Na barikádě

„Chtěl bych vám říct jen pár slov. Jen několik. Na světě existují systémy. Jsou různé, nejrůznější. Věřte mi, že jen jedna hra, jeden systém je ten nejlepší. Náš systém je, byl a bude nejlepší. Jeden systém, jedni hráči, jedna komunita!!!“ tak pravil systém H­-.

Tak by pravil blbec s velkým B. Na trhu je k dostání spoustu herních systémů. Domácích i zahraničních. Komerčních i zdarma. Všechny jsou jiné a všechny jsou pro někoho dobré a pro jiného špatné.

Kde však je ta hranice, která ze systému dělá dobrou hru a nebo naopak hru špatnou? Kdo to může rozsoudit? Má pravdu člověk, který propaguje svoji hru, protože je nejvíce rozpracovaná, protože má mnoho doplňků? Nebo má pravdu ten, který svoji hru hraje pro radost a zábavu z ní vycházející? To jsou složité otázky a my si na ně zkusíme odpovědět. I když se nám to asi nepovede, hlavní je si o tom alespoň popřemýšlet. Tento článek nemá být návodem jak určit nejlepší hru, ani o tom, jak si nejlepší hru vybrat, ale o tom, zda má smysl hádat se o tom, která hra je nejlepší a která naopak nejhorší.

„Hráči systému H- ­jsou všude, je jich stále více a více. Musíme proti nim zakročit, jinak je naše hra C+ ztracena. Mám nápad, zakročíme proti nim tak, že budeme plivat na jejich hru jako oni na naší. Vždyť, naše hra je to nejlepší, ostatní není nic.“

Situace na různých diskusních fórech, v různých herních komunitách připomíná občas bitevní pole, kde váhu mají jen argumenty o tom, která hra je lepší. Slova, vypálená jak kulky, jedněm působí radost a druhým bolest, stejně jako ve válce. Ať už jsou tyto argumenty scestné či pravdivé, hlavně že hráčům jednoho RPG dají pocit vítězství a triumfu nad hráči jiného RPG. Ten pocit je ovšem jen na chvíli, než hráči jiného systému přijdou s vlastním pádným argumentem.

Avšak, má cenu se hádat o tom, která hra je lepší? Která je horší, kterou nemá cenu hrát a kterou by naopak měli hrát všichni?

Co je základním stavebním kamenem všech roleplayingových her? Vždycky jsem měl za to, že je to zábava. Na těchto hrách mě nejvíce baví několik věcí – mohu tvořit zajímavé příběhy, mohu se sejít s přáteli a ještě si s nimi užít spoustu zábavy. Když jsme hrávali Shadowrun, bavili jsme se a bylo nám jedno, že nemáme žádné další doplňky ke hře. Když jsme hráli Dračí Doupě, bylo nám jedno, že ten systém má nedostatky, bavili jsme se. Mohl bych pokračovat dál a psát o tom, jak jsem hrál DnD 3.5e a nebo jak hraji DrD+, ale podle mě to nemá smysl, ať jsem hrál jakoukoliv hru, bavil jsem se a to je hlavní. Pokud jste se u hraní nějaké hry nebavili, někde jistě byla chyba. Ve hře? Nebyla spíše v lidech, se kterými jste tenkrát hráli? Co je ohebnější? Pravidla či lidé, se kterými hrajete?

Byly doby, kdy jsem neměl internet a tak jsem si myslel, že existují pouze dvě hry – Dračí doupě a zmiňovaný Shadowrun. Věděl jsem i o tom, že existuje nějaké Dungeons and Dragons, ale to bylo vše. Dostal jsem internet a rozběhl se do hlubokých vod diskusních serverů o RPG. A hle, zjistil jsem jak jsou tyto vody kalné.

První, co mě přivítalo byly spory o nejlepší systém. Dlouho jsem tomu nerozumněl – je to opravdu míněno vážně? Ti lidé si musejí dělat legraci. Až pak jsem zděšen musel konstatovat, že je to opravdu tak – oni to myslí vážně.

