Minidungeon: Podkrovní zahrada

O co jde?

Měš­ťan Tre­vor Ba­y­liff si před ně­ko­lika lety při re­kon­strukci stře­chy zří­dil v hor­ním, kru­ho­vém patře svého domu skle­ní­ko­vou za­hradu, když místo stropu ne­chal vy­zdít klenbu ze skle­ně­ných cihel a do středu umís­til re­zer­voár, který sbírá deš­ťo­vou vodu z celé stře­chy. Aby se pří­liš ne­za­ná­šel lis­tím, ne­chal prů­svitný strop ještě pře­kle­nout drá­tě­nou kupolí. Když do ní po­prvé ude­řil blesk, uvě­do­mil si, že je to silný zdroj ener­gie a jeho zá­liba v al­chy­mic­kých ru­ko­pi­sech ho při­vedla na myš­lenku zbu­do­vat ze za­hrady al­chy­mic­kou la­bo­ra­toř.

Drží ji v taj­nosti zejména proto, že se ne­na­chází ve Vše­látné čtvrti Ravnbur­ghu, a tak by z toho mohl mít oplé­tačky. Ne­za­přela se jeho zá­liba v za­hrád­ka­ření, a tak se mu ně­ko­lik let da­řily hlavně po­kusy s oži­vo­vá­ním rost­lin. Úspěšné po­kusy s oži­vo­vá­ním mu také umož­nily za­be­z­e­pčit vstup do za­hrady a pří­pravny oživlými chr­liči.

Před třemi dny při ne­po­ve­de­ném po­kusu ude­řil do kupole blesk, ale mezi špatně na­chys­ta­nou apa­ra­tu­rou a ko­vo­vým re­ze­voá­rem pro­běhl výboj. Z ko­houtu re­zer­voáru vy­stře­lil proud vodní páry, který se smí­sil se vzni­ka­jí­cím oži­vo­va­cím lek­tva­rem. Zá­ro­veň výboj za­sáhl al­chy­mistu, který do­stal mrt­vici a ská­cel se po scho­dech do pří­pravny. Tam leží doteď – je živý, ale v oka­mžiku pří­chodu po­stav do za­hrady spí, pro­budí se, až s ním za­čnou ma­ni­pu­lo­vat.

Jak se do domu nachomýtnout?

• Měš­ťa­nův ma­jor­do­mus po­žádá po­stavy, aby pro­zkou­maly, co se stalo, sám se ale na­horu bojí, pro­tože na ku­chaře v za­hradě za­ú­to­čila ně­jaká bes­tie a byl rád, že se do­stal zpět dolů. Možná mu ale jde jen o blíže ne­spe­ci­fi­ko­vané knihy, které by se měly někde v za­hradě na­chá­zet.
• Po­stavy najme al­chy­mista, který prý za­půj­čil Ba­y­li­f­fovi vzác­nou knihu a chce ji co nejdříve zpět, při­čemž Ba­y­li­ffa ne­do­káže kon­tak­to­vat a ma­jor­do­mus ho od­mítá pus­tit do domu. Pro­zradí po­sta­vám, že před mě­sí­cem byl s Ba­y­li­f­fem v za­hradě, a tak ví, že pro vstup bylo třeba heslo – to zní ar­te­mi­sia.
• Před po­sta­vami se na dlažbě roz­tříští skle­něný fla­kó­nek, a zů­stane po něm na lístku na­škrá­baná zpráva s žá­dostí o zá­chranu, s pod­pi­sem Tre­vor Ba­y­lif a jed­ním ne­smy­sl­ným slo­vem: oxa­lis.
• Po­stavy někdo najme, aby vy­šet­řily zprávy o tom, že z okna to­hoto domu vy­létá kaž­dou noc “černý démon” a pak ve městě dáví do­by­tek či staré lidi. Pří­padně se po­stavy to­hoto úkolu z vlast­ních dů­vodů zhostí samy (ve sku­teč­nosti se ztra­tilo pár psů a koček a byl na­pa­den jeden opi­lec).

Předsíň

V patře pod za­hra­dou je míst­nost s oknem na ulici a dveřmi, za kte­rými se na­chází scho­diště do za­hrady. Slu­hové sem občas nosí věci pro za­hradu (odsud s nimi ale už chodí do za­hrady sám pán) a čisté pláště pro pána, bílé a šedé – jeden od každé barvy čer­s­tvě vy­prané po­věsí ma­jor­do­mus na háčky. Pokud se po­stavy budou ptát, od­poví, že jeden šedý a jeden bílý má pán nej­spíš v za­hradě, další nejsou k dis­po­zici. Vší­mavý po­zo­ro­va­tel si může uvě­do­mit, že míst­nost a scho­diště za­bí­rají pouze po­lo­vinu šířky domu. Na fa­sádě je vedle okna velká ba­revná freska.

