Může se sídlo jmenovat „Nebeská dýka“ nebo třeba „Nebesdýka“? – 2. část

Předchozí část

V předchozí části tohoto článku byla nastíněna metodika zpracování encyklopedií českých sídel (Ilustrované encyklopedie českých hradů a Encyklopedie českých tvrzí) ze statistického hlediska a návazně byly prezentovány výsledky zpracování první ze dvou jmenovaných encyklopedií. V této polovině je shrnut výsledek zpracování druhé z nich.

Statistiky stavu tvrzí

Pro začátek je nutno uvést, že i když Encyklopedie českých tvrzí uvádí celkem 1073 hesel, na rozdíl od hradů je potřeba brát zjištěná data o jejich fyzickém stavu jako spíše orientační. Ve svém díle Hrady, zámky, tvrze české totiž její autor A. Sedláček uvádí přes 2500 sídel, a to bez zahrnutí nejen Moravy a Slezska, ale rovněž i Chebska a Ašska (jež z hlediska jím zkoumaného historického hlediska nepatřilo do Čech). A i když do Encyklopedie českých tvrzí je naopak Chebsko a Ašsko zahrnuto, navíc jsou tam asi další dvě desítky sídel z historického území Moravy, stejně dochází k rozdílu bezmála tisícovky sídel. Tedy je nutné brát v potaz, že o století mladší Encyklopedie českých tvrzí zahrnuje zřejmě pouze výběr těchto menších šlechtických sídel, jejichž fyzickou polohu bylo možno určit, na rozdíl od práce A. Sedláčka, kde jsou zahrnuta i sídla, jejichž poloha je neznámá, nejistá či sporná.

Navíc z hlediska návaznosti tvrze na název představuje další problém i fakt, že v cca pětině případů pod stejným názvem vystupovaly dvě i více tvrzí, a to buď časově (mladší nahradila na jiném či dokonce stejném místě starší zbořenou) nebo prostorově oddělené (nejznámějším příkladem jsou dodnes dochované dvě tvrze v Kestřanech). Ve výsledku to tedy znamená, že v rámci jednoho hesla Encyklopedie českých tvrzí pojednává o dvou či více stavbách, z nichž jedna se například dochovala jako tvrziště a druhá jako část nedaleko stojícího zámku. V těch případech jsem započítal vždy ten „lepší“ případ z obou (tedy nejhorším případem je zcela zaniklá stavba, následuje tvrziště, zřícenina, zachování v budově jiného účelu, zachování v budově zámku, a nakonec zachování tvrze jako takové). Zde je rovněž nutno uvést, že na rozdíl od hradů, z hlediska stavu zachování, u tvrzí bylo možno vložit mezistupeň „tvrziště“, tedy stav, kdy terénní relikty v krajině jasně vymezují prostor tvrze, či dokonce uspořádání některých jejích prvků (propadliny po budovách, zbytky valů a příkopů a podobně).

Co se tedy týká tvrzí bylo možno zjistit následující:

• Zaniklo (beze stop) celkem 142 tvrzí, tedy 13,23 % z celkového počtu
• Tvrziště se zachovala celkem od 364 tvrzí, tedy 33,92 % z celkového počtu
• Zříceninami zůstalo celkem 97 tvrzí, tedy 9,04 % z celkové počtu
• Tvrzí jako takových se zachovalo pouze 62, tedy 5,78 % z celkového počtu
• Zbytek byl z velké části přestavěn na zámky (231), dále na sýpky (71), obytné domy (70), správní budovy (13), fary (4), dílny (3), pivovary (2) či hostince (1). Po jednom pak byly provedeny přestavby na chlév, jídelnu, kolnu, lázně, radnici, sokolovnu, školu a ubytovnu.

