Kouzlo Temného rytíře

Vzhledem k ohromné popularitě superhrdinského žánru se dostává velké pozornosti velkému množství různorodých postav, ale je celkem zřejmé, že se na špici drží několik stálých ikon, které navzdory různým módním trendům zůstávají populární desítky let. Určit, který z toho elitního klubu je nejpopulárnější, je obtížné. Ankety dávají různé výsledky a nikoli jen protože popularita postav se v čase mění. Ale pokud bychom brali jako kritérium, kdo má nejhlasitější zažrané jádro, tak by byl výsledek jednoznačný. Má je Batman. A i podle jiných, trochu rozumnějších kritérií, jako třeba počet různých adaptací nebo vydávaných sérií, si tento hrdina nevede vůbec špatně. Na pozici nejpopulárnějšího superhrdiny vůbec je tedy velmi žhavým kandidátem. Ale proč? Čím je tak zajímavý a výjimečný? A lze na ty otázky vůbec objektivně odpovědět? Tak aby u toho článek nezněl jako zamilovaný dopis oblíbené postavě?

Ne víc než člověk

Jednou z hlavních Batmanových předností je, že nemá žádné superschopnosti. Je to tak trochu paradox, ale skutečně to tak funguje. Rozhodně tedy pomáhá, že Batman působí dostatečně superhrdinsky i bez nich, ostatně v mnoha situacích jedná jako by je měl. Neumí létat, ale má lano s kotvičkou. Není nezranitelný, ale má fakt dobrou neprůstřelnou vestu. Neumí číst myšlenky, ale je chytrý a dojde mu to. A tak dále. Tím může být superhrdinou i bez zjevných superschopností, a z toho plyne několik podstatných výhod oproti jiným superhrdinům.

První z nich je, že ho díky tomu berou na milost i ti, kteří superhrdiny ve skutečnosti moc nemusí. Chlápek v netopýřím kostýmu je mnohem uvěřitelnější, než nezranitelný mimozemšťan nebo polobohyně. Samozřejmě, ve skutečnosti pořád jeho příběhy vyžadují značné pozastavení nedůvěry, ale u mnohých jeho příběhů na tom není hůř, než třeba James Bond, Indiana Jones nebo jiný klasický hrdina dobrodružného příběhu. Poctivě vzato by jeho kousky reálný člověk nedokázal nebo nepřežil, ale pro nás, co jsme je nezkusili, je celkem věrohodné, že ano.

Druhá výhoda se naopak projeví, pokud je hrdinou klasického superhrdinského příběhu, ať už on sám nebo v rámci Ligy spravedlnosti. V této situaci je v jasné roli “outsidera” a to mu přihrává dost sympatií publika. A když předvádí, že je toto očekávání naprosto mylné (což je většinou), tak mu to skoro vždy všichni přejí. Už protože Batman je při porážení silnějších protivníků z logiky věci kreativnější, než když se sráží dvě létající cihly. Tedy, tak to spíše fungovalo dříve, dnes už se jede na vlně, že Batman vždy porazí všechno a všechny, i když to už ve skutečnosti moc nedává smysl. Ale kus toho obdivu a zjevného znevýhodnění, překonávaného znovu a znovu zůstal, i když dnes už asi nikdo, ať už čtenáři či samotné postavy, nezpochybňuje, že chlap převlečený za netopýra dokáže držet krok s nadlidmi.

Třetí výhoda je ze všech nejdůležitější. Batman může zažít i něco jiného, než klasický superhrdinský příběh. Tedy, může… Ostatní superhrdinové mohou taky, ale je těžké takový příběh správně napsat. Když má hlavní postava úžasné schopnosti, je divné je vůbec nepoužít, a když je použije, je to stále klasičtější superhrdinský příběh. Batmanovy superschopnosti jsou jen stylovým upravením kompetencí hrdiny detektivy, thrilleru, hororu, psychodramatu. A je tedy o dost snazší přesunout těžiště příběhů do těchto žánrů, a tím být rozmanitější.

Čtvrtá výhoda je často zmiňované ztotožnění, byť to je zde sporné. Batman je pořád člověk, ale je také samotářský výstřední multimilionář. Nechci říci, že by samotářští výstřední milionáři nemohli mít problémy (ostatně Batman sám jich má…) ale ty se moc nepřekrývají se starostmi běžného člověka. Vlastně je Batman ve své superhrdinské identitě člověku blíže, než ve své identitě civilní. Pokud tedy nejste miliardář, pak to asi vidíte jinak a mohl byste poslat nějaké sponzorské příspěvky. Ale zpátky k Batmanovi. Ztotožnění s ním je možná ve skutečnosti těžší, ale je rozhodně inspirativnější, protože může inspirovat nejen morálně, ale i z hlediska rozvoje schopností. Samozřejmě to vyžaduje i určitou představivost, přeci jen, reálně se opravdu nejde stát Batmanem.

