Ravnburgh: Zaskapur

Historie

V do­bách svého nej­vět­šího roz­květu dr­žela Pur­pu­rová říše bo­jovné za­ska­pur­ské klany vět­ši­nou na uzdě a Ma­hran, jehož území při­lé­halo přímo k území říše, byl přímým va­za­lem basi­leů. Pur­pu­řané štvali jeden klan proti dru­hému a vy­u­ží­vali ob­ratně je­jich ne­shod, aby jim za­brá­nili se sjed­no­tit proti spo­leč­nému cíli. Za­ska­puršstí jezdci často bo­jo­vali po boku armád Pur­pu­rové říše jako spo­jenci nebo žold­néři a říši ply­nulo velké bo­hat­ství z kon­t­roly ob­chodu zpoza Žhnou­cích pouští. Dů­le­žitá města na ka­ra­va­no­vých stez­kách kon­t­ro­lo­valy přímo po­sádky říš­ských vo­jáků.

Poté, co byla síla Pur­pu­rová říše osla­bena, amir klanu Asla Hajat, Aziv Zlatý, se pro­hlá­sil ma­le­kem všech za­ska­pur­ských klanů a v ob­čan­ské válce, která ná­sle­do­vala, roz­dr­til všechny pro­tiv­níky z řad amiri ostat­ních klanů. Pak dobyl města dr­žené pur­pu­řan­skými po­sád­kami a vy­hnal je ze země. Ma­hran se stal sou­částí za­ska­pur­ské říše a va­za­lem ma­leka Aziva. Po sjed­no­cení Za­ska­puru ob­rá­til svůj zrak na po­ledne a Za­ska­pur ně­ko­lik de­sí­tek let vál­čil ve Žhnoucí poušti a za ní se Sarrají a Núrem o kon­t­rolu nad ob­chod­ními stez­kami. Sarraj byla po­ra­žena a za­vá­zala se pla­tit tri­but ve zlatě a ot­ro­cích pro za­ska­pur­ské voj­sko.

S vy­řa­ze­ním ri­vala na po­ledni se po­zor­nost Za­ska­puru ob­rá­tila zpět k po­břeží Vnitř­ního moře. Ná­jezdy na po­břeží Cí­sař­ství a Ligy ze­sí­lily a za­ska­pur­ská voj­ska za­ú­to­čila na po­břežní města, která Lví cí­sař­ství drží v Za­ska­puru, za­tímco další voj­ska se vy­lo­dil na jihu Cí­sař­ství sa­mot­ného.

Lví cí­sař­ství, do té doby se svá­řící s krá­lov­stvími Ar­latu, uza­vřelo pří­měří, které obě strany po­tře­bo­valy. V Ar­latu pro­pukla válka proti vzdoro-​velekráli a li­o­nesse po­tře­bo­vala pře­su­nout síly na jih proti in­vazi. Za­ska­puru se tu po­da­řilo dobýt ně­ko­lik měst a pev­ností a v sou­časné době je brání proti pro­ti­ú­toku sil, které proti nim cí­sař­ství vrhlo. Díky ča­ro­dě­jům a zlo­b­rům se zatím wa­ziri Za­si­tas ifn Ma’qil, který in­vazi velí, drží a po­slal pro po­sily do k hlav­ním silám ma­leka Wada Sa’da Nád­her­ného. Ty v sou­časné době ob­lé­hají velké cí­sař­ské město Vy­q­tis na za­ska­pur­ském po­břeží.

Obyvatelé zemí Zaskapuru

Za­ska­pu­řané jsou snědí a tma­vo­vlasí, mají silný pocit vztahu k ro­dině, šir­šímu klanu, ro­din­ným spo­je­nec­tvím, křiv­dám a vy­ři­zo­vání účtů a krevní msty. Pro ci­zince je téměř ne­možné vy­znat se v je­jich vzá­jem­ných vzta­zích, ne­u­stále se mě­ní­cích spo­je­nec­tvích, ne­přá­tel­stvích, ven­de­tách a za­půj­če­ných služ­bách. Je­jich kul­tura oce­ňuje nade vše od­vahu, po­hos­tin­nost, dr­žení da­ného slova a po­mstu. Za­ska­pu­řané věří, že duch za­vraž­děné osoby kvílí z hrobu, dokud není je­jich žízeň po krvi je­jich vraha uti­šena.

