Kolektivní článek: Architektonické prvky

Autoři: Ecthelion², Josef „Hike“ Gregor, Petr „ilgir“ Chval, Log 1=0, Filip „MarkyParky“ Dvořák, Paul, Quentin, Sarsaparillos, Vallun.

1. Citadela nad metropolí

• Kolemjdoucí sklání zraky, když kolem ní procházejí. Pochmurná pevnost je vystavěna z černého kamene vyleštěného jako sklo a její věže a ochozy jsou zdobeny sochami strašlivých démonů a nelidských stvůr.
• Pevnost má dobře zabezpečenou bránu na straně odvrácené od města, město na straně odvrácené od pevnosti. Cestu, která město a pevnost spojuje, lemují vysoké pevné zdi přerušené mnoha pevnými branami. Brány na koncích jsou stejně sofistikované, jako ty vedoucí přímo ven. Katapulty a další bojové prvky pevnosti jsou z většiny obráceny na město.
• Za kamennými hradbami stojí na nádvoří několik vyvýšených plošin, odkud kazatelé a řečníci promlouvají k občanům města.
• Kasematy – základy hradebních zdí obklopujících citadelu jsou proděravěné tisícem malých okének. Nejsou to ale střílny, za každým z nich je vězeňská cela.
• Budovy, hradby i věž jsou z venkovní strany porostlé hustým zeleným břečťanem. Rostlina způsobuje už při letmém dotyku bolestivé popáleniny.
• V nejvyšším místě každého klenutí či oblouku je jako klenák zasazen kámen, který má z pohledové strany podobu zřícího oka.
• Citadela je vystavěna na skalnatém návrší tak, že od dolního vchodu až do hlavní věže musí příchozí překonat 12 bran, 40 pravoúhlých zatáček, 120 střílen a 400 schodů.
• Mramorové chrliče s prasečími hlavami. Vylétají ztrestat každého neurozeného, který ochutná z jídla určeného pro citadelu.
• Malý domeček hned u postranního vchodu jako by k citadele ani nepatřil, ale stejný kámen i způsob výstavby jasně ukazují, že je její součástí. Bližší ohledání ukáže, že domeček má jen čtyři stejné pokoje – skromně zařízené ložnice. Když jsou jeho dveře otevřeny, sedává u nich stařičký posádkový seržant. Vzhledem k tomu, že vstup do citadely je striktně omezen, slouží domeček k setkávání se lidí zaměstnaných v citadele, zejména tedy vojáků, s jejich rodinami z města.
• Nádherně vyvedená brána s bohatými intarziemi a zlacenými panty odrážejícími ranní slunce tvoří jednu z dominant města. Má jedinou chybu, je jen nakašírovaná na obzvláště bytelném kusu hradby. Má tak zdržet případné dobyvatele, zlidověla i v místním jazyce „vrátím ti to, až se otevře brána krále Karla“.