Estetika hororu

Další důležitou, byť částečně povrchní, Batmanovou vlastností, je jeho vizuál. Většina nejslavnějších superhrdinů vychází ze sci-fi a fantasy optimistického druhu, jsou kreslení v jasných, primárních barvách, červené, zlaté, sytě modré, bílé, jasně zelené. Batman je už od počátku spojen s estetikou hororu, jeho totemovým zvířetem je netopýr a i když některé verze jeho kostýmu obsahují zlaté prvky, většina je v temně modré, šedé a černé. Nejenže tím vyčnívá třeba mezi zbytkem Ligy spravedlnosti, tato stylizace dává jedinečný nádech celému jeho prostředí. Zatímco ostatní superhrdinové se pohybují mezi lesklými mrakodrapy, Batman víc zapadne do temných uliček nebo na střechy starých domů se štíty a chrliči a jinými strašidelnými prvky. A i když se samozřejmě mnohdy ocitá i u mrakodrapů žije koneckonců v Americkém městě, činí tak většinou v noci, kdy prosklené zdi neznamenají více světla, ale naopak větší zranitelnost.

Nutno říci, že nějakou dobu trvalo, než se tvůrci naučili s těmito motivy pracovat, respektive než jim to bylo dovoleno. Ve Zlatém věku nebyly temné příběhy až tak netypické ani pro pestrobarevné hrdiny a v infantilitě věku Stříbrného mu z ní zbyl jen ten tmavý kostým. Ale ve věku bronzovém a dál se hororové prvky začaly pořádně rozvíjet. Zároveň také ztratil Batman část své unikátnosti, protože se začaly objevovat postavy, jejichž příběhy neměly hororové prvky, ale byly regulérními horory. To ale vlastně nevadilo, protože série Hellblazera nebo Bažináče nemohly nabídnout nic z těch klasických superhrdinských zápletek a šly svou vlastní hororovou cestou. A navíc to byly novinky, zatímco Batman byl tou dobou už zavedená ikona.

U Batmanovy hororovosti nejde samozřejmě jen o samotné netopýry a Gothamskou architekturu. Jeho příběhy jsou plné odkazů na gotické romány i béčkové filmové horory. V prvé řadě je v nich Arkhamův ústav, naprosto přímý odkaz na Lovecraftův Arkhamský blázinec (v angličtině je obojí Arkham Asylum). A šílenství samotné je klíčovým aspektem jak Batmana tak drtivé většiny jeho protivníků. Mezi kterými najdeme zvěrolidské hybridy, tělesně deformované jedince, šílené vědce, revenanty, vraždící rostliny, nesmrtelné cizince a také milovníky různých strašidelných motivů, jako černé kočky, vraždící klauni, strašáci, můry, sovy, a mnoho dalších věcí, které jsou k vidění ve velké Halloweenské krabici. Díky tomuto jednotícímu tématu, které se velmi liší od obdobných témat ostatních superhrdinů, činí Batmanovy příběhy snadno rozpoznatelnými a působivými.

Cesta do hlubin duše

Od těchto přeci jen povrchních věcí se přesňme k jádru. Batman se za léta vývoje proměnil na nesmírně komplexní postavu, minimálně měřítkem svého žánru. Začít můžeme už u té superhrdinské vrstvy. Každý superhrdina potřebuje zdroj své schopnosti a také slabinu, která ho drží zpátky. U Batmana jsou tyto dvě složky tím samým, jeho nezdravá posedlost. Ano, Batman je v podstatě šílený, obsedantně posedlý přípravou a zvažováním eventualit, kontrolou situace. Řádem. Ještě nezdravější je ale jeho posedlost “misí”, až patologická ochota obětovat všechno boji proti zločinu. Právě tyto složky z něj dělají Batmana, díky tomu vyhrává ve svých příbězích nad záporáky. Ale také kvůli nim může ztratit sebekontrolu, odhání od něj lidi, znemožňuje mu normálně žít. Právě jeho posedlost by mohla Batmana proměnit v podobný zjev, jakým jsou jeho protivníci. Na rozdíl od jiných superhrdnů nemá schopnost a slabinu, ale má svůj aspekt, který může být stejně tak výhodou či nevýhodou. Nemůže být posílen, aniž by se zároveň neoslabil. Není náhodou, že ty nejúžasnější věci dělá v příbězích, kdy je také morálně nejnejednoznačnější.

