Helmuth von Moltke

V roce 1866 vyhrálo Prusko válku s Rakouskem (Prusko-rakouská válka) a nastoupilo cestu za sjednocením Německa. Po vítězství v bitvě u Hradce Králové a následném Pražském míru Prusko připojilo do tzv. Severoněmeckého spolku všechny severní německé státy. O pět let později se pruský král stal i německým císařem.

Jedním ze strůjců tohoto vítězství přímo na bojištích v Zemích koruny české, kde se Prusko-rakouská válka převážně odehrávala, byl i Helmuth von Moltke. Již předtím než si vydobyl svoji slávu v bojích proti Rakouskému císařství, prožil velmi zajímavý a nevšední život.

Narodil se v roce 1800 a vyrůstal na dvoře dánského krále a v dospělosti následoval svého otce a vstoupil do armády. Nikoliv však dánské, ale pruské. Pro své schopnosti mu bylo povoleno vstoupit do Pruské vojenské akademie, kde rozšířil své vojenské znalosti. Svými nadřízenými byl považován za brilantního důstojníka, a proto byl převelen ke generálnímu štábu do Berlína. Řiditelné vzducholodě, parní automobily i lidem a zvířatům podobní automatoni na principu hodinového stroje, tím vším byl v ulicích Berlína zcela okouzlen. Nejvíce si však oblíbil železnici, která se v tehdejším Prusku bouřlivě rozvíjela.

V Berlíně obklopen intelektuální elitou pruské říše začalo být zřejmé, že jde o osobnost neuvěřitelně širokého nadání. Helmuth von Moltke ovládl plynně více než sedm jazyků (němčinu, dánštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu a turečtinu), přičemž přeložil světoznámá díla. Přednášel na vysokých školách a stal se všeobecně známou a populární osobností. Věnoval se kartografii a ze svých cest pořídil mnoho podrobných map, které popsaly do té doby mnoho slepých míst. Berlín třicátých let mu tzv. ležel u nohou.

Jako stěžejní pro jeho život se však ukázal dvouletý pobyt v Istanbulu na dvoře osmanského sultána Mahmuta II. Ten jej požádal, aby mu pomohl zmodernizovat velmi zastaralou tureckou armádu. Na svých cestách po Osmanské říši následně potkal starého sahira (kouzelníka) Baha al-Dina. Von Moltke magii zcela propadl. Sultán mu za jeho služby na oplátku umožnil studovat magii a navštěvovat knihovny Istanbulu, obsahující i tisíce let staré antické svazky. Von Moltkeho pronikavý intelekt a nadání mu umožnilo během krátké doby ovládnout magii spočívající v evokaci duchů (aistideaʾ alʾashbah). Tedy vyvolávání duchů zemřelých a přivolávání démonů a džinů z jiných rovin existence, jejich ovládání a využívání.

Nejvyšší stupeň tohoto starého a velmi nebezpečné magické umění spočívá ve spoutání a přemožení démona, či provedení prosby u džina zavřeného v magickém kruhu, či magickém předmětu. Úspěšná evokace je pak zakončena zvoláním „Azamtu ʿalaykum“, tedy: „Já tě poroučím“. Démon následně vykoná činy, či přání kouzelníka. Démoni jsou však známí svoji úskočností a tak se často snaží obrátit přání proti čaroději. Například jejich doslovným splněním příkazu, či jinými úskoky.

Magie se mu i nejméně jednou stala téměř osudnou. V roce 1839 se při svém pobytu v Istanbulu zúčastnil bojů proti Egypťanům, vedených Ibrahímem Pašou. Po Bitvě u Násibu, kde byla osmanská armáda rozprášena, si zázračně probojoval cestu do Černého moře, přičemž pronásledující egyptskou flotilu na jeho prosbu zničila nečekaná bouře. Není zcela zřejmé, co kapitán von Moltke silám z jiných rovin existence slíbil, ale jeho ochránce sultán Mahmut II. téhož dne zemřel a on sám se do Pruska vrátil s velmi podlomeným zdravím.

Po návratu z Turecka byl nejprve povýšen na majora a během několika let do hodnosti generálmajora a poté generálplukovníka. Zázračně se plně zotavil a stal se náčelníkem generálního štábu pruské armády. I jeho osobní život rozkvetl, neboť si vzal neuvěřitelně krásnou a bohatou dívku Marii Helenu Burt.