2. Přístav na jezeře

• Je vystavěn na kůlech nad vodou a všechny domy jsou pokryty nazeleno natřenými šindelemi, které vypadají jako rybí šupiny. Každý dům chrání vyobrazení některého vodního ptáka nebo ryby.
• Přístav tvoří umělé kruhové ostrovy, ze kterých v pravidelných rozestupech vybíhají hvězdicově dlouhá mola. Místo jednoho je most, který spojuje ostrůvek s pevninou.
• Pontonová čtvrť – na jezeře pluje celá městská čtvrť, připoutaná ke dřevěným kůlům, se zbytkem přístavu je propojená chatrnými můstky. Všechno vrže a skřípe.
• Rybářské sítě zde slouží k oddělování prostoru. Mezi místnostmi, místo dveří a oken i jako plůtky u zahrádek, všude je nataženo mnoho vrstev nejjemnějších sítí.
• Na jezeře se plaví obchodní bárky s vysokými boky i malé čluny. Přístav ale není rozdělený, a tak jsou jednotlivá mola pro nízké i vysoké lodě natolik propletená, že občas vedou i nad sebou a pod sebou jako bludiště mostů, lávek a schodišť.
• Z přístavu se do vod jezera táhne dlouhé a mohutné molo. Podle pověstí dříve sloužilo ke svrhávání obětí do chřtánu jezerní nestvůry. Jen povídačky, nebo dodnes spí u dna?
• Mola trčí směrem do jezera jako hřeby a postupně se zužují až do úzkých tyčí, po kterých se jako provazochodci pohybují kněží Gargantua, otce krakenů. Našeptávají jezeru, aby spojilo své vody s hlubinami oceánu.
• Kus nad přístavem stojí nepoužívaný (a nepoužitelný) dok i s přístavním molem, úplně stejný, jaký nyní slouží v městečku. Za jasného dne a klidné hladiny je kus od břehu vidět střecha další zcela identické stavby, ale několik metrů pod vodou.
• Na přístavním rynku, i na všech významnějších a honosnějších budovách v přístavním městečku, je výrazně a okrasně vyznačena linie nejvyššího příboje. Co na tom, že ta správná by u většiny budov byla hluboko ve sklepě.

3. Honosný městský dům

• Dům má střechu z kovu a mnoho vysokých věžiček zakončených špicemi, které vysoko ční do nebe. Blesky, které bodce často bičují, sbírá majitel do alchymických lahví a prodává na trhu.
• Dům je homole s kruhovým půdorysem s točitým schodištěm uprostřed. Fasády jsou zdobeny vodorovnými liniemi. Prázdné prostory, které kolem takových domů v zástavě vzniknou, jsou využity jako předzahrádky a dvorky.
• Psinec – ve dvoře je vedle stájí veliký psinec s desítkami vlkodavů, štváčů a loveckých psů. Není tu ale žádný štěkot – psi jsou nepřirozeně klidní a tiší.
• Je celý dřevěný s rozlehlým dvorem a hospodářskými budovami. Bydlí v něm malíř ikon a je plný nedodělaných prací, štětců a barev.
• Pod každým z mnoha oken stojí malý oltář s vyřezávaným bůžkem a poličkou plnou obětin. Každý oltář je jiný jak materiálem, tak zasvěceným božstvem.
• Čelní fasáda je z neomítnutých cihel, téměř každá z nich je ale vypálená v trochu jiném odstínu a vytváří tak mozaiku v podobě rodového znaku rodiny, které dům patří.
• Fasádu obrácenou do náměstí zdobí propracované reliéfy znázorňující dlouhou a slavnou historii patricijského rodu majitelů domů.
• Středem hlavní fasády prochází věž s úžasným mechanickým orlojem. Tajnůstkářský alchymista a vynálezce, který tu bydlí, je automaton, a pomalu mu dochází magický prach, kterým se udržuje naživu.
• Každé z velkých městských sídel má v hlubokém sklepení svou ledárnu, dobře izolovanou komoru, kde se skladuje led, aby umožnil uchovávání potravin a chlazení nápojů přes léto. Je věcí cti rodu, aby led vydržel až do příští zimy. V těchto komorách kdesi vzadu za roky starými kvádry se rovněž skrývá nejedno tajemství.
• Aniž by to bytelně stavěná sídla městské honorace potřebovala, staly se prampouchy symbolem přátelství a spojenectví. Stejně tak se symbolem stalo jejich strhávání. Vzhledem k tomu, že spolu ta správná sídla ne vždy přímo sousedí, jsou některé prampouchy vskutku ukázkou mistrného stavitelství (a samy leckdy vyžadují oporu). Význam má i jejich věk a materiál.

