Tvrze a pevnosti ve hře

Pohraniční pevnosti

Jasný účel – ochrana hra­nice či ku­pec­kých ste­zek. Často dlouhá a nudná služba, často taky je­diné místo ši­roko da­leko, které do­káže po­skyt­nout ale­spoň ně­jaké bez­pečí a ochranu.

Pevnost první – sadistický velitel

Služba v to­mhle kraji by byla pěkně nudná, po kraji jsou ro­ze­seté menší ves­nice a osady a do­hro­mady se nic moc ne­děje – ide­ální re­cept na po­zvolný úpa­dek do le­tar­gie. To se ale vy­na­lé­za­vému a kru­tému ve­li­teli po­sádky pev­nosti ne­může stát, neboť si vy­mys­lel vlastní zá­bavu pro zpes­t­ření dlou­hých ve­čerů. Pra­vi­delně vy­jíždí na ob­lídky svě­řené ob­lasti, zejména pak samot a men­ších used­lostí. Během těchto cest si vy­bírá své nic ne­tu­šící oběti, které po­sléze unáší, a to ide­álně tak, aby to vy­pa­dalo jako práce zboj­níků a vy­vrhelů. Ne­bohé oběti pak čeká ně­ko­lik dlou­hých dnů v kobce pod pev­ností, kde slouží jako ex­pe­ri­men­tální plátno pro sa­dis­tické umění ve­li­tele. Když jej jeho ob­jekt zájmu již nudí, zručně na­fin­guje od­ha­lení úkrytu zlo­vol­ných ban­ditů, které se jemu a jeho mužům po­daří za­hnat, avšak zdr­ce­ným pří­buz­ným může již pře­dat pouze ostatky (často ne­kom­pletní) je­jich nej­bliž­ších. Teď v zim­ním ob­dobí se ale ne­daří najít už ani těla, vždyť zima je tuhá, zvěře málo a vo­jáky je třeba na­kr­mit, ape­tit mají značný, neboť s jíd­lem roste chuť. V pev­nosti vládna tí­živá at­mo­sféra, kdo se zdráhá ho­do­vat s ve­li­te­lem, může se brzy ocit­nout na špat­ném konci pří­boru. Ně­kte­rým oby­va­te­lům kraje za­číná do­chá­zet, že věci budou značně zvrá­ce­nější, než jak se na první po­hled zdá, a pro­jíž­dě­jící dru­žina je prav­dě­po­dobně je­di­nou na­dějí. Jak na ni ale budou vy­stre­so­vaní, vy­dě­šení ves­ni­čané pů­so­bit v po­rov­nání s ku­po­divu de­centně vy­stu­pu­jí­cím dů­stoj­ní­kem cí­sař­ské ar­mády?