Na dve­řích je při­pev­něný slo­žitý ka­len­dář při­po­mí­na­jící orloj. Když po­stavy do před­síně ve­jdou, ma­jor­do­mus bezděčně po­o­točí jed­nou rafií, a kola a ob­razce v celém ka­len­dáři se po­su­nou o tři dny. Pokud po­stavy orloj budou zkou­mat, všim­nou si, že kromě pla­net a as­t­ro­lo­gic­kých zna­mení se po 21–22 dnech ob­je­vují i od­díly ozna­čené ci­zími slovy – rafie se právě pře­su­nula na slovo oxa­lis (celá řada je pa­pa­ver, ar­te­mi­sia, pri­mula, oxa­lis, ci­cho­rium, ta­ra­xa­cum, bel­lis, ha­cque­tia, cen­tau­rea, po­ly­go­na­tum, tri­fo­lium, plan­tago, ca­lys­te­gia, ur­tica, ra­nun­cu­lus, atropa, paris).

V před­síni je také sto­le­ček se dvěma kře­sílky, malý se­kre­tář s psa­cími po­tře­bami, dvěma lah­vemi vý­teč­ného pití a ně­ko­lika brou­še­nými sklen­kami. Když budou mít po­stavy se­kre­tář pro­hlí­žet, snadno v noze ob­jeví výduť s váč­kem se /sluš­ným po­čtem/ zlaťáků. Ma­jor­do­mus by je ale ne­ne­chal ho vzít, nebo by to ale­spoň poz­ději na­hlá­sil pá­novi.

Pokud si po­stavy ma­jor­doma ne­zne­přá­telí, va­ruje je, že na scho­dech na ně může něco za­ú­to­čit a že pán při vstupu vy­kři­ko­val ja­kési heslo, které si sluha nejen ne­pa­ma­tuje, ale hlavně se ne­u­stále mě­nilo.

Zahrada

Když po­stavy ote­vřou dveře, na scho­dech mí­ří­cích na­horu do za­hrady se válí hustá mlha. Dole je nej­hustší a smě­rem na­horu slábne, ale není přes ni vidět o moc víc než prv­ních ně­ko­lik schodů a ob­rysy kvě­ti­náčů na zídce nad schody.

Na kaž­dého, kdo vy­stoupí na třetí schod, za­ú­točí oživlý okříd­lený ka­menný chr­lič, pokud na sobě nemá šedý al­chy­mis­tův plášť nebo ne­vy­křikne před vstu­pem heslo oxa­lis. Po­stava, která má šedý plášť, může vy­stou­pit do za­hrady a po­hy­bo­vat se v ní, ale chr­lič na ni bude syčet, a jakmile plášť sundá, za­ú­točí. Pokud je heslo vy­řčeno, chr­lič ne­za­ú­točí na ni­koho, kdo vstoupí, než se vstupní dveře za­vřou (pak ne­bude na ni­koho úto­čit, dokud se opět dveře ne­o­te­vřou). Pokud po­stavy chr­liče ne­u­klidní hes­lem či pláš­těm nebo ne­zničí, do­nutí je opus­tit za­hradu. (Chr­lič seděl pů­vodně pevně na výčnělku nad schody, ale teď sedí na zídce nebo létá. Je oživlý, ale stále ka­menný – zbraně od něj s břink­nu­tím od­ska­kují – a zabít/zni­čit ho je velmi ob­tížné, i když by to ne­mělo být ne­možné.)

Nad schody se ote­vírá kru­hová za­hrada cca 6 m v prů­měru, okolo stěn i různě po míst­nosti ros­tou různé rost­liny z kvě­ti­náčů i umě­lých zá­honů. Upro­střed míst­nosti je ko­vový re­zer­voár, místy za­čer­nalý, který sbírá vodu z prů­svitné stře­chy. Kou­sek od re­zer­voáru je nízký ka­menný sto­lec, na kte­rém se válí plno jem­ných skle­ně­ných střepů, a vedle něj pul­tík s ote­vře­nou kni­hou. Ne­da­leko od něj, při po­hledu od schodů scho­vaný za re­zer­voá­rem je ka­me­nicky zdo­bený sokl. U pro­tější zdi je prázdný věšák. Nad zemí se válí mlha, a i když jsou po­o­tevřená okna, je tu teplo a vlhko jako v tro­pic­kém skle­níku. Po pří­chodu po­stav se po nich vět­šina rost­lina ja­koby ohlédne. (Pod no­hami může po­sta­vám pro­běh­nout i ně­ko­lik sád­ro­vých tr­pas­líků.)