4. Oáza v poušti

• Jezírko je ukryto v podzemní jeskyni pokryté křišťály a polodrahokamy, ve kterých voda zrcadlí a tiché kapání vody zesiluje ozvěna. Vchod označuje živly ošlehaný menhir pokrytý tajemnými a starodávnými znaky.
• Nad studnou v oáze je postavena velká obytná pyramida. Silné pumpy (pohon magie nebo lokální zdroj energie) vyhání vodu do nejvyššího patra, odkud stéká do jednotlivých „bytů“ i zahrad.
• Obrácený zikkurat – základ se zdvíhá nad úroveň pouště, ale uvnitř jsou další stupně vždy zapuštěné do hloubky, na dně pak stojí svatyňka, chránící vstup do podzemí.
• Osada kolem oázy je vybudována v soustředných kruzích. K vodě v centru se prochází postupně pásmem uprchlíků, žoldáků, obchodníků a nakonec kněží. Průchody mezi pásmy hlídají stráže.
• Na některých domech jsou do omítky mazlavou rudou hlinkou vmalovány rudé symboly zachmuřených tváří.
• Hliněné chýše, studny a skupinky stromů tvoří pouštní městečko, jehož půdorys opisuje tvar osmicípé hvězdy. V této oblasti je to obvyklé, neboť místní uctívají bohyni Lidganu, ochranitelku pocestných v poušti, jejímž symbolem je hvězda.
• Rada starších usedá namísto ve stanu v útrobách vykotlaného skaraba. Metalický lesk gigantických krovek je vidět z širokého okolí dříve než koruny palmových stromů. Jeho duše je mrtvá, ale aura chamtivosti v něm zůstala a prosakuje do myslí jeho obyvatel.
• Matka Palma – největší a nejstarší palma v celé oáze, kolem ní a u ní se koná každé významnější shromáždění, obřad nebo obchod. Každý ji střeží a opatruje, protože je znakem a současně zárukou prosperity oázy. Její plody prý mají léčivé účinky a semenáček vznikající jednou za několik let je vzácným a ctěným darem.
• Kolem celé laguny, jediného zdroje vody široko daleko, stojí zjevně už dlouhé předlouhé roky vysoká pevná zeď. Nemá ale ani tak chránit mokrý poklad, jako spíš obyvatele oázy před posvátným obrovským krokodýlem, který v ní sídlí. Přes zeď vede několik můstků, z nichž je možné, s pomocí kyblíku a dlouhého provazu nabrat vodu. Žije ještě krokodýl, nebo je to jen legenda, která má chránit drahocennou lagunu? Nebo naopak dát vydělat majitelům můstků?

5. Trpaslické hornické městečko

• Je vystavěné po celém obvodu hluboké kruhové studny a trpaslíci berou vodu v kbelících na lanech z hlubin dole. Celé město je uzpůsobeno jejich výšce, lidé se musí hluboce shýbat.
• I když je městečko z většiny nadzemní, místo ulic má pasáže imitující trpasličí podzemní architekturu. Na střechy je navezena země.
• Kolejová dráha – městečko je místo chodníků protkáno soustavou dřevěných kolejišť s nepřeberným množstvím výhybek a křižování. Po kolejích jezdí vozíky tažené velkými psy i ruční drezíny.
• Chatrné domky postavené ze všeho, co bylo zrovna po ruce, se skrývají mezi haldami vytěženého materiálu. Mezi kopci z hlušiny se utvořila jezírka, kde místní chovají ryby.
• Každý domek v městečku stojí na dvou tuctech kůlů. V přízemí mezi kůly se nachází dílny, obchůdky, kuchyně a sklady, v prvním krytém patře na kůlech trpaslíci spí a odpočívají.
• Pro orientaci ve městě se používají vykované vývěsní štíty. Jejich význam a podoba je daná tradicí a formálně se štít chudého bednáře nesmí lišit od bohatého. V praxi ale samozřejmě kvalita zpracování, zvolený kov či zrobení háku, na kterém je štít zavěšen odráží postavení i majetek majitele dílny či podniku.
• Příroda zde vytvořila obří proláklinu s jezerem železité vody na dně. Stěny kráteru jsou prošpikovány trpasličími štolami, které jsou v mase horniny pospojovány nesčetnými schodišti a šachtami.
• Ubytovny a dílny jsou nadmíru honosné s praktickými i dekorativními kovovými doplňky. Železné brány, měděné mapy štol s cínovými trpaslíky, nové náčiní etc. Klany se snaží odepsat co největší podíl natěženého materiálu jako pracovní výdaje.
• Síň kovadliny – nejhonosnější komnata v celém městečku. Mistrovskou ukázkou kovotepeckého řemesla jsou už zdobné vstupní dveře. Samotná kovadlina vypadá překvapivě prostě, jen je poněkud větší. Zajímavější je materiál, z něhož je tvořena – z kusů kovadlin poražených nepřátelských měst, významných místních zesnulých mistrů či třeba z nalezených neobvyklých či neznámých druhů kovu. Říká se, že úder na tuto kovadlinu vnímá každý trpaslík náležící k bani, i kdyby byl stovky mil daleko.
• V místech, kde je vše z kamene a oceli působí dřevěný srub z voňavých borových a jedlových klád téměř nepatřičně, ale i on je symbolem cechu Zelenobradů, léčitelů, lovců a bylinkářů, kteří se starají o to, k čemu většina trpaslíků příliš blízko nemá.

