Tvrze a pevnosti ve hře

Pohraniční pevnosti

Jasný účel – ochrana hranice či kupeckých stezek. Často dlouhá a nudná služba, často taky jediné místo široko daleko, které dokáže poskytnout alespoň nějaké bezpečí a ochranu.

Pevnost první – sadistický velitel

Služba v tomhle kraji by byla pěkně nudná, po kraji jsou rozeseté menší vesnice a osady a dohromady se nic moc neděje – ideální recept na pozvolný úpadek do letargie. To se ale vynalézavému a krutému veliteli posádky pevnosti nemůže stát, neboť si vymyslel vlastní zábavu pro zpestření dlouhých večerů. Pravidelně vyjíždí na oblídky svěřené oblasti, zejména pak samot a menších usedlostí. Během těchto cest si vybírá své nic netušící oběti, které posléze unáší, a to ideálně tak, aby to vypadalo jako práce zbojníků a vyvrhelů. Nebohé oběti pak čeká několik dlouhých dnů v kobce pod pevností, kde slouží jako experimentální plátno pro sadistické umění velitele. Když jej jeho objekt zájmu již nudí, zručně nafinguje odhalení úkrytu zlovolných banditů, které se jemu a jeho mužům podaří zahnat, avšak zdrceným příbuzným může již předat pouze ostatky (často nekompletní) jejich nejbližších. Teď v zimním období se ale nedaří najít už ani těla, vždyť zima je tuhá, zvěře málo a vojáky je třeba nakrmit, apetit mají značný, neboť s jídlem roste chuť. V pevnosti vládna tíživá atmosféra, kdo se zdráhá hodovat s velitelem, může se brzy ocitnout na špatném konci příboru. Některým obyvatelům kraje začíná docházet, že věci budou značně zvrácenější, než jak se na první pohled zdá, a projíždějící družina je pravděpodobně jedinou nadějí. Jak na ni ale budou vystresovaní, vyděšení vesničané působit v porovnání s kupodivu decentně vystupujícím důstojníkem císařské armády?

Pevnost druhá – vyvrhelové na stráži

Tvrz na samém okraji říše, dál už se nachází jen pustá vrchovina, na jejíž průzkum se ještě nedostalo, neboť priority císařovny jsou zcela jinde. Oddíly vojáků se zde točí po ročních turnusech a obvykle tato „čest bránit hranice říše“ připadá nováčkům nebo těm s kázeňskými prohřešky. Taková je i poslední rotace, která tvrz právě přebrala od svých předchůdců – mladičký poručík z měšťanské rodiny čerstvě vyřazený z císařské vojenské školy coby velitel, jeho seržantka – věčně přiopilá a od rány, která si pouští pusu na špacír zejména před vyššími šaržemi, pihovatý drzý rváč, kterému se posledně podařilo v zápalu bitky praštit jednoho kapitána, sourozenecká dvojice, jejíž přítomnost v řadách armády vyvolává spíš otázky a nikdo přesně neví, co jsou zač, a konečně dobromyslný a trochu jednodušší hromotluk, který se na všechny směje, ale dokázal by sám přeprat medvěda. Dny a týdny se pomalu táhnou, poručík se poctivě snaží dodržovat rozvrh patrol, a to navzdory neochotě některých podřízených i souboji se svým vnitřním hlasem, který mu rozbíjí jeho naivní představy o hrdé službě nádherné císařovně. Nikdo tak nečeká, když při jedné z patrol narazí na neznámé cizince – patrně zvědy či předsunutou hlídku – kteří, jak se záhy ukáže, náleží k mnohem většímu vojenskému uskupení, jež se blíží k hranicím a v jehož cestě nestojí kromě pevnosti nic. Malá skupinka našich antihrdinů rázem stojí před rozhodnutím, co dělat. Pokusí se s využitím místní znalosti postupující vojsko nějak zpomalit? Ztratí se jako pára nad hrncem? Vyrazí úprkem do nejbližšího města varovat tamní posádku? Věřil by jim vlastně někdo bez důkazu, že se náhle odnikud objevilo neznámé vojsko, která pochoduje ke středu říše?

Pevnost třetí – hamižní celníci

Osádka zneužívá své síly a zároveň vzdálenosti od nejbližšího královského města a od některých kupců a pocestných vybírá vyšší poplatky nad rámec stanovený předpisem – družina nemá na rozdávání, ale otevřeně se postavit početné skupině vojáků také není dvakrát lákavé, dokáže se z toho nějak vymluvit či vykoupit protislužbou?

