Lachtan, který přece jen vyplul

Lach­tan, který ne­vy­plul, za­dě­lal na de­baty dlouho do­předu. Dodnes se vedou spory o tom, zda mohla in­vaze uspět. V roce 1974 se to roz­hodlo ně­ko­lik nad­šenců zjis­tit. Daily Te­le­graf a Od­dě­lení vá­leč­ných stu­dií na uni­ver­zitě v Sand­hurstu uspo­řá­daly vel­kou vá­leč­nou hru (war­game) ve snaze zjis­tit, zda ně­mecká in­vaze mohla 22. září 1940 uspět. O přes­nost se sta­rala šes­tice roz­hod­čích, kteří byli přímými účast­níky války.

Za ně­mec­kou stranu jimi byli:

• ge­ne­rál Adolf Galland – za le­tecké síly – le­tecké eso za druhé svě­tové války, 1941 až 1945 ve­li­te­lem stí­ha­cího ně­mec­kého le­tec­tva (Ge­ne­ral der Ja­gd­flie­ger),
• ad­mi­rál Fried­rich Ruge – za ná­moř­nic­tvo – ví­ce­ad­mi­rál během války, od roku 1943 ře­di­tel vý­stavby lodí pro celé vá­lečné loďstvo,
• ge­ne­rál He­in­rich Trett­ner – za po­zemní síly – během války ve­li­tel 4. Fall­schirmjäger-​Division (vý­sad­kové di­vize) a mezi lety 1964–1966 byl ge­ne­rál­ním in­spek­to­rem zá­pa­do­ně­mec­kého Bun­de­swehru.

Za brit­skou stranu pak:

• Air Chief Mar­shall Chris­to­pher Foxley-​Norris – za le­tecké síly – během Bitvy o Bri­tá­nii byl pi­lo­tem Hur­ri­canu a zís­kal DSO za od­vahu v boji,
• Rear Ad­mi­ral Teddy Gue­ritz – za ná­moř­nic­tvo – pro­sla­vil se pře­de­vším během dne D, kdy byli vyšší dů­stoj­níci za­biti a on musel bez po­moci or­ga­ni­zo­vat vy­lo­dění na pláží Sword (s modře na­tře­nou přil­bou, čer­ve­nou šálou a vy­cház­ko­vou holí jako je­di­nou zbraní) a za­jis­tit, aby se vše­chen vy­klá­daný ma­te­riál do­stal na pev­ninu,
• ge­ne­rál­ma­jor Glyn Gil­bert – za ar­mádu – jeden ze dvou Ber­muďanů, kteří se vy­lo­dili během dne D, vy­zna­me­nán za pře­kro­čení es­caut­ského ka­nálu (během pře­kra­čo­vání Rýna).

Hra se hrála na velké mapě jižní An­g­lie, do­stupné síly a zdroje byly za­lo­ženy na plá­nech obou stran, po­časí od­po­ví­dalo zá­zna­mům Ad­mi­ra­lity (které ne­byly do té doby nikde pu­b­li­ko­vány). Před­po­klá­dalo se, že Luftwa­ffe stále po­kra­čo­vala v bom­bar­do­vání Lon­dýna.

Nasazené síly – Německo

Pro in­vazi bylo na ně­mecké straně vy­čle­něno dle roz­kazů pol­ního mar­šála Wal­thera von Brau­chit­sche 39 di­vizí. Cel­kově se v prv­ních dvou sle­dech mělo pře­pra­vit 250 000 mužů, 650 tanků, 35 000 vo­zi­del a 57 000 koní. První vlna se měla se­stá­vat ze sku­piny armád A (cel­kem 10 pě­ších di­vizí pod ve­le­ním mar­šála Rund­stedta) a 6. ar­mády (3 di­vize pod ve­le­ním mar­šála Re­i­che­naua), druhý sled měl vy­lo­dit 6 tan­ko­vých a 3 mo­to­ri­zo­vané di­vize. Ná­sle­do­vat měl třetí sled s 9 pě­šími di­vi­zemi a sled čtvrtý s 8 pě­šími di­vi­zemi. První vlna měla mít s sebou lehké tanky, ale ne do­sta­tek dě­lo­stře­lec­tva a pod­půr­ných zbraní. Ně­mecké ná­moř­nic­tvo ne­mělo nikdy k dis­po­zici do­sta­tečný počet pře­prav­ních ka­pa­cit – vel­kou část je­jich lodí ur­če­ných k pře­pravě vo­jáků tvo­řily říční bárky za­ba­vené v Ho­land­sku a Bel­gii, které byly upra­veny pro tento účel.

