Může se sídlo jmenovat „Nebeská dýka“ nebo třeba „Nebesdýka“?

Úvod

V létě na RPG Foru v rámci diskusního vlákna o překladech proběhlo zajímavé téma ohledně názvů sídel. Nevinný dotaz jednoho z častých návštěvníků, zda by bylo možné sídlo „Skydagger” přeložit do češtiny jako „Nebeská dýka” či „Nebesdýka” či jinak, podnítil debatu ohledně původu názvů sídel v Česku, a to nejen, zda mohou být jejich historické názvy dvouslovné (což by mohl být například „Andělská Hora”) či mohou být složeny ze dvou či více slov (kromě německých názvů a názvů dovozených od složených jmen svých majitelů a zakladatelů, by jím mohl být například „Křivoklát”), až nakonec byl v zápalu diskuse označen za podezřelý i název hradu „Ostromeč”. Letmým pohledem do literatury jsem tehdy zjistil, že situace by zřejmě mohla být jiná pro sídla větší (tedy většinou sídla zeměpána, biskupů a stavu panského alias hrady) a sídla menší (tedy většinou sídla rytířů, zemanů či manů ze stavu vladyckého alias tvrze). A od té doby mi téma stále leželo někde někdo v mysli, neboť samotného mne zajímalo, jak na tom vlastně v Čechách jsme.

Rozsah a vymezení

Rozhodl jsem se tedy zpracovat statisticky dvě encyklopedie, jejichž jsem vlastníkem a jež svým rozsahem poskytují vhodný materiál. První z nich je Ilustrovaná encyklopedie českých hradů od pana profesora Tomáše Durdíka, čtvrté edice (ovšem bez dodatků, jež bohužel nevlastním) vydané nakladatelstvím Libri, a druhou je Encyklopedie českých tvrzí od kolektivu autorů, jež vyšla v třech dílech v nakladatelství Argo. Obě tato díla zahrnují historické Čechy (včetně Chebska a Ašska, na rozdíl například od známějších práce Hrady, zámky, tvrze české od Augusta Sedláčka), takže v nich nejsou sídla nacházející se na historické Moravě a ve Slezsku.

Z hlediska zpracování samotných názvů sídel jsem postupoval tak, že tam, kde byl doložen název daného sídla v době výstavby hradů (cca 12. století - první čtvrtina 16. století, nejstarším hradem je Přimda z roku 1121, nejmladším hradem Freudenstein z let 1516-1517), respektive tvrzí (cca 14. století - první čtvrtina 17. století) jsem se nadále pokusil název klasifikovat (tedy, zda se jedná o český, německý, jiného původu či zda je z našeho pohledu bezejmenný, neboť se jeho původní název nedochoval). V případě, že sídlo mělo názvy dva (například německý a český) použil jsem ten, jenž byl užíván jako přídomek v dobách výstavby či byl užíván častěji. Pro často se opakující součástí dvouslovných názvů či složenin (jako například německé „-stein”) jsem rovněž vedl zvláštní statistiku. Do dvouslovných názvů jsem však nepočítal ty, kde druhé či další slovo v názvu tvořilo určení či upřesnění místa, kde se dané sídlo nacházelo (například „Chlumec nad Cidlinou” byl tedy počítán jako jednoslovný název), ovšem tam, kde před určením místa jsou dvě slova, jsem je jako dvouslovné započítal (například „Dvůr Králové nad Labem” byl počítán jako dvouslovný název).

Poznámky k pojmům

Je nutné ještě podotknout, že z hlediska klasifikace samotných sídel většina laiků nemá problém rozeznat hrad od zámku, postaveného na „zelené louce” na základě absence fortifikačních prvků u druhého z nich, případně odhadnout zda dotyčná stavba je či není hradem přestavěným na zámek (i když v některých případech to již může činit potíže), avšak na přesném vymezení hranice mezi hradem (coby větším a kvalitnějším fortifikovaným dílem) a tvrze (často navázané přímo na vesnickou zástavbu či poplužní dvůr s okolními polnostmi) se občas neshodnou ani odborní kastelologové. Navíc může být zajímavou akademickou otázkou, zda mezi hrady zařadit či nezařadit větší feudální sídla, jakými jsou řádové komendy, klášterní hrady či městské hrady, a stejně tak mezi tvrze zařadit či nezařadit menší feudální sídla jakými jsou týny, dvorce či opevněné kostely a panské domy. Proto se do této polemiky nebudu ani pouštět, neboť se sám spoléhám na to, že ve výše uvedených dvou dílech jsou sídla zařazena správně a sporné či hraniční případy nijak výrazně výsledná zjištění nenaruší.

