Na barikádě

„Chtěl bych vám říct jen pár slov. Jen ně­ko­lik. Na světě exis­tují sys­témy. Jsou různé, nej­růz­nější. Věřte mi, že jen jedna hra, jeden sys­tém je ten nej­lepší. Náš sys­tém je, byl a bude nej­lepší. Jeden sys­tém, jedni hráči, jedna ko­mu­nita!!!“ tak pra­vil sys­tém H­-.

Tak by pra­vil blbec s vel­kým B. Na trhu je k do­stání spoustu her­ních sys­témů. Do­má­cích i za­hra­nič­ních. Ko­merč­ních i zdarma. Všechny jsou jiné a všechny jsou pro ně­koho dobré a pro ji­ného špatné.

Kde však je ta hra­nice, která ze sys­tému dělá dobrou hru a nebo na­o­pak hru špat­nou? Kdo to může roz­sou­dit? Má pravdu člo­věk, který pro­pa­guje svoji hru, pro­tože je nej­více roz­pra­co­vaná, pro­tože má mnoho do­plňků? Nebo má pravdu ten, který svoji hru hraje pro ra­dost a zá­bavu z ní vy­chá­ze­jící? To jsou slo­žité otázky a my si na ně zku­síme od­po­vě­dět. I když se nám to asi ne­po­vede, hlavní je si o tom ale­spoň po­pře­mýš­let. Tento člá­nek nemá být ná­vo­dem jak určit nej­lepší hru, ani o tom, jak si nej­lepší hru vy­brat, ale o tom, zda má smysl hádat se o tom, která hra je nej­lepší a která na­o­pak nej­horší.

„Hráči sys­tému H- ­jsou všude, je jich stále více a více. Mu­síme proti nim za­kro­čit, jinak je naše hra C+ ztra­cena. Mám nápad, za­kro­číme proti nim tak, že bu­deme pli­vat na je­jich hru jako oni na naší. Vždyť, naše hra je to nej­lepší, ostatní není nic.“

Si­tu­ace na růz­ných dis­kus­ních fó­rech, v růz­ných her­ních ko­mu­ni­tách při­po­míná občas bi­tevní pole, kde váhu mají jen ar­gu­menty o tom, která hra je lepší. Slova, vy­pá­lená jak kulky, jed­něm pů­sobí ra­dost a dru­hým bo­lest, stejně jako ve válce. Ať už jsou tyto ar­gu­menty scestné či prav­divé, hlavně že hrá­čům jed­noho RPG dají pocit ví­těz­ství a tri­umfu nad hráči ji­ného RPG. Ten pocit je ovšem jen na chvíli, než hráči ji­ného sys­tému při­jdou s vlast­ním pád­ným ar­gu­men­tem.

Avšak, má cenu se hádat o tom, která hra je lepší? Která je horší, kte­rou nemá cenu hrát a kte­rou by na­o­pak měli hrát všichni?

Co je zá­klad­ním sta­veb­ním ka­me­nem všech ro­lepla­y­in­go­vých her? Vždycky jsem měl za to, že je to zá­bava. Na těchto hrách mě nej­více baví ně­ko­lik věcí – mohu tvo­řit za­jí­mavé pří­běhy, mohu se sejít s přá­teli a ještě si s nimi užít spoustu zá­bavy. Když jsme hrá­vali Sha­dowrun, ba­vili jsme se a bylo nám jedno, že ne­máme žádné další do­plňky ke hře. Když jsme hráli Dračí Doupě, bylo nám jedno, že ten sys­tém má ne­do­statky, ba­vili jsme se. Mohl bych po­kra­čo­vat dál a psát o tom, jak jsem hrál DnD 3.5e a nebo jak hraji DrD+, ale podle mě to nemá smysl, ať jsem hrál ja­kou­ko­liv hru, bavil jsem se a to je hlavní. Pokud jste se u hraní ně­jaké hry ne­ba­vili, někde jistě byla chyba. Ve hře? Ne­byla spíše v li­dech, se kte­rými jste ten­krát hráli? Co je oheb­nější? Pra­vi­dla či lidé, se kte­rými hra­jete?

Byly doby, kdy jsem neměl in­ter­net a tak jsem si mys­lel, že exis­tují pouze dvě hry – Dračí doupě a zmi­ňo­vaný Sha­dowrun. Věděl jsem i o tom, že exis­tuje ně­jaké Dun­ge­ons and Dra­gons, ale to bylo vše. Do­stal jsem in­ter­net a roz­běhl se do hlu­bo­kých vod dis­kus­ních ser­verů o RPG. A hle, zjis­til jsem jak jsou tyto vody kalné.

První, co mě při­ví­talo byly spory o nej­lepší sys­tém. Dlouho jsem tomu ne­ro­zum­něl – je to opravdu mí­něno vážně? Ti lidé si musejí dělat legraci. Až pak jsem zdě­šen musel kon­sta­to­vat, že je to opravdu tak – oni to myslí vážně.