Hráči za brit­skou stranu – zleva do­prava – lie­u­ta­nant com­man­der Libby (za ná­moř­nic­tvo), major Blag­den (za ar­mádu), squadron lea­der Tur­ner (za le­tec­tvo) a Brig Page. Zve­řej­něno s las­ka­vým svo­le­ním www.war­ga­ming.co

K in­vazi bylo shro­máž­děno 732 stí­hačů a 724 bom­bar­dérů Luftwa­ffe.

Nasazené síly – Velká Británie

Brit­ská stana měla při­pra­vena k obraně 25 di­vizí, ale jen 17 z nich bylo plně vy­zbro­jeno. Velká část vo­jáků byla navíc ne­dávno eva­ku­o­vaná z Fran­cie po těžké po­rážce a ústupu.

Do­mobrana čí­tala v době ohro­žení na 1 682 000 mužů (vět­ši­nou re­zer­vistů z první svě­tové války nebo hochů, kte­rým ne­bylo dost na to, aby mohli slou­žit v ar­mádě), ale k dis­po­zici měli jen 847 000 ob­sta­rož­ních pušek z první svě­tové války (často s ne­do­stat­kem mu­nice), 47 000 bro­kov­nic (ne­zřídka spor­tov­ních) a 49 000 ku­lo­metů. To zna­mená, že téměř 739 000 z nich ne­mělo na­prosto žád­nou zbraň. Ob­je­vil se pokus dodat jim pro­vi­zorní píky vy­tvo­řené ze sta­rých ba­jo­netů na­va­ře­ných na trub­kách (bylo jich vy­ro­beno čtvrt mi­li­onu), ale dob­ro­vol­níci tyto zbraně od­mítli jako urážku a nikdy se ne­po­u­žily.

Dob­ro­vol­níci ne­měli do­sta­tečný vý­cvik a vý­stroj, měli pouze pušky a žád­nou těž­kou vý­zbroj. Kom­pletně jim chy­běly pro­ti­tan­kové zbraně a mo­to­ri­zo­vané pro­středky pře­sunu (vět­šina měla kola). V bo­jo­vou sílu se je po­da­řilo pro­mě­nit až někdy kolem roku 1943, do té doby by dob­ro­vol­níci ne­měli v boji proti pra­vi­del­ným ně­mec­kým silám mnoho šancí.

Royal Navy mělo k 1. čer­venci 1940 k dis­po­zici 14 bi­tev­ních a 6 le­ta­dlo­vých lodí, 15 těž­kých a 44 leh­kých křiž­níků a 158 tor­pé­do­borců. Krie­gsma­rine na­proti tomu mohla na­sa­dit 2 křiž­níky a 8 tor­pé­do­borců.

RAF měla k dis­po­zici pro obranu 1048 le­tounů (stí­hačů a bom­bar­dérů).

Lachtan vyplul!

22. září 1940, ráno

První ně­mecká in­vazní vlna se za vý­chodu slunce vy­lo­dila na brit­ských plá­žích.

In­vazní flo­tila utr­pěla malé škody od rych­lých tor­pé­do­vých člunů během noč­ního pře­kro­čení úžiny, ale Royal Navy ztra­tila těžký křiž­ník a dva tor­pé­do­borce, jeden její další těžký křiž­ník a dva tor­pé­do­borce byly po­ško­zeny. Krie­gsma­rine za tento úspěch za­pla­tila ztrá­tou tří tor­pé­do­borců.