Poznámky ke zpracování encyklopedií

Při zpracování jsem z každé z encyklopedií vytvořil jednoduchý soupis názvů, ke kterým jsem se rozhodl kromě samotné klasifikace těchto názvů ještě přidat i statistiku o současném stavu daného sídla a rovněž se podívat na to, kolik ne zcela typických sídel, jakými jsou komendy, městské hrady či skalní hrady se v Čechách nacházelo.

Pro začátek z obou encyklopedií vyšlo celkem 625 hradů a 1073 tvrzí, tedy celkem 1698 sídel (toto číslo není konečné, neboť již pan profesor Durdík ve svých dodatcích k Encyklopedii českých hradů doplnil více než desítku dalších hradů a dle informací z kastelologického časopisu Hláska, vydávaného online Klubem Augusta Sedláčka, byla i tvrzí zjištěna celá řada za posledních 20 let, tedy po vydání prvního dílu Encyklopedie českých tvrzí, navíc rejstřík na konci patnáctého svazku Hrady, zámky, tvrze české od Augusta Sedláčka obsahuje skoro 2500 položek).

Statistiky stavu hradů

Co se týká hradů bylo možno zjistit následující:

• Zaniklo celkem 242 hradů, tedy 38,72 % z celkového počtu

• Zříceninami zůstalo celkem 245 hradů, tedy 39,20 % z celkové počtu

• Nedostavěné zůstaly 2 hrady, tedy pouhých 0,32 % z celkového počtu

• Hradů jako takových se zachovalo pouze 23, tedy 3, 68 % z celkového počtu

• Zbytek byl z velké části přestavěn na zámky (94), dále na pivovary (3), kláštery (2), školy (2) či byl pohlcen městskou zástavbou (4). Po jednom pak byly provedeny přestavby na faru, kasárna, klášter, pevnost, radnici, restauraci a sýpku se sokolovnou

Za zajímavé je možno pokládat netypické hrady, kde bylo celkem 17 skalních hradů, 15 komend (z toho jedna půlená s hradem), 5 městských hradů (3 v Praze a 2 v Kutné Hoře), 4 vodní hrady a pouze 1 klášterní hrad (Broumov). (Na rozdíl od Moravy tedy v Čechách zřejmě nebyl ani jeden jeskynní hrad a na rozdíl například od Švýcarska ani jeden údolní hrad.)

Statistiky názvu hradů

Z celkového počtu 625 hradů je celkem 108 bezejmenných, tedy 17,28 % z celkového počtu, jejichž názvy se ve sledované době nedochovaly. Co se týká samotných hradů s názvy, tak počet s českými názvy je 368 (tedy 71,18 % dochovaných názvů), s německými 147 (tedy 28,43 % dochovaných názvů), jeden francouzský („Raimund”) a jeden biblický („Sion”). Tedy na rozdíl od zažité představy převládají české názvy nad německými, a to v poměru skoro 2,5:1.

Co se německých názvů týče, pak dvouslovné jsou pouze dva, kdežto složenin je 117 (tedy 79,59 % německých názvů), kde nejčastějšími součástmi či opakujícími se slovy jsou následující:

• „Berg” (rovněž ve formě „berk”, „perk”) a „Burg” (rovněž ve formě „burk”, „purk”), kde se často u jednoho hradu vyskytovala jak forma „-berg”, tak i „-burg” a tedy jsem je nakonec byl nucen počítat společně, celkem 48

• „Stein” (rovněž ve formě „stejn”, „štein”, „štajn”, „stajn atd.), celkem 46

• „Bach” (rovněž ve formě „buch”), celkem 5

• „Wart” (rovněž ve formě „warte”, „vart”, „vajt”), celkem 5

• „Haus” (rovněž ve formě „hauz”), celkem 4

• „Land” (rovněž ve formě „lant”), pouze 2

• „Grün” (rovněž ve formě „grýn”), pouze 2

Co se českých názvů týče, pak dvouslovných jsem napočítal 40 (10,87 %) a složenin naopak pouze 18 (4,89 %), kde nejčastějšími součástmi či opakujícími se slovy byla následující:

• „Hrad” (rovněž ve formě „Hradec”, „Hrádek”), celkem 19 (z toho 5 ve složenině)

• „Hora”, celkem 6

• „Skála”, celkem 6

• „Kámen”, celkem 5

• „Dvůr” (rovněž ve formě „Dvorec”), celkem 4

• „Chlum” (rovněž ve formě „Chlumec”), celkem 4

• „Týn” (rovněž ve formě „Týnec”), celkem 3

• „Bor”, celkem 2

Z výše uvedeného vyplývá, že dvouslovné názvy se u hradů zřejmě netěšily velké popularitě ani v jednom z obou jazyků (většinou se užívaly pro rozlišení stejnojmenných lokalit) a u jednoslovných byly v českých názvech preferovány ty, jež měly původ v jednom slově (respektive se jednalo o slova s jedním kořenem), čímž se české názvy odlišují od německých, kde se zdá, že byly naopak preferovány spíše složeniny. Je nutno ještě podotknout, že výše uvedené souhrny dvouslovných názvů a složenin zahrnují i případy názvu hradů podle jména zakladatele či majitele.

