Ravnburgh: Zaskapur

Historie

V dobách svého největšího rozkvětu držela Purpurová říše bojovné zaskapurské klany většinou na uzdě a Mahran, jehož území přiléhalo přímo k území říše, byl přímým vazalem basileů. Purpuřané štvali jeden klan proti druhému a využívali obratně jejich neshod, aby jim zabránili se sjednotit proti společnému cíli. Zaskapuršstí jezdci často bojovali po boku armád Purpurové říše jako spojenci nebo žoldnéři a říši plynulo velké bohatství z kontroly obchodu zpoza Žhnoucích pouští. Důležitá města na karavanových stezkách kontrolovaly přímo posádky říšských vojáků.

Poté, co byla síla Purpurová říše oslabena, amir klanu Asla Hajat, Aziv Zlatý, se prohlásil malekem všech zaskapurských klanů a v občanské válce, která následovala, rozdrtil všechny protivníky z řad amiri ostatních klanů. Pak dobyl města držené purpuřanskými posádkami a vyhnal je ze země. Mahran se stal součástí zaskapurské říše a vazalem maleka Aziva. Po sjednocení Zaskapuru obrátil svůj zrak na poledne a Zaskapur několik desítek let válčil ve Žhnoucí poušti a za ní se Sarrají a Núrem o kontrolu nad obchodními stezkami. Sarraj byla poražena a zavázala se platit tribut ve zlatě a otrocích pro zaskapurské vojsko.

S vyřazením rivala na poledni se pozornost Zaskapuru obrátila zpět k pobřeží Vnitřního moře. Nájezdy na pobřeží Císařství a Ligy zesílily a zaskapurská vojska zaútočila na pobřežní města, která Lví císařství drží v Zaskapuru, zatímco další vojska se vylodil na jihu Císařství samotného.

Lví císařství, do té doby se svářící s královstvími Arlatu, uzavřelo příměří, které obě strany potřebovaly. V Arlatu propukla válka proti vzdoro-velekráli a lionesse potřebovala přesunout síly na jih proti invazi. Zaskapuru se tu podařilo dobýt několik měst a pevností a v současné době je brání proti protiútoku sil, které proti nim císařství vrhlo. Díky čarodějům a zlobrům se zatím waziri Zasitas ifn Ma’qil, který invazi velí, drží a poslal pro posily do k hlavním silám maleka Wada Sa’da Nádherného. Ty v současné době obléhají velké císařské město Vyqtis na zaskapurském pobřeží.

Obyvatelé zemí Zaskapuru

Zaskapuřané jsou snědí a tmavovlasí, mají silný pocit vztahu k rodině, širšímu klanu, rodinným spojenectvím, křivdám a vyřizování účtů a krevní msty. Pro cizince je téměř nemožné vyznat se v jejich vzájemných vztazích, neustále se měnících spojenectvích, nepřátelstvích, vendetách a zapůjčených službách. Jejich kultura oceňuje nade vše odvahu, pohostinnost, držení daného slova a pomstu. Zaskapuřané věří, že duch zavražděné osoby kvílí z hrobu, dokud není jejich žízeň po krvi jejich vraha utišena.

Často zdobí svou kůži a tváře složitými tetováními a malovanými vzory. Preferují volná a pestrobarevná oblečení, která dávají na odiv jejich bohatství. Nosí šperky jako známku přízně rodiny a přátel a tyto předměty vetkané do oblečení slouží jako viditelný symbol dobrých vztahů a závazků, které učinili. Využívají k tomu zvláštní šperky zvané tiihad. Dávají se jako viditelná zástava dobré vůle a obdarovaný se na něj může odvolat. Mohou být použity k výměně za pohostinství nebo splnění závazku dávného slibu. Některé jsou zvlášť vytvářeny ze dvou kusů, aby mohly být rozděleny a jedna polovina darována. Po splnění služby bude opět spojen a darován celý (v druhé polovině jsou zpravidla drahé kameny nebo cenné zlato jako odměna za vykonanou službu).

