho otci a pokusí se ho přesvědčit. Pokud se jim to ale nepovede, tak že mu musí slíbit, že ho dostanou zpátky do lesa.

Aliem není malátný proto, že by byl očarován, ale měl jeden čaj, který uspává, proto to i Aimelin trvalo tak dlouho ho přivést a postavy můžou mít o důvod víc, že je očarovaný…

Ještě by si postavám jako Vypravěč mohl říct, že Leimien jim slíbil odměnu za její zabití, ne přivedení syna zpátky (on jim ji dá tak i tak, ale ať váhají, jestli jí zabít nebo ne… přeci jen hodně věcí nasvědčuje tomu, že ho doopravdy očarovala, ale zase hodně věcí svědčí i proti…).

Tak a pokračujeme dál, pokud se postavám zdá, že jsou zde již hotovy, můžou se vydat zpět a pokročit dál. A nebo už skončit (viz. Konec č.1).

Volitelné scénka

Zde je jedna taková menší volitelná scénka. Pokud to tvé postavy vyřešily mírovou cestou, ale prostě jim tu chyběl nějaký ten souboj, tak jim zde můžeš dát šanci. Ti goblini, které potkali, se ukázalo, že nebyli žádní ochránci lesa a služebníci dryády, ale sprostí zloději a vrahové. Zde se jim naskytla výborná šance, jak někoho okrást a nebát se o život, tak lstí z postav vymámili zbraně a utekli, zatímco postavy trávily čas pokecem s dryádou. Tak a teď co? Někdo si třeba teď nemůže dovolit nový meč, někdo tam měl dědictví po otci, o které nehodlá přijít. Takže se postavy vydají po stopách těch proradných goblinů a následně je po chvíli dohoní, přeci jen jejich malé nohy nejsou nejlepší pro běh ve sněhu a právě ve sněhu se ty stopy dobře hledají. Strhne se souboj. Goblini mají výhodu, že jsou teď dobře vyzbrojeni, zato postavy ne, takže by to mohl být obtížný souboj, ale ne zas tak, aby postavy zemřely…

Panství znova

Tak a dostáváme se znova na panství obchodníka Leimiena. Buď s jeho synem nebo bez.

Teď hlavně mají nejlepší šanci dozvědět se pravdu v Gregorově vyprávění.

Zastaví je nějaký sloužící zde a zeptá se jich, jaké že to je v tom lese? Protože tam ještě nikdo ze sídla prý ještě nikdy nebyl. Pokud mu řeknou, že tam byl Gregor a jeho bratr, tak jim řekne, že Gregor žádného bratra neměl… teď by jim asi mělo všechno docvaknout a měli by se buď vydat za Gregorem, nebo za Leimienem, aby se o to postaral…

Pokud na Gregora zatlačí, tak jim po chvíli řekne celou pravdu, ale bude dlouho ze začátku zapírat. Řekne jim, že opravdu žádného bratra nikdy neměl a tuhle celou historku si vymyslel, aby se pomstil. Jednou byl v tom lese opravdu sbírat dřevo a uviděl na paloučku ten strom a chtěl ho pokácet, protože byl takový majestátní, byla to pro něj jako mladíka dřevorubce výzva. Ale jakmile do něj jen jednou udeřil, tak se ta objevila ta dryáda. Napadla ho a zmrzačila ho, prý tak tak vyváznul z jisté smrti. A od té doby se jí za to chce pomstít, ale sám na to neměl dost odvahy a tady viděl svojí šanci…

Tak a to je celý jeho příběh. Leimien se s postavami vyrovná a my se mrkneme na konce, které mohly nastat.

Možné konce

Konec č. 1

Postavy zabily dryádu a vrací se se zdrceným Aliemem do domu jeho otce. Je nešťastný a nenávidí je, možná jim to jednou oplatí, ale to mi už probírat nebudeme. Strom uchřadne a stejně tak postupem času celý les, budou se potýkat s nenávistí lesů a druidů za zabití tak čistého ztělesnění přírody, jako byla dryáda Aimelin. Vrátí se na sídlo a tam zjistí že jim Gregor celou dobu lhal. On bude šťastný, ale co postavy? Jak se s tím vyrovnají, že zabily nevinou? To už je na nich, dostanou svou odměnu a ať táhnou dál.

Konec č. 2

Postavy odhalí lež Gregora a Aliem a Aimelin se spolu dají dohromady, všichni budou šťastní (až na chudáka Gregora) a postavy dostanou svou odměnu a ptáčci budou zpívat na jejich počest… takovej Happy end :­)

Popis postav

A nakonec si popíšeme, jak asi vypadají všechny cizí postavy a něco málo o nich…

Leimien

Vysoký postarší elf, v takových těch nejlepších letech. Má černé vlasy svázané vzadu do copu a oholenou tvář. Má výbornou paměť a skvělé vyjednávací schopnosti, možná taky proto je tak úspěšným obchodníkem. Vlastní chov s jedněmi z nejlepších koní, co můžete sehnat. Chová se seriózně a je poměrně milý a působí příjemně. Svěřili by jste mu snad i svůj život.

Aliem

Je Leimienův jediný syn. Má po otci černé vlasy, polodlouhé, volně rozpuštěné. Je to velice sympatický mladík pěkného vzhledu a atletické postavy. Vždycky veselý a příjemný. Výborný společník. Vypadá, že na tátovu živnost se perfektně hodí, má rád koně a taky na nich výborně jezdí, skvělé vyjednávací schopnosti a vypadá stejně důvěřivě, jako jeho otec. Je šíleně zamilovaný do dryády Aimelin.

Aimelin

Dryáda. Nádherná mladá dívka s lístky a květinami zapletenými do svých dlouhých vlasů a lehce zelenou pokožkou, což je dost dobře vidět, protože nenosí žádné šaty. Není na to zvyklá. Je milou, ale k lidem ( a spol. ) nedůvěřivou bytostí. Proto se občas zachová tak, že je to může buď vystrašit, nebo znejistit, ale ona to nemyslí špatně. Jen byla vychovávána jinak než ostatní. Je ztělesněním přírody a její esencí a proto se o ní stará, jen co jí síly stačí. Pro ni nejdůležitější částí přírody je její strom, se kterým je spjata životním poutem a pokud se něco stane jemu, děje se to samé i jí. A hlavně se od něj nemůže vzdálit moc daleko. Nejdál tak pět hodin pešky. Pokud se s ní postavy pustí do křížku, ať neočekávají lehký souboj. Je chytrá a ovládá nějakou tu přírodní magii, dokonce i jedno dvě útočná kouzla. A na její straně stojí les a vlastně celá příroda. Stromy budou postavám vadit v pohybu. Lesní zvěř se na ně bude bezhlavě vrhat a ona sama se může ztratit v podrostu, že ji nikdo nenajde…

Závěrem

Tak a to je všechno, doufám, že se vám to, co jsem napsal, líbilo a užijete si s tímto mým malým dílkem hodně zábavy.

Duch Lesa nemůže zemřít. Vždyť on je sám život. Je na něm, aby ho dával i bral.

– Princezna Mononoke