Často zdobí svou kůži a tváře slo­ži­tými te­to­vá­ními a ma­lo­va­nými vzory. Pre­fe­rují volná a pes­t­ro­ba­revná ob­le­čení, která dá­vají na odiv je­jich bo­hat­ství. Nosí šperky jako známku přízně ro­diny a přá­tel a tyto před­měty vetkané do ob­le­čení slouží jako vi­di­telný sym­bol dob­rých vztahů a zá­vazků, které uči­nili. Vy­u­ží­vají k tomu zvláštní šperky zvané tii­had. Dá­vají se jako vi­di­telná zá­stava dobré vůle a ob­da­ro­vaný se na něj může od­vo­lat. Mohou být po­u­žity k vý­měně za po­hos­tin­ství nebo spl­nění zá­vazku dáv­ného slibu. Ně­které jsou zvlášť vy­tvá­řeny ze dvou kusů, aby mohly být roz­dě­leny a jedna po­lo­vina da­ro­vána. Po spl­nění služby bude opět spo­jen a da­ro­ván celý (v druhé po­lo­vině jsou zpra­vi­dla drahé ka­meny nebo cenné zlato jako od­měna za vy­ko­na­nou službu).

Každý Za­ska­pu­řan, který do­sáhne do­spě­losti, nosí u pasu dýku, kte­rou po­u­ží­vají ke sklá­dání krev­ních pří­sah. Krev pe­četí dary, které jsou při té pří­le­ži­tosti vy­mě­něny, i tii­had jako zá­stavu.

Společnost

Struk­tura za­ska­pur­ské spo­leč­nosti je ve­lice hi­e­rar­chická. Zá­klad­ním ka­me­nem spo­leč­nosti je klan, roz­ší­řená ro­dina, do které každý Za­ska­pu­řan patří.

Ně­které klany jsou pa­tri­ar­chální, dědí se po muž­ské linii a muž si vy­bírá ne­věstu. Jiné jsou ma­t­ri­ar­chální, dědí se po žen­ské linii a dívky si svého bu­dou­cího man­žela vy­bí­rají samy. Sva­tební zvyky a kdo pře­dává věno (za ne­věstu) nebo dary (za že­ni­cha) se liší klan od klanu.

Tra­dičně se muži sta­rají o hos­po­dář­ská zví­řata a celý klan pu­tuje s nimi v při­ro­ze­ném cyklu hle­dání po­travy, vody a úkrytů. Zís­ká­vají tak do­sta­tek vlny z ovcí, ba­vlnu z rost­lin a pro­dá­vají je ve měs­tech, kde jsou látky bar­veny. Ženy se tra­dičně sta­rají o ro­dinu a za­stá­vají ruční práce. Vy­ro­bené vý­robky a látky pak pro­dá­vají buď ostat­ním čle­nům klanu nebo ci­zin­cům, kdy­koli za­ví­tají do obyd­le­ných ob­lastí.

Magie v za­ska­pur­ské spo­leč­nosti vy­chází z před­po­kladu, že běžný smr­tel­ník ne­do­káže konat nad­při­ro­zené skutky (ta­ko­vou moc je­jich kul­tura vy­hra­zuje pouze pro­ro­kům). Ča­ro­dě­jové, kteří pro­vo­zují kouzla přímo, jsou rou­hači, kteří si při­svo­jují moc bohů a jsou pro­ná­sle­doávni a tres­táni smrtí. V je­jich spo­leč­nosti ale exis­tují je­dinci, kteří do­ká­žou při­vo­lat dža­inni , mocné duchy a dé­mony, kteří obý­vají svět a roz­lehlé pouště a skrze je­jich moc ovliv­ňo­vat svět kolem sebe nad­při­ro­ze­ným způ­so­bem. Říká se jim sahir (pl. sa­hiri ) a jsou zá­ro­veň dr­ženi v úctě i obá­váni. Je­jich těla a tváře jsou po­kryty mystic­kými ná­pisy a lze na ně na­ra­zit i na bo­jišti, kde bo­jují ne­zřídka v řa­dách vojsk. Jsou často členy jed­noho z ně­ko­lika mystic­kých bra­trs­tev a řádů, kte­rým se říká takke.

