První pomoc

Jak poskytnou první pomoc?

Zajištění základních životních funkcí

Dobrodruh Martin projíždí krajinou na svém věrném oři a ohlíží se po nějakém zájezdním hostinci. Žádný dům v okolí, ale co to leží támhle na mechu pod vzrostlou lípou? Martin přijíždí blíž. Ale ne, krásná dívka, celá bledá, jako by z ní vyprchal život. Co dělat? Vzpomíná, co ho učili ve vojenské škole.

1. Přesvědčit se, zda nehrozí jiné nebezpečí.
2. Oslovit, zatřást, když nereaguje.
3. Přivolat kolemjdoucí.

4. Nedýchá­li normálně:

   1. Zajistit felčara (Volat 155 nebo 112 – v reálu)
   2. 30 kompresí hrudníku (frekvence – 100 / min)
   3. 2 vdechy
   4. 30 kompresí
   5. Stále dokola střídat komprese a dýchání, dokud se neprobere nebo nedorazí kvalifikovanější pomoc.

Martin přibíhá blíž. „Slečno je vám něco? Haló probuďte se!“ zatřásl s dívkou. Ale nereaguje. Nikdo nikde. Martin jemně zaklání hlavu. Sleduje hrudník jestli se zdvíhá, poslouchá u úst, neuslyší­li dech nebo jej neucítí na tváři. Dívka nedýchá.

„Haló, je tu někdo?! Pomóóóc!“ Nikdo neodpovídá. Přikleká z boku k tělu dívky. Pokládá jí obě ruce přes sebe do středu hrudníku a ve správné frekvenci stlačuje asi do hloubky 4­5 cm. Ví, že nesmí ruce oddálit, ale přesto musí žebra úplně uvolnit. Po čele mu stéká kapka studeného potu. Třicet. Znovu dívce zaklání hlavu. Svými ústy dokonale obemyká ta její a vpouští jí do plic dávku životadárného vzduchu. Oddaluje svoji tvář od její a kontroluje, zda se hrudník zdvihl a klesl. Pak znovu vdechuje. Slečna zatím nereaguje. Martin znovu stlačuje hrudník a pak jí dýchá do úst. Je už úplně vyčerpaný, když se dívka poprvé sama od sebe nadechuje a otevírá oči. Upozornění: Tento článek v žádném případě nenahradí zdravotnický kurz.

Redakce časopisu nezodpovídá za případné újmy na zdraví či majetku.