Plán plá­no­vané ope­race. Rama, CC-​BY-SA-2.0-fr (zdroj: Wi­ki­me­dia Com­mons)

První od­díly de­víti di­vizí se vy­lo­dily mezi Folks­tone a Rot­ting­dean (po­blíž Brigh­tonu). Sedmá pa­ra­šu­tis­tická di­vize (Fall­schirmjäger-​division) se­sko­čila nad Lympne, aby ob­sa­dila le­tiště. Během ně­ko­lika hodin pře­mohly ně­mecké od­díly obránce pláží a po­stou­pily dál do vni­t­ro­zemí. V Kentu, kde vy­lo­dění pro­běhlo, byly umís­těny pouze tři brit­ské di­vize. Brit­ská obrana ale spo­lé­hala na po­u­žití mo­bil­ních re­zerv. Obr­něné a me­cha­ni­zo­vané bri­gády byly ode­slány na místo ihned, jakmile bylo vy­lo­dění po­tvr­zeno.

Nad hla­vami vy­lo­ďu­jí­cích se jed­no­tek pro­bí­hala zu­řivá le­tecká bitva. Luftwa­ffe od­lé­tala do dva­nácté ho­diny přes 1200 stí­ha­cích misí a 800 misí bom­bar­do­va­cích. RAF na­sa­dila do boje i cvičné le­touny na­rychlo osa­zené bom­bami. Luftwa­ffe za­čala mít pro­blémy s krát­kým do­sa­hem stí­ha­ček Bf 109, přes­tože jich před úto­kem sou­stře­dila co nej­více do okolí Pas de Ca­lais.

22.–23. září 1940

Němci stále ne­ob­sa­dili žádný větší pří­stav, přes­tože za­há­jili po­stup na Folks­tone. Lodě vy­klá­da­jící zá­soby na plá­žích utr­pěly těžké ztráty kvůli bom­bar­do­vání RAF. Další ztráty pak v pří­sta­vech ve Fran­cii, které byly také pod úto­kem brit­ských bom­bar­do­va­cích pe­rutí.

U-​Booty, le­touny ně­mec­kého le­tec­tva a ně­ko­lik zby­lých po­vr­cho­vých lodí ztra­tilo kon­takt s lo­děmi Royal Navy. Pak sku­pina těž­kých křiž­níků s pod­po­rou tor­pé­do­borců vplula do Ka­nálu (po­ku­sila se pro­klouz­nout na dosah svých děl k vy­lo­ďo­va­cím plá­žím) a mu­sela pro­plout pod pal­bou ně­mec­kých po­břež­ních děl, E-​Bootů (rych­lých mo­to­ro­vých člunů) a asi 50 Stuk. Dva těžké křiž­níky byly po­to­peny a jeden byl po­ško­zen.

Ně­mecký klamný výpad z Nor­ska, který měl od­vést po­zor­nost Royal Navy, byl úplně zni­čen. Brit­ské vý­pady tor­pé­do­vých rych­lých člunů a tor­pé­do­borců způ­so­bily škody na ně­mec­kých pře­prav­ních lo­dích. Cel­kové ztráty ně­mecké in­vazní flo­tily se vy­špl­haly na 25% během prv­ního dne. Nej­těžší ztráty byly mezi pře­prav­ními bár­kami, které se uká­zaly jako zou­fale ne­vhodné pro pře­pravu na moři.

23. září 1940, 5:00 až 14:00

RAF ztra­tila zatím 237 le­tounů z 1048 (167 stí­hačů a 70 bom­bar­dérů) a ná­moř­nic­tvo utr­pělo ta­kové ztráty, že bi­tevní a le­ta­dlové lodě se mu­sely držet zpátky. Velké sku­piny tor­pé­do­borců a křiž­níků se ale za­čaly sou­stře­ďo­vat. Le­tecký prů­zkum uká­zal, že ně­mecké síly se sou­stře­dily v Cher­bourgu, a síly byly na­smě­ro­vány na ji­ho­vý­chod.