Vláda

Kaž­dému klanu vládne amir (žen­ská forma amira ), kte­rého si klany samy vy­bí­rají podle svých oby­čejů (může být dě­dičný, může být zvo­len po smrti starého vůdce nebo může jít o ná­bo­žen­ského vůdce). Všem kla­nům Za­ska­puru pak vládne malek. V dů­le­ži­tých ob­las­tech jsou navíc jme­no­váni wa­ziri (mís­to­krá­lové), kteří svě­řená území spra­vují ma­le­ko­vým jmé­nem.

Hospodářství a obchod

Za­ska­pur je vel­kým ob­chod­ním uzlem a jeho pří­stavy jsou rušná ob­chodní místa, kam do­razí ka­ra­vany z po­ledne, které pro­šly skrze Žhnoucí poušť a vy­mění svá zboží za zboží z lodí. Je to také hlavní uzel ob­chodu s ot­roky. Za­ska­purští kor­záři pro­vá­dějí ná­jezdy na po­břeží Lvího cí­sař­ství i Ligy a unáší oby­va­tele ves­nice nebo za­jí­mají po­sádky pře­pa­de­ných ob­chod­ních lodí. Z po­ledne pak pu­tují ot­roci ze Sarraje na po­ledni, aby byli pro­dáni na za­ska­pur­ských tr­zích.

Z jihu na hřbe­tech vel­bloudů krá­če­jí­cích skrze Žhnoucí poušť proudí do Za­ska­puru ot­roci, zlato, sůl, slo­no­vina, kůže, aká­ci­ová guma (prys­ky­řice z mízy aká­cií po­u­ží­vaná jako kon­zer­vá­tor).

V Za­ska­puru se vy­mě­ňují za místní pro­dukty, pře­de­vším cukr, látky, ře­me­slné vý­robky (jako kupří­kladu šperky), me­ta­lur­gické pro­dukty, měď, sa­nytr, zbraně, ryby, zrna pše­nice a datle. Látky se vy­rá­běly na místě nebo byly do­vá­ženy z půl­noci (pře­de­vším z cí­sař­ství), jsou zde bar­veny a dál pro­dá­vány krá­lov­stvím na po­ledni, bo­ha­tým na zlato (pře­de­vším Sarraj a Núr).

Velmi žá­daní jsou také za­ska­purští koně, při­čemž v cí­sař­ství jsou za jed­noho ochotni za­pla­tit cenu až 6 nebo 8 sil­ných ot­roků.

Náboženství

Vět­šina oby­va­tel Za­ska­puru užívá zdejší formu po­ly­te­ismu, která uctívá mnoho růz­ných bohů, duchů a předků. Uctí­vají se tu různí bo­hové jako Dru­hal, Kha­zraj a bo­hyně ar-​Mezza, Latba, Qajšr a Unna. Bo­hové jsou uctí­váni skrze množ­ství ri­tu­álů, včetně poutí a věš­tění, stejně jako ri­tu­ál­ních obětí. Různé klany, města, rody a ro­diny mají vlastní kulty a bohy, které uctí­vají. Přední místo mezi nimi má bo­hyně osudu a štěstí, ar-​Rebba, kte­rou mají v úctě všichni Za­ska­pu­řané a její hlavní chrám v Na­akha je nej­dů­le­ži­těj­ším síd­lem ce­lého ná­bo­žen­ství. Pře­ne­seně se Za­ska­pu­řané ozna­čují také za „lid ar-​Rebby”.