Každý Zaskapuřan, který dosáhne dospělosti, nosí u pasu dýku, kterou používají ke skládání krevních přísah. Krev pečetí dary, které jsou při té příležitosti vyměněny, i tiihad jako zástavu.

Společnost

Struktura zaskapurské společnosti je velice hierarchická. Základním kamenem společnosti je klan, rozšířená rodina, do které každý Zaskapuřan patří.

Některé klany jsou patriarchální, dědí se po mužské linii a muž si vybírá nevěstu. Jiné jsou matriarchální, dědí se po ženské linii a dívky si svého budoucího manžela vybírají samy. Svatební zvyky a kdo předává věno (za nevěstu) nebo dary (za ženicha) se liší klan od klanu.

Tradičně se muži starají o hospodářská zvířata a celý klan putuje s nimi v přirozeném cyklu hledání potravy, vody a úkrytů. Získávají tak dostatek vlny z ovcí, bavlnu z rostlin a prodávají je ve městech, kde jsou látky barveny. Ženy se tradičně starají o rodinu a zastávají ruční práce. Vyrobené výrobky a látky pak prodávají buď ostatním členům klanu nebo cizincům, kdykoli zavítají do obydlených oblastí.

Magie v zaskapurské společnosti vychází z předpokladu, že běžný smrtelník nedokáže konat nadpřirozené skutky (takovou moc jejich kultura vyhrazuje pouze prorokům). Čarodějové, kteří provozují kouzla přímo, jsou rouhači, kteří si přisvojují moc bohů a jsou pronásledoávni a trestáni smrtí. V jejich společnosti ale existují jedinci, kteří dokážou přivolat džainni , mocné duchy a démony, kteří obývají svět a rozlehlé pouště a skrze jejich moc ovlivňovat svět kolem sebe nadpřirozeným způsobem. Říká se jim sahir (pl. sahiri ) a jsou zároveň drženi v úctě i obáváni. Jejich těla a tváře jsou pokryty mystickými nápisy a lze na ně narazit i na bojišti, kde bojují nezřídka v řadách vojsk. Jsou často členy jednoho z několika mystických bratrstev a řádů, kterým se říká takke.

Vláda

Každému klanu vládne amir (ženská forma amira ), kterého si klany samy vybírají podle svých obyčejů (může být dědičný, může být zvolen po smrti starého vůdce nebo může jít o náboženského vůdce). Všem klanům Zaskapuru pak vládne malek. V důležitých oblastech jsou navíc jmenováni waziri (místokrálové), kteří svěřená území spravují malekovým jménem.

Hospodářství a obchod

Zaskapur je velkým obchodním uzlem a jeho přístavy jsou rušná obchodní místa, kam dorazí karavany z poledne, které prošly skrze Žhnoucí poušť a vymění svá zboží za zboží z lodí. Je to také hlavní uzel obchodu s otroky. Zaskapurští korzáři provádějí nájezdy na pobřeží Lvího císařství i Ligy a unáší obyvatele vesnice nebo zajímají posádky přepadených obchodních lodí. Z poledne pak putují otroci ze Sarraje na poledni, aby byli prodáni na zaskapurských trzích.

Z jihu na hřbetech velbloudů kráčejících skrze Žhnoucí poušť proudí do Zaskapuru otroci, zlato, sůl, slonovina, kůže, akáciová guma (pryskyřice z mízy akácií používaná jako konzervátor).

V Zaskapuru se vyměňují za místní produkty, především cukr, látky, řemeslné výrobky (jako kupříkladu šperky), metalurgické produkty, měď, sanytr, zbraně, ryby, zrna pšenice a datle. Látky se vyráběly na místě nebo byly dováženy z půlnoci (především z císařství), jsou zde barveny a dál prodávány královstvím na poledni, bohatým na zlato (především Sarraj a Núr).

Velmi žádaní jsou také zaskapurští koně, přičemž v císařství jsou za jednoho ochotni zaplatit cenu až 6 nebo 8 silných otroků.