6. Skřetí sluje v horách

• Skřeti jsou kanibalové a místnosti slují jsou vyskládány kostmi jejich obětí, takže vypadají jako kostnice. Ve zrezlých kovových koších zavěšených od stropu jsou uvězněny budoucí oběti, které teprve budou snědeny.
• Každá sluj je pevně zazděna, ve zdi jsou dva úzké otvory, jeden ve výšce patra, který ústí do šikmo stoupající šachty, druhý těsně u země. Obranné opatření, horním otvorem se spouští a vytahují věci, dolní slouží ke vstupu osob po čtyřech. Hostům domácí pomohou vstát, vetřelce praští rovnou do týla.
• Parní lázně – v malé kaverně vyvěrá horký pramen, vytvářející oblaka páry, bizoní kůže ve vchodu oddělují vedlejší prostor s jezírkem s ledovou vodou.
• Sluje jsou vyzdobeny důmyslně rozmístěnými panáky ušitými z kůží a ozdobenými kusy oblečení, výstroje a výzbroje padlých nepřátel. Panáků je několikanásobně více než skřetů.
• V okolních horách žijí malé ještěrky s dlouhými protáhlými hlavami - a právě jejich lebky a kůže jsou oblíbenou ozdobou ve slujích.
• Celé prostory jeskyně jsou zdobeny obrazci poskládanými z kostí a lebek. Skřetích, lidských i zvířecích. Čím hlouběji do podzemí, tím jsou struktury větší a propracovanější.
• Jeskyně je zvenku porostlá žilnatým červeným trním. Skřeti ho zalévají krví zvířat i lidí. V blanitých kokonech na něm pěstují velké krvežíznivé netopýry.
• Odpadová díra – v nejzazším koutu jeskyně je otvor vedoucí kamsi dolů, nikdo už ani neví, zda přirozený nebo umělý, z něhož se line nasládle kyselý zápach. Kdo ale ví, co všechno lze na této děsivé skládce najít, s jakými vzácnostmi si skřeti nevěděli rady a tak je zahodili? A s čím o to bude třeba bojovat?
• Vysoké plošiny – ač všichni žijí v jedné sluji, neznamená, to, že by si skřeti byli rovni, pokud jde o bydlení. Čím mocnější skřet, tím vyšší plošinu na spaní si buduje. Ratiště zbraní poražených nepřítel, vhodné větve a kmeny, ale i kosti ulovených zvířat a cokoliv dalšího může posloužit k vybudování vyvýšeného ležení. Vzájemná podpora plošin je pak znakem důvěry mezi skřety či jejich příbuzenství.