Za­ska­pu­řané ne­dá­vají po­dobu svým bož­stvům, ne­staví sochy a ne­ma­lují je­jich zob­ra­zení. Uctí­vají je v po­době ne­o­pra­co­va­ných bloků ka­menů, ne­zřídka ta­ko­vých, které spadly z nebe nebo byly na­le­zeny jako ohromné krys­taly v do­lech pod zemí. Ar-​Rebba je v uctí­vána v chrámu v Na­akhce v po­době sto­jí­cího bloku ka­mene čer­ného jako temná noc.

Ná­bo­žen­ské ob­řady a zvyky ko­čov­ných klanů se liší od těch usa­ze­ných na po­břeží a vel­kých měs­tech jako Na­akha nebo Aws. Ty usa­zené uctí­vají bož­stva v tr­va­lých chrá­mech ve měs­tech a oá­zách, za­tímco ko­čovné a po­lo­ko­čovné klany z pouští musí vy­zná­vat ná­bo­žen­ství za po­hybu a buď si s sebou pře­váží malé idoly, nebo uctí­vají bož­stva skrze je­jich spo­jení s hvězdami. Ar-​Rebba je kupří­kladu uctí­vána v po­době jitřenky a její ná­sle­dov­níci se nad ránem se­tká­vají k mod­litbě, ob­rá­ceni k jasné hvězdě nad pouští.

Pří­sa­hají na své předky, kteří byli spra­ved­liví a od­vážní. Pří­saha slo­žená na hrobě předka se po­va­žuje za po­svát­nou, ne­zru­ši­tel­nou a ne­zlo­mi­tel­nou. Za­ska­pu­řané také vo­lají na své předky, aby jim zje­vili bu­douc­nost a po­ra­dili v dů­le­ži­tých mo­men­tech. Poté, co se­stoupí do hro­bek předků a po­modlí se, uleh­nou ke spánku a co­koli se jim zjeví ve snu, při­jmou a učiní.

Jazyky

V Za­ska­puru se mluví mnoha tucty růz­ných ja­zyků a moha růz­nými ná­ře­čími. Ja­zy­kem vlád­noucí elity, stejně jako ob­chodu je za­ska­haq , který se zpra­vi­dla za­pi­suje abe­ce­dou zva­nou ir­ka­met . S ním se dá do­mlu­vit ve vět­šině měst a tro­chu se tímto ja­zy­kem mluví i mezi ko­čov­níky v pouš­tích. Za­ska­haq vy­u­žívá mnoho vy­půj­če­ných slov z por­phy­riky , ja­zyka padlé Pur­pu­rové říše (pře­de­vším pro od­borné a tech­nické ter­míny) a le­o­naise (ja­zyka Lvího cí­sař­ství) pro vo­jen­ské ter­míny.

Korzáři

Po­břežní města Za­ska­puru (ně­která z nich v době sla­bosti klanů ob­sa­dilo Lví cí­sař­ství) jsou v mnoha ohle­dech au­to­nomní části říše, která mají vlastní vládce a jsou sou­částí za­ska­pur­ské říše často jen for­málně. Jsou to uzly dál­ko­vého ob­chodu, ale také zá­kladny flo­til za­skap­rských kor­zárů. Wa­ziri po­břež­ních měst mají velké pří­jmy z ko­řisti a pro­deje ot­roků, které kor­záři z je­jich města do­byjí na Lize a Cí­sař­ství.

