Masky pustiny

Každá z masek musí být nošena alespoň tři dny, než je nositel schopen používat její moc.

Mrchožrout

Maska tvořená kostmi padlých zvířat a cárů kůže sešitá šlachou. Nad čelem se ježí hřeben z polámaných žeber a spodní půlku tváře kryjí pásky vysušené kůže.

Někdy se jí předzívá Chromec, podle zmrzačeného lovce který masku stvořil. Prý se roky živil mršinami a z nejlepších úlovků postupně složil masku, která mu hledání dalších padlin usnadnila.

Umožňuje nositeli dívat se jednou denně očima hyen, supů nebo jiných mrchožroutů. Nositel po krátkém soustředění upadá do transu, maska sama najde nejbližší aktivní zvířata. Vizi může nositel kdykoliv přerušit, nejdéle ovšem trvá tak půl hodiny, pak spojení samo pohasne. Lidé s velice silnou vůlí, nebo ti, kteří masku nosí dlouho mohou zvíře i částečně ovládat. Dlouhé nošení vyvolává chuť na uleželé maso a jisté porozumění s mrchožravými zvířaty.

Žíznivec

Maska ze střepů džbánů a amfor pospojovaných zauzlovanými provázky, popruhy a madly z travin. Dává moc proklínat nepřátele slabostí, horkem, žízní a samotnému nositeli propůjčuje schopnost přežít mnoho dní bez vody. Delší nošení umožňuje kletby cílit přesněji, časem je i sesílat na více lidí naráz nebo dokonce na celé vodní zdroje – studny zapadají pískem, napajedla se kazí a vysychají.

Dlouhé nošení prý vyvolává touhu masku používat stále více a mluví se i o úplné ztrátě osobnosti, touze zabíjet, nebo schopnosti šířit nemoci, ale vzhledem tomu, že žádná z masek není tak nenáviděná jako Žíznivec a nekoluje o ní tolik zlých příběhů je spolehlivý popis jejích účinků těžké najít.

Hledač

Maska složená z drobností ztracených v pustině. Drobné korálky, kus uzdy, útržky vyšisovaných látek, ztupený nožík, ztracený amulet… a desítky dalších.

O autorovi není zpráv, maska vystřídala mnoho a mnoho nositelů. Není “ráda” ztracená a nebude jen tak někde ležet desítky let.

Nositel vídá útržky minulosti, vidí věci v době jejich největší slávy. Když se mu dostane do rukou ztracená amforka, ucítí vůni pafrému, který v ní byl a spatří karavanu, která ji vezla přes poušť. Dotkne se kusu otesaného kamene a na okamžik spatří nádherný chrám tak jak stál před tisíci lety, než ho pohltila pustina. Čím déle je maska nošena, tím jsou vize častější a jasnější, nositel se v nich lépe orientuje a může je lehce řídit. Přiliš dlouhé nošení vyvolává ztrátu vazby na přítomnost, šeptá se i o tom, že lidé uvnitř vizí si začnou návštěvníka všímat, mluvit s ním, ale že nikdo, kdo masku nosí přiliš nežije dlouho. Někteří zešílí a někteří… prostě zmizí.

Válka

Masku tvoří směs hlíny, krve a popela vytvarovaná do podobizny lidské tváře a vysušená na slunci. Podle legendy nebyla stvořena ale vnikla sama na tváři krvelačného velitele, kterému na tváři zasychaly vrstvy a vrstvy válečného malování hlinkou, cákance krve a usazující se popel ze spálených vesnic.

Maska umožňuje nositeli vidět a povolávat duchy padlých. Na místech starých bitev a krveprolití je nositel uvidí jako mihotavé stíny, nehybně stojící ve slunci. Pokud si to přeje, může je na chvíli vtáhnout to současnosti, pokud bojuje, budou duchové pokládat jeho nepřátele za své a zachovají se tak, jak se zachovali kdysi. Někteří budou bojovat, jiní křičet, utíkat nebo prosit. Delší nošení umožňuje povolat více duchů a dokonce jim do omezené míry rozkazovat, ale také zostřuje samotné vidění duchů, což málokdo vydrží dlouho (někteří zešílí už po prvním nasazení masky). Mluví se i o zvýšené krvelačnosti a krutosti, ale ti co masku vůbec zvládnou a chtějí nosit už často zmíněné vlastnosti měli v nemalé míře.

Spáč

Masku tvoří desítky pecek, semínek, rostlinných vláken a lusků spletených do sebe. Pokud nositel utrhne z masky semínko, vtiskne ho do země a zalije trochou vlastní krve, vyroste na místě zázračně rychle rostlina které semeno patří. Maska se skládá ze semen mnoha běžných rostlin poskytujících jídlo, stín, základ pro léčivý odvar nebo trnitou ochranu před šelmami, ale leckterá spící semena a pecky jsou záhadou. Tajemství, jak do masky vkládat nové části je ztraceno a tak každý nositel masku o něco zmenšuje.

Dlouhé nošení vyvolává odolnost na rostlinné toxiny, jinak zdá se maska nic nezpůsobuje.

Bouře

Blesk, který udeří do písku za sebou nechává divnou spečenou skelnatou hmotu. Z kusů tohohle “pouštního skla” je poskládaná maska, přezdívá se jí někdy i přímo “Maska tisíce blesků”.

Její moc je přímočará, umožňuje nositeli jednou za pár dní přivolat blesk. Dlouhé nošení umožňuje blesky cílit lépe a povolávat častěji, vyvolává sny o bouřích a mění chování nositele na prudké, pyšné a prchlivé. Po ještě delším čase nositelé tvrdili, že slyší “zpěv” nebo “hlasy” bouří a vichrů, jejich dech se měnil na hvízdavý a hlas na ševelivý, syčivý nebo hřmící. Není známý případ, kdy by proměna postoupila dál, maska má krvavou historii a často střídá majitele, nebo je dlouhé roky ukrývána.

Požár

Maska složená z kusů ohořelých větví, spíš než drolivé je ale dřevo zčernalé a pevné. Vytvořena Popelavými šamany, kteří prý kráčeli po žhavém uhlí a vydechovali oheň, dává nositeli schopnost přežít uprostřed nejhoršího požáru. Může dýchat hustý dým, třeba i sedět uprostěd plamenů a nebude nijak zraněn.

Delší nošení nepřináší touhu podpalovat věci (i když se to o masce občas říká) ale naopak porozumění ohni, odhad kam se požár pohne a prý i určitou předtuchu, pokud má brzy přijít.