I já mám svoji oblíbenou hru a jsem schopen ji bránit do poslední kapky krve proti jiným hrám. Ale vím, že nemám právo někomu říkat, že jeho hra je špatná. Pokud hra někomu poskytuje zábavu a hraje jí, nemůže být špatná. Je to stejné jako s herními styly. Na jednom internetovém fóru jsem pročítal diskuzi o tom, zda herní styl nazývaný Hack and Slash je plnohodnotný či nikoliv. Spousta diskutujících napsala, že to je rozhodnutí každého, aneb proti gustu žádný dišputát. Nelze tohle pravidlo vztáhnout i na PRG hry?

Existují hry, které se hrají především pro svoji atmosféru. Existují hry, kde se hráči stávají bájnými hrdiny či zrobotizovanými nadlidmi. Každá z těchto her baví někoho jiného. Tito lidé se mezi sebou nemusejí dostávat do sporu tak často, jako lidé, kteří hrají jinou hru stejného žánru. Ano, nemějme strach tyto dvě základní herní odnože (hry) pojmenovat: Dračí doupě/Dračí doupě plus a Dungeons and Dragons 3.5e/ Advanced dungeons and dragons. Ještě dnes mi zůstává rozum stát nad tím, jak se obě komunity do sebe dokáží pustit (Technická poznámka – v žánru klasické fantasy jsou ještě další hry, aktuálně je na Advanced Dungeon and Dragons postaven Open Game Licence, zvaný OSRIC, což je renesance ADnD v rukách malých firem, ale kromě toho tam ještě existují hry jako Castle & Crusades, Fireborn, Talislanta, Earthdown, Hackmaster, GURPS Fantasy a celá plejáda dalších, včetně d20 odnoží jako jsou třeba Iron Heroes, Arcana Unearthed/Evolved, Iron Thrones a podobně. Nesmíme ani zapomenout na české Hrdiny Fantasy a podobné drobnosti. Tyto hry nejsou tolik rozšířené jako ty zmíněné v hlavním textu). Sám se snažím zůstat stranou a obě hry soudit stejně, ale ne vždy to jde. Některé argumenty jsou tak hloupé a nebo špatně postavené, že si člověk musí rýpnout.

Většina RPG her je hrána pro zábavu. Každého baví něco jiného – boj, smlouvání, vyjednávání, herecké vystoupení. Česká republika již není tak chudá na různé články obsahující teorii RPG. A přes to všechno se spousta lidí dokáže hádat o hloupostech, o výhodách jedné hry nad druhou. Stále můžete slyšet argumenty: „Tahle hra je více akčnější.“ „Tahle hra obsahuje více textů na podporu hraní rolí.“ „Tahle hra je lepší, protože není česká.“ „Tahle hra je lepší, protože je česká.“ A podobně.

Díky těmto a podobným sporům a urážkám opozičních her dochází jen a jen k jednomu – tříštění celé RPG scény. Každý si hrabe na svém písečku, zásobuje svoji komunitu a ostatní zvysoka přehlíží. Nevýhodou je, že materiály, které by pomohly všem hrám jsou hlídané jako oko v hlavě a když si je hráč „nepřátelské“ hry vypůjčí a použije pro vylepšení své hry, ihned je označen za plagiátora a je kamenován.

Kdyby se všichni, kteří mají chuť se jen hádat, raději věnovali kreativnější činnosti, než jen hloupému vymýšlení argumentů, proč je hra, kterou hrají lepší než jiné, bylo by nám dobře. České ruce i mozky jsou zlaté, důkazem toho jsou vědecké vynálezy, zlepšováky a mnoho dalšího, proč tedy český talent nevyužít ke zdokonalení RPG her jako takových, místo dělání si neustálých nepřátel a depresí z toho, že hra, kterou hraji je tou nejhorší?