Pevnost druhá – vyvrhelové na stráži

Tvrz na samém okraji říše, dál už se na­chází jen pustá vr­cho­vina, na jejíž prů­zkum se ještě ne­do­stalo, neboť pri­o­rity cí­sa­řovny jsou zcela jinde. Od­díly vo­jáků se zde točí po roč­ních tur­nusech a ob­vykle tato „čest brá­nit hra­nice říše“ při­padá no­váč­kům nebo těm s ká­zeň­skými pro­hřešky. Ta­ková je i po­slední ro­tace, která tvrz právě pře­brala od svých před­chůdců – mla­dičký po­ru­čík z měš­ťan­ské ro­diny čer­s­tvě vy­řa­zený z cí­sař­ské vo­jen­ské školy coby ve­li­tel, jeho ser­žantka – věčně při­o­pilá a od rány, která si pouští pusu na špa­cír zejména před vyš­šími šar­žemi, pi­ho­vatý drzý rváč, kte­rému se po­sledně po­da­řilo v zá­palu bitky praš­tit jed­noho ka­pi­tána, sou­ro­ze­necká dvo­jice, jejíž pří­tom­nost v řa­dách ar­mády vy­vo­lává spíš otázky a nikdo přesně neví, co jsou zač, a ko­nečně dob­ro­myslný a tro­chu jed­no­dušší hro­motluk, který se na všechny směje, ale do­ká­zal by sám pře­prat med­věda. Dny a týdny se po­malu táh­nou, po­ru­čík se po­ctivě snaží do­dr­žo­vat roz­vrh pa­t­rol, a to na­vzdory ne­o­chotě ně­kte­rých pod­ří­ze­ných i sou­boji se svým vnitř­ním hla­sem, který mu roz­bíjí jeho na­ivní před­stavy o hrdé službě nád­herné cí­sa­řovně. Nikdo tak ne­čeká, když při jedné z pa­t­rol na­razí na ne­známé ci­zince – pa­trně zvědy či před­su­nu­tou hlídku – kteří, jak se záhy ukáže, ná­leží k mno­hem vět­šímu vo­jen­skému usku­pení, jež se blíží k hra­ni­cím a v jehož cestě ne­stojí kromě pev­nosti nic. Malá sku­pinka na­šich anti­hr­dinů rázem stojí před roz­hod­nu­tím, co dělat. Po­kusí se s vy­u­ži­tím místní zna­losti po­stu­pu­jící voj­sko nějak zpo­ma­lit? Ztratí se jako pára nad hrn­cem? Vy­razí úpr­kem do nej­bliž­šího města va­ro­vat tamní po­sádku? Věřil by jim vlastně někdo bez dů­kazu, že se náhle od­ni­kud ob­je­vilo ne­známé voj­sko, která po­cho­duje ke středu říše?

Pevnost třetí – hamižní celníci

Osádka zne­u­žívá své síly a zá­ro­veň vzdá­le­nosti od nej­bliž­šího krá­lov­ského města a od ně­kte­rých kupců a po­cest­ných vy­bírá vyšší po­platky nad rámec sta­no­vený před­pi­sem – dru­žina nemá na roz­dá­vání, ale ote­vřeně se po­sta­vit po­četné sku­pině vo­jáků také není dva­krát lá­kavé, do­káže se z toho nějak vy­mlu­vit či vy­kou­pit pro­ti­služ­bou?

Opuštěné tvrze

Pů­vod­nímu účelu už dávno ne­slouží, hra­nice se hnuly jinam a udr­žo­vat ná­klad­nou po­sádku na místě ne­mělo vý­znam. Když správce do­hlédl na vy­kli­zení a za­pe­če­til vchod, místo osa­mělo. Ne však na dlouho.

Lapkové a banditi

Ab­sence vo­jen­ských pa­t­rol při­táhla po­zor­nost lapků a dal­ších vy­vrhelů, brzy se v pev­nosti usa­dili a po­stupně v ní hro­madí ko­řist ze svých stále od­ván­žěj­ších vý­prav. Má­lo­kdy se vrací s ne­po­ří­ze­nou, roste jim se­be­vě­domí a také hro­mádky zlata a cen­ného zboží. Po­kusí se po­stavy oby­va­te­lům kraje od lapků po­moci, nebo se jen na­pa­kují bo­hat­stvím a zmizí pryč?

Troll

Větší klid po od­chodu voj­ska vy­u­žil po­starší troll, který se v pev­nosti usíd­lil. Sem tam si uloví ovci z pas­tvy a pří­padné zvě­davce se snaží za­stra­šit, o kon­flikt pří­liš ne­stojí. Sta­rosta jedné z ves­nic však hledá ko­ho­koli, kdo trolla za­bije a vrátí oby­va­te­lům klid a pocit bez­pečí. Je troll sku­tečně tak ne­bez­pečný a ne­vy­hnalo ho z jeho pů­vod­ního do­mova něco mno­hem ne­bez­peč­něj­šího?

Uprchlíci

Ve tvrzi se do­časně usíd­lila sku­pina uprch­líků – před vál­kou v sou­sední říši či ná­bo­žen­ským po­gro­mem. V pa­tách mají možná pro­ná­sle­do­va­tele, a pokud by se o nich do­zvě­děla místní do­mobrana, při­nej­lep­ším by je hnala zpět, odkud při­šli. Uprchlíci mají zra­něné, málo jídla a bez po­moci dlouho ne­vy­drží. Kdo­ko­liv se jim roz­hodne po­moci, vy­sta­vuje se sám ri­ziku, a navíc udr­žet v po­hybu a bez­pečí vel­kou una­ve­nou sku­pinu do­spě­lých s ma­lými dětmi není vůbec jed­no­du­ché. O to víc, je-li mezi uprch­líky i někdo šlech­tic­kého pů­vodu, kde se pořád po­va­žuje za vý­znam­nou osobu za­slu­hu­jící si pa­t­řičné za­chá­zení a re­spekt.