7. Tábor banditů

• Banditi se usídlili v opuštěné sýpce. Prostor je rozdělený na pokoje pro rodiny lapků labyrintem barevných koberců, které uzmuli orientálnímu kupci.
• Vše je ve větvích. V korunách jsou postaveny dřevěné podlahy a nataženy stanové plachty, využívající přírodních opor (větví). Věci visí ve vacích, lidé spí v hamacích. Vězně drží v závěsných klecích. Vstup zajistí provazové žebříky a jeřáby.
• Velitelský stan – mezi plátěnými stany a hrubými sruby stojí rozměrný pestrobarevný stan ušitý z pevných, ale překvapivě jemných látek. Uvnitř obraz pohodlí, polštáře, podušky, gobelíny a na stolečku porcelánový čajový servis.
• Tábor visí ve větvích několik metrů nad zemí. Je tvořen soustavou kožených a plátěných hamak a provazových žebříků. Konstrukce využívá jen nezbytné minimum prken a jiného pevného materiálu.
• Rokle, vedoucí k tábořišti, je plná malých panenek upletených z klacíků, suché trávy a mechu. Jsou rozvěšené na stromech i keřích po obou stranách malé pěšinky a mají za úkol odradit zvědavé návštěvy předstíráním, že v rokli žije čarodějnice.
• Ve středu tábora je třísáhový vyvolávací kruh. Banditi se do něj snaží vetknout cokoli cenného získají, aby zvýšili svou šanci na vyvolání patrona, který jim pomůže získat zpět jejich domovy.
• Kotel nekonečného guláše - ústředním bodem tábořiště je veliký litinový kotel, v němž se neustále vaří guláš, kdyby někdo z osazenstva tábora dostal hlad. Druhy masa, z nějž je už roky v kuse vařen by nespočítal ani slavný gastromatematik Šelbred. Do kotle se vejde celý kůň, možná kůň a půl. Řada skvrn na kotli snad žije vlastním životem a na severní straně kotle se dokonce objevily neznámé formy lišejníku.
• Koňská ohrada - jedno z důležitých míst tábora, kde probíhá jak péče o koně osazenstva, tak obchod s těmi…nadbytečnými. Vysoké kolové hradby zakončené ostrými špičkami brání koním v útěku a nezvaným návštěvníkům v jejich pletkách. Mezi nimi se procházejí nepříjemně vyhlížející krátkouší psí kříženci . Často sem zajdou i lidé s vážnějšími zraněními, protože zdejší felčaři si vědí rady nejen s koňmi.

8. Hraniční přechod

• Přechod v horách tvoří dlouhý a úzký tunel vysekaný v kamenném masivu. Strážní patrolují na svých stranách a dovnitř se nedováží kvůli duším dělníků, kteří tunel postavili a nyní v něm straší.
• Věž uprostřed valu s palisádou. Přízemí tvoří obranné prvky (padací most přes kruhový příkop, dvojitá brána, spouštěcí mříž), druhé jejich obsluha a ve třetím žijí celníci i s rodinami. Jeden z každé země, plus ti, koho si přivedou.
• Most – přes širou řeku do půlky proudu stojí festovní kamenný most, zdobený mramorem. Vstup chrání mohutná mostní věž s dvojitou padací mříží. Most pokračuje prostou dřevěnou konstrukcí a na druhém břehu stojí chatrná dřevěná budka.
• Dvě říše rozděluje řeka a jeden brod chrání dvě pevnosti. Ve snaze uškodit tomu druhému se jeden z velitelů rozhodl, že zaplatit budete muset za přechod i na jeho straně.
• Zdi i střechy několika domků jsou natřeny zářivě bílou barvou. I během zatažených nocí domky lehce svítí a každá silueta je na nich dobře patrná.
• Dvě dřevěná stavení, pomalovaná v národních barvách, s vysokými stožáry a vlajkami spolu s dvojicí stejně vymalovaných závor stojí na cestě jen pár metrů od sebe. Krom tohoto podivného páru nic v okolí nenaznačuje toho, že jde o hranici mezi dvěma zeměmi.
• Mohutná nevysoká věž stavěná tak, aby posádce skýtala ochranu i při těch nejhorších bouřích, které se průsmykem prohánějí. Silné zdi, malá okénka a místo střechy zaoblená kamenná helmice.
• Cestovatelé, muži, ženy, děti i zvířata, musí projít dlouhou nádrží neprůhledné modravě třpytivé vody. Má je očistit v očích místního božstva, ale ve skutečnosti jim pod kůži vlezou tencí červi, kterými je může šlechta ovládat.
• Geldhaus – mezi ostatními, poněkud omšelými stavbami hraničního městečka vyniká hrázděný spíše dvůr než jen dům, sám o sobě koncipovaný jako malá pevnost – nepočetná úzká okna, bytelná brána, střelecký ochoz, nehořlavá břidlicová střecha. Právě zde se skládá a proclívá zboží.
• Hranice leží přesně uprostřed řeky, spojení přes ni zajišťuje lanový přívoz. Ovšem panstvo na obou stranách musí demonstrovat své odhodlání, takže lana procházejí složitým štípacím zařízením, aby mohlo být spojení do sousední země bleskurychle přerušeno. Při poslední nešťastné náhodě se utopila žena s dítětem, proto převozník opatřil svůj člun pod hladinou vedeným lanem ukotveným ke kameni uprostřed řeky.