Za zajímavé je možno pokládat, jak velká část z tvrzí byla přestavěna na zámky (231) a sýpky (71), což je ovšem výsledek umístění tvrzí v návaznosti na vesnickou zástavbu a hospodářské dvory, tedy se více hodily v době úpadku opevněných hradů jako místo, kam se vrchnost mohla přestěhovat či kde bylo vhodnější ponechat a rozvíjet hospodářské provozy.

Statistiky názvu tvrzí

Z celkového počtu 1073 tvrzí je celkem pouze 59 bezejmenných, tedy 5,50 % z celkového počtu, jejichž názvy se ve sledované době nedochovaly, což je výrazně méně než u hradů. Lze předpokládat, že se opět jedná o důsledek návaznosti tvrzí na vesnickou zástavbu, a tedy větší zájem na udržení jejich sídelních, správních, administrativních či hospodářských funkcí i po poškození či dokonce zničení, a to zejména i v dobách hromadného opouštění odlehlých hradů.

Co se týká samotných tvrzí s názvy, tak počet s českými názvy je 926 (tedy 91,32 % dochovaných názvů), s německými 87 (tedy 8,58 % dochovaných názvů) a jeden latinský („Ernestinum“). Tedy i u tvrzí na rozdíl od zažité představy převládají české názvy nad německými, a to dokonce v mnohem výraznějším poměru než u hradů, skoro 10,5:1. Navíc bezmála všechny německé názvy jsou z oblasti Chebska, Ašska a Českolipska.

Co se německých názvů týče, pak dvouslovný je pouze jeden, kdežto složenin je 58 (tedy 66,67 % německých názvů), kde nejčastějšími součástmi či opakujícími se slovy jsou následující:

• „Berg“ (rovněž ve formě „berk“, „perk“) a „Burg“ (rovněž ve formě „burk“, „purk“), kde se často u jedné tvrze vyskytovala jak forma „-berg“, tak i „-burg“ a tedy jsem je nakonec byl nucen počítat společně, celkem 11
• „Grün“ (rovněž ve formě „grýn“), celkem 11
• „Stein“ (rovněž ve formě „stejn“, „štein“, „štajn“, „stajn atd.), celkem 7
• „Dorf“, celkem 5
• „Bach“ (rovněž ve formě „buch“), celkem 4
• „Reut“ (rovněž ve formě „reuth“), celkem 4
• „Hof“, celkem 4
• „Haus“ (rovněž ve formě „hauz“), celkem 3

Slova „Wart“ a „Land“, jež se vyskytovala u názvů hradů, se u tvrzí nevyskytují. Pro zajímavost je možné uvést, že slovo „Brunn“, se kterým je možné se setkat v názvech na Moravě či Rakousku, se vyskytuje pouze jednou.

Co se českých názvů týče, pak dvouslovných bylo možno napočítat 34 (3,67 %), avšak složenin dokonce 64 (6,91 %), což je i podílem více než u hradů. Nejčastějšími součástmi či opakujícími se slovy jsou následující:

• „Újezd“ (rovněž ve formě „Újezdec“), celkem 19 (z toho 4 ve dvouslovném názvu)
• „Hrad“ (rovněž ve formě „Hradec“, „Hrádek“), celkem 13 (z toho pouze 1 ve složenině)
• „Ves“, celkem 13 (z toho 10 ve složenině)
• „Týn“ (rovněž ve formě „Týnec“), celkem 6
• „Chlum“ (rovněž ve formě „Chlumec“), celkem 4
• „Lhota“ (rovněž ve formě „Lhotka“ či „Lehota“), celkem 4

Z výše uvedeného vyplývá, že dvouslovné názvy se ani u tvrzí zřejmě netěšily velké popularitě ani v jednom z obou jazyků (většinou se užívaly pro rozlišení stejnojmenných lokalit) a u jednoslovných byly v českých názvech preferovány ty, jež měly původ v jednom slově (respektive se jednalo o slova s jedním kořenem), čímž se české názvy odlišují od německých, kde je již možno skoro s jistotu konstatovat, že byly naopak preferovány spíše složeniny (u tvrzí se jedná v podstatě o 2/3 počtu, u hradů to byly dokonce skoro 4/5). Je nutno ještě podotknout, že výše uvedené souhrny dvouslovných názvů a složenin zahrnují i případy názvu tvrzí podle jména zakladatele či majitele.

