Mimozemská rasa: Všichni

Spolupráce a konzultace: Faskal, Asheara

Název pro celou rasu je „Všichni“, několik jedinců se označuje jako „Každí“ a jeden jedinec je „Každý“ (proč má mimozemská rasa tak netradiční jméno viz oddíl Komunikace).

Navzdory svému hrozivému vzezření a hanlivé přezdívce „vesmírní brouci“ je to rasa hluboce přesvědčených pacifistů, ekologů a počítačových inženýrů. Přestože díky své pokročilé technologii a potenciálně neomezeným počtům by mohli dominovat rozsáhlým oblastem vesmíru, nikdy ve známé historii nevedli válku proti jiné cizí rase. Sami nemají potřebu nikam expandovat a vše, na čem jim záleží, je jejich vlastní svět. Nakolik chápeme jejich důvody, věří, že je propojen s jejich osudem a má zvláštní místo v osudu celého vesmíru.

My lidé jsme tak trochu „nová děcka v ulici“ ve společnosti ostatních mimozemských ras a většina z nich si dává dobrý pozor na pusu. Z toho, co nám ale byli ochotni říct, se již několik ras pokoušelo Všechny napadnout. Flotila žádné z nich se nedostala nikam blízko jejich domovské planety. Jejich pokročilé obranné systémy je činí prakticky nezasažitelné jakýmkoli nepřátelským útokem. Takto chráněni před nepřáteli mohou vyvíjet technologie, které představují jejich největší exportní artikl. Jsou prodejci nejlepší počítačové technologie a techniky ve známé galaxii. Výměnou za ni a služby Každých, které posílají ostatním rasám, aby tuto techniku ovládali, získávají vše, co nemohou jinak vyrobit nebo vypěstovat. Většinu toho představují suroviny, které nezískávají v potřebném množství díky tomu, že sami neexpandují.

Díky tomu, že jsou chráněni před cizím útokem a jsou neutrální ve všech válkách okolo nich, slouží také jako ideální bankéři a v jejich systému jsou bezpečně uloženy hmotné rezervy nejednoho okolního státu.

Biologie

Členové rasy vypadají jako arachnofobikovy nejhorší noční můry – kombinují v sobě některé estetické prvky pozemského hmyzu a pavouků. Jejich tělo je navenek chráněno tuhým exoskeletem a mají čtyři páry končetin. Dvě silné zadní končetiny slouží jako nohy. Většinu času chodí vzpřímeně a jen v případě, že pospíchají, použijí dvojici nejvyšších silných končetin jako druhý pár nohou. Jinak jim tyto končetiny slouží k přesouvání těžkých předmětů a jsou zakončeny spáry, které jim slouží jako zbraně v případě války. Zbylé dva páry končetin mezi nimi jsou menší a méně obrněné než předchozí dva páry a jsou určeny k jemné manipulaci. Na hlavě mají silná kusadla. Mají velice dobrý zrak a k vidění jim slouží šestice velkých a komplikovaných očí umístěných na hlavě. Protože jejich rasa z velké části žije v tunelech pod zemí, ve kterých se za pomoci všech svých osmi končetin dokážou pohybovat hbitě a obratně, mají velice dobrou prostorovou orientaci. Jejich krev je olejovitá a pro lidi toxická.

Historie

Jejich historii a vývoj zásadně ovlivnila masivní celosvětová válka, která zpustošila jejich svět. Díky společnému vědomí, které sjednotilo jejich úly (které se rozvinuly do států) a umožnilo jim rychlé pochopení komplexních problémů, velice snadno dosáhli industriálního věku. Díky tomu, že jsou schopni se rozmnožovat a doplňovat své počty geometrickou řadou (podobně jako mravenci na Zemi), jejich války spočívaly v nasazení velkých počtů vojáků. Díky překotnému rozvoji byly ale nyní tyto masy vojáků vyzbrojeny smrtícími moderními zbraněmi a také zásobami zbraní hromadného ničení – chemickými, neutronovými a jadernými.

Menší boje o území, která dříve končívaly omezenými ztrátami a malými přesuny hranic… se nyní jako stepní požár po škrtnutí sirkou rozšířily na celou jejich planetu a všechny roztříštěné úly a státy. Během několika málo týdnů zahynuly desítky miliard členů rasy a jejich svět byl téměř úplně zničen. Velká většina povrchu přestala být obyvatelná a nukleární zima, která následovala, zahubila velkou část těch, kteří do té doby přežili, včetně nebojujících, kteří byli do té doby považováni za nedotknutelné. Zkáza byla tak strašlivá, že boje ustaly samovolně a bez rozkazů. Velitelství různých armád byla stejně většinou zničena, generálové byli mrtví a linie komunikací byly přerušeny. Přeživší té strašlivé katastrofy, která už v jejich historii navždy známa jako Válka, uzavřeli provizorní mír, který od té doby nebyl už několik staletí porušen. Sjednotili také různá roztříštěná společná vědomí různých úlů a států do jednoho celoplanetárního, které napříště reprezentuje celou rasu.