9. Mágova věž půl dne cesty za městem

• Věž stojí uprostřed ledového jezera, nad kterým leží věčná mlha. Jediný způsob, jak se tam dostat je na loďce, která sama bez veslaře a lodivoda naviguje mezi ledovou tříští.
• Obytná socha muže v dlouhém rouchu a kápi s plnovousem a velkou holí. Natolik velká že i do vrcholku hole se dá vystoupat po malém schodišti a zapálit tu malou vatru. Okna a podobné prvky jsou zohledněna a zapadají do dekorativního vzoru na “rouchu”.
• Magický pivovar – věž je mimo dosah várečného práva, sládkem je zubatý skřet, oheň v kotlích udržuje salamandr, vodu obstarává rusalka, ječmen mavka a led mág teleportuje z ledovcových plání dle potřeby.
• Roubená věž stojí uprostřed jezera a už dlouho v ní nikdo nebydlí. Třeba se v ní dají najít nějaká dávno zapomenutá kouzla… pokud se dostanete přes obrovská hejna krys, které zahubila předchozího majitele.
• Všechny důležité prvky věže jsou projektovány okolo čísla sedm. Místnosti mají po sedmi dveřích, schodiště sedm stupňů před odpočívadlem, v každé ze sedmi koupelen je rozvedena voda k sedmi kohoutkům.
• Při příjezdu vrcholek věže opticky sahá až do oblak, ale když člověk přijde blíž, zjistí, že věž je mnohem menší, má jen neobvykle malá okna, a obláček, který zakrývá její špičku, ve skutečnosti vzniká v jejím podkroví.
• Každé ze sedmi podlaží věže je tvořeno blokem, který se (s výjimkou přízemního) neustále otáčí kolem středové osy. Rychlost otáčení se různí, jeho smysl a účel těžko pochopit.
• Po vyslovení hesla se vrchní patra vznesou, což částečně rozšroubuje a roztrhá spodní dvě třetiny věže. Na první pohled vypadá jako ruina, která se bez ohledu na gravitaci rozpadá od středu. Přes vzniklé mezery je téměř nemožné vyšplhat, ale stejné heslo věž znovu složí.
• Bidýlko – na místě s dobrým výhledem na vchod od věže i cestu od města se nachází umně maskovaná pozorovatelna městské gardy, mající střežit jak samotného mága (či spíše město před ním) tak i to, kdo si žádá jeho pomoci.
• Huňáčův příkop – věž je obklopena hlubokým a širokým příkopem, přes nějž se klene jen tenký kamenný můstek, každý, kdo se odváží přes něj přejít, má nejspíš dost vážný důvod, proč mága vyhledat. Příkop se mezi tím stal domovem několika pozoruhodných zvířat a jim podobných tvorů, které mág na svých toulkách tímto i jinými světy potkal. Prvním z nich byl obzvláště společenský huňáč modrý, jenž dal příkopu jméno.