Náboženství

Většina obyvatel Zaskapuru užívá zdejší formu polyteismu, která uctívá mnoho různých bohů, duchů a předků. Uctívají se tu různí bohové jako Druhal, Khazraj a bohyně ar-Mezza, Latba, Qajšr a Unna. Bohové jsou uctíváni skrze množství rituálů, včetně poutí a věštění, stejně jako rituálních obětí. Různé klany, města, rody a rodiny mají vlastní kulty a bohy, které uctívají. Přední místo mezi nimi má bohyně osudu a štěstí, ar-Rebba, kterou mají v úctě všichni Zaskapuřané a její hlavní chrám v Naakha je nejdůležitějším sídlem celého náboženství. Přeneseně se Zaskapuřané označují také za „lid ar-Rebby”.

Zaskapuřané nedávají podobu svým božstvům, nestaví sochy a nemalují jejich zobrazení. Uctívají je v podobě neopracovaných bloků kamenů, nezřídka takových, které spadly z nebe nebo byly nalezeny jako ohromné krystaly v dolech pod zemí. Ar-Rebba je v uctívána v chrámu v Naakhce v podobě stojícího bloku kamene černého jako temná noc.

Náboženské obřady a zvyky kočovných klanů se liší od těch usazených na pobřeží a velkých městech jako Naakha nebo Aws. Ty usazené uctívají božstva v trvalých chrámech ve městech a oázách, zatímco kočovné a polokočovné klany z pouští musí vyznávat náboženství za pohybu a buď si s sebou převáží malé idoly, nebo uctívají božstva skrze jejich spojení s hvězdami. Ar-Rebba je kupříkladu uctívána v podobě jitřenky a její následovníci se nad ránem setkávají k modlitbě, obráceni k jasné hvězdě nad pouští.

Přísahají na své předky, kteří byli spravedliví a odvážní. Přísaha složená na hrobě předka se považuje za posvátnou, nezrušitelnou a nezlomitelnou. Zaskapuřané také volají na své předky, aby jim zjevili budoucnost a poradili v důležitých momentech. Poté, co sestoupí do hrobek předků a pomodlí se, ulehnou ke spánku a cokoli se jim zjeví ve snu, přijmou a učiní.

Jazyky

V Zaskapuru se mluví mnoha tucty různých jazyků a moha různými nářečími. Jazykem vládnoucí elity, stejně jako obchodu je zaskahaq , který se zpravidla zapisuje abecedou zvanou irkamet . S ním se dá domluvit ve většině měst a trochu se tímto jazykem mluví i mezi kočovníky v pouštích. Zaskahaq využívá mnoho vypůjčených slov z porphyriky , jazyka padlé Purpurové říše (především pro odborné a technické termíny) a leonaise (jazyka Lvího císařství) pro vojenské termíny.

Korzáři

Pobřežní města Zaskapuru (některá z nich v době slabosti klanů obsadilo Lví císařství) jsou v mnoha ohledech autonomní části říše, která mají vlastní vládce a jsou součástí zaskapurské říše často jen formálně. Jsou to uzly dálkového obchodu, ale také základny flotil zaskaprských korzárů. Waziri pobřežních měst mají velké příjmy z kořisti a prodeje otroků, které korzáři z jejich města dobyjí na Lize a Císařství.

Kapitáni korzárských galér, naa’qibi (sg. naa’qib ), vedou své operace v celém prostoru Vnitřního moře, jejich jediným zájmem je kořist na moři i na zemi a jejich metody jsou nemilosrdné. Nezajímají je mírové smlouvy ani dohody a žádná loď na moři před nimi není bezpečná. Největší zisky mají ze zajímání otroků a plení nelítostně nechráněná pobřeží, kde zajímají obyatele vesnic a rychle se stáhnou, než stihnou ozbrojené síly zareagovat. V posledních několika desetiletích pobřeží Císařství a Ligy značně zpustly a mnohé vesnice blízko moře nebyly nikdy obnoveny. Korzáři tak musí riskovat, vylodit se na nepřátelském pobřeží a útočit na vesnice dál ve vnitrozemí nebo na člunech postupovat proti proudu řek.