Večer 22. září. Bri­tá­nii se po­da­řilo udr­žet Win­sto­novu linii (po­lo­žená páska) a Němci bo­jují o ob­sa­zení Folks­tone. Zve­řej­něno s las­ka­vým svo­le­ním www.war­ga­ming.co

Ně­mecké ná­moř­nic­tvo bylo ma­lo­my­slné ze ztrát, které utr­pělo, pře­de­vším mezi pře­prav­ními bár­kami. Ar­máda a le­tec­tvo byli na­o­pak nad­šeni a pří­pravy pro pře­sun dal­ších posil po­kra­čo­valy s le­tec­kým pře­su­nem 22. di­vize. Luftwa­ffe zatím ztra­tilo 165 stí­hačů a 168 bom­bar­dérů. Z 732 stí­hačů a 724 bom­bar­dérů do­stup­ných to byly ztráty těžké. Obě strany v tomto bodě pře­ce­nily množ­ství ztrát, které způ­so­bily pro­tiv­ní­kovi, o více než 50 %.

Ně­mecká 22. di­vize byla úspěšně le­tecky pře­su­nuta do Lympne i přes přes­nou da­le­ko­nos­nou dě­lo­stře­lec­kou palbu. Tu ří­dila sku­pina vy­čle­ně­ných vo­jáků, která zů­stala za ne­přá­tel­skými li­ni­emi. První brit­ský pro­ti­ú­tok brit­ské 42. di­vize pod­po­ro­vaný obr­ně­nou bri­gá­dou za­sta­vil ně­mec­kou 34. di­vizi na jejím po­stupu na Has­tings. 7. ně­mecká pan­cé­řová di­vize měla pro­blémy s hus­tými pro­ti­tan­ko­vými pře­káž­kami a obránci s při­lna­vými bom­bami. Její po­stup byl po­malý. Aus­tral­ská di­vize me­zi­tím znovu do­byla Newha­ven (je­diný Němci ob­sa­zený pří­stav), ale no­vozéland­ská di­vize byla na­pa­dena ze­zadu 22. di­vizí (která byla pře­pra­vena le­tec­kým mos­tem). No­vozélan­ďané mu­seli ustou­pit poté, co utr­pěli 35% ztráty.

23. září 1940, 14:00–19:00

Přes den Luftwa­ffe vy­vi­nula ma­xi­mální úsilí a její le­touny star­to­valy k 1500 stí­ha­cích a 460 bom­bar­do­va­cích misí. RAF ale přesto vy­tr­vala v úto­cích na lodě v Ka­nále a le­tiště. Velká vět­šina ně­mec­kého úsilí byla za­mě­řena na pod­poru po­zem­ních sil a le­tecké zá­so­bo­vání, přes­tože ad­mi­rál Ra­e­ders po­ža­do­val více le­tecké ochrany nad Ka­ná­lem. Brit­ská Do­mácí flo­tila se stáhla z do­sahu ně­mec­kých útoků a za­ne­chala za sebou 57 tor­pé­do­borců, 17 těž­kých křiž­níků a tor­pé­dové mo­to­rové čluny, aby vedly boj. Ty vy­ra­zily v ně­ko­lika vl­nách do Ka­nálu, a přes­tože dva z nich byly po­to­peny U-​booty, tor­pé­do­borce po­to­pily jeden U-​boot na oplátku a po­kra­čo­valy v plavbě. Ně­mecká flo­tila vy­plula na moře z Le Havre (tři tor­pé­do­borce a 14 E-​bootů) a při zá­padu slunce na­padla Brity. Byla ale sme­tena a Němci ztra­tili všechny tor­pé­do­borce a po­lo­vinu E-​bootů.