Ostatně samotná Batmanova morálka má podobu jakési posedlosti. Ve skutečnosti to není “skaut”, jeho metody a cílené nahánění strachu Gothamským zločincům jsou na samé hranici antihrdinství. Ale těch několik pravidel, které si stanovil, nepřekročí. Bez ohledu na to, že by to mnohdy bylo nejen rozumné, ale i morálně ospravedlnitelné. A to, že se k těm hranicím velmi přiblížil (občas musel být zachráněn okolnostmi), značilo ztrátu kontroly a přebírání té negativní stránky jeho duševních problémů.

Možná nejzajímavějším prvkem Batmanovy osobnosti je jeho samotářství. Je totiž hlavním motorem jeho vnitřní dynamiky. Batman-samotář je projevem jeho duševní nepohody, jeho traumatu. Snaží se odpudit své blízké, protože se bojí jednak o ně, ale hlavně toho, že by další ránu osudu nemusel ustát. Ale tím si vše připomíná, vnitřně se  užírá a motivuje se k tomu, vyhnout se dalším problémům. Na všechno se připravit. Být drsnější. A při lovu příšer se stále více stává příšerou. Naopak, pokud ho místo krizí a tvrdých ran osudu provází úspěchy a společnost jeho blízkých, stává se stále normálnějším, šťastnějším, ale také slabším, zranitelnějším. A toho neváhají využít jeho protivníci.

Aby tento článek nebyl přehnaně pozitivní, je nutné přiznat, že ne všichni autoři s těmito možnostmi nakládají dobře. Někdy jsou moc dlouho v pozitivní poloze, a pak jejich hrdina začne být nezajímavý. Jiní zase moc dlouho drtí temného Batmana, a ten začne být nesympatický. A jiní ho přepnou z jedné polohy do druhé moc rychle nebo z nevěrohodných důvodů. Ale to je spíše problém těch autorů, než postavy.

I sebelépe vymyšlený charakter by ale působil uměle, kdyby jeho vlastnosti nebyly zdůvodněné. Což ale u Batmana nehrozí, protože jeho vlastnosti se vztahují k jedné události, která determinovala jeho život, a dává to smysl. Koneckonců, vidět v osmi umírat své rodiče musí s člověkem zamávat slušně, a naroubovat na to touho bojovat se zločinem nebo strach ze ztráty blízkých lze naprosto přirozeně. Zvláště když si autoři dají práci s tím, ukázat toto trauma i mimo formování superhrdiny, ale i v osobním příběhu někoho, kdo v jednu chvíli přišel o dětství.

Protivníci

Každý superhrdina potřebuje adekvátní protivníky, a Batman jich má nesmírné množství. A co více, nesmírné množství z nich je výrazných, jak svým designem, tak přístupem, původem a vztahem k Batmanovi. Navíc, velká část je svým způsobem obrazem některého aspektu Batmana. Fungují tedy také jako jeho zrcadlo a ukazují šíři jeho postavy.

  • Šílenství – Joker. Který je zároveň protipólem k Batmanově potřebě řádu, snaží se cíleně nabourat jeho hodnoty a víru v lidi i v sebe, a vůbec, jejich vztah by vydal na samostatnou esej.

  • Idealista, spasitel – Ra’s al-Ghul. I když se liší metodami, oba vlastně chtějí zachránit svět. Navíc je Ra’s otcem jedné z Batmanových velkých lásek a dědečkem jeho syna.

  • Nezastavitelná vůle – Bane. Tento protivník se navíc zapsal tím, že způsobil Batmanovi jeho nejhorší porážku.

  • Muž dvou tváří – Two-Face. Kdysi také býval Batmanovým spojencem, se kterým chtěl napravit Gotham.

  • Nesmírná inteligence - Riddler.

  • Bohatý bysnysman – Pinguin.

  • Poháněn tragédií – Mr. Freeze.

  • Manipulátor – Poison Ivy. Navíc má ve skutečnosti pochopitelnou a schvalitelnou motivaci.

  • Zakázaná láska – Catwoman. Ano, tento motiv se u Batmana objevuje primárně kvůli ní, ale je to vzájemné. Mnohdy je to spíše spojenec, než protivník.

  • Přetvářka a skrývání – Clayface. Navíc je tohle vlastně dost tragický záporák.

  • Práce se strachem – Scarecrow.

  • Odhad ostatních – Hugo Strange. Protivník, který zná Batmanovu identitu a chce se stát Batmanem.

  • Netopýr – Man-Bat. Také patří k těm protivníkům, kteří klidně Batmanovi pomohou… Pokud má pod kontrolou své chování.