Na druhou stranu na rozdíl od hradů, jsou složeniny v názvech tvrzí mnohem pestřejší a mnohem větší množství jich není navázáno na jména zakladatelů či vrchnosti:

Bělohrad, Beztahov, Cítoliby, Cizkrajov, Častolovice, Čížkrajice, Drahoraz, Holovousy, Hořehledy, Hostivař, Kladruby, Kněžeklady, Kněžmost, Kolovraty, Konecchlumí, Kosmonosy, Kozojedy (dvě stejného názvu), Kralupy („Loupat kůru“), Kurovodice, Kuřívody, Mezilesice, Měcholupy, Mokrosuky, Nebovidy, Nemyčeves, Pakoměřice, Patokryje, Pětipsy, Střeziměř, Suchdol, Suchomazly, Suchotlesky, Sukorady, Svébohy, Škodějov, Šťáhlavy („Stínané hlavy“), Trpísty („Třít prsty“), Tuklaty („Tu klekly“), Tuněchody („Tudy nechodit“), Tupadly (dvě stejného názvu), Varobyle („Vařit býlí“), Velehrádek, Všelisy, Vodochody, Vrchlabí, Všebořice, Všejamy, Vyšehořovice

Co se týká délky názvů, i když se mezi nimi vyskytuje nemalé množství jednoslabičných (například „Dub“) a jeden sedmislabičný („Újezd Svatého Kříže“), drtivou většinu tvoří názvy dvouslabičné (309), tříslabičné (357) a čtyřslabičné (243), jež dohromady tvoří 89,64 % názvů (poznámka: na rozdíl od hradů, názvy tvrzí slavné Paretovo pravidlo tak trochu porušují).

Kontrola názvů složenin pomocí predikátů

U výše uvedených složenin byla rovněž proveden kontrola na predikáty ve jmenném rejstříku Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty, původně pomocného seznamu vytvořeného Augustem Sedláčkem pro své badatelské potřeby, a později vydaného jako erbovník v editaci Vladimíra Růžka v nakladatelství Academia. Z výše uvedených 48 složenin bylo možno tímto způsobem ověřit 23 názvů, tedy bezmála polovinu z nich.

Výskyt dalších složenin v Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty

Již při zpracování názvu hradů mne napadlo, zda se i v Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty nenachází nějaké další zajímavé složeniny. Návazně pak při zpracování tvrzí jsem dospěl k názoru, že některé predikáty obsahující složeniny, jež jsou uvedeny u majitelů v jednotlivých heslech se však nevyskytují jako samostatná hesla. Takže jsem ještě dodatečně zpracoval Atlas erbů a pečetí české a moravské šlechty a zjistil jsem, že rejstřík obsahuje dalších 110 predikátů, jež vznikly z názvů sídel obsahující české složeniny (toto číslo je bez složenin odkazujících na zakladatele či majitele):