Korzárské galéry jsou zakoupeny investory (většinou amiri klanů, bohatými obchodníky nebo samotnými waziri měst) , kteří mají pevný zisk z veškeré naloupené kořisti. Wazir města dostává deset procent ze všeho, co projde jeho přístavy a výměnou korzárům poskytuje ochranu. Tyto kořistní operace jsou vedeny jako bezskrupulózní obchodní investice a ve městech je provozují bezohledné korzárské korporace.

Zaskapurské vojsko

Většinu zaskapurského vojska tvoří jízda postavená do pole pouštními a pobřežními klany, doplněná o elitní oddíly jízdy a pěchoty věrné vládnoucímu malekovi , které slouží jako jejich protiváha v případné občanské válce.

---

Pěchota

- hašhd (pl. hašhadun) – Nepravidelná lehká pěchota povolaná v čase války z místních obyvatel. Zpravidla bojují jako lučištníci nebo brání hrady a pevnosti. V bitvě zpravdila nemají valnou hodnotu.

- mkhazan (pl. mkhazi) – V boji se zaskapurská jízda opírá o profesionální a elitní jednotky pěchoty sestavené z otroků získaných na válečných taženích nebo jako tribut ze Sarraje a dalších podrobených zemí za Žhnoucí pouští. Stali se malekovými vojáky a jsou podrobeni přísné a tvrdé disciplíně, ale dostávají plat a penzi poté, co jsou vyřazeni z vojska. Vytvářejí tak vlastní a odlišnou sociální třídu v rámci zaskapurské společnosti. V míru slouží jako policie, palácová stráž a požárníci.

V bitvě vytváří pevnou zeď, o kterou se rozbíjí nepřátelké útoky. Před své pozice umísťují naostřené kůly, které jím pomáhají proti útokům jízdy. Muži v předních řadách nosí velké pestře malované štíty, ocelová brnění a přilbice a bojují kopími a halberdami. Před jejich řadu vystupují razabirun , nejlepší a nejzdatnější z válečníků (mnozí z nich ohromní zlobři ze Sarraje), kteří vyzývají nepřátele na souboje jeden proti jednomu a lámou nepřátelskou morálku porážením jejich šampionů. Za pevnou řadou štítu jsou seřazeni lučištníci a vrhači bomb. Mkhazi nepoužívají dělostřelectvo, namísto nich basazují vrhače bomb z řad zlobrů, kteří dokážou metat výbušné projektily přesně a daleko. Každý, kdo by se pokusil zaútočit proti řadě mkhazi , musel by se k nim dostat skrze smrtící déšť šípů a vybuchujících bomb, překonat naostřené kůly a pak se probít pevnou zdí štítů.

---

Jezdci

- nahab (pl. nahwaris) – Je to nepravidelná a nedisciplinovaná lehká jízda, kterou tvoří většinou příslušníci klanů z řad pouštních kočovníků. Slouží jako předvoj zaskapurského vojska, jako rychlí průzkumníci a nájezdníci, kteří terorizují nepřátelské obyvatele, drancují vesnice, vypalují pole a rozsévají zmatek. Když se objeví nepřátelské vojsko, znepokoují jej na pochodu útoky ze zálohy, přepady a střelbou z luků. Pokud nepřítel vyrazí za nimi, snadno mu díky svým rychlým koním mohou utéct, zatímco pálí při ústupu ze sedel za sebe a lákají je do léček, pokud se příliš vzdálí hlavnímu vojsku. Jejich hlavní zbraní je luk, nosí ale také meče, štíty a kopí, takže v polní bitvě mohou bojovat i v boji zblízka po boku rakkibi . Nejsou kromě štítu zpravidla chráněni žádným brněním.

Nejsou za účast na tažení placeni a žijí z kořisti a drancování. Malek je může kontrolovat jen do určité míry, takže i během míru provádějí nájezdy proti nepřátelským vesnicím, posádkám a hradům. Neustále znepokojují protivníky, hledají slabá místa v jejich obranách a přepadávají obchodní cesty, aby narušili nepřátelské zásobování a přesuny.