Ka­pi­táni kor­zár­ských galér, naa’qibi (sg. naa’qib ), vedou své ope­race v celém pro­storu Vnitř­ního moře, je­jich je­di­ným zá­jmem je ko­řist na moři i na zemi a je­jich me­tody jsou ne­mi­lo­srdné. Ne­za­jí­mají je mí­rové smlouvy ani do­hody a žádná loď na moři před nimi není bez­pečná. Nej­větší zisky mají ze za­jí­mání ot­roků a plení ne­lí­tostně ne­chrá­něná po­břeží, kde za­jí­mají obya­tele ves­nic a rychle se stáh­nou, než stih­nou oz­bro­jené síly za­re­a­go­vat. V po­sled­ních ně­ko­lika de­se­ti­le­tích po­břeží Cí­sař­ství a Ligy značně zpustly a mnohé ves­nice blízko moře ne­byly nikdy ob­no­veny. Kor­záři tak musí ris­ko­vat, vy­lo­dit se na ne­přá­tel­ském po­břeží a úto­čit na ves­nice dál ve vni­t­ro­zemí nebo na člu­nech po­stu­po­vat proti proudu řek.

Kor­zár­ské ga­léry jsou za­kou­peny in­ves­tory (vět­ši­nou amiri klanů, bo­ha­tými ob­chod­níky nebo sa­mot­nými wa­ziri měst) , kteří mají pevný zisk z veš­keré na­lou­pené ko­řisti. Wazir města do­stává deset pro­cent ze všeho, co pro­jde jeho pří­stavy a vý­mě­nou kor­zá­rům po­sky­tuje ochranu. Tyto ko­řistní ope­race jsou ve­deny jako bez­skru­pu­lózní ob­chodní in­ves­tice a ve měs­tech je pro­vo­zují bez­o­hledné kor­zár­ské kor­po­race.

Zaskapurské vojsko

Vět­šinu za­ska­pur­ského voj­ska tvoří jízda po­sta­vená do pole poušt­ními a po­břež­ními klany, do­pl­něná o elitní od­díly jízdy a pě­choty věrné vlád­nou­címu ma­le­kovi , které slouží jako je­jich pro­ti­váha v pří­padné ob­čan­ské válce.

---

Pěchota

- hašhd (pl. ha­šha­dun) – Ne­pra­vi­delná lehká pě­chota po­vo­laná v čase války z míst­ních oby­va­tel. Zpra­vi­dla bo­jují jako lu­čišt­níci nebo brání hrady a pev­nosti. V bitvě zprav­dila ne­mají val­nou hod­notu.

- mkha­zan (pl. mkhazi) – V boji se za­ska­pur­ská jízda opírá o pro­fe­si­o­nální a elitní jed­notky pě­choty se­sta­vené z ot­roků zís­ka­ných na vá­leč­ných ta­že­ních nebo jako tri­but ze Sarraje a dal­ších podro­be­ných zemí za Žhnoucí pouští. Stali se ma­le­ko­vými vo­jáky a jsou podro­beni přísné a tvrdé dis­ci­plíně, ale do­stá­vají plat a penzi poté, co jsou vy­řa­zeni z voj­ska. Vy­tvá­řejí tak vlastní a od­liš­nou so­ci­ální třídu v rámci za­ska­pur­ské spo­leč­nosti. V míru slouží jako po­li­cie, pa­lá­cová stráž a po­žár­níci.

V bitvě vy­tváří pev­nou zeď, o kte­rou se roz­bíjí ne­přá­telké útoky. Před své po­zice umís­ťují na­ostřené kůly, které jím po­má­hají proti úto­kům jízdy. Muži v před­ních řa­dách nosí velké pes­tře ma­lo­vané štíty, oce­lová br­nění a přil­bice a bo­jují ko­pími a hal­ber­dami. Před je­jich řadu vy­stu­pují ra­za­bi­run , nej­lepší a nej­zdat­nější z vá­leč­níků (mnozí z nich ohromní zlobři ze Sarraje), kteří vy­zý­vají ne­přá­tele na sou­boje jeden proti jed­nomu a lámou ne­přá­tel­skou mo­rálku po­rá­že­ním je­jich šam­pi­onů. Za pev­nou řadou štítu jsou se­řa­zeni lu­čišt­níci a vr­hači bomb. Mkhazi ne­po­u­ží­vají dě­lo­stře­lec­tvo, na­místo nich ba­sa­zují vr­hače bomb z řad zlo­brů, kteří do­ká­žou metat vý­bušné pro­jek­tily přesně a da­leko. Každý, kdo by se po­ku­sil za­ú­to­čit proti řadě mkhazi , musel by se k nim do­stat skrze smr­tící déšť šípů a vy­buchu­jí­cích bomb, pře­ko­nat na­ostřené kůly a pak se pro­bít pev­nou zdí štítů.