Bezdědice, Blahousty, Bobolusky, Ctiměřice, Ctiněves, Černohousy, Černvír, Čertoryje, Daliměřice, Dambořice, Dědibaby, Dobřemilice, Doloplazy, Domamyslice, Domousice, Drahobudice, Dřevohostice, Dymokury, Hněvjezdec, Holohlavy, Hořesedly, Horněves, Horomyslice, Hrachojedy, Hracholusky, Hřešihlavy, Hustopeče, Chudichromy, Jedovary, Kalivody, Kolomuty, Konobrž, Konojedy, Korozluky, Kozolupy, Krchleby („Skrchleby“), Lerojidy, Libochovany, Libodržice, Libosváry, Lichoceves, Lidměřice, Litohlavy, Lstiboř, Lukohořany, Malobratřice, Malohradec, Malovary, Medonosy, Meziboří, Mezilesí, Mezimostí, Mezipotočí, Meziříčí, Milhostice, Močidlany, Močihuby, Mokropsy, Mokrovousy, Mrzklesy, Mukoděly, Myslibořice, Nahoruby, Nasavrky, Našiměřice, Novosedlice, Novosedly, Očedělice, Ostroměř, Osvětimany, Pakoměřice, Pětichvosty, Pnětluky, Pobipsy, Prachomety, Pustiměř, Račiněves, Rakodavy, Řeporyje, Samosoly, Smolotyly, Soběbřichy, Soběsuky, Solopysky, Starkoč, Studeněves, Suchohrdly, Sukolom, Sviňomazy, Šmikousy, Štipoklasy, Třebomyslice, Trhlavy, Třibřichy, Tučapy, Velebudice, Veltruby, Vlhlavy, Vlkohlavy, Voděrady, Volduchy, Všechlapy, Všehrdy, Všenory, Všestary, Všestudy, Všetaty, Žabokrky, Žabovřesky

Zde je však nutné rovněž upozornit, že Atlas erbů a pečetí české a moravské šlechty obsahuje kromě predikátů vzniklých z českých názvů na území historických Čech samozřejmě i ty původem z Moravy a Slezska.

Výskyt dvouslovných predikátů v Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty

Při zpracování Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty jsem zjistil, že obsahuje celkem 47 dvouslovných českých predikátů, na jejichž základě je možné zkonstatovat následující:

• Drtivou většinu dvouslovných názvů tvoří případy, kdy majitelé daného sídla (hradu nebo tvrze) měli potřebu nějakým způsobem své sídlo odlišit od sídla stejnojmenného a to:
  • Opisně (například „Červená Hora“, „Černá Hora“, „Kamenná Hora“ atd.), nejčastější případ, celkem 31 z výše uvedeného počtu
  • Časově (například „Staré Sedlo“, „Nový Dům“), celkem 7 případů z výše uvedeného počtu
  • Vrchností (například „Kosova Hora“, „Peknířův Ostrov“), celkem 4 případy z výše uvedeného počtu
• Vlastní („originální“) dvouslovné názvy jsou skutečně spíše výjimkou, z výše uvedeného počtu je jich pouze celkem 5 („Boží Dům“, „Čestín Kostel“, „Čisté Slémě“, „Dobrá Voda“, „Dobré Zemice“)

Z hlediska výskytu opakujících se slov v těchto dvouslovných názvech, bylo napočítáno slovo „Hora“ celkem desetkrát, „Ves“ a „Dvůr“ čtyřikrát a dvakrát „Pole“, „Dům“ a „Lhota“.

Závěr

Jak již bylo zkonstatováno v minulé části, i s přihlédnutím k výše uvedenému skutečně vyplývá, že dvouslovné názvy jsou v českém prostředí výjimkou, kdežto na složeniny je možno pohlížet jako na jev mnohem častější a nikterak překvapivý, a poskytuje pro původní problém určitý rámec, kterým je možno se ubírat. Dvouslovný název „Nebeská Dýka“ by skutečně v českém prostředí byla nápadnou výjimkou, avšak složenina „Nebodýky“ (tedy nikoliv „Nebesdýka“, uvedené v předchozí části tohoto článku) by již zřejmě byla více v souladu s výše uvedeným seznamem složenin názvů tvrzí a nikterak by z něj nevyčnívala mezi „Močihuby“ a „Pětipsy“. Pokud by tedy bylo možno udělat nějaký celkový závěr, pak při překládání dvoj či více slovných názvů a složenin do českého prostředí lze směle vzít do ruky seznam názvů obcí České republiky (například ve formě rejstříku na konci mapového souboru pro automobilisty) a nechat se inspirovat jejich jazykovou formou.