Dokud byla Purpurová říše na vrcholu sil, většina jejich jízdních lučištníků, hippotoxotai, byla složena z řad nahwaris pouštních kočovníků najatých za žold.

- rakkib (pl. rakkibi) – Jsou vyzbrojeni a bojují jako jízdní lučištníci, když střílí ve cvalu, ale nejde o nepravidelnou jízdu kočovníků. Na rozdíl od nahwaris jde o válečnickou třídu, která je ve zbrani pro případ války a představuje útočnou sílu věších klanů. V bitvě bojují ve formacích a poslouchají rozkazy na slovo. Každý rakkib dostává do správy území, na kterém je zodpovědný za výběr daní a smí si jich část nechat. Nejde o doživotní ani dědičné jmenování, rakkibi drží půdu z vůle svách amiri a snadno o jmenování mohou přijít, pokud se jim znelíbí. Nejsou tak závislí na kořisti pro svou obživu a slouží především klanu a ne vlastní kapse.

Na rozdíl od nahwaris nosí do bitvy kožená nebo vycpávaná brnění, často ocelové přilbice, kruhové štíty, kompozitní luky, šípy a rišajif , zaskapurskou šavli (lehce zakřivená, jednoruční a jednobřitá čepel okolo 70-80 cm dlouhá). Pro boj zblízka nosí u sedla také jawzat (ocelový palcát).

- malk-rakkib (pl. malk-rakkibi) – Představují elitu zaskapurské jízdy, která je poslušná malekovi a dostávají stálý plat, za který slouží přímo jemu a nikoli amiri svých klanů. Často jsou rozmístěni v důležitých městech, aby zastupovali malikovy zájmy a zabránili ostatním klanům, aby se jich zmocnili.

Nosí do bitev kroužkové nebo plátové brnění, jejich koně jsou krytí zbrojí (většinou šupinovou nebo plátkovou) a sami jsou vyzbrojeni kopím, vrhacími oštěpy a nosí rišajif , jawzat , fasta (válečná sekera)a kruhový štít. Nemohou se vyrovnat těžké jízdě v rovném boji, ale většinou rozhodují bitvu teprve když je nepřátelská těžká jízda vyčerpána bojem a utrpěla těžké ztráty šípy nahwaris a rakkibi . Někteří učenci je řadí jako střední jízdu (mezi schopnostmi jízdy lehké a těžké).

Taktika vojska

Zaskapurská bojová taktika je ovlivněna dlouhými kontakty s Purpurovou říší a zároveň dlouhým zápasem a bojem proti ní. Aziv Zlatý, tvůrce sjednocené zaskapurské říše dlouho sloužil v purpurovém vojsku jako hippotoxotai, jízdní lučištník, a pochytil mnoho z jejich taktik, které upravil pro potřeby zaskapurského jízdního vojska.

Většinu tvoří jezdci a na bojišti na nich leží většina skutečného boje. Pěchota tvoří zpravidla statický střed bitevní linie a drží své pozice jako pevný bod, jízda je seřazena na křídlech. Během boje křídla jízdy otvírají boj ostřelováním nepřátel a šarvátkami s osamocenými jednotkami nepřátelské jízdy. Oddíly rakkibi provádí útoky proti slabším nebo osamoceným jednotkám a pak, jakmile narazí na silnějšího protivníka, ustoupí zpět za pěchotu, kde se znovu seskupí. Zatímco jeden oddíl rakkibi ustupuje, ostatní mohou zaútočit na křídla případných pronásledovatelů. Taková taktika slouží k odlákání nepřátelské jízdy od podpory pěchoty, k rozvrácení soudržnosti nepřátelské armády a jejímu rozbití na osamocené jednotky, které může jízda porazit izolovaně za využití přesily. Rakkibi ostřelují nepřátelské jezdce za pomocí svých luků, zatímco malk-rakkibi, kteří nosí do bitev těžší brnění, mají u sebe oštěpy na ochranu před nepřátelskými jezdci během svých ústupů. Veškerá zaskapurská kavalerie bojuje jako rychlá a mobilní síla kolem středu armády tvořeného oddíly mkhazi, kteří fungují jako stabilní zeď.