  • Pán a znalec Gothamu – Soví tribunál.

  • Gothamská smetánka – Hush. Navíc je to Batmanův přítel z dětství a je jím posedlý.

A tak bych mohl ještě pokračovat, protože tu chybí mnoho méně známých padouchů, pak všichni, kteří odráží stejný aspekt, jako nějaký slavnější padouch (proto v seznamu chybí Mad Hatter nebo Harley Qinn), nebo ti protivníci, kteří odráží spíše zdatnosti a dovednosti než osobnost (Killer Croc, Deadshot), protivníci Ligy spravedlnosti odrážející Batmana (Prometheus), zlé verze Batmana z alternativních vesmírů… 

Spojenci

Spojenci jsou další silnou stránkou Batmanových příběhů. Podobně jako u záporáků se těžko hledá jiný superhrdina, který by jich měl tolik. A to je výhoda sama o sobě, protože tito spojenci často mívají vlastní fanoušky, kteří pak ochotně věnují pozornost Batmanovi, se kterým toho tolik sdílí. 

Spojenci jsou ale důležití i z hlediska příběhů samotného Batmana. Jednak do nich vnášejí vedlejší linky a scény, které je rozšiřují a obohacují. A hlavně, každý z nich má s Temným rytířem trochu jiný vztah a působí na jinou složku jeho osobnosti.

  • Alfred Pennnyworth je Batmanova náhradní otcovská figura a nebojí se mu i nepříjemným způsobem připomínat, o co všechno se připravuje tím, že pokračuje ve své posedlosti.

  • Doktorka Leslie Thompkins je Batmanova náhradní mateřská figura a ta, kdo mu připomíná odpovědnost, kterou má vůči členům své rodiny a svým blízkým obecně.

  • Komisař James Gordon je Batmanovým kontaktem v oficiálních úřadech, připomínka, že i v prohnilých Gothamských institucích jsou poctiví lidé a někdo, kdo Batmanovi připomíná, že i on podléhá těmto úřadům a zákonům.

  • Dick Greyson (první Robin, Nightwing) byl asi největším testem Batmanova otcovstcví. Dock dospěl pod Batmanovými křídly, je mu si nejbližší z celé rodiny a staví ho před ono běžné rodičovské zjištění: že jejich dítě není jejich mladší kopie, ale samostatná bytost, která je v mnohém odlišná.

  • Jason Todd (druhý Robin, Red Hood) je v jistém smyslu “marnotratný syn” který odvrhl Batmanovy hodnoty, aby se k nim ne moc ochotně vrátil, a nutí Batmana, aby si je obhájil.

  • Tim Drake (třetí Robin, Red Robin) si Batmana našel sám, a v podstatě ho donutil ke kontaktu s někým, kdo nesdílí jeho vnitřní trauma a temnotu.

  • Damien Waine (čtvrtý Robin), Batmanův biologický syn je novou zkouškou Batmanova otcovství a hlavně testem jeho schopnosti vtisknout své hodnoty někomu, kdo má přesně opačné.

  • Barbara Gordon (první Batgirl, Oracle) je připomínkou Batmanovy odpovědnosti za jeho okolí.

  • Cassandra Cain (druhá Batgirl, Black Bat, Orphan) je traumatizovaná ještě více než Batman, a to je pro někoho, kdo má co dělat sám se sebou, velká výzva.

  • Stephanie Brown ( třetí Batgirl, pátý Robin, Spoiler) je tím, kdo si nejvíc užil Batmanovu nedůvěru a skepsi, a to i s hroznými následky, a nebojí se mu to dát najevo.

  • Selina Kyle (Catwoman) je Batmanova osudová (byť zdaleka ne jediná) láska. Navíc coby (občas bývalá) zlodějka představuje výzvu pro Batmanovu morálku a oddanost zákonům.

A to jsou jenom ti nejbližší, s nejsilnějšími vztahy. Kdyby na to přišlo, šlo by vyjmenovat u superhrdinských i nesuperhrdinských spojenců jednou tolik dalších.

Závěr

Tak, tohle je podle mě pět důvodů, proč je Batman nejpopulárnějším superhrdinou, a co nabízí svým autorům, kteří chtějí vymýšlet stále nové a nové zajímavé příběhy. Samozřejmě, každá vlastnost je dvojsečná, a pro někoho právě tyto vlastnosti Batmana sráží. Ostatně, pokud je špatně zpracováno, může to působit všelijak, koneckonců to nejsou triviální témata. Ale já se domnívám, že pro většinu lidí to jsou jeho hlavní kladné stránky.