Jeho záběr byl po celý život neuvěřitelně široký. Von Moltke se zajímal o vše. O techniku, umění i magii. V Pruské armádě prosadil přezbrojení na tzv. jehlovky, tedy pušek nabíjených zezadu, využívající papírové nábojnice, díky kterým může střelec v leže vystřelit i sedm ran za minutu. V pruské armádě pak pod jeho velením vznikla nová tajná vojenská jednotka „Oberste Befehlseinheit“, tedy „Jednotka nejvyššího příkazu“ složená z mágů, které osobně vybral a vyškolil v orientální magii. Tato jednotka spolu s jehlovkami převážila bitvu u Hradce Králové na stranu Pruska a rozhodla o výsledku celé války.

Ve stejné době rozšířil svoji publikační činnost i o magické příručky, kdy vydal velmi úspěšný „Handbuch für die Beschwörung von Astralwesen“ (tedy Manuál pro evokaci bytostí astrálních).

Rok 1866 (po Prusko-rakouské válce)

Helmuth von Moltke je i ve svých šestašedesáti letech velmi impozantní muž. Jeho pohyby a držení těla působí dojmem třicátníka. Je vysoké postavy, ostrých rysů a opálené tváře. Ve společenských kruzích se proslavil svoji mlčenlivou a rozvážnou povahou. To dalo i vzniknou jeho přezdívce „Der große Schweiger“, tedy „Velké ticho“. Všichni mu závidí jeho úspěchy a v Berlínských salónech kolují zvěsti o tom, že svou duši upsal ďáblu. O jeho magických schopnostech se v Evropě de facto neví a tak ani jeho blízcí netuší, jak blízko pravdě tyto klepy jsou.

Jeho celý život je lemován úspěchy, neuvěřitelným štěstím v boji i mimo něj, slávou a společenským uznáním. Těchto cílů však Moltke nedosáhl pouze prostřednictvím svého geniálního intelektu, ale též díky smlouvě s démonem. Démon von Moltkeho přání na celoživotní úspěch a zdraví splnil, ale vynutil si několik podmínek. Ač šťastně ženat, jeho manželství nikdy nebude plodné a zemře bez dětí. Démon se mu bude moci jednou za den zjevit a připomenout mu jejich smlouvu. A zatřetí, démon trval na tom, že von Moltke bude vědět, kolik dnů mu do konce života zbývá. V mládí snesitelná a pozitivní informace o tom, že umře až v jednadevadesáti letech se s postupujícím stářím stávala větším a větším příkořím. To, spolu se strašlivými podobami, které na sebe džin bral, když využíval svého práva von Moltkemu připomínat jejich dohodu, vedla k málomluvnosti a uzavřenosti do sebe. Před smrtí sice obdržel dar od vlády v podobě milionu marek a jeho devadesáté narozeniny se slavili jako státní svátek, ale poslední roky svého života Helmuth von Moltke prožívá v očekávání smrti a strachu z toho, co přijde po ní.

Aspekty

• Renesanční osobnost
• Náčelník generálního štábu
• Smlouva s džinem (jednou za den může provádět jakoukoliv činnost na mistrovské úrovni, negativní vyvolání viz text)
• Azamtu ʿalaykum! (Sahir orientální magie)

Dovednosti

• Vzdělanec 3
• Orientální magie 3
• Strategie a taktika 3
• Etiketa 2
• Šerm 1
• Střelba 1
• Mechanika 1

Zápletky

• Helmuth Von Moltke může být osobou, která postavě bude zadávat úkoly, nebo může být velmi zdatným a mocným protivníkem.
• Von Moltke se snaží přijít na možnost, jak znemožnit démonovi zjevovat se mu každý den. Postavy vyšle, aby v Istanbulu našly jeho učitele sahira Baha al-Dina.
• Po smrti Mahmuta II je starý sahir uvězněn v kobce a postavy se jej pokusí zachránit. Jen tak jim může říct o starodávných deskách, které obsahují mocné formule ovládající bytosti z jiných rovin. Postavy pátrají po deskách. Pátrání je zavede do nejhlubších sklepení chrámu Svaté Moudrosti (Hagia Sofia). Podaří se jim starého sahira zachránit? Kdo a hlavně co je dále drženo v kobkách pod chrámem? Probudí postavy svojí činností bytosti, jejichž jména již byla zapomenuta?
• Postavy jsou najaty, aby našly a unesly člena čaroděje z Jednotky nejvyššího příkazu do Anglie (Francie, či jiné země, odkud pochází postavy). Úkol je o to těžší, že členství v této jednotce není veřejné. Postavy mohou začít pátrat na plese, pořádaném na počest jeho královské výsosti Viléma I. V Berlíně.
• Postavy se mají pokusit za každou cenu získat pro špionážní činnost anglickou manželku Helmutha von Moltkeho Marii Bertu Helenu Burtovou. Co může chtít mladá a krásná manželka jednoho z nejmocnějších mužů Pruska? Je do úspěšného vojáka skutečně zamilovaná, nebo je k němu připoutána nějakou jinou magickou silou?