Fo­to­gra­fie hlavní míst­nosti hry. Vlevo vzadu roz­hodčí, čtve­řice za mapou jsou brit­ští hráči a muži nej­blíže ob­jek­tivu jsou hráči ně­mečtí. Zve­řej­něno s las­ka­vým svo­le­ním www.war­ga­ming.co

Na brit­ském břehu bylo nyní 10 ně­mec­kých di­vizí, ale v mnoha pří­pa­dech ne­kom­plet­ních a stále če­ka­jí­cích na druhý sled, který měl do­ra­zit v noci. Po­časí ale ne­bylo vhodné pro bárky a roz­hod­nutí, zda vy­plout bylo pře­su­nuto na­horu v ře­tězci ve­lení.

23. září 1940, noc

Vůdce svo­lal kon­fe­renci na 18:00, ale ta se změ­nila v hoř­kou hádku mezi jed­not­li­vými slož­kami voj­ska. Ar­máda chtěla vy­slat druhý sled, ná­moř­nic­tvo pro­tes­to­valo, že po­časí je ne­vhodné. Po­slední po­rážka je navíc ne­chala bez hla­di­nové ochrany a le­tecké pod­pory. Göring po­zna­me­nal, že to může zvrá­tit pouze uvol­ně­ním sil od bom­bar­do­vání Lon­dýna (které stále pro­bí­halo). To ale Hit­ler ve­to­val. Flo­tile bylo roz­ká­záno, aby vy­čkala.

RAF me­zi­tím ztra­tila dal­ších 97 stí­hačů a zů­stalo jí pouze 440 le­tu­schop­ných strojů. Le­tiště 11. sku­piny byly ob­rá­ceny v ruiny a hro­zil jí na­prostý ko­laps. Luftwa­ffe ztra­tila 71 stí­hačů a 142 bom­bar­dérů.

Na zemi me­zi­tím Němci po­kra­čo­vali na Dover a Can­ter­bury, přes­tože mu­seli těžce bo­jo­vat s aus­tral­skou a 45. di­vizí kolem Newha­venu. V 21:50 roz­ká­zal Hit­ler flo­tile, aby pře­pra­vila dru­hou vlnu, ale pouze krát­kou ces­tou mezi Ca­lais a Dun­kir­kem. Než se roz­kaz do­stal do pří­stavu, druhá vlna ne­mohla do­plout dříve, než vyjde slunce. 6. a 8. di­vize v Newha­venu, svá­dě­jící těžké boje s Aus­tra­lany, ne­mohly být zá­so­beny vůbec.

24. –28. září 1940

Ně­mecká flo­tila vy­ra­zila pod ochra­nou U-​bootů, E-​bootů a stí­hačů, za­tímco po­časí se uklid­nilo. Za úsvitu je ale zpo­zo­ro­vala pátá flo­tila tor­pé­do­borců stále deset mil od po­břeží a roz­se­kala je na kusy. Luftwa­ffe na­sa­dila proti tor­pé­do­bor­cům všechny své zbý­va­jící bom­bar­déry, za­tímco RAF od­po­vě­děla 19 let­kami stí­hačů. Němci vy­řa­dili dva křiž­níky a čtyři tor­pé­do­borce, ale 65% bárek bylo po­to­peno. Rych­lej­ším lodím se po­da­řilo pro­ra­zit a za­mí­řily k Folks­tone. Pří­stav tam byl ale na­to­lik těžce po­ško­zen, že lodě mohly ná­klad vy­klá­dat pouze po dvou.