10. Chrám

• Sloupy chrámu jsou mohutné stromy, jejichž spletené větve vytváří klenbu, živé ploty tvoří stěny a podlahou je zelená tráva. Sluneční světlo prosvítá mezi listím a větvemi, ve kterých zpívají ptáci.
• Velké kamenné bludiště osvětlené obřími svícemi, podél zdí jsou oltáře jednotlivých bohů. Všechny oltáře jsou stejně velké. Chrám je ekumenický, logiku uspořádání oltářů znají jen kněží, pokud vůbec někdo. Každý si svou cestu k tomu správnému bohu musí najít sám. Vchod a východ jsou na opačných stranách budovy.
• Mechanismus osudu – na vnitřní zdech chrámu jsou obří sestavy ozubených kol, na každém zubu piktogram. Kněží každý den roztáčejí mechanické převody a z obrázků, které se dotýkají, věští osud světa.
• Ve sklepě měšťanského domu se stýká skupina měšťanů obětujících děti ulice svým tajemným bohům. Před zákonem chrání modlitebnu démon seslaný temným božstvem jako dar jeho ovečkám.
• Každá součást chrámu má na podlaze, stropu a zdech namalován svůj stín. Jakmile se v chrámu objeví nový výrazný prvek interiéru, mniši se okamžitě pustí do malování nového stínu.
• Všechny dveře a průchody mají překlad jen metr padesát nad zemí, aby se návštěvy musely neustále sklánět.
• Středem chrámového nádvoří je ohromná hlava boha Madoga vytesaná z kamene. Její doširoka otevřená tlama tvoří obětiště. Horní čelist je zčernalá sazemi z obětních ohňů, spodní zase stékajícími proudy krve.
• Křišťálová klenba/kopule je živá a sama se pohybuje. Neustále praská a srůstá, natáčí se za sluncem, měsícem nebo hvězdami. Kněží tráví své dny interpretací kaleidoskopických výjevů.
• Na starobylém kamenném podstavci se nachází oltář vybudovaný z podstatně mladšího zdiva, obě části k sobě zjevně nepasují, novější navíc vyžaduje časté opravy. Pod novými cihlami se skrývá socha původního božstva, kterou nebylo možno přenést ani jinak odstranit, navíc se jí zděné vězení pranic nelíbí. Podobné záplaty pak lze v celém chrámu nalézt častěji.
• Sevilicum – v zadní části chrámových pozemků, mimo hlavní pole pozornosti se dokončuje zvláštní stavba, vysoká jednoprostorová budova s vnitřním kruhovým půdorysem. Skrze nedokončenou střechu je vidět, že přesně uprostřed místnosti se nachází závěs pro něco velmi těžkého. Účelem stavby je provedením experimentu s velekyvadlem prokázat, že země je plochá a neotáčí s e kolem své osy. Někteří kněží se bojí, že takový experiment na svaté půdě může přivolat konec světa.