Dezertéři

Z války pr­chají i vo­jáci, kteří už mají dost zby­teč­ného umí­rání a strá­dání. Ve­lení ar­mády de­zerci trestá smrtí a pří­padné tipy od míst­ních ná­le­žitě od­mě­ňuje. Bý­valá vo­jen­ská tvrz se zdá jako ide­ální úto­čiště, kdo ví, možná uvnitř na­jdou ale­spoň něco uži­teč­ného a na­be­rou síly na další cestu. Jenže aniž by to tu­šili, mají mezi sebou ně­koho, kdo má enormní vý­znam pro obě strany kon­fliktu a při­ta­huje po­zor­nost entit mimo svět smr­tel­níků. Si­tu­ace se brzy zvrtne a vět­šina zběhů by v tu ránu ra­ději bo­jo­vala ra­meno na ra­meni v první linii, než aby mu­sela čelit zájmu asa­sínů i při­slu­ho­vačů bož­stev.

Němí svědci minulosti

Za­jí­mavé je po­jetí těchto sta­veb ja­kožto po­zůstatků pra­dáv­ných ci­vi­li­zací a kul­tur, mohou být opuš­těné a ne­po­cho­pené, mohou slou­žit sou­čas­ným říším jako zá­klady je­jich měst nebo jen tiše spo­čí­vají pod vrst­vami písku, aniž by o nich běžní smr­tel­níci měli tu­šení.

Pradávná moudrost a prokletí

Stovky či ti­síce let v mi­nu­losti jistě tyto ruiny slou­žily ně­ja­kému účelu, dnes jsou ma­xi­málně před­mě­tem do­hadů a spe­ku­lací. Ma­jestátní stavba, která na první po­hled dů­mys­lem i pre­ciz­ností předčí co­koli ze sou­časné doby, je obe­střená ta­jem­stvím. Podle ně­kte­rých se v je­jích útro­bách na­chází uscho­vaná moud­rost dávno vy­hy­nulé ci­vi­li­zace, která vo­jen­sky do­mi­no­vala zná­mému světu, do­ká­zala po­ru­čit větru a dešti, bráz­dila oce­ány kří­žem krá­žem a svým oby­va­te­lům při­ná­šela bla­hobyt. Co se s ní tedy stalo? Ne­skrý­vají svitky a ka­menné desky v těžko pří­stup­ných sá­lech spíše pro­kletí než spásu?

Daleké říše

Vy­padá to, jako by ně­jaký bůh nebo titán tuto stavbu po­ho­dil upro­střed je­zera – část je pod vodou a není vůbec jasné, jak se tam octila. Navíc k ob­jevu došlo te­prve ne­dávno, kdy klesla hla­dina vody. Do té doby byl celý roz­sáhlý a bi­zarní ob­jekt pod hla­di­nou. Komu se po­daří ale­spoň část pro­zkou­mat, pozná, že jde prav­dě­po­dobně o dílo cízí, ne­známé rasy – vý­razně jiné pro­porce cho­deb i míst­ností, zcela od­lišné po­jetí vět­šiny vnitř­ních pro­stor i prvků, je­jichž funkce nikdo ne­do­káže ani od­had­nout. Co se na­chází pod stov­kami za­vře­ných ka­men­ných po­klopů? Je sku­tečně toto místo zcela opuš­těné a jeho tvůrci pryč? Ne­zmi­ňují po­dobné stavby také zá­pisky prů­zkum­ných ex­pe­dic z již­ních dálav a po­znatky ge­ne­rálů z ta­žení v Še­do­říší na vý­chodě? A sou­visí s tím vším nějak ta zá­hadná pla­noucí hvězda pu­tu­jící noční ob­lo­hou?