Opuštěné tvrze

Původnímu účelu už dávno neslouží, hranice se hnuly jinam a udržovat nákladnou posádku na místě nemělo význam. Když správce dohlédl na vyklizení a zapečetil vchod, místo osamělo. Ne však na dlouho.

Lapkové a banditi

Absence vojenských patrol přitáhla pozornost lapků a dalších vyvrhelů, brzy se v pevnosti usadili a postupně v ní hromadí kořist ze svých stále odvánžějších výprav. Málokdy se vrací s nepořízenou, roste jim sebevědomí a také hromádky zlata a cenného zboží. Pokusí se postavy obyvatelům kraje od lapků pomoci, nebo se jen napakují bohatstvím a zmizí pryč?

Troll

Větší klid po odchodu vojska využil postarší troll, který se v pevnosti usídlil. Sem tam si uloví ovci z pastvy a případné zvědavce se snaží zastrašit, o konflikt příliš nestojí. Starosta jedné z vesnic však hledá kohokoli, kdo trolla zabije a vrátí obyvatelům klid a pocit bezpečí. Je troll skutečně tak nebezpečný a nevyhnalo ho z jeho původního domova něco mnohem nebezpečnějšího?

Uprchlíci

Ve tvrzi se dočasně usídlila skupina uprchlíků – před válkou v sousední říši či náboženským pogromem. V patách mají možná pronásledovatele, a pokud by se o nich dozvěděla místní domobrana, přinejlepším by je hnala zpět, odkud přišli. Uprchlíci mají zraněné, málo jídla a bez pomoci dlouho nevydrží. Kdokoliv se jim rozhodne pomoci, vystavuje se sám riziku, a navíc udržet v pohybu a bezpečí velkou unavenou skupinu dospělých s malými dětmi není vůbec jednoduché. O to víc, je-li mezi uprchlíky i někdo šlechtického původu, kde se pořád považuje za významnou osobu zasluhující si patřičné zacházení a respekt.

Dezertéři

Z války prchají i vojáci, kteří už mají dost zbytečného umírání a strádání. Velení armády dezerci trestá smrtí a případné tipy od místních náležitě odměňuje. Bývalá vojenská tvrz se zdá jako ideální útočiště, kdo ví, možná uvnitř najdou alespoň něco užitečného a naberou síly na další cestu. Jenže aniž by to tušili, mají mezi sebou někoho, kdo má enormní význam pro obě strany konfliktu a přitahuje pozornost entit mimo svět smrtelníků. Situace se brzy zvrtne a většina zběhů by v tu ránu raději bojovala rameno na rameni v první linii, než aby musela čelit zájmu asasínů i přisluhovačů božstev.

Němí svědci minulosti

Zajímavé je pojetí těchto staveb jakožto pozůstatků pradávných civilizací a kultur, mohou být opuštěné a nepochopené, mohou sloužit současným říším jako základy jejich měst nebo jen tiše spočívají pod vrstvami písku, aniž by o nich běžní smrtelníci měli tušení.

Pradávná moudrost a prokletí

Stovky či tisíce let v minulosti jistě tyto ruiny sloužily nějakému účelu, dnes jsou maximálně předmětem dohadů a spekulací. Majestátní stavba, která na první pohled důmyslem i precizností předčí cokoli ze současné doby, je obestřená tajemstvím. Podle některých se v jejích útrobách nachází uschovaná moudrost dávno vyhynulé civilizace, která vojensky dominovala známému světu, dokázala poručit větru a dešti, brázdila oceány křížem krážem a svým obyvatelům přinášela blahobyt. Co se s ní tedy stalo? Neskrývají svitky a kamenné desky v těžko přístupných sálech spíše prokletí než spásu?

Daleké říše

Vypadá to, jako by nějaký bůh nebo titán tuto stavbu pohodil uprostřed jezera – část je pod vodou a není vůbec jasné, jak se tam octila. Navíc k objevu došlo teprve nedávno, kdy klesla hladina vody. Do té doby byl celý rozsáhlý a bizarní objekt pod hladinou. Komu se podaří alespoň část prozkoumat, pozná, že jde pravděpodobně o dílo cízí, neznámé rasy – výrazně jiné proporce chodeb i místností, zcela odlišné pojetí většiny vnitřních prostor i prvků, jejichž funkce nikdo nedokáže ani odhadnout. Co se nachází pod stovkami zavřených kamenných poklopů? Je skutečně toto místo zcela opuštěné a jeho tvůrci pryč? Nezmiňují podobné stavby také zápisky průzkumných expedic z jižních dálav a poznatky generálů z tažení v Šedoříší na východě? A souvisí s tím vším nějak ta záhadná planoucí hvězda putující noční oblohou?