U re­zer­voáru stojí po­stava v šedém plášti, která na­táčí z ko­houtu vodu do konve, ale vší­mavý po­zo­ro­va­tel zjistí, že žádná voda ne­vy­téká. Po chvilce se po­stava otočí k ně­ja­kým rost­li­nám a začne je prázd­nou konví “za­lé­vat”. Pak si stoupne k pul­tíku s kni­hou, v níž je ro­ze­vřená dvoj­strana do ne­či­tel­nosti ožehlá, a uka­zuje si rukou něco na zčer­nalé stránce. Po­stava je pouze plášť vy­pl­něný oživlými šla­houny jedné z rost­lin.

Kniha je al­chy­mický spis, který si Ba­y­liff za­půj­čil ke svým ex­pe­ri­men­tům. Lze se v ní do­číst o eli­xíru, který do­káže oži­vo­vat sochy a umož­ňuje jim na zá­kladě jed­no­du­chých si­tu­ač­ních pod­mí­nek za­dá­vat úkoly, sochy pak umí po­u­ží­vat sluch a čer­no­bíle zrak. Do knihy je vlo­žený lís­tek, který po­pi­suje do­da­tečné in­gre­di­ence, aby pů­so­bil i na rost­liny. Po­stup vý­roby eli­xíru je ale po­psán na spá­le­ných stra­nách a ne­či­telný. V za­hradě lze na­lézt ně­ko­lik umně zdo­be­ných ná­stojů, ovšem ne­velké hod­noty, a zbytky roz­tříš­těné apa­ra­tury. Rost­liny re­a­gují pouze na dotek, pohyb a změnu světla či prou­dění vzdu­chu; zvuky ne­do­ká­žou po­střeh­nout. Pokud budou chtít po­stavy do­ko­řán otevřít okna nebo nějak ško­dit rost­li­nám, šla­houny je za­čnou sekat a škr­tit, menší kvě­tiny jim za­čnou po­drá­žet nohy; mlha se může zfor­mo­vat a dusit zejména po­stavy u oken.

V za­hradě je ještě druhý oživlý chr­lič – sa­mice, která sedí v jed­nom zá­honě, a když se po­stavy při­blíží, začne na ně po­dráž­děně syčet. Podle jinak zbar­vené horvní desky je její pů­vodní místo na soklu u to­hoto zá­honu, ale teď sedí na ka­men­ném vejci v zá­honě. Pokud by se po­sta­vám po­da­řilo zni­čit nebo přelstít oba chr­liče, mohou vejce zís­kat, chr­liči ho ale budou brá­nit i z po­sled­ních sil. Vejce se vy­klube po čtyřech dnech v teple a vy­líh­nutý chr­lič bude to je­diné, co zů­stane živé, až zhruba za týden kouzlo pře­stane účin­ko­vat na rost­liny i chr­liče. Zpod zá­honu se může občas ozvat tlu­mené za­sté­nání, klepnutí či jiný me­cha­nický zvuk.

Na soklu, na kte­rém měl sedět druhý chr­lič, je z každé strany jedna ploška s or­na­men­tem (mřížka (#); tři vo­do­rovné linky; dvě svislé vl­novky; a šikmá zu­batá linka). Pokud někdo za­tlačí na plošku se zna­kem schodů, spustí me­cha­nis­mus, který nad­zdvidne záhon s chr­li­čem a od­kryje scho­diště do pří­pravny, pod kte­rým je už z vrchu vidět bez­vládná po­stava v bílém plášti. Pokud budou po­stavy tr­pě­livé a ne­strh­nou rost­lině plášť, po ně­ko­lika mi­nu­tách “za­lé­vání” při­jde k soklu, za­tlačí na jednu plošku a ote­vře se scho­diště. Chr­lič na plášť za­syčí, po­stava se otočí a dojde k vě­šáku u stěny, kde svleče šedý plášť, a pro­tože na něm ne­visí bílý, ob­leče zase šedý a jde za­lé­vat. Chr­lička jed­ním kous­nu­tím za­ú­točí na kaž­dého, kdo bude chtít sejít dolů bez ob­le­če­ného bí­lého pláště, ale bude méně ur­putná než její druh, pro­tože bude hlavně chtít sedět v zá­honě, kde za­hřívá vejce.