Společnost

Po té strašlivé válce svět byl zničený a spálený, a aby přežili, museli se změnit Přestože se dokážou velice rychle rozmnožovat a dokázali by během několika málo týdnů znásobit svou celkovou populaci nebo se dokonce vydat dobýt velké kusy prostoru, nechtějí. Z nutnosti po Válce udržovali své počty na minimálních úrovních a zmenšili počty členů svých kolonií (kterým říkají „matrice“) z několika set jedinců na pouhý tucet až patnáct jedinců, přičemž nejmenší počet, kdy mohou matrice fungovat je devět. Pokud počet členů klesne dlouhodobě pod tuto hranici, pak chřadne a umírá. Její členové začnou být katatoničtí, přestanou přijímat potravu, hýbat se a postupně zemřou, přestože fyzicky by byli naprosto v pořádku. Vědci předpokládají, že nemají dostatečné propojení myšlenek na to, aby byli schopni běžně fungovat a bez vzájemného spojení prostě hynou.

Jak jejich matrice přesně fungují není lidem úplně jasné, protože Všichni sami jsou na takové detaily skoupí. Ví se určitě, že v rámci matrice mají několik různých funkčních druhů a ví se, že jen jeden člen matrice je schopen klást vejce. Několik dalších bývá větších a silnějších a postuluje se, že jde o plodné samce, zatímco zbytek matrice tvoří sterilní dělníci. Neví se to ale jisté a některé důkazy naznačují, že funkčních druhů je v rámci matrice více a jejich struktura je tak mnohem složitější, než jsme si původně mysleli.

Svoje matrice početně nijak nerozšiřují, pouze nahrazují zemřelé jedince novými, aby udrželi stabilitu. Díky zděděným vzpomínkám nový člen matrice nahradí starého bez obtíží a převezme jeho roli. Pouze po dlouhých analýzách a váhání společné vědomí svolí k vzniku nových matric, které cestují mimo planetu jako operátoři jejich techniky nebo rozšiřují osídlení v místech, kde byly odstraněny následky války. Existují teorie, které vysvětlují jejich nechuť k expanzi na další planety z obavy, že by dostatečné množství Každých na jiné planetě vytvořilo nezávislé a konkurenční společné vědomí. Buď se společné vědomí obává ztráty monopolu, nebo se bojí další případné války proti svému vlastnímu druhu. Nakolik jsou tyto teorie podložené, netušíme.

Po Válce napjali všechny snahy, kapacitu i zdroje celé rasy k obnově svojí zničené planety. Začali ji obnovovat postupně, centimetr za centimetrem. Zahájili práce, které nebudou hotovy ještě po mnoho staletí, ale přesto se pro ně lopotí. Stali se z nich experti na ekologii a planetární inženýrství a jejich rozsáhlé projekty určené k nápravě toho, co předtím zničili, uvádí v úžas všechny okolní rasy.

Komunikace

Každí se mezi sebou dokážou domlouvat telepaticky (přesněji za pomoci posílání mimoprostorových zpráv na krátké vzdálenosti). Členové matrice umí udržovat vzájemné spojení do vzdálenosti asi dvou set metrů, domluva se členy ostatních matric je možná asi na vzdálenost padesáti metrů. Toto neustálé spojení s ostatními členy matrice jim umožnila vytvořit si částečné společné vědomí, které sdílejí. Jednotlivé matrice se řetězí a zapojují do vyššího společného vědomí, které zesiluje s počtem jedinců do něj zapojených. To jim umožňuje rychle řešit problémy a jejich vývoj a výzkum je neskutečně rychlý, protože dokáže využívat optimálně mentální kapacity všech zapojených členů Všech. Jak už bylo zmíněno, před Válkou bylo společných vědomí vícero, ale po ní se všichni přeživší spojili do jediného, které nyní funguje jako jediný poradní hlas pro celou rasu.

Pokud vzdálené matrice řeší důležitá rozhodnutí, mohou zapojit veškerou kapacitu všech svých členů a vytvořit „simulaci“ nadřazeného společného vědomí na základě svých vzpomínek a kapacit, které mají k dispozici… a dostanou odpovědi, které jsou zhruba v souladu se společným vědomím. Pro takovou simulaci je zapotřebí všech členů matrice a je to časově náročný proces, takže se k němu neuchylují často.

Pokud jsou jedinci sami a mimo dosah ostatních, jejich inteligence rychle klesá a jejich kreativní myšlení se omezuje na snahu získat jídlo a připojit se k ostatním. Málokdy jsou viděni ve skupinách menších než tři. Při tom počtu zřejmě dokážou udržet určité vědomí a inteligenci, kterou mají, dokud se nepřipojí k ostatním. Naši vědci se stále dohadují, jak přesně funguje propojení mezi odlišnými jednotlivci a společným vědomím a nakolik jsou členové různých matric skutečnými individualitami, ale odpověď neznáme. Na to je jejich myšlení příliš odlišné a tento symbiotický vztah mezi jedincem a sdíleným supravědomím (případně více různými úrovněmi takového vědomí?) příliš cizí našemu chápání.