Na druhou stranu nebyla složeniny jako „Křivoklát” či asi stejně známý „Vyšehrad” osamocenými výjimkami, a tak za další zajímavé složeniny, jejichž název nebyl odvozen od jména zakladatele či majitele, by bylo možno pokládat:

• Poděhusy (dva hrady stejného jména) – význam je „Kam se poděly husy?”

• Kostomlaty (dva hrady stejného jména)

• Chvatěruby

• Koloděje

• Křivsoudov

• Liběhrad

• Ostromeč (skutečně se jedná o autentický název hradu, jenž byl i součástí predikátu, viz níže)

• Poděbrady – význam je „Kam se poděly brady (vousy)?”

• Prostiboř

• Sohostov – původně „Psohostov”, někdy komoleno na „Soustov”

• Všeruby

Co se týká délky názvů, i když se mezi vyskytuje nemalé množství jednoslabičných (například „Sloup”) i několik osmislabičných (například „Vrchotovy Janovice”), drtivou většinu tvoří názvy dvouslabičné (246) a tříslabičné (167), jež dohromady tvoří 79,88 % názvů (poznámka: zřejmě i zde platí Paretovo pravidlo).

Kontrola názvů složenin pomocí predikátů

U výše uvedených zajímavých složenin jsem pro jistotu ještě provedl kontrolu na predikáty ve jmenném rejstříku Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty, původně pomocného seznamu vytvořeného Augustem Sedláčkem pro své badatelské potřeby, a později vydaného jako erbovník v editaci Vladimíra Růžka v nakladatelství Academia, s následujícími výsledky:

• Poděhusy – celkem uvedeny tři různé rody (znaků cimbuří, lišky a rysa)

• Kostomlaty – celkem uvedeny čtyři různé rody (znaků křídla, šikmých pruhů, žebříku a dvou rukou)

• Chvatěruby – neuveden žádný rod

• Koloděje – uvedeny dva rody (znaků lva nad hradbou a břevna)

• Křivsoudov – uvedeny dva rody (znaků palečného kola s trojlistem a střely)

• Liběhrad – neuveden žádný rod

• Ostromeč – uveden jeden rod (znak nespecifikován)

• Poděbrady – uvedeny dva rody (znaků žebříku a pruhů u vrchu štítu)

• Prostiboř – uveden jeden rod (znak nespecifikován)

• Sohostov – neuveden žádný rod

• Všeruby – uveden jeden rod (znak nespecifikován)

U rodů s nespecifikovanými znaky sice existuje buď pouze jedna pečeť nebo pečetě více příslušníků těchto rodů (s příslušnými vyobrazeními na jednotlivých fóliích Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty), avšak buď se mezi sebou vyobrazené znaky liší nebo se dochovaly zřejmě pečeti osob přivdaných či vyvdaných (manželek a vdov), u nichž není jasné, zda neužily pečeť se znakem svého původního rodu či rodu, do něhož se přivdaly, a tedy nebylo možno určit jednoznačně příslušný znak.

U sídel, jež nemají uvedený žádný příslušný rod v Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty to lze vykládat tak, že buď August Sedláček žádný dokument s příslušným jménem a opatřený pečetí nenašel (tedy možná znak existoval, ale nedochoval se na žádné pečeti, nebo August Sedláček neměl přístup do archivu, v němž by se příslušné dokumenty mohly nacházet) nebo se sídlo neužívalo jako predikát, respektive se po něm nikdo nepsal, a tedy je pouze zmiňováno v dobových dokumentech pod svým názvem (jak to u jednotlivých hesel uvádí pan profesor Durdík).

Předběžný závěr k názvům hradů

Z výše uvedeného by tedy mohlo vyplývat, že dvouslovné názvy či složeniny sice představovaly v českém prostředí výjimku, ovšem nikterak zanedbatelnou a tedy s přihlédnutím ke zjištěnému by bylo možno uvažovat spíše nad použitím složeného názvu „Nebesdýka”, než dvouslovného názvu „Nebeský dýka” , avšak konečný verdikt bude možno vynést, až po zpracování názvů tvrzí v druhé části článku.