---

Jezdci

- nahab (pl. na­h­wa­ris) – Je to ne­pra­vi­delná a ne­dis­ci­pli­no­vaná lehká jízda, kte­rou tvoří vět­ši­nou pří­sluš­níci klanů z řad poušt­ních ko­čov­níků. Slouží jako před­voj za­ska­pur­ského voj­ska, jako rychlí prů­zkum­níci a ná­jezd­níci, kteří te­ro­ri­zují ne­přá­tel­ské oby­va­tele, dran­cují ves­nice, vy­pa­lují pole a roz­sé­vají zma­tek. Když se ob­jeví ne­přá­tel­ské voj­sko, zne­po­koují jej na po­chodu útoky ze zá­lohy, pře­pady a střel­bou z luků. Pokud ne­pří­tel vy­razí za nimi, snadno mu díky svým rych­lým koním mohou utéct, za­tímco pálí při ústupu ze sedel za sebe a lá­kají je do léček, pokud se pří­liš vzdálí hlav­nímu voj­sku. Je­jich hlavní zbraní je luk, nosí ale také meče, štíty a kopí, takže v polní bitvě mohou bo­jo­vat i v boji zblízka po boku rak­kibi . Nejsou kromě štítu zpra­vi­dla chrá­něni žád­ným br­ně­ním.

Nejsou za účast na ta­žení pla­ceni a žijí z ko­řisti a dran­co­vání. Malek je může kon­t­ro­lo­vat jen do ur­čité míry, takže i během míru pro­vá­dějí ná­jezdy proti ne­přá­tel­ským ves­ni­cím, po­sád­kám a hra­dům. Ne­u­stále zne­po­ko­jují pro­tiv­níky, hle­dají slabá místa v je­jich obra­nách a pře­pa­dá­vají ob­chodní cesty, aby na­ru­šili ne­přá­tel­ské zá­so­bo­vání a pře­suny.

Dokud byla Pur­pu­rová říše na vr­cholu sil, vět­šina je­jich jízd­ních lu­čišt­níků, hip­po­to­xo­tai, byla slo­žena z řad na­h­wa­ris poušt­ních ko­čov­níků na­ja­tých za žold.

- rak­kib (pl. rak­kibi) – Jsou vy­zbro­jeni a bo­jují jako jízdní lu­čišt­níci, když střílí ve cvalu, ale nejde o ne­pra­vi­del­nou jízdu ko­čov­níků. Na roz­díl od na­h­wa­ris jde o vá­leč­nic­kou třídu, která je ve zbrani pro pří­pad války a před­sta­vuje útoč­nou sílu vě­ších klanů. V bitvě bo­jují ve for­ma­cích a po­slou­chají roz­kazy na slovo. Každý rak­kib do­stává do správy území, na kte­rém je zod­po­vědný za výběr daní a smí si jich část ne­chat. Nejde o do­ži­votní ani dě­dičné jme­no­vání, rak­kibi drží půdu z vůle svách amiri a snadno o jme­no­vání mohou při­jít, pokud se jim zne­líbí. Nejsou tak zá­vislí na ko­řisti pro svou ob­živu a slouží pře­de­vším klanu a ne vlastní kapse.

Na roz­díl od na­h­wa­ris nosí do bitvy ko­žená nebo vy­cpá­vaná br­nění, často oce­lové přil­bice, kru­hové štíty, kom­po­zitní luky, šípy a riša­jif , za­ska­pur­skou šavli (lehce za­kři­vená, jed­no­ruční a jed­no­břitá čepel okolo 70-80 cm dlouhá). Pro boj zblízka nosí u sedla také ja­w­zat (oce­lový pal­cát).