Díky telepatickému spojení a odlišné fyziologii nemají žádnou mluvenou řeč, a přestože dokážou do určité míry vnímat vibrace vzduchu a jemné otřesy země, nemají žádné orgány, které by jim umožňovaly slyšet v našem slova smyslu. Zpočátku, když se mimoprostorová komunikace jejich rasy teprve vyvíjela a byla jen velice omezená, si vyvinuli znakovou řeč, kterou se mezi sebou dorozumívali. Jejich manipulační paže mají několik kloubů, které jim poskytují značnou volnost pohybu a díky tomu si postupně z této znakové řeči vyvinuli psaný jazyk založený na kolech a kruzích (které tyto paže mohou obkroužit).

První zařízení, která vyvinuli, aby se domlouvali na dálku, nepřenášela zvuk, ale obraz. Mají dobře vyvinutý zrak a jejich oči jsou schopné vnímat velice přesně drobné rozdíly. Jejich „písmo“ představují velice zhuštěné obrazce (ve tvaru mnoha soustředěných kruhů s odchylkami a propojeními na kružnicích, které se vyvinuly z pohybů paží), které obsahují překvapivě mnoho informací. Pro nás je bez počítačové analýzy nemožné rozpoznat všechny jemné odchylky, které obsahují význam a informace a číst tak jejich písmo. Každí na oplátku nedokážou porozumět naší řeči, prostě protože ji neslyší (neznají vůbec hudbu a její koncept je jim zcela cizí). Mimo svou planetu ale používají mechanické překladače, které jim převedou naši řeč na jejich písmo, a naopak dokážou převést jejich písmo (díky několika končetinám jsou schopni psát velice rychle) na náš text. I když by samozřejmě mohli použít počítačem generovaný hlas, dávají vždy přednost textové, a tedy obrazové komunikaci, která je jim kulturně bližší.

Svůj znakový jazyk používají prakticky už jen pro dálkovou komunikaci. Pro přímé rozhovory už používají vždy svou telepatickou komunikaci. Dramatickým zjednodušením také vznikla verze jejich znakové řeči, kterou se po vzájemném tréninku mohou dorozumívat s lidmi i bez překladačů. Jen málokterý člověk ji ale ovládá.

Díky tomu, že nemají mluvené slovo, je název, který pro ně používáme („Všichni“) jen překladem, který jsme dostali z překladače. Jak sami sebe nazývají ve svém vlastním jazyce netušíme, protože ten jazyk neznáme. Je sdílen pouze telepaticky a my jej neumíme nijak zachytit.

Osídlení

Všichni rádi žijí natěsnáni na sebe a v blízkosti jeden druhého. Členové jedné matrice se od sebe příliš daleko nevzdalují, protože bez zapojení do společného vědomí hloupnou. Většinou je tak jde najít v rámci obálky dvou set metrů, v níž si spojení udrží.

Díky schopnosti šplhat a využívat všech končetin jsou jejich obydlí i osídlení trojrozměrná. Na domovské planetě tunelují hluboko do země a nad povrchem si staví vysoké konstrukce ne nepodobné mrakodrapovým mraveništím. Všude žijí v hustých osídleních, aby stále udržovali vzájemné spojení a zapojení do společného vědomí. Všechna nová rozšíření stávajících měst tak plánují. Za předpokladu, že matrice se zdržují v těsné blízkosti, není těžké vypočítat, jak budovat, aby statisticky měli stálé spojení se zbytkem společného vědomí.

Pokud žijí mezi ostatními rasami, mají tendence si pro sebe vždy přizpůsobit několik pater nad sebou. Cítí se nejistě jen v jedné úrovni a mezi patry si prořežou průchody a šachty, kterými se umí rychle přemisťovat. Vytváří si navíc meziprostory mezi patry a zmnohonásobují tak plochu, kterou mají k dispozici.

Vzpomínky

Ví se o nich, že jedinci umí dědit vzpomínky zemřelých. Díky tomu si i dnes žijící Všichni pamatují Válku, zkázu, ohně, které planetu pohltily i strašlivou nukleární zimu, která následovala. Ty děsivé vzpomínky jim připomínají, proč tak usilovně pracují a proč už nechtějí připustit další války, stejně jako vzpomínky na planetu před zničením je motivují ji obnovit a vylepšit.

Naši vědci zatím neobjevili princip, díky kterému k tomu dochází, ale ví se, že jedinci, kteří nahrazují zemřelé členy matrice občas mají některé vzpomínky svého předchůdce. Předpokládá se, že vzpomínky a myšlenky jsou absorbovány společným vědomím a jsou buď přeneseny na vajíčka ve chvíli jejich nakladení, nebo si je jedinci sami po začlenění do společného vědomí mohou odtamtud sami vyvolat. Některé teorie mluví o ukládání vzpomínek do DNA na základě doposud neobjeveného principu, ale stejně jako s mnoha dalšími věcmi… prostě nevíme.

Závěr

Všichni jsou velice odlišná rasa, kterou zatím úplně nechápeme, přestože lidstvo se s ní setkalo již před desítkami let a matrice Každých působících jako počítačoví operátoři nebo inženýři nejsou na lidských světech ničím výjimečným.