I já mám svoji ob­lí­be­nou hru a jsem scho­pen ji brá­nit do po­slední kapky krve proti jiným hrám. Ale vím, že nemám právo ně­komu říkat, že jeho hra je špatná. Pokud hra ně­komu po­sky­tuje zá­bavu a hraje jí, ne­může být špatná. Je to stejné jako s her­ními styly. Na jed­nom in­ter­ne­to­vém fóru jsem pro­čí­tal dis­kuzi o tom, zda herní styl na­zý­vaný Hack and Slash je pl­no­hod­notný či ni­ko­liv. Spousta dis­ku­tu­jí­cích na­psala, že to je roz­hod­nutí kaž­dého, aneb proti gustu žádný dišpu­tát. Nelze tohle pra­vi­dlo vztáh­nout i na PRG hry?

Exis­tují hry, které se hrají pře­de­vším pro svoji at­mo­sféru. Exis­tují hry, kde se hráči stá­vají báj­nými hr­diny či zro­bo­ti­zo­va­nými nad­lidmi. Každá z těchto her baví ně­koho ji­ného. Tito lidé se mezi sebou ne­musejí do­stá­vat do sporu tak často, jako lidé, kteří hrají jinou hru stej­ného žánru. Ano, ne­mějme strach tyto dvě zá­kladní herní odnože (hry) po­jme­no­vat: Dračí doupě/Dračí doupě plus a Dun­ge­ons and Dra­gons 3.5e/ Advan­ced dun­ge­ons and dra­gons. Ještě dnes mi zů­stává rozum stát nad tím, jak se obě ko­mu­nity do sebe do­káží pus­tit (Tech­nická po­známka – v žánru kla­sické fan­tasy jsou ještě další hry, ak­tu­álně je na Advan­ced Dun­geon and Dra­gons po­sta­ven Open Game Li­cence, zvaný OSRIC, což je re­ne­sance ADnD v ru­kách ma­lých firem, ale kromě toho tam ještě exis­tují hry jako Castle & Crusa­des, Fi­re­born, Ta­lislanta, Earth­down, Hackmas­ter, GURPS Fan­tasy a celá plejáda dal­ších, včetně d20 odnoží jako jsou třeba Iron He­roes, Ar­cana Unearthed/Evol­ved, Iron Thro­nes a po­dobně. Ne­smíme ani za­po­me­nout na české Hr­diny Fan­tasy a po­dobné drob­nosti. Tyto hry nejsou tolik roz­ší­řené jako ty zmí­něné v hlav­ním textu). Sám se sna­žím zů­stat stra­nou a obě hry sou­dit stejně, ale ne vždy to jde. Ně­které ar­gu­menty jsou tak hloupé a nebo špatně po­sta­vené, že si člo­věk musí rýp­nout.

Vět­šina RPG her je hrána pro zá­bavu. Kaž­dého baví něco ji­ného – boj, smlou­vání, vy­jed­ná­vání, he­recké vy­stou­pení. Česká re­pub­lika již není tak chudá na různé články ob­sa­hu­jící te­o­rii RPG. A přes to všechno se spousta lidí do­káže hádat o hloupostech, o vý­ho­dách jedné hry nad dru­hou. Stále mů­žete sly­šet ar­gu­menty: „Tahle hra je více akč­nější.“ „Tahle hra ob­sa­huje více textů na pod­poru hraní rolí.“ „Tahle hra je lepší, pro­tože není česká.“ „Tahle hra je lepší, pro­tože je česká.“ A po­dobně.

Díky těmto a po­dob­ným spo­rům a uráž­kám opo­zič­ních her do­chází jen a jen k jed­nomu – tříš­tění celé RPG scény. Každý si hrabe na svém pí­sečku, zá­so­buje svoji ko­mu­nitu a ostatní zvy­soka pře­hlíží. Ne­vý­ho­dou je, že ma­te­ri­ály, které by po­mohly všem hrám jsou hlí­dané jako oko v hlavě a když si je hráč „ne­přá­tel­ské“ hry vy­půjčí a po­u­žije pro vy­lep­šení své hry, ihned je ozna­čen za plagi­á­tora a je ka­me­no­ván.

Kdyby se všichni, kteří mají chuť se jen hádat, ra­ději vě­no­vali kre­a­tiv­nější čin­nosti, než jen hloupému vy­mýš­lení ar­gu­mentů, proč je hra, kte­rou hrají lepší než jiné, bylo by nám dobře. České ruce i mozky jsou zlaté, dů­ka­zem toho jsou vě­decké vy­ná­lezy, zlep­šo­váky a mnoho dal­šího, proč tedy český ta­lent ne­vy­u­žít ke zdo­ko­na­lení RPG her jako ta­ko­vých, místo dě­lání si ne­u­stá­lých ne­přá­tel a de­presí z toho, že hra, kte­rou hraji je tou nej­horší?