- malk-​rakkib (pl. malk-​rakkibi) – Před­sta­vují elitu za­ska­pur­ské jízdy, která je po­slušná ma­le­kovi a do­stá­vají stálý plat, za který slouží přímo jemu a ni­koli amiri svých klanů. Často jsou roz­mís­těni v dů­le­ži­tých měs­tech, aby za­stu­po­vali ma­li­kovy zájmy a za­brá­nili ostat­ním kla­nům, aby se jich zmoc­nili.

Nosí do bitev krouž­kové nebo plá­tové br­nění, je­jich koně jsou krytí zbrojí (vět­ši­nou šu­pi­no­vou nebo plát­ko­vou) a sami jsou vy­zbro­jeni kopím, vr­ha­cími oštěpy a nosí riša­jif , ja­w­zat , fasta (vá­lečná se­kera)a kru­hový štít. Ne­mo­hou se vy­rov­nat těžké jízdě v rov­ném boji, ale vět­ši­nou roz­ho­dují bitvu te­prve když je ne­přá­tel­ská těžká jízda vy­čer­pána bojem a utr­pěla těžké ztráty šípy na­h­wa­ris a rak­kibi . Ně­kteří učenci je řadí jako střední jízdu (mezi schop­nostmi jízdy lehké a těžké).

Taktika vojska

Za­ska­pur­ská bo­jová tak­tika je ovliv­něna dlou­hými kon­takty s Pur­pu­ro­vou říší a zá­ro­veň dlou­hým zá­pa­sem a bojem proti ní. Aziv Zlatý, tvůrce sjed­no­cené za­ska­pur­ské říše dlouho slou­žil v pur­pu­ro­vém voj­sku jako hip­po­to­xo­tai, jízdní lu­čišt­ník, a po­chy­til mnoho z je­jich tak­tik, které upra­vil pro po­třeby za­ska­pur­ského jízd­ního voj­ska.

Vět­šinu tvoří jezdci a na bo­jišti na nich leží vět­šina sku­teč­ného boje. Pě­chota tvoří zpra­vi­dla sta­tický střed bi­tevní linie a drží své po­zice jako pevný bod, jízda je se­řa­zena na kří­d­lech. Během boje kří­dla jízdy ot­ví­rají boj ostře­lo­vá­ním ne­přá­tel a šar­vát­kami s osa­mo­ce­nými jed­not­kami ne­přá­tel­ské jízdy. Od­díly rak­kibi pro­vádí útoky proti slab­ším nebo osa­mo­ce­ným jed­notkám a pak, jakmile na­razí na sil­něj­šího pro­tiv­níka, ustoupí zpět za pě­chotu, kde se znovu se­skupí. Za­tímco jeden oddíl rak­kibi ustu­puje, ostatní mohou za­ú­to­čit na kří­dla pří­pad­ných pro­ná­sle­do­va­telů. Ta­ková tak­tika slouží k od­lá­kání ne­přá­tel­ské jízdy od pod­pory pě­choty, k roz­vrá­cení soudrž­nosti ne­přá­tel­ské ar­mády a je­jímu roz­bití na osa­mo­cené jed­notky, které může jízda po­ra­zit izo­lo­vaně za vy­u­žití pře­sily. Rak­kibi ostře­lují ne­přá­tel­ské jezdce za po­mocí svých luků, za­tímco malk-​rakkibi, kteří nosí do bitev těžší br­nění, mají u sebe oštěpy na ochranu před ne­přá­tel­skými jezdci během svých ústupů. Veš­kerá za­ska­pur­ská ka­va­le­rie bo­juje jako rychlá a mo­bilní síla kolem středu ar­mády tvo­ře­ného od­díly mkhazi, kteří fun­gují jako sta­bilní zeď.