11. Univerzita

• Veškerý nábytek a obložení stěn je z exotického červeného dřeva, které štiplavě a velice charakteristicky voní.
• Jednotlivé budovy tvoří na rozsáhlém areálu hvězdnou mapu. Největší knihovny, fakultní správy, posluchárny a koleje odpovídají poloze nejjasnějších hvězd, menší odpovídají méně jasným hvězdám a na místě, kde lidské oko sotva zachytí drobné tečky, jsou altánky k rozjímání a údržbářské boudy.
• Katedra silnoproudé magie – v kampusu stojí štíhlá špičatá věž se schodištěm, které ji obepíná zvenčí. Nad střechou vždy visí černá mračna a co chvíli do věže udeří blesk.
• Univerzita je vystavěna v krychlích. Budovy jsou pravidelné kostky, místnosti i venkovní ulice čtvercové. Čtvercové jsou i dveře, krychlové stolky a židličky, i kašna je krychlová.
• Všudypřítomné cedule upozorňují neustále kolemjdoucí na stovky vyhlášek, nařízení a regulí, kterými se chod univerzity řídí.
• Rozlehlé dvorany, kryté promenády a stinné zahrady univerzitních pozemků poskytují nerušený prostor k akademickým rozhovorům. Jaký rozdíl oproti úzkým, přeplněným a hlučným ulicím okolního města!
• Jednotlivé koleje jsou vysoké kruhové věže, a každá je své vlastní Místo moci. Spojené jsou v gigantickém pentagramu nadpřirozené dlouhých mostů. Snižuje se tak šance, že případná magická katastrofa zasáhne některou z okolních.
• Aréna – v opuštěném lomu za univerzitními kolejemi vznikla neoficiální soubojová aréna, kde studenti všech ročníků a další dobrodružné nátury prověřují své schopnosti v celé řadě dovedností. Na stěnách bývalého lomu je improvizovaně sestavena pestrá směska sedátek všemožného původu. Dole se na uhlazeném písku konají souboje v magii, šermu a celé plejádě jiných dovedností.
• U poslední naděje – knajpa lidově zvaná „u zoufalce“ nabízí poslední naději hned ve dvojím smyslu jednak studentům nemajícím peníze a druhak každému, kdo potřebuje pomoci s náročným úkolem a při tom nemá prostředky na to, aby si najal skutečného specialistu.

12. Město v širé nížině

• Domy tvoří zemljanky napůl zapuštěné do země a jejich střechy kryje rudý mech. V blátivých ulicích se prohání psi i drůbež a v hromadách hnoje u cesty se rochní vepři.
• Domy ve městě jsou uspořádány do šestiúhelníkových bloků s velkými vnitřními dvory. Všechny bloky jsou stejně velké a ulice stejně široké, celé město tvoří “včelí plástev” pravidelného tvaru.
• Stupňovité město – Město má čtyři vrstvy, jednu vně městských zdí, tři soustředné prstence hradeb, každý další je položený výš a domy jsou stavěné na navážce, ve středu se pak tyčí alabastrová věž.
• Je dokonale kulaté, kvůli obraně. Za hradbami se ulice stáčejí do kruhů a ve velkých ohradách chovají koně. Za několika valy se uprostřed skrývá sídlo kagana plné pohádkového bohatství. Nebo se to tak alespoň říká.
• Ulice jsou pojmenované po památných událostech zdejších obyvatel, ať těch dobrých, či špatných. Je zde například ulička Vítězství řezníka Borka nad medvědem i ulice Zrada pokladníka Bělohlávka.
• Ve městě je neskutečné množství slepých ramen řeky, která v široké úžině mnohokrát měnila trasu svého koryta. Přes ně pak vedou lávky a mostky, a proto se mu také říká „Město tisíce mostů“.
• Bašty mohutných hradeb, které obklopují město, jsou osazeny větrnými mlýny. Jejich klapot je charakteristickou součástí denního městského ruchu.
• Celé město, omítky domů, prapory a šaty obyvatel jsou rozřazené v hierarchii sytých barev. Místní smí komunikovat jen se svou barvou a s barvami pod nimi a nad nimi.
• Mt. Rekord – zcela plochá krajina, rovná kam až jen oko dohlédne, inspirovala obyvatele města, aby využili kdejaký kousek nepotřebného vhodného materiálu a budovali z něj městský kopec – nejvyšší bod planiny. Podobný nápad ale mělo i nemálo sousedů, takže kopec musí být soustavně strážen před jejich bortivými prackami.
• Na pláních není hrdinů, jen poctivá tvrdá stále stejná práce. Proto když se měšťané rozhodli ozdobit své město novým pomníkem, bylo jediným reálným kandidátem dlouhé zelí, hlavní obchodní artikl. Pomník je samozřejmě celý zděný, neboť to je nejdostupnější materiál.