Ne­ú­spěch dru­hého pře­kro­čení Ka­nálu zna­me­nal, že ně­mecké po­zice se stá­valy stále více zou­falé. Di­vize měly mu­nici jen na 2 až 7 dní bojů, ale bez dal­ších mužů a zásob ne­mohly roz­ší­řit před­mostí. Po­čá­tečně úspěšná in­vaze se tak stá­vala ne­u­dr­ži­tel­nou. Hit­ler roz­ká­zal na­sa­zení zá­lož­ních jed­no­tek do Pol­ska, kde se měly při­pra­vit na ope­raci Bar­ba­rossa, a Němci za­čali pří­pravy na eva­ku­aci. Byly shro­máž­děny rychlé lodě a tra­jekty pro eva­ku­aci skrz Rye a Folks­tone. Vo­jáci, kteří se ne­mohli stáh­nout, mu­seli ka­pi­tu­lo­vat.

Cvi­čení tanku PzK­pfw III pro ope­raci Seelöwe. Bun­de­sar­chiv, Bild 101II-​MW-5674-45 / En­gel­me­ier / CC-​BY-SA 3.0 de (zdroj: Wi­ki­me­dia Com­mons)

Z 90 000 vo­jáků, kteří se vy­lo­dili 22. září, se jich do Fran­cie vrá­tilo pouze 15 400. 33 000 ně­mec­kých vo­jáků bylo za­jato, 26 000 bylo za­bito v boji a 15 000 jich uto­nulo ve vo­dách Ka­nálu.

Závěr

Všech šest roz­hod­čích pro­hlá­silo ope­raci jed­no­my­slně za na­prostý ně­mecký ne­ú­spěch.

Ně­mecká strana měla dva zá­sadní pro­blémy:

• ne­do­sáhla le­tecké nad­vlády,
• ne­měla do­sta­tek sil, aby se na moři mohla po­sta­vit Royal Navy.

Ne­bylo v rámci je­jich mož­ností tyto dva pro­blémy zvrá­tit (ne­měli ka­pa­city). Z toho vy­plý­valo, že ani jed­nou ze sil ne­byli schopni za­brá­nit brit­ské flo­tile ze Scapa Flow, aby pře­ru­šila zá­so­bo­vání z Kon­ti­nentu. A pře­ru­šení zá­so­bo­vání (těž­kých tanků, posil a zásob) zna­me­nalo konec in­vaze.

Dal­ším pro­blé­mem ně­mecké strany byl ne­do­sta­tek pře­prav­ních ka­pa­cit. Plá­no­vači od­ha­do­vali, že v první vlně vy­lo­děné dvě vý­sad­kové di­vize a devět pě­ších budou po­tře­bo­vat každý den 3300 tun zásob (ale v Rusku v roce 1941 po­tře­bo­vala každá ně­mecká di­vize 1100 tun zásob denně, takže tohle číslo je hrubě pod­ce­něné). Po do­bytí Folks­tone (nej­větší pří­stav ve vy­lo­ďo­vací zóně) mohl tento pří­stav při­jí­mat denně 150 tun zásob (během sedmi dní by se počet zásob zvý­šil na 600 tun denně). To zna­mená, že pěší i vý­sad­kové di­vize by první dny mu­sely vy­sta­čit s při­nej­lep­ším 20% po­třeb­ných zásob (ně­jaké zá­soby by Němci zís­kali v An­g­lii a něco by bylo pře­pra­veno vzdu­chem, ale roz­hodně ne dost). Po do­bytí Do­veru by si mohli při­dat dal­ších 800 tun zásob za den, ale to by zna­me­nalo, že by vo­jáci byli na 40% po­třeb­ných (a dost op­ti­mis­ticky spo­čí­ta­ných) zásob… a to ani kdyby do pře­pravy nijak ne­za­sa­ho­vala RAF ani Royal Navy.

Hra skon­čila ne­ú­spě­chem ně­mec­kého vy­lo­dění a po­u­ká­zala na zá­sadní pro­blémy, které ně­mecká strana měla. Nikdy se ne­do­zvíme, jak by do­padlo sku­tečně vy­lo­dění (ve válce se může stát le­da­cos, co otočí poměr sil), nicméně zmí­něné ne­do­statky ně­mecké strany byly ta­ko­vého rázu, že vý­sle­dek by zřejmě od­po­ví­dal ode­hrané hře.