Přípravna

Pod schody je zhruba stejně velká míst­nost jako byla před­síň. O ka­menný sto­lec je opřený spící Ba­y­liff v bílém plášti, který po mrt­vici ne­do­káže do­sta­tečně ovlá­dat nohy. Ve chvíli, kdy se ho po­stavy do­tknou, nebo na něj pro­mluví, pro­budí se a bude vní­mat a re­a­go­vat, i když nej­prve tro­chu zpo­ma­leně. Všude okolo jsou v re­gá­lech jed­nak lahve, fla­kóny, pyt­líky a am­fory s al­chy­mic­kými in­gre­di­en­cemi (vět­ši­nou ne­velké ceny), jed­nak za­hrad­nické ná­činí, pytle se ze­mi­nou a po­dobně. V pro­sklené skříni je ně­ko­lik lah­vi­ček s ma­gic­kými lek­tvary: ur­čitě tu bude ně­ko­lik lé­či­vých lek­tvarů (tři prázdné lah­vičky těchto lek­tvarů se válí u bez­vlád­ného Ba­y­li­ffa), dva malé plné fla­kóny ozna­čené “eli­xír pro chr­liče” (celá dávka oživí na den jed­noho chr­liče úplně, půlka ho oživí pouze tolik, že ne­bude moci opus­tit své místo – pů­sobí i na rost­liny, ve velké kon­cen­t­raci dává jis­tou au­to­no­mii zjevně i vodní páře) a asi tři de­sítky dal­ších prázd­ných fla­kónů. Vy­pra­věč může dle li­bosti do­pl­nit další lek­tvary či smys­lu­plné po­klady. Ur­čitě tu bude stří­brný sví­cen a větší množ­ství svící.

Každý, kdo vy­chází z pří­pravny bez bí­lého pláště, schytá od chr­ličky znovu kou­sa­nec. Pokud po­stavy Ba­y­li­ffa (stále má bílý plášť) vy­ne­sou až do domu a ne­vzaly nic kromě lahví al­ko­holu a lé­či­vých lek­tvarů, od­mění se jim sluš­nou část­kou ve zlatě (od­po­ví­da­jící tomu, co by si zde do­ká­zaly na­krást) a možná se nechá pře­mlu­vit i na jeden fla­kón eli­xíru. Pokud navíc po­stavy po­mlčí o jeho al­chy­mic­kých po­ku­sech a la­bo­ra­toři, bude jim spo­jen­cem do bu­doucna. Po ně­ko­lika týd­nech se po­měrně dobře uzdraví a bude pouze cho­dit o holi.

Důležité postavy

• Ma­jor­do­mus (Car­son) – re­zer­vo­vaný, vší­mavý a peč­livý, lo­a­jální k Ba­y­li­f­fovi, ale může dát ne­ná­padně na­jevo, že kdyby Ba­y­liff ne­pře­žil, do­ká­zal by s jeho ma­jet­kem na­lo­žit po svém. Po­va­žuje za dů­le­žité při­nést knihu Hvězdy a rost­liny, která leží na pul­tíku.
• Chr­lič u vchodu – vět­šinu času hlídá schody, v noci vy­létá ven, aby při­nesl ko­řist pro sebe a svou družku. Lov mu za­bere asi ho­dinu, dva­krát při­nesl psa, mi­nu­lou noc na­padl opilce men­šího vzrůstu, ale na­ko­nec se spo­ko­jil se dvěma tou­la­vými kočkami.
• Šla­hou­no­vitá rost­lina – au­tis­ticky si s šedým pláš­těm hraje na Ba­y­li­ffa. Ně­které šla­houny pouští ven z po­o­tevře­ného okna a při ohro­žení může i ně­koho zku­sit z okna vy­str­čit.
• Tre­vor Ba­y­liff – jindy vcelku bodrý chla­pík, ale do­káže být mstivý. Teď je slabý, ne­do­káže se po­sta­vit na nohy, ale velmi dobře po­střehne, co se kde změ­nilo a zmi­zelo. Z oživlé za­hrady je nad­šený a ožehlou knihu po­va­žuje za ob­rov­ský pro­blém, na­roz­díl od roz­bité apa­ra­tury.